Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Ca 127/2007 - 105Rozsudek KSHK ze dne 27.02.2009

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 76/2009 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31Ca 127/2007-105

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obchodní společnosti AEG Components, a. s., se sídlem v Mladé Boleslavi, Palackého 267, zast. JUDr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 40, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2007, čj. 6311/07-1700-602615, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. listopadu 2007, čj. 6311/07-1700-

602615, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku

10.568,-- Kč k rukám jejího zástupce Dr. Pavla Alfery Hrdiny, a to do osmi dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do rozhodnutí Finančního úřadu v Jičíně (dále také jen "správce daně") ze dne 15. 6. 2007, čj. 17116/07/238980/8578, kterým jí bylo sděleno penále ve výši 16.134.559,-- související s neoprávněným použitím prostředků státního rozpočtu ve výši 18.313.914,-- Kč. V jeho odůvodnění žalovaný popsal průběh skutečností, které vedly ke stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Uvedl, že na základě Prohlášení o společném záměru ze

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

dne 30. 6. 2000 a dodatku k němu ze dne 18. 6. 2002 byla žalobkyni (dříve AEG components, s. r. o.) poskytnuta investiční

pobídka formou dotací na daně z příjmů za zdaňovací období 1999 – 2002. Ověřování plnění podmínek zmíněného Prohlášení správcem daně spočívalo především v posouzení Smlouvy o prodeji know-how ze dne 3. 5. 2004 uzavřené mezi žalobkyní jako příjemcem dotace (kupující) a společností BC Czech Republic, s. r. o., jako prodávající, včetně souvisejících právních kroků žalobkyně, ověření pořizovací ceny know-how na základě znaleckého posudku č. 135/8 vypracovaného ing. Lubomírem Klapuchem a dalších znaleckých posudků doložených příjemcem dotace v průběhu daňového řízení a dále v posouzení ostatního vloženého majetku evidovaného v účetnictví žalobkyně v rozhodném období. Podrobně popsal základní podmínky uvedené v Prohlášení o společném záměru, jejichž porušením se částky poskytnuté účelové dotace považují za neoprávněně použité nebo zadržené ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů /rozpočtová pravidla/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "rozpočtová pravidla"), a uvedl, že v návaznosti na Prohlášení o společném záměru vydalo Ministerstvo financí počínaje rokem 2001 rozhodnutí o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu ČR. Žalovaný dále uvedl, že dne 27. 8. 2004 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu, kterou ukončil jednáním dne 6. 6. 2007 a následně vystavil platební výměry na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši dotací poskytnutých ze státního rozpočtu na krytí daně z příjmů za zdaňovací období roků 1999 až 2002 (tj. poskytnutých v letech 2000 až 2003) a souvisejícího penále.

K problematice ocenění know-how žalovaný uvedl, že i když v Prohlášení o společném záměru nebylo pořízení majetku blíže specifikováno, je možno připustit, že v souvislosti s poskytnutými dotacemi se jedná o pořizovací ceny majetku, které příjemci dotace při pořizování majetku nezbytného pro zabezpečení konkrétní výroby s přímým dopadem do zaměstnanosti, vzniknou a které musí nějakým způsobem i uhradit. Jedná se o protihodnotu prostředkům státního rozpočtu vyjádřenou ve vlastních zdrojích, které měl příjemce dotace investovat v určitém časovém období do státem podporované výroby. Při posouzení pořizovacích cen vycházel správce daně z účetních dokladů (tedy záznamů, prvotních dokladů, inventarizace majetku apod.), v nichž vykázala žalobkyně k rozhodnému datu 31. 12. 2004 v účetní evidenci dlouhodobý hmotný majetek ve výši 570.630.018,45 Kč. Jeho výše neměla vliv na závěry ohledně nedodržení podmínky uvedené v čl. III bod 3.2. Prohlášení o společném záměru, správce daně uvedenou hodnotu akceptoval a v plné výši ji započetl do plnění zmíněné podmínky. Ke stejnému datu vykázala žalobkyně dlouhodobý nehmotný majetek ve výši 445.450.734,05 Kč, z toho ocenitelná práva ve výši 430.050.000,-- Kč. Celkově tedy byly pořízeny investice ve výši 1.016.080.752,50 Kč, čímž by byla podmínka ve zmíněném čl. III. bod 3.2. splněna. Při kontrole však vychází správce daně především z prvotních dokladů a vzhledem k předložené faktuře na nákup know-how od společnosti BC Czech Republik, s. r. o., na částku 430.000.000,- Kč mu vznikly pochybnosti, zda je uvedená pořizovací cena oprávněná.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

K tomu správce daně a žalovaný hodnotili zejména následující právní kroky a dokumenty: Dne 25. 2. 2004 převedla společnost Berlin Components GmbH & Co. 100% obchodního podílu společnosti FABACEA, s. r. o. (dnes BC Czech Republik,

s. r. o.) ve výši 200.000,-- Kč za kupní cenu 200.000,-- Kč na pana Reinharda Wieganda. Dne 20. 4. 2004 společnost BC Czech Republik, s. r. o., nabyla vkladem do kapitálového fondu, který provedl jediný společník Reinhard Wiegand (zastoupeným k tomuto úkonu jednatelem žalobkyně ing. Jindrákem), know-how ve výši 432.000.000,-- Kč (a to know-how výroby svitků, montáže jištěných kondenzátorů a montáže zalévaných kondenzátorů). Dne 3. 5. 2004 uzavřela žalobkyně smlouvu o nákupu know-how se společností BC Czech Republic, s. r. o., za smluvní cenu 430.000.000,- Kč. Z charakteristiky předmětu prodeje je zřejmé, že jím bylo know-how, které vlastnil (resp. byl jeho nositelem) výhradně pan Wiegand a týkalo se výroby svitků, montáže jištěných kondenzátorů a montáže zalévaných kondenzátorů. Zároveň je dle žalovaného nesporné, že v tomto okamžiku byla již i žalobkyně nositelem know-how spočívajícího v podobě výrobních postupů pro výrobu svitků, montáže jištěných kondenzátorů a montáže zalévaných kondenzátorů. Dne 5. 5. 2004 převedl Reinhard Wiegand celý obchodní podíl společnosti BC Czech Republic, s. r. o., RNDr. Pavlu Vingrálkovi, a to za kupní cenu 100.000,-- EUR. Protože žalobkyní nebyla do této doby kupní cena know-how ze smlouvy z 3. 5. 2004 uhrazena, je dle žalovaného nepochybné, že Pavel Vingrálek získal obchodní společnost BC Czech Republic, s. r. o. (která evidovala pohledávku za žalobkyní ve výši 430.000.000,-- Kč), za kupní cenu cca 3,2 mil Kč (při kurzu cca 32,-- Kč/1 EUR). Dne 10. 6. 2004 převedl správce konkurzní podstaty společnosti AEG Kondensatoren und Wandler GmbH na nabyvatele RNDr. Pavla Vingrálka celý obchodní podíl žalobkyně a ten se tak stal jejím jediným společníkem. Notářským zápisem NZ 228/2004 ze dne 3. 9. 2004 tento jediný společník (a v tuto chvíli i jediný společník společnosti BC Czech Republic, s. r. o.) navýšil základní kapitál žalobkyně právě o částku 430.000.000,-- Kč, a to formou převzetí závazku k dalšímu peněžitému (novému) vkladu do společnosti s tím, že nový peněžitý vklad bude splacen formou započtení peněžité pohledávky obchodní společnosti BC Czech Republic, s. r. o. Tímto dnem pak skutečně k započtení pohledávky došlo.

Z uvedených právních dokumentů žalovaný dovodil, že příčinou souvislostí s navýšením základního kapitálu žalobkyně o částku 430.000.000,-- Kč byl nákup know-how na základě smlouvy o prodeji uzavřené mezi vlastníkem know-how společností BC Czech Republic, s. r. o., a žalobkyní dne 3. 5. 2004 a pořizovací cena se významně promítla do plnění podmínky čl. III bod 3.2. Prohlášení o společném záměru. Pořizovací cena know-how tedy neodpovídala kupní ceně 100 % obchodního podílu firmy, která pohledávku za prodej know-how v okamžiku prodeje obchodního podílu evidovala, proto správci daně vznikly pochybnosti o vykázané pořizovací ceně investic a oprávněně požadoval předložení důkazů o vzniku této pořizovací ceny. K tomu žalobkyně předložila znalecký posudek č. 135/8 vypracovaný ing. Lubomírem Klapuchem. Předmět koupě v kupní smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a společností BC Czech Republic, s. r. o., však dle žalovaného není a nemůže být totožný s know-how oceňovaným předloženým znaleckým posudkem, ve kterém znalec uvedl, že „know-how tvoří soubor výrobně-technické dokumentace, soubor vypracovaných technologických postupů, vybudovaný a

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

auditovaný systém řízení jakosti, systém odborného školení personálu, zajištěný odbyt prostřednictvím mateřské společnosti a další poznatky,

znalosti a zkušenosti pracovníků získávané od mateřské společnosti AEG Components, s. r. o., Jičín KuW Berlin“. To potvrzuje i text smlouvy ze dne 3. 5. 2004, v níž je uvedeno, že žalobkyně je k datu převodu již nositelem know-how v podobě výrobních postupů při výrobě svitků, montáže jištěných kondenzátorů a montáže zalévaných kondenzátorů. Že se nemohlo jednat o totožné know-how vyplývá dle žalovaného i z dalších skutečností, konkrétně ze záznamů v obchodním rejstříku o činnosti a společnících žalobkyně od roku 1999 a z účetní dokumentace žalobkyně z období let 1999 až 2004 o nakoupení výrobního zařízení nezbytného pro výrobu kondenzátorů, hrazení nákladů na zaškolení - rekvalifikaci pracovníků a jejího hospodaření s kladným hospodářským výsledkem.

Dle žalovaného získala žalobkyně z hlediska obecně přijímané definice know-how (jako souboru výrobně – technických poznatků, výrobních, technických a ekonomických znalostí, metod a receptů, které jsou obvykle výsledkem dlouhodobých zkušeností ve výrobním procesu výzkumu, vývoji i v dalších procesech, které umožňují dosáhnout určitého vysokého stupně kvality, efektivních postupů, bezporuchového provozu a výnosů) v průběhu let 1999 – 2003 zcela jistě určité know-how, a to i na základě nákupu výrobního zařízení (to vyplývá z jejího vlastního prohlášení u příležitosti uzavření kupní smlouvy se společností BC Czech Republic, s. r. o.), dále na základě nakoupených služeb (v podobě zaškolení pracovníků včetně poskytnutí informací manažerům žalobkyně) a také samozřejmě i vlastní činností (není myslitelné, aby vlastní činností žádné know-how nevznikalo). Žalovaný vyjádřil názor, že bylo-li oceňováno know-how ve znaleckém posudku č. 135/8 Lubomíra Klapucha, tj. hodnota know-how výroby kondenzátorů žalobkyně ke dni 30. září 2003, nemůže být toto konkrétní know-how předmětem kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2004, uzavřené se společností BC Czech Republic, s. r. o. Jestliže tedy žalobkyně určité know-how k rozhodnému datu vlastnila, je pak právě toto know-how oceněno předloženým znaleckým posudkem a nemůže odpovídat ceně know-how nabytého na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2004. Obdobně hodnotil žalovaný i další znalecké posudky. Posudek ing. Rastislava Machů stanovující hodnotu jmění žalobkyně pro účely změny právní formy k 31. 12. 2006 byl zpracován jednak za jiným účelem a jednak za použití znaleckého posudku ing. Lubomíra Klapucha. Nemůže se tedy jednat o posudek na ocenění know-how, které v okamžiku prodeje vlastnila firma BC Czech Republic, s. r. o. Stejně tak i dva posudky zpracované firmou Consulting České spořitelny, a s., stanovující odhad know-how k datu 31. 12. 2003 a k datu 31. 12. 2006 vycházejí ze stejné podstaty jako znalecký posudek č. 135/8. Tyto posudky objednala žalobkyně a sloužily pro její účely, ačkoliv předmětné know-how prodávala společnost BC Czech Republic, s. r. o., respektive její jediný společník a jednatel pan Wiegand. Žalobkyní předložené auditorské prohlášení nezávislého auditora dokonce uvádí, že podkladem pro ocenění nepeněžitého vkladu do společnosti BC Czech Republic, s. r. o., při vkladu know-how do této firmy panem Wiegandem, byl posudek č. 135/8. I když příjemce dotace tuto skutečnost následně zpochybnil, je podle odvolacího orgánu zřejmé, že právě celý řetězec postupných kroků ve vazbě na citovaný posudek vedl k administrativnímu navýšení investičního majetku a tím k formálnímu splnění podmínek Prohlášení o společném záměru.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

S ohledem na uvedené žalovaný uzavřel, že hodnota pořízení dlouhodobého nehmotného majetku na základě smlouvy s BC Czech Republic, s. r. o., ze dne 3. 5. 2004 nemůže být akceptována, je-li jejím podkladem výše uvedené ocenění znaleckým posudkem č. 135/8. Ten nebyl pořízen za účelem prodeje know-how společností BC Czech Republic, s. r. o., a netýká se prodávaného know-how. Týká se ocenění podniku žalobkyně včetně know-how k datu 30. 9. 2003. Správce daně ani žalovaný nezpochybnili hodnotu know-how žalobkyně k datu 30. 9. 2003 stanovenou na základě posudku č. 135/8 a dalších posudků předložených v průběhu kontroly správci daně ani nerozporovali zvolené metody ocenění. Žalobkyně tvrdila, že právě know-how celého podniku oceněného znaleckým posudkem k datu 30. 9. 2003 bylo podkladem pro kupní cenu za know-how, které od p. Wieganda nakoupila dne 3. 5. 2004, avšak správce daně dle žalovaného prokázal, že předmět ocenění předloženými posudky není tím předmětem, který byl žalobkyní zakoupen na základě smlouvy ze dne 3. 5. 2004. Dle žalovaného žalobkyně z pohledu konkrétního poskytnutí dotací neprokázala oprávněnost navýšení základního kapitálu o částku 430.000.000,-- Kč ve vazbě na plnění podmínek Prohlášení o společném záměru, jestliže správce daně prokázal, že se znalecký posudek č. 135/8 tohoto know-how netýkal.

Správce daně dále ověřoval, jaká byla skutečná výše investic (pořizovací cena) ve vazbě na pořizované know-how, aby mohl posoudit, zda žalobkyně splnila povinnosti, ke kterým se zavázala v čl. III bodě 3.2. Prohlášení o společném záměru. Hodnotil, jaká částka byla ve skutečnosti vynaložena na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku (majetkového práva spočívajícího v know-how vloženého panem Wiegandem do společnosti BC Czech Republic, s. r. o.) na základě konkrétních právních úkonů, přičemž dospěl k závěru, že se jednalo jen o částku 100.000,-- EUR (jako částka byla smluvně dohodnutá za nákup společnosti BC Czech Republic, s. r. o., s evidovanou pohledávkou ve výši 430.000.000,-- Kč). Na takovou částku při prodeji „ocenil“ pan Wiegand hodnotu společnosti, do které své know-how vložil, a která toto know-how prodala žalobkyni. Tento rozpor nebyl v průběhu daňového řízení vysvětlen. Žalovaný zdůraznil, že odvody za porušení rozpočtové kázně vycházejí výhradně z neplnění podmínek stanovených poskytovatelem a dobrovolně přijatých a nesplněných příjemcem dotace. Jestliže bylo prokázáno, že výše investic nemohla dosáhnout požadovaných 25 mil. USD, protože za pořízení know-how byla na základě vyjmenovaných úkonů dotčených osob ve skutečnosti vynaložena kupní cena jen ve výši 100.000,-- EUR (tj. 3.255.550,-- Kč) namísto deklarovaných 430.000.000,-- Kč, uvedené dle žalovaného dostačuje ke konstatování porušení rozpočtové kázně s důsledkem povinnosti vrátit státnímu rozpočtu částky poskytnuté jako dotace v letech 1999 – 2002.

K aplikaci ustanovení § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o daních z příjmů“), žalovaný uvedl, že správce daně provádějící kontrolu daně z příjmů prokázal, že účastníci jednotlivých úkonů směřujících ve svém důsledku k navýšení hodnoty dlouhodobého nehmotného majetku žalobkyně (a tím i ke splnění podmínek Prohlášení o společném záměru), byly učiněny mezi jinak spojenými osobami ve smyslu zákona

pokračování

31C127/a 2007

(K.ř.č. 1a - rozsudek) o daních z příjmů. Cenu know-how stanovenou kupní smlouvou ze dne 3. 5. 2004 ve výši 430.000.000,-- Kč nelze proto bez dalšího považovat za cenu obvyklou. Skutečně nakupovanému know-how odpovídala cena obvyklá ve výši 3.255.500,- Kč. Uvedené skutečnosti dovodil správce daně provádějící kontrolu daně z příjmů před uzavřením a projednáním kontroly týkající se oprávněnosti čerpání dotací. Správce daně provádějící kontrolu plnění podmínek Prohlášení o společném záměru se proto již skutečnostmi ohledně zjištění ceny obvyklé přímo nezabýval a odkázal na zjištění kontroly daně z příjmů. Žalobkyně byla plně seznámena se závěry správce daně z kontroly daně z příjmů, proto lze dle žalovaného zprávu z daňové kontroly daně z příjmů za zdaňovací období roků 2004 a 2005 považovat za podpůrný důkaz, kterým bylo prokázáno, že pořizovací cena nabytého dlouhodobého nehmotného majetku (know-how) byla ve skutečnosti 3.255.000,-- Kč, což odpovídá zjištění, kolik bylo ve skutečnosti na jeho nákup vynaloženo. Žalovaný se vyjádřil i k věcným důvodům (které jsou součástí kontrolního zjištění na dani z příjmů) svědčícím o tom, že se v daném případě jednalo o právní úkony jinak spojených osob, a to k provázanosti osob zúčastněných na právních úkonech, konkrétně Reinharda Wieganda, ing. Zdeňka Jindráka, RNDr. Pavla Vingrálka, společnosti BC Czech Republik, s. r. o., a žalobkyně. Provedené důkazy vztahující se k ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a které mají vztah k ceně pořízení dlouhodobého nehmotného majetku, byly zajištěny zákonnou cestou, a i když se citované ustanovení týká daně z příjmů, nelze je z tohoto důvodu z řízení o odvodech za porušení rozpočtové kázně vyloučit.

Žalovaný dále podrobně popsal postup při ocenění know-how jako majetkového práva dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování, ve znění pozdějších předpisů. Uvedl, že v daném případě bylo namístě použít cenu obvyklou, která je definovaná jako cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popř. obdobného majetku v obvyklém obchodním styku. Správce daně proto vycházel z reálného prodeje části know-how dne 10. 2. 2004 za cenu 5.000,-- EUR a dalšího reálného prodeje – prodeje firmy BC Czech Republik, s. r. o., s pohledávkou za neuhrazenou kupní cenu za vložené know-how ve výši 100.000,-- EUR. Dále pak správce daně vycházel i ze zjištění, jak si ocenil pan Wiegand know-how, které jako vlastník k datu 20. 4. 2004 vložil do kapitálového fondu společnosti BC Czech Republic, s. r. o. K tomu správce daně cestou mezinárodního dožádání ověřil některé skutečnosti týkající kupní smlouvy uzavřené dne 10. 2. 2004 mezi Reinhardem Wiegandem a společností AEG Kondensatoren und Wandler GmbH a získal vyjádření daňového poradce pana Reinharda Wieganda k jeho teoretické a praktické činnosti. Na základě toho uvážil, že kromě know-how získaného od zmíněné německé firmy za tržní hodnotu 5.000,-- EUR (tj. cca 5 %), je možno akceptovat další know-how vytvořené přímo Reinhardem Wiegandem osobně ve výši 95.000,-- EUR (95 %), takže se celkově jedná o částku 100.000,-- EUR. Tato částka pak koresponduje s částkou, za kterou pan Wiegand prodal 100 % obchodního podílu firmy BC Czech Republic, s. r. o. (při přepočtu kurzu ČNB ke dni 3. 5.2004 ve výši 32,555 Kč/1 EUR, činí tato hodnota 3.255.500,-- Kč), která evidovala pohledávku ve výši 430.000.000,-- Kč. I tyto důkazy podle žalovaného postačují k závěru správce daně, že cena obvyklá nakoupeného know-how nepřevýšila částku 3.255.500,-- Kč.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Dle žalovaného proto správce daně provádějící kontrolu podmínek Prohlášení o společném záměru nemohl kontrolní zjištění uzavřít jinak, než že žalobkyně neprokázala deklarovanou výši investice 430.000.000,-- Kč do dlouhodobého nehmotného majetku, čímž do rozhodného data 31. 12. 2004 neprokázala plnění podmínek č. III tohoto Prohlášení. Ve skutečnosti nabyla know-how za cenu 3.255.500,-- Kč. Došlo proto k naplnění čl. VI odst. 6.2. písm. b) Prohlášení o společném záměru a to, že účelové dotace poskytnuté ze státního rozpočtu v letech 2000 – 2003 se považují za neoprávněně použité ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech, pokud nebudou splněny podmínky čl. III Prohlášení (kromě odst. 3.6. a 3.7.).

Žalovaný nesouhlasil ani s názorem žalobkyně, že správce daně byl v otázce posouzení ocenění know-how vázán ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1 daňového řádu rozhodnutím rejstříkového soudu, který při zápisu zvýšení základního kapitálu žalobkyně do obchodního rejstříku zkoumal existenci a výši pohledávky na uhrazení ceny know-how. Z notářského zápisu, kterým došlo ke zvýšení základního kapitálu není zřejmé, že pohledávka z důvodů nezaplacení kupní ceny byla odvozena ze znaleckého posudku č. 135/8, z výpisu z obchodního rejstříku pak ani nic takového odvodit nelze.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má zato, že se žalovaný nevypořádal s veškerými důkazy a vznesenými námitkami a nesplnil tak povinnost odvolacího orgánu ve smyslu ustanovení § 50 daňového řádu. Nevypořádal se ani s procesními pochybeními správce daně. Tak se zejména nevypořádal s námitkami týkajícími se ocenění know-how a ani je nijak nevyvrátil, a to pokud jde o způsob určení ceny, kdy si správce daně sám určil na základě vyjádření daňového poradce ze SRN cenu tohoto know-how, ač není k takové činnosti zmocněn. Nevypořádal se ani se všemi znaleckými posudky, které žalobkyně předložila a neodůvodnil, proč sám nezajistil odborné posouzení, resp. znalecký posudek. K otázce znaleckých posudků a odborných vyjádření poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. Rd 15 Ca 429/2001. Dále namítla, že přestože žalovaný své rozhodnutí odůvodnil i tím, že úkony směřující k navýšení dlouhodobého nehmotného majetku žalobkyně byly učiněny mezi jinak spojenými osobami ve smyslu zákona o daních z příjmů a nelze tedy cenu know-how uvedenou v kupní smlouvě ze dne 3. 5. 2004 považovat za cenu obvyklou, neučinil žádné další kroky k tomu, aby cenu obvyklou zjistil zákonným způsobem. Jak žalovaný sám konstatoval, správce daně se v kontrole dotací obvyklou cenou nezabýval a odkázal na zjištění z kontroly daně z příjmů.

Dle názoru žalobkyně nebyl Finanční úřad v Jičíně ke kontrole splnění podmínek vůbec oprávněn. Poukázala na čl. 5.2. Prohlášení o společném záměru, dle kterého je ke kontrole oprávněno Ministerstvo financí nebo jím zmocněný finanční úřad. Finanční úřad však žádné zmocnění nepředložil, ani není založeno v písemnostech, do kterých žalobkyně mohla nahlédnout. Dle žalobkyně nebyl respektován ani čl. 4.3. zmíněného Prohlášení, dle kterého na výši účelové dotace

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

nemá vliv dodatečně vyměřená daňová povinnost a doměrky daně. Zpráva o kontrole daně z příjmů byla projednána dne 4. 6. 2007 a její závěry a výsledky jsou v meritu věci totožné se závěry, které vyústily v platební výměry o odejmutí finanční pobídky. Dodatečně vyměřená daňová povinnost měla tak přímý vliv na výši účelové dotace. Následně se správce daně pokusil legalizovat svůj postup zprávou o kontrole skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně projednanou dne 6. 6. 2007.

Žalobkyně poukázala i na rozpory ve zprávě z kontroly čj. 16332/07/238980/8578, konkrétně na nepřesně používaný název i předmět kontroly, který se dle potřeby správce daně „jakoby postupně vyvíjí“, a nepřesně používané datum zahájení kontroly (září 2004 nebo 27. 8. 2004), které se snaží zakrýt nezákonnost provedené kontroly. K zahájení a průběhu daňové kontroly odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 32/2005-44, ze kterého dovodila, že kontrola měla být zahájena nejdříve po 30. 6. 2005, byla však zahájena již 28. 7. 2004, přičemž v zahajovacím protokolu správce daně uvedl, že předmětem kontroly je ověření průběžného plnění povinností. Kontrola tak byla zahájena v rozporu s daňovým řádem i ustálenou judikaturou, neboť žádné průběžné kontroly zákon nezná a z dikce § 16 odst. 1 daňového řádu jasně vyplývá, že se prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně, když je daň již stanovena. Dne 25. 10. 2006 zahájil správce daně u žalobkyně i daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005 (ukončena projednáním zprávy dne 4. 6. 2007), která byla „účelově vložena do kontroly plnění investičních pobídek“ a její výsledek neoprávněně použit pro odejmutí investičních pobídek a celé dotace.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Připomněl smysl provedené daňové kontroly, tj. ověření splnění podmínek vyplývajících z Prohlášení o společném záměru, které byly dohodnuty mezi Českou republikou a žalobkyní, a stručně zopakoval některá zjištění správce daně a návaznost kontroly provedené oddělením dotací na závěry učiněné v rámci kontroly daně z příjmů.

Dne 17. 10. 2008 žalobkyně doplnila žalobu o další důvody, které by měly vést ke zrušení rozhodnutí žalovaného. V části označené A/ rozvedla otázku vzniku vlastnického práva ke know-how. Uvedla, že daňové orgány při své argumentaci vyšly z koncepce, podle které by know-how, jehož užívání bylo žalobkyni umožněno v rámci podnikatelské skupiny, přešlo do jejího vlastnictví bez toho, aniž by pro přechod vlastnictví musel existovat řádný právní titul. Přitom je zřejmé, že žalobkyně nemohla předmětné know-how vytvořit v rámci své podnikatelské činnosti, resp. tak mohla vzniknout pouze jeho malá část. Jediným možným nabývacím titulem byla právě smlouva o prodeji know-how, přičemž nerozhodná je skutečnost, zda žalobkyně jako kupující měla toto know-how fakticky pro účely své podnikatelské činnosti k dispozici. Navíc z účetní evidence žalobkyně vyplývá, že před 3. 5. 2004 nebylo v jejím účetnictví žádné know-how evidováno, aktivováno bylo až po jeho nabytí na základě smlouvy o prodeji know-how. Obdobně, pokud znalec v posudku č.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

135/8 konstatuje, že know-how je žalobkyní využíváno, není to důkaz o tom, že žalobkyně byla v době zpracování posudku, resp. k datu ocenění know-how jeho vlastníkem.

Žalobkyně dále upozornila na celkový hospodářský rámec její podnikatelské činnosti, kdy veškeré správní činnosti, včetně zajištění potřebného financování, byly realizovány mateřskou společností v Německu, přičemž tato podpora trvala i po prohlášení konkurzu na majetek mateřské společnosti. Žalobkyně však musela získat potřebné vybavení a využívané znalosti do svého vlastnictví, neboť teprve po jejich získání mohla získat i přístup k informacím a znalostem potřebným pro detailní řízení výrobních, technických a obchodních procesů. Proto byla dne 13. 2. 2003 uzavřena kupní smlouva o prodeji technického vybavení mezi společností AEG Kondensatoren und Wandler GmbH jako prodávajícím a žalobkyní jako kupujícím. V této kupní smlouvě je přitom jednoznačně konstatováno, že prodávající je také vlastníkem know-how a good will, které se vztahují k oblasti výroby kondenzátorů. Žalobkyně proto nemohla být vlastníkem tohoto know-how předtím, než jej nabyla smlouvou o prodeji ze dne 3. 5. 2004. Pokud jde o identifikaci vytvořeného nebo převáděného know-how, touto otázkou se žalovaný vůbec nezabýval a žádné dokazování ohledně know-how vytvořeného vlastní činností žalobkyně provedeno nebylo. Žalobkyně poukázala na definici know-how uvedenou v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Cmo 209/2005, z níž vyplývá, že návody a technická dokumentace ke strojnímu či výrobnímu zařízení nemohou být v žádném případě součástí know-how a dále pak, že při výrobní nebo podnikatelské činnosti nemusí know-how automaticky vznikat. Z definice vyplývá i důležitá direktiva pro dokazování a postup státních orgánů v tom směru, že posouzení, zda se jedná o know-how v technickém smyslu je otázkou znaleckou. Žalobkyně upozornila i na skutečnost, že z hlediska platných účetních předpisů není možné v účetnictví aktivovat hodnotu know-how vytvořeného vlastní činností.

V části označené B/ se žalobkyně vyjádřila otázce obvyklé ceny předmětného know-how a v této souvislosti ke zpochybnění na sebe navazujících obchodních transakcí žalovaným. Poznamenala, že v obchodní praxi není běžné (v některých případech ani možné), aby se hodnota společnosti či podniku mechanicky stanovila na základě nominální výše pohledávek evidovaných v účetnictví příslušné společnosti. Hodnota převáděného obchodního podílu je zcela závislá na vůli a dohodě smluvních stran, na jejich podnikatelských úvahách a záměrech. Rovněž tvrzení žalovaného o tom, že výše splátek ponechaných ve smlouvě o prodeji know-how na rozhodnutí kupujícího nepatří k běžně sjednávaným platebním podmínkám odporuje jak skutečnosti, tak platným právním předpisům. I pokud byl ve smlouvě stanoven pouze konečný termín splatnosti sjednané částky a nebyla výslovně vyjádřena možnost kupujícího splácet částku ve splátkách, jejichž výši si sám určí, byla by mu tato možnost dána ustanovením § 329 obchodního zákoníku. Žalobkyně dále poukázala na to, že Reinhard Wiegand získal know-how koupí od společnosti AEG Kondensatoren und Wandler GmbH v rámci konkurzního řízení na majetek této společnosti, proto nelze sjednanou cenu ve výši 5.000,- EUR považovat za tržní cenu.

K provedenému dokazování žalobkyně v části označené C/ konstatovala, že předložila řadu písemných důkazů včetně znaleckých posudků pro stanovení hodnoty

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

nakoupeného know-how. Žalovaný přitom interpretoval předložené důkazy bez toho, aniž by provedl důkazy jiné, které by tyto důkazy vyvracely nebo jen zpochybnily. Jestliže žalovaný nerespektuje závěry znaleckých posudků, aniž by předložil nebo nechal zpracovat posudek revizní, popírá tím smysl institutu kvalifikovaných a nezávislých znalců. V tomto směru poukázala žalobkyně na meze přezkumu znaleckého posudku státním orgánem. Žalobkyně vyslovila i výhrady k hodnocení předložených notářských zápisů o rozhodnutí jediného společníka obchodní společností. Dle jejího názoru žalovaný nebere v úvahu jejich povahu veřejné listiny. Stejně jako u znaleckých posudků žalovaný neprovedl žádné důkazy, kterými by vyvrátil jejich obsah, z něhož vyplývá cena (hodnota) převáděného know-how. V této souvislosti žalobkyně poukázala i na skutečnost, že v daném případě šlo o předběžnou otázku ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1 daňového řádu, když rejstříkový soud zkoumal v rámci zápisu zvýšení základního kapitálu společnosti AEG components, s. r. o., do obchodního rejstříku existenci a výši pohledávky na úhradu know-how, a jeho pravomocným rozhodnutím byl proto správce daně vázán.

Výhrady ke způsobu dokazování vznesla žalobkyně i ohledně otázky spojení osob (označené jako část D/ vyjádření), neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, k jakému právnímu úkonu se měli pan Wiegand a pan Vingrálek spojit, ani v něm není kvalifikováno spojení těchto osob jednou z definic uvedených v příslušném ustanovení zákona o daních z příjmů. V části vyjádření označené E/ uvedla žalobkyně úvahy ohledně samotného dokumentu Prohlášení o společném záměru. Poukázala na to, že není zcela přesně a detailně formulováno, přičemž v tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 666/02 týkajícího se situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad. Závěrem žalobkyně poukázala i na pro ni nepříznivý vývoj české měny ve vztahu k americkému dolaru v rozhodném období, na závazky České republiky deklarované v Prohlášení o společném záměru (konkrétně v jeho čl. VI.) a fakt, že není osobou povinnou k vracení poskytnutých investičních pobídek, když tuto povinnost má společnost AEG Kondensatoren und Wandler GmbH, tj. investor.

Ve vyjádření k doplnění žaloby žalovaný uvedl, že nikdy nezpochybnil ani samotnou kupní smlouvu a ani postupné právní a účetní kroky, kterými došlo k nabytí předmětného know-how. Nezpochybnil ani ocenění know-how užívané žalobkyní k 30. 9. 2003 a netvrdil, že vlastnické právo ke know-how osvědčil znalecký posudek. Tvrdil však, že oceněné know-how nebylo předmětem kupní smlouvy uzavřené se společností BC Czech Republic, s. r. o. Pokud žalovaný sleduje know-how od rozhodného okamžiku (30. 9. 2003), kdy bylo právně v dispozici mateřské společnosti, je zcela dle jeho názoru nepochybné, že právě toto know-how mateřská společnost v konkurzu prodala panu Wiegandovi za cenu 5.000,-- EUR. Další obchodní a právní kroky pana Wieganda ve spolupráci se žalobkyní vedly k navýšení základního kapitálu žalobkyně o částku 430.000.000,-- Kč a tím přímo ke splnění podmínky pro poskytnutí investiční pobídky. Právě ocenění know-how ve výši 430.000.000,-- Kč k datu 30. 9. 2003, které žalobkyně specifikuje

jako bezplatně užívané koncernové know-how, nelze dle jeho názoru akceptovat jako know-how získané v rámci popsaných postupných kroků.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Žalovaný v reakci na žalobní námitky dále poukázal na to, že v rámci dokazování nešlo o zpochybnění znaleckého posudku ve vazbě na oceňované know-how, ale o to, že nedošlo k ocenění toho, co mělo být předmětem pořízení ve vazbě na poskytnutou investiční pobídku. Znalec ocenil přesně to, co mu bylo žalobkyní zadáno k ocenění, tj. know-how, kterým k 30. 9. 2003 disponovala. Žalovaný však považuje za jednoznačně prokázané, že to, co znalec ocenil, nebylo předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 3. 5. 2004, ani předmětem vkladu pana Wieganda do kapitálového fondu společnosti BC Czech Republic, s. r. o. Výslechem navržených svědků by proto nebylo možno zjistit nic jiného, než že znalci oceňovali to, co jim žalobkyně zadala. Pokud jde o "propojení osob", to je uvedeno v rozhodnutí o odvolání na str. 21 až 22 a 24 popisně a pak v kontrolní zprávě daně z příjmů, na kterou odkazuje kontrolní zjištění čerpání investičních pobídek, je specifikováno ustanovení § 23 odst. 7 bod b). Žalovaný nesouhlasil ani se žalobkyní namítaným zpochybněním postupu státu v dané věci, ani s její argumentací týkající se nepřesnosti v Prohlášení o společném záměru, kde došlo k záměně "investora" za "společnost". Dle žalovaného nemůže uvedená nepřesnost ovlivnit základní princip v oblasti poskytování dotací, tj. že ten, kdo se zavázal dodržet závazné podmínky a prostředky přijal, musí také v případě jejich nedodržení nést odpovědnost za jejich vrácení. K tomu upozornil na dodatek prohlášení ze dne 18. 6. 2002, z jehož obsahu jednoznačně plyne, že investiční pobídky jsou poskytovány zcela v režimu rozpočtových pravidel.

Při jednání soudu konaném dne 19. února 2009 setrvaly obě strany sporu na svých argumentech a procesních návrzích. Zástupce žalobkyně se ještě ve stručnosti vyjádřil k argumentaci žalovaného uvedené ve vyjádření k doplnění žaloby. Tak zejména uvedl, že žalovaný žádným způsobem nedokládá své tvrzení, že bezplatně užívané koncernové know-how není totožné s know-how, které bylo převedeno smlouvou ze dne 3. 5. 2004. Naproti tomu žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla celkový hospodářský rámec, který existoval při zahájení její podnikatelské činnosti, kdy veškeré správní činnosti, financování a veškeré znalosti byly soustředěny u mateřské společnosti v Německu a žalobkyní využívány. Žalovaný nepopírá, že předmětnou smlouvou došlo k převodu know-how, ale tvrdí, že se nejedná o know-how oceněné znaleckým posudkem Ing. Klapucha, avšak neučinil žádné důkazy o tom, jaké know-how bylo převedeno ze strany mateřské společnosti, nebo jaké mohlo být vytvořeno při výrobní činnosti v ČR a odmítl provést znalecký posudek. Za jeden z důvodů pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí označila žalobkyně skutečnost, že v odůvodnění napadaného rozhodnutí chybí uvedení příslušných ustanovení právních předpisů a příslušné skutkové podstaty ohledně spojení osob, o kterou se mělo v daném případě jednat, neboť jak uvedl sám žalovaný, jsou obsaženy v kontrolní zprávě. Závěrem zástupce žalobkyně shrnul, že skutečnosti uvedené ve vyjádření žalovaného, kde sám žalovaný připustil, že nesprávně použil určité formulace, neodkázal na příslušné právní předpisy, nebo pokud připustil, že není schopen jednoznačně interpretovat Prohlášení o společném

záměru, jsou jednoznačně skutečnostmi prokazující zmatečnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a žalobu shledal důvodnou.

Z obsahu správního spisu vyplynulo, že správce daně provedl u žalobkyně daňovou kontrolu, během níž šetřil mimo jiné plnění podmínek obsažených v čl. III. bodě 3.2. Prohlášení o společném záměru, dle kterého se žalobkyně zavázala do 5 let od 1. července 1998 (v dodatku k prohlášení byla lhůta prodloužena do 31. 12. 2004) proinvestovat 25 mil. USD za tam dále stanovených podmínek. Do plnění této podmínky zahrnula i investici do nákupu know-how za 430.000.000,- Kč. Závěr správce daně i žalovaného byl ten, že hodnotu pořízení tohoto nehmotného majetku na základě smlouvy se společností BC Czech Republic, s. r. o., ze dne 3. 5. 2004 nemohou akceptovat, bylo-li jejím podkladem ocenění znaleckým posudkem č. 135/8, neboť ten se netýkal prodávaného know-how. Samotnou kupní smlouvu ze dne 3. 5. 2004 však neodmítli ani nezpochybnili a připustili, že určité know-how vážící se k výrobě kondenzátorů smluvně převedeno bylo. Proto dále pro prokázání skutečnosti, že žalobkyně nesplnila povinnost, ke které se zavázala ve zmíněném Prohlášení, posuzovali, jaká byla skutečná výše investice (tj. pořizovací cena) pořízeného know-how. Hodnocením právních úkonů předcházejících kupní smlouvě ze dne 3. 5. 2004 dospěli k tomu, že žalobkyně nakoupila know-how za cenu 100.000 EUR (tj. 3.255.500,-- Kč), čímž nesplnila podmínku týkající se výše finančních prostředků, které měla být proinvestovat dle bodu 3.2. předmětného Prohlášení. Správce daně proto vydal platební výměry, jimiž žalobkyni stanovil odvody za neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu ve výši investičních pobídek, které jí byly poskytnuty ve formě dotací na daň z příjmů za jednotlivá zdaňovací období let 1999 až 2002, a dále platební výměry, kterými vyměřil k těmto odvodům vztahující se penále. Konkrétně v tomto případě stanovil platebním výměrem penále v částce 16.134.559,-- Kč. Proti tomu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím, přičemž odvolací námitky (stejně jako následně i námitky žalobní) směřovaly výhradně proti důvodům stanovení samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

Krajský soud musel přisvědčit námitce žalobkyně, že ve věci stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně správce daně neprovedl řádné a dostatečné dokazování, přičemž z nedostatečně zjištěného skutkového stavu byly vyvozeny závěry, které bez dalšího neobstojí, včetně závěru ohledně skutečné ceny, kterou žalobkyně vynaložila za předmětné know-how. Tím bylo porušeno zejména ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu.

Žalobkyně by se dopustila porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb. a § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb. (rozpočtových pravidel), pokud by nesplnila povinnosti specifikované v Prohlášení o společném záměru, zde konkrétně povinnost obsaženou v jeho čl. III. bodě 3.2., tj.

proinvestování 25 mil. USD. Lze souhlasit se žalovaným, že žalobkyní předložené znalecké posudky samy o sobě její investici v tvrzené výši neprokazují. Jejich předmětem je ocenění majetku žalobkyně ke dni 30. 9. 2003, aniž by rozlišovaly, jaká

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

část know-how byla v jejím vlastnictví k tomuto dni a jaká část nikoliv, resp. jaká část je předmětem nákupu. Správce daně ani žalovaný samotnou smlouvu o nákupu know-how ze dne 3. 5. 2004 nesporovali a dospěli k závěru, že "určité know-how" touto smlouvou převedeno bylo. Proto musela být řádně posouzena skutečná cena, tj. výše investice žalobkyně do předmětného know-how na základě této smlouvy, aby mohl být učiněn jednoznačný závěr o tom, zda investice dosáhla potřebné výše či nikoliv. Nelze totiž přehlédnout, že i kdyby její skutečná cena byla o něco nižší, než ve smlouvě deklarovaná (řádově cca o 72 mil. Kč), přesto by mohla být splněna podmínka požadovaná zmíněným Prohlášením o společném záměru.

Správce daně a žalovaný se však dle názoru krajského soudu nedostatečně zabývali identifikací převáděného know-how. Jestliže taková identifikace nebyla možná z již vypracovaných a žalobkyní předložených znaleckých posudků nebo by nebyla možná z výslechu znalců, kteří znalecké posudky vypracovali, nabízelo se zaměření pozornosti na otázku, jaké know-how mohl nakoupit a nakoupil Reinhard Wiegand od společnosti AEG Kondensatoren und Wandler GmbH, jakým disponoval on sám a jaké know-how pak vložil do kapitálového fondu společnosti BC Czech Republik, s. r. o., která následně know-how prodala smlouvou ze dne 3. 5. 2004 žalobkyni. V tomto směru však krajský soud shledal zcela nedostatečným podkladem pouhé prohlášení daňového poradce Reinharda Wieganda o tom, jaký mohl být podíl R. Wieganda na předmětném know-how, ze kterého správce daně a žalovaný pro své hodnocení dále vycházeli. Již cestou mezinárodního dožádání správce daně obdržel smlouvu uzavřenou dne 10. 2. 2004 mezi společností AEG Kondensatoren und Wandler GmbH a Reinhardem Wiegandem. V jejím § 3 je uvedeno, že specifikace převáděných hospodářských prostředků (včetně know-how) je uvedena v přílohách. Ty však se smlouvou předloženy nebyly, a ze spisu není patrno, zda v tomto směru správce daně prováděl nějaké další zjišťování. Je rovněž patrné, že uvedená smlouva byla uzavřena v době, kdy již byl na majetek společnosti AEG Kondensatoren und Wandler GmbH prohlášen konkurz, který byl prohlášen dne 1. 10. 2003. Správce daně si proto měl např. i ověřit skutečnost, zda mohla zmíněná společnost po prohlášení konkurzu sama prodávat majetek (smlouva není uzavřena insolvenčním správcem, dokonce není vůbec uvedeno, kdo za společnost při uzavření smlouvy jednal), resp. jak dochází k prodeji majetku při konkurzu podle práva Spolkové republiky Německo včetně případného ocenění prodávaného nehmotného majetku apod.

Teprve po dostatečné identifikaci převáděného know-how, může být řádně posuzována i jeho obvyklá cena pro vyhodnocení splnění podmínky stanovené v Prohlášení o společném záměru. Pokud pak jde o samotné stanovení obvyklé ceny know-how, je nutno rovněž přisvědčit námitce žalobkyně, že úvahy žalovaného v tom směru, že by hodnota převáděného 100% obchodního podílu společnosti BC Czech Republik, s. r. o., měla odpovídat nominální hodnotě pohledávek evidovaných v účetnictví této společnosti, nejsou správné. Hodnota obchodního podílu je při

prodeji ovlivňována vícero faktory a nelze ji odvozovat pouze od hodnoty nesplacených pohledávek. Ke stanovení obvyklé ceny konkrétního know-how bude proto nezbytné vyjít

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

z ocenění znaleckého (pokud to bude možné, tak z již existujícího, nebo nově vypracovaného).

Přestože krajský soud ze shora uvedených důvodů žalobě vyhověl, dále ve stručnosti poznamenává, že další žalobní námitky, které byly vzneseny včas (tj. ve lhůtě pro podání žaloby), by důvodnými neshledal. Nelze souhlasit s námitkou, že Finanční úřad v Jičíně nebyl oprávněn ke kontrole splnění podmínek poskytnuté dotace. Kompetence finančních úřadů jako územních finančních orgánů k výkonu správy odvodů za porušení rozpočtové kázně se vztahuje na všechny prostředky státního rozpočtu poskytnuté ke stanovenému účelu (tzn. i na investiční pobídky poskytnuté formou dotace na úhradu daně z příjmů) a vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na zákon o rozpočtových pravidlech, a § 1 odst. 1 a 2 daňového řádu. Na tomto zákonném zmocnění proto nemohlo nic změnit ani ujednání zakotvené v čl. 5.2. Prohlášení o společném záměru, na které žalobkyně poukazovala v žalobě.

Za důvodnou nelze shledat ani výhradu, že nebylo respektováno ustanovení čl. 4.3. Prohlášení o společném záměru, ve kterém je uvedeno, že na výši účelové dotace nemá vliv dodatečně vyměřená daňová povinnost a doměrky daně. Zmíněný čl. 4.3. obsahuje vzorec pro konkrétní výpočet výše účelové dotace a žalobkyní zmiňované větě nelze rozumět jinak, než že při dodatečném doměření daně z příjmů nebude dotace o doměřenou částku zvyšována. Zmíněné ustanovení proto nijak nesouvisí s požadavkem na plnění povinností příjemce dotace, tj. žalobkyně, vyplývajících z podmínek, za kterých byly dotace poskytnuty, ani s následkem vyplývajícím z jejich případného porušení.

Ani nepřesnost v uvádění data zahájení daňové kontroly (září 2004, 27. 8. 2004) nemá vliv na zákonnost jejího samotného provedení. Významnou by tato skutečnost byla v okamžiku sporu ohledně včasnosti jejího zahájení např. z ohledem na běh zákonných lhůt pro stanovení příslušného odvodu jako výsledku takové kontroly apod. Taková situace však v daném případě nenastala. Poukaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 32/2005, pokud jde o zahájení a průběh kontroly, je nepřípadný. Dodržení rozpočtové kázně není obvykle časově spojeno s konkrétním zdaňovacím obdobím k dani z příjmů a ani v tomto případě nebylo spojeno s každým zdaňovacím obdobím od roku, kdy žalobkyni začaly být příslušné dotace poskytovány. Je to proto, že k porušení rozpočtové kázně dojde v okamžiku neoprávněného použití nebo zadržení poskytnutých prostředků (v návaznosti na porušení některé ze stanovených podmínek pro jejich poskytnutí) a ve stejném okamžiku dojde rovněž ke vzniku povinnosti příslušnou částku zpět do státního rozpočtu odvést. K tomu samozřejmě dochází zcela nezávisle na průběhu toho kterého zdaňovacího období daně z příjmů. Lze dodat, že správce daně může provádět jednu kontrolu ohledně více daňových povinností současně (včetně kontroly dotací) nebo více kontrol samostatně pro každou daňovou povinnost. Pokud zvolí

druhou variantu, nelze spatřovat nezákonnost jeho postupu v tom, že poznatky a závěry z kontroly jedné daňové povinnosti - zde daně z příjmů, využije a přijme za své i pro závěry

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

kontroly druhé, tj. v tomto případě kontroly dotací. To platí samozřejmě za předpokladu, že daňový subjekt je s takovými zjištěními a závěry řádně seznámen.

S ohledem na uvedené krajskému soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí týkající se penále, vydané v návaznosti na stanovený odvod za neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu, zrušit pro nezákonnost a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán shora vysloveným právním názorem (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.). Z hlediska splnění zákonem stanovených podmínek pro uplatnění penále je totiž rozhodná právní moc rozhodnutí o existenci daňového nedoplatku, tj. zde rozhodnutí o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. A to v současnosti není (poté, co zdejší krajský soud zrušil rozhodnutí o odvolání proti jeho stanovení) pravomocné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, krajský soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,-- Kč a náhradě nákladů právní služby poskytnuté advokátem za 3 úkony po 2.100,-- Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Navýšení odměny zástupce žalobkyně jako společníka společnosti Alfery Hrdina Advokáti, s. r. o., jako plátce DPH činí 1.368,-- Kč (§ 14a advokátního tarifu). Krajský soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, neboť jde o advokáta (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě 2 týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 27. února 2009
Mgr. Marie Kocourková
předsedkyně senátu

Kc: rozsudek doruč do vlast. rukou: a) zást. žalobkyně – modře II. + přílohy b) žalovanému prostřednictvím soud. doručovatele Lhůta: návrat doručenek, PM V Hradci Králové dne 26. 3. 2009

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru