Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 67/2010 - 31Rozsudek KSHK ze dne 30.05.2011

Prejudikatura

5 Afs 70/2008 - 152

1 Afs 100/2009 - 63

2 Afs 93/2006


přidejte vlastní popisek

31Af 67/2010-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Dobrovolného svazku obcí "Region Orlické hory", se sídlem v Deštném v Orlických horách 61, zast. JUDr. Jaroslavem Kobíkem, daňovým poradcem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. března 2010, čj. 1091/10-1700-606207 a čj. 1092/10-1700-606207, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen "správce daně") ze dne 12. 10. 2009, čj. 41918/09/253980605050, kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 112.410,- Kč, a do rozhodnutí z téhož dne, čj. 41919/09/253980605050, kterým mu bylo stanoveno penále související s tímto odvodem ve výši 112.410,- Kč.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání obou napadených rozhodnutí, jakož i jim předcházejících platebních výměrů, a jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Má zato, že správce daně i žalovaný postupovali v rozporu se zákony, rozhodnutí se zakládají na podstatných vadách řízení a jsou v rozporu se skutečností i právními předpisy.

Uvedl, že správce daně a žalovaný konstatovali porušení rozpočtové kázně u smlouvy o poskytnutí příspěvku na akci Spolupráce turistických informačních center – Deštné v Orlických horách, Zieleniec. To spatřovali v nedodržení termínu realizace, termínu pro podání průběžné zprávy a termínu pro závěrečné vyúčtování, a to přesto, že ke smlouvě byl uzavřen dodatek. Žalobce poukázal na ustanovení § 2 odst. 1 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), s tím, že pokud existovaly rozpory ve výkladu termínu realizace akce uvedeném v uzavřené smlouvě, měl dle jeho názoru správce daně povinnost zjistit tuto skutečnost co nejúplněji a měl ji zjistit u toho, kdo se žalobcem smlouvu o poskytnutí příspěvku uzavřel. Takový postup však správce daně nezvolil patrně z obavy, že by poskytovatel příspěvku potvrdil, že termín realizace akce byl ujednán na devět měsíců od podpisu smlouvy, tj. do 4. 3. 2002. V tomto smyslu se totiž poskytovatel vyjádřil i ve svém sdělení ze dne 10. 7. 2009, čj. 22309/2009-51. Ani to však žalovaný nehodnotil, čímž postupoval v rozporu s ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu. Žalobce připustil, že v žádosti sice uvedl termín realizace akce 12/2001, ale obě smluvní strany považovaly za termín realizace předmětné akce smluvní ujednání uvedené v čl. III. smlouvy, o čemž svědčí i další smlouvy uzavřené poskytovatelem s dalšími subjekty, ve kterých byl sjednáván termín realizace se stejným textem jako je ve zmíněném čl. III. Vzhledem k jeho znění má žalobce rovněž zato, že dodatek č. 1 ke smlouvě byl tak uzavřen ještě před uplynutím sjednaného termínu realizace akce.

Ke splnění termínu pro podání průběžné zprávy o realizaci projektu do 14. 9. 2001 žalobce namítl, že ani tuto skutečnost finanční orgány u poskytovatele dotace nezjišťovaly. To rovněž označil za porušení ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu. Termín pro závěrečné vyúčtování akce byl dle žalobce dodržen, neboť se odvíjí od termínu realizace akce, který byl upraven řádným dodatkem ke smlouvě.

Dále žalobce uvedl, že předloženou zprávu o výsledku daňové kontroly odmítl podepsat důvodně, neboť mu správce daně neumožnil řádně reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno. Tím byla porušena jeho práva vyplývající mu z ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) a f) daňového řádu. Zpráva tak nebyla dle žalobce řádně projednána a daňová kontrola byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu.

Vady vytýkané řízení vedenému o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně vztahuje žalobce i na předpis penále vztahujícímu se k tomuto odvodu.

V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně provedl kontrolu 9 dotačních titulů, které žalobce obdržel v rozmezí let 2001 – 2006. V tomto napadeném rozhodnutí posuzoval vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně z prostředků poskytnutých v rámci programu CBC Phare – Společný Fond malých projektů na akci Spolupráce turistických informačních center – Deštné v Orlických horách, Zieleniec (v kontrolní zprávě označeno jako dotační titul č. 3). Částka

pokračování 31Af 67/ 2010

112.410,- Kč (tj. 3.522,- EUR) byla poskytnuta na základě smlouvy ze dne

24. 5. 2001, č. CZ9909.02.01.02.07.35.01 (dále jen „smlouva o příspěvku“). K této smlouvě byl následně dne 28. 3. 2002 vydán dodatek č. 1. Po provedené kontrole správce daně konstatoval nesplnění některých podmínek smlouvy o příspěvku, konkrétně nesplnění termínu pro podání průběžné zprávy o realizaci projektu v termínu do 14. 9. 2001 (čl. IV. odst. č. 6 smlouvy), nesplnění termínu realizace akce do 12/2001 (čl. II. odst. č. 3. smlouvy s vazbou na schválenou žádost o dotaci) a nesplnění termínu pro podání závěrečného vyhodnocení akce (dle čl. IV, odst. č. 7 smlouvy stanoven do 15 pracovních dnů od ukončení realizace projektu, tj. v tomto případě do 22. 1. 2002).

Žalovaný uvedl, že žalobce odmítl dne 7. 10. 2009 podepsat zprávu o kontrole po jejím projednání, a to z důvodu, že správce daně nepřihlédl ke zhodnocení předložených důkazních prostředků. Důvod blíže nespecifikoval a nepodložil konkrétními skutečnostmi. Správce daně z důvodu právní jistoty zprávu z kontroly žalobci dne 8. 10. 2009 doručil. Žalovaný k tomu zrekapituloval, že dne 22. 1. 2009 se konalo první projednání kontrolní zprávy, při němž bylo shodnuto, že k jejím závěrům se žalobce vyjádří do 17. 2. 2009. V uvedený den se na finančním úřadě konalo další ústní jednání a námitky žalobce k závěrům zprávy byly zaznamenány do protokolu o ústním jednání. K těmto námitkám se správce daně vyjádřil dne 24. 3. 2009 při dalším protokolovaném jednání (proloženým písmem zaznamenal své odůvodnění, proč na některých svých závěrech setrvává). Dne 8. 4. 2009 nahlížel žalobce do spisu a dne 13. 5. 2009 se konalo další jednání, při kterém byly zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy, které většinou jen podrobněji rozváděly námitky uplatněné dne 17. 2. 2009, k nimž se správce daně podrobně vyjádřil v protokolu sepsaném dne 24. 3. 2009. V protokolu je zaznamenána i vysvětlující komunikace mezi správcem daně a žalobcem, ze které vyplývá reakce žalobce na zjištění správce daně i reakce správce daně na tvrzení žalobce. Poslední protokolované jednání se konalo dne 7. 10. 2009. Při něm správce daně shrnul průběh řízení a specifikoval výše uvedené protokoly a dokumenty. Žalovaný konstatoval, že v kontrolní zprávě předané dne 7. 10. 2009 nenalezl žádné významné odlišnosti (s výjimkou věty „Vyjádření DS nedoloženo“ na str. 14, která však neměla vliv na zjištěné porušení rozpočtové kázně). Rozdílnost náhledu na předkládané důkazy nemohou být přitom dle žalovaného kvalifikovány jako upření základního práva daňového subjektu daného mu ustanovením § 16 odst. 4 daňového řádu. Současně nesouhlasil s námitkou, že správce daně do konečného znění zprávy (konkrétně do části. 3.5) doplnil velké množství textu, neboť při bližším prostudování jednotlivých návrhů kontrolních zpráv s její konečnou verzí (zaslanou žalobci) rozdíly v ustanoveních týkajících se dotačního titulu č. 3 neshledal.

Dále žalovaný uvedl, že ke smlouvě o příspěvku byl dne 28. 3. 2002 uzavřen dodatek č. 1, kterým se změnilo právní trvání smlouvy na 11 měsíců a bylo uvedeno, že doba ukončení realizace projektu je možná nejpozději do 15. 4. 2002. Žalovaný zdůraznil, že tento dodatek byl však uzavřen až po uplynutí lhůty pro realizaci projektu (12/2001), a proto nebyla změna učiněná tímto dodatkem správcem daně akceptována. Žalovaný se při hodnocení porušení této podmínky ztotožnil s argumentací správce daně, který odůvodnil svůj postup mimo jiné i odkazem na

pokračování 31Af 67/ 2010

Praktického průvodce smluvními postupy Phare, Ispa a Sapard příručkou „Practical

Guide“ poskytnutého žalobcem. Tento průvodce smluvními postupy stanovuje postupy pro použití v praxi, jak v decentralizovaných systémech s ex-ante schválením Evropského společenství, tak v decentralizovaných systémech s ex-post dohledem a zahrnuje příslušná ustanovení Manuálu pokynů vztahujících se k uzavírání smluv na práce, dodávky a služby uzavřené za účelem spolupráce Evropského společenství s třetími zeměmi, který byl schválen Evropským společenstvím dne 10. listopadu 1999. V materiálu „Practical Guide“ je přímo uveden příklad dodatku smlouvy (A7), přičemž v Praktickém průvodci smluvními postupy Phare, Ispa a Sapard je připuštěna změna smluvních podmínek výhradně písemnými dodatky, avšak změny nelze aplikovat se zpětnou platností (bod 6.5.). Změnu dodatkem ke smlouvě uzavřeným po termínu realizace projektu proto žalovaný označil za neakceptovatelnou.

Žalobcem v odvolání namítanou nezákonnost, která měla spočívat v nevyžádání stanoviska Centra regionálního rozvoje ČR (dále jen "CCR"), žalovaný neshledal. K odvolání přiložený dopis CCR, telefonický kontakt správce daně s CCR dne 13. 3. 2009 a e-mailová korespondence dle žalovaného naopak potvrzují předpoklad správce daně, že prodloužení termínu realizace dodatkem uzavřeným po proběhnuvším termínu realizace je porušením rozpočtové kázně. Připomněl, že stěžejním argumentem pro učiněný závěr je však výše uvedený Praktický průvodce.

Žalovaný uzavřel, že termín realizace projektu do 12/2001 stanovený v čl. II. odst. č. 3. smlouvy s vazbou na žádost o poskytnutí dotace, byl jasně definován. Z předložených daňových dokladů je pak zřejmé, že data uskutečněných zdanitelných plnění faktur jsou datována rokem 2002 a současně i v tomto roce byly faktury propláceny. Termín pro podání průběžné zprávy o realizaci projektu do 14. 9. 2001 byl dle žalovaného zcela zřejmě stanoven čl. IV. odst. č. 6. smlouvy. V průběhu kontroly nebylo splnění této podmínky správci daně prokázáno, proto je na tuto skutečnost dle žalovaného oprávněně pohlíženo jako na neprokázání výše uvedeného a tudíž legitimně konstatováno nesplnění závazné podmínky smlouvy. Termín pro závěrečné vyhodnocení akce byl smlouvou stanoven do 15 pracovních dnů ode dne ukončení realizace, v tomto případě tedy do 22. 1. 2002. V daném případě se dle žalovaného jedná o termín stanovený dle původní smlouvy, protože nelze přihlížet k dodatku č. 1. Ke kontrole bylo předloženo vyhodnocení projektu ze dne 28. 6. 2002, proto je i porušení této podmínky dle jeho názoru nezvratně prokázáno.

V odůvodnění rozhodnutí týkajícím se stanovení penále žalovaný dodal, že přezkoumal i správnost penalizace z hlediska stanovení penalizačních dat (počátek penalizace a sazbu) dle zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž shledal správnost postupu správce daně při výpočtu penále.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, setrval na závěrech v něm uvedených a navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním námitkám dodal, že již v rozhodnutí o odvolání vysvětlil žalobci, že neoficiální stanovisko CRR nebylo důvodem pro konstatování porušení rozpočtové

pokračování 31Af 67/ 2010

kázně, ale že správce daně vycházel ze zjištěných skutečností a nastavených

pravidel. K termínu realizace dále uvedl, že ze samotného dodatku č. 1 vyplývá, že lhůta stanovená v čl. III původní smlouvy není termínem realizace, ale termínem pro poskytnutí příspěvku resp. termínem pro právní trvání smlouvy, které je dodatkem stanoveno na 11 měsíců (tj. do 4. 5. 2002), zatímco samotným dodatkem je termín realizace posunut do termínu jiného - do 15. 4. 2002. Dle žalovaného se tedy jedná o zcela rozdílné skutečnosti. A protože dodatek byl uzavřen v rozporu s nastavenými pravidly poté, co původní termín proběhl, nelze posun termínu realizace akceptovat. K předložení průběžné monitorovací zprávy uvedl, že žalobce doložil jen jednu zprávu z průběhu realizace projektu do 10. 12. 2001, jak bylo zaznamenáno ve zjištění projednávaném dne 22. 1. 2009. Při dalším projednávání (dne 24. 3. 2009 a dne 7. 10. 2009) bylo vždy konstatováno, že byla předložena jen jedna průběžná zpráva. Bylo tedy na žalobci, aby prokázal, že doložil dvě průběžné zprávy a zvolil k tomu důkazní prostředky podle vlastního uvážení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně a žalovaný svůj souhlas udělil způsobem předvídaným v § 51 odst. 1 větě druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobci byl na základě smlouvy o poskytnutí příspěvku ze Společného Fondu malých projektů ze dne 24. 5. 2001 (podepsané dne 4. 6. 2001) poskytnut příspěvek na projekt Spolupráce turistických informačních center – Deštné v Orlických horách, Zieleniec ve výši 3.522,- EUR (tj. 112.410,- Kč). V této smlouvě bylo v čl. II. odst. 2 ujednáno, že příspěvek bude poskytnut pouze tehdy, jestliže příjemce splní své povinnosti vyplývající z této smlouvy. V odst. 3 stejného článku se příjemce příspěvku (žalobce) zavázal zrealizovat projekt v rozsahu a kvalitě, kterou stanovila schválená žádost o poskytnutí příspěvku (ta byla označena za nedílnou součást smlouvy jako její příloha), a bylo zde výslovně uvedeno, že je vázán časovým plánem uvedeným v části 4.1 schválené žádosti o poskytnutí příspěvku a podmínkami realizace stanovenými v průběhu schvalování projektu. Čl. III. smlouvy upravoval dobu trvání smlouvy, a to tak, že "poskytnutí příspěvku je vázáno lhůtou do 9 měsíců ode dne podpisu této smlouvy. Po uplynutí této lhůty nemůže být příspěvek poskytnut". V čl. IV. smlouvy byly stanoveny další podmínky pro poskytnutí příspěvku, mimo jiné v odst. 6 se žalobce jako příjemce zavázal zasílat zprávu o průběhu realizace projektu a o plnění této smlouvy, přičemž termíny pro předávání zpráv byly stanoveny dva, do 14. 9. 2001 a do 14. 12. 2001. V odst. 7 téhož článku se zavázal předložit závěrečné vyúčtování (včetně vyhodnocení průběhu projektu) nejpozději do 15 pracovních dnů od ukončení realizace projektu. Dle článku VII. smlouvy byl příjemce příspěvku oprávněn využívat příspěvek až do uplynutí lhůty podle článku III. smlouvy. Pokud by je v této lhůtě nevyčerpal, byl by povinen zbylé prostředky vrátit. V závěrečných ustanovením čl. XIII. bylo stanoveno, že veškeré změny a dodatky této smlouvy musí mít písemnou formu. V základních údajích o projektu v žádosti o poskytnutí

pokračování 31A f 67/ 2010

příspěvku je uvedeno zahájení projektu v termínu 6/2001 a ukončení projektu 12/2001. Totéž v části 4. žádosti pod bodem 4.1, na který výslovně odkazuje smlouva o příspěvku, je uvedeno datum zahájení činnosti 6/2001 a ukončení činnosti 12/2001. Dále je ve správním spise založen dodatek č. 1 smlouvy o poskytnutí příspěvku ze Společného fondu malých projektů, který byl smluvními stranami uzavřen dne 28. 3. 2002. V něm došlo ke změně článku III. smlouvy, který byl nahrazen textem: "Poskytnutí příspěvku podle této smlouvy je vázáno právním trváním 11 měsíců, přičemž doba ukončení realizace projektu je možná nejpozději do 15. 4. 2002". Dále je ve správním spise založena zpráva o průběhu realizace projektu za období 24. 5. do 10. 2. 2001, v němž je stručně popsán průběh realizace projektu. Vyhodnocení projektu - závěrečná zpráva příjemce dotace byla dle data uvedeného na formuláři vypracována dne 28. 6. 2002 a předložena dne 8. 7. 2002. Z ní je patrné, že žalobce v údajích o harmonogramu realizace projektu uvedl následující data ukončení projektu: plán – 12/2001, skutečnost – 04/2002.

Po provedené kontrole správce daně konstatoval porušení rozpočtové kázně a vyměřil žalobci dne 12. 10. 2009 platebním výměrem čj. 41918/09/253980605050 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 112.410,- Kč a současně platebním výměrem čj. 41919/09/253980605050 penále s tímto odvodem související. Odvolání žalobce proti uvedeným rozhodnutím správce daně žalovaný zamítl napadenými rozhodnutími.

Z ryze procesního hlediska žalobce namítal, že zpráva o výsledku daňové kontroly nebyla řádně projednána, a proto byla ukončena v rozporu s ustanovením § 16 odst. 8 daňového řádu. Z tohoto důvodu ji odmítl podepsat.

Dle ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu sepíše pracovník správce daně o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou. Podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) téhož zákona daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že daňová kontrola je ukončena projednáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole. Projednání přitom musí zahrnovat jak vyjádření daňového subjektu ke kontrolním zjištěním, tak reakci správce daně na toto vyjádření. Platební výměr (příp. dodatečný platební výměr) pak může být vydán až po projednání zprávy o daňové kontrole s daňovým subjektem. Od obsahu případného vyjádření daňového subjektu ke zprávě o kontrole se přitom odvíjí další aktivita správce daně. Pokud vyjádření daňového subjektu obsahuje relevantní skutečnosti, důkazní prostředky či návrhy na provedení dalších důkazů, které mohou zpochybnit, změnit nebo doplnit kontrolní zjištění, je správce daně povinen zohlednit je ve zprávě o kontrole nebo navržené důkazy provést a případně doplnit zprávu o kontrole. Pokud je správce daně za významné nepovažuje, sdělí proč a další dokazování neprovede. V případě opakovaných nesouhlasných vyjádření daňového subjektu může správce daně ve svém stanovisku odkázat i na svá předchozí vyjádření týkající se daného problému. Daňový řád za takovéto situace dokonce umožňuje, aby správce daně společně se svým stanoviskem k vyjádření daňového subjektu předal či zaslal daňovému subjektu i platební výměr. I v takovém případě jsou totiž dodržena veškerá práva daňového subjektu zakotvená daňovým řádem a jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro vydání platebního výměru.

V projednávané věci je ze správního spisu zřejmé, že k prvému seznámení s výsledky kontroly a projednávání zprávy došlo dne 22. 1. 2009. Při něm byla žalobci poskytnuta lhůta k vyjádření do 17. 2. 2009. V uvedený den se uskutečnilo jednání, při kterém bylo vyjádření žalobce ke zprávě o kontrole zaznamenáno do protokolu. Dne 24. 3. 2009 se konalo další projednání zprávy, při kterém správce daně předal žalobci text zprávy, do které zapracoval své stanovisko k vyjádření žalobce a dalším listinným materiálům předloženým mu 18. 2. a 27. 2. 2009 a konečné kontrolní zjištění. Žalobce vzhledem k rozsáhlosti důkazních materiálů vznesl požadavek nahlédnout do spisu, což mu bylo umožněno dne 8. 4. 2009. Následně dne 13. 5. 2009 proběhlo jednání, při kterém byly do protokolu zaznamenány námitky žalobce k závěrům zprávy předané mu dne 24. 3. 2009. Šlo v podstatné míře o doplnění námitek vznesených již dne 17. 2. 2009 a další argumentaci proti kontrolním závěrům správce daně. Dne 30. 7. 2009 proběhlo další projednávání zprávy, která obsahovala konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek a vyjádření žalobce ze dne 17. 2. 2009 a 13. 5. 2009 a předložených listinných materiálů. Žalobce se po přečtení textu zprávy vyjádřil k jednotlivým kontrolním zjištěním zejména v tom směru, že správce daně nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy, a uvedl, že s kontrolním zjištěním u jednotlivých dotačních titulů nesouhlasí a odmítá zprávu z kontroly podepsat. K poslednímu projednání zprávy pak došlo dne 7. 10. 2009. Z protokolu o jednání čj. 48494/09/253980605050 je zřejmé, že v úvodu jednání správce daně zrekapituloval, že zpráva obsahuje konečné zjištění správce daně po vyhodnocení připomínek, stanovisek a dokladů žalobcem předaných v období od 17. 2. 2009 do 30. 7. 2009. Po přečtení zprávy žalobce konstatoval, že správce daně nepřihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo a že nepřihlédl ke všem důkazním prostředkům, které mu byly předloženy. Pokud navíc zopakoval argumentaci opírající se o stanovisko MMR ze dne 9. 7. 2009, správce daně na to reagoval stejným stanoviskem jako při jednání dne 30. 7. 2009. Žalobce vyslovil nesouhlas s kontrolním zjištěním a odmítl zprávu podepsat. Správce daně k tomu v závěru protokolu vyslovil názor, že se se všemi připomínkami vypořádal, a považoval proto zprávu za projednanou a řízení za ukončené.

Ze shora citovaných protokolů a listin k nim přiložených je zřejmé, že při projednání zprávy dne 7. 10. 2009 šlo již jen o polemiku a nesouhlas žalobce s kontrolními zjištěními a k nim již předtím prezentovanými názory správce daně. Takové vyjádření žalobkyně nepřineslo již nic nového (neuváděl nové skutečnost,

nenavrhl nové relevantní důkazy), tudíž ani nemohlo nic změnit na závěrech správce daně. Jestliže žalobce v žalobě namítá, že mu správce daně neumožnil reagovat na doplnění zprávy a neposkytl mu lhůtu k vyvrácení toho, co bylo do zprávy doplněno, pak nelze přehlédnout, že po přečtení zprávy z kontroly při jednání dne 7. 10. 2009 se stručně vyjádřil k některým dotačním titulům (č. 1 – 3, 5 a 8) a žádnou další lhůtu nepožadoval. Z jeho projevu při tomto jednání je navíc zřejmý pouze nesouhlas se závěry správce daně, nikoliv však, že by měl v úmyslu předkládat další relevantní důkazy a uvádět nové skutečnosti. Ostatně k předkládání či navrhování důkazů a k argumentaci vyvracející závěry správce daně, které mu sdělil při prvním seznámení s výsledky kontroly dne 22. 1. 2009, mu byla do závěrečného projednání zprávy, tj. do dne 7. 10. 2009, poskytnuta lhůta dostatečně dlouhá. Krajský soud proto uzavírá, že zprávu z daňové kontroly považuje za popsané situace za projednanou ve smyslu ustanovení § 16 odst. 8 daňového řádu a daňovou kontrolu proto za řádně ukončenou.

Dále bylo mezi účastníky řízení sporné to, zda došlo v daném případě k porušení rozpočtové kázně nedodržením termínu realizace akce, termínu pro podání průběžné zprávy a termínu pro závěrečné vyhodnocení (vyúčtování) akce.

Ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rozpočtových pravidlech"), je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu (pro účely tohoto zákona se příspěvky a dotace poskytnuté ze zahraničí považují za příjmy státního rozpočtu). Neoprávněným použitím, resp. neoprávněným výdejem peněžních prostředků, se rozumí jejich vynaložení, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, na základě kterých byla dotace příjemci poskytnuta (§ 3 písm. e/ zákona o rozpočtových pravidlech).

Dodržení termínu realizace akce bylo bezpochyby jednou ze závazných podmínek stanovených při poskytnutí příspěvku. To vyplývá zejména z čl. II odst. 2 a 3 smlouvy o poskytnutí příspěvku, dle kterého byl příjemce povinen splnit své povinnosti uvedené v této smlouvě, přičemž se současně zavázal realizovat projekt dle schválené žádosti, ve které je uvedeno datum ukončení činnosti 12/2001 (v části 1. a zejména pak v části 4.1, na kterou výslovně odkazuje smlouva o příspěvku). Čl. III. smlouvy stanovil dobu trvání smlouvy, tj. dobu, po kterou může být příspěvek poskytnut (9 měsíců ode dne podpisu, tzn. do 4. 3. 2002), tedy dobu, do které mohla být (případnými dodatky nebo změnami) prodloužena doba realizace projektu. Nestanovil však termín realizace akce (odlišně od žádosti), jak tvrdí žalobce. Tomuto výkladu odpovídá i znění dodatku č. 1, který změnil právní trvání smlouvy na 11 měsíců (tj. do 4. 5. 2002) a nově tak mohl určit (právě v prodloužené době trvání smlouvy), že doba ukončení realizace projektu je možná nejpozději do 15. 4. 2002. Tento výklad čl. III. smlouvy ostatně není ani v rozporu se stanoviskem MMR ze dne 9. 7. 2009, na který opakovaně upozorňoval žalobce. Přestože v něm MMR připouští určitá pochybení "administrativního charakteru", z jeho vyjádření k předmětnému čl. III. vyplývá, že uvedená lhůta znamenala "ukončit pouze fyzickou realizaci projektu", neboť "pokud by příjemce příspěvku neukončil realizaci veškerých plánovaných aktivit, nebyl by mu příspěvek poskytnut". Tomu tedy nelze ve světle časových souvislostí provedených úkonů (smlouva o příspěvku, její dodatek) a z tohoto pohledu i formulace předmětného čl. III. rozumět jinak, než že šlo o dobu, po kterou mohl být příspěvek poskytnut a nejpozději do té doby mohlo dojít i k případnému prodlužování závazného termínu realizace projektu.

Přes uvedené se však krajský soud neztotožnil se závěrem žalovaného, že termínem realizace ke dni 15. 4. 2002, který byl stanoven dodatkem č. 1 uzavřeným až dne 28. 3. 2002, došlo k porušení rozpočtové kázně.

Smlouva o poskytnutí příspěvku ve svých závěrečných ustanoveních možnost změny písemnými dodatky připouštěla. Dodatek č. 1 byl uzavřen dne 28. 3. 2002 a změna jím provedená spočívala ve změně termínu realizace projektu, a to do 15. 4. 2002. K tomu je zapotřebí uvést, že poskytování dotací a příspěvků z prostředků státního rozpočtu je ovládáno vrchnostenským postavením poskytovatele dotace nebo příspěvku. Z tohoto jeho postavení plyne, že v režimu zákona o rozpočtových pravidlech autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí těchto prostředků. Záleží pak na příjemci dotace, zda tyto podmínky akceptuje. Z toho lze dovodit, že poskytovatel je také oprávněn tyto podmínky změnit, a to i v případě, kdy již nastalo jejich nesplnění ze strany příjemce. Je to tedy poskytovatel dotace (příspěvku), který primárně vytváří právní rámec, v jehož mezích má žadatel povinnost se pohybovat, a který svým rozhodnutím nebo ve smlouvě stanoví podmínky poskytnutí dotace (příspěvku), ale i případné změny těchto podmínek. Pokud se žadatel (žalobce) pohyboval v mezích, které poskytovatel vymezil svým rozhodnutím, resp. smlouvou a dodatkem k ní, nelze mu takové jednání přičítat k tíži. Z hlediska posuzování dodržení rozpočtové kázně je pak rozhodující stav, který tu je v době rozhodování finančního úřadu, a nikoliv ten, jež existoval v nějakém předchozím období. Správce daně a žalovaný tedy měli vycházet z nového termínu realizace akce, tj. z data 15. 4. 2002, a to přesto, že byl dodatek uzavřen poté, co již původní termín proběhl. Dle názoru krajského soudu na těchto obecných principech poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu nemění nic ani to, že Praktický průvodce smluvními postupy týkající se smluv externích subvencí Evropského společenství, na který odkazuje žalovaný, nepřipouští změnu smluvních podmínek se zpětnou platností. Nedodržení postupu dle příslušných manuálů samotným poskytovatelem je totiž věcí jinou.

Od termínu realizace akce se odvíjel i termín pro závěrečné vyúčtování a vyhodnocení akce. Ten byl stanoven do 15 pracovních dnů ode dne ukončení realizace (čl. IV. odst. 7 smlouvy o příspěvku). Dokument "Vyhodnocení projektu (závěrečná zpráva příjemce dotace)" založený ve správním spise nese datum 28. 6. 2002 a datum převzetí poskytovatelem dne 8. 7. 2002. Ze shora uvedeného vyplývá, že správce daně a žalovaný vycházeli pro posouzení dodržení této podmínky z nesprávného data ukončení realizace akce a považovali proto nesprávně za konečný pokračování 31Af 67 /2010

termín pro závěrečné vyhodnocení den 22. 1. 2002. Nelze však přehlédnout, že

i v případě ukončení realizace akce dnem 15. 4. 2002, by stanovený termín pro závěrečné vyhodnocení akce nebyl žalobcem dodržen, neboť 15 pracovních dnů od tohoto data končí dnem 7. května 2002.

Pokud jde o poslední spornou podmínku – termín podání průběžné zprávy, žalobce v žalobě namítl, že tuto skutečnost žádný z finančních orgánů nezjišťoval u poskytovatele dotace. Ze smlouvy o příspěvku je zřejmé, že žalobce měl předložit dvě průběžné zprávy, první do 14. 9. 2001 a druhou do 14. 12. 2001. V průběhu daňového řízení předložil pouze jednu, a to nesoucí název Zpráva o průběhu realizace projektu za období od 24. 5. do 10. 12. 2001. Přestože nenese žádné datum, z jejího názvu je zřejmé, že šlo o zprávu vypracovanou až v prosinci 2001. Je nutno zdůraznit, že důkazní břemeno prokázání splnění všech podmínek, za kterých byl poskytnut příspěvek (tedy i této) vázlo primárně na žalobci. Daňové řízení je totiž ovládáno zásadou, dle níž důkazní břemeno vázne na daňovém subjektu (§ 31 odst. 9 daňového řádu). Tuto jeho povinnost nelze přenášet na správce daně poukazem na ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu, neboť povinnost, aby za daňový subjekt vyhledával a obstarával důkazy pro jeho tvrzení, mu ze zmíněného ustanovení neplyne. V tomto případě žalobce dokonce nejenže v průběhu celého daňového řízení nepředložil žádnou zprávu vypracovanou do 14. 9. 2001, ale ani netvrdil, že by takovou průběžnou zprávu vypracoval a poskytovateli včas předložil. Nemohl se dokonce ani domnívat, že takovouto zprávu (pokud existuje) snad zaslal správci daně sám poskytovatel, neboť žalobce nahlížel do správního spisu a věděl, jaké listiny má správce daně k dispozici. Ostatně ani v žalobě vůbec nekonkretizuje, kdy takovou zprávu vypracoval a kdy ji poskytovateli předložil. Nutno tedy uzavřít, že žalobce neprokázal, že dodržel podmínku předložení průběžné zprávy do 14. 9. 2001, ke které se zavázal v čl. IV. odst. 6 smlouvy o poskytnutí příspěvku.

Krajský soud uzavírá, že žalobce v projednávané věci nedodržel termín k předložení průběžné zprávy a (jak vyplývá z listin založených ve správním spise) ani termín pro závěrečné vyhodnocení akce. Byť při hodnocení této druhé podmínky nevycházel žalovaný ze správných výchozích údajů, k nedodržení stanoveného termínu i tak došlo. Proto správce daně musel žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně stanovit. Dlužno dodat, že nesplněním byť i jen jedné ze stanovených podmínek dochází k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Jak již bylo shora uvedeno, porušením rozpočtové kázně je totiž jakékoliv neoprávněné použití veřejných prostředků jejich příjemcem. Samotné zákonné ustanovení přitom nerozlišuje, z jakého důvodu k takovému porušení rozpočtové kázně došlo. Prostředky, které jsou poskytnuty z veřejných zdrojů zpravidla subjektům buď práva soukromého, nebo územní samosprávy, jsou veřejné prostředky, jejichž použití musí být pod přísnou kontrolou státu, neboť s veřejnými prostředky nakládá osoba, která zpravidla není v tomto případě v pozici orgánu veřejné moci. Proto z důvodu hospodárného využití těchto veřejných prostředků je namístě důsledná kontrola jejich užití. V tomto směru je tak nutné trvat na dodržování všech povinností, které vyplývají z příslušné zákonné úpravy i úkonu (smlouvy, rozhodnutí), jímž byly tyto veřejné prostředky poskytnuty. Je proto zcela pochopitelné, že příjemce dotace (příspěvku) je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace (příspěvku). Správce daně přitom není oprávněn posuzovat míru závažnosti porušení podmínek stanovených při poskytnutí dotace (příspěvku).

Námitky směřující proti rozhodnutí o stanovení penále se odvíjely od nesouhlasu se stanovením samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně odvodu je však zřejmé, že nejsou důvodné ani námitky vznesené proti rozhodnutí o stanovení penále.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 30. května 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru