Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Az 10/2010 - 93Rozsudek KSHK ze dne 28.07.2011

Prejudikatura

47 Az 6/2007 - 93


přidejte vlastní popisek

32 Az 10/2010-93

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce M. V., zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3. 2010, č. j. OAM-1203/LE-BE03-P08-R2-2006, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3. 2010, č. j. OAM-1203/LE-BE03-P08-R2-2006 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“). Uvedl, že proti prvnímu rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který svým rozsudkem č.j. 47 Az 6/2007 ze dne 20.3. 2008 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc

Pokračování 32Az 10/2010

mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný svým novým rozhodnutím ze dne 19.3. 2010 opětovně žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. Žalobce namítá, že byl v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR) zkrácen na svých právech. Dle jeho názoru žalovaný v předchozím řízení porušil: 1. ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu), 2. ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobcův strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů je důvodný, 3. ustanovení § 14a zákona o azylu, neboť žalobci v případě návratu hrozí nebezpečí vážné újmy, 4. článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí opětovně dospěl k závěru, že tvrzení žalobce jsou nevěrohodná vzhledem k rozporům ve výpovědi a vzhledem k rozporu popisované situace a reality. Žalobce uvedl, že k týmž argumentům se vyjádřil již v řízení o žalobě proti předchozímu rozhodnutí a v tomto směru odkázal na zrušující rozsudek Krajského soudu v Praze, který k rozporům ve výpovědi žalobce mj. uvedl, že „vytýkané rozpory ve výpovědích žalobce nemají samy o sobě tak závažný charakter, jaký jim žalovaný přičítá …zpochybňování pravdivosti jeho tvrzení pouze na základě poukazu na dílčí nepřesnosti nemůže obstát“. K porovnání žalobcovy výpovědi a reality pak Krajský soud v Praze uvedl, že „žalovaný zohlednil v odůvodnění svého rozhodnutí pouze ty pasáže použitých zpráv, které zapadaly do celkového kontextu rozhodnutí…, avšak bez povšimnutí ponechal části zpráv podporující tvrzení žalobce.“ Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, neboť dle jeho názoru neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní tvrzení a výpovědi žalobce učiněné ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Setrval na svém názoru vysloveném v napadeném rozhodnutí s tím, že zjistil skutečný stav věci, zabýval se skutečnostmi sdělenými žalobcem a k tomu si opatřil potřebné podklady. Odkázal proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro její nedůvodnost.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí ( str. 7) i nadále upozorňuje na žalobcem nesprávně uváděné datum voleb, ač soud v předchozím řízení uvedl, že nesprávně uvedené datum voleb nelze považovat za zásadní rozpor. Stejně tak je žalobci jako v předchozím rozhodnutí vytýkáno, že jeho popis volební procedury se neshoduje s popisem, který lze vyčíst z informací OAMP z roku 2006. Upozornil, že soud již v předchozím řízení uvedl, že nelze popírat jeho tvrzení o neregulérnosti průběhu voleb argumentem, že podle oficielních zpráv o průběhu voleb by toto nikdy nemohlo nastat. Zdůraznil, že právě neregulérnost voleb, tedy rozpor průběhu voleb s jejich plánovaným řádným průběhem, byla důvodem žalobcovy výpovědi novinářům a jeho následného zatčení. K argumentu žalovaného ohledně etablovanosti MLC v politickém systému a zprávě MV Velké Británie z 23.12. 2008 (str. 8 napadeného rozhodnutí), která uvádí, že členové MLC nebudou mít nezbytně důvodný strach z perzekuce namítl, že již

Pokračování 32Az 10/2010

v minulosti byl z důvodu členství v MLC a rozhovoru poskytnutému novinářům zatčen a vězněn. Má za to, že žalovaný se při odůvodnění § 12 písm. b) zákona o azylu nevypořádal s jeho možným pronásledováním do budoucna. Žalobce dále uvedl, že nově upozornil na existenci rodinného života s občanskou ČR a upozornil, že toto právo je základním právem zakotveným mj. v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jejímž je ČR signatářem. Porušením takového práva, např. v podobě nuceného vycestování žalobce, je pak porušením mezinárodního závazku ČR, tedy vážnou újmou ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalobce závěrem upozornil na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, kdy v odůvodnění rozhodnutí chybí jakákoliv zmínka o zprávách o zemi původu předkládaných ze strany žalobce, zejména vypořádání se se stanoviskem volebního pozorovatele, jenž byl u inkriminovaných voleb osobně přítomen, a v kontextu průběhu voleb opakovaně chybí vypořádání se s jinými pasážemi zpráv o zemi původu, než s těmi, jež celkově zapadají do kontextu tvrzené nevěrohodnosti žalobce. Žalobce v takovém postupu spatřuje nejen porušení § 3 správního řádu, ale i nerespektování předchozího zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 47 Az 6/2007-93 ze dne 20.3. 2008.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. Projednal žalobu při jednání.

V přezkumném řízení soud ověřil následující rozhodné skutečnosti.

S odkazem k již výše uvedenému soud konstatuje, že rozhodnutím žalovaného č.j. OAM-1203/LE-BE03-BE01-2006 ze dne 22.3. 2007 nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona o azylu. Krajský soud v Praze svým rozsudkem č.j. 47 Az 6/2007 ze dne 20.3. 2008 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že rozpory ve výpovědích žalobce nejsou tak závažné, jak tvrdí žalovaný, nelze tak poukazovat na dílčí nepřesnosti ve výpovědích žalobce. Odůvodnění rozhodnutí vychází v některých částech pouze ze spekulativních úvah žalovaného. Za zásadní pochybení považoval Krajský soud v Praze tu skutečnost, že žalovaný zohlednil jen ty pasáže informací o zemi původu, které zapadaly do kontextu neudělení mezinárodní ochrany a nevzal v úvahu ty části zpráv, které potvrzují tvrzení žalobce o neregulérnosti průběhu prezidentských voleb a o svévolném zatykání. Odkázal v tomto směru na Zprávu OAMP MV ČR, potvrzující zadržování osob bez obvinění, kterou žalovaný jako podklad pro rozhodnutí vůbec nepoužil, ač je součástí správního spisu. Vytkl žalovanému, že věrohodnost žalobce zpochybňoval a poměřoval argumentem, podle kterého by při regulérnosti voleb nemohlo k událostem popisovaným žalobcem dojít.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 26.10. 2006 a při pohovorech provedených dne 2.11. 2006, 15.11. 2006 a 14.12. 2006 uvedl, že byl členem Hnutí za osvobození Konga (MLC). Byl řadovým členem této strany, popsal historii a cíle této strany, předložil průkazku o svém členství. V dubnu 2006 pro tuto stranu vylepoval předvolební plakáty v Kinshase.

Pokračování 32Az 10/2010

V den konání voleb (tj. dne 30.7. 2006, žalobce však v průběhu svých výpovědí uváděl i jiná data) se dostavil ve svém volebním obvodu do volební místnosti, kde chtěl volit, ale bylo mu řečeno, že někdo na jeho jméno již volil a volební komise mu neumožnila volit. Poskytl o vzniklé situaci rozhovor přítomným novinářům. Následně se jeho kritika voleb objevila i v televizi v politickém zpravodajství na kanále KIN (patřící straně MLC). Asi za tři dny poté byl na ulici zatčen, odvezen do vězení a tam zbit a mučen. Uvedl, že důvodem jeho zatčení byla skutečnost, že zradil svou zemi, mluvil s novináři o neregulérnosti voleb a tato reportáž byla odvysílána v televizi. Prostřednictvím úplatku (ze strany MLC) a s pomocí dozorce se dostal ven z vězení. Jistý člověk z MLC, kterého neznal, mu předal peníze a zařídil mu útěk ze země. Vlast opustil 10.8. 2006. V případě návratu se obává zatčení a zabití, neboť prezident Kabila je stále u moci. Tento azylový příběh je podrobně zachycen v průběhu jednotlivých pohovorů se žalobcem na straně 1 až 5 napadeného rozhodnutí včetně dalšího doplňujícího pohovoru ze dne 13.8. 2009 (provedeného po zrušení prvního rozhodnutí žalovaného Krajským soudem v Praze). Žalovaný zde poukázal na jednotlivé nepřesnosti ve výpovědích žalobce, porovnal jeho výpovědi se zjištěnými informacemi o zemi původu a opětovně dospěl k závěru o nevěrohodnosti žalobce a jeho výpovědí.

Správní orgán při svém rozhodování vycházel zejména z výše uvedené žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a pohovorů, které posuzoval na pozadí informací shromážděných v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv v Konžské demokratické republice. Jedná se o následující z právy a informace: Informaci OAMP z listopadu 2006 o parlamentních a prezidentských volbách v Konžské demokratické republice v roce 2006, tehdy aktuální informace ohledně situace v Konžské demokratické republice obsažené v databázi ČTK, Zprávu o zemi Ministerstva vnitra velké Británie - Konžská demokratická republika ze dne 27.10. 2006 (část Volby). Po obnoveném správním řízení byl žalobce dne 13.8.2009 seznámen se Zprávou International Crisis Group o Konžské demokratické republice ze dne 2.10. 2006, Zprávou MZ USA o dodržování lidských práv v Konžské demokratické republice za rok 2008 ze dne 28.2. 2009, Informací MV VB, Směrnicí pro posuzování žádostí o azyl - Konžská demokratická republika ze dne 23.12. 2008 a aktuálními informacemi ohledně situace v Konžské demokratické republice obsažené v databázi ČTK. Žalovaný uvedl, že žalobce byl rovněž seznámen s Informací MZV ČR č.j. 115019/2005-LP ze dne 10.5. 2005, kterou však žalovaný jako podklad pro své rozhodnutí nepoužil, protože již není z důvodu svého stáří aktuální a k případu žalobce se přímo nevztahuje.

Při jednání soudu dne 25.11. 2010 zástupkyně žalobce zdůraznila, že žalovaný se zaměřil na zpochybňování důvěryhodnosti žalobce, ač již předtím Krajský soud v Praze uvedl, že tyto rozpory v jeho výpovědích nejsou tak závažného charakteru, jaké jim přisuzuje žalovaný. Přesto i v odůvodnění současného rozhodnutí žalovaný trvá na rozporech ve výpovědích žalobce a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je v podstatě stejné jako u předchozího rozhodnutí, které bylo Krajským soudem v Praze zrušeno. Ohledně ustanovení § 12 zákona o azylu odkázala na žalobu a repliku. K doplňkové ochraně zmínila současný rodinný život žalobce, kdy na území ČR žije s manželkou a nezl. dítětem, žalobce se proto dovolává ochrany

Pokračování 32Az 10/2010

rodinného života dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, kterou je ČR vázána.

Pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že žalovaný trvá na tom, že jediným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR je snaha o legalizaci pobytu. V této souvislosti upozornila, že žalobcem byla žádost podána až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění po nezdařeném pokusu o ilegální přechod do SRN a s cestovním dokladem znějícím na cizí jméno. K otázce posuzování věrohodnosti žadatelů o udělení mezinárodní ochrany okázala na judikaturu NSS, a to na rozhodnutí č.j. 5Azs 170/2004 z 26.8. 2004, 3Azs 246/2004 z 11.5. 2005 a rozsudek VS Praha č.j. 5A 746/2002 z 29.1. 2002. Ke skutkovému příběhu žalobce poukázala na to, že obecná nespokojenost žalobce se situací v Kongu není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, stejně jako žalobcem dovolávání se rodinného života, kdy tato skutečnost není ani důvodem pro udělení doplňkové ochrany.

K výzvě soudu žalobce předložil vyjádření volebního pozorovatele Mgr. V. B. ( za volební pozorovatelskou misi Evropské unie pro prezidentské volby a volby do zákonodárného sboru v Konžské demokratické republice v roce 2006) ze dne 15.1. 2008. Jedná se o jednu stránku textu, v němž Mgr. V. B. uvádí, že se zúčastnil v době od 20.7. 2006 do 14.8.2006 a od 20.10. 2006 do 17.11. 2006 obou kol těchto voleb. V tomto dokumentu se mimo jiné uvádí, že představitelé pozorovatelské mise Evropské unie po volbách upozornili na mnohé nesrovnalosti a chyby provázející průběh volebního procesu, které mohly mít vliv na výsledky voleb v určitých volebních místnostech. Jednalo se především o nejasnosti a chyby ve volebních seznamech, případy obchodování s voličskými průkazy a další pochybení provázející přípravu voleb, samotný volební den, ale i sčítání volebních výsledků. Velká část pochybení byla způsobena nekalými praktikami v rámci boje hlavních volebních rivalů.

Pověřená pracovnice žalovaného k předloženému důkazu uvedla, že tento není pro žalovaného důvěryhodný, neboť jeho pravost nelze nijak ověřit, nejedná se ani o potvrzení zastupitelského úřadu v Kongu ani o zprávu mezinárodní organizace.

Jednání soudu bylo odročeno za účelem doplnění důkazního řízení.

Z důvodu zpochybnění důkazu předloženého žalobcem – Vyjádření volebního pozorovatele Mgr. V. B. soud žádal o ověření, která instituce dotyčného vyslala a zda existuje oficiální zpráva ohledně průběhu předmětných voleb.

Soud se obrátil na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se zastoupením Praze se žádostí o zjištění a ověření v zemi původu, zda žalobci jako členovi MLC, který veřejně kritizoval průběh voleb v roce 2006 nyní hrozí v případě návratu do vlasti perzekuce, zatčení, vězení apod. a dále o zjištění aktuální bezpečnostní situace v Konžské demokratické republice a situace ohledně stavu dodržování lidských práv ve vztahu k § 14a odst. 2 zákona o azylu ohledně nebezpečí vážné újmy.

Pokračování 32Az 10/2010

Při dalším jednání soudu dne 28. července 2011 soud provedl důkaz potvrzením MZV ČR, odboru lidských práv a transformační politiky ze dne 14.3. 2011, v němž je uvedeno, že Mgr. Vladan Brož se účastnil jako pozorovatel volební pozorovatelské mise EU do Demokratické republiky Kongo (DRK) ve dnech 19.7. 2006 až 15.8.2006 a od 19.10. 2006 až 17.11. 2006. Současně bylo přiloženo oficiální stanovisko EU volební pozorovatelské mise k předmětným volbám ve francouzském jazyce.

V odpovědi UNHCR ze dne 5.4. 2011 se uvádí, že členové MLC, jež je nejsilnější opoziční stranou v DRK, byli v minulosti často cílem násilných útoků. Dle Zprávy mezinárodní NNO Human Rights Watch ze dne 25.11. 2008 bylo v období dvou let od voleb v roce 2006 v DRK zabito více než 500 příslušníků opozice, dalších více než 1000 lidí bylo ze stejného důvodu zatčeno (učiněn odkaz na portál http://www.hrw.org/en/news/2008/11/25/dr-congo-president-brutally-represses-

opoposition). Dále se uvádí, že z výroční zprávy mezinárodní MNO Ligy lidských práv pro rok 2010 je patrné, že řada osob v DRK stále čelí persekuci za to, že veřejně zastávají kritické postoje vůči vládě či postupu místních úřadů (učiněn odkaz na portál http://www.ecoi.net/file_upload/1939_1285152913_democratic-republic-of-congo.pdf).

V odpovědi se dále uvádí, že 31. zpráva Generálního tajemníka týkající se organizační mise OSN v DRK (S/2010/164) ze dne 30.3. 2010 k bezpečnostní situaci v KDR uvádí, že pokračující socio-ekonomické problémy v městských oblastech posílené mezinárodní finanční krizí zůstávají zdrojem potenciální nestability také v Kinshase (učiněn odkaz na portál http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N10/290/69/PDF/N1029069.pd?openElement).

MZV USA ve své výroční zprávě o stavu lidských práv v DRK z 11.3. 2010 uvádí, že porušování lidských práv státními orgány je na denním pořádku. Bezpečnostní složky se podílejí na arbitrárním zatýkání a zabíjení civilistů, v zemi chybí nezávislá a efektivní justice, podmínky vězňů ve věznicích jsou žalostné (učiněn odkaz na portál http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2009/af/135947.htm). Obdobně se vyjadřuje i zpráva Amnesty International ve své výroční zprávě pro rok 2010 k detenčním podmínkám.

V závěrečných návrzích účastníci setrvali na svých předchozích vyjádřeních.

Pro provedeném přezkumném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvo dná.

Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Pokračování 32Az 10/2010

Podle § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Za pronásledování se pro účely tohoto zákona, ve znění platném v době rozhodování považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle § 14b odst. 2 téhož zákona se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí manžel osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Podle § 14b odst. 3 zákona o azylu je předpokladem pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Podle §14b odst. 4 zákona o azylu v případě polygamního manželství, má-li již osoba požívající doplňkové

Pokračování 32Az 10/2010

ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany.

V projednávané věci žalobce k důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl uvěznění a mučení v souvislosti s rozhovorem, který poskytl novinářům ohledně neregulérnosti voleb v roce 2006, který byl odvysílán v televizi a v němž žalobce kritizoval postup volební komise, která mu neumožnila volit s odůvodněním, že již jednou volil, ač tomu tak nebylo. Žalovaný stejně jako ve svém prvním rozhodnutí ze dne 22.3. 2007 označil tvrzení žalobce za nevěrohodná pokud jde o datum konání voleb, popis volebního lístku a volební procedury celkově, k událostem ohledně jeho uvěznění a následného propuštění z vězení a uzavřel, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR byla legalizace pobytu.

Soud je nucen přisvědčit žalobním námitkám, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nerespektoval právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze ve zrušujícím rozsudku č.j. 47 Az 6/2007-93 ze dne 20.3. 2008. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s důkazem předloženým žalobcem, konkrétně se stanoviskem volebního pozorovatele, který potvrzuje neregulérnost prezidentských voleb v Konžské demokratické republice v roce 2006. Žalovaný namísto toho, aby se s daným důkazem seznámil a vyhodnotil jej, tak tento důkaz, který byl jedním z důvodů pro zrušující rozsudek Krajského soudu v Praze, v řízení před zdejším soudem zpochybnil. Za takové situace soudu nezbylo, než doplnit dokazování a ověřit přítomnost volebního pozorovatele v uváděné misi Evropské unie a požádat o oficiální výstup a zprávu z této mise. Požadovaný důkaz byl soudu zaslán z Ministerstva zahraničích věcí ČR ve francouzském jazyce. Soud konstatuje, že je nad rámec soudního řízení provádět překlad obsáhlejšího oficiálního dokumentu a touto povinností zavazuje žalovaného. Z dalšího důkazu opatřeného soudem, a to odpovědí UNHCR na položené otázky, byť je stručná, obsahuje však odkaz na použité zdroje, je zřejmé, že politická a bezpečnostní situace v Konžské demokratické republice je komplikovaná a má zhoršující tendenci. Podle názoru krajského soudu žalovaný nedostál své povinnosti řádného zjištění skutkového stavu věci ani své povinnosti řádně zhodnotit shromážděné důkazy (některé opomněl). Důkazní řízení je tak třeba doplnit o další zprávy o politické a bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce, vypořádat se s důkazem předloženým žalobcem a teprve poté ve věci opětovně rozhodnout.

Po zvážení žalobních námitek v kontextu s důkazy provedenými soudem, které je třeba řádně doplnit ve smyslu výše uvedeném, dospěl krajský soud k závěru, že je zde důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pro vady řízení dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový základ, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění a dále podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) cit. zákona, pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem (nerespektování závazného právního názoru Krajského soudu v Praze).

Pokračování 32Az 10/2010

Dle § 78 odst. 5 s. ř. s. je v dalším řízení správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšný žalobce nepožadoval náhradu nákladů řízení, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 28. července 2011

JUDr. Ivona Šubrtová, v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru