Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Az 44/2008 - 268Rozsudek KSHK ze dne 05.05.2011

Prejudikatura

6 Azs 235/2004

2 Azs 45/2008 - 67

5 Azs 66/2008 - 70

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Azs 14/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

32Az 44/2008-268

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce K. R. K., zast. Mgr. Milanem Musilem, advokátem Advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.12. 2007, č.j. OAM-405/VL-07-P07-2006, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27.12. 2007, č.j. OAM-405/VL-07-

P07-2006 se ve výroku, kterým žalobci nebyl udělen azyl podle § 12, § 13,

§ 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),

zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o

kasační stížnosti.

IV. Odměna ustanoveného zástupce Mgr. Milana Musila, advokáta

Advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o.,

Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové se určuje částkou

2.880-- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci

Králové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Odměna ustanoveného zástupce pro řízení o kasační stížnosti

Mgr. Jiřího Lukeše, advokáta se sídlem Vršovická 27/7, 110 00 Praha 1

se určuje částkou 4.800,-- Kč, která mu bude vyplacena z účtu

Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto

rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného uvedeným shora nebyl žalobci udělen azyl dle ust. § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“), dále bylo rozhodnuto tak, že se žalobci uděluje doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 29.1. 2008.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání prvého výroku napadeného rozhodnutí o neudělení azylu dle § 12, §13, § 14 zákona o azylu pro jeho nezákonnost, kterou spatřuje v porušení ustanovení § 4 odst. 1, § 50 odst. 3, 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a v porušení ustanovení § 12 zákona o azylu žalovaným. S odkazem na provedený pohovor zopakoval, že zemi původu opustil kvůli potížím s maoisty, kteří ho obvinili, že proti nim přednášel na seminářích ve školách, dále ho obvinili, že zavinil smrt jednoho z maoistů, uvěznili ho a hrozil mu trest smrti. Jednání maoistů označil za protiprávní a nemorální, nesouhlasí s jejich existencí. Ví, že kdo se jim protiví, může se stát jejich obětí. Vzhledem k politickému systému Nepálu, tradicím a obecně platným hodnotám v nepálské společnosti není možné se v Nepálu dovolávat ochrany lidských práv, tak jak je to běžné v Evropě, resp. v České republice. V současné době se nemůže do vlasti vrátit. Udělení doplňkové ochrany na 12 měsíců považuje za nedostatečnou ochranu. Jeho návrat je reálný, až po stabilizaci tamní situace, což je dlouhodobá záležitost. Dále se domnívá, že se žalovaný nevypořádal s jím doloženými materiály, které pouze popsal a nijak se jimi dále nezabýval. Je přesvědčen, že mu v případě

návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy nebo zabití. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného v napadeném výroku zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobních námitek, neboť dle jeho názoru neprokazují, že by žalovaný porušil některé ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní výpovědi žalobce, použité informace o zemi původu a na napadené rozhodnutí. Uvedl, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl a opatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. Zdůraznil, že po odchodu žalobce z Nepálu se tamní politická situace zásadním způsobem změnila, zejména po podepsání komplexní mírové dohody mezi vládou a maoisty koncem roku 2006. Konstatoval, že žalobce v průběhu správního řízení neuváděl skutečnosti, na základě kterých by mu mohla být mezinárodní ochrana dle § 12 zákona o azylu udělena, když s maoisty neměl v zemi původu problémy z azylově relevantních důvodů. Žalobcem předložené materiály vzal na vědomí a zabýval se jimi v rozhodnutí, odkázal na stranu 10 rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný shledal, že v případě návratu do země původu nelze vyloučit ohrožení žalobce vážnou újmou ve smyslu § 14a zákona o azylu, byla mu udělena doplňková ochrana a v současné době se žalobce nemusí do země původu vracet. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle jeho názoru nebylo podanou žalobou napadené rozhodnutí zpochybněno, proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí při jednání za přítomnosti tlumočníka jazyka nepálského. Rozsudkem ze dne 11.5. 2009, č.j. 32Az 44/2008-99 žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu nebo že by mohl mít důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, jejichž výčet je taxativní a nelze je rozšiřovat o důvody další. Zrekapituloval, že žalobce ve správním řízení vypověděl, že jako středoškolský učitel v jednom projevu před studenty hovořil o tom, že maoistická strana využívá mladé lidi ke své spolupráci. Za to ho maoisté v jednom případě donutili, aby pro ně fyzicky pracoval. Kvůli činnosti pro nevládní organizaci Asha Daan (vyučoval na večerní škole, kde hovořil i o svém nesouhlasu s praktikami a činností maoistů) ho maoisté také navštěvovali doma, musel jim nedobrovolně nosit jídlo, jinak by ho zabili. Tyto potíže trvaly v případě žalobce asi 4 roky a obdobné potíže měli i ostatní obyvatelé v místě jeho bydliště. Soud konstatoval, že žalovaný nepopřel, že žalobce určitým způsobem uplatňoval v zemi původu svá politická práva a svobody, i když pouze v rámci místní nevládní organizace, avšak nebyl za tuto činnost pronásledován azylově relevantním způsobem, a to zejména s ohledem na tamní politickou a bezpečnostní situaci stručně analyzovanou na straně 8 až 9 napadeného rozhodnutí. Jednalo se spíše o důsledek všeobecné situace v Nepálu, kde však došlo k významným politickým změnám, v jejichž důsledku žalobcem deklarované obavy z obecné bezpečnostní situace v zemi zásadním způsobem ztratily na aktuálnosti. K problémům žalobce s

maoisty, které vyvrcholily jeho odvlečením do maoistického tábora kvůli podezření, že udal jednoho z jejich vůdců a následným odsouzením k trestu smrti, krajský soud konstatoval, že z lidského hlediska je žalobcova obava z návratu do země původu pochopitelná. Je však třeba důsledně posoudit, zda tato obava je relevantní z pohledu zákona o azylu. Krajský soud dovodil, že potíže žalobce nebyly zapříčiněny důvody azylově relevantními, nepodílely se na nich státní orgány, a to ani tak, že by jednání maoistů vůči němu samy trpěly, tolerovaly nebo úmyslnou pasivitou umožnily, či nebyly schopny zajistit před takovým jednáním přiměřenou ochranu. Naopak nepálská vláda vedla od roku 1996 boj s maoisty, který byl v roce 2006 ukončen podepsáním mírové smlouvy mezi oběma stranami. Krajský soud konstatoval, že obava žalobce z jednání soukromých osob-příbuzných rodiny D., a to snaha pomstít se žalobci za smrt jejich syna, z níž ho podezřívali, nebyla rovněž vyvolána důvody azylově relevantními a nelze ji proto považovat za pronásledování dle výše uvedených ustanovení zákona o azylu. I přes novou skutečnost v podobě žalobcem namítané výrazné změny politické situace v Nepálu neshledal soud žádného pochybení v postupu žalovaného ohledně neudělení azylu podle § 12 zákona o azylu a jeho podrobného odůvodnění. Současně připomněl, že žalobcem vyslovené obavy z jednání maoistů (možné vykonání trestu smrti) správní orgán zhodnotil udělením doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu na 12 měsíců (od nabytí právní moci rozhodnutí).

Rozsudek krajského soudu napadl žalobce kasační stížností, které Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 25.2. 2010, č.j. 9 Azs 41/2009-167 vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně krajskému soudu uložil, aby v novém rozhodnutí o věci samé rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“).

Nejvyšší správní soud (dále také jen „NSS“) ve svém zrušujícím rozsudku uvedl, že krajským soudem vyslovený názor vychází z toho, že vláda byla druhou stranou vnitřního konfliktu a vedla s maoisty boj, který vyústil v uzavření mírové dohody. To však samo o sobě ještě neznamená, že žalobcem popsaným problémům s maoisty (únosu do jejich tábora a odsouzení k trestu smrti) byly státní orgány schopny zabránit a poskytnout mu náležitou ochranu. Na základě informací o zemi původu lze uvažovat spíše o opaku. NSS odkázal např. na stanovisko UNHCR z července roku 2007, z něhož vyplývá, že v době konfliktu bylo běžnou praxí maoistů vydírání venkovského obyvatelstva a docházelo i k častým únosům, bití a rozsáhlým konfiskacím majetku. Za podstatnou označil současnou situaci v Nepálu, neboť nelze nepřihlédnout k významným politickým změnám, ke kterým došlo po odchodu žalobce ze země a které mohly mít významný vliv na důvodnost jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tímto směrem dle NSS také správní orgán upínal svá stěžejní skutková zjištění, z nichž vyplývá (výslovně uvedeno v odůvodnění rozhodnutí), že v době odvlečení žalobce a jeho odsouzení k trestu smrti se jednalo o akt nestátní skupiny (maoistů), státem rozhodně nepodporované. Po uzavření příměří mezi nepálskou vládou a maoisty dne 21. 11. 2006 se však tito stali jedním z vládnoucích uskupení s tomu odpovídajícími pravomocemi a za této křehké situace správní orgán konstatoval, že nelze zaručit, že by se žalobci podařilo úspěšně bránit proti případným potížím s maoisty v rámci standardních vnitrostátních mechanismů. Proto žalobci udělil doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. Z uvedeného je podle názoru NSS zcela nepochybné, že správní orgán vnímal maoisty jako součást státní struktury a na základě toho pak také žalobci udělil doplňkovou ochranu z důvodu hrozby nebezpečí vážné újmy. V tomto ohledu NSS poznamenal, že pokud byli maoisté ve vztahu k žalobci vnímáni jako možní původci vážné újmy, bylo na místě postupovat konzistentně a vnímat je vůči žalobci také jako možné původce pronásledování. K otázce původců pronásledování a vážné újmy NSS odkázal na svůj rozsudek ze dne 16.9. 2008, č.j. 3 Azs 48/2008-57, dostupný na www.nssoud.cz, v němž uvedl, že původci pronásledování, resp. vážné újmy, jsou podle čl. 6 směrnice Rady č. 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), definováni shodně jak pro účely určení osoby uprchlíka (osoby s nárokem na udělení azylu), tak pro účely vymezení osoby, která má nárok na podpůrnou (doplňkovou) ochranu. NSS však zdůraznil, že novelizované znění zákona o azylu přejalo předmětnou směrnicí formulovanou zásadu pouze ve vztahu k definici pronásledování, tedy pouze ve vztahu k osobě mající nárok na udělení azylu, nikoli však již ve vztahu k definici vážné újmy, tj. k osobě s nárokem na udělení doplňkové ochrany. Dle názoru NSS se jedná o zjevný legislativní lapsus, který je nutno překlenout eurokonformním výkladem, a to tak, že pokud jde o původce pronásledování, či vážné újmy, vztahuje se definice uvedená v § 2 odst. 7 (aktuálně odst. 8 tohoto ustanovení) rovněž na definici osoby s nárokem na doplňkovou ochranu. Z toho pro projednávaný případ vyplývá, že pokud byli maoisté vyhodnoceni jako možní původci vážné újmy, byli rovněž možnými původci pronásledování. Proto bylo dle NSS nutno zkoumat jejich jednání vůči žalobci ve vazbě na jednotlivé azylové důvody. To však krajský soud neučinil. NSS uzavřel, že není pochyb o tom, že maoisté byli v důsledku nastalých politických změn klasifikováni nikoli jako nestátní původci pronásledování (vážné újmy), ale jako součást státních struktur, resp. veřejné moci ovládající území Nepálu. Takto tedy měli být maoisté posuzováni, což se nestalo a v tom spatřuje NSS zásadní pochybení krajského soudu, který v důsledku toho nijak neposuzoval spojitost mezi jednáním maoistů a jednotlivými azylově relevantními důvody, zejména politickým přesvědčením žalobce.

NSS krajskému soudu uložil, aby v dalším řízení posoudil, zda byl žalobce odveden do tábora maoistů a vystaven hrozbě trestu smrti z důvodu svého politického přesvědčení, případně jiného azylově relevantního důvodu. NSS v tomto směru připomněl svoji judikaturu, např. rozsudek ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 – 57, rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70, rozsudek ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Podle NSS bude z pohledu nového rozhodnutí klíčové, zda (na základě zpráv o zemi původu a informací podaných samotným žalobcem v průběhu správního řízení) lze vyloučit jakoukoli azylově relevantní souvislost mezi udáním maoistického vůdce,

které je žalobci připisováno, a jeho odvlečením do tábora maoistů, kde byl vystaven hrozbě trestu smrti.

V novém řízení projednal krajský soud žalobu při jednání v nepřítomnosti žalobce, za účasti zástupce žalobce a žalovaného.

Soud zopakoval dosavadní průběh řízení a dokazování a provedl důkaz listinami, které žalobce v průběhu řízení na podporu svých tvrzení předložil Nejvyššímu správnímu soudu a krajskému soudu. Soud konstatoval úřední překlad (vyhotoven k žádosti krajského soudu) dokumentu z anglického do českého jazyka obsahující Zprávy: MZ USA – Zpráva o terorismu v Nepálu v roce 2008 z 30.4. 2009, MZ USA – Zpráva o lidských právech v Nepálu v roce 2007 z 11.3. 2008, MZ VB –Výroční zpráva o lidských právech v Nepálu za rok 2007 z března 2008, Kanadská rada pro imigranty a uprchlíky- zprávy o vydírání a únosech za výkupné maoistickými silami z 22.2. 2007, Human Rights Watch –Klopítající mírový proces v Nepálu z 19.2. 2009, Human Rights Watch-Světová zpráva o Nepálu pro rok 2009. Dokument vyvrací, že by od roku 2006 vládlo v Nepálu příměří. V jednotlivých článcích se uvádí, že Komunistická strana Nepálu (maoisté) získala v dubnu 2008 většinu hlasů ve volbách do Ústavodárného shromáždění a v srpnu vytvořila novou koaliční vládu. Přestože maoisté v roce 2006 ukončili desetileté povstání a v dubnu 2007 vstoupili do prozatímní vlády, maoistické frakce pokračovaly v násilí, vydírání a únosech. K maoistům přičleněná Liga mladých komunistů (YCL) realizovala ve městech a obcích taktiku maoistických milicí, spočívající ve zneužívání, únosech, zastrašování a vydírání. Závazky dodržovat občanská, politická a ekonomická práva včetně ukončení diskriminace vyplývající z komplexní mírové dohody uzavřené v listopadu 2006 zůstaly nesplněny. Vydírání a únosy ze strany maoistických sil tak pokračují i přes mírovou dohodu. Dále soud konstatoval úřední překlady (z anglického do českého jazyka) dalších dvou listin předložených žalobcem, jedná se o výzvu Národní nadace pro lidská práva (HURFON), Ústřední kanceláře, Kathmandu, Nepál ze dne 18.6. 2009 a ze dne 18.4. 2010, v nichž se uvádí, že tato organizace vydala již 31.3. 2008 petici na záchranu života pana R. K. K. Listiny popisují pokračující hrozby smrtí žalobci ze strany maoistů. I přes úsilí místních organizací na ochranu lidských práv včetně HURFONu se žalobce s rodinou nemohl vrátit do domovské vesnice, a to ani po uzavření komplexní mírové dohody mezi Nepálskou komunistickou stranou (maoisté) a aliancí sedmi stran. Přestěhovaní členové rodiny jsou stále vystavováni hrozbám únosu a fyzického potrestání a to samé by čekalo žalobce po jeho návratu do země. Výzvy apelují na humanitární pomoc žalobci, jehož život je pro případ návratu v ohrožení. Soud dále k důkazu konstatoval žalobcem předložený článek, přeložený do českého jazyka z novin New Mechi Times National Daily ze dne 11.4. 2010 (kopie cit. novin přiložena) nazvaný “Rodina K. se nemůže vrátit.“ V článku se uvádí, že žalobce vede od falešného obvinění jeho osoby Spojenou nepálskou komunistickou stranou (maoisté), její sesterskou organizací Dalit Mukti Morcha a ozbrojenou komunitou Damai život v zahraničí. Žalobci stále hrozí ze strany těchto skupin zabití. Soud k důkazu konstatoval i další soudem opatřený úřední překlad listiny (z anglického do českého jazyka) - Potvrzení Amnesty International (AI) v Nepálu ze

dne 24.12. 2010, v němž se uvádí, že i přes vytrvalé úsilí nepálské sekce AI a dalších organizací na ochranu lidských práv uspořádat záležitost návratu žalobce a jeho rodiny nechtěli maoisté, Dalit Mukti Moucha a rodina D. jednat a požadovali a požadují obrovské finanční částky. AI na základě znalosti těchto faktů uvádí, že pokud se žalobce vrátí do své vlasti, hrozí mu zavraždění, proto žádá o humanitární podporu žalobci a jeho rodině.

Zástupce žalobce k provedeným důkazům a věci samé uvedl, že žalobcem předložené důkazy potvrzují jeho tvrzení, že mu v zemi původu hrozí nebezpečí smrti zabitím ze strany maoistů a spřízněných maoistických skupin. Je proto přesvědčen, že všechny žalobcem uvedené námitky včetně těch, které uvedl před Nejvyšším správním soudem jsou důvodné. Ztotožnil se se závěrem NSS a poukázal na tu pasáž rozsudku NSS, kde se uvádí, že existuje určitý právní lapsus mezi ustanovením § 2 odst. 8 zákona o azylu k pojmu pronásledování a kvalifikační směrnicí v tom smyslu, že maoisté by měli být považováni i jako původci pronásledování žalobce a nikoli pouze jako původci vážné újmy. Navrhl proto, aby soud napadený výrok rozhodnutí o neudělení azylu žalobci zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Pověřený pracovník žalovaného setrval na správnosti napadeného rozhodnutí, s ohledem na závěry rozsudku NSS ponechal konečné rozhodnutí ve věci na úvaze soudu. Náklady řízení nežádal.

Dle ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Krajský soud, který doplnil dokazování o listiny předložené žalobcem v řízení před NSS, tak i v dalším řízení před krajským soudem, se zabýval vyhodnocením těchto důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) ve vztahu k závěrům vysloveným Nejvyšším správním soudem včetně jeho odkazů na výše citovanou judikaturu k pojmu pronásledování a relevantním důvodům pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu.

Krajský soud tak přehodnotil své původní stanovisko a dospěl přitom k závěru, že žalobce může mít odůvodněný strach z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Bezprostředně čelil a čelí hrozbě smrti za uplatňování svého politického přesvědčení, které směřovalo proti praktikám maoistů. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že v Nepálu i po uzavření komplexní mírové dohody (2006) dochází k násilí ze strany maoistů a k nim přidružených skupin.

Krajský soud není oprávněn změnit rozhodnutí správního orgánu ve smyslu udělení některé z forem mezinárodní ochrany, dospěje-li však k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu se zjištěným skutkovým a právním stavem věci, nezbývá mu, než podle ust. § 78 odst. 1 a odst. 4 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. V něm správní orgán vyhodnotí závěry učiněné Nejvyšším správním soudem, na které zdejší soud pro stručnost odkazuje a ve světle judikatury, zpráv o zemi původu a soudem provedených důkazů vydá nové rozhodnutí ve věci.

Dle § 78 odst. 5 s. ř. s. je v dalším řízení správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku.

Výrok II. o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého by úspěšný žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem, proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Žalobce však žádné náklady řízení nepožadoval, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.

Výrok III. o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z ustanovení § 110 odst. 2 s. ř. s.a § 60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšnému žalobci žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. O odměnách soudem ustanovených zástupců soud rozhodl výrokem IV. a výrokem V. tohoto rozsudku.

Výrokem IV. soud určil odměnu ustanovenému zástupci žalobce pro řízení o žalobě (§ 35 odst. 8 s. ř. s.) částkou 2.100,-- Kč za jeden úkon právní služby (účast při jednání krajského soudu dne 5.5. 2011), dále mu přiznal jeden režijní paušál po 300,-- Kč v souladu s ust. § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též „advokátní tarif“) a DPH ve výši 20%, celkem tedy 2.880-Kč. Přiznaná odměna bude ustanovenému zástupci žalobce vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem jiný advokát (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Krajský soud výrokem V. určil odměnu advokáta v řízení o kasační stížnosti částkou 4.200,-- Kč za dva úkony právní služby po 2.100,-- Kč, tj. příprava a převzetí zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé (doplnění kasační stížnosti), dále mu přiznal dva režijní paušály po 300,-- Kč v souladu s ust. § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d) a §13 odst. 3) advokátního tarifu, celkem tedy 4.800,-- Kč. Přiznaná odměna bude ustanovenému zástupci žalobce pro řízení o kasační stížnosti vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 5. května 2011

JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru