Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 53/2010 - 56Rozsudek KSHK ze dne 16.12.2010


přidejte vlastní popisek


31Af 53/2010-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Ing. M. B., zast. JUDr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou v Hradci Králové, Riegrovo nám. 1493, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. února 2010, čj. 9213/09-1500-604444, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové o zastavení řízení dle ust. § 27 odst. 1 písm. e/ zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dodatečným platebním výměrem byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období Pokračování 31Af 53/2010
-2-

roku 2001 ve výši 153.501,-- Kč. Správce daně na základě odvolání tento platební výměr zrušil a to z důvodu prekluze lhůty dle § 47 daňového řádu. Na základě žádosti žalobce o vrácení zaviněného přeplatku vydal správce daně rozhodnutí o vrácení přeplatku dle § 64 odst. 4 uvedené právní úpravy. Uhrazená daňová povinnost včetně uhrazeného příslušenství byla žalobci vrácena dne 16. 1. 2009. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2009 byl následně dle § 64 odst. 6 daňového řádu přiznán úrok ze zaviněného přeplatku ve výši 6.268,-- Kč, přiznaná částka úroku byla uhrazena dne 17. 2. 2009. Proti rozhodnutí o přiznání nároku na úrok uplatnil žalobce řádný opravný prostředek – reklamaci dle § 53 daňového řádu, která byla dne 16. 3. 2009 zamítnuta. Dnem doručení nabylo rozhodnutí o přiznání nároku na úrok právní moci. Následně dne 4. 9. 2009 obdržel správce daně podání žalobce označené jako žádost o úhradu zákonného úroku. Jelikož již bylo v rámci řízení o přiznání nároku na úrok dle § 64 odst. 6 daňového řádu vydáno rozhodnutí a proti němu uplatněná reklamace dle § 53 byla zamítnuta, rozhodl správce daně dle § 27 odst. 1 písm. e) daňového řádu.

Žalovaný tak k věci uvedl, že se jednalo o přeplatek vzniklý v důsledku úhrady daně, jejíž původní den splatnosti nastal do účinnosti zákona č. 230/2006 Sb., včetně příslušenství. Proto byla v souladu s čl. VI bod 5. a 6. přechodných ustanovení zákona č. 230/2006 Sb., v rozhodnutí č.j. 150287/09/22889117030 použita úprava obsažená v § 64 odst. 6 daňového řádu, ve znění platném do účinnosti zákona č. 230/2006 Sb., tj. do 31. 12. 2006, pro výpočet úroku z vratitelného přeplatku.

Žalovaný dále zdůraznil, že nárokovaný výpočet úroku ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se v souladu s čl. VI bod 5. a 6. přechodných ustanovení zákona č. 230/2006 Sb., použije až pro přeplatek na dani, jejíž původní den splatnosti nastane po účinnosti zákona č. 230/2006 Sb., tj. po 1. 1. 2007. V daném případě se jednalo o přeplatek na dani z příjmů fyzických za zdaňovací období roku 2001, jejíž původní den splatnosti nastal do účinnosti zákona č. 230/2006 Sb. a byl použit postup výpočtu dle § 64 odst. 6 daňového řádu ve znění do 31. 12. 2006. V čl. VI odst. 5 přechodných ustanovení zákona č. 230/2006 Sb., je uvedeno, že úprava obsažená v § 64 odst. 6 a § 96a odst. 3 daňového řádu se použije pro přeplatek na dani, jejíž původní den splatnosti nastane po účinnosti tohoto zákona. Pro vratitelný přeplatek na dani, jejíž původní den splatnosti nastane do účinnosti tohoto zákona, se použije § 64 odst. 6 a § 96a odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do účinnosti tohoto zákona. Daným postupem správce daně nebyl žalobce dle názoru žalovaného zkrácen na svých právech zaručených ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.

Žalobce označil v podané žalobě napadené rozhodnutí za nezákonné a k celé věci uvedl, že daňové řízení bylo zahájeno dne 4. 9. 2009 žádostí o úhradu zákonného úroku z přeplatku zaviněného správcem daně v důsledku dodatečně doměřené daně z příjmů fyzických osob. Finanční úřad dne 11. 9. 2009 zastavil toto řízení s tím, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto a to rozhodnutím o přiznání nároku na úrok ze dne 30. 1. 2009. Pokračování 31Af 53/2010
-3-

V podané žalobě žalobce dále uvedl, že byl postupem správce daně zkrácen na svých právech zaručených mu zákonem a Listinou základních práv a svobod. K věci konstatoval, že daňové řízení bylo zahájeno dne 4. 9. 2009 a to žádostí o úhradu úroku z přeplatku zaviněného správcem daně v důsledku dodatečně vyměřené daně z příjmů za rok 2001 a následně vyčísleného penále, tedy přeplatku ve výši 210.496,- Kč. Finanční úřad svým rozhodnutím ze dne 11. 9. 2009 toto řízení zastavil a to z důvodu, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto a to rozhodnutím o přiznání nároku na úrok ze dne 30. 1. 2009. Tímto rozhodnutím finanční úřad vyčíslil úrok zaviněný správcem daně na částku 6.268,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí byla přípustná reklamace. Žalobce se pokusil využít všech opravných prostředků, proto podal reklamaci v souladu s poučením. Finanční úřad reklamaci s odkazem na zákon č. 230/2006 zamítl. K tomu žalobce uvedl, že ust. § 53 daňového řádu dopadá pouze na postup správce daně při placení a evidenci daně, kdy reklamaci podává daňový dlužník, přičemž daňovým dlužníkem žalobce rozhodně nebyl. Proto mu nezbylo, než podáním ze dne 4. 9. 2009 žádat o úhradu úroku zvýšeného o 14 procentních bodů, který mu nebyl finančním úřadem uhrazen.

Žalovaný dle žalobce vykládá daňový řád nesprávně, odkazuje pouze na přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 230/2006 Sb., aniž by se vypořádal s odvolací námitkou žalobce, a to že doměřená daň byla prekludovaná a z ní bylo následně vyměřeno penále. K tomu žalobce tvrdí, že u prekludované daně nemohl nastat původní den splatnosti, když řízení nemělo být zahájeno, a proto na tento případ nedopadají v napadeném rozhodnutí shora uváděná přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 230/2006 Sb.

Žalobce dále zdůraznil, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jeho odvolací námitkou, že se nejedná o věc, která již jednou byla pravomocně rozhodnuta, když se nevypořádal s žalobcovou námitkou spočívající v tom, že není možné zaměňovat evidenci plateb a správcem daně zaviněný přeplatek. Dále tvrdil, že žalovaný dosud nerozhodl, rozhodovat nebyl a není povinen, je pouze povinen vrátit přeplatek včetně sankce a to bez žádosti. Namítá také rozpor s ust. § 64 odst. 6 daňového řádu a rozpor s čl. VI bodem 5. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 230/2006 Sb. Tvrdil totiž, že na tento případ uvedené ustanovení nedopadá, neboť u prekludované daně nenastal a ani nemohl nastat původní den splatnosti. Dodatečně vyměřená daň mohla být pouze v souladu s ust. § 46 odst. 7 daňového řádu předepsána a její splatnost nastala 30 dnů ode dne doručení. Ust. § 63 daňového řádu nemá návaznost na ust. § 46 odst. 7 této právní úpravy, stanoví pouze, od kdy se úrok počítá.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhého dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu totiž vyplynulo, že správce daně vydal k datu 30. 1. 2009 rozhodnutí, jímž žalobci přiznal ve smyslu ust. § 64 odst. 6 daňového řádu úrok z přeplatku ve výši 6.268,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal ve smyslu poučení žalobce dne 9. 3. 2009 reklamaci, kterou správce daně dne 16. 3. 2009 zamítl, takže Pokračování
31Af 53/2010
-4-

rozhodnutí o přiznání nároku na úrok z přeplatku se stalo pravomocným dnem doručení, tedy k datu 23. 3. 2009. Jestliže pak následně podal žalobce nové podání nazvané jako žádost o úhradu zákonného úroku, postupoval správce daně v souladu se zásadami daňového řízení i zásadami teorie práva, když řízení zahájené touto žádostí zastavil a to ve smyslu ust. § 27 odst. 1 písm. e/ daňového řádu pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.

Krajský soud se nemohl přiklonit k námitce žalobce, dle níž nemohl zvolit postup dle ust. § 53 daňového řádu a jeho jedinou možností tak mělo být podání žádosti o úhradu úroku. Naopak. Správce daně postupoval v souladu s daňovým řádem, když žalobce poučil při vydání rozhodnutí ze dne 30. 1. 2009 o přiznání úroku z přeplatku o možnosti bránit se proti tomuto rozhodnutí reklamací. Jednalo se totiž o rozhodnutí, jež souviselo s evidencí daně a proti takovému rozhodnutí umožňuje daňový řád podat opravný prostředek ve formě reklamace. Lze mít rovněž nepochybně zato, že žalobce byl v této fázi řízení v pozici daňového dlužníka (ust. § 57 daňového řádu), neboť byl původně povinen platit daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2001. Ze skutečnosti, že správce daně tuto daň nevyměřil včas a v důsledku této nečinnosti došlo k prekluzi práva daň vyměřit (ust. § 47 daňového řádu), nelze v žádném případě dovozovat, že by se žalobce v pozici daňového dlužníka nenacházel. Žalobce navíc tohoto opravného prostředku využil a nelze než uzavřít, že doručením rozhodnutí o reklamaci, tedy k datu 23. 3. 2009, se rozhodnutí o přiznání nároku na úrok z přeplatku stalo pravomocným. Další podání žalobce ve formě žádosti tak bylo učiněno již po pravomocném rozhodnutí, a tudíž správce daně rozhodl zákonně, když konstatoval překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žalobce se mýlí, když namítá, že žalovaný dosud nerozhodl a rozhodovat ani nebyl povinen a přeplatek měl vrátit bez žádosti.

V daném přezkumném řízení, jehož předmětem bylo rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, krajskému soudu nepřísluší, aby se zabýval žalobními námitkami dotýkajícími se vyměření úroku z přeplatku ve vazbě na námitku prekluze práva daň vyměřit.

Krajský soud se s postupem správce daně a potažmo i žalovaného ztotožnil, a proto musel žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 zamítnout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu proto nevzniklo. Žalovanému, jak vyplynulo z projevu jeho pověřeného pracovníka při jednání dne 9. 12. 2010, náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Pokračování 31Af 53/2010
-5-

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 16. prosince 2010 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru