Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 69/2010 - 44Rozsudek KSHK ze dne 30.06.2011

Prejudikatura

5 Afs 70/2008 - 152

1 Afs 96/2009 - 87

2 Afs 93/2006


přidejte vlastní popisek

31Af 69/2010-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Dobrovolného svazku obcí "Region Orlické hory", se sídlem v Deštném v Orlických horách 61, zast. JUDr. Jaroslavem Kobíkem, daňovým poradcem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. března 2010, čj. 1684/10-1700-602615 a čj. 1832/10-1700-602615, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen "správce daně") ze dne 12. 10. 2009, čj. 41920/09/253980605050, kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 200.000,- Kč, a do rozhodnutí z téhož dne, čj. 41921/09/253980605050, kterým mu bylo stanoveno penále související s tímto odvodem ve výši 200.000,- Kč.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání obou napadených rozhodnutí, jakož i jim předcházejících platebních výměrů, a jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má zato, že správce daně i žalovaný postupovali v rozporu se zákony, rozhodnutí se zakládají na podstatných vadách řízení a jsou v rozporu se skutečností i právními předpisy.

Uvedl, že správce daně a žalovaný tvrdí, že k porušení rozpočtové kázně u akce Cyklotrasy Orlických hor došlo tím, že žalobce neprokázal naplnění účelu akce, tj. že neprokázal fyzickou existenci označení pořízených a instalovaných v roce 2003 z veřejných zdrojů. Dle žalobce mu však tvrzené skutečnosti nezákonným postupem prokázat znemožnil. Poukázal na ustanovení § 2 odst. 1 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), s tím, že správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a vždy provede navržené důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Správce daně měl proto vyslechnout navrhovaného svědka Ď., neboť podstatou věci bylo to, že podle písemných dokladů provedl v roce 2003 značení cyklotras v regionu Orlických hor, což správce daně a žalovaný popírají. Žalobce zdůraznil, že nejenže odmítli provést navržený výslech, ale nesprávně hodnotili i předložené důkazní prostředky. O tom, že pan Ď. provedl v roce 2003 značení cyklotras, svědčí dle žalobce listinné důkazní prostředky a vyplacené zálohy a úhrady za provedené práce. Správce daně a žalovaný se však soustředili pouze na směrovky a zcela ignorovali skutečnost, že pan Ď. provedl v roce 2003 celé značení, které se skládá z pásového značení a ze značení označníky a směrovkami. Na základě reklamace pak byly panem Ď. v roce 2005 vyměněny pouze směrovky, ostatní součásti značení zůstaly původní z roku 2003. Svědek Ď. mohl objasnit příčinu, pro kterou byly směrovky reklamovány, mohl prokázat, že předmětné směrovky opravdu v roce 2003 vyrobil a že nabyl i další materiál nutný ke zhotovení předmětného označení. Nezákonný postup správce daně i žalovaného však navrhovaný důkazní prostředek zmařil a dle žalobce tak došlo k porušení ustanovení § 31 odst. 2 a § 16 odst. 4 písm. c) daňového řádu, a proto za tohoto stavu nelze tvrdit, že něco neprokázal.

K dalším výhradám správce daně a žalovaného žalobce připustil, že v době uzavření smlouvy o dodávce značení byla skutečně vyhotovena pouze studie vedení tras, která určovala přesné vedení tras v terénu. Uvedl, že ale již ze zpracované studie mohou běžní odborníci na značení tras vyčíst počty křižovatek a tabulek, provedení pásového značení žádný prováděcí projekt nevyžaduje. Během realizace značení byl již zpracováván podrobnější popis míst značení cyklotras v prováděcím projektu, který byl kompletně dokončen a předán žalobci ještě před dokončením vlastního značení cyklotras. Dodavatel značení měl rovněž ještě před dokončením prováděcího projektu k dispozici návrhy přesného značení cyklotras a předběžné informace pracovníků orgánů státní správy o schválení prováděcího projektu. Žalobce proto trval na názoru, že nic nebránilo přípravám vlastního provedení celkového značení, které bylo dokončeno a předáno dne 30. 11. 2003. Prováděcí projekt zpracovával pan Ď. v souběžném čase a jeho první částí byla právě hřebenová trasa, kde již započalo značení.

Závěrem žalobce uvedl, že odmítl podepsat předloženou zprávu o výsledku daňové kontroly důvodně, neboť mu správce daně neumožnil řádně reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno. Tím byla porušena jeho práva vyplývající mu z ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) a f) daňového řádu. Zpráva tak nebyla dle žalobce řádně projednána a daňová kontrola byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu.

Vady vytýkané řízení vedenému o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vztahuje žalobce i na předpis penále k tomuto odvodu.

V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně provedl kontrolu 9 dotačních titulů, které žalobce obdržel v rozmezí let 2001 – 2006. V tomto napadeném rozhodnutí posuzoval vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně z prostředků poskytnutých Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen "MMR") na akci Cyklotrasy Orlických hor (v kontrolní zprávě označeno jako dotační titul č. 5). Částka 200.000,- Kč byla poskytnuta na základě rozhodnutí č. 317711 8540, které vydalo MMR dle ustanovení § 14 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "rozpočtová pravidla"), dne 6. 6. 2003 a definitivně upravilo konečným rozhodnutím č. 3 dne 19. 1. 2004.

Žalovaný uvedl, že žalobce odmítl dne 7. 10. 2009 podepsat zprávu o kontrole po jejím projednání, a to z důvodu, že správce daně nepřihlédl ke zhodnocení předložených důkazních prostředků. Důvod blíže nespecifikoval a nepodložil konkrétními skutečnostmi. Správce daně z důvodu právní jistoty zprávu z kontroly žalobci dne 8. 10. 2009 doručil. Žalovaný k tomu zrekapituloval, že dne 22. 1. 2009 se konalo první projednání kontrolní zprávy, při němž bylo shodnuto, že k jejím závěrům se žalobce vyjádří do 17. 2. 2009. V uvedený den se na finančním úřadě konalo další ústní jednání a námitky žalobce k závěrům zprávy byly zaznamenány do protokolu o ústním jednání. K těmto námitkám se správce daně vyjádřil dne 24. 3. 2009 při dalším protokolovaném jednání (proloženým písmem zaznamenal své odůvodnění, proč na některých svých závěrech setrvává). K uplatněným námitkám k dotačnímu titulu č. 5 se podrobně vyjádřil v příloze protokolu č. 4. Dne 8. 4. 2009 nahlížel žalobce do spisu a dne 13. 5. 2009 se konalo další jednání, při kterém byly zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy, které většinou jen podrobněji rozváděly námitky uplatněné dne 17. 2. 2009, k nimž se správce daně podrobně vyjádřil v protokolu sepsaném dne 24. 3. 2009. V protokolu je zaznamenána i vysvětlující komunikace mezi správcem daně a žalobcem, ze které vyplývá reakce žalobce na zjištění správce daně i reakce správce daně na tvrzení žalobce. Poslední protokolované jednání se konalo dne 7. 10. 2009. Při něm správce daně shrnul průběh řízení a specifikoval výše uvedené protokoly a dokumenty a znovu odůvodnil, proč argumentům žalobce nevyhověl. Žalovaný konstatoval, že v kontrolní zprávě předané dne 7. 10. 2009 nenalezl žádné významné odlišnosti či nová zjištění. Rozdílnost náhledu na předkládané důkazy nemohou být přitom dle žalovaného kvalifikovány jako upření základního práva daňového subjektu daného mu ustanovením § 16 odst. 4 daňového řádu.

K otázce značení cyklostezek, na nichž se podílel státní rozpočet, žalovaný uvedl, že na žalobcem označené hřebenové trase, na níž měly být v roce 2003 směrovky a tabulky umístěny (na trase Zemská brána – Šerlich – Vrchmezí – Číhalka - Olešnice v Orlických horách a na trase Antonínovo údolí – hřeben), se nacházejí podle místního ověření jen směrovky a tabulky s vyznačeným rokem instalování 2001 nebo 2005. Správce daně pak šetřením v rámci součinnosti třetích osob a místním šetřením zjistil následující skutečnosti:

Část trasy (4071) Zemská brána – Mezivrší opatřil Klub českých turistů (dále jen "KČT") tabulkami a směrovkami v roce 2001, když samotnou instalaci zajišťovalo Sdružení obcí Orlicko (jiný subjekt než žalobce). Správce daně ověřil, že na tuto akci byla v roce 2001 čerpána dotace. Na této trase nejsou směrovky s tabulkami ani z roku 2005. Z uvedeného dovodil, že tato část trasy nebyla v rámci v roce 2003 dotované akce provedena. Pokud bylo provedeno pásové značení, neodpovídalo by to specifikovanému účelu dotace, kterým mělo být kompletní značení 60 km, přičemž disproporce 15 km (na trase 60 km) je velmi významná. Další část značení uvedené trasy (tj. část od Mezivrší – Olešnice v Orlických horách) bylo instalováno až v roce 2005, stejně jako na druhé žalobcem označené trase (4309). Přitom teprve od 1. 1. 2006 jsou tyto cyklostezky uvedeny v seznamu vyznačených cyklotras IV. třídy. K tomu KČT sdělil, že objednávka směrovek na obě značené cyklostezky byla z roku 2005 a že jejich instalaci KČT neprováděl.

Žalovaný konstatoval, že správce daně během jednání vyzval žalobce k prokázání tvrzených skutečností, tj. že tabulky instalované v roce 2003 byly nekvalitní a musely být sejmuty. Ten však žádný písemný důkaz nepředložil a pouze uvedl, že ani barevné značení neodpovídalo požadavkům a že nekvalitní tabulky podléhaly zkáze již v roce 2004, takže reklamační řízení bylo ústní již na konci roku 2004. Vysvětlení žalobce, že pan Ď. získal v roce 2005 část tabulek od KČT, které pak instaloval, dle žalovaného neprokazuje, že se jedná o náhradu za sejmuté tabulky a směrovky. Žádnou váhu nemá dle žalovaného ani vyjádření žalobce o tom, že při kontrole provedené v červenci 2008 zjistil ztrátu 6 označníků a 19 směrových tabulek, přičemž označil konkrétní místa označníků s jejich počtem. O jaké označníky se jedná (instalované v roce 2001, 2003 či 2005), žalobce nespecifikoval. Žalovaný proto konstatoval, že neexistuje žádný fyzický důkaz o existenci směrovek a tabulek instalovaných v roce 2003 odpovídající vydaným finančním prostředkům. Uvedené tabulky a směrovky měly být nejméně k 31. 12. 2008 v majetku žalobce, čímž byla nepřímo stanovena tzv. udržitelnost projektu. Žalovaný současně ověřil, že dne 12. 7. 2005 byla uzavřena smlouva o dílo mezi panem Ď. a RDA, ve které je v předmětu plnění mimo jiné koordinace a technická asistence značení cyklotras Orlických hor v rozsahu 60 km. Důkazy tak dle žalovaného nasvědčují tomu, že předmětné označení cyklostezek bylo realizováno teprve v 2005. V tomto a dalších letech totiž prováděl pan Ď. další značení, a to již standardními směrovkami s tabulkami (podle sdělení KČT mu byly přiděleny jednak čísla tras a jednak i bezplatně část tabulek). Správce daně přitom ověřil fyzickou kontrolou, že tabulky s rokem instalace 2005 na části dotčené trasy 4071 a na trase 4309 existují.

Dále žalovaný poukázal na nesrovnalosti ve fakturaci z roku 2003. Dodavatel RDA vystavil fakturu za realizaci značení cyklotras dne 24. 9. 2003. Subdodavatel (tedy skutečný realizátor) pan Ď. vystavil fakturu dodavateli až 22. 12. 2003.

Faktura byla z dotace uhrazena již dne 6. 10. 2003 a teprve 20. 11. 2003 byl žalobci předán vypracovaný prováděcí projekt (a tedy odsouhlaseno věcné plnění zakázky na prováděcím projektu), přičemž samotný předávací protokol na provedené značení je datován až ze dne 30. 11. 2003. Žalobce se zavázal použít prostředky státního rozpočtu výhradně na úhradu nákladů, čímž je dle žalovaného nutno rozumět nákladů na již provedenou práci. Výdej prostředků státního rozpočtu před provedením prací a před převzetím prací je proto ve smyslu definice porušení rozpočtové kázně uvedené v ustanovení § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech neoprávněný.

Žalovaný poukázal i na nedostatečně vysvětlené tvrzení žalobce, že značení mělo být umísťováno od června 2003 na základě studie z roku 2002. Tato studie však neobsahuje přesné umístění označníků ani směrových tabulí. Podkladem pro uvedenou akci měl být prováděcí projekt, dle něhož se dodavatel zavázal značení zajistit. Uvedený projekt byl však podle písemných důkazů dokončen až v listopadu 2003 a teprve dne 24. 11. 2003 byl schválen Správou chráněné krajinné oblasti s tím, že vlastní realizace značení bude před jeho zahájením projednána se správou CHKO. K tomuto projednání v roce 2003 nedošlo, resp. není o něm pořízen žádný dokument.

Navržené výslechy svědků (pana Ď. a pana Š.) považoval žalovaný za bezpředmětné. Uvedl, že pan Ď. poskytl správci daně písemné materiály, které měl k dispozici, avšak jím předložená fotodokumentace nic neprokazuje, neboť na ní je zobrazena spodní část tabulek bez textu a letopočtu. Navíc byl pan Ď. přímo zainteresován ve věci jako subdodavatel, který uvedené (nekvalitní) značení údajně v roce 2003 realizoval a inkasoval za to odměnu, takže jeho vyjádření se k dané věci jako svědka nemůže být dle názoru žalovaného objektivní. S panem Š. (ředitelem RDA) byl správce daně v úzkém kontaktu při postupném projednávání závěrů z kontroly, kterých byl přítomen, a měl tedy možnost vyjádřit se k dané problematice i v přítomnosti žalobce.

Závěrem žalovaný uvedl, že důkazní povinnost prokázat naplnění účelu akce (tj. realizaci označení dotčených cyklostezek k 31. 12. 2003) měl žalobce, neboť je na příjemci dotace prokázat, že prostředky státního rozpočtu byly vydány v souladu s účelem na to, na co byly určeny. Tvrzení žalobce, že důvody fyzické neexistence pořízeného majetku spočívají v tom, že pořízený majetek byl tak nekvalitní, že musel být odstraněn a nahrazen v roce 2005 jiným, označil za neprokázané a účelové, přičemž současně zjištěný způsob financování akce před převzetím práce, mohl způsobit, že investice státu nebyly dostatečně ochráněny. Z uvedených důvodů žalovaný uzavřel, že v daném případě došlo neoprávněným výdejem k porušení rozpočtové kázně v plné výši poskytnuté dotace a žalobce je povinen poskytnuté prostředky vrátit ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech.

V odůvodnění rozhodnutí týkajícím se stanovení penále žalovaný dodal, že přezkoumal i správnost penalizace z hlediska stanovení penalizačních dat (počátek penalizace a sazbu) dle zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž shledal správnost postupu správce daně při výpočtu penále.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. V reakci na žalobní námitky připomněl, že povinnost prokázat realizaci projektu v souladu s nastavenými podmínkami, je plně na příjemci dotace. Dle žalovaného v daném případě zcela chybí věcný důkaz o provedení instalace označníků a směrovek v roce 2003. Dotčené trasy jsou označeny směrovkami a tabulkami z roku 2001 a 2005, proto bylo na žalobci, aby splnění podmínek, za nichž mu byly prostředky státního rozpočtu poskytnuty, prokázal jiným způsobem. Žalobce však neprokázal, že došlo k instalaci předmětného značení v roce 2003, když směrové tabule jsou z roku 2001 a 2005. S ohledem na to, že dotace byla poskytnuta za účelem kompletního značení 60 km konkrétní hřebenové trasy, přičemž fyzicky bylo možno ověřit jen značení vodorovné (na stromech či kamenech), nebyl dle žalovaného účel dotace naplněn. K navrhované svědecké výpovědi pana Ď. dodal, že správce daně byl s touto osobou v kontaktu (viz přiložené doklady), přičemž pan Ď. se vyjádřil v tom smyslu, že jiné listinné důkazy z roku 2003 již nemá. Odmítnutí jeho výslechu jako nadbytečného proto nepovažoval žalovaný za nezákonné, a to obzvláště za situace, kdy byly ve smyslu navrhovaného výslechu správcem daně učiněny v daňovém řízení úkony v jiné formě, s nimiž byl žalovaný obeznámen (viz nahlížení do spisu a jednotlivá protokolovaná jednání).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně a žalovaný svůj souhlas udělil způsobem předvídaným v § 51 odst. 1 větě druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobci byla na základě rozhodnutí MMR ze dne 19. 1. 2004 (pod poř. č. 3), čj. 13686/2003-52, evid. č. 317711 8540, poskytnuta dotace v rámci Programu obnovy venkova na akci Cyklotrasy Orlických hor ve výši 200.000,- Kč. Projektovanými parametry akce bylo značení cyklotras v délce 60 km a zpracování prováděcího projektu značení cyklotras. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí jsou přiložené podmínky poskytnutí dotace zpracované pod body 1 až 13. Z nich vyplývá, že se žalobce zavázal použít dotaci v souladu se Zásadami pro poskytování účelových dotací obcím z rozpočtové kapitoly MMR v rámci Programu obnovy venkova, v souladu s vyhláškou č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, a při dodržení obecně závazných předpisů. Zavázal se dodržet termíny, závazné parametry a finanční ukazatele uvedené v rozhodnutí a realizovat akci v souladu s projektovou fiší. V bodě 8 podmínek bylo stanoveno, že příjemce dotace bude čerpat dotaci na úhradu faktur za náklady spojené s realizací akce do výše oznámeného limitu výdajů státního rozpočtu v roce 2003. Výslovně pak je v bodě 13 předmětných podmínek uvedeno, že použití dotace k jinému účelu, než na který byla poskytnuta, neoprávněné použití dotace nebo nedodržení bodu 1 až 10 podmínek je porušením rozpočtové kázně s důsledkem sankcí podle § 44 zákona o rozpočtových pravidlech.

Dále ze správního spisu vyplynulo, že dne 30. 6. 2003 uzavřel žalobce jako objednatel se zhotovitelem Regional Development Agency (dále jen "RDA") smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění byla realizace značení cyklotras v rámci projektu "Cyklotrasy Orlických hor" a zhotovitel se v ní zavázal zajistit kompletní vyznačení 60 km cyklotras. Zhotovitel RDA uzavřel následně dne 7. 7. 2003 smlouvu o dílo se subdodavatelem Mgr. P. Ď., jejímž předmětem byla realizace terénního značení cyklotras v rozmezí 60 km dle zpracované projektové dokumentace, přičemž cyklotrasy měly být označeny směrovými tabulkami a označníky. Dle předávacího protokolu bylo provedené značení dne 30. 11. 2003 v celkovém rozsahu 60 km "prostřednictvím umístění označníků se směrovkami v kombinaci s pásovým značením" předáno žalobci zhotovitelem RDA. Z faktury č. 0/23010046 je zřejmé, že zhotovitel RDA vyfakturoval žalobci částku 200.000,- Kč za realizaci značení cyklotras v rámci projektu "Cyklotrasy Orlických hor" dne 24. 9. 2003 se splatností 4. 10. 2003, přičemž žalobce fakturovanou částku zaplatil dne 6. 10. 2003 z poskytnuté dotace. Z faktury č. 3003 je zřejmé, že subdodavatel Mgr. Ď. fakturoval odběrateli RDA za realizaci terénního značení cyklotras 60 km částku 200.000,- Kč dne 22. 12. 2003.

Ve správním spise jsou založeny i úřední záznamy z místních šetření, kterými byla provedena správcem daně fyzická kontrola značení v terénu, korespondence správce daně s Klubem českých turistů a s Mgr. Ď., studie cyklotras na území Orlických hor s napojením na Bystřické hory a prováděcí projekt značení cyklotras Orlických hor.

Po provedené kontrole správce daně konstatoval porušení rozpočtové kázně a vyměřil žalobci dne 12. 10. 2009 platebním výměrem čj. 41920/09/253980605050 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 200.000,- Kč a současně platebním výměrem čj. 41921/09/253980605050 penále s tímto odvodem související. Odvolání žalobce proti uvedeným rozhodnutím správce daně žalovaný zamítl napadenými rozhodnutími.

Žalobce v žalobě namítal, že zpráva o výsledku daňové kontroly nebyla řádně projednána, a proto byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu. Z tohoto důvodu ji odmítl podepsat.

Dle ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu sepíše pracovník správce daně o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou. Podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) téhož zákona daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že daňová kontrola je ukončena projednáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole. Projednání přitom musí zahrnovat jak vyjádření daňového subjektu ke kontrolním zjištěním, tak reakci správce daně na toto vyjádření. Platební výměr (příp. dodatečný platební výměr) pak může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem. Od obsahu případného vyjádření daňového subjektu ke zprávě o kontrole se přitom odvíjí další aktivita správce daně. Pokud vyjádření daňového subjektu obsahuje relevantní skutečnosti, důkazní prostředky či návrhy na provedení dalších důkazů, které mohou zpochybnit, změnit nebo doplnit kontrolní zjištění, je správce daně povinen zohlednit je ve zprávě o kontrole nebo navržené důkazy provést a případně doplnit zprávu o kontrole. Pokud je správce daně za významné nepovažuje, sdělí proč a další dokazování neprovede. V případě opakovaných nesouhlasných vyjádření daňového subjektu může správce daně ve svém stanovisku odkázat i na svá předchozí vyjádření týkající se daného problému. Daňový řád za takovéto situace dokonce umožňuje, aby správce daně společně se svým stanoviskem k vyjádření daňového subjektu předal či zaslal daňovému subjektu i platební výměr. I v takovém případě jsou totiž dodržena veškerá práva daňového subjektu zakotvená daňovým řádem a jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro vydání platebního výměru.

V projednávané věci je ze správního spisu zřejmé, že k prvému seznámení s výsledky kontroly a projednávání zprávy došlo dne 22. 1. 2009. Při něm byla žalobci poskytnuta lhůta k vyjádření do 17. 2. 2009. V uvedený den se uskutečnilo jednání, při kterém bylo vyjádření žalobce ke zprávě o kontrole zaznamenáno do protokolu. Dne 24. 3. 2009 se konalo další projednání zprávy, při kterém správce daně předal žalobci text zprávy, do které zapracoval své stanovisko k vyjádření žalobce a dalším listinným materiálům předloženým mu 18. 2. a 27. 2. 2009 a konečné kontrolní zjištění. Žalobce vzhledem k rozsáhlosti důkazních materiálů vznesl požadavek nahlédnout do spisu, což mu bylo umožněno dne 8. 4. 2009. Následně dne 13. 5. 2009 proběhlo jednání, při kterém byly do protokolu zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy předané mu dne 24. 3. 2009. Šlo v podstatné míře o doplnění námitek vznesených již dne 17. 2. 2009 a další argumentaci proti kontrolním závěrům správce daně. Dne 30. 7. 2009 proběhlo další projednávání zprávy, která obsahovala konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek a vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2009 a 13. 5. 2009 a předložených listinných materiálů. Žalobce se po přečtení textu zprávy vyjádřil k jednotlivým kontrolním zjištěním zejména v tom směru, že správce daně nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy, a uvedl, že s kontrolním zjištěním u jednotlivých dotačních titulů nesouhlasí a odmítá zprávu z kontroly podepsat. K poslednímu projednání zprávy pak došlo dne 7. 10. 2009. Z protokolu o jednání čj. 48494/09/253980605050 je zřejmé, že v úvodu jednání správce daně zrekapituloval, že zpráva obsahuje konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek, stanovisek a dokladů žalobcem předaných v období od 17. 2. 2009 do 30. 7. 2009. Po přečtení zprávy žalobce konstatoval, že správce daně nepřihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo a že nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy, a to (pokud šlo o otázku značení cyklotras) zejména k dokladování vybudovaného značení. Žalobce vyslovil nesouhlas s kontrolním zjištěním a odmítl zprávu podepsat. Správce daně k tomu v závěru protokolu vyslovil názor, že se se

všemi připomínkami vypořádal, a považoval proto zprávu za projednanou a řízení za ukončené.

Ze shora citovaných protokolů a listin k nim přiložených je zřejmé, že při projednání zprávy dne 7. 10. 2009 šlo již jen o polemiku a nesouhlas žalobce s kontrolními zjištěními a k nim již předtím prezentovanými názory správce daně. Takové vyjádření žalobce nepřineslo již nic nového (neuváděl nové skutečnosti, nenavrhl nové relevantní důkazy), tudíž ani nemohlo nic změnit na závěrech správce daně. Jestliže žalobce v žalobě namítá, že mu správce daně neumožnil reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno, pak nelze přehlédnout, že po přečtení zprávy z kontroly při jednání dne 7. 10. 2009 se stručně vyjádřil k některým dotačním titulům (č. 1 – 3, 5 a 8) a žádnou další lhůtu nepožadoval. Z jeho projevu při tomto jednání je navíc zřejmý pouze nesouhlas se závěry správce daně, nikoliv však, že by měl v úmyslu předkládat další relevantní důkazy a uvádět nové skutečnosti. Ostatně k předkládání či navrhování důkazů a k argumentaci vyvracející závěry správce daně, které mu sdělil při prvním seznámení s výsledky kontroly dne 22. 1. 2009, mu byla do závěrečného projednání zprávy, tj. do dne 7. 10. 2009, poskytnuta lhůta dostatečně dlouhá. Krajský soud proto uzavírá, že zprávu z daňové kontroly považuje za popsané situace za projednanou ve smyslu ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu a daňovou kontrolu proto za řádně ukončenou.

Dále bylo mezi účastníky řízení sporné, zda došlo v daném případě k porušení rozpočtové kázně či nikoliv.

Krajský soud vycházel při posouzení této otázky z právního rámce stanoveného zákonem o rozpočtových pravidlech a vyhláškou č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku. Ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) rozpočtových pravidel je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu. Neoprávněným použitím, resp. neoprávněným výdejem peněžních prostředků, se rozumí jejich vynaložení, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, na základě kterých byla dotace příjemci poskytnuta (§ 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech).

Podrobně pak způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu, tedy rozhodování o účasti státního rozpočtu na financování realizace akce, jakož i dílčí postupy poskytovatele dotací upravovala vyhláška č. 40/2001 Sb. Ta ve svém § 7 mimo jiné stanovila, že rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce vydá správce programu na základě posouzení jednotlivých žadatelem poskytnutých podkladů a že správce programu v rozhodnutí stanoví jednak závazné technicko-ekonomické, časové a finanční parametry akce a dále i pravidla pro poskytování záloh a úhradu faktur za provedené práce a dodávky. V podmínkách poskytnutí

dotace jako součásti rozhodnutí MMR pak bylo v bodě 8 stanoveno, že účastník programu bude dotaci čerpat na úhradu faktur za náklady spojené s realizací akce.

Jak je již shora uvedeno, žalobce převzal dle předávacího protokolu provedené značení cyklotras dnem 30. 11. 2003. Avšak již předtím dne 6. 10. 2003 uhradil z dotačních prostředků částku 200.000,- Kč dle faktury č. 0/23010046, kterou vystavil RDA dne 24. 9. 2003 za realizaci značení cyklotras. Nešlo ani o zálohu na prováděné práce, ale o celou částku za plnění dle předmětu smlouvy o dílo ze dne 30. 6. 2003. Poskytovatel dotace přitom žádná zvláštní pravidla pro úhradu faktur za provedené práce a dodávky ve smyslu ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 40/2001 Sb. nestanovil. Jestliže se tedy žalobce zavázal použít dotaci, tj. prostředky státního rozpočtu, na úhradu nákladů spojených s realizací akce (viz bod 8 podmínek poskytnutí dotace ze státního rozpočtu), je nutno souhlasit se žalovaným, že musí jít o úhradu nákladů za již provedenou práci. Provedené práce (značení cyklotras) žalobce převzal dne 30. 11. 2003 a tedy až k tomuto datu převzal plnění dle smlouvy o dílo uzavřené s dodavatelem RDA ve sjednaném rozsahu a kvalitě za dohodnutou cenu 200.000,- Kč. Teprve k tomuto datu byl tudíž oprávněn poskytnout dodavateli z prostředků dotace úhradu za poskytnuté plnění. Výdej prostředků státního rozpočtu před provedením dodávky (prací) a před jejím převzetím je proto nutno považovat za neoprávněný. Takové neoprávněné použití peněžních prostředků je přitom ve smyslu ustanovení § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech porušením rozpočtové kázně.

Krajský soud uzavírá, že žalobce v projednávané věci porušil rozpočtovou kázeň již způsobem financování akce, tj. neoprávněným výdejem prostředků státního rozpočtu ještě před převzetím předmětného plnění, proto musel správce daně žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně stanovit. K tomu je nutno zdůraznit, že nesplněním byť i jen jedné ze stanovených podmínek dochází k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Jak již bylo shora uvedeno, porušením rozpočtové kázně je totiž jakékoliv neoprávněné použití veřejných prostředků jejich příjemcem. Samotné zákonné ustanovení přitom nerozlišuje, z jakého důvodu k takovému porušení rozpočtové kázně došlo. Prostředky, které jsou poskytnuty z veřejných zdrojů zpravidla subjektům buď práva soukromého, nebo územní samosprávy, jsou veřejné prostředky, jejichž použití musí být pod přísnou kontrolou státu, neboť s veřejnými prostředky nakládá osoba, která často není v takovýchto případech v pozici orgánu veřejné moci. Proto z důvodu ochrany a hospodárného využití těchto veřejných prostředků je namístě důsledná kontrola jejich užití. V tomto směru je tak nutné trvat na dodržování všech povinností, které příjemci dotace vyplývají z příslušné zákonné úpravy i úkonu (zde rozhodnutí), jímž byly tyto veřejné prostředky poskytnuty. Vzhledem k tomu, že je obecně nutné důsledně trvat na tom, že použití veřejných prostředků musí odpovídat všem podmínkám, za kterých byly poskytnuty, nelze dle názoru soudu zpětně zohlednit ani to, že následně (téměř po dvou měsících po zaplacení) žalobce plnění v rozsahu dohodnutém smlouvou o dílo (jak potvrdil v předávacím protokole) převzal. Nic to totiž nemění na skutečnosti, že na zaplacení faktury od dodavatele RDA žalobce vydal veřejné prostředky v době, kdy neměl ani jistotu, že předmětné práce budou provedeny, ani že budou korespondovat sjednaným podmínkám ať již svým

rozsahem, tak kvalitou. Peněžní prostředky z dotace tak byly dokonce čerpány na náklady, které v tu dobu ještě ani nevznikly. Lze dodat, že takováto porušení rozpočtové kázně formálnějšího charakteru je zpravidla možné zohlednit v rámci řízení o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním.

Žalovaný a správce daně konstatovali další porušení rozpočtové kázně v tom, že žalobce neprokázal naplnění účelu akce, tj. neprokázal fyzickou existenci značení cyklotras v roce 2003. S ohledem na shora uvedené, kdy odvod za porušení rozpočtové kázně musel být stanoven již z důvodu neoprávněného výdeje prostředků státního rozpočtu před převzetím předmětného plnění, by posouzení této další otázky na samotném závěru o porušení rozpočtové kázně nic nezměnilo. Proto se touto otázkou krajský soud již dále nezabýval.

Námitky směřující proti rozhodnutí o stanovení penále se odvíjely od nesouhlasu se stanovením samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně odvodu je však zřejmé, že nejsou důvodné ani námitky vznesené proti rozhodnutí o stanovení penále.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 30. června 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru