Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 48/2008 - 54Rozsudek KSHK ze dne 21.07.2008

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 10/2009 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

31 Ca 48/2008-54

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Libora Černíka, bytem Morašice u Litomyšle, Morašice 44, zast. JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem v Hradci Králové, Orlická 163, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.9.2006 čj. 2090/110/2006-Ha, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. září 2006 čj. 2090/110/2006-Ha a

rozhodnutí Finančního úřadu v Litomyšli ze dne 6. prosince 2005 čj.

34986/05/264970/4002 se zrušují a věc se žalovanému vrací

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši

16.424,-- Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou

jeho zástupce.

Odůvodnění:

Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 29.9.2006 čj. 2090/110/2006-Ha zamítl odvolání žalobce do platebního výměru Finančního úřadu V Litomyšli ze dne 6.12.2005 čj. 34986/05/264970/4002, kterým bylo žalobci sděleno penále na dani

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

z příjmů fyzických osob podávajících daňové přiznání za zdaňovací období roku 2000. V jeho odůvodnění uvedl, že byl žalobce s prodlením s úhradou daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000. Daň byla vyměřena postupem dle § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění (dále jen daňový řád“). Žalobce daň ve lhůtě nezaplatil, dostal se dle ust. § 63 odst. 1 cit. zákona do prodlení. Dále žalovaný konstatoval, že daňový nedoplatek se ve smyslu ust. § 70 odst. 1 daňového řádu promlčuje po uplynutí šesti let po roce, v němž se stal splatným. Správce daně vydal dne 6.9.2001 exekuční příkaz na přikázání pohledávky, který byl adresovaný poddlužníkovi COREX Pardubice s.r.o. a žalobci doručen dne 19.11.2001. Dne 30.11.2001 pak vydal rozhodnutí o zřízení zástavního práva k téže pohledávce. Provedl tak úkony směřující k vymožení daňového nedoplatku a tím přerušil podle ust. § 70 odst. 2 daňového řádu promlčecí lhůtu, která počala znovu běžet od 1.1.2002 a uplyne 31.12.2007.

Žalobce v podané žalobě především namítal, že vyměření daňového penále je promlčeno a prekludováno. Zároveň tvrdil, že svoji daňovou povinnost zaplatil včas a řádně, tato platba ale byla použita dle § 59 odst. 5 daňového řádu na starší daňovou povinnost. Důvodem vzniku práva na příslušenství je existence prodlení, které dle ust. § 63 odst. 1 daňového řádu nastane tehdy, není-li daňovým dlužníkem zaplacena splatná daň nejpozději v den její splatnosti. Potom příslušenství sleduje osud daně. Taková situace dle žalobce v posuzovaném případě nevznikla, neboť daň byla zaplacena. Správce daně příjme platbu na daň, na kterou byla určena, a teprve potom ji použije v pořadí, určeném v ust. 59 odst. 5 daňového řádu.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že z archivní sestavy plátců, založené ve správním spise, vyplývá, že správce daně přijal dne 19.3.2001 platbu daně z příjmů fyzických osob ve výši 3.165,-- Kč a v souladu s ust. § 59 odst. 5 písm. d) daňového řádu ji použil na úhradu nejstaršího nedoplatku na této dani. Za předmět sporu žalovaný označil použití plateb daně z příjmů fyzických osob na úhradu existujících nedoplatků na této dani. Další žalobní námitky označil za shodné s těmi, které žalobce uplatnil v odvolání. S těmi se vypořádal a odkázal proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Při jednání před soudem zástupce žalobce setrval na stanovisku vysloveném v žalobě a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i jemu předcházejícího platebního výměru správce daně. Pověřený pracovník žalovaného odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i vyjádření k žalobě a navrhl její zamítnutí.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a svým rozsudkem ze dne 21.9.2007, čj. 31 Ca 224/2006-21 ji zamítl. Dospěl k jednoznačnému závěru, že právo vyměřit daňové penále není promlčeno ani prekludováno. Pokud žalobce ve své druhé žalobní námitce tvrdil, že daň zaplatil včas a jenom postup správce daně, který poté převedl tuto platbu na nedoplatek starších daní, způsobil, že dodatečně, a to po splnění daňové povinnosti, vykázal v evidenci nedoplatek na této dani za rok 2000, krajský soud se jí věcně zabýval.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Odkázal na ust. § 50 odst. 3 daňového řádu a § 75 s.ř.s. a vyslovil názor, že žalovaný byl v daňovém řízení povinen přezkoumat napadené rozhodnutí správce daně jen v rozsahu odvolacích námitek, v nichž se žalobce dovolával pouze promlčení práva předepsat penále.

Žalobce podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost a Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 13.2.2008, čj. 1 Afs 5/2008-46 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V jeho odůvodnění uvedl, že „Podle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí odvolacího orgánu nebude možno shledat nezákonným pouze za předpokladu, že odvolací orgán v daňovém řízení přezkoumá (a správně posoudí) rozhodnutí orgánu prvoinstančního jednak v rozsahu požadovaném v odvolání (§ 50 odst. 3 věta první daňového řádu), jednak (nad rámec tohoto rozsahu) i z důvodů uvedených v § 50 odst. 3 větě druhé daňového řádu, které nutno vykládat extenzívně. Pouze důvody nespadající do takto široce vymezeného rozsahu přezkumu jsou důvody, kterými není odvolací orgán povinen (a ani oprávněn – toto vyplývá ze zásady legální licence ve spojení s § 50 odst. 3 větou první a druhou daňového řádu, jež vymezují rozsah přezkumu) se v rámci rozhodování o odvolání zabývat, a které tedy nemohou - pokud je jen a pouze o ně opřena následná správní žaloba proti tomuto rozhodnutí - být důvodem pro to, aby správní soud takto napadené rozhodnutí shledal nezákonným (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2006, č. j. 2 Afs 31/2005 - 57, publ. jako č. 868/2006 Sb. NSS).“

V daném případě bylo dle názoru Nejvyššího správního soudu „třeba aplikovat § 50 odst. 3 větu prvou daňového řádu. Zatímco krajský soud uvádí, že jedinou námitkou stěžovatele v odvolání proti rozhodnutí správce daně byla námitka promlčení práva předepsat penále, a také jen touto námitkou se byl žalovaný povinen zabývat, ze správního spisu je jasně patrné, že stěžovatel ve svém doplnění odvolání proti platebnímu výměru na daňové penále podaném správci daně dne 13. 2. 2006 uvedl mj., že u daňové jistiny, k níž se výměr na daňové penále váže, nedošlo k prodlení, ze kterého by bylo lze usuzovat na vznik práva na daňové penále. Žalovaný se také s touto námitkou vypořádal a poté shrnul, že toto stěžovatelovo tvrzení je nedůvodné, a k prodlení s úhradou daně z příjmů ze strany stěžovatele tedy došlo. Z toho plyne, že krajský soud ve svém rozhodnutí neposoudil, a to přestože v tomto směru stěžovatel jasně formuloval svůj žalobní bod, zda žalovaný jako odvolací orgán v daňovém řízení přezkoumal a správně posoudil rozhodnutí správce daně v rozsahu požadovaném v odvolání (§ 50 odst. 3 věta první daňového řádu).

Rozsah přezkumu je ve správním soudnictví vymezen žalobními body formulovanými v žalobě (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.). Stížní bod, že napadeným rozsudkem se v rozporu se zákonem krajský soud nevypořádal s argumentem stěžovatele, podle něhož zaplatil daň včas, pročež nemohl být v prodlení, je tedy důvodný. Řízení před krajským soudem, který se v rozporu se zákonem odmítl zabývat jedním žalobním bodem, je tak stiženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s.]“.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Krajský soud vázán ve smyslu ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu zaměřil se v dalším řízení na posouzení oprávněnosti námitky žalobce, že zaplatil daň včas, pročež nemohl být v prodlení. O této námitce usoudil následovně:

Z obsahu správního spisu vyplývá, a mezi účastníky o tom není sporu, že žalobce podal dne 19.3.2001 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob a vyčíslil daň ve výši 3.165,-- Kč. V této výši mu byla rozhodnutím správce daně vyměřena dne 15.5.2001 postupem dle ust. § 46 daňového řádu. Platbu vyměřené daně z příjmů fyzických osob ve výši 3.165,-- Kč přijal správce daně dne 19.3.2001 a v souladu s ust. § 59 odst. 5 písm. d) daňového řádu ji použil na úhradu nejstaršího nedoplatku na této dani.

Podle § 63 odst. 1 daňového řádu je daňový dlužník v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti.

Podle § 59 odst. 1 citovaného zákona se daně platí příslušnému správci daně v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba určena.

Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník včas, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval na daň. O úhradě daně použité správcem daně na jinou platbu, než na jakou ji určil daňový dlužník, musí správce daně daňového dlužníka písemně uvědomit. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat (§ 59 odst. 2 citovaného zákona).

Podle § 59 odst. 5 daňového řádu se úhrada daně použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí a) náklady řízení, b) pokuty, c) zvýšení daně, d) nejstarší nedoplatky na dani, e) běžné platby daní, f) úrok, g) penále.

Z citovaných ustanovení lze jednoznačně dovodit, že je na daňovém subjektu aby určil, na kterou daň má být platba použita. Správce daně je jeho volbou vázán. Žalobce projevil vůli směřovat platbu poukázanou dne 19.3.2001 ve výši 3.165,-- Kč na daň z příjmů fyzických osob za rok 2000.

Zároveň je však nepochybné, že daňový řád ve svém ustanovení § 59 odst. 5 stanoví závazné pořadí úhrad daňových povinností daňového subjektu. Pokud správce daně převedl uhrazenou částku daně z příjmů fyzických osob na úhradu dosud nezaplacených daňových nedoplatků žalobce, postupoval v souladu se zákonem. Žalobce proti tomuto postupu správce daně nic nenamítal, nesouhlasil

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

však s tím, aby po převedení uhrazené daně na starší nedoplatky označil správce daně daň roku 2000 za neuhrazenou a postihl žalobce penalizací.

Krajský soud se při zkoumání oprávněnosti této žalobní námitky zaměřil na výklad ust. § 59 odst. 6 daňového řádu, který říká, že „úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí…“. Gramatický i logický výklad použité formulace ve spojení s ust. § 63 odst. 1 daňového řádu svědčí pro závěr, že přiřadit konkrétní platbu určité daně na úhradu té které daňové povinnosti lze pouze jednou.

Shora uvedeným závěrům svědčí i ust. § 57 odst. 2 daňového řádu, dle kterého daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů. Každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět, je daňovým dlužníkem (§ 57 odst. 1 daňového řádu). Úhrada daňové povinnosti má nepochybně za následek její zánik. Na tuto skutečnost nemůže mít vliv ani následný postup správce daně, který dle § 59 odst. 5 daňového řádu použije platbu na úhradu daňových povinností v pořadí dle písm. a ) až g) citovaného ustanovení.

Jiný výklad by dle názoru krajského soudu znamenal, že by sice k určitému okamžiku konkrétní veřejnoprávní závazek daňového dlužníka (určitá daňová povinnost) zanikl, avšak zánik by nemusel být definitivní, a postupem dle ust. § 59 odst. 5 daňového řádu by se již uhrazená daňová povinnost obnovila. Takový výklad právní normy shledává krajský soud v rozporu s principem právní jistoty.

Penále je v daňovém řádu koncipováno jako sankce za opožděné placení zcela konkrétní daňové povinnosti, která má přesnou výši a přesný termín splatnosti. V návaznosti na to také § 63 odst. 2 daňového řádu stanoví, že se penále počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Jestliže daňový dlužník uhradil konkrétní splatnou daň včas, nebyl splněn předpoklad pro penalizaci ve smyslu ust. § 63 odst. 1 daňového řádu a to ani v případě, kdy po úhradě předepsané daně došlo k převedení platby dle ust. § 59 odst. 5 citovaného zákona.

V projednávané věci žalobce daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 uhradil dne 19.3.2001, tedy řádně a včas. Tím byl žalobcův závazek vůči státu ohledně uvedené daňové povinnosti splněn a pro předpis penále za pozdní úhradu této daně nebyly splněny podmínky.

Krajský soud proto napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správce daně dle ust. § 78 odst. 1 a 3 s.ř.s. zrušil pro nezákonnost a věc dle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Pokud jde o námitku žalobce, že vyměření daňového penále je promlčeno a prekludováno, odkazuje krajský soud na svoje závěry a jejich odůvodnění, jak je vyslovil v rozsudku ze dne 21.9.2007, čj. 31 Ca 224/2006-21.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch. V řízení před krajským soudem spočívají jeho náklady v uhrazeném soudním poplatku ve výši 2.000,-- Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění platném od 1.9. 2006 po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f) a § 7 uvedené vyhlášky) a v náhradě hotových výdajů za z tři úkony po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Za řízení před Nejvyšším správním soudem přísluší žalobci právo na úhradu soudního poplatku ve výši 3.000,-- Kč, odměnu za zastupování za jeden úkon a jedenkrát náhradu hotových výdajů. Zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce DPH, žalobci proto byla navýšena náhrada o 19% a činí celkem 16.424,-- Kč. Tuto částku soud zavázal zaplatit žalobci do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 21. července 2008

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Martina Telecká

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru