Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Ad 1/2010 - 139Rozsudek KSHK ze dne 28.04.2011

Prejudikatura

4 Ads 40/2003

3 Ads 45/2008 - 46


přidejte vlastní popisek

32Ad 1/2010-139

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věcech žalobce M. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalované ze dne 6.8. 2008, č. „x“ a ze dne 21.10. 2009, č. „x“, o plný invalidní důchod, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 6.8. 2008, č. „x“ a rozhodnutí žalované

ze dne 21.10. 2009, č. „x“, se zrušují a věci se vrací

žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení Čs. státu

částku 29.750,-- Kč na účet Krajského soudu v Hradci Králové, a to

do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku

4.468,-- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení o

kasační stížnosti částku 5.760,-- Kč k rukám jeho zástupkyně pro

řízení o kasační stížnosti JUDr. Soni Nathové, advokátky se sídlem

pokračování 32Ad 1 /2010

Krakonošovo nám. 21, 541 01 Trutnov, a to do 30 dnů od právní

moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 6.8. 2008 žalovaná podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění odňala žalobci od 6.9. 2008 plný invalidní důchod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odkázala na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Jičíně (dále jen OSSZ) ze dne 17.7. 2008, dle kterého již žalobce není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50% a nesplňuje zákonnou podmínku plné invalidity dle § 39 zák. č. 155/1995 Sb., v platném znění, tj. pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%. Žalovaná konstatovala, že žalobce je již pouze částečně invalidní s tím, že o jeho nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí. Namítal, že v záznamu o jednání OSSZ v Jičíně ze dne 17.7. 2008 je za rozhodující zdravotní postižení označeno onemocnění plic, které je nesprávně zařazeno do kapitoly VII přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, tj. smyslové orgány, namísto správného zařazení do kapitoly VIII cit. vyhlášky, tj. dýchací soustava. Má tedy za to, že žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí vycházela ze „špatné dokumentace“. Ve stejném záznamu o jednání OSSZ nejsou uvedeny veškeré zprávy z odborných vyšetření, chybí např. zpráva z posledního plicního vyšetření u MUDr. Š., primářky v T. z července 2008, která konstatuje, že nadále trvá středně těžké postižení. Dále namítal, že při posouzení nebylo přihlédnuto k jeho dalším zdravotním potížím, a to celiakii a depresivní poruše těžkého stupně. Zdůvodnil, že hospitalizaci odmítl proto, že se s manželkou starají o jeho nemocného otce (82 let) a také proto, že má bezlepkovou dietu. Dále uvedl, že při posouzení jeho zdravotního stavu měly být zhodnoceny komplexně všechny lékařské nálezy, poté mělo být vybráno nejzávažnější onemocnění a to zařazeno dle vyhl. č. 284/1995 Sb. s případným využitím navýšení dle § 6 citované vyhlášky. Namítal rovněž, že při posuzování jeho zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k věku a bývalému zaměstnání v dolech, kde pracoval jako zámečník a kdy došlo k poškození jeho zdraví. Žalobce je toho názoru, že od posouzení jeho celkového zdravotního stavu znaleckým kolektivem IPVZ v Praze (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se sídlem v Praze) v roce 2007 u něho nedošlo k žádnému zlepšení zdravotního stavu. Ani posudkový lékař OSSZ neuvedl jak a čím mělo dojít k údajnému zlepšení jeho zdravotního stavu. Dále uvedl, že existují již dvě pravomocná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve věci jeho plného invalidního důchodu, na něž odkázal včetně v rámci těchto řízení provedeného posudku IPVZ v Praze ze dne 28.5. 2003 a jeho doplňku ze dne 9.8. 2007. Žádal o

pokračování 32A010d 1 /2

vypracování dalšího doplňujícího posudku od IPVZ v Praze a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 8. 2009, č. j. 32 Cad 44/2008 - 57, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že podřazení rozhodného zdravotního postižení žalobce pod kapitolu VII přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. místo správné kapitoly VIII je zcela zřejmou chybou v psaní, přičemž toto formální pochybení bylo zhojeno posudky dalších posudkových orgánů. Lékař OSSZ Jičín v posudku ze dne 17. 7. 2008, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále také „posudková komise v Hradci Králové“) v posudku ze dne 25. 11. 2008 i posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále také „posudková komise v Praze“) v posudku ze dne 17. 6. 2009 provedly velmi obsáhlé a podrobné zhodnocení zdravotního stavu žalobce a všech jeho zdravotních postižení. Všechny tyto posudkové orgány označily za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce chronickou obstrukční plicní chorobu. Tu shodně (kromě zmíněné písařské chyby) podřadily pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Podle tohoto zdravotního postižení posléze stanovily míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujaly závěr, že žalobce nebyl k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně invalidní. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dále uvedl, že OSSZ i posudková komise v Hradci Králové stanovily míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na 50 %, v níž již zohlednily i podíl ostatních zdravotních postižení. Naproti tomu posudková komise v Praze stanovila pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce u rozhodného zdravotního postižení o 50 % a s přihlédnutím k ostatním onemocněním tuto hodnotu navýšila na 60 %. Další navýšení postupem podle § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. již podle ní nebylo možné, neboť to bylo provedeno samotným přiznáním konečné míry poklesu na horní hranici možného rozpětí. Posudková komise v Praze se seznámila také se znaleckými posudky IPVZ a posoudila zdravotní stav žalobce za období od června 2006 do srpna 2008, proto lze z jejích závěrů v dané věci vycházet. Závěry znaleckého posudku IPVZ z roku 2003 a jeho doplňku z roku 2007 pak dle soudu nelze vzít v úvahu, neboť se týkají zcela jiných rozhodných období a v žalobním řízení bylo prokázáno, že zdravotní stav žalobce byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí stabilizovaný a odpovídal částečné invaliditě. Subjektivní potíže žalobce nemohou být samy o sobě podkladem pro ponechání dávky. Podle závěru krajského soudu tedy žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí nesplňoval podmínky pro ponechání plného invalidního důchodu.

Rozsudek krajského soudu napadl žalobce kasační stížností, které Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 28.5. 2010, čj. 4 Ads 152/2009-134 vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně krajskému soudu uložil, aby v novém rozhodnutí o věci samé rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“).

pokračování 32Ad 1 /2010

Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) odkázal na bohatou a konstantní judikaturu týkající se posuzování zdravotního stavu pojištěnců. Dále s odkazem na správní spis a zdravotní dokumentaci žalobce provedl rekapitulaci zdravotního stavu žalobce a jeho posuzování od jeho první žádosti o plný invalidní důchod ze dne 22.4. 1996 do doby současné, kdy žalovaná celkem třikrát na základě dalších posudků OSSZ v rámci kontroly plné invalidity rozhodla o odnětí plného invalidního důchodu žalobci (viz č.l. 138-143 rozsudku NSS). V této rekapitulaci NSS poukázal na předchozí řízení žalobce ve věci invalidního důchodu, vedená před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Ca 101/2002, sp. zn. 29 Cad 36 2006 a sp. zn. 29 Cad 38/2006, v jejichž rámci byl vypracován posudek IPVZ ze dne 28.5. 2003 a jeho doplněk ze dne 9.8. 2007. NSS uvedl, že z posudku IPVZ ze dne 28.5. 2003 vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla v posuzovaném období (12.1. 2000) chronická obstrukční plicní nemoc se středně těžkou poruchou ventilace, kterou podřadil pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s tím, že tato způsobuje šedesátiprocentní pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť jde o trvalou středně těžkou poruchu, která zatím ojediněle osciluje k přechodným a krátkodobým stavům, kdy je zaznamenána porucha těžká. Přitom bylo v rámci daného rozpětí rovněž nutno přihlédnout ke snížené kardiovaskulární výkonnosti na stupeň NYHA I.-II., neboť funkce plicní a kardiovaskulární spolu úzce souvisejí. S ohledem na více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, které mají vliv na jeho výdělečnou schopnost, a to pro postižení nosného a pohybového ústrojí, pak znalecký ústav podle § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zvýšil uvedenou hodnotu o dalších 10 %. Podle jeho závěru tak k datu vydání rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2000 činil pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti 70 % a žalobce byl plně invalidní.

Doplňující posudek IPVZ ze dne 9.8. 2007 konstatoval, že oduznání plné invalidity podle posudku OSSZ ze dne 5. 4. 2006 nebylo posudkově medicínky správné, neboť posudkový lékař nezhodnotil dopad všech funkčních omezení na výdělečnou schopnost žalobce. Ke zlepšení zdravotního stavu žalobce nedošlo, nelze ani konstatovat jeho stabilizaci. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce doplněk znaleckého posudku ze dne 9. 8. 2007 i nadále považoval postižení plicních funkcí, které podřadil pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u tohoto onemocnění pak stanovil při horní hranici na 60 %, neboť jde o poruchu středně těžkou a trvalou, která zatím ojediněle osciluje k přechodným a krátkodobých stavům, kdy je zaznamenána porucha těžká. Přitom bylo i nadále v rámci daného rozpětí nutno rovněž přihlédnout k snížené kardiovaskulární výkonnosti na stupeň NYHA I.-II., neboť funkce plicní a kardiovaskulární spolu úzce souvisejí. S ohledem na více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, které mají vliv na jeho výdělečnou schopnost, a to pro postižení nosného a pohybového ústrojí a pro postižení psychiky, pak znalecký ústav opětovně podle § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zvýšil uvedenou hodnotu o dalších 10 %. Podle závěru doplňku posudku IPVZ ze dne pokračování 32Ad 1 /2010

9. 8. 2007 činila míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce

70% a ten tak byl k datu rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2006 i nadále plně invalidní.

Na základě posudku lékaře OSSZ ze dne 17.7. 2008 byl žalobci napadeným rozhodnutím žalované ze dne 6.8. 2008 potřetí odejmut plný invalidní důchod. NSS ve svém rozsudku konstatoval, že se krajský soud spokojil s posudky obou posudkových komisí (v Hradci Králové ze dne 25.11. 2008 a v Praze ze dne 17.6. 2009) a oproti předchozím žalobním řízením již nezadal vypracování znaleckého posudku IPVZ, ačkoliv žalobce takový důkazní návrh učinil s poukazem na nesprávné posouzení zdravotního stavu všemi posudkovými orgány, na vzájemné rozpory v jejich posudcích a na nesoulad těchto posudků s dříve vyhotoveným znaleckým posudkem IPVZ a jeho doplňkem. NSS uvedl, že „Posudek znaleckého ústavu IPVZ v soudním řízení o přezkoumání rozhodnutí o odnětí plného či částečného invalidního důchodu slouží jako revizní znalecký posudek, kterého se výjimečně používá po vypracování několika posudků posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jejichž posudkové závěry jsou nejednoznačné, neurčité, neúplné V předchozích dvou žalobních řízeních však krajský soud po vypracování posudku posudkové komise v Hradci Králové rovnou nařídil provedení (doplňku) znaleckého posudku IPVZ. Zdravotní stav stěžovatele byl tedy v minulosti opakovaně zkoumán znaleckým posudkovým orgánem na nejvyšší odborné úrovni, který velmi podrobně a přesvědčivě zhodnotil vývoj zdravotního stavu stěžovatele i povahy jeho rozhodného zdravotního postižení a obsáhle vysvětlil, v čem spatřuje nesprávnost posudků jiných posudkových orgánů. Rovněž tak znalecký posudek zcela dostatečně objasnil, na základě jakých skutečností trvala plná invalidita stěžovatele ke dni vydání předchozích dvou rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu. Krajský soud se přitom k posudkovému hodnocení znaleckého ústavu vždy přiklonil a toliko na jeho základě tato rozhodnutí žalované zrušil. Proto ze závěrů uvedených ve znaleckém posudku IPVZ ze dne 28. 5. 2003 a jeho doplňku ze dne 9. 8. 2007 musely jiné posudkové orgány ve svých následujících posudcích plně vycházet. Případné závěry o zániku plné invalidity tyto jiné posudkové orgány mohly učinit jen na základě takových aktuálních lékařských nálezů, které by zcela nepochybně doložily, že v mezidobí došlo k posudkově významnému zlepšení či stabilizaci rozhodného zdravotního postižení posuzovaného.“ Podle NSS podmínky pro vyslovení závěru o zániku plné invalidity bez vypracování dalšího doplňku znaleckého ústavu IPVZ nebyly v projednávané věci splněny. Závěry znaleckého stavu rozhodně nemohly být překonány posudkem lékaře OSSZ Jičín ze dne 17.7. 2008. Rovněž ze závěru posudkové komise v Hradci Králové ze dne 25.11. 2008 ani posudkové komise v Praze ze dne 17.6. 2009 nelze spolehlivě dovodit zánik plné invalidity žalobce. Vzhledem k nedostatkům posudků OSSZ i obou posudkových komisí, jakož i k vzájemným rozporům v jejich posudkových zhodnoceních se dle NSS těmto posudkovým orgánům nepodařilo přesvědčivě doložit, že u žalobce došlo v mezidobí k posudkově významnému zlepšení či stabilizaci jeho rozhodného zdravotního postižení. Za této situace pak bylo dle NSS nutné správnost závěru o zániku plné invalidity ověřit dalším doplňkem posudku IPVZ, v něm měl znalecký ústav posoudit obsah aktuálních lékařských zpráv, zhodnotit správnost posudků lékaře okresní

pokračování 32Ad 1 /2010

správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2008, posudkové komise v Hradci

Králové ze dne 25. 11. 2008 i posudkové komise v Praze ze dne 17. 6. 2009 a učinit vlastní posudkový závěr o trvání či zániku plné invalidity žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované. Tím, že krajský soud provedení dalšího doplňku znaleckého posudku IPVZ nenařídil, nebyl zdravotní stav žalobce dostatečně posouzen. Z tohoto důvodu NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s. NSS zavázal krajský soud svým výše citovaným závazným právním názorem a uložil krajskému soudu, aby si v dalším řízení opatřil další doplněk znaleckého posudku IPVZ a na základě jeho posudkového zhodnocení učinil závěr o trvání či zániku plné invalidity žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

Po zrušení věci a vrácení zpět Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení je tato věc vedena pod sp. zn. 32 Ad 13/2010.

V mezidobí vydala žalovaná dne 21.10. 2009 další rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění. V odůvodnění odkázala na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Jičíně ze dne 29.9. 2009, podle kterého z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti u žalobce pouze o 60% a nesplňuje tak zákonnou podmínku pro přiznání plné invalidity dle § 39 cit. zákona, tj. pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%. Současně uvedla, že žalobci nadále náleží částečný invalidní důchod.

I toto rozhodnutí napadl žalobce včas podanou žalobou, v níž namítal nesprávné posouzení svého zdravotního stavu. Uvedl, že jeho zdravotní stav nebyl řádně zjištěn a při jeho posouzení lékař OSSZ vycházel z neúplné a špatné zdravotní dokumentace. Stejně jako v žalobě citované shora se žalobce domáhal vyhotovení doplňku posudku IPVZ Praha o jeho zdravotním stavu. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované zpět k dalšímu řízení. Tato věc je soudem vedena pod sp. zn. 32 Ad 1/2010.

Usnesením ze dne 16.7. 2010, č.j. 32 Ad 1/2010-15 krajský soud spojil věci vedené pod sp. zn. 32 Ad 1/2010 a sp. zn. 32 Ad 13/2010 ke společnému projednání s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 32 Ad 1/2010.

Krajský soud svým usnesením ze dne 20.8. 2010, č.j. 32 Ad 1/2010-17 ustanovil znalcem z oboru posudkového lékařství IPVZ, Ruská 85, Praha 10 a uložil mu vypracovat doplňují znalecký posudek k dřívějšímu posudku IPVZ ze dne 28.5. 2003 a jeho doplňku ze dne 9.8. 2007. Dalším usnesením ze dne 17.12. 2010, č.j. 32 Ad 1/2010-25 krajský soud ustanovení IPVZ znalcem zrušil z důvodu vznesené námitky podjatosti ze strany samotného IPVZ a znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství pro toto řízení ustanovil MUDr. Z. K., CSc., Ch. 689/23, P. 4. Znalci pak uložil posoudit obsah aktuálních lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobce, seznámit se s posudky IPVZ v Praze ze dne

pokračování 32Ad 1 /2010

28.5. 2003 a ze dne 9.8. 2007, zhodnotit správnost posudků lékaře OSSZ v Jičíně ze

dne 17.7. 2008 a ze dne 29.9. 2009, posudkové Komise v Hradci Králové ze dne 25.11. 2008 a posudkové komise v Praze ze dne 17.6. 2009 a učinit vlastní posudkový závěr o trvání či zániku plné invalidity u žalobce ke dni a) vydání rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2008, b) vydání rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2009, stanovit a řádně odůvodnit rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, zdůvodnit využití či nevyužití § 6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb. a stanovit konečnou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.

Znalec MUDr. Z. K., CSc. ve svém posudku ze dne 29.3. 2011, který čítá 85 stran vycházel při posuzování zdravotního stavu žalobce z dostupné zdravotnické dokumentace, dokumentace OSSZ v Jičíně a všech odborných nálezů v nich obsažených a z vlastního klinického interního vyšetření žalobce dne 23.3. 2011. Popsal jednotlivé odborné lékařské nálezy, diagnózy žalobce, provedl rozbor a hodnocení všech posudků dle zadání soudu a vyslovil svůj názor na ně. V odpovědi na zadané úkoly uvedl, že v plném rozsahu souhlasí se závěry znaleckého posudku IPVZ v roku 2003 a jeho doplňku z roku 2008, kdy oba posudky zcela přesvědčivě a úplně hodnotí z lékařského posudkového hlediska zdravotní stav žalobce a jeho vývoj. Pokud jde o hodnocení správnosti posudků lékaře OSSZ v Jičíně ze dne 17.7. 2008 a ze dne 29.9. 2009, posudkové Komise v Hradci Králové ze dne 25.11. 2008 a posudkové komise v Praze ze dne 17.6. 2009, znalec tyto posudky, jejichž závěry vedly k posouzení zdravotního stavu žalobce odpovídajícího částečné invaliditě, v plném rozsahu odmítl jako nesprávné a chybné. Uvedl, že v období od opětovného přiznání plné invalidity, resp. obnovy výplaty plného invalidního důchodu dnem 6.6. 2006 do doby rozhodné pro posouzení, tj. ke dni 6.8. 2008 a ke dni 21.10. 2009 nedošlo u žalobce ke zlepšení zdravotního stavu ani k jeho stabilizaci, žalobce byl plně invalidní. Znalec konstatoval, že znaleckým zkoumáním byla u žalobce zjištěna závažná polymorbidita, kdy trpí celou řadou chronických onemocnění a poruch zdravotního stavu, z nichž většina je posudkově významných a podstatně omezuje jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Ke dni vydání žalobami napadených rozhodnutí, tj. ke dni 6.8. 2008 a ke dni 21.10. 2009, hodnotí znalec pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle kapitoly VIII, oddílu B, položky 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., jako středně těžkou smíšenou ventilační poruchu, zřejmě s převahou restrikce, ne příliš jasné etiologie, byť opakovaně je popisována CHOPN III. stadia dle GOLD a bronchitis chronica s opakovanými akutními exacerbacemi. Toto zdravotní postižení označil za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovil na 60%, tj. na horní hranici daného rozpětí 30-60%. Znalec dále uvedl, že zohlednil další onemocnění a poruchy zdravotního stavu žalobce, zejména pohybového systému (degenerativní onemocnění páteře a kloubů, syndrom karpálních tunelů, Dupuytrenovu kontrakturu, oboustrannou epikondylitidu a stav po zlomeninách kostí předloktí s významným omezením funkce obou končetin), psychiatrické, neurologické, kardiovaskulární onemocnění a těžkou poruchu zraku a navýšil horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle § 6 odst. 4, věty druhé vyhlášky č. 284/1995 Sb., o 10%. Celkový pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti znalec zhodnotil na 70%. Závěrem uvedl, že žalobce byl v době rozhodné pro posouzení plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a ) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném v době rozhodné. Plná invalidita, resp. invalidita 3. stupně trvá i v současnosti. Vzhledem k charakteru dosavadního průběhu komplexu onemocnění a poruch zdravotního stavu žalobce je dle znalce nepravděpodobné, že by mohlo někdy v budoucnosti dojít ke snížení stávajícího stupně invalidity. Znalec uzavřel, že z provedeného znaleckého zkoumání, kdy byla prostudována kompletní zdravotní dokumentace žalobce, který byl i klinicky vyšetřen lze dovodit, že plná invalidita žalobce trvá nepřetržitě od roku 1997.

Podlle ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Při jednání dne 28.4. 2011 soud zopakoval dosavadní průběh řízení a dokazování a k důkazu nově četl znalecký posudek znalce MUDr. Z. K., CSc. ze dne 29.3. 2011.

Žalobce setrval na žalobách, odkázal na závěry rozsudku NSS a správnost posudku znalce MUDr. Z. K., CSc. ze dne 29.3. 2011 s jehož hodnocením a učiněným závěrem se ztotožňuje. Navrhl, aby soud napadená rozhodnutí žalované zrušil a věci jí vrátil k dalším řízení. Dále požadoval, aby soud žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení o kasační stížnosti, které v písemné specifikaci předložil krátkou cestou soudu.

Pověřená pracovnice žalované ponechala konečné rozhodnutí ve věci naúvaze soudu. Náklady řízení nežádala.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování, doplněném o znalecký posudek, s přihlédnutím k příslušným zákonným ustanovením dospěl k závěru, že žaloby byly důvodné.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění platném do 31.12. 2009 je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66% nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

Rozhodnutí o nároku na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je závislé především na lékařském odborném posouzení. Důkazní řízení bylo dle závazného pokynu Nejvyššího správního soudu doplněno o znalecký posudek znalce MUDr. Z. K., CSc. ze dne 29.3. 2011, na jehož výše citované závěry si krajský soud dovoluje odkázat. Podle tohoto posudku byl žalobce plně invalidní nepřetržitě od roku 1997. Bylo tak prokázáno a náležitě odborně medicínsky zdůvodněno, že konečná míra poklesu schopnosti soustavné

výdělečné činnosti žalobce k datu vydání rozhodnutí žalované ze dne 6.8. 2008 a k datu vydání rozhodnutí žalované ze dne 21.10. 2009 činila 70%, a tím žalobce splnil zákonnou podmínku dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném v době rozhodování pro ponechání plného invalidního důchodu. Podle zákona č. 155/1995 Sb. ve znění platném od 1.1. 2010 se nyní jedná o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c).

V řízení před soudem byl skutkový a právní stav zjištěn jinak, než jak jej zjistila žalovaná ve správním řízení, a proto soudu nezbylo než žalobami napadená rozhodnutí pro vady řízení zrušit a věci vrátit žalované k dalšímu řízení a novému rozhodnutí (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Žalovaná v dalším řízení bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného krajským soudem, tedy ze skutečnosti, že u žalobce v době vydání obou napadených rozhodnutí trvala plná invalidita. S ohledem na tuto skutečnost žalovaná obnoví žalobci od 6.9. 2008 výplatu plného invalidního důchodu, protože žalobci nárok na tuto dávku nikdy nezanikl. Dle § 78 odst. 5 s. ř. s. je v dalším řízení správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Soud proto výrokem II. zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení za vyhotovený znalecký posudek, který platil, a to s odkazem na ust. § 60 odst. 4 s. ř. s., dle kterého má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v celkové výši 16.168,-- Kč. Tato částka zahrnuje specifikované cestovné (za hromadnou dopravu a MHD) z místa bydliště žalobce k jednáním soudu, posudkovým komisím a znalci (Hradec Králové, Praha), na odborné vyšetření (Hradec Králové, Trutnov), na Úřad práce v Trutnově z důvodu evidence uchazečů zaměstnání, cestovné celkem ve výši 4.468,-- Kč a dále částku 11.700,-- Kč jako zálohu zaplacenou advokátce JUDr. Soně Nathové, která na základě udělené plné moci žalobce zastupovala v řízení o kasační stížnosti. Dále předložil vyúčtování advokátky JUDr. Soni Nathové, která za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti požaduje po žalované přiznání nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve výši 9.000,-- Kč, dvou paušálních náhrad po 300,-- Kč a DHP ve výši 20% (osvědčení o registraci plátce DPH přiloženo).

Soud výrokem III. přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.468,-- Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení k rukám žalobce ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Výrok IV. o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z ustanovení § 110 odst. 2 s. ř. s. a § 60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšný žalobce byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou se sídlem Krakonošovo nám. 21, 541 01 Trutnov, a to na základě plné moci ze dne 9.9. 2009. Zástupkyně

pokračování 32Ad 1/ 2010

žalobce požadovala přiznání odměny za zastupování podle vyhl. č. 484/2000 Sb.,

kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Soud konstatuje, že citovaná vyhláška se vztahuje na rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení, zatímco při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve správním soudnictví, které probíhá dle soudního řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb.) se postupuje podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též „advokátní tarif“). Krajský soud proto určil odměnu advokáta v řízení o kasační stížnosti částkou 4.200,-- Kč za dva úkony právní služby po 2.100,-- Kč podle § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé), náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2x 300,-- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 20% (960,-- Kč), celkem 5.760,-- Kč. Soud zavázal žalovanou, aby tuto částku zaplatila k rukám zástupkyně žalobce do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 28. dubna 2011

JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru