Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 47/2011 - 21Rozsudek KSHK ze dne 26.08.2011

Prejudikatura

3 As 51/2007 - 84

7 Afs 116/2009 - 70


přidejte vlastní popisek

31 Af 47/2011-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce P. O., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. března 2011, č.j. 1462/11-1500-607686, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. března 2011, č.j. 1462/11-1500-607686, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 1.3.2011, čj. 1462/11-1500-607686 žalovaný zamítl odvolání žalobce do platebního výměru na daňové penále za prodlení úhrady daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.10.2005 do 31.12.2005, vydaného Finančním úřadem v Hlinsku (dále jen „správce daně“) dne 24.11.2010, pod č.j. 31757/10/235970604095.

V jeho odůvodnění odkázal na ust. § 264 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a konstatoval, že Pokračování 31Af 47/2011

jako odvolací orgán přezkoumal odvolání podle § 114 odst. 2 a 3 citovaného zákona.

Dále uvedl, že dne 10.7.2007 vydal Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice (dále jen „konkursní soud“) pod sp. zn. 48 K 43/2007 rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek žalobce. Konkursní řízení bylo ukončeno rozhodnutím téhož soudu ze dne 16.9.2010, č.j. 48 K 43/2007-284, které nabylo právní moci dne 15.10.2010. Po prohlášení konkursu správce daně přihláškou pohledávek do konkursního řízení ze dne 26.7.2007, č.j. 25836/07/235970/3141, přihlásil pohledávku z neuhrazené daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty ve výši 173.033,- Kč, doměřené za zdaňovací období od 1.10.2005 do 31.12.2005. Dodatečnou přihláškou pohledávek do konkursního řízení ze dne 14.12.2007, č.j. 35707/07/235970/3141, správce daně přihlásil do konkursního řízení pohledávku ve výši 173.346,- Kč, představující penále do doby prohlášení konkursu, tj. do 9.7.2007 z neuhrazené daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.10.2005 do 31.12.2005. Po ukončení konkursu správce daně vydal dne 24.11.2010, pod čj. 31757/10/235970604095, platební výměr na daňové penále za zdaňovací období od 1.10.2005 do 31.12.2005, kterým předepsal penále ve výši 2.338,- Kč za období prohlášení konkursu, tj. od 10.07.2007 do 15.10.2010. Dle žalovaného je ve výpočtu penále uvedeno, že je penalizován celý neuhrazený nedoplatek do 31.12.2007 ve výši 173.033,- Kč. Od 1.1.2008 do 15.10.2010 penále z přihlášené pohledávky nevzniklo (§ 40b odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Žalovaný dále připustil, že penalizovaná částka nebyla ponížena o částky dle rozvrhového usnesení, neboť toto usnesení bylo vydáno konkursním soudem dne 29.6.2010, platba na účet správce daně byla provedena dne 7.9.2010, tj. v období, za které nevznikalo penále z důvodu trvání konkursu. Dle žalovaného se jedná o technické pochybení, které nemá vliv na předpis penále, které je sděleno platebním výměrem.

Žalovaný v závěru vyslovil názor, že pohledávky řádně přihlášené do konkursu a v konkursu zjištěné a neuspokojené po zrušení konkursu nezanikají, dlužníka lze ke splnění pohledávek vyzvat a lze je i dále vymáhat. Tento svůj názor opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 3/2008 – 41.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí žalovaného a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Potvrdil, že na jeho majetek byl dne 10.7.2007 prohlášen konkurs, usnesení o jeho zrušení nabylo právní moci dne 15.10.2010. Konstatoval, jaké povinnosti pro něho vyplývají z napadeného rozhodnutí a odkázal na ust. § 33 odst. 1 písm. d) zákona 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání v platném znění (dále jen „zákon o konkursu“). Vyslovil názor, že podle logického a jazykového výkladu tohoto ustanovení se v režimu citovaného zákona uspokojují penále, úroky, úroky z prodlení a poplatky z prodlení, které vznikly před prohlášením konkursu, a tyto tvoří seznam přihlášených a zjištěných pohledávek, které sestavuje správce konkursní podstaty. Rozhodnutí správce daně i žalovaného se pak týkají povinnosti, která spadá do období před prohlášením konkursu a tato pohledávka byla přihlášena do konkursního Pokračování 31Af 47/2011

řízení, přezkoumána a zjištěna. Konkursní soud o ní rozhodl a uspokojil ji ve výši 16,08665%. To však dle žalobce zmíněná rozhodnutí nezohledňují. V této souvislosti žalobce poukázal na skutečnost, že penále je příslušenství daně a jako takové sleduje osud daně. Zanikne-li daň zanikne i penále. Vypočtené penále je chybné, neboť je vypočítáno z původní pohledávky a nezohledňuje plnění v rámci konkursního řízení.

Žalobce dále označil sdělení správce daně i žalovaného, že penále nevzniklo od 1.1.2008 do 15.10.2010, za rozporné s vyúčtováním provedeným správcem daně. Zdůraznil, že konkurs byl vyhlášen dne 10.7.2007 a od tohoto data již nebylo možné penále účtovat. Neoprávněně bylo proto vyměřeno minimálně od 10.7.2007.

V závěru pak žalobce shrnul, že postup správce daně a žalovaného je v rozporu s ust. § 45 odst. 2, zákona o konkursu ve spojení s ust. § 20 odst. 5 a § 33 odst. 1 téhož zákona. Z uspokojení pohledávek podle citovaného ust. § 33 nejsou sice vyloučena penále, jejichž povinnost zaplatit je vznikla před prohlášením konkursu, avšak penále, která by vznikla po prohlášení konkursu a tedy i po jeho pravomocném skončení z tohoto uspokojení vyloučena jsou.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobce i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně.

Ze správního spisu vyplynulo, že usnesením konkursního soudu ze dne 10.7.2007 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs. Správce daně přihlásil k datu 26.7.2007 do konkursního řízení svoje pohledávky a následně dne 14.12.2007 podal dodatečnou přihlášku do konkursního řízení. Dále krajský soud zjistil, že k datu 29.6.2010 bylo vydáno týmž konkursním soudem rozvrhové usnesení, jímž byl rozvržen výtěžek ze zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty úpadce. Věřitelé II. třídy, mezi kterými byl i Finanční úřad v Hlinsku s celkovou zjištěnou pohledávkou ve výši 290.578,95 Kč, obdrželi 16,08665% ze svých zjištěných pohledávek. Následně správce konkursní podstaty konkursnímu soudu sdělil, že rozvrhové usnesení bylo splněno, konkursní soud proto vydal dne 16.9.2010 ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. b/ zákona o konkursu usnesení, jímž konkurs po splnění rozvrhového usnesení zrušil. Správce daně dne 24.11.2010, pod čj. 31757/10/235970604095, vydal platební výměr na penále za pozdní úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.10.2005 do 31.12.2005.

Žalobce napadl předmětný platební výměr odvoláním, v němž shodně s žalobními námitkami uvedl, že rozhodnutí správce daně se týká daňové povinnosti, která spadá do období před prohlášením konkursu a jako takové mělo být přihlášeno Pokračování 31Af 47/2011

do konkursního řízení, což správce daně učinil. Žalobce dále konstatoval, že o pohledávce bylo rozhodnuto v rozvrhovém usnesení, dle něhož byla předmětná pohledávka uspokojena ve výši 16,08665%. Tuto skutečnost však platební výměr vůbec nezohledňuje, když vychází z původní výše pohledávky. Dále žalobce vyslovil nesouhlas s obsahem platebního výměru, z něhož vyplynulo, že nárok věřitele na penále nevznikal od 1.1.2008 do 15.10.2010. Tento závěr označil za mylný. Upozornil přitom, že konkurs byl prohlášen dne 10.7.2007 a od tohoto data již není možné penále dále účtovat. Žalobce tak měl zato, že došlo k neoprávněnému výměru penále minimálně za období konkursního řízení, tedy od data 10.7.2007. Rovněž považoval za nezákonné účtování penále po zrušení konkursu, když z uspokojení pohledávek dle § 33 zákona o konkursu není sice vyloučeno penále, kde povinnost jeho úhrady vznikla před prohlášením konkursu, avšak penále, které by vzniklo po prohlášení konkursu a tedy i po jeho pravomocném skončení z tohoto uspokojení vyloučeno je.

Hodnocením obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí v kontextu s jednotlivými odvolacími námitkami dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Napadené rozhodnutí neobsahuje adekvátní reakci na jednotlivé odvolací námitky, proto jej krajský soud musel označit za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů

Žalobce se jak v podané žalobě tak i v jí předcházejícím odvolání domáhal vysvětlení, proč správce daně nezohlednil při výpočtu penále skutečnost, že daňová pohledávka byla uspokojena ve výši 16,08665%. Na tuto námitku nelze v odůvodnění napadeného rozhodnutí nalézt odpověď. Žalovaný v reakci na podané odvolání v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval skutkový stav věci, tedy sled jeho jednotlivých úkonů a nato navazujících usnesení konkursního soudu a v závěru pak pouze uvedl, že penalizovaná částka nebyla ponížena o částky dle rozvrhového usnesení, neboť toto usnesení bylo vydáno konkursním soudem dne 29.6.2010 a platba na účet správce daně byla provedena dne 7.9.2010, tj. v období, za které nevznikalo penále z důvodu trvání konkursu. Podle žalovaného se jedná o technické pochybení, které nemá vliv na předpis penále, které je sděleno platebním výměrem. Toto zdůvodnění však naprosto postrádá jakékoliv právní hodnocení tohoto postupu, jež by logicky mělo následovat jako reakce na žalobcovu odvolací námitku, že penále je chybně vypočítáno z původní pohledávky a nezohledňuje plnění v rámci konkursního řízení.

Stejné nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí shledal krajský soud i ohledně odvolací námitky poukazující na neoprávněně vyměřené penále za období od 10.7.2007 do 31.12.2007. Lze se jen domnívat, že tento postup správce daně vychází z ust. § 40b zákona o správě daní a poplatků, které nabylo účinnosti dne 1.1.2008. Žalovaný byl ale povinen v odůvodnění rozhodnutí svoje úvahy žalobci sdělit a podepřít je i citací příslušných právních ustanovení. To však neučinil.

Konečně žalovaný nereagoval dostatečně ani na odvolací námitku žalobce, že z uspokojení pohledávek podle § 33 zákona o konkursu je vyloučeno penále, jehož povinnost zaplatit jej vznikla před prohlášením konkursu. Odkaz na rozsudek

Pokračování 31Af 47/2011

Nejvyššího správního soud č.j. 2 Afs 3/2008-41 bez citování příslušných závěrů vztahujících se k nyní pojednávané věci shledal krajský soud jako nedostatečný. Žalobce nebyl v řízení o odvolání zastoupen a žalovaný nedůvodně předpokládal, že má toto rozhodnutí k dispozici, nebo je mu známo, že může a kde jeho úplné znění získat.

Z důvodů výše uvedených krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude reagovat jak na odvolací námitky, tak i na námitky, které žalobce uplatnil v žalobě, svoje závěry dostatečně zdůvodní, podloží citací příslušných zákonných ustanovení, případně citací závěrů z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které ke sporným otázkám zaujal.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 s.ř.s. Žalobce byl sice ve věci úspěšný a měl by nárok na jejich úhradu, avšak v souvislosti se soudním řízení mu žádné náklady nevznikly, neboť byl od poplatkové povinnosti osvobozen a sám jiné náklady neúčtoval.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 26. srpna 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru