Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 97/2010 - 32Usnesení KSHK ze dne 29.04.2011

Prejudikatura
6 A 164/2002|5 Afs 33/2009 - 43

přidejte vlastní popisek


31 Af 97/2010-32

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obchodní společnosti Buddies, s. r. o., se sídlem v Ličně, Ostašovice 6, zast. ing. Davidem Hubalem, daňovým poradcem se sídlem UNTAX, s. r. o., Praha 10, U Továren 256/14, s adresou pro doručování Hradec Králové, P.O.Box 96, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. května 2010, čj. 2654/10-1500-607686, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozsahu, v jakém jí bylo Finančním úřadem v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen „správce daně“) umožněno nahlédnout do jejího daňového spisu. V jeho odůvodnění uvedl, že při ústním jednání dne 7. ledna 2010 umožnil správce daně žalobkyni nahlédnout do celé části veřejného spisu a k její žádosti jí předložil (po „začernění“ údajů o třetích osobách) i část složky neveřejné. Dle dikce zákona tak umožnil žalobkyni nahlédnutí do podstatných písemností, které se týkaly vedeného důkazního řízení. Uvedl, že písemnosti, které nebyly žalobkyni předloženy k nahlédnutí, jsou v současné době důkazním prostředkem, nikoli důkazem, přičemž až provedené důkazní řízení osvědčí ve smyslu ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), které z předložených důkazních prostředků se stanou skutečným důkazem.

Dále žalovaný specifikoval, do kterých listin neumožnil správce daně žalobkyni nahlédnout. Šlo o výzvy k součinnosti třetích osob a odpovědi na výzvy k součinnosti třetích osob (dle obsahu spisu – listiny pod poř. č. 23, 24, 25, 28). Při nahlížení správce daně sdělil žalobkyni, že tyto listiny obsahují pouze údaje o jiných subjektech a že v nich není žádná informace týkající se jí. Žalovaný má zato, že žalobkyně tak nebyla zkrácena na svých právech, a to proto, že v uvedených listinách nebyly žádné informace, které by se jí týkaly. Dále šlo o interní sdělení - poř. č. 3, 17 a 33. K nim správce daně žalobkyni sdělil, že slouží výlučně pro potřeby správce daně a neobsahují údaje třetích osob a dle ustanovení § 23 odst. 2 daňového řádu nemá Pokračování 31Af 87 /2010
-2-

daňový subjekt právo nahlížet do zápisů a rozhodnutí, sloužících výlučně pro potřeby správce daně. Žalovaný uvedl, že v nich jsou sice údaje, které se týkají pouze daňového subjektu, avšak tyto informace nejsou a nebudou důkazním prostředkem, nebudou součástí důkazního řízení a nestanou se ani důkazy a nebudou proto ovlivňovat stanovení daňové povinnosti. Dále šlo o dožádání pod poř. č. 19 až 22 a 29. Žalovaný uvedl, že tato dožádání zaslal správce daně za účelem, aby mu byly sděleny údaje a informace, týkající se hospodaření jiných osob, se kterými daňový subjekt spolupracoval (výpisy z účetnictví, z daňové evidence, výpisy ze záznamní povinnosti atd.), a zároveň informace, týkající se obchodní spolupráce žalobkyně a společností uvedených v dožádání. Účelem těchto dožádání tedy bylo ověření skutečností a informací, které při probíhajícím daňovém řízení předložila a uváděla sama žalobkyně správci daně. Zároveň tyto písemnosti obsahují informace jak o daňovém subjektu, tak i o třetích osobách. Žalovaný uvedl, že v současné době tyto listiny jsou důkazním prostředkem, nikoli důkazem, přičemž až provedené důkazní řízení osvědčí ve smyslu ustanovení § 31 odst. 4 daňového řádu, které z předložených důkazních prostředků se stanou skutečným důkazem. A konečně šlo i o odpovědi na dožádání pod poř. č. 26, 27, 31 a 32. V uvedených odpovědích na dožádání jsou dle žalovaného pouze údaje o jiných subjektech. Nejsou zde uvedeny žádné skutečnosti týkající žalobkyně. Žalovaný má za to, že odepřením nahlédnutí do uvedených složek správce daně žalobkyni nijak nezkrátil na jejích právech, aby rozhodovala o tom, jaké informace o sobě sdělí a zároveň jí nebylo odepřeno právo být seznámena s tím, jaké informace stát o ní či „v jejích věcech uchovává“. Tato práva jí nebyla odepřena z toho důvodu, že ve výše uvedených listinách nebyly žádné informace, které by se jí týkaly.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí žalovaného shledala nezákonným, neboť pro vyloučení listin z nahlížení nejsou dány zákonem předpokládané důvody. Podle Čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Rozhodnutím žalovaného se cítí být zasažena na svých veřejných subjektivních právech na soukromí a na informace dle Čl. 10 a Čl. 17 Listiny. Cítí se být zasažena též na právu na ochranu vlastnictví, které je vymezeno Čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť musí vynakládat prostředky, aby napravila nezákonný stav. V obecné rovině se cítí zkrácena na právu znát informace, které o ní stát prostřednictvím správního orgánu uchovává, které lze dovodit z ustanovení § 23 daňového řádu a dále z Čl. 37 odst. 2 Listiny.

Žalobkyně zdůraznila, že z celkových 34 listin shromážděných ke dni 7. ledna 2010 ve spise, bylo pouze 5 listin založeno v části spisu, do které jí bylo umožněno nahlížet a zbývajících 29 listin v neveřejné části spisu. Z nahlížení tak bylo vyloučeno celkem 85% veškerých listin. Předmětem dokazování vedeného prvostupňovým správním orgánem jsou dle žalobkyně nepochybně skutečnosti týkající se hospodářských operací samotné žalobkyně, které jsou jí známy. Žalobkyně musí mít možnost seznámit se s výsledky prováděného dokazování, aby se mohla v řízení nejen účinně bránit, ale i efektivně spolupracovat s žalovaným, případně navrhnout Pokračování 31Af 87 /2010
-3-

provedení dalších dostupných důkazů. Omezení nahlížení dle ustanovení § 23 odst. 2 daňového řádu je nutné vyložit v úzkém kontextu s ustanovením § 24 daňového řádu. Ve spise žalobkyně se však žádné listiny, které by vypovídaly o osobních poměrech jiných subjektů či poměrech jiných subjektů souvisejících s podnikáním, evidentně nenachází. Žalovaný musí dle žalobkyně rozlišovat, zda listina vypovídá pouze o poměrech jiného subjektu nebo o jeho poměru k žalobkyni. S poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu žalobkyně zdůraznila, že omezení práva na nahlížení musí být přiměřené. Za přiměřený však dle jejího názoru nelze považovat takový stav, kdy je z nahlížení vyloučeno 85% veškerých listin, navíc takových, které se zřetelně dotýkají hospodářských operací samotné žalobkyně. Žalovaný si omezení nahlížení vyložil zcela svévolně, když z nahlížení patrně vyloučil každou listinu, kde je zmíněn jiný daňový subjekt, aniž by zkoumal informační hodnotu takové listiny.

Žalobkyně dále uvedla, že právo nahlížet do spisu jí bylo odepřeno v rámci daňové kontroly. Vědoma si usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 164/2002, ve kterém tento soud uzavřel, že rozhodnutím o odvolání proti rozsahu nahlížení se upravuje vedení řízení (na takové rozhodnutí se proto vztahuje kompetenční výluka), poukázala na rozsudek stejného soudu sp. zn. 5 Afs 33/2009 a zejména jeho závěr o nutnosti soudní ochrany tehdy, je-li vyloučeno pozdější poskytnutí soudní ochrany práva nahlížet do spisů v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí o daňové povinnosti. Žalobkyně proto zdůraznila, že nebude-li po daňové kontrole vydán dodatečný platební výměr (což nelze předem vyloučit), nebude možné vadu řízení namítat v řízení o meritorním rozhodnutí. V takovém případě pak bude žalobkyně ponechána zcela bez soudní ochrany. Má proto zato, že v daném případě musí být proti napadenému rozhodnutí žalovaného přípustná žaloba podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s., neboť není na jisto postaveno, že žalobkyni bude poskytnuta soudní ochrana v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí.

Závěrem žalobkyně poukázala na princip právní jistoty, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 9/2003, dle něhož má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. S ohledem na princip právní jistoty žalobkyně legitimně očekává, že výkladem, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost, je pouze jediný možný výklad a to ten, že právo žalobkyně dle Čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zůstane zachováno soudním přezkumem nezákonného rozhodnutí žalovaného napadeného touto žalobou.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Při jednání před soudem zástupce žalobkyně zopakoval argumenty uvedené v podané žalobě a dodal, že s ohledem na komplikovanost právního posouzení celé situace žalobkyně z důvodu právní jistoty napadla žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu jednání správce daně i žalovaného. Je přesvědčena, že by se jí mělo dostat ochrany jejích práv v řízení před soudem, a to lhostejno, zda v řízení o Pokračování
31Af 87/2010
-4-

ochraně proti nezákonnému zásahu či v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na vyjádření k žalobě a obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

Krajský soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda jsou splněny procesní podmínky, za nichž může ve věci jednat a v této souvislosti se musel zabývat i povahou napadeného rozhodnutí z pohledu ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Dospěl přitom k závěru, že žaloba nemohla být projednána a musela být odmítnuta z následujících důvodů.

Podle § 70 písm. c) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Otázkou povahy rozhodnutí, kterým správce daně a následně odvolací orgán rozhodl o rozsahu nahlížení daňového subjektu do jeho daňového spisu ve smyslu ustanovení § 23 daňového řádu, se již zabýval i Nejvyšší správní soud a krajský soud proto z jeho závěrů vychází (viz např. jeho rozhodnutí sp. zn. 6 A 164/2002, publikováno ve Sb. NSS č. 15/2003). Tento soud ve zmíněném rozhodnutí vyslovil názor, že: rozhodnutí správce daně o rozsahu, v němž bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností (§ 23 odst. 2 daňového řádu), je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a to i přesto, že je přezkoumatelné hierarchicky vyšším správcem daně v odvolacím řízení (§ 23 odst. 4 téhož zákona). Na taková rozhodnutí se vztahuje kompetenční výluka stanovená v § 70 písm. c) s. ř. s. a žaloba ve správním soudnictví není podle § 68 písm. e) s. ř. s. přípustná. Vady způsobené nesprávnou aplikací § 23 daňového řádu lze ve správním soudnictví napadnout jedině po vyčerpání řádných opravných prostředků v daňovém řízení žalobou směřující proti meritornímu rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti poplatníka.

V posuzovaném případě bylo napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 17. května 2010, jímž bylo ve smyslu ustanovení § 23 daňového řádu zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozsahu, v jakém jí správce daně umožnil nahlédnout do jejího daňového spisu. K tomu došlo v rámci probíhající daňové kontroly zahájené u žalobkyně dne 21. 7. 2009 a dle sdělení správce daně ze dne 28. 4. 2011 dosud neukončené (viz sdělení v souběžně probíhající věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 Af 92/2010). Rozhodnutí správce daně o rozsahu, v němž je daňovému subjektu umožněno nahlédnout do spisu týkajících se jeho daňových povinností, je tedy rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení (§ 70 písm. c/ s. ř. s.). Na taková rozhodnutí se vztahuje kompetenční výluka a žaloba ve správním soudnictví není podle § 68 písm. e) s. ř. s. přípustná. Proto musel soud žalobu odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) v návaznosti na ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s.

Žalobkyně na podporu své argumentace pro přípustnost přezkumu napadeného rozhodnutí poukazovala na závěr, který učinil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 5 Afs 33/2009, dle kterého je nutno poskytnout soudní ochranu Pokračování 31Af 87 /2010
-5-

tehdy, je-li vyloučeno pozdější poskytnutí ochrany práva nahlížet do spisů v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí o daňové povinnosti. Současně vyslovila přesvědčení, že v daném případě nelze předem vyloučit, že po ukončení daňové kontroly nebude vydán dodatečný platební výměr, a tak nebude možné vadu řízení namítat v řízení o meritorním rozhodnutí.

Krajský soud především konstatuje, že žalobkyní citovaný rozsudek sp. zn. 5 Afs 33/2009 se týkal jiné skutkové situace. V širším kontextu však ani závěr učiněný v nyní posuzované věci není v rozporu se závěry uvedenými ve zmíněném rozsudku. V rozsudku sp. zn. 5 Afs 33/2009 vyslovil Nejvyšší správní soud názor, že: rozhodnutí, jímž bylo dle § 23 odst. 4 daňového řádu, zamítnuto odvolání daňového subjektu proti rozsahu, v jakém mu správce daně umožnil nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností, nemůže být považováno za úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s., v těch případech, kdy žádost o nahlédnutí do daňových spisů nebyla podána v době probíhajícího daňového řízení ani v souvislosti s ním. V těchto případech tedy rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci nahlédnutí do daňových spisů podléhá samostatnému soudnímu přezkoumání na základě žaloby dle § 65 a násl. s. ř. s. Z uvedeného je zřejmé, že šlo o situaci, kdy neprobíhalo žádné jiné řízení, než samotné řízení o žádosti daňového subjektu nahlédnout do spisu, tedy neprobíhalo žádné řízení, jehož vedení by mohlo být žalobou napadeným rozhodnutím upravováno.

V nyní posuzované věci se však žalobkyně dožadovala umožnění nahlédnutí do jejího daňového spisu v souvislosti s probíhajícím daňovým řízením (v rámci probíhající daňové kontroly) a pro jeho účely. Ostatně obdobou rozdílnost ve skutkových okolnostech výslovně zmiňoval i Nejvyšší správní soud při vydání rozhodnutí pod sp. zn. 5 Afs 33/2009 právě při vědomí jím předtím vydaného rozhodnutí pod sp. zn. 6 A 164/2002.

Dle názoru krajského soudu není v daném případě porušen princip právní jistoty, jak namítá žalobkyně. Naopak její výklad, dle kterého by měla být přezkoumávána de facto všechna rozhodnutí vydávaná daňovými orgány už i v průběhu daňového řízení, pokud není jisté, že bude vydán dodatečný platební výměr (tj. i ta rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení), by v podstatě vedlo k duplicitě jejich přezkumu, neboť právě po ukončení daňového řízení je žalobkyni poskytnuta soudní ochrana v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí o daňové povinnosti. Krajský soud má zato, že není ani účelem a smyslem soudního přezkumu zabývat se každým takovým rozhodnutím vydaným daňovým orgánem v průběhu ještě neukončeného řízení (i byť by vykazovalo nějaké vady), tj. v okamžiku, kdy není ani zřejmé, jaký závěr bude ve věci učiněn a tedy zda a jaké důsledky taková případná vada bude mít.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Pokračování
31Af 97/2010
-6-

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 29. dubna 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru