Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 87/2010 - 54Rozsudek KSHK ze dne 13.05.2011

Prejudikatura

9 Afs 113/2007 - 63


přidejte vlastní popisek

31Af 87/2010-54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obec Stradouň, se sídlem Stradouň čp. 98, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 135/19, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. dubna 2010, čj. 1554/10-1700-607200, čj. 2905/10-1700-607200, čj. 2906/10-1700-607200 a čj. 2907/10-1700-607200, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do rozhodnutí Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí (dále také jen "správce daně") ze dne 13. 5. 2009, čj. 54645/09/3980602605, čj. 54646/09/3980602605, čj. 54745/09/3980602605 a čj. 54746/09/3980602605, kterými jí byly stanoveny odvody za porušení rozpočtové kázně ve výši 1.503.908,- Kč a ve výši 96.092,- Kč a s nimi související penále.

Všechna rozhodnutí o odvolání žalovaný odůvodnil v zásadě shodně. Uvedl, že správce daně provedl u žalobkyně kontrolu zaměřenou na ověření skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně u prostředků poskytnutých na základě smlouvy č. 9255920530 o poskytnutí dotace

z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení (dále jen "SFRB") na výstavbu nájemních bytů v obcích ze dne 5. 11. 2003 (dále jen "smlouva o poskytnutí dotace"). Dotace v celkové výši 1.600.000,- Kč byla poskytnuta na akci rekonstrukce 4 b.j. včetně technické infrastruktury a byla čerpána v letech 2003 a 2004. Správce daně zjistil, žalobkyně nedodržela závazek uvedený v čl. I. odst. 4 smlouvy o poskytnutí dotace, a to požádat do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci kolaudace stavby (tj. do 22. 3. 2005) o závěrečné vyhodnocení akce. Žádost o provedení závěrečného vyhodnocení akce byla SFRB doručena až dne 4. 4. 2005. Dále správce daně zjistil, že u všech 4 b. j. nebyly dodrženy závazné rozměry podlahové plochy bytů uvedené ve výkazu RA 80. Za porušení smlouvy v ustanovení čl. III. odst. 6. pak správce daně označil úhradu jedné poloviny nájemného vypočítaného za dobu deseti let na účet obce. Uvedená zjištění kvalifikoval správce daně jako porušení smluvních podmínek a konstatoval porušení rozpočtové kázně v celé výši poskytnuté dotace.

V reakci na odvolací námitky žalovaný uvedl, že příjemce dotace v rámci daňové kontroly prokazuje plnění podmínek nastavených poskytovatelem a jím přijatých jako příjemcem dotace. Podmínka ve stanovené lhůtě požádat (do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí) o závěrečné vyhodnocení je stanovena jako závazná. Písemná forma (žádosti) sice není ve smlouvě o poskytnutí dotace uvedena, ale prokázání jejího podání (tedy případně i ústního) je plně v dispozici příjemce dotace. K prokázání splnění citovaných podmínek žalobkyní jako příjemcem dotace nedošlo, neboť její tvrzení, že o závěrečné vyhodnocení požádala ústně, nebylo podloženo žádným důkazem. Naopak jediným důkazem o žádosti je její doručení v písemné formě SFRB dne 4. 4. 2005. Kolaudační rozhodnutí čj. OSÚ 1554/04/332/5/Sa však nabylo právní moci dne 22. 12. 2004, proto žalobkyně neunesla důkazní břemeno svého tvrzení o včasnosti podání žádosti o závěrečné vyhodnocení. Žalovaný tedy konstatoval, že zmíněná lhůta stanovená smlouvou o poskytnutí dotace dodržena nebyla, což je podle čl. IV. odst. 2 smlouvy kvalifikováno jako porušení rozpočtové kázně podle zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozpočtových pravidlech)".

K závaznosti formuláře RA 80 a RA 81 žalovaný uvedl, že byly povinnou součástí žádosti o dotaci a jejich obsah specifikoval jak stavební, tak finanční parametry akce. Tím zcela zřetelně definoval účel poskytnuté dotace. Bez jejich vyplnění a přiložení k žádosti by dotace nemohla být získána. Dotace nebyla poskytnuta na výstavbu jakéhokoliv bytu, ale jen bytu v parametrech definovaných v uvedených formulářích, když případná změna dispozice bytu či změna průměrné výměry podlahové plochy (z 80m2 na 105 m2) měla být odsouhlasena s poskytovatelem např. v rámci dodatku ke smlouvě o poskytnutí dotace. Dle žalovaného správce daně prokázal, že citované formuláře s uvedenými parametry byly součástí žádosti o dotaci, byly podepsány tehdejším starostou obce a datovány dnem 19. 12. 2002, resp. dnem 19. 5. 2003, tedy před uzavřením smlouvy o poskytnutí dotace. S ohledem na čl. III. odst. 2 smlouvy pak znamená nedodržení závazku realizovat stavbu v souladu s doklady předloženými spolu se žádostí o poskytnutí dotace nesplnění podmínek smlouvy a následné naplnění čl. IV. odst. 2

smlouvy, podle něhož je popsaný stav porušením rozpočtové kázně. Posouzení závažnosti odchýlení se od parametrů je pak zcela v dispozici Ministerstva financí pouze v rámci posouzení případné žádosti o prominutí.

K pojmu "porušení rozpočtové kázně" žalovaný uvedl, že za účinnosti zákona o rozpočtových pravidlech, platného k datu uzavření smlouvy, se jednak vycházelo striktně ze znění podmínek dohodnutých mezi příjemcem a poskytovatelem dotace a jednak se analogicky postupovalo podle ustanovení § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, v němž byla uvedena definice porušení rozpočtové kázně u prostředků poskytovaných mj. i ze státního rozpočtu. Definován byl jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Prostředky státních fondů jako jiné prostředky státu byly definovány v ustanovení § 3 písm. c) cit. zákona a ačkoliv jejich výslovné uvedení v ustanovení § 3 písm. e) v dotčeném znění obsaženo není, považuje žalovaný za zcela dostačující definici porušení rozpočtové kázně uvedenou ve smlouvě o poskytnutí dotace (ve vazbě na stanovení závazných podmínek) a znění ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech, v jehož odst. 1 písm. a) je uvedeno, co se rozumí porušením rozpočtové kázně u jiných peněžních prostředků státu. Z tohoto žalovaný dovodil, že v tomto konkrétním případě lze považovat poskytnuté prostředky za neoprávněně vydané, neboť došlo k financování stavby jiných než sjednaných parametrů. Ve znění zákona o rozpočtových pravidlech platném k 7. 9. 2004 již příslušné ustanovení § 3 písm. e) obsahovalo jak pojem "prostředky státního fondu", tak definici porušení rozpočtové kázně spočívající v nedodržení nastavených podmínek.

Námitkám žalobkyně směřujícím proti závěru správce daně, že došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu porušení podmínky stanovené v čl. III. bod 6. smlouvy (tj. podmínky nepožadovat od budoucích nájemců žádné věcné ani finanční plnění na dobu delší než 1 měsíc dopředu), žalovanývyhověl. Současně konstatoval, že s ohledem na další prokázaná zjištění porušení rozpočtové kázně neměl tento jeho (od správce daně odlišný) dílčí závěr vliv na výši vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

K odvolacím námitkám poukazujícím na nezávažnost správcem daně konstatovaných porušení podmínek, která dle žalobkyně lze klasifikovat jako ryze formální, žalovaný uvedl, že správce daně musí posuzovat všechny podmínky smlouvy o poskytnutí dotace bez rozdílu tak, jak je uvedeno v čl. IV. odst. 2 smlouvy, ve kterém se uvádí, že „nesplnění podmínek a závazků, vyplývajících pro příjemce dotace z této smlouvy, je porušením rozpočtové kázně ve smyslu § 44 zák. č. 218/2000 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, ve znění pozdějších předpisů.“ Dle žalovaného tedy nelze přijmout výklad, že pro splnění podmínek smlouvy o poskytnutí dotace postačí ověření, že platby prováděné v souvislosti s akcí byly použity jen na úhradu nákladů na vybudování 4 bytových jednotek.

pokračování 31Af 87 /2010

Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou, že není možné vázat formální porušení takových podmínek smlouvy, která se nedá hodnotit jako zásadní, na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši celé dotace. Uvedl, že správce daně ověřil všechny skutečnosti, které ověřit měl, přihlédl ke všem okolnostem a v kontrolní zprávě je podrobně popsal. Možnost daná zákonem o rozpočtových pravidlech (označit některé podmínky jako méně závažné a sankcionovat jejich nedodržení mírnější např. procentní sazbou) nebyla ve smlouvě sjednána. Správce daně proto nemá jinou možnost, než za porušení podmínky, která se vztahuje k celé poskytnuté dotaci, vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně v celé výši. Žalovaný zdůraznil, že správce daně při hodnocení, zda se jedná o porušení rozpočtové kázně či nikoliv, vychází přísně z podmínek nastavených poskytovatelem a dobrovolně přijatých příjemcem dotace. Posouzení závažnosti nedodržení nastavených podmínek, zohlednění nedodržení lhůt či formálnost porušení pak posuzuje Ministerstvo financí v rámci svých kompetencí k prominutí povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně ve smyslu příslušného ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech.

V rozhodnutí týkajících se stanovení penále souvisejících s odvody žalovaný navíc uvedl, že ověřoval, zda bylo penále stanoveno v souladu s pravidly danými zákonem o rozpočtových pravidlech. Poukázal na ustanovení § 44 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech platné do 6. 9. 2004, dle kterého se počítá ode dne porušení (tj. v tomto případě neoprávněným výdejem – úhradou faktur), do dne úhrady. Příjemce dotace je přitom povinen uhradit penále 1 promile denně z dlužné částky odvodu za porušení rozpočtové kázně do maximální výše 100% dlužné částky. Takto bylo penále stanoveno i v posuzovaných případech.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedených rozhodnutí a navrhla jejich zrušení, jakož i zrušení jim předcházejících rozhodnutí orgánu prvého stupně. Uvedla, že na základě smlouvy o poskytnutí dotace z prostředků SFRB na výstavbu nájemních bytů v obcích ze dne 5. 11. 2005 jí byla poskytnuta dotace ve výši 1.600.000,- Kč. Byla určena na rekonstrukci čtyř nájemních bytů v domě čp. 9 na st. p. č. 59/1 v obci a kat. úz. Stradouň. Rekonstrukce byla provedena a byty jsou užívány nájemci k bydlení. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že poskytnuté finanční prostředky byly použity hospodárně a účelně a dle smlouvy o poskytnutí dotace, tj. ke krytý nákladů stavby. Stavba byla provedena zhotovitelem vybraným v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a účetnictví bylo vedeno transparentně a řádně. Financování stavby proběhlo z dotačních prostředků, z vlastních prostředků žalobkyně a dále pak i z bankovního úvěru. Čerpání dotačních prostředků bylo prováděno na základě přijatých faktur za provedené práce, čímž bylo dokladováno, že dotační prostředky byly skutečně a řádně použity na rekonstrukci nebytových prostor se vznikem 4 nájemních bytů v obci Stradouň. Nebyly tedy zpronevěřeny, ale byly použity řádně a na účel sjednaný ve smlouvě.

Žalobkyně vyslovila nesouhlas s postupem správních orgánů, které dle jejího názoru z formálního, resp. administrativního nedostatku usuzují na porušení rozpočtové kázně. Smlouva jako celek nebyla porušena a není proto zákonný důvod k tomu, aby bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce k odvodu částky do státního fondu. Žalobkyně má zato, že svým jednáním neporušila rozpočtovou kázeň, když nedošlo k porušení její veřejnoprávní povinnosti jako příjemce dotace.

K vytýkanému porušení podmínek čerpání dotace v důsledku včasného nepožádání o provedení závěrečného vyhodnocení akce žalobkyně uvedla, že ustanovení čl. I bodu 4 smlouvy neporušila, neboť ve smlouvě není vyžadováno, aby o závěrečné vyhodnocení akce požádala písemnou formou v uvedené lhůtě. Žalobkyně tento bod splnila, neboť požádala ve sjednané lhůtě ústní formou a v podání ze dne 30. 3. 2005 doručeném 4. 4. 2005 (pondělí) zaslala správnímu orgány podklady k provedení závěrečného vyhodnocení výstavby. Tyto podklady byly zaslány s prodlevou pouhých 8 dnů ode dne právní moci kolaudačního rozhodnutí. Prodlevu způsobila osobní zdravotní nezpůsobilost tehdejšího starosty.

K porušení podmínky ve smyslu porušení rozhodujících parametrů výkazu RA 80 (výměra bytů) žalobkyně namítla, že ji není možné považovat za porušení rozpočtové kázně, neboť výkaz RA 80 nemá ani povahu oficiálního právního předpisu, ani nebyla a není nedílnou součástí smlouvy. Ani okolnosti na místě rekonstrukce neumožňovaly, aby rekonstrukce byla provedena v rozměrech uvedených ve výkaze z roku 2003, neboť až při provádění stavby bylo zjištěno, že odbouraná zeď (80") musela být odbourána z důvodu nestability a zeď, která ji nahradila, nebyla již v původních rozměrech, ale dle současných technických norem postačovalo vystavění zdi 40". Rovněž bylo nutné jiným způsobem řešit vstupy do bytových jednotek, přičemž vyloučením společných prostor se v zájmu budoucích nájemníků zvětšily prostory bytové. Rozdíl ve výměře bytů navíc není nijak zásadní (pouze u dvou bytů, a to přibližně o 10 m.

Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem správních orgánů, že došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu porušení podmínky stanovené v čl. III. bod 6. smlouvy, kde se jako příjemce dotace zavázala, že od budoucích nájemců bytů nebude požadovat žádné finanční ani věcné plnění v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy. Zároveň uvedla, že odvolací orgán vyhověl jejím námitkám proti tomuto závěru a shledal, že jednání žalobkyně v tomto směru nelze za porušení rozpočtové kázně považovat.

Žalobkyně má za to, že i kdyby tvrzená administrativní pochybení byla považována za porušení některé podmínky uvedené ve smlouvě, není možné rozhodnout o odvodu poskytnuté dotace v celé výši, neboť dle ustanovení § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech platí, že "odvod za porušení rozpočtové kázně činí … v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň". Dle názoru žalobkyně proto není možné považovat formální a nezávažná pochybení za zásadní porušení rozpočtové kázně, které by mělo mít za následek placení odvodu ve výši rovnající se poskytnuté dotaci. Dle žalobkyně správní orgány porušily základní zásadu daňového řízení, tj. že nehodnotily všechny důkazy a okolnosti v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlížely ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Nepřihlédly ani k tomu, že při interpretaci neurčitého právního pojmu i při diskreci je nutno zkoumat, zda vynaložené prostředky byly použity v souladu se sjednaným účelem. Žalobkyně tvrdila, že v daném případě je zřejmé, že údajná pochybení by se dala klasifikovat jako ryze formální, těžko ovlivnitelná a nemající žádný vliv na účel poskytnutí dotace, který byl bezezbytku splněn.

Žalobkyně dále poukázala na legislativní vývoj ustanovení § 44a odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech, kdy od 7. 9. 2004 (nabytí účinnosti zákona č. 482/2004 Sb.) došlo ke změně ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech a doplnění ustanovení § 44a, v němž se promítlo zavedení mírnějšího postihu za méně závažné porušení rozpočtové kázně (pouze 5% z celkové částky dotace bez uložení penále). Ryze formální pochybení v daném případě a vývoj úpravy sankce za porušení rozpočtové kázně měl dle žalobkyně žalovaný při svém rozhodování zohlednit. Základní zásadou nejen správního trestání je totiž to, že povinností správního orgánu je použít pozdější právní úpravu, je-li tato pro "pachatele" příznivější než úprava předchozí. Žalobkyně má zato, že tvrzené formální porušení podmínek čerpání dotace mělo být podřazeno pod ustanovení § 44 odst. 4 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech, a pokud správní orgány dospěly k tomu, že žalobkyně rozpočtovou kázeň daným způsobem porušila a tato porušení představují pouze málo závažný rozpor s podmínkami čerpání dotace, směl správní orgán uložit toliko odvod ve výši 5% z celkové částky dotace. Opačný postup je dle žalobkyně v příkrém rozporu s článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zahrnující i bezpodmínečné použití pozdější úpravy tam, kde je to pro "pachatele" příznivější. V tomto směru poukázala i na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 A 126/2002-27, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/05 a důvodovou zprávu k zákonu č. 485/2004, kterým byl § 44a do rozpočtových pravidel včleněn.

Dle žalobkyně nemohly správní orgány stanovit ani penále spojené s odvodem v takové výši, v jaké stanovily. V tomto směru poukázal na ustanovení § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech. Zdůraznil, že navíc penále vůbec není možné uložit tam, kde je shledáno pouze méně závažné porušení podmínek poskytnutí dotace (§ 44 odst. 4 písm. a/ téhož zákona).

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Dodal, že v rámci poskytnutí veřejných zdrojů přijala žalobkyně všechny stanovené podmínky, tedy i ty, které se mohou jevit jako formální a nezávažné. Uvedl, že správce daně ani žalovaný není zmocněn žádným předpisem, aby posuzoval závažnost či formálnost žalobkyní dobrovolně přijatých podmínek. K použití ustanovení § 44a odst. 4 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech uvedl, že v době podpisu smlouvy o poskytnutí dotace (dne 30. 10. 2003) citované ustanovení v uvedeném zákonu neexistovalo. Smlouva v části IV. odkazuje v odstavci druhém na porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech, platného pro rozhodné období, kdy možnost sankcionovat nezávažná či formální porušení nebyla poskytovatelům ještě vůbec dána. I za současného znění, aby mohla být za některá neplnění podmínek vyměřena sankce v procentuální výši, musí být poskytovatelem takové podmínky výslovně označeny. pokračování 31Af 87 /2010

Při jednání soudu konaném dne 5. 5. 2011 setrvaly obě strany sporu na svých argumentech a procesních návrzích.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že dne 5. 11. 2003 byla mezi SFRB a žalobkyní uzavřena smlouva č. 9255920530 o poskytnutí dotace z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů v obcích. Dle této smlouvy poskytl SFRB žalobkyni dotaci ve výši 1.600.000,- Kč na financování nákladů na rekonstrukci nebytových prostor se vznikem 4 nájemních bytů v čp. 9, na st. p. č. 59/1 v obci Stradouň, a to včetně výstavby technické infrastruktury. V čl. III. smlouvy nazvaném Závazné podmínky bylo v bodu 2. mimo jiné stanoveno, že příjemce dotace bude realizovat stavbu v souladu s doklady předloženými spolu se žádostí o poskytnutí dotace a s nimi související předepsanou dokumentací ověřenou stavebním úřadem ve stavebním řízení. Z pohledu pro posouzení věci relevantních skutečností je pak významné zejména ujednání v čl. I. bodu 4. smlouvy, dle kterého se žalobkyně jako příjemce dotace zavázala požádat do 3 měsíců ode dne právní moci kolaudace stavby SFRB o závěrečné vyhodnocení akce. V čl. IV. smlouvy nazvaném Kontrola hospodaření s prostředky dotace v bodu 2. pak bylo výslovně stanoveno, že nesplnění podmínek a závazků vyplývajících pro příjemce dotace z této smlouvy je porušením rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Dotace byla žalobkyní čerpána v letech 2003 a 2004.

Dále ze spisu vyplynulo, že přílohou žádosti o poskytnutí dotace ze SFRB, kterou žalobkyně podala dne 31. 3. 2003, byly mimo jiné vyplněné registry investic (formulář) RA 80 a RA 81. Z naposled aktualizovaného formuláře RA 80 ze dne 23. 2. 2005, který byl vyhotoven po upozornění SFRB v rámci jím provedené průběžné kontroly použití dotace, je zřejmé, že rozhodujícími projektovanými parametry je pod položkou č. 8011 uveden počet bytových jednotek (čtyři) a pod položkou č. 8012
(namísto v předchozích dvou formulářích vykazovanými výměra jednoho bytu 95m

80 m). Kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání předmětné stavby, vydal stavební úřad Městského úřadu v Chrasti dne 22. 12. 2004. Rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Ve správním spise je dále založeno písemné podání žalobkyně ze dne 30. 3. 2005 (nazvané jako Zaslání podkladů k vyúčtování dotované stavby a SFRB doručené dne 4. 4. 2005), ve kterém zaslala SFRB podklady k provedení závěrečného vyhodnocení výstavby předmětných nájemních bytů.

Správce daně na základě kontroly plnění podmínek smlouvy o poskytnutí dotace provedené u žalobkyně konstatoval nedodržení závazku požádat do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci kolaudace stavby o závěrečné vyhodnocení akce, nedodržení závazných rozměrů podlahové plochy bytů uvedené ve výkazu RA 80 a porušení smlouvy z důvodu realizace úhrady jedné poloviny nájemného vypočítaného za dobu deseti let na účet žalobkyně. Uvedená zjištění kvalifikoval jako porušení smluvních podmínek a konstatoval porušení rozpočtové kázně v celé výši pokračování 31Af 87 /2010

poskytnuté dotace. Následně vydal platební výměry na odvod za porušení

rozpočtové kázně a platební výměry na penále s těmito odvody souvisejícími. Odvolání žalobkyně proti těmto platebním výměrům žalovaný zamítl. Přestože vyhověl odvolací námitce vztahující se k posouzení jejího závazku nepožadovat od nájemců žádné finanční ani věcné plnění na dobu delší než 1 měsíc dopředu v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy, neměla tato skutečnost s ohledem na ostatní zjištění vliv na výši vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

Mezi účastníky bylo v řízení před soudem sporné to, zda správními orgány v konečné fázi řízení vytýkané porušení dvou podmínek čerpání předmětné dotace, tj. nedodržení lhůty pro podání žádosti o závěrečné vyhodnocení akce a nedodržení závazných parametrů podlahové plochy rekonstruovaných bytů, je možné ve smyslu příslušných ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech kvalifikovat jako porušení rozpočtové kázně s následkem odvodu ve výši poskytnuté dotace.

Podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu; dle písm. b) téhož ustanovení je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. Dle odstavce druhého téhož ustanovení ve znění zákona č. 479/2003 Sb. jsou subjekty, které porušily rozpočtovou kázeň, povinny odvést do státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu odvod za porušení rozpočtové kázně ve stejné výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Dle ustanovení § 44a odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech ve znění zákona č. 482/2004 Sb. je subjekt jiný než stát, který porušil rozpočtovou kázeň, provést prostřednictvím příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do státního fondu, jestliže porušil rozpočtovou kázeň dle ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) tím, že použil nebo zadržel peněžní prostředky poskytnuté z tohoto státního fondu. Ve smyslu ustanovení § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech ve znění zákona č. 479/2003 Sb. se přitom za neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv, příspěvkových organizací, fondů organizačních složek státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu nebo Národního fondu, považuje jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Jinými peněžními prostředky státu se přitom dle písm. a) stejného ustanovení rozumí peněžní prostředky státních finančních aktiv, příspěvkových organizací, státních fondů a fondů organizačních složek státu. Obdobně stejné ustanovení § 3 písm. e) ve znění zákona č. 482/2004 Sb. rozumí neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty.

Neoprávněným použitím, resp. neoprávněným výdejem peněžních prostředků, je tedy třeba rozumět jejich vynaložení, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, na základě kterých byla dotace příjemci poskytnuta.

Závazek žalobkyně, že do 3 měsíců ode dne právní moci kolaudace stavby požádá SFRB o závěrečné vyhodnocení akce, byl jednoznačně jednou z podmínek poskytnutí dotace stanovených smlouvou o poskytnutí dotace (čl. I. bodu 4. smlouvy). Kolaudační rozhodnutí o povolení užívání předmětné stavby nabylo právní moci dne 22. 12. 2004, tříměsíční lhůta stanovená v čl. I. bodu 4. smlouvy tak uplynula dnem 22. 3. 2005. Jediné písemné podání žalobkyně učiněné v tomto směru, nazvané jako Zaslání podkladů k vyúčtování dotované stavby, je však datováno dnem 30. 3. 2005 a SFRB bylo doručené dne 4. 4. 2005. Z uvedeného je zřejmé, že stanovenou lhůtu žalobkyně nedodržela.

Žalobkyně poprvé až v odvolání proti platebním výměrům uvedla, že smlouva o poskytnutí dotace nevyžadovala písemnou formu žádosti o závěrečné vyhodnocení akce a že podmínku včasnosti splnila, neboť ve sjednané lhůtě požádala o toto vyhodnocení ústní formou a dne 30. 3. 2005 zaslala podklady k provedení závěrečného vyhodnocení. Poprvé při jednání u soudu pak navrhla výslech svědků, kteří by tuto skutečnost potvrdili. K tomu je nutno uvést, že ze žádného protokolu o jednání před správcem daně nevyplývá, že by žalobkyně tuto skutečnost uvedla během kontroly nebo při jejím projednání. Ve zprávě z kontroly je přitom výslovně uvedeno (na str. 4), že správce daně posuzoval dodržení lhůty právě na základě písemného podání žalobkyně ze dne 30. 3. 2005 (SFRB doručené dne 4. 4. 2005), a proto konstatoval porušení podmínky stanovující předmětnou tříměsíční lhůtu. V protokole o seznámení se zprávou z kontroly ze dne 7. 5. 2009 (čj. 53590/09/273980602605) pak k výslovnému dotazu správce daně, zda jsou za žalobkyni nějaké připomínky či doplnění ke zjištěním, žádné připomínky ani doplnění vzneseno nebylo. Krajský soud zároveň nepřehlédl, že žalobkyně v tomto svém novém tvrzení uvedeném v odvolání ani nekonkretizovala, kdy mělo k takové ústní žádosti dojít a s kým konkrétně mělo být na SFRB takto jednáno, to dokonce nekonkretizovala ani následně v žalobě. Nelze proto přikládat k tíži správci daně nebo žalovanému, že za žalobkyni nevyhledával důkazy dokládající toto její tvrzení. Důkazní břemeno prokázání splnění podmínek stanovených poskytovatelem dotace při jejím poskytnutí vázlo bezpochyby na žalobkyni jako příjemci dotace. Z jakých důkazů správce daně při hodnocení dodržení předmětné lhůty vycházel a jaké důkazy měl tedy k dispozici (ať už je získal přímo od žalobkyně nebo od SFRB), bylo přitom žalobkyni známo nejpozději při projednání zprávy z kontroly. Navíc mohla i kdykoliv předtím nahlédnout do svého daňového spisu. Současně je nutno uvést, že z rozhodnutí ředitele SFRB ze dne 9. prosince 2008, čj. SFRB-4079/2005, je zřejmé, že sám poskytovatel dotace (SFRB) považoval podmínku čl. I. bodu 4. smlouvy o poskytnutí dotace za nesplněnou, když konstatoval, že žádost o provedení

pokračování 31Af 87 /2010

závěrečného vyhodnocení byla SFRB doručena dne 4. 4. 2005. Toto rozhodnutí

muselo být žalobkyni známé ještě před zahájením kontroly správcem daně. S ohledem na uvedené a zejména pak i s ohledem na skutečnost, že sám poskytovatel dotace, tj. subjekt, u kterého mělo být včas o provedení závěrečného vyhodnocení požádáno, považuje za takovouto žádost právě podání žalobkyně ze dne 30. 3. 2005 doručené mu dne 4. 4. 2005, soud výslech navržených svědků z důvodu nadbytečnosti neprovedl.

Nutno konstatovat, že nesplněním již této jedné ze stanovených podmínek, žalobkyně porušila rozpočtovou kázeň, jak vyplývá ze znění čl. IV. smlouvy o poskytnutí dotace v návaznosti na § 44 zákona o rozpočtových pravidlech.

Pokud jde o vytýkané nedodržení závazných parametrů podlahové plochy rekonstruovaných bytů, tyto parametry byly stanoveny ve formuláři RA 80. Není sporu o tom, že vyplněné registry investic (formulář) RA 80 a RA 81 byly přílohou žádosti o poskytnutí dotace ze SFRB, kterou žalobkyně podala dne 31. 3. 2003. Smlouva o poskytnutí dotace přitom ve svém čl. III. bodu 2 stanovila jako závaznou podmínku i to, že příjemce dotace bude realizovat stavbu v souladu s doklady předloženými spolu se žádostí o poskytnutí dotace a s nimi související předepsanou dokumentací ověřenou stavebním úřadem ve stavebním řízení. Z toho dle názoru krajského soudu vyplývá závaznost dodržení projektovaných parametrů při realizaci stavby dle jejich uvedení ve formuláři RA 80, který byl jedním z dokladů (jako příloha) předložených žalobkyní spolu se žádostí o dotaci. Jestliže byl tento formulář povinnou přílohou k žádosti o dotaci, je zřejmé, že i podmínky přislíbené žadatelem o dotaci v této příloze musí být pro něj na základě následně uzavřené smlouvy o poskytnutí dotace závazné. Opačný závěr by vedl k absurdním důsledkům, neboť by umožňoval žadateli o dotaci předložit přílohy, ve kterých by vyplněnými parametry sice splnil nároky na poskytnutí dotace, následně by však mohl obdržené prostředky použít na akci zcela jiných parametrů. Ve formuláři RA 80 ze dne 19. 12. 2002 byla pod položkou č. 8012 uvedena průměrná podlahová plocha jednoho bytu 80 m. Následně vypracovaný formulář RA 80 ze dne 19. 5. 2003 uváděl pod zmíněnou položkou rovněž podlahovou plochu jednoho bytu 80 m a naposled aktualizovaný formulář RA 80 ze dne 23. 2. 2005 uváděl podlahovou plochu jednoho bytu 95m. Z nájemních smluv a k nim přiložených evidenčních listů založených ve správním spise
2
2 2
(přesně 115,78 ma115,45 m), však vyplývá, že dva byty mají výměru cca 115m

jeden byt 95,26 ma jeden byt je o výměře 94 m.

I v tomto směru je tedy nutno konstatovat porušení rozpočtové kázně, neboť nebyly dodrženy rozhodující projektované parametry uvedené v naposled aktualizovaném formuláři RA 80, tj. 95 m. Poslední změna, tj. zvětšení průměrné podlahové plochy bytu z 95 mna 115m, nebyla žalobkyní uvedena do souladu s údaji uvedenými v naposled předloženém formuláři RA 80 ze dne 23. 2. 2005.

Dlužno dodat, že skutková situace posuzovaná v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. Ca 86/2005, na který žalobkyně na podporu své argumentace poukazovala, byla taková, že ke smlouvám o poskytnutí dotace byly

pokračování 31Af 87 /2010

následně uzavřeny dodatky, kterými byly změněny některé závazné termíny uvedené

ve smlouvě. Závěr krajského soudu ve zmíněném rozsudku pak spočíval v názoru, že je to poskytovatel, který v režimu zákona o rozpočtových pravidlech autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí prostředků ze státního fondu a je také oprávněn tyto podmínky změnit, a to i v případě, když již nastalo jejich porušení ze strany příjemce dotace.

V nyní posuzovaném případě však byla situace jiná a její vyhodnocení není v rozporu s uvedeným závěrem ve zmíněném rozsudku. Poskytovatel dotace SFRB v rámci jím provedené průběžné kontroly použití dotace dne 5. 11. 2003 totiž upozornil žalobkyni na skutečnost, že veškeré změny oproti údajům ve výkazech RA 80 a RA 81 je nutné uvést do souladu s těmito výkazy a tyto nově upravené zaslat na adresu SFRB. Žalobkyní naposled dne 23. 2. 2005 vyhotovený výkaz RA 80 však uvádí změněnou výměru jednoho bytu 95m. Taková výměra by bezpochyby byla při kontrole prováděné správcem daně akceptována, ale žalobkyně i tuto výměru u dvou bytů o cca 10 m překročila. Tedy přestože poskytovatel dotace žalobkyni upozorňoval na nesoulad ve vykazovaných údajích, žalobkyně konkrétně tento konečný údaj do souladu s výkazem RA 80 nedala.

Žalobkyně v této souvislosti současně upozorňovala na to, že v rozhodnutí ředitele SFRB ze dne 9 12. 2008 tato skutečnost jako porušení podmínek smlouvy uvedena nebyla. K tomu je nutno uvést, že každý z orgánů státní správy má specifické kompetence. Finanční orgány postupují podle zákona o územních finančních orgánech, který vymezuje jejich působnost, a to ve spojení s dalšími zákony (v daném případě zejména ve spojení s § 1 odst. 1 a 2 daňového řádu) a podle těchto ustanovení mají finanční orgány povinnost na základě provedené kontroly a při zjištění porušení rozpočtové kázně dle zákona o rozpočtových pravidlech předepsat odvod poskytnutých prostředků zpět do státního rozpočtu. Kontrolní závěry nebo stanoviska jiných orgánů, a to včetně poskytovatelů dotace, nejsou pro finanční orgány závazné. Mohou být pouze podnětem k provedení kontroly či důkazním prostředkem. Z předloženého rozhodnutí ředitele SFRB ze dne 9. 12. 2008, z podnětu k zahájení řízení pro porušení rozpočtové kázně z téhož dne zaslanému správci daně, ani z protokolu o fyzické kontrole provedené SFRB dne 14. 5. 2008 však není ani zřejmé, zda konkrétně tato podmínka (podlahová plocha jednotlivých bytů) byla SFRB vůbec kontrolována při zmíněné fyzické kontrole dne 14. 5. 2008.

Žalobkyně namítala i to, že v jejím případě šlo o formální, resp. administrativní nedostatky, a proto že nedošlo k porušení její veřejnoprávní povinnosti příjemce dotace, a že svým jednáním rozpočtovou kázeň neporušila.

Je nutno připomenout, že na dotaci není právní nárok (§ 14 zákona o rozpočtových pravidlech) a její poskytnutí ze státního rozpočtu je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce. Je proto zcela pochopitelné, že příjemce dotace je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, pokračování 31Af 87 /2010

ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace. Podle

předchozí, ale ani podle nové právní úpravy nemůže správce daně posuzovat míru závažnosti porušení podmínek stanovených při poskytnutí dotace. Takové rozlišení může provést pouze poskytovatel dotace. To však v posuzovaném případě neprovedl. Předchozí právní úprava (platná při uzavírání smlouvy) takové rozlišení neumožňovala a po změně právní úpravy provedené zákonem č. 482/2004 Sb. SFRB žádnou takovou změnu do znění smlouvy o poskytnutí předmětné dotace nijak nepromítl (např. dodatkem, apod., který zajisté mohla iniciovat sama žalobkyně). I za této pozdější právní úpravy totiž musí poskytovatel dotace vyčlenit z podmínek, které příjemci dotace ukládá, podmínky méně závažné nebo uvést, která nesplnění podmínek jsou méně závažná, aby bylo možno uložit odvod pouze ve výši 5% z celkové částky dotace. Pokud poskytovatel dotace takové rozlišení neučiní, znamená to, že i nadále v takových případech činí odvod za porušení rozpočtové kázně celou částku, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Nelze proto postupovat tak, jak navrhovala žalobkyně, aby správce daně sám vyhodnotil nedodržení podmínek jako nezávažné a uložil odvod ve zmíněné procentuální výši. Ani poukaz na obecné zásady týkající se správního trestání, není v daném případě na místě. Předně nešlo v daném případě o porušení povinností obecně stanovených právním předpisem (nešlo tedy o uložení trestu "pachateli" za správní delikt), ale o porušení povinností, které žalobkyně na sebe dobrovolně převzala jako příjemce dotace. Navíc pak, jak je shora uvedeno, ani pozdější úprava de facto není pro žalobkyni příznivější, neboť se ve svém důsledku nijak neprojeví (závažnost podmínek nebyla poskytovatelem dotace rozlišena, a ve všech ostatních případech platí i nadále, že se odvod stanoví ve výši, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň).

Skutečnost, že žalobkyně nepoužila finanční prostředky v rozporu s jejich účelovým určením, jak opakovaně zdůrazňovala, sporná nebyla, avšak to samo o sobě nemělo a v daném případě ani nemohlo mít vliv na posuzování toho, zda byly dodrženy další závazné podmínky stanovené poskytovatelem při poskytnutí dotace. Významná byla tato skutečnost nepochybně v řízení o prominutí a přispěla k tomu, že rozhodnutími Ministerstva financí bylo penále vztahující se k odvodům významnou měrou prominuto.

Poslední námitka směřovala proti výši stanoveného penále a odvíjela se od nesouhlasu se stanovením samotných odvodů za porušení rozpočtové kázně, resp. jejich výše. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně odvodů je však zřejmé, že penále bylo v obou případech stanoveno v souladu s pravidly stanovenými zákonem o rozpočtových pravidlech, tj. 1 promile denně z částky odvodu za každý den prodlení, a to nejvýše do výše odvodu.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný při jednání prohlásil, že mu v řízení před krajským soudem náklady nevznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 13. května 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru