Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 92/2009 - 35Rozsudek KSHK ze dne 17.05.2011

Prejudikatura

8 Afs 81/2007 - 42

1 Afs 77/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 60/2011 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

31 Ca 92/2009-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně BOMAT, spol. s r.o., se sídlem Hradec Králové-Třebeš, Na Jezírkách 40, zast. Mgr. Martinem Razímem, advokátem v Hradci Králové, Pavla Hanuše 252, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. října 2010, čj. 7882/09-1300-601060, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 29. října 2010, čj. 7882/09-1300-601060, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Hradci Králové (dále jen „správce daně“) ze dne 19.12.2008 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až srpen a prosinec 2005 a leden až prosinec 2006.

Pokračování 31Ca 92 /2009

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného i jemu předcházejících platebních výměrů správce daně. Uvedla, že předmětem dokazování v řízení před správcem daně i žalovaným byla okolnost, zda žalobkyní přijatá zdanitelná plnění od společností FULL STAV, s.r.o., (dále jen „FULL STAV“) a BPP TRADING, s.r.o., (dále jen „BPP TRADING“)odpovídají zdanitelným plněním uvedeným v daňových přiznáních. Tvrdila, že rozhodnutí správce daně i žalovaného jsou nezákonná a byla jimi zkrácena na svých právech. Především nesouhlasila se závěry žalovaného, že práce účtované společností BPP TRADING a FULL STAV a dodávky materiálu od společnosti FULL STAV byly formální, ve skutečnosti nebyly provedeny, vystavené faktury nelze považovat za doklady ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění (dále jen „zákon o DPH“) a nelze dle nich uplatnit nárok na odpočet daně dle § 73 odst. 1 téhož zákona.

Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že své povinnosti dle požadavků správce daně splnila. V průběhu daňového řízení bylo jednoznačně prokázáno, že společnost FULL STAV zastupoval Ing. K. a na základě plné moci pan I. (také I.) B., (dále jen „I. B.“). Existence posledně jmenovaného nebyla nikdy zpochybněna. Rozsah jeho pravomocí při zastupování společnosti BPP TRADING je dán smlouvou, a společnosti FULL STAV plnou mocí. Je proto vyloučeno, že by tyto osoby nejednaly ve shodě, jak naznačoval Ing. K. ve své svědecké výpovědi. Tento svědek ostatně nikdy nesporoval smluvní vztah se žalobkyní, ani dodání prací pro ní. Nakonec i potvrdil, že podepsal první uzavřenou smlouvu.

Žalobkyně dále uvedla, že platby za provedené práce poukazovala na účet, jehož vlastníka neznala. Ze žádného obecně závazného právního předpisu pro ni nevyplývá povinnost zjišťovat, komu bankovní spojení uvedené na vystaveném dokladu patří. Skutečného vlastníka účtu zjistila až na základě sdělení Komerční banky, a.s., ze dne 5.6.2007. Navíc prokázala, že poslední platbu ve výši 54 450 Kč převzal dne 1.12.2006 v areálu žalobkyně v hotovosti Ing. J. K., jednatel společnosti FULL STAV, a následně vyplatil mzdy svým zaměstnancům, aniž by nějak rozporoval dosavadní úhrady prováděné na účet uvedený na fakturách.

Žalobkyně nesouhlasila se závěry, které žalovaný dovodil z výpovědi svědka Ing. K. a tvrdila, že pokud jde o její důležitost, žalovaný si ve svém rozhodnutí odporuje. Na jedné straně ji považuje za zásadní, na str. 19/23 zprávy (myšleno zřejmě zprávy o výsledku daňové kontroly) to však popírá. Sama na rozpory v jeho výpovědi opakovaně poukazovala. Tvrdila, že ve výpovědi zaznamenané v protokolu ze dne 14.5.2007, čj. 9743/07/228932/3982, svědek uvedl, že on žalobkyni vyhledal a kontaktoval s nabídkou umístění svých pracovníků, podepsal úvodní smlouvu a také koncem roku 2006 spolupráci ukončil. Potvrdil, že pana I. B. zplnomocnil k jednání se žalobkyní a předloženou plnou moc uznal za pravou. To, že si svědek činnosti pana I. B. nebyl vědom, nemůže být bráno jako důkazní prostředek v neprospěch žalobkyně. Správce daně ani žalovaný uvedené rozpory neodstranili ani nezdůvodnili. Žalobkyně vyjádřila překvapení nad tím, proč nebyly svědkovi položeny otázky, o jejichž zodpovězení byl požádán dožádaný Finanční úřad pro Prahu 4, a vyjádřila podiv nad tím, že nebyl hodnocen email pí M.-účetní

Pokračování 31Ca 92/2009

společnosti FULL STAV. Pouze na str. 20/23 zprávy o výsledku daňové kontroly

správce daně uvádí, že není schopen ji identifikovat. I když Ing. K. tvrdil, že nemá účetní evidenci, žalobkyně se následně dozvěděla, že „účetní evidenci po leden 2007“ s podklady pro sestavení daňového přiznání předal novému jednateli. Sám pak jako svědek uvedl, že je zřejmé, že do účetnictví vstupovaly doklady za činnost sjednanou jím ale i panem I. B.

Dále žalobkyně upozornila na skutečnost, že žalovaný řádně nehodnotil jako důkaz čestná prohlášení ukrajinských občanů. Považovala za vhodné jimi osvědčit, že pracovníci společnosti FULL STAV v prostorách žalobkyně pracovali. Takový postup je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu, čj. 1 Afs 77/2005-43 a žalovaný zcela pominul fakt, že takové osvědčení nemůže odmítnout, byť ho nepovažuje za důkaz.

Informace získané z úřadů práce a z evidence sociálního zabezpečení o tom, že dodavatelské společnosti v databázích správy sociálního zabezpečení ani v centrálním registru plátců pojistného ČSSZ nebyly zjištěny, a že úřady práce neevidují povolení k zaměstnávání cizinců pro tyto společnosti, nemohou vyvrátit tvrzení žalobkyně a nelze z nich bez dalšího dovozovat, že uvedené společnosti fakticky zaměstnance neměly.

Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný nevyčkal odpovědi společností EUROPA AGRO a JOINER SERVICE, zda u nich byli zaměstnáni H. K. a V. F., a pouze konstatoval, že uvedené společnosti na dotaz neodpověděly a tato zjištění na daňové řízení nemají vliv.

Žalobkyně vznesla výhrady i proti závěrům žalovaného, že výslech pracovníků správce daně, kteří prováděli u žalobkyně místní šetření, pánů K. a B., by nepřinesl žádná relevantní zjištění. Tito pracovníci kontrolovali nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za měsíc září 2006 a po shlédnutí účetních dokladů se dostavili dne 4.12.2006 do provozovny v Novém Bydžově, kde pracovníci společnosti FULL STAV pracovali. Prošli provoz a s pracovníky se bavili. Do protokolu z tohoto šetření uvedli, že kontrolují plnění od uvedené společnosti. Kdyby však plnili řádně své povinnosti mohli bez obtíží se zaměstnanci společnosti FULL STAV mluvit a zjistit jejich totožnost. Žalobkyně se opakovaně dožadovala, aby potvrdili, že tyto zaměstnance společnosti FULL STAV v areálu žalobkyně viděli. Navíc ve zprávě z kontroly je chybně citován protokol ze dne 22.1.2007 a ve zprávě z kontroly je uvedeno, že bylo přítomno 50 osob namísto 5.

Žalobkyně si dále stěžovala, že byla povinna snášet po dobu kontroly nestandardní postup pracovníků správce daně, respektive byla vystavena jejich nečinnosti. Popsala jejich kontrolu v areálu provozovny v Novém Bydžově dne 4.12.2006 a znovu dne 22.1.2002, kdy čtyři pracovníky správce daně doprovázeli dva pracovníci celní správy, jejichž jména v protokolu uvedena nebyla, a bez vědomí žalobkyně vnikli do výrobních a skladových prostor.

Pokračování 31Ca 92/2009

Žalobkyně konstatovala, že jí není dodnes známo, proč dožádaný Finanční úřad pro Prahu 4 upustil od slyšení Ing. K. jako svědka poté, kdy tomuto úřadu dne 16.2.2007 oznámil, že již není jednatelem společnosti. Dne 14.5.2007 pak před správcem daně prohlásil, že účetní nezná a účetnictví nemá. Po tomto jeho výslechu byli nekontaktní všichni žalobkyni známí pracovníci společnosti FULL STAV. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že došlo k jejich zastrašování, aby nehovořili o činnosti společnosti a ve věci nesvědčili.

Poukazovala také na zvýšenou snahu správce daně doručit jí koncem roku 2008 osobně písemnosti k projednání zprávy z kontroly, ačkoliv měla zvoleného zástupce, a označila ji doslova za „štvanici“. Tvrdila, že se nikdy doručení zásilek nevyhýbala a tento postup označila jako nepochopitelný.

Nestandardní postup správce daně pak byl dle žalobkyně završen i rozhodnutími o její námitce podjatosti, vznesené proti pracovníkům správce daně.

Žalobkyně dále zpochybnila závěry žalovaného když tvrdila, že nenese odpovědnost za nekontaktnost třetích osob, za zpracování jejich účetnictví, za jejich daňová přiznání a platební morálku vůči státu nebo dalším osobám, za jejich přihlašování či odhlašování a evidenci zaměstnanců, případně úplnost různých povolení. Znovu zdůraznila, že nemá žádnou povinnost ani možnost ověřit si, zda účet dodavatele uvedený na dokladech patří této společnosti. Tvrdila, že si ohledně výše zmíněných dodavatelů ověřila všechny potřebné skutečnosti, konkrétně jejich kapacitní možnosti, živnostenská oprávnění, zda jsou plátci DPH, a jsou zapsáni v obchodním rejstříku, zda za ně jednala osoba pověřena přímo smlouvou nebo notářsky ověřenou plnou mocí. Platby pak poukazovala na účet uvedený na řádných daňových dokladech. Prokázala, že výplaty zaměstnancům dodavatelských společností FULL STAV a BPP TRADING byly řádně vyplaceny. Ing. K. potvrdil, že smluvní vztah jeho společnosti se žalobkyní existoval, na I. B. přenesl veškerá jednání v této věci až do prosince 2006, kdy jednal opět sám, převzal od žalobkyně částečnou platbu v hotovosti a osobně vyplatil zaměstnance společnosti. Proto je dle žalobkyně s podivem, že žalovaný považuje za věrohodné tvrzení tohoto svědka, že společnost neměla žádné zaměstnance. Tvrzení Ing. K., že plná moc byla I. B. zneužita nic nemění na skutečnosti, že dodavatelem byla společnost FULL STAV. Dle žalobkyně svědci O. S. a V. F. potvrdili, že pro společnost FULL STAV pracovali. Dle názoru žalobkyně správce daně shromážděnými důkazy pouze prokázal, že obě společnosti nesplnily svoji povinnost řádné evidence. Pro závěry, které učinil správce daně a žalovaný neexistují žádné relevantní důkazy. Žalobkyně citovala ust. § 73 odst. 1 a 12 zákona o DPH a opět prohlásila, že žalovaný dovozuje svoje závěry v rozporu se skutečným stavem. Odkázala na standardní rozhodovací praxi obecných soudů ohledně této problematiky a povinnosti vyplývající z Ústavy ČR. Správce daně byl povinen řídit se zákonem a ústavními principy, neboť opačný postup by vedl k nepředvídatelnosti jeho rozhodnutí.

Žalobkyně zdůraznila, že splnila svoji povinnost stanovenou ust. § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Pokračování 31Ca 92 /2009

(dále jen „daňový řád“), naopak postup správce daně shledala v rozporu s ust. § 31

odst. 8 písm. c) téhož zákona. Svoje stanovisko opřela o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 58/2006-41 a 5 Afs 1209/2006-142, z nichž citovala. Uzavřela, že správce daně nesprávně dovodil, že neunesla důkazní břemeno, když se týkalo povinností jiného daňového subjektu.

Žalobkyně dále poukázala na procesní stránku předmětného daňového řízení. Tvrdila, že pokud žalovaný zpochybnil předložené důkazní prostředky a zaujal názor, že neprokázala provedení prací zmíněnými dodavateli, leželo důkazní břemeno ohledně této skutečnosti na něm. Žalovaný ani správce daně však neprokázali, že práce byly provedeny jinak, než jak deklarovala žalobkyně, svoji argumentaci opírá pouze o pochybnosti, domněnky a nesrovnalosti v písemnostech. Nedostál proto povinnosti dané mu ust. § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu, rovněž porušil ust. § 2 odst. 2 téhož zákona, když nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v daňovém řízení najevo. Uvedený postup označila v rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu, vyslovenými v rozhodnutí pod sp. zn. 5 Afs 129/2006-142.

Neprovedení výslechů J. K. a P. B. dle žalobkyně naprosto zásadně ovlivnilo celé dokazování. V této souvislosti poukázala na povinnosti správce daně v daňovém řízení s tím, že nemůže odmítnout navržený důkaz s odůvodněním, že od něho nelze očekávat potvrzení pravdivosti tvrzené skutečnosti, neboť správce daně nemůže předem hodnotit pravdivost a věrohodnost důkazu, aniž by ho provedl. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci 2 Afs 24/2007-119, podle kterého prokáže-li daňový subjekt svoje tvrzení účetnictvím, splní svoji povinnost a na správci daně je, aby ve vztahu k těmto tvrzením prokázal, že předložené účetnictví je nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Žalovaný jako odvolací orgán je potom povinen poskytnout účastníkům řízení plné ochrany za účelem dosažení nápravy neúplností skutkových a právních pochybení, a za tím účelem může v souladu s ust. § 50 odst. 2 daňového řádu výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení nebo uložit tento postup správci daně. Napadené rozhodnutí dle žalobkyně obsahuje jen fragmenty úvah, obsah napadeného rozhodnutí nedává odpověď na otázku, jaké měl žalovaný k dispozici důkazní prostředky, pokud některé nebyly provedeny pak z jakého důvodu a jaké je hodnocení všech provedených důkazních prostředků. Žalobkyně připomněla, že výsledky šetření u jiných subjektů by měly vliv na závěr o jejím zdanitelném plnění pouze tehdy, pokud by z nich jednoznačně vyplynulo, že materiál nebyl dodán nebo služby nebyly poskytnuty. Po žalobkyni nemůže být požadováno provedení důkazů o skutečnosti, na které se nepodílela. Žalovaný dle žalobkyně nehodnotil důkazy v souladu se zásadou uvedenou v § 2 odst. 3 písm. c) daňového řádu, pouze volně hodnotil, které důkazní prostředky se mají stát důkazem. Takový postup není možný.

Žalobkyně z předestřených důvodů označila rozhodnutí žalovaného za chybné, nemající oporu ve skutkovém stavu a mající za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí. S ohledem na popsaná pochybení správce daně a žalovaného navrhla žalobkyně zrušení rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správce daně.

Pokračování 31Ca 92 /2009

Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zaujal k jednotlivým odvolacím námitkám následující stanovisko.

V úvodu hodnotil žalobkyní předložené listiny týkající se obchodních vztahů se společností FULL STAV. Potvrdil, že žalobkyně předložila plnou moc, kterou udělil Ing. K., jednatel této společnosti, I.B. k zastupování, dále smlouvu o dílo ze dne 5.7.2005 uzavřenou se společností FULL STAV, zastoupenou Ing. K. a I. B., rámcovou smlouvu ze stejného data a další rámcovou smlouvu o dílo ze dne 2.1.2006 a ze stejného data i smlouvu o dílo. Dle žalovaného žádnou ze smluv Ing. K. nepodepsal, což vyplývá z jeho výpovědi jako svědka a potvrzuje to i porovnání podpisu na smlouvě s podpisy Ing. K. na plné moci. Svědek sice potvrdil, že první smlouvu osobně podepsal, neoznačil ale za první smlouvu žádnou z těch, které žalobkyně předložila. Popřel, že by něco o obchodních vztazích se žalobkyní věděl. Z těchto skutečností žalovaný dovodil, že smlouvy o dílo i rámcové smlouvy nebyly uzavřeny jednatelem společnosti FULL STAV.

Žalovaný poukázal na výpisy z bankovních účtů, kde jsou zaznamenány platby společnosti BPP TRADING a společnosti FULL STAV. U čísla účtu, na který je platba odeslána, je název účtu B. I. a jen do poznámky pro příjemce je uveden název společnosti BPP TRADING. Nikdo z pracovníků žalobkyně se však nepozastavil nad tím, že se změnila dodavatelská společnost, číslo účtu však zůstalo beze změny. Jednatel žalobkyně Ing. K. do protokolu mimo jiné sdělil, že spolupráce s firmou BPP TRADING byla ukončena, protože p. L. – jednatel společnosti, nemohl dostát závazkům z důvodu odcestování do ciziny a všechny závazky převzala společnost FULL STAV. Naproti tomu svědek Ing. K. o žádných zaměstnancích společnosti FULL STAV nevěděl, z čehož dle žalovaného plyne, že je nemohl ani vyplácet ke konci roku 2006. Slyšený svědek V. F. do protokolu sdělil, že jméno „J. K.“ nezná a poslední peníze mu předal na parkovišti v Novém Bydžově nějaký pán, svědek S. tvrdil, že peníze v prosinci 2006 obdržel od Ing. K. a svědkyně H. K. dostávala peníze pouze od I. B. Dle žalovaného se jednotlivá vyjádření svědků jeví jako nejednotná a nevěrohodná, žalobkyně neprokázala, že předmětné práce byly dodány a vyfakturovány dodavatelem uvedeným na údajných daňových dokladech. Nebylo tedy prokázáno přijetí zdanitelného plnění od plátce, který vystavil tyto doklady. Přestože je na nich jako poskytovatel uveden, správce daně zpochybnil tvrzení o realizaci dodávek prací společnostmi FULL STAV a BPP TRADING s tím, že žalobkyně toto zpochybnění správci daně nevyvrátila.

Žalovaný se zabýval i úvahami o osobě I.B. a konstatoval, že nebyl nijak blíže identifikován, nebylo uvedeno jeho rodné číslo ani číslo pasu a plná moc ve vztahu k firmě BPP TRADING nebyla rovněž doložena.

Na další odvolací námitku žalobkyně žalovaný reagoval konstatováním, že správce daně výpověď Ing. K. posoudil pouze jako jeden z důkazních prostředků podle § 2 odst. 3 daňového řádu. V závěru důkazního řízení určil, který důkazní prostředek se stal důkazem a který ne. Ing. K. do protokolu uvedl, že s účtem společnosti FULL STAV I.B. nemůže disponovat. ČSOB,a.s.,

Pokračování 31Ca 92 /2009

v odpovědi na dožádání ale sdělila, že s bankovním účtem může disponovat nejen

Ing. K., ale i I. B. Z toho dle žalovaného vyplývá, že svědecká výpověď ohledně této skutečnosti nemůže být považována za důkaz, který by správce daně mohl v rámci důkazního řízení využít. Ing. K. nevěděl co I.B. dělá, nebyl s ním v kontaktu, nemohl tedy potvrdit ani vyvrátit zda dodala společnost FULL STAV zaměstnance, nebo zda je dodal I. B. pouze jako fyzická osoba. Správce daně se dle žalovaného snažil ještě doplnit svědeckou výpověď Ing. K., dvakrát ho předvolal, svědek se však bez omluvy nedostavil a dodejku nepřevzal. Návrh na výslech dalšího svědka, pí I. M., která zřejmě vedla účetnictví pro dodavatele služeb, správce daně nemohl akceptovat, neboť dle uvedeného jména a příjmení nebyl schopen tuto osobu identifikovat.

Další žalobní námitka, kterou se žalovaný ve svém rozhodnutí zabýval, se týkala hodnocení čestných prohlášení cizinců pracujících v provozovně žalobkyně. Konstatoval, že zmiňovaná čestná prohlášení správce daně neodmítl, pouze konstatoval, že nejsou dostatečně věrohodná a tím je neosvědčil jako důkaz. Blíže se zabýval prohlášením H. K., která ve své prvé svědecké výpovědi uvedla, že žádnou společnost, která by ji zaměstnávala nezná, zná pouze I. B., který ji sehnal práci a platil ji za ni. Ing. K. ale podepsala prohlášení, že pracuje u žalobkyně pro společnost FULL STAV. Následně vysvětlila rozpory tak, že prohlášení podepsala, i když ho celé nedočetla. Ve druhé svědecké výpovědi na dotaz Ing. K., zástupce žalobkyně, odpověděla, že při prvním výpovědi odpovídala pod nátlakem, protože jí bylo před tím vyhrožováno. Na základě dožádání i Celního úřadu v Hradci Králové vypovídala, že žádnou společnost nezná, pracovní povolení nemá a že nemluvila o začátku spolupráce se žalobkyní pravdu. Rovněž tak další cizinci pracující u žalobkyně celnímu úřadu do protokolu sdělili, že žádnou společnost neznají, nemají pracovní povolení, neznají pro koho pracují, ani kdo je vyplácí (až na jeden případ). Z výše uvedeného dle žalovaného vyplývá, že čestná prohlášení byla podepsána na žádost jednatele žalobkyně, který nebyl schopen jinak prokázat, že tito cizinci jsou zaměstnanci dodavatelských společností, tj. BPP TRADDING a FULL STAV. Na základě těchto skutečností nebyla čestná prohlášení správcem daně osvědčena jako důkazy prokazující tvrzení žalobkyně.

Žalovaný dále konstatoval, že za určitých okolností lze souhlasit, že nezjištění dodavatelských firem v databázi správy sociálního zabezpečení ani v centru registrů plátců pojistného ČSSZ a nezjištění povolení k zaměstnání cizinců pro tyto společnosti ještě nemusí znamenat jejich neexistenci. Je to však další důkazní prostředek, který byl hodnocen v souvislosti s ostatními, které správce daně v průběhu daňové kontroly získal. Nevěrohodnost svědeckých výpovědí cizinců ohledně zaměstnavatelských společností FULL STAV a BPP TRADING, jejich výpovědi na celním úřadu a informace získané na základě výzev k součinnosti z evidencí sociálního zabezpečení a úřadů práce jsou důkazy, které vyvracejí tvrzení žalobkyně o řádném uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o DPH. Pokračování 31Ca 92 /2009

Žalovaný neshledal důvodným tvrzení žalobkyně, že se nedotazoval ve společnosti EUROPA AGRO družstvo a JOINER SERVICE s.r.o., v likvidaci, zda pí H. K. a p. V. F. byli v těchto společnostech zaměstnáni. Tvrdil, že správce daně v rámci doplnění řízení zaslal výzvy k součinnosti na výše uvedené společnosti, odpovědi nedostal. Dle žalovaného požadované informace by neměly vliv na daňové řízení vedené se žalobkyní.

Žalovaný připustil chybu v uvedeném počtu zaměstnanců přítomných při jednání v rámci vytýkacího řízení zahájeného ohledně uplatněného odpočtu daně za září 2006, pokládal ji však vyřešenou sdělením ze dne 13.2.2009. Připustil, že při místním šetření v rámci vytýkacího řízení si sice správce daně mohl ověřit totožnost cizinců pracujících u žalobkyně, ale nezjistil by, jaká společnost je zaměstnává. V této souvislosti odkázal na shora citované svědecké výpovědi a zjištění Celního úřadu v Hradci Králové.

Žalovaný dále reagoval na námitky žalobkyně k postupu FÚ pro Prahu 4. Konstatoval, že na základě dožádání tento úřad odpověděl, že se jednatel společnosti FULL STAV Ing. K. omluvil z místního šetření dojednaného na den 11.1.2007, při dalším telefonickém kontaktu dne 16.2.2007 správci daně sdělil, že k datu 2.2.2007 zanikla jeho funkce jednatele společnosti FULL STAV a k tomuto datu se novým jednatelem zmiňované společnosti stal J. K. Dne 20.2.2007 bylo novému jednateli zasláno předvolání k daňovému řízení do sídla společnosti, avšak písemnost jím nebyla vyzvednuta. Následné zaslání předvolání do místa trvalého pobytu bylo rovněž vráceno zpět s tím, že je adresát na uvedené adrese neznámý. Z toho dle žalovaného vyplývá, že kontrola účetnictví zmiňované společnosti nemohla být provedena.

Žalovaný dále konstatoval, že z výpovědí svědků V. F. a A. S. je patrné, že vypovídali odlišně od H. K., která byla správcem daně vyslechnuta jako první dne 20.7.2007. Správce daně v důkazním řízení zmiňované výslechy neosvědčil jako důkazy prokazující tvrzení žalobkyně. V. F. jako svědek vypověděl, že si nepamatuje, že by společnost FULL STAV znal, a pokud o ní slyšel, už se na to nepamatuje. Neznal ani jména V. L., O. P. nebo R. K. (jednatelé společnosti BPP TRADING). Rovněž tak H. K. ve své svědecké výpovědi týkající se společnosti BPP TRADING uvedla, že neví, zda název slyšela, ani neví, zda v ní byla zaměstnána. Žádný ze svědků, a to ani zaměstnanec žalobkyně Ing. F. B., nezmínil název společnosti BPP TRADING ve vztahu k externím pracovníkům a k I. B. Jiný důkazní prostředek potvrzující, že by zmiňovaní pracovníci byli zaměstnanci BPP TRADING, žalobkyně nepředložila.

Dále žalovaný uvedl, že sporné platby za předmětné služby byly poukazovány na účet uvedený na údajných daňových dokladech. Tento účet však patří fyzické osobě znějící na jméno „I. B.“. Jestliže dodavatel nikdy nereklamoval, že by mu částky nebyly připsány na účet, svědčí to o tom, že doklady nemohly být zahrnuty do účetní a následně daňové evidence společnosti BPP TRADING, ani společnosti FULL STAV. Pan I. B. byl samozřejmě s úhradami faktur za pomocné práce

Pokračování 31Ca 92 /2009

spokojen, protože doklady byly hrazeny na jeho osobní účet, z čehož plyne, že by

doklady i úhrady měly být zahrnuty v jeho účetní evidenci, protože on byl zřejmě poskytovatelem předmětných služeb. Z odpovědi FÚ pro Prahu 4 na dožádání správce daně vyplynulo, že v roce 2005 měl I. B. výkony pouze ve výši 42 000 Kč, za rok 2006 přiznání k dani z příjmů fyzických osob vůbec nepodal a k DPH nebyl registrován. Externí pracovníci pracující u žalobkyně byli placeni I. B. Na základě dožádání obdržel správce daně od Komerční banky, a.s., bankovní výpisy účtu společnosti BPP TRADING a z účtu fyzické osoby I. B. Platby od žalobkyně byly hrazeny pouze na účet I. B. Na dokladu byla vždy uvedena společnost, která údajně vystavila fakturu, tj. BPP TRADING a následně i FULL STAV. Tvrzení žalobkyně, že její dodavatelé řádně obdrželi veškeré úhrady, nebylo žádnými důkazními prostředky doloženo. Na účet společnosti BPP TRADING nebyla připsána jediná platba od žalobkyně. Od ČSOB, a.s., obdržel správce daně informaci, že dispoziční právo k účtu společnosti FULL STAV měl Ing. K. a I. B., Ing. K. jako svědek tuto skutečnost popřel. Z výpisu účtu společnosti FULL STAV u ČSOB,a.s, je patrné, že od jejího založení dne 11.7.2005 až do dne 8.8.2006 vybíral hotovostně finanční prostředky pouze I.B., takže s tímto účtem disponuje po celou dobu spolupráce se žalobkyní ve vztahu ke společnosti FULL STAV, ale přesto peníze za pomocné, balící a stavební práce od žalobkyně na účet patřící společnosti FULL STAV nebyly nikdy připsány. Toto zjištění odpovídá závěru žalovaného, že skutečným poskytovatelem plnění byl I. B. a deklarovaní dodavatelé byli pouze výstavci dokladů, přičemž toto plnění fakticky neposkytli. Společnost BPP TRADING měla také účet u ČSOB, a.s. Výběr hotovosti prováděl p. V. L., jednatel společnosti.

Z výše uvedeného je dle žalovaného zřejmé, že I. B. nevyplácel zaměstnance společnosti BPP TRADING a společnosti FULL STAV, ale vyplácel za práci u žalobkyně externí pracovníky, kteří pracovali výhradně pro něho jako fyzickou osobu.

Žalovaný zdůraznil, že nezpochybňuje provedení účtovaných prací, pouze tvrdí, že je neprovedli zaměstnanci společností BPP TRADING a FULL STAV. Z toho vyplývá pochybnost, že údajný daňový doklad byl vystaven plátcem, který uskutečnil zdanitelné plnění, z něhož žalobkyně uplatnila nárok na odpočet daně. Tím došlo k porušení ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH.

Dále správce daně dle žalovaného zjistil, že pomocné práce nebyly fakturovány od září do prosince 2005, ale byly externími pracovníky prováděny i v měsících září až prosinec 2005 – viz doplnění protokolu č.j. 97650/08/228932/5196 ze dne 5.6.2008. Důvodem nevyfakturování pomocných a balících prací od společnosti FULL STAV byla dle žalovaného kontrola celního úřadu ohledně zaměstnávání cizinců ze dne 25.8.2005, kterou byl žalobkyni uložen zákaz činnosti tří cizinců a další z nich byl vyhoštěn se zákazem pracovní činnosti (viz odpověď celního úřadu č.j. 153594/09 a č.j. 75825/09 na výzvu správce daně k součinnosti).

K výpovědi V. F. a A. S., kteří údajně pracovali pro firmu FULL STAV žalovaný dále uvedl, že v protokolu č.j. 201550/08/228932/5196 V. F. potvrdil, že se sešel s I. B. a ten mu práci u žalobkyně nabídl a také ho vyplácel. Vše bylo domluveno pouze ústně. Od I. B. měl nějaký list – povolení k práci, už si to přesně nepamatuje. Ve společnosti

Pokračování 31Ca 92 /2009

BPP TRADING nikoho nezná, nebo si to už nepamatuje. Ing. J. K. nezná. K dotazu

Ing. K., jednatele žalobkyně, potvrdil, že měl uzavřenu pracovní smlouvu. Dále svědek sdělil, že I. B. a FULL STAV jsou pro něj to samé. Správci daně bylo doloženo proškolení pracovníků K., M., F., F. a to pracovníkem žalobkyně Ing. B. Svědecká výpověď V. F. se dle žalovaného v rámci důkazního řízení nestala důkazem a neprokazuje poskytnutí služeb zmiňovanými společnostmi. Svědek A. S. sdělil, že se společností FULL STAV pracovní smlouvu podepisoval a jako zaměstnanec tyto společnosti prováděl práce pro žalobkyni. Potvrdil, že zná i Ing. K., který jej vyplácel v prosinci 2006. O práci se dozvěděl od V. F. a následně jednal s I. B. Žalovaný uzavřel, že vzhledem k tomu, že tento svědek byl osobně přivezen žalobkyní namísto V. F. a v jednotlivých výpovědích s dalšími cizími pracovníky (K., F.) jsou značné nesrovnalosti, tuto svědeckou výpověď považuje za nevěrohodnou a to i z důvodu, že svoje tvrzení A. S. nepodložil žádným listinným důkazem.

Žalovaný dále konstatoval, že rozpory v jednotlivých výpovědích svědků svědčí o tom, že jsou v některých bodech nepravdivé. Svědkyně H. K. vypovídala zcela odlišně než A. S. i V. F. A. S. jako jediný potvrdil, že v prosinci 2006 dostal výplatu od Ing. K., na rozdíl od H. K. a V. F. Důkazní břemeno je především na žalobkyni, té se dle žalovaného nepodařilo zcela jednoznačně prokázat, že externí pracovníci byli zaměstnanci společnosti FULL STAV a BPP TRADING, a že údajné daňové doklady byly vystaveny těmito společnostmi a tyto společnosti práce fyzicky provedly.

Žalovaný odkázal na ust. § 72 odst. 1 a ust. § 73 odst. 1 a 12 a § 28 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o DPH, podle kterých běžný daňový doklad musí obsahovat obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění. Žalobkyně neprokázala, že předmětná plnění byla provedena výše uvedenými společnostmi. Správcem daně získané důkazní materiály nasvědčují tomu, že uváděné společnosti žádné zaměstnance neměly. Zahraniční zaměstnance najímal a řídil I. B. jako fyzická osoba a inkasoval také peníze za provedené práce. Platby za tyto práce byly fakturovány společnostmi BPP TRADING a FULL STAV, které byly ovšem směřovány na osobní účet I. B. a to i přesto, že měl tak, jak je již výše uvedeno, dispoziční právo i k účtu společnosti FULL STAV. Tomu, že obchodní vztahy nebyly vykazovány v souladu s výše uvedenými smlouvami, nasvědčuje i nekontaktnost obou firem, tj. BPP TRADING a FULL STAV, nekontaktní byl rovněž I. B., který na příslušné adrese nesídlí.

Žalovaný dále uvedl, že správce daně postupoval v souladu s ust. § 2 a § 31 daňového řádu. Z důkazních materiálů správce daně nevybíral jen to, co svědčí v neprospěch žalobkyně, ale hodnocením odlišných odpovědi na stejné a podobné otázky zdůvodnil nevěrohodnost těchto svědeckých výpovědí. Zdůraznil, že i Ing. B. potvrdil jen to, že cizince nebyli zaměstnanci žalobkyně. Pokud on jednal s I. B., tak ten vystupoval samostatně, zda to bylo za FULL STAV nemohl potvrdit. Mezi ním a I. B. název firmy FULL STAV nepadl. Ani z této svědecké

Pokračování 31Ca 92 /2009

výpovědi tak dle žalovaného nevyplývá, že externí pracovníci byli zaměstnanci

zmiňovaných společností.

Dále žalovaný uvedl, že vytýkací řízení k dani z přidané hodnoty za září 2009 bylo ukončeno s tím, že v rámci daňové kontroly budou získány další důkazní prostředky, které rozhodnou o tom, zda byl nárok na odpočet daně z daňových dokladů od společnosti FULL STAV uplatněn oprávněně. Tyto skutečnosti jsou uvedeny v jednotlivých protokolech, dožádáních na základě výzev správce daně a v doplněních odvolacího řízení, která jsou uvedena níže v textu tohoto rozhodnutí. Jednotlivých výslechů svědků se žalobkyně zúčastnila. Se zjištěnými skutečnostmi jste byla průběžně seznamována, popřípadě jí byly sděleny při projednání zprávy o daňové kontrole.

Žalovaný poukázal na odpovědi Celního úřadu v Hradci Králové k výzvě správce daně, z nichž vyplývá, že dne 25.8.2005 pracovali na žalobkyně provozovně čtyři občané ukrajinské národnosti, a to p. K. Y. – bez povolení pracovního úřadu s platným vízem, pí K. H. – bez povolení prac. úřadu s platným vízem, M. L. – bez povolení prac. úřadu s platným vízem a K. O. – bez povolení prac. úřadu a s prošlou platností turistického víza. Této poslední osobě bylo uděleno správní vyhoštění se zákazem vstupu na určitou dobu na území ČR. Prvním třem osobám byl na místě vydán zákaz pracovní činnosti. Protokol Celního úřadu, který obsahoval výše uvedená zjištění převzala žalobkyně dne 5.9.2005. Dle doložené docházky cizinců správce daně zjistil, že výše uvedení cizinci (mimo K.) další den po kontrole celního úřadu u žalobkyně pokračovali v práci, čímž nerespektovali zákaz pracovní činnosti a tento zákaz nerespektoval ani jednatel žalobkyně. Jednatel žalobkyně Ing. K. dne 25.8.2005 celnímu úřadu prokazoval smlouvou se společností BPP TRADING, že cizinci jsou zaměstnanci této společnosti, správci daně však žalobkyně dokládala, že tito cizinci od 1.7.2005 pracovali jako zaměstnanci společnosti FULL STAV.

Do protokolu celnímu úřadu cizinci vypovídali, že nemají pracovní povolení od úřadu práce, nemají pracovní smlouvy, neznají žádnou společnost, která by je zaměstnávala, neznají osoby z této společnosti, pracují u žalobkyně od června 2005 nebo od srpna 2005 a jeden z cizinců již od prosince 2004. Práce jim přiděluje p. P. Neznají osobu, která jim vyplácí peníze, popř. ještě žádné nedostaly. Pouze jeden cizinec vypověděl, že jeho „klientem“ je I., že platí opožděně, ale platí. Ubytování mu platí „klient“ I. Výpovědi cizinců na celním úřadě o zahájení činnosti u žalobkyně neodpovídaly docházce předložené žalobkyní správci daně.

Dne 19.1.2006 byla provedena příslušníky Celního úřadu v Hradci Králové následná kontrola zaměstnávání cizinců ve Vaší provozovně v Novém Bydžově. Kontrolou bylo zjištěno, že v prostorách společnosti vykonávalo pracovní činnost 12 osob české národnosti a dvě osoby slovenské národnosti. Dle sdělení Ing. K., kontrolovaná společnost osoby cizí národnosti nezaměstnává. Správci daně však byla doložena docházka za leden 2006, kde je zaznamenána docházka 5 cizinců, ti však pracovali jen do 15.1.2006. Dne 19.1.2006 proběhla výše uvedená

Pokračování 31Ca 92 /2009

kontrola celního úřadu a od 1.2.2006 začali opět cizinci denně docházet na

provozovnu v Novém Bydžově.

Žalovaný uzavřel, že důkazní materiály doložené pracovníkům Celního úřadu v Hradci Králové jsou rozdílné od důkazních materiálů doložených správci daně v rámci prováděné kontroly za roky 2005 a 2006. Z výsledků daňového řízení vyplynulo, že práce účtované formálně společnostmi BPP TRADING a FULL STAV a formální dodávky materiálu od společnosti FULL STAV ve skutečnosti těmito plátci provedeny nebyly. Předložené doklady nelze považovat za daňové doklady ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o DPH, na základě kterých je možné dle ust. § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o DPH uplatnit nárok na odpočet daně. V celém daňovém řízení žalobkyně dostatečně neprokázala, že předmětná plnění uskutečnili deklarovaní plátci daně a že nárok na odpočet daně uplatňuje oprávněně, čímž neunesla důkazní břemeno uložené Vám ust. § 31 odst. 9 ZSDP.

Žalovaný následně ve vyjádření k žalobě opět zdůraznil, že zmiňovaná čestná prohlášení cizinců správce daně neodmítl, pouze konstatoval, že nejsou dostatečně věrohodná. Zjištění učiněná v databázi správy sociálního zabezpečení a v centru registrů plátců pojistného ČSSZ a neexistence povolení k zaměstnání cizinců pro tyto společnosti jsou dalšími důkazními prostředky, které byly hodnoceny v souvislosti s ostatními, získanými správcem daně v průběhu daňové kontroly. Ty vyvracejí tvrzení žalobkyně o řádném uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o DPH. Žalovaný připustil, že při místním šetření dne 4.12.2006 správce daně mohl ověřit totožnost cizinců pracujících u žalobkyně, nezjistil by však, jaká společnost je zaměstnává – viz svědecké výpovědi a zjištění Celního úřadu v Hradci Králové, kde se na jejich zaměstnavatele přímo Celní úřad v Hradci Králové dotazoval. V době dalšího místního šetření dne 22.1.2007 v areálu žalobkyně její zástupce sdělil, že tam pracují pouze její zaměstnanci, protože spolupráce se společností FULL STAV skončila již koncem roku 2006. Proto výslech navržených svědků byl již bezpředmětný. Žalovaný se odvolal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 7 Afs 111/2007-86 z něhož vyplývá, že správce daně není povinen provést všechny daňovým subjektem navržené důkazní prostředky, a to zvláště za situace, nejsou-li potřebné ke zjištění stavu věci.

Žalovaný ve svém vyjádření dále zdůraznil, že nezpochybňuje, že předmětné práce byly provedeny, skutečným poskytovatelem plnění byl však I. B. a deklarovaní dodavatelé byli pouze výstavci dokladů, přičemž toto plnění fakticky neposkytli. Pan I. B. nevyplácel zaměstnance společnosti BPP TRADING a společnosti FULL STAV, ale vyplácel externí pracovníky za práci u žalobkyně, kteří pracovali výhradně pro něho jako fyzickou osobu. Z toho dle žalovaného vyplývá pochybnost, že údajný daňový doklad, z něhož byl uplatňován nárok na odpočet daně, byl vystaven plátcem, který uskutečnil zdanitelné plnění, čímž došlo k porušení ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH. Rozpory v jednotlivých výpovědích svědků svědčí o tom, že výpovědi jsou v některých bodech nepravdivé. Důkazní břemeno bylo především na žalobkyni, ta ho neunesla. Naopak správce daně získal důkazní materiály nasvědčují tomu, že uváděné společnosti žádné zaměstnance neměly.

Pokračování 31Ca 92/2009

Zahraniční zaměstnance najímal a řídil I. B. jako fyzická osoba, inkasoval peníze za

provedené práce, které byly směřovány na jeho osobní účet. Dále žalovaný citoval výpověď Ing. B. a uzavřel, že z ní nevyplývá, že externí pracovníci byli zaměstnanci zmiňovaných společností.

V závěru žalovaný poukázal na průběh vytýkacího řízení k dani z přidané hodnoty za září 2009, které bylo ukončeno s tím, že v rámci daňové kontroly budou získány další důkazní prostředky, které se stanou důkazy a které rozhodnou o tom, zda byl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z daňových dokladů od společnosti FULL STAV uplatněn oprávněně. Se zjištěnými skutečnostmi byli zástupci žalobkyně průběžně seznamováni, popřípadě jim byly sděleny při projednání zprávy o daňové kontrole.

Z výše uvedených důvodů navrhl zamítnutí žaloby .

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle ust. § 72 odst. 1 zákona o DPH má nárok na odpočet daně plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu.

Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 31 odst. 9 daňového řádu).

Dle ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH prokazuje plátce nárok na odpočet daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu, 50) popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví.

Pro naplnění požadavku shora citovaných hmotněprávních ustanovení zákona o DPH si tedy žalobkyně může uplatnit nárok na odpočet daně pouze za předpokladu, že zdanitelné plnění prokazatelně přijme od plátce uvedeného na daňových dokladech, toto plnění použije pro svoji ekonomickou činnost, přičemž oprávněnost odpočtu daně prokáže daňovým odkladem, na němž bude uveden plátce, který skutečně předmětná plnění poskytl.

Z pohledu citovaných ustanovení zákona o DPH a daňového řádu hodnotil krajský soud skutkový stav projednávané věci, který ověřil z předloženého správního spisu. Vzhledem k tomu, že správce daně ani žalovaný nezpochybnili, že práce byly skutečně dodány, ani že toto plnění použila žalobkyně pro svoji ekonomickou činnost, zbývá pouze posoudit, zda zdanitelné plnění bylo prokazatelně přijato od plátce uvedeného na daňových dokladech.

Pokračování 1C a 92/ 32009

Krajský soud zjistil, že žalobkyně dne 3.1.2005 uzavřela rámcovou smlouvu o dílo a následně smlouvu o dílo bez uvedení data jejího uzavření, obě se společností BPP TRADING jako dodavatelem, zastoupenou jejím jednatelem V. L. Předmětem smlouvy bylo zajištění pomocných a balících prací a odborných prací pro stavby, které byly ve smlouvách konkrétně specifikovány. Smlouva byla uzavřena počínaje 2.1.2006 na dobu neurčitou, minimálně do 31.12.2006. Následně pak dne 5.7.2005 a dne 2.1.2006 žalobkyně uzavřela stejné rámcové smlouvy a smlouvy o dílo se společností FULL STAV, jako zástupce této společnosti byl u všech těchto smluv označen její jednatel Ing. J. K. Ve smlouvách uzavřených se společností BPP TRADING byl k jednání za dodavatele, k podepisování a k přebírání finančních prostředků pověřen I. B., ten jednal i za společnost FULL STAV na základě plné moci ze dne 1.7.2005, udělené Ing. J. K. a ověřené před notářem v Písku téhož dne. Zmocnění se týkalo zastupování společností ve věcech podepisování kupní smlouvy, smlouvy o dílo, nájemní smlouvy, veškerých písemných podání, podávání žádostí, přijímání dokumentů a potvrzování nároků. Důkazní sílu předložených listinných důkazů porovnával žalovaný v souladu se zásadnou volného hodnocení důkazů s důkazy dalšími, které si v průběhu daňového řízení postupně zajišťoval. Žalobkyně uzavřela se společností FULL STAV další smlouvy o dílo, konkrétně dne 4.7.2005 smlouvu č. 001/2005 na opravu nosné konstrukce střechy, omítky vnějších – venkovních stěn šed a podlahy, dne 12.9.2005 smlouvu č. 002/2005 na demontáž staré kotelny na tuhá paliva, dne 26.9.2005 smlouvu č. 003/2005 na stavební opravy.

Krajský soud zjistil, že služby účtované na fakturách, kde byla jako dodavatel označena společnost BPP TRADING, se měly uskutečnit v měsících leden až červen 2005. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze vyplývá, že V. L., byl jediným společníkem a jednatelem společnosti BPP TRADING od jejího založení dne 24.3.2004 do dne 16.2.2005, kdy jeho funkce zanikla (vymazán byl dne 28.2.2005). Od stejného data se stal opět jediným společníkem a jednatelem O. P. a od 27.11.2006 R. K. Nelze přehlédnout, že faktury za leden až březen 2005, na kterých byl jako dodavatel uvedena společnost BPP TRADING, podepisovala stejná osoba, její podpis se shoduje s podpisem na uzavřených smlouvách a měl by být podpisem V. L. I když ze shora popsaných skutečností je nepochybné, že počínaje dnem 28.2.2005 (týká se vyúčtování prací za měsíc únor a měsíce následující roku 2005) již zmocnění k úkonům vůči žalobkyni, které bylo uděleno ve smlouvě ze dne 3.1.2005 V. L. pro I. B., pozbylo účinnosti. Jeho plná moc zanikla dne 28.2.2005, žádná jiná plná moc od nového jednatele O. P. nebyla v daňovém řízení předložena. Je proto nutno vycházet z toho, že taková plná moc, která by zmocňovala I. B. k zastupování společnosti BPP RADING, ode dne 28.2.2005 neexitovala.

Žalobkyně se proto nemůže úspěšně dovolávat toho, že s I. B. byla oprávněna jednat na základě pověření uděleného ve smlouvě ze dne 3.1.2005. Bez ohledu na to, zda byla o změně jednatele společnosti informována (objektivně byly tyto skutečnosti přístupné na stránkách obchodního rejstříku), důsledky dopadají na

Pokračování 31Ca 92/2009

všechny úkony, které za společnost BPP TRADING I.B. učinil po 28.2.2005, případně sám V. L.

Z obsahu správního spisu je dále patrné, že rámcová smlouva o dílo ze dne 3.1.2005 zmocňovala I. B. k přebírání finančních prostředků. Číslo účtu, na který později žalobkyně finanční prostředky poukazovala byl uveden až na smlouvě o dílo, která byla sice smluvními stranami podepsána, neobsahovala ale datum podpisu. Ode dne 16.2.2005, kdy funkce jednatele V. L. zanikla resp. ode dne 28.2.2005, kdy byl jako jednatel z obchodního rejstříku vymazán, nebyl I. B. za společnost BPP TRADING oprávněn jednat ani přebírat finanční prostředky. Z předložených faktur je zřejmé, že ještě dne 10.3.2005 podepsala fakturu vystavenou za práce provedené v měsíci únoru stejná osoba, která podepsala obě shora citované smlouvy, tedy V. L. Teprve faktury za následující měsíce jsou opatřeny odlišným podpisem, kdo je podepsal nelze identifikovat.

Pokud jde o zmocnění I. B. k zastupování společnosti FULL STAV Ing. K., o tomto úkonu neměl žalovaný pochyb. K přijetí závěru, zda I. B. jednal za tuto společnost nebo dodavatelem smluvených prací byl sám osobně nebo jiná třetí osoba, je třeba posoudit všechny shromážděné důkazní prostředky. K nim jednotlivě krajský soud uvádí.

Obchodní společnost FULL STAV uzavřela se žalobkyní dvě rámcové smlouvy a to dne 5.7.2005 a 2.1.2006, obě shodného obsahu, ty však nepodepsal Ing. K., ale pravděpodobně na základě plné moci I. B., stejně jako smlouvy o dílo stejného data jako smlouvy rámcové, dále smlouvy o dílo č. 001/2005, 002/2005, 003/2005 a všechny faktury vystavené za společnost v roce 2005 a 2006 za práce účtované žalobkyni. K tomu ho opravňovala ověřená plná moc ze dne 1.7.2005. Nelze však přehlédnout, že jak smlouvy, tak i plná moc nebyly předloženy v originále, ačkoliv správce daně i žalovaný na tento nedostatek poukazovali. To samo o sobě snižuje jejích důkazní hodnotu.

Žalobkyni je možné přisvědčit, že nebylo její povinností ověřovat, na jaký účet se poukazují peníze vyúčtované společností na předložených fakturách. Přesto se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by přehlédla, že za obě uvedené společnosti poukazuje finanční prostředky na stejný účet a rozhodně měla vědět, že ohledně společnosti BPP TRADING jedná a poukazuje peníze nadále několik měsíců osobě, která již k přebírání finančních prostředků neměla platné oprávnění.

Krajský soud posoudil výpověď, kterou před správcem daně učinil dne 14.5.2007 Ing. K. S ohledem na obsah odpovědí na otázky kladené pracovníky správce daně nelze ji hodnotit jinak než jako nevěrohodnou. Svědek byl údajně I. B. na žalobkyni upozorněn, připustil podpis jedné smlouvy se žalobkyní, mezi předloženými smlouvami ji však neidentifikoval a podpisy na předložených smlouvách jednoznačně popřel. Tvrdil, že I.B. neměl podpisové právo a nemohl nakládat s prostředky na účtu společnosti, toto tvrzení je v rozporu se sdělením Československé obchodní banky, a.s., která dne 12.3.2008 na žádost správce daně sdělila, že k účtu

Pokračování 31Ca 92 /2009

197347429 společnosti FULL STAV, má dispoziční právo Ing. J. K. a I. B.. Navíc

svědek Ing. K. tvrdil, že u této banky měl podpisové právo on a jeden jeho známý, jehož jméno neznal, ale tomu důvěřoval. Popřel, že by to byl I. B. Takové odpovědi na položené otázky nasvědčují buď absolutnímu nezájmu o činnost společnosti, nebo snaze svědka zakrývat skutečnost.

Žalobkyně se přesto v žalobě dovolává některých prohlášení, která Ing. K. jako svědek učinil. Zejména poukazuje na to, že potvrdil, že žalobkyni vyhledal a kontaktoval s nabídkou umístění svých pracovníků. Především je nutno konstatovat, že je-li svědek hodnocen jako nevěrohodný, a k tomuto závěru krajský soud dospěl, nelze z jeho výpovědi vybírat ty části, které svědčí tvrzením žalobkyně či žalovaného. Přesto pro úplnost krajský soud podotýká, že tvrzení žalobkyně neodpovídá skutečnosti. Svědek byl slyšen dne 14.5.2007 za přítomnosti Ing. V. K., jednatele žalobkyně, a J. H., daňového poradce, a do protokolu (čj. 9743/07/228932/3982) doslova uvedl, že zná žalobkyni asi od roku 2005. „Seznámil mě I. B., jemuž jsem dal plnou moc k zastupování“. Potvrdil, že na začátku, když se seznámili, uzavřeli jednu smlouvu a jen tu svědek podepsal. Tvrdil, že ty, které tvoří součást správního spisu nepodepsal a v tom mu lze přisvědčit, neboť podpisy na smlouvách se liší od těch, které nepochybně svědkovi patří, např. na ověřené udělené plné moci nebo na protokolu o jeho výslechu. Pokud žalobkyně vyjádřila překvapení nad tím, že nebyly svědkovi položeny otázky, o jejichž zodpovězení původně správce daně požádal dožádaný Finanční úřad pro Prahu 4, krajský soud k tomu pouze podotýká, že je v kompetenci správce daně jak vede výslech a jaké otázky svědkovi pokládá. Pokud měla žalobkyně zato, že bylo svědkovi třeba položit ještě další otázky, měla k tomu možnost, danou mu ust. § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu. Jak a v jakém rozsahu svého oprávnění využije bylo jen na ní. Navíc v žalobě ani nespecifikovala, na co se měl správce daně svědka zeptat a jak by mohla odpověď na takovou otázku ovlivnit výsledky dokazování. Proto krajský soud pokládá tuto námitku za nedůvodnou.

Krajský soud i přes shora uvedené závěry reaguje i na námitky žalobkyně vztahující se ke straně 19/23 zprávy, kde správce daně hodnotí výpověď uvedeného svědka ve vztahu k otázce, zda společnost měla zaměstnance či nikoliv. Dospěl k závěru, že neměla a vyjmenovala důkazy, o které tyto závěry opřel. Jmenoval obsah odpovědi Pražské správy sociálního zabezpečení, úřadů práce, svědecké výpovědi (bez konkretizace) a odpovědi bank. Ohledně výpovědi Ing. K. pak doslovně uvedl, že „není pro správce daně rozhodující, jedná se pouze o jeden z mnoha důkazních prostředků, které byly získány v rámci daňového řízení“. Takto podané zdůvodnění nehovoří o výpovědi svědka jako o nedůležitém důkazním prostředku, pouze je nepokládá za jediný a rozhodující, ale jako jeden z mnoha důkazů, potvrzující závěr, který správce daně přijal.

Stejně krajský soud hodnotí i výtku žalobkyně, že nebyl hodnocen email paní M.-účetní společnosti FULL STAV. Pokud správce daně v žalobkyní vzpomínané zprávě z kontroly reagoval tak, že zmíněnou osobu nemůže na základě jemu známých údajů identifikovat, bylo na žalobkyni, aby potřebné údaje obstaral a zároveň aby navrhl, zda ji chce vyslechnout jako svědkyni a co chce jejím výslechem

Pokračování 31Ca 92 /2009

prokázat. To žalobkyně neučinila, na poučení správce daně ohledně důkazního

břemene nereagovala a konečně ani v žalobě se jednoznačně nevyjádřila, co svým upozorněním na závěry správce daně chtěla namítat.

Konečně žalobkyně poukazuje na rozpory ve výpovědi svědka Ing. K. a porovnává odpověď dožádaného Finančního úřadu pro Prahu 4 s obsahem výpovědi tohoto svědka před správcem daně, konkrétně co se týče účetnictví. Krajský soud připomíná, že nelze porovnávat důkazní sílu výpovědi a sdělení dožádaného správce daně, který do své odpovědi volně transformoval telefonické sdělení Ing. K. Dle sdělení dožádaného finančního úřadu, svědek uvedl, že nemá účetnictví, totéž potvrdil i při svém výslechu před správcem daně dne 14.5.2007. V jakém rozsahu předal účetnictví novému jednateli společnosti se lze jen domnívat, když předávací protokol ze dne 7.2.2007, podepsaný Ing. K. a přejímajícím J. L., hovoří jen o „kompletní účetní evidenci včetně všech daňových přiznání k dani z přidané hodnoty po leden 2007“ a podrobný rozpis dokladů podepsaný oběma stranami zůstal pouze příjemci. Vzhledem k tomu, že ten dle sdělení Policie ČR – Odd. Cizinecké policie není v jejich evidenci a na adrese uvedené v předávacím protokolu ze dne 7.2.2007 (P. 5 –Ř., K T. „x“) se pravděpodobně nezdržoval, nelze za shora nastíněných okolností již zjistit, které doklady a za jaké činnosti byly součástí účetnictví společnosti FULL STAV.

Správce daně v průběhu daňového řízení vyslechl kromě Ing. K. další svědky, O. S. a V. F. Na rozdíl od žalobkyně krajský soud jejich výpovědi nepřesvědčily o tom, že pro společnost FULL STAV pracovali. Svědek V. F. sice uvedl, že pracoval pro tuto společnost, kontaktoval se však pouze přes I. B., práci s ním měl domluvenu ústně, dostal od něho jen nějaký lis-tpovolení k práci, přesně to nevěděl a opakoval, že to nemůže „říkat přesně“. Pak v závěru zase uvedl, že smlouvu podepsal se společností FULL STAV. Ohledně společnosti BPP TRADING uvedl, že ji nezná a k dotazu zástupce žalobkyně uvedl, že I. B. a FULL STAV je pro něho jedno a to samé, potvrdil, že dostal asi tři dny po nástupu papír, pravděpodobně povolení k práci. Zda to bylo povolení k práci nebo pracovní smlouva si už nepamatuje. Svědek O. S. tvrdil, že se společností FULL STAV podepsal pracovní smlouvu, pracovní poměr s ním ukončila opět společnost FULL STAV, konkrétně I. B. tím, že přestal komunikovat. Zástupce žalobkyně Ing. K. jim pak sdělil, aby si hledali práci jinde a slíbil, že jim zajistí vyplacení peněz. Ohledně způsobu ukončení pracovního poměru vypovídali slyšení svědci shodně.

Krajský soud tyto svědecké výpovědi posoudil i s ohledem na další shromážděné důkazní prostředky a dospěl k závěru, že i když svědek V. F. tvrdil, že společnost zná a podepsal s ní pracovní smlouvu, nakonec skutečnost, že nemohl rozlišit mezi povolením k práci a pracovní smlouvou, činí jeho výpověď nepřesvědčivou.

Další svědkyně H. K. byla slyšena opakovaně. Uvedla, že společnost FULL STAV neznala, poprvé o ní slyšela od Ing. K.-jednatele žalobkyně, přesto prohlášení, které ji předložil, podepsala. Trvala na tom, že pracovní smlouvu

Pokračování 31Ca 92 /2009

s nikým uzavřenu neměla, Ing. K. neznala ani o něm neslyšela. Práci ji nabídl I. B.,

který jí peníze za práci vyplácel. Pokud byla nemocná nebo na dovolené, peníze nedostávala. V kontextu shora popsaných svědeckých výpovědí má krajský soud zato, že i přes počáteční tvrzení svědků S. a F., že podepsali se společností FULL STAV pracovní smlouvu, jejich další odpovědi v průběhu jejich výslechu toto tvrzení zeslabují. Navíc jsou v rozporu s výpovědi svědkyně K., která se na rozdíl od zmíněných svědků dostavila sama, bez asistence žalobkyně. Není pravděpodobné, že by se k pracovníkům jejich zaměstnavatel, ať to byl kdokoliv, choval natolik odlišně, že by některým smlouvu dal a jiným nikoliv, a že by někteří pracovníci nevěděli pro koho pracují. Z vypovědí slyšených cizích státních příslušníků se nabízí závěr, že nebyli dostatečně informováni o podmínkách za kterých jsou zaměstnávání a hlavně kým a že o tyto informace neprojevili zájem. To jednoznačně vyplynulo z výpovědi svědka V. F., který do protokolu doslova uvedl „papíry mě nezajímají, chci práci a za ní peníze, nic víc“.

Z výpovědi svědků, hlavně svědka Ing. B., pracovníka žalobkyně, vyplývá, že I.B. chodil do areálu žalobkyně někdy dvakrát za měsíc, jindy 2x týdně. Lze z nich i vysledovat rozporný názor na způsob kontroly docházky. Ing. B. uvedl, že docházku externích pracovníků kontroloval každý den nebo obden, ostatní svědci tvrdí, že si docházku vyplňovali sami, o kontrole nic nevěděli. Ing. B. také sice tvrdil, že cizinci, kteří u žalobkyně pracovali byli zaměstnanci společnosti FULL STAV, tento závěr však dovodil jen ze skutečnosti, že je řídil I.B. Při jednání s ním slovo FULL STAV nepadlo, nemohl proto potvrdit za koho I.B. jednal.

Jediné co mohl jednoznačně potvrdit bylo, že nejsou pracovníky žalobkyně. Hovořil i o vyhrožování G., (příjmení neznal).

Ze všech shromážděných důkazů je nepochybné, že žádný ze slyšených svědků, pracujících pro žalobkyni, se nechoval jako pracovník v pracovním poměru ke společnosti FULL STAV. Všichni pracovali pokud jim byla zadávaná práce, poté co přestal být kontaktní I.B. přestali pracovat, zaplaceno dostali jen za vykázané hodiny, pokud nepřišli do práce (nemoc, dovolená), zaplaceno nedostali. Lze jen stěží připustit, že takové podmínky by řádná pracovní smlouva skutečně obsahovala. Krajský soud se proto přiklonil k závěru, že osoby vykonávající práce pro žalobkyni dle pověření a pokynu I.B. nebyly v řádném pracovním poměru ke společnosti FULL STAV, a to ani na základě písemné smlouvy ani na základě konkludentního vztahu. Nebyl prokázán ani tvrzen jiný smluvní vztah těchto osob se zmíněnou společností.

Krajský soud hodnotil i další shromážděné podklady. Vycházel z výsledků kontroly Celního úřadu v Hradci Králové, která proběhla dne 25.8.2005 v areálu žalobkyně. Při ní bylo zjištěno, že pro žalobykni pracovali čtyři cizinci, konkrétně Y. K., H. K., O. K. a L. M. Ing. K., jednatel žalobkyně, do protokolu (čj. 5220/05-0661-031) uvedl, že tito cizinci pracují u žalobkyně na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností BPP TRADING. Tato společnost však předložila žalobkyni fakturu za práce

Pokračování 31Ca 92/2009

naposledy za měsíc červen 2005 (dne 11.7.2005). Za měsíc srpen byla v účetnictví žalobkyně předložena faktura vystavená společností FULL STAV spolu s pracovními výkazy, podle kterých práci v tomto měsíci vykonávali K. A., K. Ž., K. G., M. L. a „Anička“ a to až do 30.8.2005, kromě K., který vykázal práci do 25.8.2005. Při další kontrole dne 19.1.2006 nebyly v prostorách žalobkyně zjištěni žádní cizinci a dle Ing. K. společnost žádné cizince nezaměstnává. Přesto dle faktur vystavených pod hlavičkou společnosti FULL STAV pracovalo u žalobkyně do 16.1.2006 šest cizinců, stejně jako v dalších měsících a smlouvy uzavřené údajně se společností FULL STAV dodání prací nijak neomezovaly. Sdělení žalobkyně poskytnuté ústy jednatele společnosti Ing. K. se proto jeví jako účelové, když věděl, že ještě dne 16.1.2006 pro žalobkyni cizinci pracovali a dle uzavřených smluv mají dále pracovat. To se konečně projevilo hned v měsíci únoru, kdy vykázali práci pro žalobkyni čtyři cizinci, uvedeni jižjenkřestnímijményV., G., M. a L., na rozdíl od měsíců předcházejících provedeným kontrolám celního úřadu, kdy pracovníci na výkazech uváděli běžně i své příjmení. Stejně byly vyplňovány výkazy i v měsících následujících. Svědek Ing. B. identifikoval cizince pracující pro žalobkyni pouze křestními jmény, i když dle zápisu o školení bezpečnosti práce, které mělo proběhnout dne 15.2.2006, proškolil G. K. (H. K.), které byl dne 19.8.2005 vydán zákaz pracovní činnosti. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 5.9.2005. Že se jedná v tomto případě o shodnou osobu vyplývá i z obsahu svědecké výpovědi Ing. B., kde se zmiňuje o obavách svědkyně G. Slyšena byla z žen pracujících u žalobkyně pouze H. K. Ve výkazech vystavených pod hlavičkou společnosti BPP TRADING je kromě G. K. uváděna ještě G. K. Údaje o osobách pracujících v areálu žalobkyně jsou tak nepřesné a hlavně nedodatečné, nelze z nich spolehlivě určit, kdo u žalobkyně skutečně pracoval, když ani odpovědní pracovníci žalobkyně, ani slyšení svědci neznají ostatní celým jménem a i užívaná křestní jména jsou uvedena nepřesně. Proč žalobkyně netrvala na tom, aby výkazy práce byla vyplňovány řádně, když údajně pověřila Ing. B. jejich kontrolou, je přinejmenším zcela neobvyklé, navíc ze správního spisu ani z podání žalobkyně nevyplývá, že by zjišťovala, zda H. K. získala povolení k pracovní činnosti. Žalobkyně při takové evidenci nemohla mít přehled o tom, kdo se jí v areálu pohybuje a zda je tam se souhlasem a z pověření jejího dodavatele. Nabízí se úvaha, zda změna ve vyplňování výkazů práce nemá souvislost s kontrolou celního úřadu, když se tyto podrobnější údaje vytratily z výkazů právě po kontrole provedené v srpnu 2005.

Ze shora rozebraných svědeckých výpovědí nelze vzít za prokázané, že cizinci pracující u žalobkyně měli uzavřenou pracovní smlouvu se společností FULL STAV nebo BPP TRADING. I když ji dva ze tří slyšených svědků potvrzují, z důvodů shora uvedených jsou jejich výpovědi nepřesvědčivé a zcela v rozporu s výpovědí další slyšené svědkyně H. K.

K obsahu zpráv poskytnutých správci daně z databází správy sociálního zabezpečení, z centrálního registru plátců pojistného ČSSZ a úřadů práce krajský soud podotýká, že je jistě možné, že některé společnosti zaměstnávají pracovníky, aniž je vykazují v povinných evidencích a platí stanovené odvody, a že bez povolení Pokračování 31Ca 92/2009

zaměstnávají i cizince. Zda skutečnosti zjištěné u jmenovaných institucí svědčí ve

prospěch závěrů žalovaného záleží na celém komplexu opatřených důkazních prostředků. I když by individuálně uspět nemusely, v souhrnu s ostatními důkazy v posuzované věci podporují závěr žalovaného, že uvedené společnosti cizí státní příslušníky nezaměstnávaly.

Ani výtka žalobkyně, že se žalovaný spokojil s tím, že společnosti EUROPA AGRO a JOINER SERVICE do vydání rozhodnutí neodpověděly na dotaz, zda H. K. a V. F. byly u nich zaměstnaní, není dle krajského soudu důvodná. Žalovaný netvrdí, že tyto osoby u žalobkyně nepracovaly a negativní odpověď by tedy nijak jeho závěry neovlivnila. Kladná odpověď by naopak, pokud by tyto osoby vykazovaly práci u shora uvedených společností, znamenala, že údaje vedené ve výkazech práce společnosti FULL STAV a BPP TRADING a svědecké výpovědi těchto osob jsou nepravdivé.

Žalobkyně vznesla výhrady i proti závěrům žalovaného, že výslech osob provádějících místní šetření, K. a B. by nepřinesl žádná relevantní zjištění. Poukazovala i na chybu správce daně, který ve zprávě z kontroly chybně citoval protokol ze dne 22.1.2007 a uvedl, že bylo přítomno 50 osob namísto 5.

Krajský soud předně zdůrazňuje, že správce daně nezpochybňoval, že u žalobkyně v průběhu roku 2005 a 2006 pracovali cizí státní příslušníci-ukrajinci. Co bylo důvodem místního šetření, které proběhlo dne 4.12.2006 (protokol čj. 228951/06/228932/3982 na který odkazuje žalobkyně) krajský soud nemůže posoudit, neboť citovaný protokol není součástí správního spisu. Přesto je možné konstatovat, že v jednotlivých případech je důvod místního šetření rozdílný a je na úvaze správce daně v jakém rozsahu místní šetření provádí. Navíc je zcela nejasné, jak by byť i zaznamenaný rozhovor s osobami, které nebyly zaměstnanci žalobkyně, ale dle jejího sdělení společnosti FULL STAV, mohly ovlivnit závěry žalovaného. Jen stěží by bylo možné předjímat, že by tyto osoby vypovídaly jinak, než jak vypovídaly při svém výslechu v průběhu daňového řízení. Pokud chtěla žalobkyně naznačit, že v době místního šetření byly přítomny i jiné osoby, než které byly uvedeny na pracovních výkazech, případně, že by se zjistilo celé jejich jméno (např. u osoby jménem Ž.) pak je možné stejně vytýkat i žalobkyni, že v areálu jejího závodu se pohybovaly osoby, které neznala celým jménem a takto nedostatečně identifikovaným osobám odsouhlasili její pracovníci odpracované hodiny. Takovýto nestandardní postup rozhodně nemohl správce daně předvídat a nelze mu vytýkat, že v provozovně žalobkyně pracující cizince neprověřil, případně je nevyslechl. O tom, co při místním šetření pracovníci správce daně zjistili, sepíší protokol a jejich výslech jako svědků není namístě. Správce daně ve smyslu ust. § 7 odst. 1 daňového řádu vede řízení, kromě jeho pracovníků se ho zúčastňují daňové subjekty a třetí osoby. Mezi posledně jmenované pak daňový řád v odst. 2 citovaného ustanovení zahrnuje i svědky. Pokud daňový subjekt trvá na tom, aby o zjištěních učiněných při místním šetření byl učiněn zápis, může se toho oprávněně domáhat. To žalobkyně v průběhu místního šetření nepožadovala.

Pokračování 31Ca 92/2009

Krajský soud připouští, že nelze vyloučit, že svědci, jak někteří z nich při výslechu tvrdili, byli zastrašováni, a že s většinou pracovníků, kteří pro žalobkyni vykonávali dohodnuté práce, nebylo možné navázat kontakt. Pokud chtěla žalobkyně naznačit, že má vyhrožování spojitost s výslechem svědka Ing. K., který se uskutečnil dne 14.5.2007, pro takový závěr není žádný důkaz. Dle vyjádření samotné žalobkyně nejdůležitější osoba zajišťující kontakt na společnosti BPP TRADING a FULL STAV, I. B., přestal komunikovat již koncem roku 2006, a společnost FULL STAV byla převedena na nového vlastníka již dne 7.2.2007.

Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, kterou žalobkyně poukazovala na zvýšenou snahu správce daně doručit jí osobně obsílku k projednání zprávy z kontroly, ačkoliv měla zvoleného zástupce. I kdyby tento postup správce daně nebyl v souladu se zákonem, o čemž si nemůže krajský soud učinit závěr, když podklady svědčící o takovém postupu správní spis neobsahuje, neměla by tato okolnost žádný vliv na samotnou zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně se v souvislosti s tvrzením o nestandardním postupu správce daně zmiňuje i o jeho rozhodnutích ohledně námitek proti postupu správce daně. Svůj poukaz na nestandardní postup v tomto směru v žalobě nijak nekonkretizovala. Krajský soud se proto s touto blíže nezdůvodněnou námitkou nezabýval, když z obsahu správního spisu jinak vyplývá, že správce daně na námitky vždy reagoval a rozhodl o nich.

Krajský soud se nezabýval ani námitkou žalobkyně ohledně závěrů žalovaného týkajících se pracovního oblečení. Pouze podotýká, že závěry v této věci nemohou ovlivnit výsledek sporu. Zda měla tato jedna svědkyně pracovní oděvy vydané žalobkyni nebo nikoliv rozhodně nevypovídá o tom, kdo byl jejím zaměstnavatelem.

Dále se krajský soud zabýval námitkou žalobkyně vztahující se k hodnocení předložených čestných prohlášení. Vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24.5.2006, čj. 1 Afs 77/2005-43, v němž konstatuje, že čestné prohlášení je v prvé řadě institutem obecného správního řízení, nikoli řízení daňového a je upraveno v § 53 odst. 5 nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., účinný od 1. 1. 2006); i po tomto datu (stejně jako za platnosti zákona č. 71/1967 Sb. pak daňový řád v § 99 stanoví, že pro daňové řízení se správní řád nepoužije. Dále podrobně rozebral institut čestného prohlášení jak je upraven v zákoně č. 71/1967 Sb. a uzavřel, že „čestným prohlášením tedy nemůže být nikdy proveden důkaz: skutečnost jím nemůže být prokázána – pouze osvědčena. (Srov. ostatně i setrvalou judikaturu správních soudů v tomto směru – např. nepublikované rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 16 Ca 168/99, Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2002, sp. zn. 29 Ca 133/2001, nebo Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 117/2002.) Nízká vypovídací hodnota čestného prohlášení se odrazila i v poměrně přísné zákonné úpravě podmínek, za nichž bylo možno připustit čestné prohlášení. Ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu z roku 1967 svědčí o tom, že se jedná o institut výjimečný, který měl být užíván jen v úzce vymezených případech: čestné prohlášení nebylo podle tohoto ustanovení možno

Pokračování 31Ca 92 /2009

připustit tehdy, bránil-li tomu obecný zájem, byla-li by tím porušena rovnost mezi

účastníky řízení nebo měly-li se by takto osvědčovat skutečnosti, k jejichž odbornému posouzení je třeba znaleckého posudku. V novém správním řádu (§ 53 odst. 5) je pak tento institut obecně nepoužitelný: lze jím sice nahradit předložení listiny, ovšem jen v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem, nikoli obecně podle správního řádu, jak tomu bylo do 31. 12. 2005“.

Nejvyšší správní soud zastal názor, že „V některých fázích správních řízení spravujících se správním řádem, kde se lze obejít bez důkazu a postačí určitou skutečnost osvědčit, tedy může mít čestné prohlášení své místo. Pojmově je však vyloučeno jej užít tam, kde nelze určité skutečnosti stanovit jinak než dokazováním – a tak je tomu právě u stanovení daňové povinnosti ve smyslu § 31 odst. 1 až 4 daňového řádu. Nelze-li daňovou povinnost stanovit dokazováním, vede to podle daňového řádu nevyhnutelně k tomu, že správce daně je oprávněn stanovit ji podle pomůcek (§ 31 odst. 5 d. ř.) Čestné prohlášení nemůže vstupovat do daňového řízení také proto, že by vytvářelo nepřípustný mezistupeň mezi oběma způsoby stanovení daně. Pokud by bylo totiž – hypoteticky a v duchu žalobcovy námitky – možné užít ve vyměřovacím řízení institut čestného prohlášení, pozbyl by institut stanovení daně podle pomůcek jakéhokoli smyslu, protože chybějící důkazní prostředky by bylo vždy možno nahradit čestným prohlášením, a tím by bylo zhojeno neunesení důkazního břemene v daňovém řízení; to je ale absurdní. Je tak zřejmé, že mlčí-li daňový řád o čestném prohlášení, je to mlčení záměrné, podložené zvláštním významem dokazování v daňovém řízení a s tím spojenou přísnou návazností jednotlivých způsobů stanovení daně.“

Na tyto závěry Nejvyššího správního soudu krajský soud v plném rozsahu odkazuje a připomíná, že námitka žalobkyně týkající se čestných prohlášení H. K., V. F. i A. S. navíc zcela ztrácí na významu, když správce daně tyto osoby vyslechl jako svědky.

Závěrem je nutno konstatovat, že krajský soud se neztotožnil se žalobní námitkou, dle níž to byl právě správce daně, který svoje důkazní břemeno neunesl. Naopak. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, žalobkyně na podporu správnosti uplatněného nároku na odpočet daně předložila formálně správné listinné důkazy (smlouvy o dílo, plné moci, faktury), jejichž hodnověrnost začal správce daně ověřovat pořizováním dalších důkazních prostředků za účelem splnění svých povinností vyplývajících mu z ust. § 31 odst. 8 daňového řádu. Zcela zásadním způsobem zpochybnil, že předložené daňové doklady byly ve smyslu ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH vystaveny plátcem. Je tedy sice nepochybné, že důkazní povinnost přešla po předložení listinných důkazů na správce daně, ten se jí však zákonně zhostil, když jednotlivými důkazními prostředky hodnocenými v celkovém kontextu tvrzení žalobkyně vyvrátil. Bylo proto na žalobkyni, aby prokázala, že plnění jí bylo skutečně poskytnuto plátcem daně, neboť za tohoto stavu řízení důkazní břemeno opět leželo ve smyslu ust. § 31 odst. 9 daňového řádu na ní. Jak již bylo shora konstatováno, jednotlivé shromážděné důkazy neprokázaly, že by předmětné úklidové, balící a další práce poskytly společnosti BPP TRADING a FULL STAV, jak žalobkyně v daňovém řízení tvrdila a dokládala formálními doklady. Krajský

Pokračování 31Ca 92/2009

soud sice připouští, že žádný ze shromážděných důkazních prostředků přímo neprokazuje, kdo skutečně žalobkyni zdanitelné plnění poskytl, ohledně této skutečnosti, jak bylo výše řečeno, ale leží důkazní břemeno na žalobkyni. Správce daně i žalovaný jednotlivé důkazy hodnotili nejen izolovaně ale i ve vzájemných souvislostech a dospěl k zákonnému závěru, že žalobkyně svoje tvrzení o poskytnutí služeb od společností BPP Trading a FULL STAV neprokázala.

Krajský soud proto musel žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný náhradu nákladů nepožadoval a ze správního spisu nevyplývá, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 17. května 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru