Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 68/2010 - 42Rozsudek KSHK ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

5 Afs 70/2008 - 152

2 Afs 93/2006


přidejte vlastní popisek

31 Af 68/2010-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Dobrovolného svazku obcí "Region Orlické hory", se sídlem v Deštném v Orlických horách 61, zast. JUDr. Jaroslavem Kobíkem, daňovým poradcem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. března 2010, čj. 1683/10-1700-602615 a čj. 1840/10-1700-602615, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen "správce daně") ze dne 12. 10. 2009, čj. 41914/09/253980605050, kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 151.393,- Kč, a do rozhodnutí z téhož dne, čj. 41915/09/253980605050, kterým mu bylo stanoveno penále související s tímto odvodem ve výši 151.393,- Kč.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání obou napadených rozhodnutí, jakož i jim předcházejících platebních výměrů, a jejich zrušení a vrácení Pokračování 31Af 68/2010

věci žalovanému k dalšímu řízení. Má zato, že správce daně i žalovaný postupovali v rozporu se zákony, rozhodnutí se zakládají na podstatných vadách řízení a jsou v rozporu se skutečností i právními předpisy.

Uvedl, že správce daně a žalovaný konstatovali porušení rozpočtové kázně u smlouvy o poskytnutí příspěvku ze Společného fondu malých projektů, jejímž předmětem bylo zpracování studie cyklotras na území Orlických hor s napojením na Bystřické hory. To spatřovali v nedodržení termínu realizace a termínu pro závěrečné vyúčtování.

Žalobce poukázal na ustanovení § 1 odst. 1, 2 a 3, § 2 odst. 1 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), s tím, že pokud existovaly rozpory ve výkladu termínu realizace akce uvedeném v uzavřené smlouvě, měl dle jeho názoru správce daně povinnost zjistit tuto skutečnost co nejúplněji a měl ji zjistit u toho, kdo se žalobcem smlouvu o poskytnutí příspěvku uzavřel. Takový postup však správce daně nezvolil patrně z obavy, že by poskytovatel příspěvku potvrdil, že termín realizace akce byl ujednán na devět měsíců od podpisu smlouvy, tj. do 4. 3. 2002. V tomto smyslu se totiž poskytovatel vyjádřil i ve svém sdělení ze dne 10. 7. 2009, čj. 22309/2009-51. Ani to však žalovaný nehodnotil, čímž postupoval v rozporu s ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu. Žalobce připustil, že v žádosti sice uvedl termín realizace akce 12/2001, ale obě smluvní strany považovaly za termín realizace předmětné akce smluvní ujednání uvedené v čl. III. smlouvy, o čemž svědčí i další smlouvy uzavřené poskytovatelem s dalšími subjekty, ve kterých byl sjednáván termín realizace se stejným textem jako je ve zmíněném čl. III. smlouvy. To, že si správce daně nevyžádal k této otázce stanovisko poskytovatele, je dle žalobce porušením ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu.

Ke splnění termínu pro závěrečné vyúčtování akce žalobce uvedl, že ten se odvíjí od termínu realizace akce, proto byl dle jeho názoru dodržen.

Dále žalobce uvedl, že předloženou zprávu o výsledku daňové kontroly odmítl podepsat důvodně, neboť mu správce daně neumožnil řádně reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno. Tím byla porušena jeho práva vyplývající mu z ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) a f) daňového řádu. Zpráva tak nebyla dle žalobce řádně projednána a daňová kontrola byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu.

Vady vytýkané řízení vedenému o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vztahuje žalobce i na předpis penále k tomuto odvodu.

V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně provedl kontrolu dotace, kterou žalobce obdržel v rámci programu EU CBC Phare – Společný Fond malých projektů na akci Zpracování studie cyklotras na území Orlických hor s napojením na Bystřické hory (dále také jen "studie cyklotras"). Předmětnou dotaci administrovala společnost Regional Development Agency (dále jen "RDA"), na níž byla přenesena část pravomocí poskytovatele dotací - Ministerstva pro místní rozvoj Pokračování 31Af 68/2 010

(dále jen "MMR"), s níž žalobce uzavřel dne 4. 6. 2001 smlouvu o poskytnutí

příspěvku. Finanční toky zajišťovalo Centrum pro regionální rozvoj (dále jen "CCR").

Dále uvedl, že správce daně zjistil, že ve smlouvě o poskytnutí příspěvku z programu Phare uzavřené mezi žalobcem a RDA dne 4. 6. 2001 (dále také jen "smlouva o příspěvku") je v čl. II odkazováno na přílohu č. 1, v níž je stanoven termín realizace (ukončení projektu) 12/2001. Smlouva o dodání studie cyklotras byla uzavřena dne 29. 11. 2001 s termínem předání do 9 týdnů (tj. do 30.1.2002). K předání studie (10 paré) dodavatelem žalobci došlo dle předávacího protokolu dne 5. 2. 2002. Závěrečné vyhodnocení projektu bylo předáno dne 22. 4. 2002. Správce daně se během kontroly zabýval velmi podrobně i obsahem předané studie cyklotras a zjistil, že dodavatel zpracoval (jak se později vysvětlilo), kromě ní i další projekt pod názvem „Strategický plán rozvoje cyklotras na území Euroregionu Glacensis“ (dále také jen "strategický plán") v rámci programu Phare, jehož zadání obdržel od RDA na počátku roku 2002. Porovnáním zjistil, že v obou dokumentech se částečně shodovalo zadání, významné části studie cyklotras byly identické s části ve strategickém plánu a obě akce byly financovány v rámci programu Phare jako dva samostatné projekty. Po provedené kontrole správce daně konstatoval nesplnění termínu realizace akce do 12/2001, nesplnění termínu pro podání závěrečného vyhodnocení akce (do 22. 1. 2001) a nenaplnění účelu poskytnuté dotace.

Žalovaný dále uvedl, že žalobce odmítl dne 7. 10. 2009 podepsat zprávu o kontrole z důvodu, že správce daně nepřihlédl ke zhodnocení předložených důkazních prostředků. Žalovaný k tomu zrekapituloval, že dne 22. 1. 2009 se konalo první projednání kontrolní zprávy, při němž bylo shodnuto, že k jejím závěrům se žalobce vyjádří do 17. 2. 2009. V uvedený den se na finančním úřadě konalo další ústní jednání a námitky žalobce k závěrům zprávy byly zaznamenány do protokolu o ústním jednání. K těmto námitkám se správce daně vyjádřil dne 24. 3. 2009 při dalším protokolovaném jednání (proloženým písmem zaznamenal své odůvodnění, proč na některých svých závěrech setrvává). Dne 8. 4. 2009 nahlížel žalobce do spisu a dne 13. 5. 2009 se konalo další jednání, při kterém byly zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy, které většinou jen podrobněji rozváděly námitky uplatněné dne 17. 2. 2009, k nimž se správce daně podrobně vyjádřil v protokolu sepsaném dne 24. 3. 2009. V protokolu je zaznamenána i vysvětlující komunikace mezi správcem daně a žalobcem, ze které vyplývá reakce žalobce na zjištění správce daně i reakce správce daně na tvrzení žalobce. Poslední protokolované jednání se konalo dne 7. 10. 2009. Při něm správce daně shrnul průběh řízení a specifikoval výše uvedené protokoly a dokumenty a znovu odůvodnil, proč argumentům žalobce nevyhověl, resp. proč některé argumenty přijal, a prohloubil tak argumentaci uvedenou již dříve v protokolech o ústním jednání. Žalovaný konstatoval, že v kontrolní zprávě předané dne 7. 10. 2009 nenalezl žádné významné odlišnosti (s výjimkou drobných změn a uznání některých argumentů žalobce), či nová zjištění, která by nebyla se žalobcem již dříve projednána. Rozdílnost náhledu na předkládané důkazy nemohou být přitom dle žalovaného kvalifikovány jako upření základního práva daňového subjektu daného mu ustanovením § 16 odst. 4 daňového řádu.

Pokračování 31Af 68/2 010

Dále žalovaný uvedl, že studie cyklotras byla žalobci předána předávacím protokolem dne 5. 2. 2002, což koresponduje i s vystavenou fakturou dodavatele č. 231072. Pokud jde o termín realizace, žalovaný poukázal na Praktického průvodce smluvními postupy Phare, Ispa a Sapard příručkou „Practical Guide“ poskytnutého žalobcem. Tento průvodce smluvními postupy stanovuje postupy pro použití v praxi, jak v decentralizovaných systémech s ex-ante schválením Evropského společenství, tak v decentralizovaných systémech s ex-post dohledem a zahrnuje příslušná ustanovení Manuálu pokynů vztahujících se k uzavírání smluv na práce, dodávky a služby uzavřené za účelem spolupráce Evropského společenství s třetími zeměmi, který byl schválen Evropským společenstvím dne 10. listopadu 1999. V materiálu „Practical Guide“ je přímo uveden příklad dodatku smlouvy (A7), přičemž v Praktickém průvodci smluvními postupy Phare, Ispa a Sapard je připuštěna změna smluvních podmínek výhradně písemnými dodatky (bod 6.5.). Žalovaný zdůraznil, že žádný takový dodatek však neexistuje.

Ke stanovisku MMR k výkladu termínu realizace žalovaný uvedl, že v první části tohoto stanoviska se MMR vyjadřuje k jiným případům (jiným projektům), na něž byly uzavřeny smlouvy v posledním čtvrtletí 2001 (v tomto případě byla smlouva o poskytnutí příspěvku uzavřena dne 4. 6. 2001). Jeho výklad čl. III není dle žalovaného přímým výkladem termínu realizace uvedeného v příloze č. 1 smlouvy o poskytnutí příspěvku a tento termín nezpochybňuje (tento termín mohl být posunut jen smluvně dodatkem). Rozhodně nelze termín „poskytnutí příspěvku“ vykládat jako „termín realizace“. Z výkladu provedeného MMR žalovaný dovodil, že 9 měsíců ode dne podpisu smlouvy byl nejzazší termín pro fyzickou realizaci akce, tj. termín, do kterého bylo možno původní termín realizace posunout, ale jen v rámci dodatku ke smlouvě. Uvedené stanovisko MMR proto nemohlo mít vliv na zjištění správce daně, neboť termín 12/2001 posunut nebyl.

Žalovaný dále konstatoval i to, že nelze přehlédnout vystavení faktury skutečného realizátora studie cyklotras dne 11. 4. 2002 (tedy 2 měsíce poté, co je datován předávací protokol) v kontextu se smlouvou o dílo na provedení studie cyklotras mezi dodavatelem a subdodavatelem uzavřené dne 23. 2. 2002 (tedy 3 týdny po jejím předání žalobci). Součástí studie je i vyjádření kompetentních orgánů (OÚ v Rychnově nad Kněžnou) k navrženým cyklotrasám ze dne 11. 4. 2002, které potvrzuje skutečnost, že studie cyklotras byla k vyjádření předána dne 5. 4. 2002. Z toho lze dle žalovaného dovodit, že dílo nemohlo být jako celek realizováno do 31. 12. 2001. Zároveň tato skutečnost zpochybňuje i termín předání studie cyklotras. Termín realizace 12/2001 tedy nebyl dle žalovaného jednoznačně dodržen.

Přestože správce daně zjistil, že podstatné části studie cyklotras jsou zcela identické se strategickým plánem, nelze dle žalovaného v současné době zjistit, který z uvedených projektů „opisoval“ od kterého a že to byla právě studie. Proto uzavřel, že k porušení rozpočtové kázně došlo nedodržením termínu realizace 12/2001 a termínu pro závěrečné vyúčtování (nikoliv i nenaplněním účelu poskytnuté dotace).

V odůvodnění rozhodnutí týkajícím se stanovení penále žalovaný dodal, že přezkoumal i správnost penalizace z hlediska stanovení penalizačních dat (počátek Pokračování 31Af 68/2010

penalizace a sazbu) dle zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž shledal správnost postupu správce daně při výpočtu penále.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, setrval na závěrech v něm uvedených a navrhl zamítnutí žaloby. K žalobní námitce týkající se termínu realizace dále uvedl, že byla-li ve smlouvě stanovena lhůta pro realizaci projektu 12/2001, musí žalobce prokázat, že byl dohodnut termín jiný. S touto námitkou se vypořádal na str. 8 – 9 cit. rozhodnutí o odvolání, přičemž vyšel jednak ze znění podmínky ve smlouvě, dále ze skutečnosti, že změny smluvních ujednání lze obecně i podle pravidel stanovených pro program Phare měnit jen na základě dodatků, a dále i z obsahu samotného vyjádření MMR ze dne 9. 7. 2009. O skutečnosti, že termín realizace nebyl ani příjemcem dotace chápán jako lhůta 9 měsíců od podpisu smlouvy svědčí dle názoru žalovaného i dokument „Vyhodnocení projektu“, kde v části 1. - Základní údaje o projektu - je žalobcem uvedeno, že k ukončení projektu mělo dojít 12/2001, nikoliv 4. 3. 2002, jak vyplývá po napočtení 9 měsíců od podepsání smlouvy.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně a žalovaný svůj souhlas udělil způsobem předvídaným v § 51 odst. 1 větě druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobci byl na základě smlouvy o poskytnutí příspěvku ze Společného Fondu malých projektů ze dne 24. 5. 2001 (podepsané dne 4. 6. 2001) poskytnut příspěvek na projekt Zpracování studie cyklotras na území Orlických hor s napojením na Bystřické hory ve výši 5.052,- EUR. V této smlouvě bylo v čl. I. odst. 1 konkretizováno, že předmětem smlouvy je poskytnutí příspěvku na realizaci projektu specifikovaného v příloze č. 1, kterou byla žádost o poskytnutí příspěvku (označena za nedílnou součást smlouvy v čl. X. smlouvy). V čl. II. odst. 2 smlouvy bylo ujednáno, že příspěvek bude poskytnut pouze tehdy, jestliže příjemce splní své povinnosti vyplývající z této smlouvy. Čl. III. smlouvy upravoval dobu trvání smlouvy, a to tak, že "poskytnutí příspěvku je vázáno lhůtou do 9 měsíců ode dne podpisu této smlouvy. Po uplynutí této lhůty nemůže být příspěvek poskytnut". V čl. IV. smlouvy byly stanoveny další podmínky pro poskytnutí příspěvku, mimo jiné v odst. 7 se žalobce jako příjemce zavázal předložit závěrečné vyhodnocení průběhu projektu nejpozději do 15 pracovních dnů od ukončení realizace projektu. V závěrečných ustanovením čl. X. bylo stanoveno, že veškeré změny a dodatky této smlouvy musí mít písemnou formu. V základních údajích o projektu v žádosti o poskytnutí příspěvku je uvedeno zahájení projektu v termínu 6/2001 a ukončení projektu 12/2001. Totéž v části 4. žádosti pod bodem 4.1 je uvedeno datum zahájení činnosti 6/2001 a ukončení činnosti 12/2001. Dále je ve správním spise založen dokument nazvaný Vyhodnocení projektu - závěrečná zpráva příjemce dotace, který nese datum přijetí na RDA dne 22. 4. 2002 pod čj. 99/523/2002. Je z něho patrné, že žalobce v údajích o harmonogramu realizace

Pokračování 31Af 68/2 010

projektu uvedl následující data ukončení projektu: plán – 12/2001, skutečnost –

04/2002.

Po provedené kontrole správce daně konstatoval porušení rozpočtové kázně a vyměřil žalobci dne 12. 10. 2009 platebním výměrem čj. 41914/09/253980605050 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 151.393,- Kč a současně platebním výměrem čj. 41915/09/253980605050 penále s tímto odvodem související. Odvolání žalobce proti uvedeným rozhodnutím správce daně žalovaný zamítl napadenými rozhodnutími.

Z ryze procesního hlediska žalobce namítal, že zpráva o výsledku daňové kontroly nebyla řádně projednána, a proto byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu. Z tohoto důvodu ji odmítl podepsat.

Dle ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu sepíše pracovník správce daně o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou. Podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) téhož zákona daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že daňová kontrola je ukončena projednáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole. Projednání přitom musí zahrnovat jak vyjádření daňového subjektu ke kontrolním zjištěním, tak reakci správce daně na toto vyjádření. Platební výměr (příp. dodatečný platební výměr) pak může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem. Od obsahu případného vyjádření daňového subjektu ke zprávě o kontrole se přitom odvíjí další aktivita správce daně. Pokud vyjádření daňového subjektu obsahuje relevantní skutečnosti, důkazní prostředky či návrhy na provedení dalších důkazů, které mohou zpochybnit, změnit nebo doplnit kontrolní zjištění, je správce daně povinen zohlednit je ve zprávě o kontrole nebo navržené důkazy provést a případně doplnit zprávu o kontrole. Pokud je správce daně za významné nepovažuje, sdělí proč a další dokazování neprovede. V případě opakovaných nesouhlasných vyjádření daňového subjektu může správce daně ve svém stanovisku odkázat i na svá předchozí vyjádření týkající se daného problému. Daňový řád za takovéto situace dokonce umožňuje, aby správce daně společně se svým stanoviskem k vyjádření daňového subjektu předal či zaslal daňovému subjektu i platební výměr. I v takovém případě jsou totiž dodržena veškerá práva daňového subjektu zakotvená daňovým řádem a jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro vydání platebního výměru.

Pokračování 31Af 68/2010

V projednávané věci je ze správního spisu zřejmé, že k prvému seznámení s výsledky kontroly a projednávání zprávy došlo dne 22. 1. 2009. Při něm byla žalobci poskytnuta lhůta k vyjádření do 17. 2. 2009. V uvedený den se uskutečnilo jednání, při kterém bylo vyjádření žalobce ke zprávě o kontrole zaznamenáno do protokolu. Dne 24. 3. 2009 se konalo další projednání zprávy, při kterém správce daně předal žalobci text zprávy, do které zapracoval své stanovisko k vyjádření žalobce a dalším listinným materiálům předloženým mu 18. 2. a 27. 2. 2009 a konečné kontrolní zjištění. Žalobce vzhledem k rozsáhlosti důkazních materiálů vznesl požadavek nahlédnout do spisu, což mu bylo umožněno dne 8. 4. 2009. Následně dne 13. 5. 2009 proběhlo jednání, při kterém byly do protokolu zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy předané mu dne 24. 3. 2009. Šlo v podstatné míře o doplnění námitek vznesených již dne 17. 2. 2009 a další argumentaci proti kontrolním závěrům správce daně. Dne 30. 7. 2009 proběhlo další projednávání zprávy, která obsahovala konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek a vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2009 a 13. 5. 2009 a předložených listinných materiálů. Žalobce se po přečtení textu zprávy vyjádřil k jednotlivým kontrolním zjištěním zejména v tom směru, že správce daně nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy, a uvedl, že s kontrolním zjištěním u jednotlivých dotačních titulů nesouhlasí a odmítá zprávu z kontroly podepsat. K poslednímu projednání zprávy pak došlo dne 7. 10. 2009. Z protokolu o jednání čj. 48494/09/253980605050 je zřejmé, že v úvodu jednání správce daně zrekapituloval, že zpráva obsahuje konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek, stanovisek a dokladů žalobcem předaných v období od 17. 2. 2009 do 30. 7. 2009. Po přečtení zprávy žalobce konstatoval, že správce daně nepřihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo a že nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy. Vyslovil nesouhlas s kontrolním zjištěním a odmítl zprávu podepsat. Správce daně k tomu v závěru protokolu vyslovil názor, že se se všemi připomínkami vypořádal, a považoval proto zprávu za projednanou a řízení za ukončené.

Ze shora citovaných protokolů a listin k nim přiložených je zřejmé, že při projednání zprávy dne 7. 10. 2009 šlo již jen o polemiku a nesouhlas žalobce s kontrolními zjištěními a k nim již předtím prezentovanými názory správce daně. Takové vyjádření žalobkyně nepřineslo již nic nového (neuváděl nové skutečnost, nenavrhl nové relevantní důkazy), tudíž ani nemohlo nic změnit na závěrech správce daně. Jestliže žalobce v žalobě namítá, že mu správce daně neumožnil reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno, pak nelze přehlédnout, že po přečtení zprávy z kontroly při jednání dne 7. 10. 2009 se stručně vyjádřil k některým dotačním titulům (č. 1 – 3, 5 a 8) a žádnou další lhůtu nepožadoval. Z jeho projevu při tomto jednání je navíc zřejmý pouze nesouhlas se závěry správce daně, nikoliv však, že by měl v úmyslu předkládat další relevantní důkazy a uvádět nové skutečnosti. Ostatně k předkládání či navrhování důkazů a k argumentaci vyvracející závěry správce daně, které mu sdělil při prvním seznámení s výsledky kontroly dne 22. 1. 2009, mu byla do závěrečného projednání zprávy, tj. do dne 7. 10. 2009, poskytnuta lhůta dostatečně dlouhá. Krajský soud proto uzavírá, že zprávu z daňové kontroly považuje za popsané situace za projednanou ve smyslu ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu a daňovou kontrolu proto za řádně ukončenou.

Pokračování 31Af 68/2 010

Dále bylo mezi účastníky řízení sporné to, zda došlo v daném případě k porušení rozpočtové kázně nedodržením termínu realizace akce a termínu pro závěrečné vyhodnocení akce.

Ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozpočtových pravidlech"), je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu (pro účely tohoto zákona se příspěvky a dotace poskytnuté ze zahraničí považují za příjmy státního rozpočtu). Neoprávněným použitím, resp. neoprávněným výdejem peněžních prostředků, se rozumí jejich vynaložení, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, na základě kterých byla dotace příjemci poskytnuta (§ 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech).

Dodržení termínu realizace akce je zpravidla jednou ze závazných podmínek stanovených při poskytnutí příspěvku nebo dotace. V posuzovaném případě to vyplývá zejména z čl. II odst. 1 a 2 smlouvy o poskytnutí příspěvku, dle nichž byl příjemce povinen splnit své povinnosti vyplývající z této smlouvy, přičemž realizace projektu byla specifikována odkazem na přílohu č. 1, kterou byla žádost o poskytnutí příspěvku. V ní je uvedeno datum ukončení činnosti 12/2001 (v části 1. i v části 4.1). Čl. III. smlouvy nazvaný Doba trvání smlouvy stanovil dobu, po kterou mohl být příspěvek poskytnut (konkrétně 9 měsíců ode dne podpisu, tzn. do 4. 3. 2002), tedy dobu, do které mohla být (případnými dodatky nebo změnami) prodloužena doba realizace projektu. Nestanovil však termín realizace akce (odlišně od žádosti), jak tvrdí žalobce. Tento výklad čl. III. smlouvy není ani v rozporu se stanoviskem MMR ze dne 9. 7. 2009, čj. 22309/2009-51, na které opakovaně upozorňoval žalobce (ten sice v žalobě uvádí datum stanoviska ze dne 10. 7. 2009 a čj. 22309/2009-51, je však nepochybné, že jde právě o zmíněné stanovisko MMR zpracované dne 9. 7. 2009, čj. 22309/2009-51). Přestože v něm MMR připouští určitá pochybení "administrativního charakteru", z jeho vyjádření k předmětnému čl. III. vyplývá, že uvedená lhůta znamenala "ukončit pouze fyzickou realizaci projektu", neboť "pokud by příjemce příspěvku neukončil realizaci veškerých plánovaných aktivit, nebyl by mu příspěvek poskytnut". Zejména tedy s ohledem na formulaci předmětného čl. III. nelze ani tomuto stanovisku rozumět jinak, než že šlo o dobu, po kterou mohl být příspěvek poskytnut a nejpozději do té doby mohlo dojít i k případnému prodlužování závazného termínu realizace projektu. Tomuto jednoznačnému výkladu navíc odpovídá i postup poskytovatele v souvislosti s časovou posloupností jednotlivých úkonů v dalších případech poskytnutí příspěvku (které jsou zdejšímu soudu známy v souběžně projednávaných věcech – např. pod sp. zn. 31 Af 67/2010), kdy k obdobné smlouvě uzavřené téhož dne byl následně uzavřen dodatek, který změnil dobu ukončení realizace projektu oproti údaji uvedenému v žádosti (v současně i prodloužené době trvání smlouvy). Proč však nebyl uzavřen dodatek ke smlouvě i v tomto případě není zřejmé a žalobce ani netvrdí, že by uzavřen byl. Smlouva o

Pokračování 31Af 6108/2 0

poskytnutí příspěvku ve svých závěrečných ustanoveních totiž možnost změny písemnými dodatky připouštěla. Nelze přehlédnout ani další skutečnost, že i sám žalobce v dokumentu „Vyhodnocení projektu – závěrečná zpráva příjemce dotace“ předaném dne 22. 4. 2002 v části Harmonogram realizace projektu uvedl, že k ukončení projektu mělo dojít: "plán - 12/2001", přičemž k němu došlo: "skutečnost - 04/2002".

Krajský soud proto musel přisvědčit závěru žalovaného, že nedodržením termínu realizace projektu, který byl stanoven jako 12/2001 a který nebyl písemně nijak změněn, došlo k porušení rozpočtové kázně.

Od termínu realizace akce se odvíjel i termín pro závěrečné vyhodnocení průběhu akce. Ten byl stanoven do 15 pracovních dnů ode dne ukončení realizace projektu (čl. IV. odst. 7 smlouvy o příspěvku). Jestliže termín realizace byl stanoven jako 12/2001, mělo být vyhodnocení průběhu projektu žalobcem předloženo nejpozději do 22. 1. 2002. Dokument "Vyhodnocení projektu - závěrečná zpráva příjemce dotace" založený ve správním spise nese však datum převzetí poskytovatelem až dnem 22. 4. 2002.

Nelze současně přehlédnout, že termín stanovený k předložení závěrečného vyhodnocení projektu by však žalobce nedodržel ani v případě, že by byl termín ukončení realizace projektu stanoven dnem 4. 3. 2002 (tj. 9 měsíců od uzavření smlouvy o příspěvku), jak tvrdil. Od tohoto data totiž končí lhůta 15 pracovních dnů dnem 25. 3. 2002, což by bylo nejzazší datum pro předložení vyhodnocení projektu, předložil jej však až dne 22. 4. 2002. Dokonce jestliže žalobce předložil v průběhu daňového řízení správci daně předávací protokol o převzetí vypracované studie ke dni 5. 2. 2002 (a toto by mělo být datum ukončení realizace projektu - neboť tento dokument sloužil jako doklad pro vyplacení částky z příslušného fondu a tedy jako doklad o realizaci díla), pak by termín 15 pracovních dnů pro předložení vyhodnocení projektu nastal ještě dříve než shora uvedené datum 25. 3. 2002. Přestože žalovaný konstatoval, že studie cyklotras obsahuje i dokumenty datované po termínu protokolovaného převzetí studie a že skutečný realizátor díla Mgr. Ďoubalík jako subdodavatel uzavřel smlouvu s dodavatelem smlouvu o dílo teprve dne 23. 2. 2002, tj. po předání studie žalobci, z uvedeného je zřejmé, že by nebylo již ani podstatné, zda došlo k převzetí díla - zpracované studie dne 5. 2. 2002 či později.

Nutno dodat, že důkazní břemeno prokázání splnění všech podmínek, za kterých byl poskytnut příspěvek (tedy i této) vázlo primárně na žalobci. Daňové řízení je totiž ovládáno zásadou, dle níž důkazní břemeno vázne na daňovém subjektu (§ 31 odst. 9 daňového řádu). Tuto jeho povinnost nelze přenášet na správce daně poukazem na ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu, neboť povinnost, aby za daňový subjekt vyhledával a obstarával důkazy pro jeho tvrzení, mu ze zmíněného ustanovení neplyne. Nutno tedy uzavřít, že žalobce neprokázal, že dodržel podmínku předložení závěrečného vyhodnocení projektu do 15 pracovních dnů ode dne ukončení realizace projektu, ke které se zavázal v čl. IV. odst. 7 smlouvy o poskytnutí příspěvku.

Pokračování 31Af 68/2 010

Krajský soud uzavírá, že žalobce v projednávané věci nedodržel termín realizace projektu ani termín pro závěrečné vyhodnocení průběhu projektu. Proto správce daně musel žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně stanovit. Dlužno dodat, že nesplněním byť i jen jedné ze stanovených podmínek dochází k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Jak již bylo shora uvedeno, porušením rozpočtové kázně je totiž jakékoliv neoprávněné použití veřejných prostředků jejich příjemcem. Samotné zákonné ustanovení přitom nerozlišuje, z jakého důvodu k takovému porušení rozpočtové kázně došlo. Prostředky, které jsou poskytnuty z veřejných zdrojů zpravidla subjektům buď práva soukromého, nebo územní samosprávy, jsou veřejné prostředky, jejichž použití musí být pod přísnou kontrolou státu, neboť s veřejnými prostředky nakládá osoba, která zpravidla není v tomto případě v pozici orgánu veřejné moci. Proto z důvodu hospodárného využití těchto veřejných prostředků je namístě důsledná kontrola jejich užití. V tomto směru je tak nutné trvat na dodržování všech povinností, které vyplývají z příslušné zákonné úpravy i úkonu (smlouvy, rozhodnutí), jímž byly tyto veřejné prostředky poskytnuty. Je proto zcela pochopitelné, že příjemce dotace (příspěvku) je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace (příspěvku). Správce daně přitom není oprávněn posuzovat míru závažnosti porušení podmínek stanovených při poskytnutí dotace (příspěvku).

Námitky směřující proti rozhodnutí o stanovení penále se odvíjely od nesouhlasu se stanovením samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně odvodu je však zřejmé, že nejsou důvodné ani námitky vznesené proti rozhodnutí o stanovení penále.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 30. května 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru