Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Ad 1/2011 - 43Rozsudek KSHK ze dne 12.05.2011

Prejudikatura

6 Ads 103/2009 - 64

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 123/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

32 Ad 1/2011-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce B. B., zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Horní 14, 580 01 Havlíčkův Brod, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.11. 2010, č.j. „x“, o starobní důchod, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19.11. 2010, č.j. „x“, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 16.9. 2010, č.j. „x“, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci přiznává od 1.9.2007 podle § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zdp“) starobní důchod ve výši 12.709,- Kč měsíčně. Po valorizacích přísluší žalobci od 1.1. 2008 starobní důchod ve výši 13.174,- Kč měsíčně, od 1.8. 2008 ve výši 13.644,- Kč měsíčně a od 1.1. 2009 ve výši 14.149,- Kč měsíčně. Rozhodnutí o přiznání starobního důchodu konstatuje, že výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra důchodu činí 1.570,-Kč měsíčně a procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu („VPZ“), který činí 16.501,-Kč a jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 51.206,- Kč.

Pokračování 32Ad 1/2 011

Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 45 roků pojištění činí 67,50% VPZ.

Toto rozhodnutí napadl žalobce včas podanými námitkami, jimiž namítal, že mu nebyly zhodnoceny náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplacené mu z titulu pojištění odpovědnosti za škody vzniklé pracovním úrazem a nemocí z povolání Kooperativa pojišťovnou, a.s. podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12. 2007, č.j. 41 Cm 22/2005 a podle rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově brodě ze dne 8.9. 2009, č.j. 8 C 104/2005.

V odůvodnění rozhodnutí ze dne 19.11. 2010 o zamítnutí námitek žalobce žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v celém rozsahu a po provedeném dokazování zjistila, že žalobci skutečně nebyly započteny uvedené náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ( dále také jen „náhrady“). V rozhodnutí rozepsala jednotlivé náhrady, které žalobci byly vyplaceny pojišťovnou Kooperativa, a.s. na základě výše citovaných rozsudků. Žalovaná uvedla, že vyplacené náhrady byly dodatečně zhodnoceny jako vyměřovací základy za jednotlivé roky, jak je uvedeno v novém osobním listu důchodového pojištění ze dne 1.12. 2010 ( dále také jen „OLDP“), který je přílohou rozhodnutí.

Dále uvedla, že období od 1.1. 1994 do 30.4. 2001 a od 1.11. 2003 do 31.12. 2007 (celkem 2442 dnů) bylo (podle původního OLDP ze dne 23.6. 2010, který je součástí rozhodnutí ze dne 16.9. 2010) pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu vyloučeno podle § 16 odst. 4 zdp, ve znění účinném do 31.12. 2007.

Žalovaná ocitovala ustanovení § 16 odst. 4 zdp a odůvodnila, že podle § 16 odst. 3 věty čtvrté zdp se do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31.12. 1995 pro účely stanovení vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání). Proto nemohlo být (v novém OLDP ze dne 1.12. 2010) období od 1.1. 1996 do 30.4. 2001 a od 1.11. 2003 do 31.12. 2007 pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu vyloučeno.

Žalovaná vysvětlila, že dodatečné započtení vyměřovacích základů mělo vliv na výši osobního vyměřovacího základu, který určila podle § 16 odst. 1 zdp. Protože tímto dodatečným započtením došlo ke změně počtu vyloučených dnů, činí nově vypočtený osobní vyměřovací základ 26.241,-Kč namísto 30.610,-Kč dle původního rozhodnutí ze dne 16.9. 2010 (a OLDP ze dne 23.6. 2010). Dále odkázala na § 17 odst. 1 zdp a uvedla, že jak úhrny vyměřovacích základů, tak i koeficienty nárůstu za jednotlivé kalendářní roky jsou uvedeny v OLDP, který tvoří přílohu rozhodnutí. Podle § 18 cit. zákona je rozhodným obdobím období od roku 1986 do roku 2009 ( pozn. soudu: správně má být 1986-2006 – viz OLDP).

Žalovaná ocitovala ustanovení § 19 odst. 1 zdp, které stanoví pravidla pro určení výpočtového základu, pokud pojištěnec pobíral více důchodů. V takovém případě se použije nejvyšší výpočtový základ stanovený podle věty první a druhé cit. ustanovení. V návaznosti na toto ustanovení žalovaná zrekapitulovala, že žalobce pobíral od

Pokračování 32Ad 1/2 011

29.5. 2000 plný invalidní důchod vyměřený z osobního vyměřovacího základu 27.815,-Kč, koeficient nárůstu za rok 1999 je 1,5914 a přepočtený osobní vyměřovací základ tak činí 44.265,-Kč. Žalobce ještě předtím pobíral částečný invalidní důchod, a to od 1.8. 1988, který byl vyměřen z osobního vyměřovacího základu 7.694,-Kč, koeficient nárůstu za rok 1987 je 6,6553 a přepočtený osobní vyměřovací základ tak činí 51.206,-Kč (tyto údaje jsou uvedeny v OLDP ze dne 16.9. 2010 i OLDP ze dne 23.6.2010). Žalovaná odůvodnila, že vzhledem k výše uvedenému byl výpočtový základ žalobce pro starobní důchod určen z nejvyššího osobního vyměřovacího základu, tj. z 51.206,-Kč. Žalovaná dále ocitovala ustanovení § 15 zdp, v němž jsou uvedena pravidla pro stanovení výpočtového základu (vypočteného z osobního vyměřovacího základu) ze kterého se dále stanoví procentní výměra starobního důchodu (§ 34 odst. 1 zdp). V odůvodnění rozhodnutí žalovaná dále uvedla výši starobního důchodu žalobce po valorizacích. Závěrem shrnula, že dodatečné zhodnocení vyplacených náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nemá vliv na výši důchodu. Námitky proto shledala jako nedůvodné.

V podané žalobě žalobce namítal, že obě rozhodnutí žalované (ze dne 16.9. 2010 a ze dne 19.11. 2010) jsou vadná a odporují zákonu, neboť vycházejí z nedostatečně zjištěného stavu věci a jsou založena na vadném hodnocení provedených důkazů a chybné aplikaci právních předpisů. Žalobce v souvislosti s žádostí o přiznání starobního důchodu doložil, že mu byly na základě výše citovaných rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě přiznány náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání v celkové výši 1.923.153,-Kč, kdy tyto náhrady mu byly ve II. pololetí roku 2010 v plné výši včetně příslušenství (úroky z prodlení) vyplaceny Kooperativa pojišťovnou, a.s. z titulu pojištění zákonné odpovědnosti za škody vzniklé nemocí z povolání. Podle žalobce je nepochybné, že mu náleží za dobu od 1.1. 1994 do 31.8. 2007, kdy dovršil věku 65 let, vedle pracovního příjmu z pracovního poměru i výše uvedená náhrada. Uvedl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí o přiznání starobního důchodu ze dne 16.9. 2010 konstatuje, že náhrada mu bude započtena po předložení příslušného tiskopisu potvrzujícího, že mu náhrada byla vyplacena. Přestože žalobce v souvislosti s námitkovým řízením doložil, že mu na náhradách za období od 1.1. 1994 do 31.8. 2007 bylo vyplaceno celkem 1.923.153,-Kč, žalovaná v rámci námitkového řízení dovodila, že vyplacené náhrady nemají vliv na výši důchodu. Podle žalobce je takový závěr v příkrém rozporu se samotnou koncepcí důchodového pojištění, které je založeno na zásadě vzájemné podmíněnosti výše důchodu výší příjmu dosahovaného v produktivním období ze závislé činnosti nebo podnikání. Příjmy, kterých žalobce dosahoval v rozhodném období, byly z hlediska výše podstatně ovlivněny zjištěnou nemocí z povolání, která pracovní schopnost žalobce zásadně snížila. Právě vyplacené náhrady měly žalobci nahradit újmu na mzdě, která mu vznikla jako důsledek nemoci z povolání. Přitom tyto náhrady dle žalobce tvoří součást jeho výdělku a musí být zohledněny při stanovení výpočtového základu. Žalobce namítá, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách není patrno, jak se správní orgán vypořádal s potvrzením Kooperativa pojišťovna, a.s. o výši vyplacených náhrad a z jakého konkrétního důvodu je při stanovení starobního důchodu nevzal v úvahu, přestože zásadně ovlivňuji výpočet výše důchodu. Žalobce Pokračování 32Ad 1/2 011

namítá, že žalovaná v rámci námitkového řízení nesplnila svou přezkumnou povinnost, neodstranila vytýkaná pochybení v postupu a rozhodnutí nalézacího oddělení a přestože měla k dispozici potvrzení o výši vyplacených náhrad, sama se s vadnými skutkovými i právními závěry ztotožnila. Žalobce se tak domnívá, že v jeho případě správní orgány porušily procesní ustanovení vymezující podklady pro vydání rozhodnutí, zejména zásadu, aby rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci a bylo založeno na správné aplikaci hmotného práva. Navrhl, aby soud obě rozhodnutí žalované zrušil, věc jí vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na ustanovení § 19 zdp, které stanoví pravidla pro stanovení výpočtového základu (dříve průměrného měsíčního výdělku) pobíral-li pojištěnec v minulosti více důchodů a to tak, že se použije nejvyšší výpočtový základ. Žalovaná tak zjistila nejvýhodnější průměrný měsíční výdělek z těch, které byly použity při výpočtu předchozích nároků na důchod. Zopakovala, že částečný invalidní důchod, přiznaný žalobci od 1.8. 1988, byl vyměřen z osobního vyměřovacího základu 7.694,-Kč, po vynásobení dle § 19 koeficientem nárůstu 6,6553 za rok 1987 činí osobní vyměřovací základ 51.206,-Kč. Z tohoto osobního vyměřovacího základu 51.206,-Kč činí výpočtový základ 16.501,-Kč. Žalovaná stejně jako v napadeném rozhodnutí popsala výpočet dle § 15 zdp: základní částka 9.600,-Kč, 30% z částky 13.700,-Kč (23.300 -9.600) je 4.110,-Kč a 10% z částky 27.906,-Kč (51.206 – 23.300) je 2.791,-Kč, celkem je výpočtový základ 16.501,-Kč.

Žalovaná dále vysvětlila s odkazem na nový OLDP ze dne 1.12. 2010, že i pro případ, kdy do osobního vyměřovacího základu byly započteny částky, vyplacené žalobci za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je tento osobní vyměřovací základ ve výši 26.241,-Kč nižší než osobní vyměřovací základ 51.206,-Kč. Proto byl starobní důchod vypočten z vyššího osobního vyměřovacího základu 51.206,-Kč, v němž však skutečně není náhrada za ztrátu na výdělku zhodnocena. Vzhledem k tomu, že žalovaná je zákonem vázána k výpočtu důchodu z pro pojištěnce nejvýhodnějšího osobního vyměřovacího základu a žalovaná tak postupovala, navrhla zamítnutí žaloby.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích a odkázali na písemná podání učiněná ve věci.

V přezkumném řízení provedl soud důkaz podstatným obsahem dávkového (správního) spisu, který ohledně žalobce vede žalovaná, zejména žádostí žalobce o starobní důchod ze dne 23.4. 2010, výše cit. rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě o přiznání náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání a

Pokračování 32Ad 1/2011

potvrzeními Kooperativa pojišťovny, a.s. o vyplacených náhradách žalobci ze dne 21.11. 2010, 13.5. 2010 a 23.8. 2010.

Zástupce žalobce dále k důkazu předložil kopii rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení Praha ze dne 5.10. 1998, kterým byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod a potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení v Havlíčkově Brodě ze dne 12.11. 1996 o existenci nemoci z povolání u žalobce.

Soud konstatoval, že mezi účastníky není sporu o výši náhrad, které byly žalobci na základě výše citovaných rozsudků a dle potvrzení Kooperativa pojišťovny, a.s. vyplaceny. Zásadní rozpor spočívá v tom, že dle názoru žalobce se výše těchto vyplacených náhrad měla promítnout i do výpočtu starobního důchodu a to tak, že starobní důchod by měl být vyšší, a to se nestalo.

Pověřená pracovnice žalované odkázala na písemné vyjádření k žalobě, kde je vysvětlen princip výpočtu starobního důchodu. Dále odkázala na ustanovení § 19 zdp, které je pro danou věc klíčové a určuje pravidla výpočtu nového důchodu, pokud pojištěnec v minulosti již nějaký důchod pobíral. V případě žalobce tak nejvyšší výpočtový základ, resp. přepočtený osobní vyměřovací základ činí 51.206,-Kč, který se vztahuje k roku 1988. Dále uvedla, že si provedla zkušební výpočty, z nichž vyplývá, že pokud by žalobce žádné náhrady nedostal, tak by se starobní důchod vypočítával z osobního vyměřovacího základu 30.610,-Kč (pozn. soudu: viz OLDP z 23.6. 2010) a pak by jeho starobní důchod ke dni 1.9. 2007 činil 11.318,-Kč. Po započtení veškerých náhrad, tj. i za roky 1994 a 1995 by osobní vyměřovací základ činil 25.412,-Kčaz něho by starobní důchod ke dni 1.9. 2007 činil 10.967,-Kč. Poslední propočet, kdy jsou roky 1994 a 1995 vyloučeny, činí osobní vyměřovací základ 26.241,-Kč ( pozn. soudu: viz OLDP z 1.12. 2010) a starobní důchod by k 1.9. 2007 činil 11.223,-Kč.

Pověřená pracovnice žalované dále vysvětlila, že v rozhodnutí o námitkách a OLDP ze dne 1.12. 2010 nejsou zahrnuty náhrady za ztrátu na výdělku za roky 1994 a 1995 vzhledem k ustanovení § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. V tomto ustanovení se uvádí, že pokud se kryje náhradní doba pojištění s vyměřovacími základy, provádí se srovnávací výpočet a v daném případě bylo pro žalobce výhodnější použití aplikace vyloučených dob. Přestože tedy byly žalobcem doloženy vyplacené náhrady ve vysoké výši, žalovaná nevydala nové rozhodnutí, neboť došla k závěru, že výpočtový základ pro stanovení výše starobního důchodu je podle původního rozhodnutí ze dne 16.9. 2010 správný, tj. přepočtený osobní vyměřovací základ ve výši 51.206,-Kč.

Zástupce žalobce uvedl, že za situace, kdy žalobce byl stižen nemocí z povolání a dosažený příjem s jeho náhradami původně nepočítal a posléze, kdy mu byla na náhradách proplacena částka 1.923.153,-Kč, což představuje v průměru 11.716,-Kč měsíčně, nelze akceptovat, že by tato částka neměla mít vliv na výši starobního důchodu žalobce. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalované včetně předcházejícího rozhodnutí ze dne 16.9. 2010 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Požadoval přiznání nákladů řízení za tři úkony právní pomoci, tři

Pokračování 32Ad 1/2 011

režijní paušály, náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin, DPH a cestovné, které se zavázal vyčíslit písemně.

Pověřená pracovnice žalované navrhla zamítnutí žaloby, náklady řízení nežádala.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V projednávané věci se jedná o posouzení správnosti postupu žalované při výpočtu starobního důchodu žalobci poté, co doložil, že mu byly za příslušná období doplaceny náhrady na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání. Mezi účastníky nebylo sporu o výši vyplacených náhrad žalobci, ale o to, zda a jakým způsobem tyto náhrady ovlivní výši starobního důchodu žalobce.

Samotný výpočet důchodu je složitý a je popsán v níže uvedených ustanoveních zdp ve znění účinném do 31.12. 2007.

V § 15 zdp je uvedeno: „Výpočtovým základem je osobní vyměřovací základ (§ 16), pokud nepřevyšuje částku 9 600,- Kč. Převyšuje-li osobní vyměřovací základ částku 9 600 Kč, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 9 600,- Kč se počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu nad 9 600,- Kč do 23 300,- Kč se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 23 300,- Kč se počítá 10 %“.

V § 16 odst. 1 a 2 je uvedeno: (1) „Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18). Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 až 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

(2) Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1)“.

Podle odst. (3), věty čtvrté cit. ustanovení se do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání).

Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995 doby uvedené v odst. (4) cit. ustanovení, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do

Pokračování 32Ad 1/2 011

vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté.

V ustanovení § 19 odst. (1) je uvedeno: „Starobní, plný invalidní a částečný invalidní důchod pojištěnce, který pobírá nebo pobíral některý z těchto důchodů nebo důchod za výsluhu let, nesmí být vyměřen z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený podle § 15 z osobního vyměřovacího základu, z něhož byl dřívější důchod vyměřen, vynásobeného koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za poslední kalendářní rok rozhodného období, z něhož byl zjištěn osobní vyměřovací základ při přiznání dřívějšího důchodu. Pokud dřívější důchod nebyl vyměřen z vyměřovacích základů stanovených za rozhodné období (§ 18), postupuje se podle věty první s tím, že ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku přiznání dřívějšího důchodu; jestliže tento dřívější důchod nebyl vyměřen z výpočtového základu, považuje se za osobní vyměřovací základ všeobecný vyměřovací základ, z něhož byl tento důchod vyměřen, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Pokud pojištěnec pobíral více důchodů, použije se nejvyšší výpočtový základ stanovený podle věty první a druhé“.

Ustanovení § 3a vyhl. č. 284/1995 Sb., upravuje zjišťování ročního vyměřovacího základu za období před rokem 1996 následovně: „(1) Spadá-li do rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu (§ 18 zákona) kalendářní rok před rokem 1996, v němž se ve stejném časovém úseku vyskytne hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 (dále jen "hrubý výdělek") a vyloučená doba (§ 16 odst. 4 věta první zákona), stanoví se úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za tento kalendářní rok (§ 16 odst. 2 zákona) pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu

a) s přihlédnutím k tomuto hrubému výdělku a při stanovení osobního vyměřovacího základu se v tomto případě do počtu vyloučených dob nezahrnou ty vyloučené doby za tento kalendářní rok, v nichž byl dosažen tento hrubý výdělek, nebo

b) bez přihlédnutí k tomuto hrubému výdělku a při stanovení osobního vyměřovacího základu se v tomto případě do počtu vyloučených dob zahrnou všechny vyloučené doby za tento kalendářní rok, pokud vyloučené doby, v nichž byl dosažen tento hrubý výdělek, netrvaly po celý kalendářní rok a takto zjištěný úhrn vyměřovacích základů pojištěnce je vyšší než úhrn vyměřovacích základů pojištěnce zjištěný podle písmene a)“.

Vlastní výše starobního důchodu je upravena v § 4 odst. 1, § 33 odst. 1 a § 34 odst. 1, zdp, kde je stanovena výše základní výměry starobního důchodu (1.570,-Kč) a způsob výpočtu procentní výměry starobního důchodu, která se stanoví z výpočtového základu.

Pokračování 32Ad 1/2011

Krajský soud přezkoumal postup žalované při výpočtu starobního důchodu dle příslušných zákonných ustanovení a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

V projednávané věci se vzhledem k ustanovení § 16 odst. 4 zdp změnil (snížil) počet vyloučených dnů poté, co původně vyloučená doba (pobírání důchodu - náhradní doba pojištění) se po dodatečném započtení náhrad (§ 16 odst. 3 zdp) změnila na dobu pojištění. Tím došlo k tomu, že se tyto náhrady (v OLDP uvedeny jako vyměřovací základy) rozmělňují do celého rozhodného období. Žalobce pobíral v minulosti od roku 1988 částečný invalidní důchod a od roku 2000 plný invalidní důchod. Vzhledem k ustanovení § 19 odst. 1 zdp musela žalovaná stanovit výpočtové základy, resp. přepočítat osobní vyměřovací základy, z nichž byly vyměřeny dřívější důchody. Proto žalovaná v OLDP uvedla jak původní osobní vyměřovací základy, z nichž byly tyto důchody vyměřeny, tak i příslušné přepočítací koeficienty a nově přepočetla osobní vyměřovací základy. Dále pak stanovila osobní vyměřovací základ dle § 16 a násl. zdp z vyměřovacích základů za rozhodné období.

V rozhodnutí ze dne 16.9. 2010 a OLDP ze dne 23.6. 2010 ještě nebyly náhrady započteny a osobní vyměřovací základ byl stanoven ve výši 30.610,-Kč. Žalovaná však vzhledem k ustanovení § 19 odst. 1 zdp stanovila výpočtový základ z nevyššího osobního vyměřovacího základu, tj. z částky 51.206,Kč. Jedná se o přepočtený osobní vyměřovací základ vztahující se k vyměření částečného invalidního důchodu a roku 1988.

V rozhodnutí o námitkách a OLDP z 1.12. 2010 jsou započteny náhrady s tím, že původně vyloučená doba se stala dobou pojištění. Osobní vyměřovací základ byl nově vypočten ve výši 26.241,-Kč, což je ještě méně než dle původního rozhodnutí, kde náhrady započteny nebyly. Z toho tedy vyplývá, že žalovaná náhrady skutečně zhodnotila, promítla je do výpočtu nového osobního vyměřovacího základu, ale protože takto nově stanovený osobní vyměřovací základ ve výši 26.241,-Kč je nižší než osobní vyměřovací základ ve výši 51.206,-Kč, postupovala žalovaná správně a v souladu se zákonem (§ 19 odst. 1 zdp), když výpočtový základ pro starobní důchod stanovila z nejvyššího osobního vyměřovacího základu, tj. z 51.206,-Kč. Jinak ani postupovat nemohla. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách za období před rokem 1996 aplikovala ustanovení § 3a prováděcí vyhl. č. 284/1995 Sb., podle kterého bylo pro žalobce za roky 1994 a 1995 pro stanovení osobního vyměřovacího základu výhodnější použití vyloučených dob, než započtení náhrad. Žalované lze pouze vytknout, že tento postup nevysvětlila v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ani aplikace tohoto pro žalobce výhodnějšího způsobu stanovení vyměřovacího základu za roky 1994 1995 však neměla ve výsledku pozitivnější vliv na nově stanovený osobní vyměřovací základ.

Žalovanou učiněný závěr, že dodatečné zhodnocení náhrad nemělo vliv na výši starobního důchodu je správný a v souladu se zákonem. Pokračování 32Ad 1/2011

Soud tak neshledal pochybení žalované ani v postupu při výpočtu starobního důchodu ani při aplikaci hmotného práva. Nezbylo mu proto, než v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 12. května 2011 JUDr. Ivona Šubrtová, v. r .

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru