Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 82/2010 - 29Rozsudek KSHK ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

5 Afs 86/2009 - 55

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 43/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31Af 82/2010-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně I. Č., zast. JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, U Koruny 1632, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2010, čj. 84585/10/228940602902, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný (dále také jen "správce daně") zamítl námitku žalobkyně proti exekučnímu příkazu ze dne 18. 11. 2009, čj. 261105/09/228940602902, který byl vydán k vymožení vykonatelného nedoplatku žalobkyně v částce 386.333,27 Kč.

V jeho odůvodnění uvedl, že správce daně přihlásil do konkurzního řízení vedeného se žalobkyní jako úpadcem pohledávku v celkové výši 1.955.263,-- Kč, přičemž z výtěžku konkurzní podstaty byla uspokojena částka 10.497,81 Kč. Žalovaný poukázal na ustanovení § 45 odst. 2 zákona 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkurzu a vyrovnání"), dle kterého lze pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, vést po pokračování 31Af 82 /2010

zrušení konkurzního řízení výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění. Pokud má správce

daně před přihlášením pohledávky exekuční titul, nemá ani případné popření pohledávky správcem konkurzní podstaty na pozdější vedení výkonu rozhodnutí vliv. Z uvedeného žalovaný dovodil, že po ukončení konkurzu lze i nadále vést výkon rozhodnutí proti dlužníkovi.

K námitce promlčení pohledávky žalovaný uvedl, že předmětné nedoplatky byly splatné v roce 2001. Ve stejném roce byl na žalobkyni prohlášen konkurz, který byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení v roce 2008. Správce daně pohledávky do konkurzního řízení řádně přihlásil, přičemž dle ustanovení § 20 odst. 8 zákona o konkurzu a vyrovnání má přihláška pohledávky pro běh lhůty pro promlčení a zánik práv stejné účinky jako uplatnění práva u soudu. Žalovaný současně poukázal na ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"). Uzavřel, že od prohlášení konkurzu v roce 2001 do jeho zrušení v roce 2008 promlčecí lhůta neběžela, proto nemohlo dojít k promlčení nedoplatku.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího exekučního příkazu.

Předně namítla, že uplatněním nároku v konkurzním řízení na její majetek, následnou přihláškou žalovaného do konkurzního řízení a jejím uspokojením (byť částečným) byla pohledávka fakticky konzumována. V této souvislosti uvedla, že "pohledávky veřejnoprávní povahy, přihlášené v konkurzním řízení, jsou nadány výhodou, zejména pokud jde o pořadí a uspokojení z výtěžku, jejímž logickým důsledkem je její zánik, spojený s osudem konkursního řízení, bez ohledu na skutečnost, v jakém rozsahu byla uspokojena". Dle jejího názoru lze dobrodiní pokračujícího života pohledávek po skončení konkurzního řízení, pokud jde o fyzické osoby, přiznat toliko pohledávkám povahy soukromoprávní, které jsou uplatněny právě přihláškou v konkurzním řízení, jež s sebou nese aspekty uplatnění práva u soudu ve smyslu ustanovení § 112 občanského zákoníku. V návaznosti na to se potom projeví účinky uvedené v ustanovení § 20 zákona o konkursu vyrovnání. Vznik pohledávky veřejnoprávní povahy je však závislý na vydaném rozhodnutí, jehož osud není nějakým způsobem spjat s uplatněním práva u soudu již jen z toho důvodu, že soud není nadán pravomocí takovou povinnost stanovit. Dle žalobkyně má stejný autoritativní význam i rozhodnutí konkurzního soudu, jímž se rozvrhuje výtěžek podstaty a jímž se konkurz končí. Kromě toho veškeré vztahy, podmínky a náležitosti stanovení povinnosti veřejnoprávní povahy (daně) jsou obsaženy v zákoně číslo 337/1992 Sb., o správě daní poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), vylučujícím jakoukoliv subsidiaritu použití jiného právního předpisu.

Dále žalobkyně vznesla i námitku promlčení. V této souvislosti poukázala na konkurzní spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 45 K 9/2001, a na tam uvedenou přihlášku správce daně, ze které je patrno, že daňová povinnost byla stanovena dříve (v roce 1998 a 1999). Přihláška pohledávky je však opřena o

pokračování 31Af 82 /2010

vykonatelný výkaz nedoplatků. Nově je v přihlášce připojeno toliko rozhodnutí, jímž

se vyčísluje daňové penále. Podstatná v této souvislosti potom je skutečnost, že správce daně neučinil žádný úkon, směřující k vymožení jakékoliv daňové pohledávky, kromě uvedené přihlášky pohledávky v konkurzním řízení.

Žalobkyně připomněla, že úpravu promlčení obsahuje ustanovení § 70 daňového řádu, zcela autonomně, vylučující jakoukoliv subsidiaritu. Daňový řád tak představuje zcela autonomní úpravu promlčení, která upravuje běh promlčecí lhůty, přerušení či stavění promlčecí doby, resp. stavění v podstatě absentuje. Právo vymáhat a vybrat daňový nedoplatek se promlčuje po 6 letech po roce, ve kterém se stal tento doplatek splatný, je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven. Promlčecí doba tak dle žalobkyně počala běžet od 1. 1. 2000 (naposledy vydané rozhodnutí je datováno do roku 1999) a uplynula dnem 31. 12. 2006. Kdyby snad přihláška pohledávky v konkursu vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 k 9/2001, představovala přerušení běhu původní lhůty k vybrání či vymáhání daňového nedoplatku, a byla-li by tato okolnost postavená na roveň toho, že byl dlužník takto přihláškou o úkonu zpraven, běží nová promlčecí lhůta (vzhledem k uplatnění přihlášky pohledávky podáním Krajskému soudu v Hradci Králové dnem 14. 6. 2001), od 1. 1. 2002 a skončila, se zřetelem k tomu, že v průběhu celé doby nebyl učiněn žádný úkon vůči žalobkyni, uplynutím dne 31. 12. 2007. Exekuční příkaz, který je předmětem tohoto řízení, však byl vydán teprve dne 18. listopadu 2009, tedy téměř dva roky po uplynutí promlčecí lhůty.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Za mylný označil názor žalobkyně, že pohledávky veřejnoprávní povahy přihlášené v konkurzním řízení jsou nadány výhodou ohledně jejich pořadí a uspokojení z výtěžku konkurzní podstaty. To je zřejmé z rozvrhového usnesení čj. 45 K 9/2001-309, ze kterého vyplývá, že pohledávka správce daně nebyla pohledávkou přednostní, ale pohledávkou II. třídy. Pokud jde o běh promlčecí lhůty, zdůraznil, že od podání přihlášky u konkurzního soudu promlčecí doba neběží a staví se ohledně všech přihlášených pohledávek. Zrušením konkurzu se původní promlčecí doba přetrhne a začne běžet promlčecí doba nová. Žalovaný uvedl, že byl v daném konkurzním řízení konkurzním věřitelem až do pravomocného skončení konkurzu, proto nelze dle jeho názoru námitce promlčení přisvědčit.

Při jednání soudu konaném dne 17. 2. 2011 setrvaly obě strany sporu na svých argumentech a procesních návrzích.

Zástupce žalobkyně doplnil argumentaci v tom, že v posuzované věci je třeba rovněž rozlišit jednotlivé tituly k vymáhání pohledávek a posoudit, odkud pocházejí, přičemž zdůraznil odchylnost titulu uplatněného v konkurzním řízení (který představuje také samostatný titul pro vymáhání) a v řízení exekučním. V reakci na to žalovaný uvedl, že nevykonával přihlášku ke konkurzu, ale disponuje dvěma

pokračování 31Af 82 /2010

pravomocnými platebními výměry, které se staly součástí exekučního příkazu.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a žalobu neshledal důvodnou.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že správce daně vydal dne 18. listopadu 2009 exekuční příkaz čj. 261105/09/228940602902, kterým přikázal plátci mzdy žalobkyně, aby prováděl z její mzdy stanovené srážky pro pohledávky Finančního úřadu v Hradci Králové, a to až do výše vykonatelného nedoplatku v celkové částce 386.333,-- Kč. Dle exekučního příkazu se jednalo o pohledávku na dani z přidané hodnoty (penále) dle rozhodnutí vydaného dne 11. 6. 2001, čj. 133201/01/228913/6227, splatnou dne 29. 6. 2001, a o pohledávku na dani z příjmů fyzických (penále) osob dle rozhodnutí ze dne 11. 6. 2001, čj. 133211/01/228913/6227, splatnou dne 29. 6. 2001 a exekuční náklady. Vydání exekučního příkazu předcházela výzva k zaplacení nedoplatků v náhradní lhůtě ze dne 25. 9. 2008 a výkaz nedoplatků sestavený správcem daně ke dni 12. 8. 2009, z něhož je zřejmé, že k uvedenému dni měla žalobkyně nedoplatky vykazované na dani z přidané hodnoty a dani z příjmů fyzických osob v celkové částce 378.759,27 Kč. Proti exekučnímu příkazu podala žalobkyně námitky, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím.

Dále ze správního spisu a přílohového konkurzního spisu sp. zn. 45 K 9/2001 vyplynulo, že na majetek žalobkyně byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2001, čj. 45 K 9/2001-54 prohlášen konkurz. Dne 14. 6. 2001 přihlásil správce daně jako konkurzní věřitel do konkurzního řízení pohledávky celkem ve výši 1.955.263,-- Kč, přičemž v této výši je konkurzní soud pokládal za zjištěné. Ze specifikace pohledávek v přihlášce a k ní přiloženého výkazu nedoplatků ze dne 11. 6. 2001 je zřejmé, že přihlášeny byly mimo jiné i nedoplatky na základě platebních výměrů na penále, a to na penále na dani z přidané hodnoty dle platebního výměru ze dne 11. 6. 2001, čj. 133201/01/228913/6227, ve výši 858.714,-- Kč, a na penále na dani z příjmů fyzických osob dle platebního výměru ze dne 11. 6. 2001, čj. 133211/01/228913/6227, ve výši 155.046,-- Kč. Penále na dani z přidané hodnoty se vztahovalo k dani z přidané hodnoty za období roku 1997 doměřené platebním výměrem ze dne 22. 10. 1999, čj. 182504/99/228913/6227. Penále na dani z příjmů se vztahovalo k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997, doměřené platebním výměrem ze dne 22. 10. 1999, čj. 182529/99/228913/6227. Usnesením ze dne 19. 11. 2007, čj. 45 K 9/2001-309, rozvrhl krajský soud zpeněžený majetek z podstaty, přičemž věřitelé pohledávek II. třídy (mezi něž patřil i správce daně) obdrželi 0,536900018 % svých zjištěných pohledávek. Správce daně tak obdržel z pohledávky zjištěné ve výši 1.955.263,- Kč částku 10.497,81 Kč. Z usnesení ze dne 13. 2. 2008, čj. 45 K 9/2001-317, které nabylo právní moci dnem 7. 3. 2008, je zřejmé, že konkurz na majetek úpadce – žalobkyně byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen.

Krajský soud se se žalobní námitkou, že uplatněním pohledávky správcem daně

pokračování 31Af 82 /2010

v konkurzním řízení a jejím (byť částečným) uspokojením se pohledávka fakticky

konzumovala, neztotožnil.

O tom, že správce daně řádně přihlásil předmětné pohledávky do konkurzního řízení a ty nebyly správcem konkurzní podstaty popřeny, není sporu. Je rovněž nepochybné, že žalovaný byl z výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty uspokojen pouze částečně. Po zpeněžení konkurzní podstaty úpadce (žalobkyně) a následném rozdělení získaného výtěžku mezi konkurzní věřitele byl konkurz zrušen. Zrušením konkurzu přitom zanikají účinky jeho prohlášení uvedené v § 14 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání. To znamená, že se zánikem účinků prohlášení konkurzu se z úpadce stává opět dlužník, který je oprávněn plně disponovat se svým majetkem (pokud nějaký zpeněžitelný po zrušení konkurzu zbude), dlužník neomezeně rozhoduje o všech právních úkonech týkajících se jeho majetku, pokračují veškerá řízení, jež byla prohlášením konkurzu přerušena a byl-li jejich účastníkem před prohlášením konkurzu dlužník, věřitelé opět mohou (mají-li exekuční titul) vést exekuci na majetek dlužníka a započtení na majetek dlužníka je znovu přípustné. Pohledávka, nebo její část, která podle rozvrhového usnesení zůstane neuspokojená, ani po právní moci rozvrhového usnesení ani po zrušení konkurzu nezaniká. Není proto žádný důvod, aby nemohla být i po zrušení konkurzu nuceně vymáhána.

Tedy ani poté, co konkursní řízení úspěšně projde fází zpeněžení majetku podstaty a soud konkurz zruší po splnění rozvrhového usnesení (§ 44 odst. 1 písm. b/ zákona o konkurzu a vyrovnání), nedochází k oddlužení dlužníka od jeho starých závazků. Naopak, pro ty pohledávky (ty části pohledávek), které přesto, že byly řádně zjištěny (§ 23 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání), nebyly v konkurzu plně uspokojeny, mohou věřitelé vést po právní moci rozvrhového usnesení výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění (k tomu viz § 45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání). Takový postup přitom může být úspěšný (např. nabude-li úpadce další majetek po skončení konkursu), zvláště pak, je-li úpadcem fyzická osoba (její mzda, důchod apod. může být předmětem exekuce).

Žalobkyně současně namítala, že "dobrodiní pokračujícího života pohledávek" po skončení konkurzního řízení lze přiznat pouze pohledávkám povahy soukromoprávní nikoli povahy veřejnoprávní. S tímto názorem se však krajský soud neztotožnil. Jak již judikoval Ústavní soud (např. v souvislosti se započítáváním pohledávek), cílem zákona o konkurzu a vyrovnání je poměrné uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Přitom opakovaně zdůraznil, že účastníci v konkurzním řízení mají rovné postavení, přičemž správce daně se svou veřejnoprávní pohledávkou nemá žádné výhodnější postavení ve vztahu k ostatním věřitelům. Pokud jde o vymáhání daňových pohledávek, zákon o konkurzu a vyrovnání má ve vztahu k daňovému řádu povahu zákona speciálního, což lze dokumentovat tím, že daňové pohledávky vzniklé před prohlášením konkurzu, musí být přihlášeny do konkurzu a v jeho průběhu je nelze uspokojit jinak, než prostřednictvím rozvrhového usnesení. Jestliže tedy věřitelé mohou ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání vést po právní moci rozvrhového usnesení výkon rozhodnutí na úpadcovo pokračování 31Af 82 /2010

jmění pro pohledávky (nebo jejich části), které přesto, že byly řádně zjištěny, nebyly

v konkursu plně uspokojeny, pak krajský soud neshledává žádný důvod, proč by z této možnosti měli být vyloučeni věřitelé pohledávek veřejnoprávních.

Krajský soud nepřisvědčil ani námitce promlčení. Právo vymáhat a vybrat daňový nedoplatek se ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 daňového řádu promlčuje po 6 letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Dle odstavce druhého stejného ustanovení, je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčení lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven.

Lhůta pro předpis penále je vázána na lhůtu pro vybrání daně, nikoli na lhůtu pro vyměření daně. Předpis penále je tak třeba sdělit ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Předmětné penále bylo oběma platebními výměry na penále ze dne 11. 6. 2001 v této lhůtě sděleno včas (o tom ostatně nebylo sporu). Splatnost penále nastala dne 29. 6. 2001, ve stejném roce byl na žalobkyni prohlášen konkurz a správce daně řádně přihlásil dne 14. 6. 2001 své pohledávky do konkurzního řízení. Přihláška pohledávky v konkursu představuje přerušení běhu původní lhůty k vybrání či vymáhání daňového nedoplatku, neboť jde o úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 daňového řádu, přičemž nová promlčecí lhůta, pokud by nenastaly další okolnosti mající na její běh vliv, by uplynula dnem 31. 12. 2007. Ustanovení § 20 odst. 8 zákona o konkurzu a vyrovnání pak stanoví, že přihláška pohledávky má pro běh lhůty pro promlčení a zánik práv stejné účinky jako uplatnění práva u soudu, tj. promlčecí doba od uplatnění práva u soudu po dobu řízení neběží (k tomu srov. ustanovení § 112 občanského zákoníku). Od přihlášky pohledávky do konkurzního řízení správcem daně v roce 2001 do zrušení konkurzu v roce 2008 (právní moc usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nastala dnem 7. 3. 2008) tedy promlčecí lhůta neběžela. Z uvedeného je tak zřejmé, že pokud šestiletá promlčecí lhůta k vymožení předmětného nedoplatku (penále) po dobu konkurzu (od podání přihlášky) neběžela, do doby jeho vymáhání správcem daně, ke kterému došlo po skončení konkurzu (výzva k zaplacení tohoto nedoplatku v náhradní lhůtě byla vydána dne 25. 9. 2008 – doručena dne 17. 12. 2008, exekuční příkaz byl vydán dne 18. 11. 2009 – právní moc nastala dne 20. 4. 2010), uběhnout nemohla.

Je sice pravdou, jak zdůrazňuje žalobkyně, že se v daném případě jednalo o veřejnoprávní pohledávku. Dle názoru krajského soudu to však v daném případě nemělo na závěr v otázce běhu promlčecí lhůty ve věci vliv. Byť právní úprava § 70 daňového řádu ve znění do 31. 12. 2007 neznala institut stavění lhůty v důsledku vymáhání, a to ať už prováděním exekuce soudem nebo soudním exekutorem nebo po dobu přihlášení nedoplatku v insolvenčním (dříve konkurzním) řízení, v případě konkurzního řízení (dle platné úpravy v rozhodné době) z ustanovení § 20 odst. 8 zákona o konkurzu a vyrovnání jednoznačně vyplývalo, že pro přihlášené pohledávky po dobu trvání konkurzního řízení platí ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Při výkladu tohoto ustanovení je dle názoru krajského soudu nutno přihlížet zejména ke pokračování 31Af 82/ 2010

skutečnosti, že v konkurzním řízení je postavení všech věřitelů rovnocenné (tj.

postavení jak věřitelů pohledávek soukromoprávních, tak veřejnoprávních), během konkurzního řízení nemá věřitel žádnou možnost (na rozdíl například od soudní exekuce, daňové exekuce nebo exekuce prováděné dle exekučního řádu) vymáhat svoji pohledávku jiným způsobem (než ji přihlásit do konkurzního řízení), ani jakkoliv ovlivnit délku konkurzního řízení. Proto nelze v daném případě zužovat aplikaci ustanovení § 20 odst. 8 zákona o konkurzu a vyrovnání pouze na pohledávky soukromoprávní povahy.

Lze dodat, že pozornosti krajského soudu neuniklo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2010, čj. 5 Afs 86/2009-55, ve kterém se tento soud zabýval otázkou, jaký účinek na běh promlčecí lhůty má podání návrhu na vymožení celního dluhu výkonem rozhodnutí podle občanského soudního řádu nebo exekucí dle exekučního řádu a zda se podáním návrhu v těchto případech uplatní stavění promlčecí lhůty podle § 112 občanského zákoníku. Dospěl přitom k závěru, že soudní výkon rozhodnutí k vymožení nedoplatku cla (za právní úpravy celního zákona do 30. 6. 2002) nezpůsobuje stavění promlčecí lhůty podle § 112 občanského zákoníku po dobu trvání řízení o výkon rozhodnutí a že úkonem přerušujícím běh lhůty k vybrání či vymáhání nedoplatku cla není úkon soudu či soudního exekutora v řízení o výkon rozhodnutí nebo v řízení exekučním. Pokud šlo o otázku použitelnosti ustanovení § 112 občanského zákoníku, podrobně se zabýval jednotlivými ustanoveními různých právních předpisů, které se týkaly časového rámce vykonatelnosti soukromoprávních nebo veřejnoprávních povinností (tj. úpravou obdobnou úpravě v celním zákoně), přičemž se mimo jiné se dotkl i daňového řádu. Dovodil, že s přihlédnutím k legislativními vývoji lze mít zato, že úprava v celním zákoně ani úprava § 70 daňového řádu v jeho znění účinném do 31. 12. 2007 institut stavění lhůty v důsledku provádění výkonu rozhodnutí či exekuce soudním exekutorem neznala a nepočítala s tím, že by k němu mělo docházet v případě, že správce daně či celní orgán zvolil tento způsob vymožení nedoplatku.

Nejvyšší správní soud současně v uvedeném usnesení konstatoval, že důvod pro použití § 112 občanského zákoníku na nedoplatky cla nevyplývá ani z příslušných ustanovení o. s. ř. či exekučního řádu upravujících nucené vymáhání peněžitých pohledávek. Dle krajského soudu je však právě v případě konkurzního řízení situace jiná. Důvod pro použití § 112 občanského zákoníku na přihlášené pohledávky (tj. na všechny přihlášky pohledávek) vyplývá z ustanovení § 20 odst. 8 zákona o konkurzu a vyrovnání. Přestože tedy jde v daném případě o veřejnoprávní pohledávku, podmínky jejíhož promlčení byly relativně samostatně upraveny v § 70 daňového řádu, ze zvláštností úpravy konkurzního řízení plyne, že ustanovení § 112 občanského zákoníku o stavění promlčecí doby se použije i na běh lhůty pro promlčení takovéto veřejnoprávní pohledávky (daňového nedoplatku). Nad rámec uvedeného lze dodat, že zákonodárce s účinností od 1. 1. 2008 novelizací ustanovení § 70 odst. 3 daňového řádu stanovil, že po dobu soudního vymáhání se promlčecí lhůta staví. Jak je zřejmé z důvodové zprávy k této novele, z důvodu právní jistoty výslovně stanovil i to, že lhůta neběží po dobu přihlášení nedoplatku v insolvenčním řízení (v neskončených věcech i podle zákona o konkurzu a vyrovnání). pokračování 31Af 82 /2010

Žalobkyně při jednání u soudu dále namítla, že v posuzované věci je třeba rovněž rozlišit jednotlivé tituly k vymáhání pohledávek a posoudit, odkud pocházejí. Sice nespecifikovala, jaké konkrétní důsledky s tím v dané věci spojuje, krajský soud však k tomu uvádí následující. Dle ustanovení § 73 odst. 4 daňového řádu je exekučním titulem pro daňovou nebo soudní exekuci vykonatelný výkaz nedoplatků, vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění a splatná částka záloh na daň. Podle zákona o konkurzu a vyrovnání, je exekučním titulem dle ustanovení § 45 odst. 2 seznam přihlášek, který má povahu veřejné listiny. Vedle sebe tedy mohou stát různé exekuční tituly, a pokud po ukončení konkurzního řízení správce daně přistoupil k exekuci předmětných pohledávek na základě platebních výměrů, tj. vykonatelných rozhodnutí ukládajících peněžité plnění, nelze v tom spatřovat nezákonnost. Tomu, aby po dlužníkovi bylo postupně vymáháno plnění na základě různých (vedle sebe stojících) exekučních titulů se přitom dlužník (povinný) v řízení o výkon rozhodnutí ubrání návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 268 o. s. ř.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný při jednání prohlásil, že mu v řízení před krajským soudem náklady nevznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 28. února 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru