Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 52/2008 - 38Rozsudek KSHK ze dne 19.12.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Afs 18/2009 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

31Ca 52/2008-38

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně Správy nemovitostí Hradec Králové, příspěvkové organizace, se sídlem v Hradci Králové, Kydlinovská 1521, zast. Ing. Jaroslavem Kobíkem, daňovým poradcem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. prosince 2007, čj. 11755/07-1300-604057,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové o vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2006.

V žalobě vyslovila nesouhlas s názorem žalovaného, který jí neuznal uplatněné odpočty daně z přidané hodnoty za energii, vodu, teplo a služby související s nájmem přeúčtovaným nájemníkům bytových a nebytových jednotek. Zdůraznila, že z ust. § 724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), na něž se žalovaný odvolává, nevyplývá, že by příkazník při obstarávání služeb jednal výhradně jménem příkazce. Uvedla, že se může v daném případě jednat o zastoupení přímé či nepřímé, přičemž záleží na smluvní úpravě a

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 1
Sp. zn. 31Ca 52/2008 žalovanému nepřísluší, aby činil výklad smluvních ujednání, aniž by zjišťoval skutečnou vůli smluvních stran. Žalovaný dle

jejího názoru zcela opomíjí ta ustanovení smluv, ze kterých zcela zřejmě vyplývá, že předmětnou činnost vykonávala vlastním jménem. Dovolává-li se žalovaný jiných ustanovení smluv, v nichž je uvedeno, že některé činnosti bude žalobkyně provádět jménem svých klientů, pak se jedná o činnosti odlišné od činností, které správce daně zpochybnil při posuzování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, a u těchto činností žalobkyně odpočty daně z přidané hodnoty neuplatňovala. Žalobkyně odkázala na ust. § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) se zdůrazněním, že s jednotlivými dodavateli energií jednala vždy vlastním jménem. Obsah smluv dle jejího názoru tedy neodpovídal jednak jejich názvu a jednak citovaným ustanovením občanského zákoníku, proto se jedná o smlouvy nepojmenované.

S hodnocením jednotlivých smluv tak, jak jej provedl žalovaný, žalobkyně nesouhlasila, neboť nebyly posuzovány jako celek. Přitom připustila určitý smluvní pojmový nesoulad. Rovněž nesouhlasila s názorem žalovaného při hodnocení smlouvy příkazní uzavřené se Statutárním městem Hradec Králové, když ani u ní žalovaný nerespektuje vůli smluvních stran. Odkázala přitom i na zřizovací listinu. Ke smlouvě o obstarání správy nemovitostí uzavřené s Bytovým družstvem Mánesova žalobkyně konstatovala, že v ní není výslovně uvedeno, že by činnost měla zajišťovat jménem bytového družstva. Tuto otázku proto považovala za nevyjasněnou a dovolávala se posouzení smlouvy podle vůle stran. Stejný postup navrhovala i u smlouvy o obstarání správy nemovitosti a výkonu dalších práv a povinností uzavřené se spoluvlastníky domu ve Kroupově ulici. Měla zato, že i v tomto případě správu domu vykonávala a přes svůj účet.

Žalobkyně rovněž odkázala na dopis Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 24. 4. 2007, který potvrzuje správnost jejího postupu v případech přeúčtování dodávek elektřiny a dále na dopis Královohradecké provozní a.s. ze dne 10. 5. 2007 jako dodavatele vody a odvodu odpadních vod, který potvrdil postavení žalobkyně jako příjemce zdanitelného plnění. K tomu uvedl, že uhrazením faktur za energie dodávané pro společné prostory spravovaných nemovitostí se žalobkyně stává faktickým obchodním partnerem dodavatelů energií a příjemcem zdanitelných plnění. Vyslovila proto nesouhlas s názorem žalovaného, že v těchto vztazích vystupuje pouze jako subjekt, u něhož jsou shromažďovány zálohy na služby a energie, pak jsou souhrnnou platbou poukázány na účet dodavatele. Provádění správy nemovitostí tedy považovala za ekonomickou činnost ve smyslu ust. § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) a zdanitelným plněním ve smyslu ust. § 13 odst. 4 písm. h/ a § 14 odst. 3 písm. g/ citované právní úpravy. Žalobkyně v daňovém řízení předložila správci daně povinnou evidenci, tedy řádně vedenou záznamní povinnost dle § 100 zákona o DPH.

Za nezákonný označila žalobkyně postup žalovaného i z důvodu, že správce daně zpochybňoval uplatnění jednotlivých nároků na odpočet daně formou vytýkacím řízení,

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 2
Sp. zn. 31Ca 52/2008 avšak v měsíci, kdy žalobkyně provedla zúčtování a daň odvedla, vytýkací řízení nezahájila.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nebyla oprávněna dle § 72 zákona o DPH zahrnovat do daňového přiznání k dani plnění, která sama pro sebe nepřijala, neboť příjemcem zdanitelných plnění jsou jednotliví klienti, a žalobkyně vstupuje do obchodního vztahu mezi dodavateli a klienty pouze jako zástupce klientů na základě příkazních smluv vykonávající činnost pro příkazce. Skutečnost, že žalobkyně z těchto plnění následně v případě klientů (vyjma zřizovatele) odváděla daň na výstupu, ji neopravňuje k uplatňování odpočtu daně na vstupu, protože se nejedná o její zdanitelná plnění (vymezeno § 2 zákona o DPH), která by u ní byla předmětem daně. Konstatoval dále, že se jedná se o peněžní prostředky svěřené žalobkyni klienty. Úhrady za provedené práce pro klienty jsou tedy sice prováděny z jejich účtů, ale nikoliv z jejich finančních prostředků, nýbrž z prostředků klientů. Žalovaný tak dospěl k závěru, že do své daňové evidence a daňového přiznání k DPH nemá žalobkyně nárok zahrnovat služby, které pouze obstarává pro své klienty.

Žalovaný dále uvedl, že v rámci vytýkacích řízení správce daně hodnotil jednotlivé smlouvy dle jejich skutečného obsahu, nikoliv dle jejich názvu. Předložené smlouvy byly vždy pojmenovány jako příkazní či obstaravatelské a vždy obsahovaly i konkrétní paragrafy občanského zákoníku, kterými se řídí, tj. § 724 a následující, případně § 724 až 736. Obsah smluv neodpovídá jak názvu smlouvy, tak ustanovením občanského zákoníku, na která je ve smlouvě odkazováno. Jedná se proto o smlouvy nepojmenované. Správce daně proto dle žalovaného došel oprávněně k závěru, že dle předložené smlouvy jedná žalobkyně jednoznačně cizím jménem na cizí účet (vyjma odstavce 1 – vymáhání, kdy jedná vlastním jménem na cizí účet).

Žalovaný vyslovil nesouhlas s názorem žalobkyně, že uhrazením faktur za energie dodávané pro společné prostory spravovaných nemovitostí se stává faktickým obchodním partnerem dodavatelů energií a příjemcem zdanitelných plnění. Žalobkyně, jak žalovaný zdůraznil, vystupuje ve vztazích mez inájemníky či vlastníky nemovitostí a dodavateli služeb a energií jako obstaravatel (v souladu s příkazními smlouvami), tj. subjekt, u kterého jsou shromažďovány zálohy na služby a energie a pak jsou souhrnnou platbou poukázány na účet dodavatele. Tento způsob hrazení záloh na služby a energie ulehčuje administrativu dodavatelům služeb a energie i nájemníkům a vlastníkům nemovitostí, kteří mimo jiné i z tohoto důvodu s žalobkyní uzavřeli smluvní vztah. Do svého účetnictví a tedy i do svého daňového přiznání není proto žalobkyně oprávněna zahrnovat zboží nebo služby, které obstarává pro své klienty.

Na základě výše uvedených skutečností žalovaný konstatoval, že při daňovém řízení žalobkyně neprokázala, že by byla příjemcem předmětných zdanitelných plnění, souvisejících se správou nemovitostí, prováděnou na základě výše uvedených příkazních smluv. Tomuto zjištění odpovídal jak formálně právní stav, tak i stav faktický. Žalobkyně ve vztazích mezi nájemníky či vlastníky nemovitostí a dodavateli služeb a energií vystupovala pouze jako obstaravatel, a to v souladu s příkazními smlouvami.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 3
Sp. zn. 31Ca 52/2008 Shromažďovala zálohy na služby a dodávky zboží (energií) na svém účtu a pak je souhrnnou platbou poukazovala na účty jednotlivých

dodavatelů. Jak bylo prokázáno, skutečným vlastníkům nemovitostí nevystavovala daňové doklady za přeúčtování služeb a energií, neboť tyto služby a energie sama nenakupovala. Proto nebyla příjemcem těchto zdanitelných plnění, neměla u nich podle § 72 zákona o DPH nárok na odpočet DPH a oprávněně je nemohla uvádět na vstupu ve svém daňovém přiznání k DPH, ani na výstupu při jejich přeúčtování. Její obstarávání vlastní správy nemovitostí bylo přitom samostatným zdanitelným plněním.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný vyslovili s tímto postupem dle ust. § 51 citované právní úpravy souhlas. Po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

Žalobkyně ve svých podáních v daňovém i soudním řízení vyslovila jednoznačné přesvědčení, že je osobou povinnou k dani, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost specifikovanou v ust. § 5 odst. 2 zákona o DPH. Za zdanitelné plnění a tudíž i předmět daně pak považovala dodání zboží, jež ve smyslu zákona o DPH představovalo přeúčtování tepla, elektřiny, plynu a vody, které jakožto plátce pořídila od jiné osoby a následně i poskytnutí služby za úplatu ve formě přeúčtování služeb, které jakožto plátce pořídila od jiné osoby. Ve smyslu citované právní úpravy pak došla k přesvědčení, že splňuje podmínky ust. § 72 zákona o DPH, tedy že má nárok na odpočet daně, neboť přijatá zdanitelná plnění použila pro uskutečnění své ekonomické činnosti.

Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Statutárním městem Hradec Králové a v rámci své hlavní činnosti spravuje nemovitý majetek vlastněný zřizovatelem. Její hospodářskou činností je správa nemovitostí vlastněných např. bytovými družstvy, Společenstvím vlastníků jednotek, spoluvlastníky či vlastníky. Hlavní činnost vykonává na základě Příkazní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Hradec Králové dne 1.9.2005. Hospodářská činnost je rovněž vykonávána na základě příkazních smluv uzavřených s jednotlivými klienty.

Krajský soud věnoval pozornost zejména těm smluvním ujednáním, jež byla podanou žalobou zmiňována s tím, že žalobkyně nesouhlasila s názory žalovaného, které k jednotlivým projevům vůle zúčastněných stran zaujal.

Předmětem příkazní smlouvy o obstarávání správy domu uzavřené se společenstvím vlastníků bylo úplatné obstarávání správy domu a výkon práv a povinností vyplývajících ze soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů k nemovitostem (čl. II./1.). Tato obstaravatelská činnost, jak bylo dále ujednáno, zahrnovala i právní úkony v jednáních u příslušných orgánů jménem příkazce a na náklad příkazce na základě plné moci (čl. II. /2.). Současně však smlouva dále stanovila, že správce je oprávněn k veškerým jednáním včetně výkonu práv a povinností z nich vyplývajících vlastním jménem a na vlastní účet (čl. III./2.). Dále si

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 4
Sp. zn. 31Ca 52/2008 účastníci smlouvy mimo jiné dohodli, že pokud příkazce nakoupí služby či zboží svým jménem, předloží příslušné faktury a paragony správci k proplacení (čl. VI./13.).

Další smlouvou příkazní uzavřenou se Statutárním městem Hradec Králové se příkazník (tedy žalobkyně) zavázal zajistit provoz a údržbu majetku města dle pokynů příkazce, v souladu s jeho zájmy a v souladu se svou zřizovací listinou (čl. II.). Účastníci smlouvy si dále dohodli, že příkazce uděluje plnou moc příkazníkovi k zastupování města v právních úkonech vyplývajících z vlastnictví nemovitostí. Zřizovací listina, jež je touto smlouvou zmiňována, stanoví jako hlavní účel zřízení žalobkyně (čl. 2) zabezpečování veřejně prospěšných služeb pro Město Hradec Králové ve smyslu předmětu činnosti a to bez účelu dosažení zisku. Dále v čl. 5 stanoví, že žalobkyně hospodaří s majetkem vymezeným touto zřizovací listinou, přičemž svým jménem není oprávněna nabývat jakýkoliv nemovitý majetek. Majetek se dále touto zřizovací listinou vymezuje na majetek vlastní a majetek předaný zřizovatelem do správy. K posledně jmenovanému typu majetku je pak konstatováno, že správu majetku vykonává správce zásadně svým jménem a na vlastní odpovědnost.

Dále správní spis obsahoval smlouvu o obstarání správy nemovitostí uzavřenou s Bytovým družstvem Mánesova 593. Předmětem této smlouvy (čl. 1) bylo úplatné obstarávání správy obytného domu, výkonu práv a povinností vyplývajících ze soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů k nemovitosti. Způsob správy majetku pak nebyl blíže specifikován.

Obsahem správního spisu byla i smlouva o obstarání správy nemovitostí a výkonu dalších práv a povinností uzavřená se spoluvlastníky domu čp. 710 ve Škroupově ulici. V ní bylo v čl. 2 ujednáno, že správce je oprávněn a povinen k jednání a činnostem jménem spoluvlastníků.

K jednotlivým smluvním ujednáním, jakožto stěžejním důkazům pro daňové řízení, lze konstatovat, že pouze dvě první shora uvedené smlouvy byly nazvány jako smlouvy příkazní a jako takové i odkazovaly na ust. § 724 a násl. občanského zákoníku, dle něhož se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Lze konstatovat, že obě citované smlouvy požadavky daného ustanovení naplňovaly, neboť jejich předmětem bylo zajištění správy nemovitostí, event. zajištění provozu a údržby majetku, tedy vykonání určité činnosti. Nelze však přehlédnout, že citované smlouvy používaly v jednotlivých ujednáních neurčité pojmy, jež si vzájemně ve svém důsledku odporovaly. Například v pořadí první uváděné příkazní smlouvě uzavřené se společenstvím vlastníků se strany dohodly, že právní úkony bude správce činit jménem příkazce, ale i jménem vlastním. Občanský zákoník přitom blíže neurčuje, zda vymezenou činnost má příkazník provést svým jménem nebo jménem příkazce, záleží tedy na smluvním ujednání. Přitom činnost, k níž se příkazce zavazuje, může být nejrůznějšího druhu. Jak lze vyčíst z komentáře k občanskému zákoníku (6. vydání 2001, C.H.BECK) nejčastěji je tím míněno jednání právní, kdy příkazník uzavírá jménem a s účinky pro příkazce smlouvy, obstarává jejich realizaci, činí různé úkony před úřady, obstarává správu domu či majetku. Ve všech těchto

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 5
Sp. zn. 31Ca 52/2008 případech se bezesporu jedná o činnost pro příkazce, tedy v jeho zájmu a v jeho prospěch. Tato skutečnost však, jak již bylo uvedeno, nebyla jednoznačná, neboť smlouvy vykazovaly, jak ostatně uvedla i žalobkyně, pojmové rozpory. V daňovém řízení tedy bylo nutné přihlížet k faktickému obsahu smluvního ujednání, tedy k tomu, jak smlouva byla skutečně vykonávána. Ze skutkových okolností lze dovodit, že žalobkyně vystupovala ve vztazích mezi nájemníky nemovitostí a dodavateli služeb a energie jako obstaravatel, u něhož byly shromažďovány zálohy na službu a energie, jež byly následně poukazovány na účet dodavatele. Příjemcem zdanitelných plnění tak nebyla žalobkyně, ale samotní příkazci. Žalobkyně v daném řetězci zaujala pouze pozici zprostředkovatele mezi dodavatelem energií a konečným uživatelem. Vzhledem k předmětu její činnosti lze konstatovat, že se stala pouze obchodním partnerem zastupujícím příkazce z titulu příkazní smlouvy, tedy smluvním partnerem a nikoliv samotným odběratelem dodávaných energií. Její přidaná hodnota spočívala pouze v poskytnutí služeb vyplývajících z předmětu příkazní smlouvy, tedy v obstarávání správy nemovitostí a údržbě majetku, nikoliv v samotné dodávce energií. Krajský soud tak nemohl akceptovat žalobní námitku poukazující na to, že žalovaný neposoudil uzavřenou smlouvu jako celek a nerespektoval vůli smluvních stran. Předmětnou příkazní smlouvou sice zmocnil příkazce příkazníka, aby vlastním jménem na účet příkazníka vymáhal po dlužnících dlužné nájemné a úhrady spojené s užíváním obecních bytů, avšak současně udělil příkazce příkazníkovi plnou moc k zastupování města v právních úkonech vyplývajících z vlastnictví nemovitostí. Z udělené plné moci týkající se zastupování vyjma vymáhání dlužného nájemného nikterak nevyplývá, že by příkazník měl činit úkony svým jménem a na vlastní odpovědnost. Naopak. Jak již bylo shora konstatováno, i v tomto případě vystupovala žalobkyně pouze v roli zmocněnce a z uvedeného smluvního ujednání nešlo nikterak dovodit, že by snad měla jednat jménem svým. Odkaz žalobkyně na znění zřizovací listiny nemůže tuto skutečnost nikterak vyvrátit.

Stejné stanovisko zaujal krajský soud i k dalším smlouvám shora uvedeným, jež ve svém názvu již nenesly pojem „smlouva příkazní“, ale byly nazvány jako smlouvy o obstarání správy nemovitostí. Jak ostatně vyplývá i z ustálené judikatury Nevyššího správního soudu (rozsudek ze dne 16. 3. 2005, čj. 5 Afs 23/2003-122), není pro posouzení oprávněnosti nároku na odpočet daně z přidané hodnoty důležité, aby správce daně určil přesně typ smlouvy, na jejímž základě bylo poskytnuto plnění, ale je rozhodující, aby daňový subjekt prokázal, že byly splněny podmínky, za nichž lze odpočet daně uplatnit a vyvrátil veškeré pochybnosti, které správce daně vyjádřil. V daném případě lze konstatovat, že žalobkyně svoje důkazní břemeno ve smyslu ust. § 31 odst. 9 daňového řádu neunesla, neboť neprokázala skutečnosti uváděné v daňovém přiznání. Žalobkyně v těchto smluvních vztazích vystupovala pouze jako obstaravatel, byly u ní pouze shromažďovány zálohy na energie, jež pak byly následně souhrnnou platbou poukázány na účet dodavatele. Za těchto okolností proto žalobkyně nebyla oprávněna dle ust. § 72 zákona o DPH zahrnovat do daňového přiznání plnění, které sama pro sebe nepřijala.

Ve vazbě na shora vyslovený názor krajský soud konstatuje, že žalobkyní vzpomínané stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu a obchodní společnosti

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 6
Sp. zn. 31Ca 52/2008 Královehradecká provozní a.s. nelze považovat za důkaz v daňovém a potažmo i soudním řízení.

Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalovanému v tomto řízení vznikly náklady řízení, soud proto s odkazem na ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 19. prosince 2008

Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Veronika Frodlová, DiS.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)
list č. 7
Sp. zn. 31Ca 52/2008

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru