Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 52/2011 - 23Rozsudek KSHK ze dne 15.09.2011

Prejudikatura

3 As 51/2007 - 84

7 Afs 116/2009 - 70


přidejte vlastní popisek

31Af 52/2011-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce P. O., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2011, čj. 1471/11-1500-607686, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2011, čj. 1471/11-1500-607686, se

zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu v Hlinsku (dále také jen "správce daně") ze dne 24. 11. 2010, čj. 31718/10/235970604095, kterým byl vyrozuměn o předpisu úroku z prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 v celkové výši 97.947,- Kč.

V jeho odůvodnění žalovaný s poukazem na ustanovení § 264 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), konstatoval, že odvolání žalobce přezkoumal podle § 114 odst. 2 a 3 téhož zákona. ¨

Dále uvedl, že dne 10. 7. 2007 vydal Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice rozhodnutí čj. 48 K 43/2007 o prohlášení konkurzu na majetek žalobce jako úpadce. Konkurzní řízení bylo ukončeno rozhodnutím soudu ze dne 16. 9. 2010, čj. 48 K 43/2007-284, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010. Dne 24. 10. 2010 podal žalobce daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za období od 1. 1. 2007 do 9. 7. 2007 na daňovou povinnost ve výši 237.916,- Kč. Správce daně přihlásil do konkurzního řízení tuto pohledávku dodatečnou přihláškou ze dne 14. 12. 2007, čj. 35707/07/235970/3141, a tato pohledávka nebyla správcem konkurzní podstaty popřena. Po skončení zdaňovacího období roku 2007 podal správce konkurzní podstaty dne 1. 4. 2008 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za celé zdaňovací období roku 2007 na daňovou povinnost 200.684,- Kč, rozdíl na daňovém bonusu ve výši mínus 1.614,- Kč a sražené zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti ve výši 859,- Kč. Vyměřením tohoto přiznání vznikl na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 nedoplatek ve výši 201.439,- Kč. Dne 13. 10. 2008 bylo podáno dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 na daňovou povinnost 167.020,- Kč. Správce daně zahájil vytýkací řízení, které ukončil dne 9. 4. 2009 vydáním dodatečného platebního výměru čj. 16704/09/235970606827 ve výši 200.684,- Kč. Proti tomuto platebnímu výměru se správce konkurzní podstaty neodvolal. Jednalo se tak pouze o změnu daňové povinnosti za rok 2007, která byla dodatečnou přihláškou ze dne 14. 12. 2007 řádně přihlášena do konkurzu a tato pohledávka nebyla správcem konkurzní podstaty popřena .

Žalovaný poukázal na ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), dle kterého vzniká daňovému dlužníku povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby, a to ode dne původního dne splatnosti. Správce daně proto vydal dne 24. 11. 2010 platební výměr na úrok z prodlení čj. 31718/10/235970604095 ve výši 97.947,- Kč ke dni ukončení konkurzu, tj. ke dni 15. 10. 2010 na neuhrazené daňové povinnosti. Jedná se o úrok k přihlášeným pohledávkám do 31. 12. 2007. Žalovaný současně konstatoval, že za období od 1. 1. 2008 do 15. 10. 2010 nevznikal úrok z přihlášených pohledávek (§ 40b odst. 5 ZSDP a čl. XXVII zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím).

Závěrem žalovaný vyslovil názor, že pohledávky do konkurzu řádně přihlášené, v konkurzu zjištěné a neuspokojené po zrušení konkurzu nezanikají a že dlužníka lze ke splnění pohledávek vyzvat a lze je i dále vymáhat. Tento svůj názor opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 3/2008-41.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Uvedl, že na jeho majetek byl dne 10. 7. 2007 prohlášen konkurz, k jehož zrušení pak došlo rozvrhovým usnesením, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010. S poukazem na ustanovení § 33 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkurzu a vyrovnání"), konstatoval, že podle logického a jazykového výkladu tohoto ustanovení se v režimu zákona o konkurzu a vyrovnání uspokojují úroky a penále, která vznikla před prohlášením konkurzu a tyto též tvoří seznam přihlášených a zjištěných pohledávek, které sestavuje správce konkurzní podstaty. Rozhodnutí správce daně potvrzené rozhodnutím žalovaného se týká daňové povinnosti, která spadá do období před prohlášením konkurzu, pohledávka byla přihlášena do konkurzu, přezkoumána a zjištěna. Konkurzní soud o ní rozhodl v rozvrhovém usnesení tak, že pohledávka byla uspokojena ve výši 16,08665%. Dle žalobce však tuto skutečnost rozhodnutí správce daně a žalovaného nezohledňují. V této souvislosti žalobce poukázal i na to, že úrok z prodlení je příslušenstvím daně a jako takové sleduje osud samotné daně, zanikne-li daň, zanikne i úrok z prodlení. Proto má zato, že vypočtený úrok z prodlení je i vypočítán chybně, když je vypočítán z původní pohledávky a nezohledňuje částečné plnění v rámci konkurzního řízení.

Žalobce dále označil informaci správce daně i žalovaného, že nárok na úrok z prodlení nevznikal od 1. 1. 2008 do 15. 10. 2010, za rozpornou s vyúčtováním provedeným správcem daně a zdůraznil že konkurz byl prohlášen dne 10. 7. 2007 a od tohoto data již nebylo možné úrok z prodlení dále účtovat. Dle jeho názoru tak došlo k neoprávněnému vyměření úroku od 10. 7. 2007.

Závěrem žalobce shrnul, že postup správce daně i žalovaného je v rozporu s ustanovením § 45 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 20 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání a § 33 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Z uspokojení pohledávek podle § 33 zákona o konkurzu a vyrovnání jsou vyloučeny úroky z prodlení, jejichž povinnost zaplatit je vznikla před prohlášením konkurzu. Úroky z prodlení tak od okamžiku konkurzu nenarůstají.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když žalovaný s tímto postupem souhlasil výslovně a žalobce svůj souhlas udělil způsobem předvídaným v § 51 odst. 1 větě druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu krajský soud dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou.

Ze správního spisu vyplynulo, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále také jen „konkurzní soud“) ze dne 10. 7. 2007 byl na majetek žalobce prohlášen konkurz. Správce daně přihlásil k datu 26. 7. 2007 do konkurzního řízení svoje pohledávky a následně dne 14. 12. 2007 podal dodatečnou přihlášku do konkurzního řízení. Dále krajský soud zjistil, že k datu 29. 6. 2010 bylo vydáno týmž konkurzním soudem rozvrhové usnesení, jímž byl rozvržen výtěžek ze zpeněžení majetku sepsaného do konkurzní podstaty úpadce. Věřitel pohledávky za podstatou (Vodárenská společnost Chrudim, a. s.) obdržel 100% své zjištěné pohledávky a věřitelé II. třídy, mezi kterými byl i Finanční úřad v Hlinsku s celkovou pohledávkou ve výši 290.578,95 Kč, obdrželi 16,08665% ze svých zjištěných pohledávek. Následně správce konkurzní podstaty konkurznímu soudu sdělil, že

rozvrhové usnesení bylo splněno, konkurzní soud proto vydal dne 16. 9. 2010 ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ zákona o konkurzu a vyrovnání usnesení, jímž konkurz po splnění rozvrhového usnesení zrušil. Následný krok učinil správce daně k datu 24. 11. 2010, když vydal platební výměr na úrok z prodlení úhrady daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007.

Žalobce napadl předmětný platební výměr odvoláním, v němž namítal, že rozhodnutí správce daně se týká daňové povinnosti, která spadá do období konkurzního řízení, přičemž pohledávky vzniklé během konkurzního řízení označuje ustanovení § 31 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání jako pohledávky za podstatou a ty mohou být uspokojeny kdykoliv v průběhu konkurzního řízení, nejpozději v rámci rozvrhového usnesení, ve kterém mají dokonce přednostní právo na uspokojení ve smyslu ustanovení § 32 zákona o konkurzu a vyrovnání. Žalobce namítal, že předmětný platební výměr se týká daňové povinnosti, která spadá do období konkurzního řízení, proto byla pohledávkou za podstatou, přičemž správce daně byl jako člen věřitelského výboru informován o průběhu konkurzního řízení a svého práva podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání nevyužil, ani nepodal proti rozvrhovému usnesení odvolání. Napadený platební výměr označil za nezákonný, jelikož dle jeho názoru nejde ani o nárok věřitele podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání.

Hodnocením obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí v kontextu s odvolacími námitkami dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Napadené rozhodnutí neobsahuje adekvátní reakci na jednotlivé odvolací námitky, proto jej krajský soud musel označit za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný totiž v reakci na podané odvolání v napadeném rozhodnutí pouze popsal skutkový stav věci, tedy sled jednotlivých úkonů týkajících se vyměření (a následně i doměření) daně z příjmů fyzických osob žalobci za zdaňovací období roku 2007 a uvedl, že ve smyslu ustanovení § 63 odst. 2 ZSDP vznikla žalobci povinnost uhradit úrok z prodlení, přičemž za období od 1. 1. 2008 do 15. 10. 2010 úrok z přihlášených pohledávek nevznikal (§ 40b odst. 5 ZSDP). Závěrem s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soud čj. 2 Afs 3/2008-41 uvedl, že pohledávky řádně přihlášené do konkurzu, zjištěné a neuspokojené po zrušení konkurzu nezanikají.

Zmíněné odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného však naprosto postrádá jakékoliv právní hodnocení postupu správce daně, jež logicky mělo následovat jako reakce na žalobcovu odvolací námitku, že v daném případě šlo o daňovou povinnost spadající do období konkurzního řízení, která měla být uspokojena jako pohledávka za podstatou (tedy přednostně) a že správce daně nepostupoval podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání. Rovněž ve vztahu k odvolací námitce, že v posuzovaném případě nejde o nárok věřitele podle § 45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, shledal krajský soud odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soud čj. 2 Afs 3/2008-41 bez citování příslušných závěrů vztahujících se k nyní projednávané věci jako nedostatečný. Žalobce nebyl v řízení o odvolání zastoupen a žalovaný nemohl důvodně předpokládat, že má toto rozhodnutí k dispozici nebo že je mu známo, kde si jej může opatřit.

S ohledem na shora uvedené krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení § 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm se řádně vypořádá s odvolacími námitkami, přičemž neopomene citovat příslušné závěry z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pokud bude na jeho judikaturu odkazovat.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce byl sice ve věci úspěšný, takže by měl nárok na jejich úhradu, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly, neboť od soudního poplatku byl osvobozen.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 15. září 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru