Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Az 13/2010 - 53Rozsudek KSHK ze dne 28.07.2011

Prejudikatura

3 Azs 22/2004

4 Azs 7/2003

4 Azs 129/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 18/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

32Az 13/2010-53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce G. S., nar. X, zastoupen JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2010, č.j. OAM-870/VL-07-K01-2008, ve věci mezinárodní ochrany, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce včas podanou žalobou napadl shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“).

V žalobě a jejím doplnění namítal, že správní orgán v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR) porušil ustanovení § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nevedl azylové řízení tak, aby posílil důvěru žalobce ve správnost rozhodnutí, v odůvodnění rozhodnutí žalovaný neuvedl všechny úvahy, kterými se řídil. Napadené rozhodnutí považuje za nepřesvědčivé. Žalovaný podle názoru žalobce zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval. Žalobce je přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, když důvody jeho odchodu z vlasti jsou ryze politické. V průběhu správního řízení uvedl, že byl členem politické strany SDSM-Socialistické demokratické strany Makedonie, v níž aktivně působil. Po nástupu k moci stranou VMRO-DPMNE měl problémy z důvodu členství v opoziční straně. Měl informace o korupci a zneužívání peněz stranou VMRO-DPMNE, které šířil, proto mu lidi z této strany začali vyhrožovat. Byl několikrát zbit, aniž by policie vypátrala pachatele. Zavázal se doplnit zprávy o současné situaci v Makedonii, které potvrzují skutečnosti, které uváděl. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobních námitek a setrval na svém názoru vysloveném v napadeném rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní tvrzení a výpovědi žalobce, použité informace o zemi původu a na vydané rozhodnutí. Uvedl, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl a opatřil si pro vydání rozhodnutí potřebné podklady. K žalobcem uváděným potížím se zástupci konkurenční politické strany uvedl, že z výpovědí žalobce vyplývá, že policisté se spory zúčastněných stran v rámci předvolebního boje snažili řešit. Avšak i žalobce se účastnil nelegálních akcí, ale pro nedostatek důkazů nebyl ani on státními orgány postižen. Žalovaný konstatoval, že žalobce případ svého napadení pěti muži, poté co věc ohlásil policii a ta případ dále neřešila, neohlásil kompetentním orgánům jako stížnost na policejní postup. Vlastním zapříčiněním nevyužil všech dostupných možností ochrany ze strany své vlasti. Žalovaný zdůraznil, že podle zákona o azylu musí být původci pronásledování státní orgány, soukromé osoby mohou být původci pronásledování pouze tehdy, lze-li prokázat, že stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Žalovaný dále uvedl, že žalobce přicestoval do ČR v srpnu roku 2007, ale o udělení mezinárodní ochrany se rozhodl požádat až v prosinci roku 2008 poté, co mu bylo cizineckou policií uloženo správní vyhoštění. Za důvod své žádosti přímo označil svůj nelegální pobyt na území ČR. Žalovaný stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněl, že taková pohnutka není zákonným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Podle názoru žalovaného bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobcem uváděné potíže nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Žalobce nesplňuje ani podmínky pro přiznání azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu ani pro přiznání humanitárního azylu podle § 14 cit. zákona. O odkazem na použité informace o zemi původu a odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný neshledal v případě žalobce podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, žalobu projednal při jednání za přítomnosti tlumočníka jazyka makedonského.

Zmocněná zástupkyně žalobce odkázala na žalobu a žádala, aby jí soud vyhověl. Navrhla, aby soud provedl důkaz listinami o zemi původu, které žalobce dne 21.3. 2011 zaslal soudu.

Pověřený pracovník žalovaného odkázal na vyjádření k žalobě a setrval na správnosti napadeného rozhodnutí.

V přezkumném řízení provedl soud důkaz obsahem správního spisu, z něhož ověřil následující rozhodné skutečnosti.

Dne 16.12. 2008 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. V této žádosti a pohovoru provedeném dne 30.1. 2009 uvedl, že je makedonské národnosti, křesťanského vyznání, není a nebylo proti němu vedeno trestní stíhání. Je členem strany SDSM-Socialistické demokratické strany Makedonie. Nejdříve byl členem mládežnické organizace a v roce 2006 před volbami konanými na přelomu června a července 2006 se stal členem strany SDSM. Zapojil se do předvolební kampaně, jako člen štábu objížděl různá místa, podílel se na pořádání mítinků, pomáhal vyhledávat příznivce strany. V rámci předvolebního boje vylepoval plakáty (legálně i nelegálně), účastnil se pouličních bitek s příslušníky konkurenčních stran, především s příslušníky strany VMRO-DPMNE, účastnil se rvaček a vzájemného zapalování si kanceláří s konkurenční stranou (VMRO-DPMNE), věděl o korupci a zneužívání peněz a tyto informace šířil. Při této předvolební činnosti neměl žádné potíže se státními orgány, měl pouze problémy s představiteli konkurenční strany VMRO-DPMNE v rámci vzájemného fyzického napadání. Jednou došlo k tomu, že byl napaden a zbit 5 muži z této konkurenční strany. Věc nahlásil policii, která sice učinila zápis, ale případ dále neřešila. Uvedl, že bylo mnoho takových konfliktů. Na činnost policie si nemohl nikde stěžovat, protože podle jeho mínění je celý stát zkorumpovaný. Když se po volbách tato strana dostala k moci, její příslušníci mu říkali, že nezíská zaměstnání a nebude mít žádnou perspektivu. Po volbách již žádnou politickou činnost pro stranu SDMS nevykonával. Uvedl, že danou situaci nebyl schopen dále snášet, a proto se rozhodl vycestovat do ČR za dívkou, s níž se seznámil na dovolené v Řecku. Vlast opustil 19.8. 2007. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že po příjezdu do ČR měl měsíční turistické vízum. Po vypršení jeho platnosti obdržel od Policie ČR výjezdní vízum, ale z ČR nevycestoval a pobýval zde nelegálně. Dne 3.12. 2008 obdržel správní vyhoštění. Dne 12.12. 2008 se s dotyčnou dívkou (občankou ČR) oženil. Protože v ČR neměl legální pobyt, rozhodl se podat žádost o mezinárodní ochranu. Do Makedonie se vracet nechce, je tam korupce, není tam žádná demokracie, obává se útlaku ze strany lidí, kteří jsou u moci.

Při doplňujícím pohovoru dne 15.7. 2010 ke svému současnému životu uvedl, že je od května 2010 rozvedený. Nelegálně pracuje jako pomocník v restauraci. Zopakoval, že vlast opustil v srpnu 2007. Popsal svoji činnost ve straně SDSM, jak

se stal jejím členem a zapojil se do předvolební agitační činnosti v roce 2006. Uvedl, že neměl žádné potíže se státními orgány, jen s příslušníky konkurenční strany VMRO-DPMNE, která zvítězila ve volbách. Opětovně popsal případ svého napadení 5 muži z konkurenční strany a neřešení této věci policií poté, co učinil ohlášení. Dále uvedl, že mu jeho strana slibovala kurz bezpečnostní služby, vzdělání, ale nic z toho nebylo, byl rozčarován. K dotazu žalovaného, proč si sám nesháněl práci (byl vyučen kadeřníkem) uvedl, že se jednou zúčastnil výběrového řízení přes městský úřad, ale nedostal žádnou odpověď. Tento neúspěch si vysvětluje tak, že u moci jsou lidé, kteří ve volbách kandidovali pro stranu VMRO-DPME. Další místo si již nehledal, pomáhal matce, živili ho rodiče, doma byl spokojený, nic mu nechybělo. K důvodům odchodu z vlasti uvedl, že přes internet komunikoval s bývalou manželkou, odjel za ní do ČR (měl pozvání na jeden měsíc), poté zde pobýval nelegálně. O mezinárodní ochranu nepožádal dříve proto, že neměl dostatek informací. Do vlasti se nemohl vrátit, poradil se proto s advokátem a požádal zde o azyl.

Soud dále konstatoval, že správní orgán při svém rozhodování vycházel z výše uvedených výpovědí žalobce, které posuzoval na pozadí informací shromážděných v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv v Makedonii, které jsou součástí správního spisu a jsou citovány na straně 5 napadeného rozhodnutí, s nimiž se žalobce seznámil a vyjádřil se k nim.

Soud provedl důkaz listinami, zaslanými žalobcem dne 21.3. 2011. Jedná se o 4 stránky článků z internetu datovaných 4.12., 5.12., 9.12. a 10.12. 2010 (zdroj: http//www.a1.com.mk/vesti/default.aspx?VestID) a 1 stránku ověřeného překladu z makedonského do českého jazyka vybraných a v textu označených krátkých pasáží. Uvádí se nich, že výkonný výbor VMRO-DPMNE po dlouhém vyjednávání zamítl návrh SDSM o konání předčasných parlamentních voleb. Pochod demokracie se zastavil před Národním shromážděním, desetitisíce lidí se shromáždilo před nejvyšším zákonodárným sborem a očekává se, že se k nim obrátí lídři stran organizujících tento pochod. Bezmála celých 5 let G. (strana VMRO-DPMNE ) s rodinou nezodpovědným, neodpovídajícím a doslova zkorumpovaným způsobem vládne Makedonii, aniž by se vědělo, jaká je naše budoucnost. Zdrcující byly výsledky z oblasti nedodržování lidských práv. Tento rok se enormně zvýšil počet občanů, kteří se obrátili na Veřejného ochránce práv. Nejvíce stížností bylo z oblasti soudnictví, pracovní vztahy, policie a majetkoprávní vztahy.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny

důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Za pronásledování se pro účely tohoto zákona, ve znění platném v době rozhodování považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Po provedeném přezkumném řízení dospěl soud k závěru, že předchozí správní řízení netrpí vytýkanými vadami, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Výčet důvodů pro udělení azylu uvedených v § 12 zákona o azylu je taxativní a nelze je rozšiřovat o důvody další. Žalobce uváděl, že byl členem politické strany SDSM a ve vlasti měl potíže s příslušníky konkurenční politické strany VMRO-DPME v rámci předvolebního boje. Soud musí přisvědčit žalovanému v tom, že ač žalobce své potíže v zemi původu dává do souvislosti se svojí příslušností ke straně SDSM, která byla do roku 2006 vládnoucí stranou a poté, co v parlamentních volbách konaných dne 5.7. 2006 zvítězila strana VMRO-DPME, stala se nejsilnější opoziční stranou, nebyl z důvodu svého členství ve straně SDSM ze strany státních orgánů své vlasti perzekvován či nějakým způsobem postižen. Uváděné potíže s příslušníky konkurenční politické strany je nutné kvalifikovat jako potíže se soukromými osobami. Soud shledal, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem o azylu, když zkoumal jaké měl žalobce možnosti využití vnitrostátní ochrany před jednáním těchto osob (§ 2 odst. 8 zákona o azylu ve znění platném v době rozhodování k pojmu pronásledování). S odkazem na použité informační zdroje žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí popsal možnosti žalobce v tomto směru. Pokud jde o případ, kdy žalobce na policii ohlásil, že byl napaden a zbit 5 osobami a policie tento případ dále neřešila, z výpovědí žalobce vyplývá, že si na nečinnost policie již dále nestěžoval, neboť to dle jeho mínění nemělo smysl, protože „celý stát je zkorumpovaný“. Soud k této problematice odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu: „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi

původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004-48, dostupného na www.nssoud.cz).

Žalobce v průběhu správního řízení přímo uvedl, že vstupem do azylového řízení si chtěl zajistit legalizaci svého pobytu na území ČR, poté co mu bylo Policií ČR z důvodu nelegálního pobytu uděleno správní vyhoštění. Soudu na tomto místě nezbývá než zopakovat, že azylové řízení je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze ho zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky, tak jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. K této problematice Nejvyšší správní soud judikoval: „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005-54, dostupného na www.nssoud.cz).

Soud konstatuje, že ani podanou žalobou se žalobci nepodařilo vyvrátit závěry a odůvodnění napadeného rozhodnutí. S učiněnými závěry žalovaného o nesplnění podmínek pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu se soud plně ztotožňuje.

Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 a 14 zákona o azylu. K udělení azylu dle § 13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje se vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě žalobce shledán zákonný podklad, neboť žalobce není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl dle § 12 nebo 14 cit. zákona.

Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení (§ 14 zákona o azylu, tzv. humanitární azyl), může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. Soud zhodnotil, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu je v souladu se zákonem. Ten měl dostatek podkladů a informací i od samotného žalobce, z nichž nebylo možno na případnou důvodnost tohoto postupu usoudit. Žalovaný při posouzení o neudělení humanitárního azylu nevybočil z mezí stanovených zákonem.

Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňuje-li žalobce důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu.

Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle § 14b odst. 2 téhož zákona se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí manžel osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Podle § 14b odst. 3 zákona o azylu je předpokladem pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Podle §14b odst. 4 zákona o azylu v případě polygamního manželství, má-li již osoba požívající doplňkové ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany.

K doplňkové ochraně soud uvádí, že jejím smyslem a účelem je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování.

V řízení nebylo dle názoru soudu prokázáno, že by v případě návratu žalobci hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 cit. zákona. V Makedonii v současné době neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt a vycestování žalobce nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR. V případě návratu žalobci jako neúspěšnému žadateli o azyl nehrozí perzekuce ze strany státních orgánů. Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu (doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny) nebyly v případě žalobce zjištěny, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný. S učiněnými závěry žalovaného se soud ztotožňuje.

Soud uzavírá, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, krajský soud neshledal žádné vady správního řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 28. července 2011

JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru