Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 88/2010 - 34Rozsudek KSHK ze dne 30.06.2011

Prejudikatura

5 Afs 70/2008 - 152

1 Afs 96/2009 - 87

2 Afs 93/2006


přidejte vlastní popisek

31Af 88/2010-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Dobrovolného svazku obcí "Region Orlické hory", se sídlem v Deštném v Orlických horách 61, zast. JUDr. Jaroslavem Kobíkem, daňovým poradcem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. dubna 2010, čj. 1093/10-1700-606207 a čj. 1094/10-1700-606207, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen "správce daně") ze dne 12. 10. 2009, čj. 41922/09/253980605050, kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 68.035,- Kč, a do rozhodnutí z téhož dne, čj. 41923/09/253980605050, kterým mu bylo stanoveno penále související s tímto odvodem ve výši 68.035,- Kč.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání obou napadených rozhodnutí, jakož i jim předcházejících platebních výměrů, a jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má zato, že správce daně i žalovaný postupovali v rozporu se zákony, rozhodnutí se zakládají na podstatných vadách řízení a jsou v rozporu se skutečností i právními předpisy.

Žalobce uvedl, že správce daně a žalovaný tvrdí, že u akce Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor zahrnul do uznatelných nákladů projektu náklady nesouvisející s akcí. Tak měl neoprávněně použít peněžní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, čímž mělo dojít k porušení rozpočtové kázně. Za náklady nesouvisející s projektem přitom označil správce daně náklady na instalaci vyrobených značek. Dle žalobce však správce daně při důkazním řízení postupoval v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), když nedbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji. Stejného pochybení se pak dopustil i žalovaný v odvolacím řízení. Poskytovatelem grantu bylo Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen "MMR") prostřednictvím Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále jen "CRR"), zastoupené Regional Development Agency (dále jen "RDA"), které také uzavíralo příslušné smlouvy. Dle žalobce měl právě tyto instituce správce daně oslovit, aby zjistil, jak chápaly předmět projektu, zda jako pouhou výrobu značek pro značení běžeckých tras nebo jako výrobu včetně instalace, jak to měl na mysli žalobce při zpracování žádosti o grant. Dle žalobce opírá správce daně závěry o své domněnky, žalovaný pak o své přesvědčení, namísto toho, aby své závěry opřeli o vyjádření poskytovatele grantu, tedy o relevantní důkazní prostředky. Tento postup označil žalobce za též v rozporu s ustanovení § 31 odst. 4 a § 2 odst. 3 daňového řádu.

Dle žalobce správce daně přehlédl v příloze B k žádosti, že v bodu 5.9 je text "služby – výroba značek" a nevzal tak v úvahu, že v případě pořízení značek se jedná o nakoupený materiál a nikoliv o službu. Všichni zúčastnění na smlouvě také předpokládali, že výroba značek souvisí i s jejich umístěním v terénu, bez čehož by nebyl splněn cíl projektu. O tom, že součástí výroby značek byla i jejich instalace, svědčí dle žalobce i rozpočet jako příloha žádosti o grant a smlouvy o poskytnutí grantu. Tento rozpočet však správce daně ani žalovaný v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 daňového řádu nehodnotili, i když jej měli k dispozici. Pokud žalovaný srovnával kalkulaci ceny s jiným případem, srovnával nesrovnatelné. Ke správnému závěru přitom postačovalo, aby porovnal kalkulovanou cenu podle rozpočtu s údaji uvedenými ve zprávě z kontroly.

Žalobce označil za nesprávné i žalovaným provedené hodnocení dopisu CRR ze dne 20. 2. 2009, čj. CRR POB/SV/1497/09Lmac, z něhož je zřejmé, že CRR považoval činnosti prováděné v rámci projektu v podané žádosti za jasně deklarované a pod pojmem "výroba značek" rozuměl i jejich instalaci. Žalobce poukázal na to, že CRR posuzuje žádosti o granty či dotace co nejpečlivěji a bere v úvahu všechny údaje v žádostech uvedené, tedy např. i kalkulaci ceny, ze které v případě žalobce jednoznačně vyplývá, že předmětem projektu je mimo jiné i výroba značek včetně jejich instalace. Dle žalobce správce daně a žalovaný selektují důkazní prostředky ještě před jejich hodnocením a předmětem jejich hodnocení jsou pak jen ty důkazní prostředky, které zdánlivě nasvědčují oprávněnosti doměrku, a důkazní prostředky svědčící o neoprávněnosti doměrku jsou záměrně pomíjeny nebo bagatelizovány.

Závěrem žalobce uvedl, že odmítl podepsat předloženou zprávu o výsledku daňové kontroly důvodně, neboť mu správce daně neumožnil řádně reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno. Tím byla porušena jeho práva vyplývající mu z ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) a f) daňového řádu. Zpráva tak nebyla dle žalobce řádně projednána a daňová kontrola byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu.

Vady vytýkané řízení vedenému o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vztahuje žalobce i na předpis penále k tomuto odvodu.

V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně provedl kontrolu 9 dotačních titulů, které žalobce obdržel v rozmezí let 2001 – 2006. V tomto napadeném rozhodnutí posuzoval vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně z prostředků poskytnutých MMR prostřednictvím CRR na projekt Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor (v kontrolní zprávě označeno jako dotační titul č. 8). Částka 291.630,- Kč byla poskytnuta na základě smlouvy o poskytnutí grantu č. CZ113/0301/0010 ze dne 28. 11. 2003, ke které byl dne 28. 3. 2003 sepsán dodatek č. 1. Při kontrole podmínek smlouvy správce daně konstatoval jejich nesplnění v tom, že žalobce zahrnul do financování projektu i náklady související s instalací značení v terénu (přestože financována měla být pouze výroba značení), což označil za porušení článku 1, bodu 1.2 smlouvy a bodů č. 1.4, 1.7 a 1.9 projektu, který byl závaznou přílohou smlouvy.

Žalovaný uvedl, že žalobce odmítl dne 7. 10. 2009 podepsat zprávu o kontrole po jejím projednání, a to z důvodu, že správce daně nepřihlédl ke zhodnocení předložených důkazních prostředků. Důvod blíže nespecifikoval a nepodložil konkrétními skutečnostmi. Správce daně z důvodu právní jistoty zprávu z kontroly žalobci dne 8. 10. 2009 doručil. Žalovaný k tomu zrekapituloval, že dne 22. 1. 2009 se konalo první projednání kontrolní zprávy, při němž bylo shodnuto, že k jejím závěrům se žalobce vyjádří do 17. 2. 2009. V uvedený den se na finančním úřadě konalo další ústní jednání a námitky žalobce k závěrům zprávy byly zaznamenány do protokolu o ústním jednání. K těmto námitkám se správce daně vyjádřil dne 24. 3. 2009 při dalším protokolovaném jednání (proloženým písmem zaznamenal své odůvodnění, proč na některých svých závěrech setrvává). Dne 8. 4. 2009 nahlížel žalobce do spisu a dne 13. 5. 2009 se konalo další jednání, při kterém byly zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy, které většinou jen podrobněji rozváděly námitky uplatněné dne 17. 2. 2009, k nimž se správce daně podrobně vyjádřil v protokolu sepsaném dne 24. 3. 2009. V protokolu je zaznamenána i vysvětlující komunikace mezi správcem daně a žalobcem, ze které vyplývá reakce žalobce na zjištění správce daně i reakce správce daně na tvrzení žalobce. Poslední protokolované jednání se konalo dne 7. 10. 2009. Při něm správce daně shrnul průběh řízení a specifikoval výše uvedené protokoly. Žalovaný konstatoval, že v kontrolní zprávě předané dne 7. 10. 2009 nenalezl žádné

významné odlišnosti či nová zjištění, přičemž drobné změny u bodu 8.5 a na str. 32 zprávy neměly žádný vliv na zjištěné porušení rozpočtové kázně. Rozdílnost náhledu na předkládané důkazy a setrvání na svých závěrech nemohou být přitom dle žalovaného kvalifikovány jako upření základního práva daňového subjektu daného mu ustanovením § 16 odst. 4 daňového řádu.

K otázce financování projektu a uznatelných nákladů s ním spojených žalovaný uvedl, že žalobci byly poskytnuty prostředky smlouvou o poskytnutí grantu ze dne 28. 11. 2003. Připomněl, že obecně platí, že veškeré podmínky závazné pro příjemce těchto prostředků jsou upraveny písemnou smlouvou, ve které je poskytovatel prostředků definuje. To ukládá i článek 14 Všeobecných podmínek (příloha č. II smlouvy), dle kterého mají-li být náklady považovány za vhodné, musí být, cit.: „nezbytné pro uskutečnění Projektu a musí být ustanoveny ve Smlouvě ...“. Prostředky jsou v těchto případech určeny na konkrétní účel, tj. jejich použitím musí být dosaženo stanoveného účelu, který je touto smlouvou podporován. V tomto případě byly prostředky určeny na projekt Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor (dále také jen "projekt"). Dle čl. 6 smlouvy tvoří její nedílnou součást mimo jiné příloha č. I. – Popis projektu, příloha č. II. – Všeobecné podmínky Smluv o poskytnutí grantů z prostředků Evropského společenství uzavřených v rámci decentralizovaných programů zahraniční pomoci a příloha č. III. – Rozpočet projektu. Podmínky uvedené v těchto přílohách jsou v tomto případě nástrojem pro bližší specifikaci nákladů, které lze v rámci projektu považovat za oprávněné, a jako takové jsou pro příjemce ve smyslu výše uvedeného závazné.

Žalovaný se dále zabýval jednotlivými přílohami smlouvy a poukázal na bod č. 1.4 žádosti o grant, ve kterém je uvedeno, cit.: „Projekt řeší rozvoj běžeckého lyžování na česko-polské hranici v oblasti Orlických hor s napojením na Bystřické hory. Realizace projektu představuje výrobu značek pro značení běžeckých tras a zajištění mechanizované údržby běžeckých turistických cest“. V tomto případě jde dle žalovaného o zcela jasnou specifikaci toho, co je součástí uvedeného projektu. O činnostech uznatelných do financování projektu vypovídá i část 1.7 Podrobný popis činností (popis projektu), ve které je uvedeno, cit.: „Předmětem projektu ucházejícím se o dotaci je výroba značek pro značení běžeckých tras a zajištění mechanizované údržby běžeckých tras“. Taktéž touto definicí konkretizoval poskytovatel, že ve vztahu ke značkám je součástí projektu jen jejich výroba. Dále je v části 1.8 Metodologie uvedeno v bodě a), cit.: “Projekt bude realizován částečně žadatelem, ale převážně dodavatelsky. Dodavatelsky bude zajištěna mechanizovaná úprava tras a výroba značek“. Z uvedeného žalovaný dovodil, že případná instalace značek v terénu musí být provedena přímo žadatelem na vlastní náklady, které však nelze do projektu zahrnout. I v části žádosti 1.9 Trvání projektu a plán činností je uvedena činnost - výroba značek. O nutnosti podrobně definovat jednotlivé činnosti projektu, resp. o oprávněnosti zahrnout do uznatelných nákladů jen náklady související s určitými činnostmi, vypovídá dle žalovaného i příloha č. III. Smlouvy – Rozpočet projektu, dle kterého cit.: „Rozpočet se týká pouze té části společného projektu, která je předmětem žádosti a za jejíž implementaci bude odpovídat žadatel“, z něhož vyplývá, že instalace značek nebyla ani předmětem žádosti.

Žalovaný konstatoval, že činnosti, na které bylo možno poskytnuté prostředky použít, musí být definovány ve smlouvě (viz čl. 14 Všeobecných podmínek) či souvisejících dokumentech. Činnosti související s instalací pořizovaných tabulí však nebyly v žádné části dokumentace projektu definovány, proto musely být náklady na ně vyloučeny. Z předložených dokladů je dle žalovaného patrné, že žalobce ani v žádosti o dotaci nedeklaroval záměr instalovat značení v terénu s účastí dotačních prostředků. Náklady spojené s instalací nebyly proto zahrnuty ani do rozpočtu projektu a poskytovatel tedy nemohl náklady na instalaci značení do projektu rozpočtovat, neboť o tomto záměru nebyl řádně informován. V této souvislosti poukázal žalovaný i na postup při poskytnutí dotace na obdobný projekt v roce následujícím, kde ve smlouvě, resp. souvisejících dokumentech, byly náklady spojené s instalací značení v dokumentaci k projektu výslovně uvedeny a tudíž i do financování projektu uznatelné.

K žalobcem předloženému dopisu CRR ze dne 20. 2. 2009, žalovaný uvedl, že pořízené značení dozajista poslouží k danému účelu až v momentě instalace v terénu, avšak činnosti prováděné v rámci projektu, na které jsou poskytovány veřejné zdroje, musí být zcela jasně deklarovány v žádosti o dotaci a posléze schváleny poskytovatelem. V tomto případě se tak nestalo. Žalovaný připustil určitou logiku, kterou CCR spatřoval v samotné instalaci značek jako nezbytnosti pro zdárnou realizaci projektu, z čehož dovozoval i uznatelnost do vyúčtování projektu. Má však zato, že na danou problematiku je důležité pohlížet v kontextu celkově stanovených podmínek a v tomto ohledu je nezvratné, že instalace nebyla v žádné části smlouvy a jejích příloh stanovena. Ze stanovených parametrů přitom nelze dle jeho názoru vyvozovat, že podmínka určující měrné jednotky, v tomto případě km lyžařských tras, současně udává i náklady, které jsou v rámci financování projektu považovány za oprávněné. Znovu poukázal na článek 14, bod 14 (1) Všeobecných podmínek, ve kterém je uvedeno, že náklady musí být nezbytné pro uskutečnění projektu a současně musí být ustanoveny ve smlouvě. V tomto případě však činnosti související s instalací značení ve smlouvě uvedeny nebyly, a proto nelze náklady související s těmito činnostmi ve smyslu podmínek smlouvy uznat za náklady projektu. Žalovaný uzavřel, že oprávněnost zahrnout instalaci značek do financování projektu nebyla ani tímto důkazem prokázána.

V odůvodnění rozhodnutí týkajícím se stanovení penále žalovaný dodal, že přezkoumal i správnost penalizace z hlediska stanovení penalizačních dat (počátek penalizace a sazbu) dle zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž uvedl správný výpočet penále s tím, že ani po korekci se výsledná částka nezměnila.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. V reakci na žalobní námitky uvedl, že žalobcem předkládané důkazy byly vyhodnoceny jako neprokazující, že dotace byla určena i na instalaci značek. Žalovaný poznamenal, že poskytovatel může vymezit, na co je možno poskytnuté prostředky použít. V daném případě došlo v rámci nastavených podmínek k omezení v tom smyslu, že dodavatelsky (tj. na základě smlouvy o dílo) je možno zajistit jen výrobu značek a úpravu terénu, zatímco případná instalace značek měla být realizována nikoliv dodavatelsky, ale samotným žadatelem. Náklady, které žalobci vznikly, zajistil-li instalaci dodavatelsky, nejsou proto akceptovatelné jako náklady projektu. Žalovaný dodal, že akce navazovala na předchozí dílčí projekty, jejichž shodným cílem bylo vybudování tras pro lyžařskou turistiku. To značí, že v rámci dosažení cíle existují jednotlivé dílčí projekty, jejichž konkrétní náplň vychází z přesně stanovených podmínek.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání v souladu s jeho ustanovením § 51 odst. 1 věty druhé, když žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně a žalovaný se nevyjádřil. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobci byl na základě smlouvy o poskytnutí grantu ze dne 28. 11. 2003 poskytnut grant na realizaci projektu nazvaného Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor (dále také jen "projekt"). V části smlouvy nazvané Zvláštní podmínky bylo stanoveno, že příjemci bude grant poskytnut za podmínek stanovených touto smlouvou, která se skládá z tam uvedených zvláštních podmínek a příloh smlouvy. Nedílnou součást smlouvy pak tvořily mimo jiné Popis projektu (příloha č. I), Všeobecné podmínky Smluv o poskytování grantů z prostředků Evropského společenství uzavřených v rámci decentralizovaných programů zahraniční pomoci (příloha č. II) a Rozpočet projektu (příloha č. III). Podrobný popis projektu (činností) byl současně přílohou žádosti o grant. Z objednávky ze dne 19. 4. 2004 je zřejmé, že žalobce objednal u dodavatele Skialpin klub HS Orlické hory zajištění výroby 120 ks směrových tabulek včetně instalace v terénu. Tento dodavatel pak fakturou č. 1604 vystavenou dne 25. 10. 2004 vyfakturoval žalobci výrobu směrových tabulek pro označení běžeckých tras včetně instalace v terénu a ten ji uhradil. Ve správním spise je založeno i vyjádření CRR k projektu Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor ze dne 20. 2. 2009, v němž se tento subjekt vyjádřil k provedení vyúčtování projektu, do kterého byly zahrnuty i náklady na instalaci směrových značek.

Po provedené kontrole správce daně konstatoval neoprávněné zahrnutí nákladů na instalaci značek do celkových nákladů za projekt a žalobci vyměřil dne 12. 10. 2009 platebním výměrem čj. 41922/09/253980605050 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 68.035,- Kč a současně platebním výměrem čj. 41923/09/253980605050 penále s tímto odvodem související. Odvolání žalobce proti uvedeným rozhodnutím správce daně žalovaný zamítl napadenými rozhodnutími.

Žalobce v žalobě namítal, že zpráva o výsledku daňové kontroly nebyla řádně projednána, a proto byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu. Z tohoto důvodu ji odmítl podepsat.

Dle ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu sepíše pracovník správce daně o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou. Podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) téhož zákona daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že daňová kontrola je ukončena projednáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole. Projednání přitom musí zahrnovat jak vyjádření daňového subjektu ke kontrolním zjištěním, tak reakci správce daně na toto vyjádření. Platební výměr (příp. dodatečný platební výměr) pak může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem. Od obsahu případného vyjádření daňového subjektu ke zprávě o kontrole se přitom odvíjí další aktivita správce daně. Pokud vyjádření daňového subjektu obsahuje relevantní skutečnosti, důkazní prostředky či návrhy na provedení dalších důkazů, které mohou zpochybnit, změnit nebo doplnit kontrolní zjištění, je správce daně povinen zohlednit je ve zprávě o kontrole nebo navržené důkazy provést a případně doplnit zprávu o kontrole. Pokud je správce daně za významné nepovažuje, sdělí proč a další dokazování neprovede. V případě opakovaných nesouhlasných vyjádření daňového subjektu může správce daně ve svém stanovisku odkázat i na svá předchozí vyjádření týkající se daného problému. Daňový řád za takovéto situace dokonce umožňuje, aby správce daně společně se svým stanoviskem k vyjádření daňového subjektu předal či zaslal daňovému subjektu i platební výměr. I v takovém případě jsou totiž dodržena veškerá práva daňového subjektu zakotvená daňovým řádem a jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro vydání platebního výměru.

V projednávané věci je ze správního spisu zřejmé, že k prvému seznámení s výsledky kontroly a projednávání zprávy došlo dne 22. 1. 2009. Při něm byla žalobci poskytnuta lhůta k vyjádření do 17. 2. 2009. V uvedený den se uskutečnilo jednání, při kterém bylo vyjádření žalobce ke zprávě o kontrole zaznamenáno do protokolu. Dne 24. 3. 2009 se konalo další projednání zprávy, při kterém správce daně předal žalobci text zprávy, do které zapracoval své stanovisko k vyjádření žalobce a dalším listinným materiálům předloženým mu 18. 2. a 27. 2. 2009 a konečné kontrolní zjištění. Žalobce vzhledem k rozsáhlosti důkazních materiálů vznesl požadavek nahlédnout do spisu, což mu bylo umožněno dne 8. 4. 2009. Následně dne 13. 5. 2009 proběhlo jednání, při kterém byly do protokolu zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy předané mu dne 24. 3. 2009. Šlo v podstatné míře o doplnění námitek vznesených již dne 17. 2. 2009 a další argumentaci proti kontrolním závěrům správce daně. Dne 30. 7. 2009 proběhlo další projednávání zprávy, která obsahovala konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek a vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2009 a 13. 5. 2009 a předložených listinných materiálů. Žalobce se po přečtení textu zprávy vyjádřil k jednotlivým kontrolním zjištěním zejména v tom

směru, že správce daně nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy, a uvedl, že s kontrolním zjištěním u jednotlivých dotačních titulů nesouhlasí a odmítá zprávu z kontroly podepsat. K poslednímu projednání zprávy pak došlo dne 7. 10. 2009. Z protokolu o jednání čj. 48494/09/253980605050 je zřejmé, že v úvodu jednání správce daně zrekapituloval, že zpráva obsahuje konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek, stanovisek a dokladů žalobcem předaných v období od 17. 2. 2009 do 30. 7. 2009. Po přečtení zprávy žalobce konstatoval, že správce daně nepřihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo a že nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy. Žalobce vyslovil nesouhlas s kontrolním zjištěním a odmítl zprávu podepsat. Správce daně k tomu v závěru protokolu vyslovil názor, že se se všemi připomínkami vypořádal, a považoval proto zprávu za projednanou a řízení za ukončené.

Ze shora citovaných protokolů a listin k nim přiložených je zřejmé, že při projednání zprávy dne 7. 10. 2009 šlo již jen o polemiku a nesouhlas žalobce s kontrolními zjištěními a k nim již předtím prezentovanými názory správce daně. Takové vyjádření žalobce nepřineslo již nic nového (neuváděl nové skutečnosti, nenavrhl nové relevantní důkazy), tudíž ani nemohlo nic změnit na závěrech správce daně. Jestliže žalobce v žalobě namítá, že mu správce daně neumožnil reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno, pak nelze přehlédnout, že po přečtení zprávy z kontroly při jednání dne 7. 10. 2009 se stručně vyjádřil k některým dotačním titulům (č. 1 – 3, 5 a 8) a žádnou další lhůtu nepožadoval. Z jeho projevu při tomto jednání je navíc zřejmý pouze nesouhlas se závěry správce daně, nikoliv však, že by měl v úmyslu předkládat další relevantní důkazy a uvádět nové skutečnosti. Ostatně k předkládání či navrhování důkazů a k argumentaci vyvracející závěry správce daně, které mu sdělil při prvním seznámení s výsledky kontroly dne 22. 1. 2009, mu byla do závěrečného projednání zprávy, tj. do dne 7. 10. 2009, poskytnuta lhůta dostatečně dlouhá. Krajský soud proto uzavírá, že zprávu z daňové kontroly považuje za popsané situace za projednanou ve smyslu ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu a daňovou kontrolu proto za řádně ukončenou.

Dále bylo mezi účastníky řízení sporné, zda došlo v daném případě k porušení rozpočtové kázně zahrnutím nákladů na instalaci značek pro značení běžeckých tras do celkových nákladů za projekt Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor či nikoliv.

Ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozpočtových pravidlech"), je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu (pro účely tohoto zákona se příspěvky a dotace poskytnuté ze zahraničí považují za příjmy státního rozpočtu). Neoprávněným použitím, resp. neoprávněným výdejem peněžních prostředků, se rozumí jejich vynaložení, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních

prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, na základě kterých byla dotace příjemci poskytnuta (§ 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech).

Je nutno souhlasit se žalovaným, že dotace (granty, příspěvky, apod.) poskytované z veřejných zdrojů jsou vždy účelově určeny. V posuzovaném případě byly určeny na projekt Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor, přičemž co konkrétně je součástí tohoto projektu a na co lze poskytnuté prostředky použít by mělo být a také bylo obsaženo v dokumentech tvořících ať už přílohu žádosti žalobce o grant, tak následně přílohy smlouvy o poskytnutí grantu. I ze samotného znění čl. 1 a č. 6 smlouvy o poskytnutí grantu je zřejmé, že poskytnutí grantu bylo vázáno na ve smlouvě a jejích přílohách stanovené a definované podmínky a určeno na tam popsané činnosti.

Krajský soud považuje za stěžejní pro posouzení sporné otázky popis projektu, který byl součástí žádosti o grant a následně přílohou smlouvy o poskytnutí grantu, ve kterém žalobce sám popsal realizaci projektu tak, že "představuje výrobu značek pro značení běžeckých tras a zajištění mechanizované údržby běžeckých turistických cest". V podrobném popisu činností projektu uvedl, že "předmětem projektu ucházející se o dotaci je výroba značek pro značení běžeckých tras a zajištění mechanizované údržby běžeckých tras". V popisu návaznosti na předcházející projekty žalobce uvedl, že projekt bezprostředně navazuje na zpracovanou studii běžkařských tras, že jednotlivé realizační etapy jsou realizovány dle schváleného plánu, přičemž "výroba značek a zajištění mechanizované údržby je právě další realizační etapou". Současně uvedl, že projekt bude realizován částečně žadatelem o grant, ale převážně dodavatelsky. Přitom konkretizoval, že "dodavatelsky bude zajištěna mechanizovaná úprava tras a výroba značek"(k tomu viz body 1.4, 1.7 a 1.8 popisu projektu). Ani ve zpracovaném časovém přehledu průběhu činností (bod 1.9 popisu projektu) nebylo počítáno s instalací značek, neboť je v něm výslovně zmiňována pouze výroba značek a zajištění mechanizované údržby (dle jednotlivých měsíců roku - výběr dodavatelů, zajištění mechanizované údržby, výroba značek, audit a závěrečné vyhodnocení). Plán činností pro první rok realizace (projekt měl trvat 11 měsíců) přitom musel být dle zadání poskytovatele grantu natolik podrobný, aby bylo možné získat představu o přípravě a realizaci každé činnosti.

Z uvedeného tedy zcela zřetelně vyplývá specifikace činností hrazených z grantu na předmětný projekt, přičemž instalace vyrobených značek mezi nimi uvedena nebyla. Přitom, jak správně upozornil žalovaný, z čl. 14 přílohy č. II smlouvy o poskytnutí grantu, tj. Všeobecných podmínek Smluv o poskytnutí grantů z prostředků Evropského společenství uzavřených v rámci decentralizovaných programů zahraniční pomoci, plyne, že mají-li být náklady považovány v souvislosti s projektem za vhodné, musí být "ustanoveny ve smlouvě". Činnosti, na které bylo možné prostředky z grantu použít, tedy musely být i dle zmíněných Všeobecných podmínek specifikovány ve smlouvě, resp. jejích přílohách.

Žalobce svůj názor, že součástí výroby značek byla i jejich instalace, opíral o znění přílohy B žádosti – Rozpočet projektu, přičemž současně předložil správci daně vyjádření CRR ze dne 20. 2. 2009, se kterým je jeho argumentace de facto totožná. Je pravdou, že v bodě 5.9 Rozpočtu je uvedeno "Služby – výroba značek" a měrná jednotka km. Z takto stanoveného parametru však nelze jednoznačně dovozovat, že náklady jsou stanoveny právě i na instalaci značek v terénu. Jednotková cena za km totiž stejně tak může stanovit úsek, který měl být dle prováděcího projektu označen při stanovení určitého počtu značek umístěných na 1 km značení. Nelze tedy bez dalšího tvrdit, že právě jednotková cena za km udává nejen náklady na výrobu značek, ale i náklady na jejich instalaci, které by měly být hrazeny v rámci financování projektu. Ostatně z dotazů CRR zaslaných žalobci k vyúčtování projektu Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor je zřejmé, že právě k faktuře č. 1604 vystavené dne 25. 10. 2004 i na montáž vyrobených značek CRR požadoval předložení projektu značení tras, kde je uvedeno, kolik značek má být na 1 km. Dotaz zodpověděl žalobce přípisem ze dne 24. 1. 2005 a teprve zde bylo vysvětleno, že se v daném případě nedá jednoznačně stanovit počet značek umístěných na 1 km a že směrové tabulky běžeckých tras byly vyrobeny dle prováděcího projektu značení.

Závěr o neoprávněnosti úhrady nákladů na instalaci značek v terénu z prostředků grantu není pak ani v rozporu s vyjádřením CRR v tom směru, že příjemce grantu musel splnit také cíle a očekávané výsledky projektu (doplnění chybějící infrastruktury a zlepšení orientace turistů v terénu), když bez instalace značek by splněny nebyly. O tom, že instalace značek byla nezbytně nutná pro zdárnou realizaci celého projektu, není pochyb. Jde však o to, zda konkrétně i na tuto činnost byly poskytnuté prostředky určeny a aby byly určeny, musely by být stanoveny ve smlouvě (resp. jejích přílohách). Je rovněž nutno připomenout, že v popisu projektu (bod 1.8) žalobce uvedl, že projekt bude realizován částečně žadatelem, ale převážně dodavatelsky a že dodavatelsky bude zajištěna mechanizovaná úprava tras a výroba značek. Je tedy zřejmé, že činnosti, které neměly být zajištěny dodavatelsky, měl realizovat žalobce sám (na vlastní náklady). Pokud je zajistil rovněž dodavatelsky, na náklady s tím spojené nebyly poskytnuté prostředky určeny.

Vzhledem ke shora uvedenému a současně i vzhledem ke zřetelně formulovanému popisu činností, které měly být financovány v rámci projektu, se proto krajský soud neztotožnil s námitkou žalobce, že měl být poskytovatel grantu správcem daně osloven z důvodu zjištění, jak chápal předmět projektu. Listinné materiály, které byly shromážděny ke zjištění skutkového stavu věci, a jejich vyhodnocení žalovaným považuje krajský soud pro posouzení uznatelnosti nákladů dle projektu Trasy pro lyžařskou turistiku Orlických hor za dostačující. Lze dodat, že ve světle shora uvedeného nepokládal krajský soud za významnou otázku porovnávání kalkulace ceny za km s jiným, dle názoru žalovaného obdobným, případem. Zda jde o "srovnávání nesrovnatelného", jak namítal žalobce, nelze bez znalosti podrobnějších údajů posoudit. I výpočet uváděný žalobcem by však byl vytržením kalkulace ceny z ostatních souvislostí včetně toho, že nezohledňuje právě to, že jde o kalkulaci, která se od skutečné výsledné ceny může lišit (vybráním dodavatele, který uskuteční dodávku levněji, než činil předpoklad apod.).

Krajský soud uzavírá, že žalobce v projednávané věci zahrnul náklady na instalaci značek v terénu do nákladů hrazených z poskytnutého grantu dle smlouvy o poskytnutí grantu neoprávněně. Proto musel správce daně odvod za porušení rozpočtové kázně v příslušné výši stanovit. Jak již bylo shora uvedeno, porušením rozpočtové kázně je jakékoliv neoprávněné použití veřejných prostředků jejich příjemcem. Prostředky, které jsou poskytnuty z veřejných zdrojů zpravidla subjektům buď práva soukromého, nebo územní samosprávy, jsou veřejné prostředky, jejichž použití musí být pod přísnou kontrolou státu, neboť s veřejnými prostředky nakládá osoba, která zpravidla není v tomto případě v pozici orgánu veřejné moci. Proto z důvodu hospodárného využití těchto veřejných prostředků je namístě důsledná kontrola jejich užití. V tomto směru je tak nutné trvat na dodržování všech povinností, které vyplývají z příslušné zákonné úpravy i úkonu (zde smlouvy), jímž byly tyto veřejné prostředky poskytnuty. Je proto zcela pochopitelné, že příjemce dotace (grantu) je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace (grantu).

Námitky směřující proti rozhodnutí o stanovení penále se odvíjely od nesouhlasu se stanovením samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně odvodu je však zřejmé, že nejsou důvodné ani námitky vznesené proti rozhodnutí o stanovení penále.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 30. června 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru