Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Az 2/2011 - 54Rozsudek KSHK ze dne 22.08.2011

Prejudikatura

2 Azs 6/2003

5 Azs 22/2003

48 Az 116/2008 - 52

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Azs 5/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

32 Az 2/2011-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně nezl. K. V., zast. zákonnou zástupkyní K. G., zast. JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem S.K. Neumanna 725, Hradec Králové, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12. 2010, č.j. OAM-351/ZA-06-PA03-2010, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Zákonná zástupkyně nezl. žalobkyně včas podanou žalobou napadla v celém rozsahu shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým její nezletilé dceři nebyla udělena mezinárodní ochrana dle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, Pokračování 32Az 2/2011

ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“) a domáhá se jeho zrušení. Namítala, že v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany byla zkrácena na svých právech. Dle jejího názoru správní orgán nedbal o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu. V důvodech skutkových setrvala na skutečnostech přednesených před správním orgánem. Napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a vadné, navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V doplnění žaloby ustanovená advokátka uvedla, že zákonná zástupkyně žalobkyně má obavy vycestovat z území České republiky (dále jen ČR) na Ukrajinu, kde i ona měla jako cizinka narozená v Ázerbájdžánu potíže, a má proto obavy, že by nezletilé v případě jejího vycestování hrozilo pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu, což je dle jejího názoru důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, případně doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 zákona o azylu. Vytýká proto žalovanému nedostatečné skutkové zjištění týkající se bezpečnosti vycestování na Ukrajinu, aktuální situace na Ukrajině a postavení osob ázerbájdžánské národnosti. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žalobních námitek a v celém rozsahu odkázal na obsah správního spisu, z něhož vyplývá, že zákonná zástupkyně k žalobkyni uvedla, že je ukrajinské národnosti a téže státní příslušnosti, po matce pravoslavného náboženského vyznání. Za důvod její žádosti uvedla narození v ČR a snahu získat zde doklad totožnosti (rodný list), s nímž by mohla být zapsána do matčina cestovního dokladu a tím by získala povolení k dlouhodobému pobytu. Vzhledem k tomu, že na území země své státní příslušnosti nikdy nežila, neshledal žalovaný u žalobkyně pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ani možnost opodstatněných obav z pronásledování pro některý z důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu a ohledně možných obav z budoucího pronásledování z azylově relevantních důvodů. V případě jejího odjezdu na Ukrajinu nenalezl správní orgán stejně jako v případě její zák. zástupkyně žádné skutečnosti, které by potvrdily oprávněnost těchto obav. Podle názoru žalovaného se zák. zástupkyně žalobkyně podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany pouze jiným způsobem snaží o legalizaci jejího pobytu, resp. k tomu využila administrativních nedostatků při předkládání svého rodného listu, pro které nebyl příslušný matriční úřad ochoten opatřit všemi důležitými údaji rodný list dcery. V případě návratu zákonná zástupkyně předpokládá potíže s registrací své dcery, avšak její obavy v souvislosti s návratem na Ukrajinu správní orgán po vyřízení všech administrativních záležitostí s rodným listem dcery pokládá za neopodstatněné. K aktuální situaci na Ukrajině žalovaný uvedl, že nemá žádné informace varující před cestou do tohoto státu (státní převrat apod.) ani že by nezletilá či její zákonná zástupkyně mohly čelit jakékoli represi. Dle názoru žalovaného nebylo žalobou nijak zpochybněno rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany nezletilé, navrhl proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro její nedůvodnost.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, projednal žalobu při jednání za přítomnosti tlumočnice jazyka ruského.

Pokračování 32Az 2/2011

V přezkumném řízení soud ověřil následující rozhodné skutečnosti.

Zákonná zástupkyně žalobkyně v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4.10. 2010, kterou podala jménem své nezl. dcery uvedla, že má ukrajinskou národnost a po své matce pravoslavné vyznání. O mezinárodní ochranu pro svoji dceru žádá proto, že dcera se narodila na území ČR, ale nedostala zde rodný list, na který má právo. K této problematice vysvětlila, že pracovnice příslušné matriky jí sdělila, že předkládaný rodný list matky musí být jako podklad pro vydání rodného listu dcery ověřený. Zákonná zástupkyně uvedla, že se narodila v ázerbájdžánském Baku, otec byl ázerbájdžánské národnosti, matka ruské národnosti. Ázerbájdžánská ambasáda jí vystavila potvrzení, které bylo pro matriku nedostatečné, požadované potvrzení ministerstva zahraničí jí vydáno nebylo. Matriční úřad Úřadu městské části Prahy 8 vystavil její dceři rodný list, který však neobsahuje všechny údaje o matce. Uvedla, že Ukrajina takový rodný list neuznává, a proto jí dcera nemůže být zapsána do cestovního dokladu. Za této situace nechce matka odjet s dcerou na Ukrajinu bez dokladů. Doložila rodný list dcery, kde není uveden otec, u matky chybí datum, místo, stát narození a státní příslušnost. Dále doložila svůj rodný list vydaný dne 29.3. 1980 matričním úřadem v Baku opatřený signovaným překladem tlumočnice a autorizačním razítkem ázerbájdžánské ambasády v Praze.

Při pohovoru provedeném dne 12.10. 2010 zákonná zástupkyně žalobkyně výše uvedené skutečnosti potvrdila. Uvedla, že ona sama má v ČR udělen dlouhodobý pobyt, který získala za účelem podnikání. Pobývá zde téměř pět let a chce požádat o trvalý pobyt. Otcem dcery je jistý Ukrajinec, s nímž se již nestýká, neví kde pobývá. Zopakovala, že rodný list dcery je neúplný, a proto jí nechtějí dceru zapsat do cestovního dokladu. Tuto skutečnost označila za důvod žádosti o mezinárodní ochrany pro svoji dceru. Popsala administrativní problémy na základě kterých jí matriční úřad vydal neúplný rodný list pro dceru. Byla několikrát na matrice, ministerstvu zahraničí i na ázerbájdžánské ambasádě. Požadovali po ní, aby jim doložila svůj rodný list opatřený apostilou. Bylo jí řečeno, aby jela do Ázerbájdžánu, kde se narodila, aby její rodný list opatřili apostilou. To je však pro zákonnou zástupkyni nepřijatelné. Neúspěšně zkoušela i jiné varianty. Nakonec jí advokátka poradila, že nemá jinou možnost než požádat o mezinárodní ochranu. Požaduje, aby její dceři byl vydán „normální“ rodný list, aby si dceru mohla nechat zapsat do svého cestovního dokladu a dostala tak pro ni vízum. Dále uvedla, že na Ukrajinu se vrátit nechce, sama tam měla problémy, neboť je pro ně cizinka narozená v Ázerbájdžánu. Vracela by se tam s dcerou, která nemá doklady a neví, zda by na Ukrajině problém s dceřinými doklady vyřešila a jak by prokázala, že se jedná skutečně o její dítě, že ho neukradla. Závěrem zopakovala, že žádá o pomoc pro dceru, aby měla v pořádku své doklady, aby si jí jako matka mohla zapsat do svého cestovního dokladu. Chce pro dceru získat dlouhodobý pobyt v ČR, nechce se vracet na Ukrajinu, nechce, aby tam dcera vyrůstala.

Při jednání zástupkyně žalobkyně odkázala na podanou žalobu a její doplnění a zopakovala, že nezletilá se narodila na území ČR, její matce se doposud nepodařilo pro ni získat úplný rodný list. Státními institucemi jí bylo sděleno, že jediným způsobem pro získání dokladů je podání si žádosti o mezinárodní ochranu.

Pokračování 32Az 2/2011

Poukázala na to, že zákonná zástupkyně v průběhu správního řízení uvedla, že pokud by odjela s dcerou na Ukrajinu bez jejích dokladů, může být obviněna, že dítě ukradla nebo že tam odjela proto, aby nezletilé zařídila dokumenty. Neví jak by se ukrajinské státní orgány k její dceři zachovaly. Tuto skutečnost žalovaný nezkoumal. Navrhla proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, aby žalovaný zkoumal, co by se s nezletilou stalo, pokud by za daného stavu věci byla nucena vycestovat na Ukrajinu. Zákonná zástupkyně žalobkyně se vzdala práva na přiznání nákladů řízení.

K dotazu soudu zákonná zástupkyně žalobkyně uvedla, že situace ohledně rodného listu její dcery je stále stejná. Příslušná matrika požaduje předložení jejího rodného listu opatřeného apostilou. Ona by za tím účelem musela odjet do Ázerbájdžánu, čehož se obává. 30 let tam nežije, neumí jazyk, neví na koho by se tam měla obrátit. S dcerou, která nemá doklady cestovat nemůže a samotnou ji tady nechce nechat.

Pověřený pracovník žalovaného odkázal na vyjádření k žalobě a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že doplnění údajů v rodném listě nezletilé nelze řešit prostřednictvím žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Zákon o azylu neslouží ani k legalizaci pobytu ani k vyřizování dokladů. Poukázal na skutečnost, že zákonná zástupkyně nezletilé pobývá na území ČR legálně na základě zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a takto měla postupovat i v případě své nezletilé dcery. Tento zákon pamatuje i na případné nedostatky v dokladech, odkázal v tomto směru na ust. § 88 a 89 cit. zákona. Pověřený pracovník žalovaného dále uvedl, že řízení o udělení mezinárodní ochrany je založeno na povinnosti tvrzení na straně žadatele. V průběhu správního řízení zákonná zástupkyně neuvedla, že by nezletilé hrozilo reálné nebezpečí ve vztahu k ustanovení o doplňkové ochraně dle § 14a) zákona o azylu. Sdělila pouze ke své osobě, že pro svoji ázerbájdžánskou národnost je na Ukrajině vnímána jako cizinka. Dále zdůraznil, že správní orgán jednak není povinen a ani nemůže domýšlet nad rámec tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu azylově relevantní důvody. Odkázal v tomto směru na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Azs 151/2005-86 ze dne 7.12. 2005 v němž se uvádí, že předmětem dokazování není obecná situace v zemi původu žadatele. Důvodnost obav zákonné zástupkyně snižuje i fakt, že tato komunikovala s ukrajinskými státními orgány (při vyřizování rodného listu nezl. a svého cestovního dokladu) a ty jí poskytovaly součinnost. Navrhl zamítnutí žaloby, náklady řízení nežádal.

Po provedeném přezkumném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není d ů vodná.

Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Pokračování 32Az 2/2011

Podle § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Soud po prostudování správního spisu s přihlédnutím k obsahu žaloby ve shodě se žalovaným konstatuje, že nezletilá žalobkyně, vzhledem k tomu, že se narodila až po příchodu své matky do ČR, na území země své státní příslušnosti nikdy nežila, a proto také nemohla být na Ukrajině pronásledována ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, či se důvodně obávat, a to ani v budoucnosti, pronásledování pro některý z důvodů uvedených v písm. b) citovaného ustanovení. Zákonná zástupkyně po celou dobu řízení před správním orgánem i soudem uváděla, že jediným důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu pro svoji dceru bylo získání úplného dokladu o její totožnosti, řádného rodného listu, aby jí následně mohla být dcera zapsána do jejího cestovního dokladu. Žádost byla podána zcela účelově z důvodu legalizace pobytu nezletilé na území ČR. Soud se v celém rozsahu ztotožňuje s učiněným závěrem žalovaného, že výčet důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je taxativní a nelze je rozšiřovat o důvody další. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zákon o azylu nelze využívat k legalizaci pobytu. K takovému účelu slouží zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, jehož institutů měla zákonná zástupkyně pro svoji dceru využít, stejně jako tak učinila ve svém případě. Soud přisvědčuje žalovanému i v tom, že pověřeným pracovníkem žalovaného zmíněný odkaz na ust. § 88 a § 89 posledně citovaného zákona, který se týká cizinců narozených na území ČR počítá i se situací, která nastala v případě nezl., to znamená prodloužení lhůty k podání žádosti a předložení nutných dokladů pro úpravu pobytu na území ČR. Zákonné zástupkyni tedy nic nebránilo v tom, aby v případě nezletilé také postupovala dle zákona č. 326/1999 Sb.

Pokud jde o žalobou namítané nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003-41, www.nssoud.cz, v němž se uvádí, že „Povinností správního orgánu je

Pokračování 32Az 2/2011

zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Z žádného ustanovení zákona však nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení § 32 správního řádu, má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uved.“ V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, čj. 2 Azs 6/2003-38, www.nssoud.cz, se uvádí: „Jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil, že je pronásledován či diskriminován ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, není posouzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství cizinec má, nezbytné.“ S odvoláním na učiněná tvrzení zákonné zástupkyně žalobkyně ve světle konstantní judikatury soud namítané porušení povinností žalovaného ve správním řízení neshledal.

Se závěry a odůvodněním žalovaného, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu se soud plně ztotožňuje.

Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 a 14 zákona o azylu. K udělení azylu dle § 13 zákona o azylu ( tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje se vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě žalobkyně shledán zákonný podklad, neboť není rodinnými příslušníky azylanta, jemuž byl udělen azyl dle § 12 nebo 14 cit. zákona.

Udělení azylu dle § 14 zákona o azylu ( tzv. humanitární azyl), je na volné úvaze správního orgánu, přičemž tuto volnou úvahu, tedy zda byl dán důvod hodný zvláštního zřetele či nikoli, může soud přezkoumávat pouze z hlediska překročení případných mezí správního uvážení, resp. z hlediska případné libovůle ze strany správního orgánu. Soud má za to, že žalovaný měl dostatek podkladů pro případné rozhodnutí ve smyslu § 14 zákona o azylu a neshledal překročení zákonem stanovených mezí správního uvážení ani jeho zneužití ( § 78 odst. 1 s .ř. s.).

Doplňková ochrana je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Pro stručnost soud odkazuje na zákonnou citaci těchto ustanovení uvedenou v napadeném rozhodnutí. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování. Zákonná zástupkyně žalobkyně vyslovila obavu z případných potíží s registrací své dcery ukrajinskými orgány. Neuvedla však žádné relevantní obavy či hrozící vážnou újmu ve smyslu ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu pro případný návrat nezletilé na Ukrajinu. Ke zkoumání situace a postavení osob ázerbájdžánské národnosti na Ukrajině nebyl žalovaný povinen, neboť tato okolnost se netýká přímo nezletilé žalobkyně, ale její zákonné zástupkyně, která není žadatelem o udělení

Pokračování 32Az 2/2011

mezinárodní ochrany, z Ukrajiny do ČR vycestovala legálně za účelem podnikání (může se tam proto bez potíží vrátit či vycestovat) a z tohoto titulu má na území ČR povolení k dlouhodobému pobytu. Nad rámec odůvodnění rozhodnutí žalovaného soud odkazuje i na právní větu vyslovenou v rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 48 AZ 116/2008-52 ze dne 9.7. 2009: „Dospěje-li soud k závěru, že žalobce (neúspěšný žadatel o udělení mezinárodní ochrany) účelově tvrdí důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, mají (s přihlédnutím ke všem okolnostem případu) týž charakter i shodné nebo obdobné důvody tvrzené podle § 14a zákona o azylu.“

Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, přičemž žalobkyně neuvedla v žalobě žádné podstatné důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného ani žádné takové skutečnosti, které by závěry rozhodnutí žalovaného zpochybnily. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobcům, kteří ve věci úspěch neměli. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 22. srpna 2011 JUDr. Ivona Šubrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru