Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 70/2010 - 38Rozsudek KSHK ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

5 Afs 70/2008 - 152

1 Afs 100/2009 - 63

2 Afs 93/2006


přidejte vlastní popisek

31Af 70/2010-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Dobrovolného svazku obcí "Region Orlické hory", se sídlem v Deštném v Orlických horách 61, zast. JUDr. Jaroslavem Kobíkem, daňovým poradcem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. března 2010, čj. 1765/10-1700-602615 a čj. 1843/10-1700-602615, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen "správce daně") ze dne 12. 10. 2009, čj. 41916/09/253980605050, kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 148.906,- Kč, a do rozhodnutí z téhož dne, čj. 41917/09/253980605050, kterým mu bylo stanoveno penále související s tímto odvodem ve výši 148.906,- Kč.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání obou napadených rozhodnutí, jakož i jim předcházejících platebních výměrů, a jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má zato, že správce daně i žalovaný postupovali v rozporu se zákony, rozhodnutí se zakládají na podstatných vadách řízení a jsou v rozporu se skutečností i právními předpisy.

Uvedl, že správce daně a žalovaný konstatovali porušení rozpočtové kázně u smlouvy o poskytnutí příspěvku ze dne 4. 6. 2001. To spatřovali v nedodržení termínu realizace a termínu pro závěrečné vyúčtování, a to přesto, že ke smlouvě byl uzavřen dodatek. Žalobce poukázal na ustanovení § 2 odst. 1 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), s tím, že správce daně měl dle jeho názoru zjišťovat okolnosti uzavření dodatku ke smlouvě u poskytovatele dotace, neboť měl povinnost zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti co nejúplněji. Poskytovatel se ve svém sdělení ze dne 10. 7. 2009, čj. 22309/2009-51 totiž připustil možné pochybení z důvodů malých zkušeností s dotacemi z EU. Žalobce s ním ještě před uplynutím termínu smlouvy jednal o jejím prodloužení, k administrativnímu úkonu podpisu dodatku pak došlo až po uplynutí termínu původní smlouvy. Žalobce má proto zato, že nelze striktně tvrdit, že jde o změnu se zpětnou platností.

Termín pro závěrečné vyúčtování akce byl dle žalobce dodržen, neboť se odvíjí od termínu realizace akce, který hodnotil žalovaný (jak je uvedeno shora) nesprávně. To rovněž označil za porušení ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu

K tvrzení správce daně a žalovaného o shodě dvou dokumentů financovaných z dotací žalobce namítl, že navrhl výslechy svědků – náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje, projektanta, zástupce společnosti Lesy Janeček, s. r. o., a správce Kolowratského majetku. Ty by prokázaly, že šlo o dva projekty, které byly shodné pouze v části, protože se jiné řešení ukázalo jako neschůdné. Výslechy však žalovaný neprovedl, přestože má povinnost vždy provést navržené důkazní prostředky, které jsou potřebné k zjištění stavu věci. Tím došlo dle žalobce k porušení ustanovení § 31 odst. 2 a § 16 odst. 4 písm. c) daňového řádu.

Dále žalobce uvedl, že předloženou zprávu o výsledku daňové kontroly odmítl podepsat důvodně, neboť mu správce daně neumožnil řádně reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno. Tím byla porušena jeho práva vyplývající mu z ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) a f) daňového řádu. Zpráva tak nebyla dle žalobce řádně projednána a daňová kontrola byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu.

Vady vytýkané řízení vedenému o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vztahuje žalobce i na předpis penále k tomuto odvodu.

V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce obdržel v roce 2001 dotaci v rámci programu EU CBC Phare ze Společného fondu malých projektů, a to na akci Zpracování studie běžkařských tras (dále také jen "studie"). Uvedenou dotaci administrovala společnost Regional Development Agency (dále jen "RDA"), s níž uzavřel žalobce jako příjemce dotace dne 4. 6. 2001 smlouvu o poskytnutí příspěvku ze Společného fondu malých projektů (dále jen "smlouva o příspěvku"). Finanční toky zajišťovalo Centrum pro regionální rozvoj (dále jen "CRR"), do jehož administrace programy financované z Phare spadaly. Na RDA byla přenesena část pravomocí poskytovatele dotací - Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen "MMR"). Žalovaný konstatoval, že ve smlouvě o příspěvku je v čl. II odkazováno na přílohu č. 1, která je podle čl. X nedílnou součástí smlouvy. V ní je stanoven termín realizace (ukončení projektu) 12/2001. Dne 28. 3. 2002 byl podepsán dodatek č. 1 k uvedené smlouvě s tím, že došlo ke změně textu v čl. III, cit: „Poskytnutí

příspěvku podle této smlouvy je vázáno právním trváním 10,5 měsíce, přičemž ukončení realizace projektu je možná nejdéle však do 15. 4. 2002“. Smlouva o dodávce s dodavatelem panem Pavlem Mattušem byla uzavřena dne 21. 2. 2002, tedy po termínu realizace původně stanoveném ve smlouvě o příspěvku.

Dále žalovaný uvedl, že správce daně považoval za nedodržený termín realizace akce, neboť zjistil, že k předání studie (10 paré) dodavatelem žalobci došlo dne 10. 4. 2002. Zároveň neuznal dodatek ke smlouvě o příspěvku k jehož uzavření došlo až po proběhnutí termínu realizace stanoveného ve smlouvě o příspěvku. Dle správce daně nebyl dodržen ani termín pro závěrečné vyhodnocení projektu (do 15 pracovních dnů ode dne ukončení realizace, tj. ke dni 31. 12. 2001), mělo být vyhodnocení předáno v termínu do 22. 1. 2002. Závěrečné vyhodnocení projektu však bylo předáno dne 29.4.2002. Správce daně fyzickou kontrolou studie současně zjistil, že jsou v ní uspořádány dokumenty, které vznikly již v roce 2000 a také dokumenty z roku 2001, jejichž vznik předcházel uzavření smlouvy o příspěvku. Z těchto dokumentů mu vyplynulo, že stejný projektant v roce 2000 vytvořil projekt „Trasy pro lyžařskou turistiku v centrální části Orlických hor“ (dále také jen "projekt"). Projekt vznikl na zakázku, jejímž objednavatelem bylo Sdružení občanů Via Aurea a investorem Sdružení obcí Orlických hor. Jeho porovnáním se Studií správce daně ověřil, že dokumenty jsou identické s výjimkou v části C – propočet (ve Studii je uvedeno sněžné vozidlo Snow Rabit za cenu 1.742.000,- Kč, zatímco v projektu jsou uvedena 4 vozidla Bombarddier – Ski-doo Alpine III a 4 stopovací profesionální sestavy, vše za shodnou cenu 1.742.000,- Kč) a v mapové části projekt obsahuje o 4 výkresy více. Z toho správce daně usoudil, že studie vznikla okopírováním projektu (s výše uvedenou výjimkou), proto uzavřel, že nemohl být splněn účel dotace (krytí nákladů na studii) a že došlo i k zastření skutečnosti formálně právním stavem za účelem získání dotačních prostředků.

Žalobcem v odvolání namítanou nezákonnost, která měla spočívat v nevyžádání oficiálního stanoviska CCR, žalovaný neshledal. K odvolání přiložený dopis CCR, telefonický kontakt správce daně s CCR dne 13. 3. 2009 a e-mailová korespondence dle žalovaného naopak potvrzují předpoklad správce daně, že prodloužení termínu realizace dodatkem uzavřeným po proběhnuvším termínu realizace je porušením rozpočtové kázně. Žalovaný se při hodnocení porušení této podmínky ztotožnil s argumentací správce daně, který odůvodnil svůj postup mimo jiné i odkazem na Praktického průvodce smluvními postupy Phare, Ispa a Sapard příručkou „Practical Guide“ poskytnutého žalobcem. Tento průvodce smluvními postupy stanovuje postupy pro použití v praxi, jak v decentralizovaných systémech s ex-ante schválením Evropského společenství, tak v decentralizovaných systémech s ex-post dohledem a zahrnuje příslušná ustanovení Manuálu pokynů vztahujících se k uzavírání smluv na práce, dodávky a služby uzavřené za účelem spolupráce Evropského společenství s třetími zeměmi, který byl schválen Evropským společenstvím dne 10. listopadu 1999. V materiálu „Practical Guide“ je přímo uveden příklad dodatku smlouvy (A7), přičemž v Praktickém průvodci smluvními postupy Phare, Ispa a Sapard je připuštěna změna smluvních podmínek výhradně písemnými dodatky, avšak změny nelze aplikovat se zpětnou platností (bod 6.5.). Dle žalovaného tedy k porušení rozpočtové kázně nedodržením termínu realizace akce došlo, byť jde o porušení spíše formální.

K projednání zprávy o kontrole žalovaný zrekapituloval, že dne 22. 1. 2009 se konalo první projednání kontrolní zprávy, při němž bylo shodnuto, že k jejím závěrům se žalobce vyjádří do 17. 2. 2009. V uvedený den se na finančním úřadě konalo další ústní jednání a námitky žalobce k závěrům zprávy byly zaznamenány do protokolu o ústním jednání. K těmto námitkám se správce daně vyjádřil dne 24. 3. 2009 při dalším protokolovaném jednání (proloženým písmem zaznamenal své odůvodnění, proč na některých svých závěrech setrvává). Dne 8. 4. 2009 nahlížel žalobce do spisu a dne 13. 5. 2009 se konalo další jednání, při kterém byly zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy, které většinou jen podrobněji rozváděly námitky uplatněné dne 17. 2. 2009, k nimž se správce daně podrobně vyjádřil v protokolu sepsaném dne 24. 3. 2009. V protokolu je zaznamenána i vysvětlující komunikace mezi správcem daně a žalobcem, ze které vyplývá reakce žalobce na zjištění správce daně i reakce správce daně na tvrzení žalobce. Jednání se uskutečnilo i dne 30. 7. 2009 a poslední protokolované jednání se konalo dne 7. 10. 2009. Při něm správce daně shrnul průběh řízení a specifikoval výše uvedené protokoly a dokumenty a znovu odůvodnil, proč argumentům žalobce nevyhověl, resp. proč některé argumenty přijal, a prohloubil tak argumentaci uvedenou již dříve v protokolech o ústním jednání. Žalovaný konstatoval, že v kontrolní zprávě předané dne 7. 10. 2009 nenalezl žádné významné odlišnosti (jedinou odchylkou od verze projednávané dne 30. 7. 2009 bylo doplnění věty na straně 9 ve třetím odstavci: "Ze strany daňového subjektu nebylo předloženo žádné vyjádření prokazující povolenou změnu termínu realizace."). Rozdílnost náhledu na předkládané důkazy nemohou být přitom dle žalovaného kvalifikovány jako upření základního práva daňového subjektu daného mu ustanovením § 16 odst. 4 daňového řádu.

V reakci na odvolací námitky týkající se shody studie a projektu žalovaný uvedl, že jejich podrobným zkoumáním zjistil, že se skutečně jedná o identické dokumenty (se shora uvedenou výhradou týkající se části C). Oba dokumenty mají shodné rozčlenění (A – průvodní zpráva, B - výkresy, C - propočet a D – doklady) a identický obsah jednotlivých částí (s výše uvedenou výjimkou v části C). Zjistil, že dokument čj. Výst. Rozh.-627/1/1/129/01 ze dne 20. 8. 2001 Územní rozhodnutí o využití území pro Trasy pro lyžařskou turistiku v centrální části Orlických hor vydaný Městským úřadem (stavebním úřadem) v Rokytnici v Orl. horách na žádost Sdružení obcí region Orlické hory ze dne 24. 5. 2001 (tedy před uzavřením smlouvy o příspěvku na studii), vycházel z územně plánovací dokumentace včetně situačního plánu, a proto stavební úřad upustil od ústního jednání. Zmíněnou dokumentací byl projekt zpracovaný p. M. v roce 2000. Součástí části D projektu byla následující vyjádření a stanovisko:

1. vyjádření Správy chráněné krajinné oblasti č.j. Výst.175/2000 – Ká ze dne 10. 1. 2001 (žádost o vyjádření byla podána p. M. dne 22. 2. 2000)

2. vyjádření starostů Sdružení obcí Orlických hor ze dne 30. 4. 2001 3. vyjádření Okresního úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne 16. 2. 2001 4. vyjádření Správy Kolowratských lesů ze dne 6. 2. 2001

5. vyjádření firmy Janeček, s. r. o., ze dne 30. 1. 2001

6. vyjádření státního podniku Lesy ČR ze dne 20. 2. 2001 7. vyjádření Okresního úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne 2. 5. 2001 k trasám pro lyžařskou turistiku

8. souhrnné stanovisko zpracovatele projektové dokumentace z března 2001

Z uvedeného žalovaný dovodil, že projekt v části A, B, C byl zpracován v roce 2000, když veškerá přiložená vyjádření v části D jsou z počátku roku 2001. Z uvedeného rovněž vyplývá, že Sdružení obcí Orlických hor bylo s projektem obeznámeno (včetně starostky Obce Deštné v Orlických horách – viz dokument pod č. 2.) a vyslovilo s ním souhlas, a to před uzavřením smlouvy o příspěvku. Z obsahu dokumentů pod č. 5 - 7 vyplývá, že majitelé dotčených pozemků vyjádřili souhlas s vedením tras vyznačených projektem, Správa Kolowratských lesů za souhlasným stanoviskem k vedení tras vyslovila nesouhlas s jedinou trasou po lesní cestě Kapradinová z důvodu zachování klidové zóny pro zvěř. Dle žalovaného žalobce o duplicitě obou dokumentů věděl (viz vyjádření starostů obcí Orlických hor k Projektu a podaná žádost o územní rozhodnutí). Písemná dokumentace z počátku roku 2001 přisvědčuje současně tomu, že s navrženými trasami z roku 2000 správci lesního majetku vyslovili souhlas ještě před zahájením práce na studii (s jedinou výhradou na trase lesní cesty Kapradinová). Ani tomu, že by byl projekt zpochybněn, nenasvědčují další v projektu uložené dokumenty v části D, z nichž naopak vyplývá i shoda všech orgánů, které se k navrhovaným trasám vyjadřovaly. Ze schvalovací dokumentace stavebního úřadu pak také vyplývá formální a administrativní legalita ve vztahu k navrženým trasám, a to i s ohledem na vlastnické poměry.

Žalovaný dále zmínil sdělení starosty V. Š., který se jako starosta obce Orlické Záhoří účastnil jednání v roce 2001, který se vyjádřil v tom smyslu, že si pamatuje, že existovala starší studie, na kterou měla nová studie navázat především v oblasti propojení tras s trasami polskými a že vlastníci velkých lesních pozemků měli výhrady k již schválenému trasování z důvodů ochrany zvěře, když nakonec došlo ke shodě, že v určitých místech nebudou lyžařské trasy udržovány, i když v mapách zůstanou zachovány. Z vyjádření starostů ze dne 23. 4. – 30. 4. 2001, je zřejmé, že doporučili na jednání 21. 11. 2000 rozšířit projektem vybrané lyžařské trasy, což však nebylo ze strany majitelů pozemků akceptováno, takže v návaznosti začátkem roku 2001 došlo k akceptaci tras vyspecifikovaných projektem (viz předchozí dokumenty pod č. 5. - 7.) a poté i k souhlasu starostů (viz dokument pod č. 2.).

Vyjádření realizátora projektu i studie pana M. ze dne 24. 2. 2005 žalovaný označil za účelové a nepodložené. Ten uvedl, že ve studii k propojení z časových důvodů a z důvodu složitosti procesu změn česko-polské mezivládní smlouvy o hraničních přechodech a překračování společné hranice mezi ČR a PR skutečně nedošlo. Sdělil také, že se jednalo o změny schváleného trasování z ohledem na potřeby zvěře a že se nakonec dospělo ke shodě v podobě projektu, přičemž jednání s vlastníky byla složitá a náročná. Žalovaný k tomu uvedl, že pokud bylo jednáno o případných změnách navržených tras v roce 2001, muselo to být před konečnou fází vypracování projektu. Studie však byla podle zjištěných skutečností (dle obsahu dodatku ke smlouvě o příspěvku, dle předávacího protokolu ze dne 10. 4. 2002 i podle titulní strany studie) vypracována až v roce 2002.

Dle žalovaného nemohly učiněné závěry správce daně ovlivnit ani navržené výslechy správců lesního majetku (Ing. J. Z. a Ing. M. F.), neboť existují jejich písemná souhlasná stanoviska, která vedla k úřednímu schválení tras dle projektu. Za nadbytečné označil i provedení výslechu svědka H. D. (náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje – jedná se bývalého starostu Obce Orlické Záhoří a současně o bývalého ředitele společnosti RDA, která uvedenou akci administrovala). Shora uvedené písemné dokumenty mají totiž dle jeho názoru takovou váhu, že je nemůže vyvrátit ani případné svědecké tvrzení.

Žalovaný uzavřel, že v tomto případě došlo i k zastření skutečnosti formálně právním stavem, když podaná žádost neodpovídala skutečnostem a byla s největší pravděpodobností vypracována za účelem získání dotačních prostředků na již provedenou ukončenou akci, což však pravidla poskytování tohoto typu dotací vylučují.

V odůvodnění rozhodnutí týkajícím se stanovení penále žalovaný dodal, že přezkoumal i správnost penalizace z hlediska stanovení penalizačních dat (počátek penalizace a sazbu) dle zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž shledal správnost postupu správce daně při výpočtu penále.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, setrval na závěrech v něm uvedených a navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním námitkám dodal, že k plnění podmínky termínu realizace nebyla v odvolání vznesena žádná konkrétní námitka. Již v rozhodnutí o odvolání přitom vysvětlil žalobci, že neoficiální stanovisko CRR nebylo důvodem pro konstatování porušení rozpočtové kázně, ale že správce daně vycházel ze zjištěných skutečností a nastavených pravidel. Protože dodatek byl uzavřen v rozporu s nastavenými pravidly poté, co původní termín proběhl, nelze posun termínu realizace akceptovat. Shodu dokumentů dle žalovaného správce daně jednoznačně prokázal. Ze získaných důkazních prostředků bylo také ověřeno, že zavinění bylo v tomto směru na straně žalobce, neboť o duplicitě dokumentů věděl.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně a žalovaný svůj souhlas udělil způsobem předvídaným v § 51 odst. 1 větě druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobci byl na základě smlouvy o poskytnutí příspěvku ze Společného Fondu malých projektů ze dne 24. 5. 2001 (podepsané dne 4. 6. 2001) poskytnut příspěvek na projekt Zpracování studie běžkařských tras.

V této smlouvě bylo v čl. I. odst. 1 konkretizováno, že předmětem smlouvy je poskytnutí příspěvku na realizaci projektu specifikovaného v příloze č. 1, kterou byla žádost o poskytnutí příspěvku (označena za nedílnou součást smlouvy v čl. X. smlouvy). V čl. II. odst. 2 smlouvy bylo ujednáno, že příspěvek bude poskytnut pouze tehdy, jestliže příjemce splní své povinnosti vyplývající z této smlouvy. Čl. III. smlouvy upravoval dobu trvání smlouvy, a to tak, že "poskytnutí příspěvku podle této smlouvy je vázáno lhůtou 9 měsíců ode dne podpisu této smlouvy. Po uplynutí této lhůty nemůže být příspěvek poskytnut". V čl. IV. smlouvy byly stanoveny další podmínky pro poskytnutí příspěvku, mimo jiné v odst. 7 se žalobce jako příjemce zavázal předložit závěrečné vyhodnocení průběhu projektu nejpozději do 15 pracovních dnů od ukončení realizace projektu. V závěrečných ustanovením čl. X. bylo stanoveno, že veškeré změny a dodatky této smlouvy musí mít písemnou formu. V základních údajích o projektu v žádosti o poskytnutí příspěvku je uvedeno zahájení projektu v termínu 6/2001 a ukončení projektu 12/2001. Totéž v části 4. žádosti pod bodem 4.1 je uvedeno datum zahájení činnosti 6/2001 a ukončení činnosti 12/2001. Dále je ve správním spise založen dodatek č. 1 smlouvy o poskytnutí příspěvku ze Společného fondu malých projektů, který byl smluvními stranami uzavřen dne 28. 3. 2002. V něm došlo ke změně článku III. smlouvy, který byl nahrazen textem: "Poskytnutí příspěvku podle této smlouvy je vázáno právním trváním 10,5 měsíců, přičemž doba ukončení realizace projektu je možná nejpozději do 15. 4. 2002". Vyhodnocení projektu - závěrečná zpráva příjemce dotace byla dle data uvedeného na formuláři vypracována dne 25. 4. 2002 a předložena dne 29. 4. 2002. Z něho je patrné, že žalobce v údajích o harmonogramu realizace projektu uvedl následující data ukončení projektu: plán – 12/2001, skutečnost – 04/2002.

Z podstatných listin dále správní spis obsahuje smlouvu o dodávce služeb (tj. na zpracování studie) s dodavatelem P. M. ze dne 21. 2. 2002, jejíž součástí jsou i zadávací podmínky ke zpracování studie. V nich byl cíl studie definován jako propojení dvou turisticky významných oblastí (Orlických a Bystřických hor) v zimním období lyžařskými trasami. Rozsah prací a předmět zakázky byl stanoven tak, že jde o vypracování odborné studie běžkařských tras v Orlických horách s napojením na Bystřické hory. Součástí studie mělo být vytipování nejvhodnějších běžkařských tras v několika variantách, vytipování vhodných míst na zřízení parkovišť pro lyžaře a odpočívadel, navržením techniky na údržbu tras dle dostupnosti v terénu, návrh značení běžkařských tras, a to až do fáze územního rozhodnutí. Z předávacího protokolu vyplynulo že vypracovaná studie byla předána žalobci dne 10. 4. 2002. Dále je ve správním spise založena předmětná studie a vedle ní i projekt nesoucí datum 9/2000 vypracovaný rovněž P. M..

Po provedené kontrole správce daně konstatoval porušení rozpočtové kázně a vyměřil žalobci dne 12. 10. 2009 platebním výměrem čj. 41916/09/253980605050 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 148.906,- Kč a současně platebním výměrem čj. 41917/09/253980605050 penále s tímto odvodem související. Odvolání žalobce proti uvedeným rozhodnutím správce daně žalovaný zamítl napadenými rozhodnutími.

Z ryze procesního hlediska žalobce namítal, že zpráva o výsledku daňové kontroly nebyla řádně projednána, a proto byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu. Z tohoto důvodu ji odmítl podepsat.

Dle ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu sepíše pracovník správce daně o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou. Podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) téhož zákona daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že daňová kontrola je ukončena projednáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole. Projednání přitom musí zahrnovat jak vyjádření daňového subjektu ke kontrolním zjištěním, tak reakci správce daně na toto vyjádření. Platební výměr (příp. dodatečný platební výměr) pak může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem. Od obsahu případného vyjádření daňového subjektu ke zprávě o kontrole se přitom odvíjí další aktivita správce daně. Pokud vyjádření daňového subjektu obsahuje relevantní skutečnosti, důkazní prostředky či návrhy na provedení dalších důkazů, které mohou zpochybnit, změnit nebo doplnit kontrolní zjištění, je správce daně povinen zohlednit je ve zprávě o kontrole nebo navržené důkazy provést a případně doplnit zprávu o kontrole. Pokud je správce daně za významné nepovažuje, sdělí proč a další dokazování neprovede. V případě opakovaných nesouhlasných vyjádření daňového subjektu může správce daně ve svém stanovisku odkázat i na svá předchozí vyjádření týkající se daného problému. Daňový řád za takovéto situace dokonce umožňuje, aby správce daně společně se svým stanoviskem k vyjádření daňového subjektu předal či zaslal daňovému subjektu i platební výměr. I v takovém případě jsou totiž dodržena veškerá práva daňového subjektu zakotvená daňovým řádem a jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro vydání platebního výměru.

V projednávané věci je ze správního spisu zřejmé, že k prvému seznámení s výsledky kontroly a projednávání zprávy došlo dne 22. 1. 2009. Při něm byla žalobci poskytnuta lhůta k vyjádření do 17. 2. 2009. V uvedený den se uskutečnilo jednání, při kterém bylo vyjádření žalobce ke zprávě o kontrole zaznamenáno do protokolu. Dne 24. 3. 2009 se konalo další projednání zprávy, při kterém správce daně předal žalobci text zprávy, do které zapracoval své stanovisko k vyjádření žalobce a dalším listinným materiálům předloženým mu 18. 2. a 27. 2. 2009 a konečné kontrolní zjištění. Žalobce vzhledem k rozsáhlosti důkazních materiálů vznesl požadavek nahlédnout do spisu, což mu bylo umožněno dne 8. 4. 2009. Následně dne 13. 5. 2009 proběhlo jednání, při kterém byly do protokolu zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy předané mu dne 24. 3. 2009. Šlo v podstatné míře o doplnění námitek vznesených již dne 17. 2. 2009 a další argumentaci proti kontrolním závěrům správce daně. Dne 30. 7. 2009 proběhlo další projednávání zprávy, která obsahovala konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek a vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2009 a 13. 5. 2009 a předložených listinných materiálů. Žalobce se po přečtení textu zprávy vyjádřil k jednotlivým kontrolním zjištěním zejména v tom směru, že správce daně nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly

předloženy, a uvedl, že s kontrolním zjištěním u jednotlivých dotačních titulů nesouhlasí a odmítá zprávu z kontroly podepsat. K poslednímu projednání zprávy pak došlo dne 7. 10. 2009. Z protokolu o jednání čj. 48494/09/253980605050 je zřejmé, že v úvodu jednání správce daně zrekapituloval, že zpráva obsahuje konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek, stanovisek a dokladů žalobcem předaných v období od 17. 2. 2009 do 30. 7. 2009. Po přečtení zprávy žalobce konstatoval, že správce daně nepřihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo a že nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy. Pokud navíc zopakoval argumentaci opírající se o stanovisko MMR ze dne 9. 7. 2009, správce daně na to reagoval stejným stanoviskem jako při jednání dne 30. 7. 2009. Žalobce vyslovil nesouhlas s kontrolním zjištěním a odmítl zprávu podepsat. Správce daně k tomu v závěru protokolu vyslovil názor, že se se všemi připomínkami vypořádal, a považoval proto zprávu za projednanou a řízení za ukončené.

Ze shora citovaných protokolů a listin k nim přiložených je zřejmé, že při projednání zprávy dne 7. 10. 2009 šlo již jen o polemiku a nesouhlas žalobce s kontrolními zjištěními a k nim již předtím prezentovanými názory správce daně. Takové vyjádření žalobkyně nepřineslo již nic nového (neuváděl nové skutečnost, nenavrhl nové relevantní důkazy), tudíž ani nemohlo nic změnit na závěrech správce daně. Jestliže žalobce v žalobě namítá, že mu správce daně neumožnil reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno, pak nelze přehlédnout, že po přečtení zprávy z kontroly při jednání dne 7. 10. 2009 se stručně vyjádřil k některým dotačním titulům (č. 1 – 3, 5 a 8) a žádnou další lhůtu nepožadoval. Z jeho projevu při tomto jednání je navíc zřejmý pouze nesouhlas se závěry správce daně, nikoliv však, že by měl v úmyslu předkládat další relevantní důkazy a uvádět nové skutečnosti. Ostatně k předkládání či navrhování důkazů a k argumentaci vyvracející závěry správce daně, které mu sdělil při prvním seznámení s výsledky kontroly dne 22. 1. 2009, mu byla do závěrečného projednání zprávy, tj. do dne 7. 10. 2009, poskytnuta lhůta dostatečně dlouhá. Krajský soud proto uzavírá, že zprávu z daňové kontroly považuje za popsané situace za projednanou ve smyslu ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu a daňovou kontrolu proto za řádně ukončenou.

Dále bylo mezi účastníky řízení sporné to, zda došlo v daném případě k porušení rozpočtové kázně nedodržením termínu realizace akce, termínu pro závěrečné vyhodnocení akce a nadbytečností vypracování studie vzhledem k již předtím vypracovanému projektu.

Ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozpočtových pravidlech"), je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu (pro účely tohoto zákona se příspěvky a dotace poskytnuté ze zahraničí považují za příjmy státního rozpočtu). Neoprávněným použitím, resp. neoprávněným výdejem peněžních prostředků, se rozumí jejich vynaložení, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k

deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, na základě kterých byla dotace příjemci poskytnuta (§ 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech).

Dodržení termínu realizace akce je zpravidla jednou ze závazných podmínek stanovených při poskytnutí příspěvku nebo dotace. V posuzovaném případě to vyplývá zejména z čl. II odst. 1 a 2 smlouvy o poskytnutí příspěvku, dle nichž byl příjemce povinen splnit své povinnosti vyplývající z této smlouvy, přičemž realizace projektu byla specifikována odkazem na přílohu č. 1, kterou byla žádost o poskytnutí příspěvku. V ní je uvedeno datum ukončení činnosti 12/2001 (v části 1. i v části 4.1). Čl. III. smlouvy nazvaný Doba trvání smlouvy stanovil dobu, po kterou mohl být příspěvek poskytnut (konkrétně 9 měsíců ode dne podpisu, tzn. do 4. 3. 2002), tedy dobu, do které mohla být (případnými dodatky nebo změnami) prodloužena doba realizace projektu.

Tomuto výkladu odpovídá i znění dodatku č. 1, který změnil právní trvání smlouvy na 10,5 měsíců a nově tak mohl určit (právě v prodloužené době trvání smlouvy), že doba ukončení realizace projektu je možná nejpozději do 15. 4. 2002. Tento výklad čl. III. smlouvy ostatně není ani v rozporu se stanoviskem MMR ze dne 9. 7. 2009, na který opakovaně upozorňoval žalobce (ten sice v žalobě uvádí datum stanoviska ze dne 10. 7. 2009, je však nepochybné, že jde právě o zmíněné stanovisko MMR zpracované dne 9. 7. 2009). Přestože v něm MMR připouští určitá pochybení "administrativního charakteru", z jeho vyjádření k předmětnému čl. III. vyplývá, že uvedená lhůta znamenala "ukončit pouze fyzickou realizaci projektu", neboť "pokud by příjemce příspěvku neukončil realizaci veškerých plánovaných aktivit, nebyl by mu příspěvek poskytnut". Tomu tedy nelze ve světle časových souvislostí provedených úkonů (smlouva o příspěvku, její dodatek) a z tohoto pohledu i formulace předmětného čl. III. rozumět jinak, než že šlo o dobu, po kterou mohl být příspěvek poskytnut a nejpozději do té doby mohlo dojít i k případnému prodlužování závazného termínu realizace projektu.

Přes uvedené se však krajský soud neztotožnil se závěrem správce daně a žalovaného, že uzavřením smlouvy o dodávce dne 21. 2. 2002 a předáním studie až dne 10. 4. 2002 došlo k nedodržení termínu realizace (tj. původního termínu 12/2001), když neakceptovali posunutí termínu realizace ke dni 15. 4. 2002 dodatkem č. 1 uzavřeným dne 28. 3. 2002.

Smlouva o poskytnutí příspěvku ve svých závěrečných ustanoveních možnost změny písemnými dodatky připouštěla. Dodatek č. 1 byl uzavřen dne 28. 3. 2002 a změna jím provedená spočívala ve změně termínu realizace projektu, a to do 15. 4. 2002. K tomu je zapotřebí uvést, že poskytování dotací a příspěvků z prostředků státního rozpočtu je ovládáno vrchnostenským postavením poskytovatele dotace nebo příspěvku. Z tohoto jeho postavení plyne, že v režimu zákona o rozpočtových pravidlech autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí těchto prostředků. Záleží pak na příjemci dotace, zda tyto podmínky akceptuje. Z toho lze dovodit, že poskytovatel je také oprávněn tyto podmínky změnit, a to i v případě, kdy již nastalo jejich nesplnění ze strany příjemce. Je to tedy poskytovatel dotace (příspěvku), který primárně vytváří právní rámec, v jehož mezích má žadatel povinnost se pohybovat, a který svým rozhodnutím nebo ve smlouvě stanoví podmínky poskytnutí dotace (příspěvku), ale i případné změny těchto podmínek. Pokud se žadatel (žalobce) pohyboval v mezích, které poskytovatel vymezil svým rozhodnutím, resp. smlouvou a dodatkem k ní, nelze mu takové jednání přičítat k tíži. Z hlediska posuzování dodržení rozpočtové kázně je pak rozhodující stav, který tu je v době rozhodování finančního úřadu, a nikoliv ten, jež existoval v nějakém předchozím období. Správce daně a žalovaný tedy měli vycházet z nového termínu realizace akce, tj. z data 15. 4. 2002, a to přesto, že byl dodatek uzavřen poté, co již původní termín proběhl. Dle názoru krajského soudu na těchto obecných principech poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu nemění nic ani to, že Praktický průvodce smluvními postupy týkající se smluv externích subvencí Evropského společenství, na který odkazuje žalovaný, nepřipouští změnu smluvních podmínek se zpětnou platností. Nedodržení postupu dle příslušných manuálů samotným poskytovatelem je totiž věcí jinou.

Od termínu realizace akce se odvíjel i termín pro závěrečné vyhodnocení akce. Ten byl stanoven do 15 pracovních dnů ode dne ukončení realizace (čl. IV. odst. 7 smlouvy o příspěvku). Dokument "Vyhodnocení projektu (závěrečná zpráva příjemce dotace)" založený ve správním spise je ze dne 25. 4. 2002 a předložen byl dne 29. 4. 2002 (pod čj. 99/554/2002). Ze shora uvedeného vyplývá, že správce daně a žalovaný vycházeli pro posouzení dodržení této podmínky z nesprávného data ukončení realizace akce a považovali proto nesprávně za konečný termín pro závěrečné vyhodnocení den 22. 1. 2002. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že stanovený termín pro závěrečné vyhodnocení akce žalobcem dodržen byl.

Krajský soud však musel přisvědčit závěru žalovaného o porušení rozpočtové kázně z důvodu čerpání příspěvku na vypracování studie, která ale byla de facto již předtím zpracována (a uhrazena) v podobě projektu.

Žalovaný a před ním i správce daně se podrobně zabývali shodností studie a projektu, přičemž z porovnání obou dokumentů je zřejmé, že jsou skutečně identické. Mají stejné členění na čtyři části A - průvodní zpráva, B – výkresy, C – propočet a D – doklady, mají stejný obsah (kromě drobné shora popsané změny v části C), stejné grafické zpracování i totožná shromážděná vyjádření dotčených subjektů v části D (všechna z počátku roku 2001), jak i podrobně popsal v rozhodnutí o odvolání žalovaný. Není tedy pravdou tvrzení žalobce, že jsou shodné jenom v části, neboť drobná změna v části C je vzhledem k dalšímu rozsahu dokumentů zanedbatelná. Ze správcem daně shromážděných listin je rovněž nepochybné, že projekt byl zpracován dříve, než byla uzavřena smlouva o příspěvku na studii. O tom měl žalobce vědomost, jak je zřejmé mimo jiné z vyjádření starostů Sdružení obcí Orlických hor ze dne 30. 4. 2001.

Žalobce navrhoval výslech svědků (náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje, správců lesního majetku a zpracovatele studie i projektu), jejichž výpovědi měly potvrdit, že „šlo o dva projekty, které byly shodné pouze v části, a to proto, že jiné řešení se ukázalo jako neschůdné“. K tomu, zda se oba dokumenty shodují,

případně v jakém rozsahu, zcela postačilo jejich porovnání, k tomu není třeba provádět výslechy svědků. Není ani podstatné, zda zpracovatel studie (i projektu) ve svém písemném vyjádření uvedl, že v rámci vypracování studie měla být prověřena možnost překračování společné hranice mimo stávající přechody, k čemuž nakonec nedošlo, a že byly vzneseny nové požadavky vlastníků lesních pozemků na změnu již schváleného trasování v již vypracovaném projektu. To by bezpochyby vypověděl i při svém výslechu. Pokud však bylo v průběhu přípravy pro vypracování studie zjištěno, že "jiné řešení“ (oproti již zpracovanému řešení v projektu) se ukázalo jako nerealizovatelné, měla být tato situace projednána s poskytovatelem příspěvku a v tomto směru mohly být tomu korespondující příslušné změny upraveny dodatkem ke smlouvě o příspěvku změnou účelu jeho použití – nikoliv tedy na vypracování nové studie, ale např. k ověření možnosti změny existujícího projektu, apod. Nelze však akceptovat, aby po zjištění, že pro zpracování zadané studie nejsou dostatečné podmínky, došlo pouze k "okopírování" projektu, a to bylo předloženo jako nově zpracovaná studie. Krajský soud proto správcem daně shromážděné listiny ke zjištění skutkového stavu věci pro posouzení, zda byly dotační prostředky vynaloženy na zpracování studie, resp. zda byly práce potřebné ke zpracování studie provedeny, považuje za dostačující a výslechy navržených svědků za nadbytečné.

Je tedy nutno konstatovat, že dotační prostředky byly vydány v daném případě na zpracování studie zcela nehospodárně, a to na práce již de facto provedené v souvislosti s ukončenými pracemi spojenými s vypracováním projektu. Nedošlo tedy ke splnění účelu použití dotačních prostředků, neboť ty měly být určeny ke krytí nákladů na vypracování studie. Ta je však (až na shora uvedené drobnosti) obsahově i graficky zcela totožná s již předtím vypracovaným projektem (včetně shromážděných podkladů), tudíž faktické práce proběhly na sestavení projektu a nikoliv na zpracování studie.

Krajský soud uzavírá, že žalobce v projednávané věci porušil rozpočtovou kázeň nesplněním účelu použití příspěvku, který byl určen na náklady vzniklé při vypracování studie, proto správce daně musel žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně stanovit. Dlužno dodat, že nesplněním byť i jen jedné ze stanovených podmínek dochází k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Jak již bylo shora uvedeno, porušením rozpočtové kázně je totiž jakékoliv neoprávněné použití veřejných prostředků jejich příjemcem. Samotné zákonné ustanovení přitom nerozlišuje, z jakého důvodu k takovému porušení rozpočtové kázně došlo. Prostředky, které jsou poskytnuty z veřejných zdrojů zpravidla subjektům buď práva soukromého, nebo územní samosprávy, jsou veřejné prostředky, jejichž použití musí být pod přísnou kontrolou státu, neboť s veřejnými prostředky nakládá osoba, která zpravidla není v tomto případě v pozici orgánu veřejné moci. Proto z důvodu hospodárného využití těchto veřejných prostředků je namístě důsledná kontrola jejich užití. V tomto směru je tak nutné trvat na dodržování všech povinností, které příjemci dotace (příspěvku) vyplývají z příslušné zákonné úpravy i úkonu (smlouvy, rozhodnutí), jímž byly tyto veřejné prostředky poskytnuty.

Námitky směřující proti rozhodnutí o stanovení penále se odvíjely od nesouhlasu se stanovením samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně odvodu je však zřejmé, že nejsou důvodné ani námitky vznesené proti rozhodnutí o stanovení penále.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 30. května 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru