Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 95/2010 - 52Rozsudek KSHK ze dne 13.05.2011

Prejudikatura

8 Afs 15/2007 - 75

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 58/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31Af 95/2010-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně K. H., zast. JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou v Hradci Králové, Palackého 359, proti žalovanému Finančním ředitelství v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. května 2010, čj. 3381/10-1100-602177, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 včetně vyměření penále.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně při daňové kontrole předmětného zdaňovacího období zjistil, že žalobkyně nezahrnula do základu daně částku 1 160 025 Kč. Dle správce daně se jednalo o úroky z půjčky, příjmy podléhající zdanění podle § 8 zákona č. 582/1992 Sb., o daních

z příjmů v platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“). V kontrolovaném zdaňovacím období bylo žalobkyni vyplaceno 1 000 000,- Kč (dne 11. 1. 2007) a 160 025,- Kč (dne 31. 7. 2007) jako úhrada pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce ze dne 5. 1. 2000, resp. 1. 3. 2001, zjištěné v rámci konkursního řízení úpadce Kooperativa ČR, a.s., a potvrzené jako součást nuceného vyrovnání Krajským soudem v Hradci Králové usnesením čj. 41 K 32/2001-850 ze dne 28. 6. 2006. Tyto skutečnosti byly, jak žalovaný dále uvedl, krajskému soudu písemně oznámeny dne 4. 10. 2007 za účelem prokázání plnění usnesení o nuceném vyrovnání čj. 41 K 32/2001-850 ze dne 28. 6. 2006 Ing. P. T., předsedou představenstva Kooperativy ČR, a.s. Součástí oznámení byly pokladní doklady prokazující výplatu v hotovosti. Převzetí vyplacené hotovosti nebylo v průběhu řízení žalobkyní zpochybňováno. Předmětné plnění bylo tedy výsledkem konkursního řízení úpadce Kooperativa ČR, a. s., vedeného pod spisovou značnou 41 K 32/2001. Konkurs byl prohlášen 21. 12. 2001. Z přihlášky pohledávky v konkursním řízení ze dne 15. března 2002, podané žalobkyní, bylo zjištěno, že Kooperativa ČR, a.s., nesplnila svůj závazek z titulu smlouvy o půjčce ve výši 2 280 312,30 Kč ze dne 5. 1. 2000 v dohodnutém termínu k 31. 12. 2000. Dne 1. 3. 2001 byla uzavřena mezi žalobkyní a Kooperativou ČR, a.s. další smlouva o této půjčce a smlouva o zajištění závazku převodem práva, kterou byl sjednán nový termín splatnosti půjčené částky na den 30. 6. 2001. Shodně s ujednáním ve smlouvě ze dne 5. 1. 2000 bylo dohodnuto úročení ve výši 12 % p. a. ode dne poskytnutí půjčky do jejího zaplacení se závazkem úhrady spolu s půjčenou částkou. Navíc (proti smlouvě ze dne 5. 1. 2000) byl pro případ nedodržení termínu splatnosti ujednán úrok ve výši 1 % z celkové dlužné částky k termínu splatnosti za každý den opoždění úhrady půjčky. Další součástí této smlouvy byl převod vlastnického práva k pohledávkám vůči České pojišťovně, a.s., ve výši 9 218 080,- Kč a ELMAN, a. s. (správce konkurzní podstaty JUDr. K.) ve výši 8 621 456,60 Kč.

Ke skutkovým okolnostem dále žalovaný uvedl, že přihlášená pohledávka ve výši 4 701 074,95 Kč vyčíslená ke dni předcházejícímu dni prohlášení konkurzu (tj. 20. 12. 2001), se skládala z nevrácené části půjčky ve výši 1 606 466,30 Kč, z úroku 12 % p. a. ve výši 312 509,61 Kč a úroku 1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení ve výši 2 872 099,04 Kč. Za zjištěnou pohledávku byla přezkumným jednáním dne 23. srpna 2002 uznána částka 1 818 975,91 Kč, tj. nesplacená část půjčky a částka úroku ve výši 12 % p. a. Správce konkursní podstaty na tomto jednání popřel část pohledávky ve výši 2 872 099,04 Kč (z titulu úroku 1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení) „z důvodu pochybnosti o právním důvodu právního úkonu (dle něhož pohledávka přihlášena)“. V zákonné lhůtě podala žalobkyně žalobu na určení existence této pohledávky. Spor byl veden pod sp. zn. 45 Cm 59/2002. Dále přihlásila pohledávku ve výši 4 700 074,95 Kč z titulu směnky podepsané úpadcem jako výstavcem na směnce vlastní dne 31. 3. 2001. Podle směnečného prohlášení výstavce byl vystaven jeden kus vlastní blankosměnky bez uvedení směnečné sumy, data splatnosti a platebního místa na řad věřitele jako „prostředek ke krytí všech současných i budoucích pohledávek a nároků plynoucích věřiteli ze smlouvy uzavřené s věřitelem dne 1. 3. 2001“. Tuto pohledávku správce

konkursní podstaty popřel „co do důvodu, výše a pořadí“. Rovněž tato pohledávka byla předmětem žaloby.

Dále žalovaný uvedl, že dne 21. 5. 2003 byla mezi žalobkyní a správcem konkurzní podstaty uzavřena dohoda o narovnání, v níž mj. z popřené části pohledávky z titulu úroku ve výši 1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení ve výši 2 872 099,04 Kč uznal částku 1 391 050,- Kč jako pohledávku ve II. třídě nevykonatelnou bez nároku na oddělené uspokojení. Dohoda byla podmíněna zpětvzetím žaloby na určení existence popřené části přihlášené pohledávky (ve výši 2 872 099,04 Kč) a žaloby, jíž se žalobkyně domáhala zjištění pohledávky za úpadcem Kooperativa ČR, a.s. z titulu směnky (ve výši 4 700 071,90 Kč). Krajský soud v Hradci Králové po oznámení uznání uvedené částky správcem konkursní podstaty rozhodl v usnesení dne 6. 9. 2003 o této části přihlášené pohledávky ve výši 1 391 050,- Kč tak, že se pokládá se za zjištěnou pohledávka II. třídy bez práva na oddělené uspokojení. V odůvodnění usnesení pak uvedl, že pohledávka věřitelky byla zjištěna ve výši 3 310 025,91 Kč, ve zbytku popřena. Z uvedeného žalovaný dovodil, že pohledávka z titulu směnky nebyla předmětem nuceného vyrovnání, neboť byla správcem konkursní podstaty popřena. Krajský soud v Hradci Králové usnesením čj. 41 K 32/2001-850 ze dne 28. 6. 2006 potvrdil nucené vyrovnání v konkurzní věci úpadce Kooperativa v bodu II. pro žalobkyni z pohledávky 3 310 025,91 Kč ve výši 3 310 025,91 Kč. V bodu III. potvrdil, že konkursní věřitelé, nemají nárok na úhradu úroků ze svých pohledávek přirostlých ode dne právní moci usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání, jakož i nároků na úhradu jakéhokoliv jiného příslušenství těchto pohledávek vyjma úroků, které jsou součástí zjištěných pohledávek.

Z výše uvedeného žalovaný dovodil, že příjmy z nuceného vyrovnání, které žalobkyně obdržela v hotovosti v roce 2007, jsou zdanitelnými příjmy podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů a to z toho důvodu, že dohodou o narovnání byl zrušen závazek Kooperativy ČR, a.s., vůči žalobkyni ve výši 2 872 099,04 Kč z titulu úroku ve výši 1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení podle smlouvy o půjčce z 1. 3. 2001 a nahrazen závazkem ve výši 1 391 050,- Kč, a takto byl potvrzen výše uvedeným usnesením krajského soudu a později i splněn. Jistina půjčky není podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona o daních z příjmů předmětem daně a tato byla splacena v předchozím zdaňovacím období. Smluvně dohodnutý úrok ve výši 12 % p. a., zjištěný v přezkumném řízení a potvrzený usnesením soudu, byl rovněž uhrazen úpadcem v předchozím zdaňovacím období. K námitce týkající se posouzení výše nákladů, které by žalobkyně vynaložila na pořízení nového závazku, odůvodněné povinností správce daně, žalovaný konstatoval, že na straně žalobkyně šlo o pohledávky nikoliv závazky. V její daňové evidenci nebyly předmětné pohledávky evidovány a nebyly v ní zjištěny ani náklady s nimi související.

Žalovaný dále uvedl, že ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že svědek Ing. P. T. plnil žalobkyni podle usnesení Krajského soudu sp. zn. 41 K 32/2001-850 o plnění nuceného vyrovnání. Uvedl dny a částky plnění. Dále vypovídal o dohodě o narovnání ze dne 7. 9. 2006. Uvedl, že žalobkyně se vzdala

práva na úhradu úroku a vzdala se části směnečné pohledávky a že žádným plněním nebyly hrazeny úroky. Další svědek JUDr. T. F. v odpovědi na otázky dožádaného správce daně odkázal na svou výpověď učiněnou při jednání dne 21. 10. 2009, s obsahem této výpovědi byl zástupce žalobkyně seznámen při ústním jednání dne 18. 1. 2010. Výpověď se týkala obsahu dohody o narovnání ze dne 21. 5. 2003.

Svědecká výpověď Ing. P. T. v části týkající se plnění z dohody o narovnání ze dne 21. 5. 2003 korespondovala dle žalovaného se zjištěními a písemnostmi z konkursního spisu Kooperativy ČR, a.s., vedeného u krajského soudu. K dohodě o narovnání ze dne 7. 9. 2006 žalovaný uvedl, že byla poprvé předložena až v průběhu odvolacího řízení dne 7. 1. 2010. Hodnocením dohod o narovnání žalobkyně dospěla k závěru, že přijaté plnění je osvobozeno od povinnosti platit daň z příjmů, neboť původní závazek byl dohodou ze dne 21. 5. 2003 nahrazen závazkem novým, který není tvořen úroky, a dále z dohody ze dne 7. 9. 2006 bylo podle žalobkyně nesporné, že se vzdala práva na úhradu úroků přihlášených a zjištěných v konkursním řízení. S tímto názorem se žalovaný neztotožnil. Konstatoval, že předložená dohoda o narovnání ze dne 7. 9. 2006 je svým obsahem v rozporu s dohodou o narovnání ze dne 21. 5. 2003, usnesením čj. 41 K 32/2001-850 ze dne 28. 6. 2006 a usnesením čj. 41 K 32/2001-858. Se správcem konkursní podstaty dohodnuté a soudem schválené plnění zjištěné pohledávky z titulu půjčky a úroku podmíněné tím, že dohodou o narovnání se správcem konkursní podstaty ze dne 21. 5. 2003 se žalobkyně vzdala „…nároků na zaplacení nebo vydání dalších plnění, úroků z prodlení, smluvních pokut, náhrad škod nebo obdobných nároků, které by po sobě navzájem vyžadovali v souvislosti s výše specifikovanými tituly“, a skutečnost, že pohledávka z titulu směnky byla správcem konkursní podstaty popřena, jsou dohodou ze dne 7. 9. 2006 měněny. A to tak, aby ze zjištěné částky byla v nuceném vyrovnání zaplacena pouze jistina půjčky a zbylá část úhrady v nuceném vyrovnání byla použita na úhradu popřené směnečné pohledávky. „Narovnává“ pohledávku, které je předmětem soudem schváleného nuceného vyrovnání v prohlášeném a dosud neukončeném konkursu. Tyto kroky byly dle žalovaného v rozporu s ustanoveními zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání v platném znění (dále jen „zákon o konkursu“). Dohoda o narovnání ze dne 7. 9. 2006 byla podepsána Ing. P. T.. Z odpovědi Krajského soudu v Hradci Králové na výzvu čj. 909/10/254930604755 však bylo zjištěno, že usnesení čj. 41 K 32/2001-858 o vrácení oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do podstaty úpadci a o jeho vstupu do postavení správce ve všech řízeních vedených na místo úpadce nabylo právní moci dne 18. 9. 2006. Tedy Ing. P. T., statutární zástupce, nebyl k podpisu dohody o narovnání oprávněn, protože to bylo právem správce konkursní podstaty až do nabytí právní moci uvedeného usnesení soudu. Navíc v písemnostech zasílaných soudu potvrzoval plnění usnesení o nuceném vyrovnání čj. 41 K32/2001-850 ze dne 28. 6. 2006. Dále bylo zjištěno, že v článku V. dohody o narovnání ze dne 28. 6. 2006 je uvedena mezi rozhodci pro řešení sporů Mgr. M. P.. Žalovanému bylo známo z jiného daňového řízení, že paní P. v rozhodčím nálezu ze dne 15. 8. 2007 užívala titul Bc. Považoval za nelogické a nepravděpodobné použití vyššího akademického titulu

v případě textu dohody o narovnání ze dne 28. 6. 2006 a později v rozhodčím nálezu sice v jiném řízení, dne 15. 8. 2007, nižšího.

V podané žalobě žalobkyně konstatovala, že pohledávka přihlášená žalobkyní v řízení 41 K 32/2001 ve výši 6 091 123,99 Kč zanikla a vznikla pohledávka nová ve výši 1 391 050 Kč. Dle jejího názoru se jednalo o pohledávku za podstatou ve smyslu ust. § 31 odst. 2 zákona o konkursu a zcela nesporně se jednalo o pohledávku novou, při které správce daně nezkoumal právní důvod vzniku.

Žalobkyně dále uvedla, že navrhla výslech svědka JUDr. T. F., správce konkursní podstaty, který uzavřel dne 21. 5. 2003 s žalobkyní dohodu o narovnání. Chtěla tím prokázat, které právo a v jakém rozsahu bylo zrušeno, resp. které právo a v jakém rozsahu vzniklo. Žalobkyně se výslechu nezúčastnila, čímž bylo porušeno její právo dané jí ust. § 16 odst. 4 písm. e/ zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalovaný sice v odvolacím řízení toto pochybení zhojil, žalobkyně však namítá, že tím se řízení dvoustupňové zkrátilo na řízení jednostupňové, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces (č. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod). Dle názoru žalobkyně měl žalovaný za dané situace vydaný platební výměr zrušit a v následném řízení měl správce daně svědka ke svědecké výpovědi znovu předvolat. Další svědeckou výpovědí svědka Ing. P. T., člena statutárního orgánu společnosti Kooperativa ČR, a.s., chtěla žalobkyně prokázat, že dne 7. 9. 2006 byla uzavřena další dohoda o narovnání s účelem odstranění případné spornosti nebo pochybnosti o tom, že závazek je plnění společnosti Kooperativa ČR, a.s., splněn. V případě této svědecké výpovědi se žalovaný dopustil stejného pochybení, jako v případě svědecké výpovědi JUDr. T. F., když pochybení správce daně zhojil až v odvolacím řízení.

K názoru žalovaného, že dohoda o narovnání ze dne 7. 9. 2006 byla podepsána neoprávněnou osobou, žalobkyně uvedla, že usnesení soudu ze dne 28. 6. 2006, kterým bylo potvrzeno nucené vyrovnání úpadce, nabylo právní moci dne 2. 8. 2006. Usnesení bylo vykonatelné doručením, tedy před 7. 9. 2006. Žalobkyně zdůraznila, že nutnost přijmout dohodu o narovnání, v níž je odstraněna pochybnost o právu, aby se předešlo sporům, nastala až po okamžiku, kdy přijala první část plnění, tedy dne 4. 8. 2006. Pokud tedy Ing. P. T. byl již v tento den oprávněný nakládat s účtem společnosti Kooperativa ČR, a.s., byl zcela oprávněn i k uzavření dohody o narovnání.

Za bezvýznamný označila žalobkyně názor žalovaného týkající se užívání titulu Mgr. nebo Bc. v případě rozhodce oprávněného rozhodovat ve sporu. Případná chyba v užívání titulu nemůže činit smlouvu o narovnání ze dne 7. 9. 2006 neplatnou.

Žalovaný dle žalobkyně k její škodě nehodnotil shora zmiňované důkazy ve vazbě na svědecké výpovědi svědků Ing. P. T. a JUDr. T. F., když jednotlivé písemné důkazy spolu s těmito svědeckými výpověďmi a tvrzením žalobkyně tvoří věrohodný a pravděpodobný rámec. Jestliže žalovaný

odmítl jako důkaz dohodu o narovnání ze dne 7. 9. 2006 a výslech Ing. P. T., porušil tak právo žalobkyně na spravedlivý proces, neboť jí tímto postupem byla odebrána možnost bránit se proti uvedenému závěru odvoláním. Žalobkyně rovněž uvedla, že dle jejího názoru žalovaný vůbec nehodnotil dohodu o narovnání ze dne 21. 5. 2003 a výpověď svědka JUDr. T. F.. Zdůraznila, že správce daně není oprávněný k tomu, aby obsah smlouvy domýšlel či činil z jejího obsahu závěry, jež z ní nevyplývají, zejména pokud jsou v rozporu s výpovědí svědka.

Při nařízeném jednání odkázala zástupkyně žalobkyně na obsah písemného vyhotovení žaloby a dále uvedla, že se žalobkyně dohodou o narovnání vzdala svých nároků ze směnky. Z konstantní směnečné judikatury dovodila, že v případě, že je uhrazen závazek zajištěný směnkou, bude majitel směnky ve směnečném řízení o plnění z ní úspěšný, jelikož směnka jako cenný papír, do kterého je inkorporováno právo na určité plnění, je vždy posuzována zcela samostatně. S ohledem na to bylo lze předpokládat, že v případě incidenční žaloby, která byla v konkursním řízení podána, bude žalobkyně úspěšná. Dále se žalobkyně dohodou o narovnání vzdala vlastnického práva k technologii sila a sušičce za kompenzaci ve výši 600 000 Kč, přičemž správce konkursní podstaty společnosti Kooperativa ČR, a.s., následně za částku 1,2 mil. Kč zakoupil budovu sila a spolu s technologií sila sušičku prodal za 12 mil. Kč. Upozornila dále, že dohodu o narovnání je nezbytné posuzovat komplexně s tím, že jejím uzavřením vznikl závazek nový.

Pověřená pracovnice žalovaného se odvolala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a písemné vyjádření k žalobě. V něm se žalovaný podrobně vyjádřil k právním závěrům vysloveným v napadeném rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a usoudil následovně.

Ze skutkových okolností podrobně předestřených a hodnocených žalovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud zjistil, že žalobkyně poskytla obchodní společnosti Kooperativa ČR, a.s., půjčku na základě smlouvy ze dne 5. 1. 2000 a ze dne 1. 3. 2001, kde běžné úročení bylo sjednáno ve výši 12 % a úrok v případě nesplacení v termínu splatnosti činil 1 % za každý den zpoždění. Na společnost Kooperativa, a.s., byl prohlášen konkurs a správce konkursní podstaty popřel část pohledávky ve výši 2 872 099,04 Kč odpovídající úroku ve výši 1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Správce konkursní podstaty pohledávku v uvedené výši popřel z důvodu pochybnosti o právním důvodu tohoto právního úkonu. Nato žalobkyně uzavřela se správcem konkursní podstaty dne 21. 5. 2003 dohodu o narovnání, v níž z popřené části pohledávky z titulu úroku ve výši 1 % (tedy z částky 2 872 099,04 Kč) uznal správce konkursní podstaty částku 1 391 050 Kč. Dohoda byla podmíněna zpětvzetím shora vzpomínané žaloby na určení existence popřené části přihlášené pohledávky a žaloby, jíž se žalobkyně domáhala zjištění pohledávky za úpadcem z titulu směnky. O této části přihlášené pohledávky rozhodl krajský soud usnesením tak, že se pokládá za zjištěnou

pohledávku II. třídy bez práva na oddělené uspokojení s odůvodněním, že tato pohledávka byla při přezkumném jednání popřena pouze správcem konkursní podstaty a ten ji dodatečně písemně vůči soudu uznal. Následně předložila žalobkyně v odvolacím řízení další dohodu o narovnání uzavřenou s obchodní společností Kooperativa ČR, a.s., zast. Ing. P. T., v níž bylo mimo jiné uvedeno, že se žalobkyně vzdává svého práva na úhradu částky 1 306 541,25 Kč a tuto pohledávku nebude nadále uplatňovat. Současně bylo konstatováno, že původní závazek zcela zanikl a dlužník tak uhradí věřiteli (tedy žalobkyni) částku 5 mil. Kč.

Hodnocením takto nastíněných skutkových okolností dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Za podstatu sporu mezi účastníky řízení považuje krajský soud výklad obou smluvních projevů, tedy dohod o narovnání a jejich právní účinnost v probíhajícím konkursním řízení ve vztahu k otázce, zda výplatou finanční částky na základě těchto úkonů vznikla žalobkyni povinnost k dani z příjmů.

Z obsahu dohody o narovnání uzavřené mezi žalobkyní a společností Kooperativa ČR, a.s., dne 21. 5. 2003 lze vyčíst, že „správce daně při přezkumném jednání popřel část pohledávky konkursního věřitele (míněno žalobkyně) ve výši 2 872 099,04 Kč s odůvodněním pochybnosti o existenci této části pohledávky jako příslušenství dlužné částky, když sjednaný úrok z prodlení ve výši 1 % denně odporuje dobrým mravům“. Je tedy nepochybné, že uvedená finanční částka představovala nesporně úhradu za úroky z prodlení. Následně bylo v dohodě smluvně ujednáno, že „věřiteli (tedy žalobkyni) uznává správce konkursní podstaty z jím popřené části konkursní pohledávky ve výši 2 872 099,04 Kč část této pohledávky ve výši 1 391 050 Kč“. Žalobkyně se naproti tomu zavázala „vzít bez zbytečného odkladu zpět svoji konkursní přihlášku ve výši 2 872 099,04 Kč a konkursní přihlášku ve výši 4 700 074,95 Kč“. Z nastíněného projevu vůle nepochybně vyplývá, že částka 1 391 050 Kč představuje úhradu úroku, jež byl z původní pohledávky 2 872 099,04 Kč smluvně za určité protiplnění snížena. Tato skutečnost, tedy smluvní ujednání ze dne 21. 5. 2003, pak byla v rámci konkursního řízení stvrzena usnesením konkursního soudu ze dne 9. 6. 2003, v němž se konstatovalo, že „pohledávka věřitelky (žalobkyně) ve výši 1 391 050 Kč se pokládá za zjištěnou pohledávku II. třídy bez práva na oddělené uspokojení.

Krajský soud tak považuje za zřejmé, že výše interpretované smluvní ujednání ve formě dohody o narovnání svědčí jednoznačně ve prospěch závěru, že finanční částka, kterou žalobkyně obdržena jako příjem z nuceného vyrovnání, představuje částečnou úhradu za smluvený úrok účtovaný ve výši 1 %, takže se jedná o zdanitelné příjmy podle ust. § 8 odst. 1 písm. g/ zákona o daních z příjmů. Tato skutečnost nemůže být vyvrácena dalšími důkazy, které žalobkyně v průběhu odvolacího řízení předložila.

Jedná se především o další dohodu o narovnání uzavřenou dne 7. 9. 2006 mezi žalobkyní a obchodní společností Kooperativa ČR, a.s. Krajský soud má v prvé řadě zato, že tuto dohodu uzavřela za společnost Kooperativa, a.s., nepříslušná osoba. Z průběhu konkursního řízení je totiž zřejmé, že konkursní soud vrátil úpadci oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do podstaty usnesením ze dne 5. 9. 2006 a toto usnesení, jak krajský soud zjistil z konkursního spisu vedeného v této věci pod sp. zn. 41 K 32/2001, bylo doručeno správci konkursní podstaty dne 8. 9. 2006 a předsedovi představenstva společnosti Kooperativa ČR, a.s., Ing. P. T., dne 11. 9. 2006. Přitom usnesení, ve kterém nebyla uložen povinnost k plnění, je dle ust. § 171 zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) vykonatelné, jakmile bylo doručeno. Z naznačených skutkových okolností je zřejmé, že usnesení o vrácení nakládat s majetkem bylo oběma adresátům doručeno až poté, co již došlo k uzavření další dohody o narovnání. Pokud tuto dohodu uzavřel předseda představenstva společnosti Kooperativa, a.s., nebyl k takovém úkonu způsobilý. Dále má krajský soud zato, že k takovému projevu vůle již její účastníci neměli oprávnění, neboť si smluvili narovnání závazků, které již byly zaniklé. Úprava vztahů byla totiž učiněna dohodou o narovnání ze dne 21. 5. 2003 a následně stvrzena rozhodnutím soudu.

Krajský soud tak považuje za zřejmé, že podkladem pro stanovení výše daňové povinnosti žalobkyně byly dostačující listinné důkazy předkládané v průběhu daňového řízení. Přesto se neopomenul zabývat i žalobní námitkou naznačující nezákonnost v postupu žalovaného, který až v odvolacím řízení provedl výslechy žalobkyní navrhovaných svědků za její účasti. Žalobkyně tak měla zato, že došlo k porušení dvojinstančnosti řízení. S tímto názorem se krajský soud nemohl ztotožnit. K této otázce se již totiž několikrát ve své judikatuře vyslovil Nejvyšší správní soud. Lze z ní dovodit, že pokud v průběhu řízení o vydání platebního výměru došlo k vadám, a to jak k vadám samotného prvoinstatnčního rozhodnutí, tak i vadám při postupu správce daně v prvostupňovém řízení, musí být odstraněny v rámci odvolacího řízení (rozsudek ze dne 14. 4. 2009, čj. 8 Afs 15/2007-75). Žalovaný jakožto odvolací orgán je totiž v průběhu odvolacího řízení při odstraňování vad oprávněn ke všem úkonům, jimiž je oprávněn zjišťovat skutečný stav věci (rozsudek ze dne 16. 12. 2009, čj. 7 Afs 36/2008-134), neboť cílem daňového řízení je zajistit, aby provedená skutková zjištění byla úplná a procesně bezvadná (rozsudek ze dne 7. 3. 2005, čj. 5 Afs 40/2004). Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný postupoval v souladu s daňovým řádem i judikaturou Nejvyššího správního soudu, když v odvolacím řízení odstranil procesní vadu způsobenou správcem daně spočívající ve výslechu navrženého svědka bez účasti žalobkyně. Postup žalovaného lze proto hodnotit jako zákonný.

Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nevzniklo. Ze spisu nevyplynulo, že by žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 13. května 2011

Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru