Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 41/2018 - 121Rozsudek KSHK ze dne 29.05.2020

Prejudikatura

1 Afs 45/2010 - 159


přidejte vlastní popisek

31 Af 41/2018 - 121

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci

žalobce: AGRO CS a.s., IČ 64829413

Říkov 265, 552 03 Říkov zastoupený JUDr. Tomášem Šetinou, advokátem Purkyňova 127, 612 00 Brno

proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. července 2018, č. j. 30658/18/5000-10480-703694,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. července 2018, č. j. 30658/18/5000-10480-703694, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 18 589 Kč do rukou jeho zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Královehradecký kraj na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1947791/17/2700-31472-602800, jímž byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 537 262 Kč (dále jako „Platební výměr 1“) a platebnímu výměru Finančního úřadu pro Královehradecký kraj na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1947789/17/2700-31472-602800, jímž byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 3 044 484 Kč (dále jako „Platební výměr 2“).

I. Obsah žalobních bodů

1) Uzavření smlouvy o dílo vč. dodatku č. 1 v rozporu se zadávací dokumentací – doba plnění

2. Žalobce uvedl, že tvrzené porušení rozpočtové kázně spočívá v prodloužení termínu plnění z 21 dní dle nabídky na 37 dní dle smlouvy o dílo vč. dodatku č. 1. Důvodem tohoto prodloužení byla skutečnost, že se do prodlení s dodáním dostal dodavatel dispozic regálového systému, společnost Jungheinrich (ČR) s.r.o., IČ 47123591, sídlem Říčany, Modletice 101, PSČ 25101, která dodala dispozice k regálovému systém dne 17. 5. 2008, ačkoliv termín dodání byl dřívější, a to i přes několikeré urgence ze strany žalobce. Svědčí o tom dokument „doplnění žádosti o platbu 5.3.NM01/061/1-3/2010“, který je součástí kompletní dokumentace k poskytnutí dotace. Tento dokument byl a je znám poskytovateli dotace, který s prodloužením termínu neměl v průběhu výběrového řízení žádný problém.

3. Žalobce uvedl, že dodání regálového systému mělo v celém projektu zásadní význam. Předmětem projektu byla mj. realizace skladovacích hal. Bez komplexní a odborné znalosti dispozic regálového systému nebylo možné pokračovat v realizaci zbylých částí celého projektu. Žalobci tedy v dané situaci nezbylo než vyčkat dodání dispozic regálového systému od dodavatele.

4. Žalobce považuje danou skutečnost za objektivní, když v čl. VII, odst. 5 Rozhodnutí o poskytnutí dotace je uvedeno, že: „V případě, kdy příjemce dotace prokáže, že porušení bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost, nepovažuje se takové porušení za porušení rozpočtové kázně.“ Žalobce neměl možnost ovlivnit termín dodání dispozic regálového systému. Tato okolnost vylučující jeho odpovědnost byla způsobena výhradně na straně dodavatele dispozic regálového systému. V době sjednání dodávky dispozic regálového systému byla okolnost, že se dostane dodavatel do prodlení, nepředvídatelná. Pokud by disponoval žalobce informacemi o prodlení dodavatele, resp. o prodloužení termínu dodání, nikdy by nekoncipoval danou část veřejné zakázky takovým způsobem a především by nikdy s daným dodavatelem neuzavřel smluvní vztah.

5. Žalobce při této příležitosti odkázal na Výsledek kontrolního zjištění Finančního úřadu pro Královehradecký kraj ze dne 31. 8. 2017, č. j. 1525399/17/2700-31472-602800 (dále jako „Výsledek kontrolního zjištění“), které se na str. 12 zabývalo dodatky č. 2 a 3 ke smlouvě o dílo se společností STYLBAU, kdy došlo postupně k prodlužování termínu plnění díla z 15. 5. 2009 na 14. 7. 2009 a dále na 30. 9. 2009, když důvodem takového prodlužování byly požadavky MÚ Náchod, odboru životního prostředí. Zde finanční úřad konstatoval, že není zcela jasné, zda jsou důvody pro prodloužení termínu plnění díla objektivní či nikoliv, a tak ponechává tyto skutečnosti bez nálezu. Jinými slovy, nebylo prokázáno porušení rozpočtové kázně, nedošlo k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Pokud tedy v tomto případě nekonstatoval porušení rozpočtové kázně, potom není žalobci zřejmé, proč totéž nekonstatoval i v případě opožděného dodání dispozic pro regálový systém. Jedná se o koncepčně totožné případy. Ani v jednom případě se žalobce nedopustil žádného porušení povinností, ani v jednom případě nemohl ovlivnit danou situaci.

6. Žalobce tak uzavřel, že se nedopustil porušení rozpočtové kázně, kdy prodloužení termínu dodání bylo způsobeno objektivními skutečnostmi. Nikoliv na okraj dodává – shodně s argumentací u bodu ad 3 a 4) – že k této skutečnosti by došlo u kteréhokoliv subjektu, u kteréhokoliv uchazeče o veřejnou zakázku. Žádný z uchazečů tak nebyl a ani nemohl být diskriminován.

Za správnost vyhotovení: R. V. 2) Uzavření smlouvy o dílo vč. dodatku č. 1 v rozporu se zadávací dokumentací – nabídková cena

7. Žalobce uvedl, že již v průběhu finanční kontroly konstatoval, že k navýšení nabídkové ceny o částku ve výši 143 365 Kč došlo z důvodu nákladů vynaložených za víceparé dokumentace, kterou bylo nutné pořídit pro potřeby subjektů zúčastněných na plnění díla, či orgánů státní správy. S touto skutečností byl poskytovatel dotace ztotožněn a neměl proti tomuto postupu výhrady. Žalobce tak legitimně očekával, že takový postup je v pořádku. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že žalobce neuzavřel ohledně dané ceny žádný dodatek ke smlouvě o dílo a není ani znám důvod provedeného navýšení ceny. Žalovaný tak uzavřel, že navýšení ceny mělo diskriminační charakter, to vše při vědomí, že cena měla 50% váhu při hodnocení.

8. Žalobce k tomu uvedl, že důvod sděloval již v průběhu finanční kontroly. Jednalo se o náklady na celkem 14 paré projektové dokumentace. Svědčí o tom příloha „Doplnění k účetním dokladům č. 3, 4, 7, 28, 30“ včetně vlastních dokladů, které byly původně zahrnuty do způsobilých výdajů. Posléze byl žalobce upozorněn poskytovatelem dotace, že dané výdaje nejsou způsobilými výdaji a je nutné je vsunout do položky nezpůsobilé výdaje. Současně poskytovatel dotace výslovně uvedl, že: „V souladu se smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci, měly být veškeré změny (v tomto případě vícepráce) řešeny písemnými dodatky. Vzhledem k tomu, že tyto dodatky nevznikly, je třeba vyjmout ze způsobilých výdajů účetní doklady č. 3, 4, 7, 28 a 30. Místo těchto nezpůsobilých výdajů, můžete uplatnit jiné výdaje, které byly realizovány v rámci projektu – např. sadové úpravy, které z důvodu překročení částky způsobilých výdajů v rozhodnutí uvádíte jako nezpůsobilé.“ V reakci na tuto skutečnost tak postupoval žalobce v souladu s doporučeními poskytovatele dotace a navýšil způsobilé výdaje právě o částku 143 365 Kč, a to v položce „Sadové úpravy“ a v neposlední řadě aktualizoval tabulku Rozdělení dle dotačních položek a zaslala poskytovateli dotace „Vysvětlení k úč. Dokladům 7,11,14,15,23,27,29“. Fakticky tak došlo k přesunu způsobilých výdajů z položky Projektová dokumentace do položky Sadové úpravy.

9. Žalobce tak postupoval zcela v souladu s pokynem poskytovatele dotace, který jej upozornil na nesrovnalosti při vyúčtování. Pokud by tak nepostupoval, byl by ohrožen sankcí ze strany poskytovatele dotace. Postupoval v souladu s pokynem a za to byl stižen sankcí ze strany finančního úřadu, s čímž se ztotožnil i žalovaný. Přitom finanční orgány měly k dispozici (!) stejné podklady jako poskytovatel dotace. Finanční úřad, jakož i žalovaný, si pravděpodobně nesprávně vyložili, že navýšení ceny bylo způsobeno způsobilými výdaji, přitom se však jednalo o nezpůsobilé výdaje. Vzniklá situace je dle názoru žalobce absurdní, kdy je kontrolován dvěma různými subjekty a různými názory, navíc za situace, kdy žalobce plnil pokyn jednoho ze subjektů, aby posléze byl za tento postup sankcionován. Žalobce postupoval v souladu se zásadou legitimního očekávání. Takový postup mu nelze klást k tíži. Nemluvě o tom, že veškerá víceparé byla nutná k realizaci a dokončení celé stavby (celé rekonstrukce). Jednalo se tak - shodně jako v dalších případech ve správní žalobě uvedených – o objektivní důvod změny. Tato skutečnost by „postihla“ i další uchazeče o veřejnou zakázku. Žalobce tak opětovně vylučuje, že by se v daném případě choval diskriminačně, netransparentně či jakkoliv protiprávně. Naopak, zdůrazňuje, že byl upozorněn poskytovatelem dotace na nesrovnalosti při žádosti o platbu a byl stanoven postup, jak tyto nesrovnalosti odstranit. To učinil v dobré víře, že jedná v souladu s pokynem poskytovatele dotace, v souladu se zákonem, jakož i jednotlivými pravidly závaznými při příjemce dotace v rámci příslušného dotačního řízení.

3) Nejasná dílčí hodnotící kritéria v zadávací dokumentaci

10. Žalobce uvedl, že pokud jde o vytýkané porušení rozpočtové kázně pod bodem 3), žalovaný konstatoval, že žalobce porušil zásadu transparentnosti, objektivnosti a nediskriminace výběru dodavatele. Pravidla z uvedených pojmů vymezila toliko transparentnost, a to pouze odkazem na tehdejší zákon o veřejných zakázkách. Optikou judikatury Nejvyššího správního soudu je

Za správnost vyhotovení: R. V. zásada transparentnosti porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehlédnutelným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 1 Afs 45/2010).

11. Žalobce měl za to, že žalovaný, jakož i finanční úřad, se v daném případě dopustili pochybení, jež vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť zásada transparentnosti nebyla porušena. Není pravdou, že by v daném případě pojmy „záruční podmínky“ a „způsob zajištění kontroly jakosti díla“ činily zadávací řízení nekontrolovatelným či nečitelným. Žalobce dle pravidel mohl a měl stanovit kritéria pro posouzení předložených nabídek. To učinil, a to včetně ohodnocení jednotlivých dílčích kritérií příslušnou procentní váhou při celkovém hodnocení. Pravidla toliko uváděla, že zadavatel (žalobce) musí stanovit kritéria pro hodnocení, stanovení váhy a způsob hodnocení nabídek. Toto bylo splněno. Jsou-li v současné době pravidla pro výběr dodavatelů daleko podrobnější a konkrétnější, nelze klást k tíži žalobce. Jeho jedinou povinností bylo učinit kritéria pro posouzení předložených nabídek tak, že budou transparentní, objektivní a nediskriminační. Žalovaný shodně s finančním úřadem považují termín „záruční podmínky“ za nejasný. S tím žalobce zásadně nesouhlasí. Pouhým zadáním slovního spojení „záruční podmínky“ do internetového vyhledávače Google lze vysledovat celou řadu článků o záručních podmínkách, celou řadu záručních podmínek jednotlivých subjektů. Z jejich obsahu lze vysledovat, že zcela pravidelně jsou v této části upravovány lhůty pro nahlášení vady, lhůty pro odstranění samotné vady, jakož i lhůty pro započetí s řešením reklamované vady, příp. i nabízený způsob řešení reklamované vady. Takto to zcela zjevně pochopili i uchazeči o veřejnou zakázku, což je patrné z obsahů návrhu smluv o dílo, kde se tyto aspekty vyskytují. Žalobce zdůraznil, že žádný z uchazečů o veřejnou zakázku, ani nikdo případně další, v průběhu Zadávacího řízení 2 nevznesl dotaz na vyjasnění si tohoto pojmu. Dále uvedl, že žádný z uchazečů, ani nikdo případně další, nevznesl po vyhodnocení nabídek námitku či jinou obranu směřující k nejasnosti daného pojmu. V reakci na tuto skutečnost lze dle žalobce dojít k závěru, že žalobce postupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, jakož i v souladu s Pravidly a rovněž k závěru, že pojem záruční podmínky není nejasný či neurčitý, když si jej všichni zúčastnění uchazeči vyložili shodně a neměli v průběhu zadávacího řízení a ani po jeho skončení námitek či dotazů na vyjasnění. Pokud všichni účastníci řízení subjektivně vnímají určitý pojem shodně, pak jej lze považovat z logiky věci za objektivní. Stěží za daných okolností lze konstatovat, že došlo k porušení zásady nediskriminace. I kdyby žalobce připustil, že dané kritérium nebylo transparentně zadáno, a došlo by ke zrušení daného dílčího hodnocení, neměla by tato skutečnost žádný vliv na výsledek výběrového řízení, tj. na skutečnost, že vítězným uchazečem se stala společnost STYLBAU, s.r.o. Svědčí o tom hodnotící tabulka, kde jsou jednotlivá dílčí kritéria číselně ohodnocena. Žalobce současně k podané žalobě doložil čestná prohlášení jednotlivých členů hodnotící komise o tom, že obsah smluv o dílo doručených od uchazečů prostudovali, přičemž záruční podmínky tam uvedené posuzovali dle tehdejších zvyklostí a platné právní úpravy.

12. Dále žalobce konstatoval, že druhým tvrzeným nejasným a neurčitým pojmem je „Způsob zajištění kontroly jakosti díla“. Žalobce byl stejného názoru jako v případě pojmu „Záruční podmínky“, tj. nebyla porušena zásada transparentnosti, objektivnosti a nediskriminace. Pouhým zadáním pojmu „způsob zajištění kontroly jakosti díla“ do internetového vyhledávače Google lze vysledovat, že existuje řada článků a příspěvků věnujících se tomuto pojmu, popř. obdobným pojmům (kontrola jakosti, apod.). Žalobce např. odkázal na internetovou knihu „Projekty a zakázky ve výstavbě“ od M. Tichého z roku 2004, kde je na str. 92 uvedeno, že uchazeč musí při zpracování nabídky v rámci veřejné zakázky uvést zajištění kontroly jakosti provádění díla. Dále žalobce odkázal na dokument pod názvem „plánování jakosti na zakázkách“
dostupný
zde:

Za správnost vyhotovení: R. V. https://www.dashofer.cz/download/docs/planovani_jakosti_na_zakazkach.doc. Zde je hned úvodu uvedeno, že: „V současné době je stále častějším požadavkem zákazníků při přípravě smlouvy jasné definování způsobu zajištění jakosti na zakázkách. Splnění tohoto požadavku představuje v souladu s ČSN EN ISO 9001:2001 a ČSN EN ISO 10005 vytvoření dvou dokumentů. Jsou to plán jakosti a plán kontrol. Závazky uvedené v těchto dvou plánech je potom třeba v průběhu plnění zakázky splnit. K jakému účelu tyto dva plány slouží? Plán jakosti obsahuje určení způsobu, jak budou jednotlivé činnosti v průběhu zakázky provedeny z hlediska zajištění jakosti. Činnostmi se rozumí určení odpovědností a pravomocí na zakázce, přezkoumání smlouvy, tvorba návrhu, řízení dokumentů a údajů, nakupování, atd. Jedná se v podstatě o příručku jakosti pro jednu zakázku. Nejčastější a zcela správný obsah plánu jakosti je pouze výčet odchylek na zakázce od zavedeného systému jakosti společnosti, které jsou nutné ke splnění požadavků zákazníka. Plán kontrol je detailní výčet kontrol a zkoušek, které budou při realizaci zakázky provedeny. Do tohoto plánu se zpravidla předem určuje, při kterých kontrolách či zkouškách bude přímo přítomen zákazník nebo zástupce jiné organizace a ze kterých kontrol a zkoušek obdrží pouze záznam. Dále se v tomto plánu zpravidla určuje, podle kterých předpisů budou zkoušky a kontroly provedeny, vyhodnoceny a jaký druh záznamu z nich bude pořízen. Úroveň plánu jakosti a plánu kontrol bývá v řadě případů významným kritériem pro rozhodování, kterému dodavateli bude zakázka udělena. Na druhé straně je příprava těchto plánů pracná a časově náročná, na což zpravidla nebývá v období nabídkového řízení dostatek času.“ Z výše uvedeného žalobce dovodil, že tento termín je v oblasti zadávání veřejných zakázek znám, má svůj standardizovaný obsah. Jinými slovy, nejde o termín neurčitý, nejasný. Shodně s argumentací týkající se pojmu „Záruční podmínky“ i v tomto případě žádný z uchazečů o veřejnou zakázku, ani nikdo případně další, v průběhu zadávacího řízení 2 nevznesl dotaz na vyjasnění si tohoto pojmu. To stejné platí i o vznesení námitky, popř. k dotazu na vyjasnění daného pojmu. Pokud tedy všichni uchazeči subjektivně vnímají daný pojem shodně, jedná se dle názoru žalobce o naplnění objektivnosti řízení. V neposlední řadě byly všem uchazečům o veřejnou zakázku přiděleny stejné body, tj. a priori se v tomto případě nemohlo jednat o ovlivnění výběrového řízení.

13. Žalobce k oběma údajně neurčitým pojmům rovněž připomněl, že výběrové řízení bylo realizováno v roce 2008, ačkoliv kontrola proběhla v roce 2016 a především v roce 2017. Na výběrové řízení je však nutno nahlížet optikou roku 2008, kdy zde existoval jiný právní předpis a samotné podmínky výběrového řízení od poskytovatele dotace byly zcela jiné, fakticky stručnější a vágnější. Současně se ještě uplatňovala koncepce, kdy samotní uchazeči předkládali návrh smluvní dokumentace (v tomto případě smlouvy o dílo), nikoliv jak dnes, kdy je zcela běžné, že zadavatel veřejné zakázky předloží návrh smlouvy, do níž uchazeči „toliko“ uvedou nabídkovou cenu, popř. doplní pár základních informací. V žádném případě nedochází k zasílání celých návrhů smluv o dílo. Členové hodnotící komise se s touto skutečností museli vypořádat a také tak učinili.

4) Uzavření smlouvy o dílo v rozporu se zadávací dokumentací – doba plnění

14. K vytýkanému porušení rozpočtové kázně žalobce uvedl, že předmětem prodloužení lhůty z 39 týdnů na 41 týdnů, tj. celkem o 2 týdny, bylo nařízení celozávodní dovolené odborovou organizací. Žalobce v tomto směru překládá soudu: a) Požadavek Odborové organizace společnosti AGRO CS na vyhlášení celozávodní dovolené v termínu 22. 12. 2008 až 5. 1. 2009; b) Zápis z mimořádného jednání představenstva ze dne 15. 7. 2008, kde došlo ke schválení celozávodní dovolené v termínu 22. 12. 2008 až 5. 1. 2009. Žalobce zdůraznil, že o nařízení celozávodní dovolené bylo rozhodnuto dne 15. 7. 2008, tedy po ukončení zadávacího řízení, kdy již byl vybrán vítězný uchazeč. Smlouva o dílo byla potom uzavřena dne 25. 7. 2008. S ohledem na časový sled událostí byl vítězný uchazeč o zakázku informován o nařízené celozávodní dovolené a v tomto smyslu byl termín plnění díla prodloužen. Z těchto skutečností žalobce dovodil:

Za správnost vyhotovení: R. V. - Nařízení celozávodní dovolené v daném termínu představuje objektivní skutečnost, na základě níž lze v souladu s právními předpisy a Pravidly posunout termín plnění, aniž by to představovalo porušení rozpočtové kázně;

- Zcela shodný postup by následoval i tehdy, pokud by vítězným uchazečem byl kterýkoliv jiný z uchazečů o danou veřejnou zakázku. Žalobkyně by tak zcela transparentně postupovala u všech uchazečů. Pochopitelně by je nikterak nediskriminovala. Samotné nařízení celozávodní dovolené je zcela nezávislé na tom, který konkrétní uchazeč veřejnou zakázku vyhraje. Těžko tedy došlo k podstatné změně smlouvy;

- Argumentace žalovaného, jakož i finančního úřadu, o potenciálním ovlivnění výběrového řízení, je zcela spekulativní a ničím neopodstatněná. Jednak by u všech uchazečů probíhal postup při prodloužení lhůty stejně a dále žádný z uchazečům, ani žádný další subjekt, nevznesl námitku proti danému postupu. V průběhu celého řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že se potenciální uchazeč chtěl přihlásit do řízení, avšak příliš krátká lhůta pro plnění jej odradila od podání nabídky;

- Nevznikla nikomu žádná škoda;

- I kdyby se u vítězného uchazeče, společnosti STYLBAU, s.r.o., provedla redukce jeho nabídky doby plnění díla, po přepočtení jednotlivých hodnocení dle dílčích kritérií by vítězem výběrového řízení byla znovu společnost STYLBAU, s.r.o., nikoliv jiný uchazeč, neboť mezi společností STYLBAU, s.r.o., a druhým uchazečem v pořadí, společností STAMP, s. r. o., byl rozdíl v hodnocení 2,55 bodů, přičemž u kritéria doba plnění byl mezi oběma uchazeči rozdíl 2,55 bodů.

15. Žalobce k žalobě předložil vyjádření společnosti STYLBAU, s.r.o., o vědomosti o tom, že byla nařízena celozávodní dovolená.

16. V reakci na výše uvedené tak měl žalobce za to, že nedošlo v jeho případě k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení §44 a §44a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“).

17. K tomu dále uvedl, že pokud by byl zdejší soud jiného názoru, vzniká zde nepochybně otázka, zda a priori za každé porušení rozpočtové kázně automaticky vzniká povinnost hradit odvod za takové porušení. Žalobce – vědom si určité nejednotnosti v judikatuře Nejvyššího správního soudu – zdůrazňuje převládající judikaturu, která konstatuje, že při stanovení odvodu je nutné zohlednit, zda byl při použití peněžních prostředků zachován především účel poskytnuté dotace. Marginální pochybení, která nemají na dodržení účelu poskytnutí dotace vliv, pak nelze považovat za neoprávněné použití peněžních prostředků a nelze za ně uložit odvod za porušení rozpočtové kázně (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014 – 39). V tomtéž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo uvedeno, že: „Jakékoli porušení příslušné povinnosti související s poskytnutím dotace ještě bez dalšího nepředstavuje neoprávněné použití prostředků dotace, které musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu, přičemž při hodnocení tohoto porušení je třeba vždy přihlížet k účelu dotace a smyslu právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů.“ Nejvyšší správní soud zde jednoznačně vyzdvihnul význam účelu poskytnutí dotace při posuzování případných porušení rozpočtové kázně. Žalovaný dle názoru žalobce postupoval v rozporu s citovanou judikaturou, když automaticky s porušením rozpočtové kázně u žalobce byl spojen i odvod.

18. Dále uvedl, že připustí-li závěr, že se dopustil porušení rozpočtové kázně, potom považuje za absurdní, aby bylo každé porušení stiženo uložením odvodu za porušení rozpočtové kázně. Takový postup je absurdní a především v rozporu s účelem poskytování dotací, který je užití finančních prostředků na účel, pro který byly dotační prostředky užity. Pokud potom dojde k pochybení, které však nikterak neovlivnilo účel poskytnutí dotace, dochází k porušení základních zásad správního trestání. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4.

Za správnost vyhotovení: R. V. 2006, č. j. 5 As 20/2005-66 platí, že: „Pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce. Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že soud (potažmo i správní orgán) se musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části přestupkového zákona. Zásada individualizace sankce vyjadřuje, že druh, kombinace a intenzita sankcí musí být v konkrétním případě stanoveny tak, aby odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem případu.“ Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012-35 potom platí, že: „Mezi kritéria přiměřenosti sankce dále řadí i význam chráněného zájmu, jenž byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. Pro spravedlivé posouzení závažnosti konkrétního správního deliktu nutno přihlédnout především k „intenzitě skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ Žalobce uzavřel, že žalovaný, jakož i finanční úřad, postupovali v rozporu s těmito zásadami.

19. V neposlední řadě žalobce namítal, že z napadeného rozhodnutí, jakož i z předchozích platebních výměrů v podstatě není zřejmé, které tvrzené porušení rozpočtové kázně je závažnější, jak je hodnoceno v podobě procentního odvodu za porušení rozpočtové kázně, apod. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné.

II. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný poukázal na skutečnost, že předmětným Rozhodnutím o poskytnutí dotace byly poskytovatelem stanoveny závazné podmínky, jež byl žalobce povinen v rámci použití dotace dodržet a jejichž dodržování současně podmiňovalo přidělení dotace. Mezi tyto podmínky byla zařazena mj. i podmínka deklarovaná Hl. I čl. II bodem 2 písm. d) Rozhodnutí, která vymezuje, že příjemce dotace je při realizaci projektu povinen postupovat podle Pravidel pro výběr dodavatelů, která tvoří přílohu Podmínek. Při výběru dodavatelů měl žalobce v rámci obou zadávacích řízení povinnost postupovat dle příslušné verze Pravidel. Podmínka stanovená částí „Obecná pravidla“ bodem 3 a 4 Pravidel (viz spis. mat. přílohy č. 16, 17) mj. stanovila, že zadavatel není oprávněn měnit soutěžní podmínky, tj. podmínky, které byly výsledkem zadávacího řízení, a za nichž měla být uzavřena smlouva o dílo. Cílem takto stanovené podmínky bylo eliminovat takové změny soutěžených kritérií, jež by mohly vést ke znevýhodnění jednotlivých účastníků zadávacího řízení, a to i potenciálních uchazečů, jež by se v případě platnosti změněných podmínek do zadávacího řízení přihlásili.

21. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl:

Ad 1) žalobní námitka: Žalobce neuzavřel smlouvu o dílo vč. dodatku č. 1 v rozporu se zadávací dokumentací, když prodloužil dobu plnění a zvýšil cenu díla, neboť toto porušení bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost a daná změna byla odsouhlasena poskytovatelem dotace. („zadávací řízení 1“)

22. K této žalobní námitce týkající se prodloužení původně stanoveného termínu plnění žalovaný uvedl, že zadávací dokumentací (viz spis. mat. příloha č. 20) bodem 1.4 k zadávacímu řízení 1 bylo jednoznačně stanoveno, že zadavatel požadoval realizovat dodávky maximálně do 15. 5. 2008. Bodem 1.8 zadávací dokumentace byla stanovena kritéria a hodnocení nabídek, přičemž základním hodnotícím kritériem byla ekonomická výhodnost nabídky. Jako dílčí kritéria, podle nichž měly být nabídky posuzovány, byla stanovena nabídková cena s váhou 50 % a termín dodání rovněž s váhou 50 %. Hodnotící komisí, která byla v rozporu se zadávací dokumentací ustanovena pouze ze tří členů místo pěti, byla vybrána jako vítězný uchazeč společnost ORGATEX-NÁCHOD s.r.o. Smlouva o dílo byla s vítězným uchazečem podepsána dne 30. 4. 2008. Termín plnění byl stanoven smlouvou nejpozději do 15. 5. 2008, s tím, že rozhodující zadávací podklady od zadavatele byly předány až 17. 5. 2008 z důvodu provozních změn. Následně byl dne 19. 5. 2008 uzavřen dodatek č. 1 ke stávající smlouvě o dílo, jenž upravoval na základě uvedené skutečnosti termín předání projektové dokumentace, a to do dne 6. 6. 2008,

Za správnost vyhotovení: R. V. čímž bylo vítěznému uchazeči umožněno předmětné plnění realizovat o 22 dní později oproti původně závaznému termínu. Uvedené skutečnosti jednoznačně dokládají, že na základě sjednaného dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo došlo ke změně jedné ze stěžejních informací, a to termínu realizace plnění dodávky, uvedené odvolatelem v zadávací dokumentaci. V dané souvislosti žalovaný zdůraznil, že vyhlášení zadávacího řízení bylo zveřejněno v Obchodním věstníku č. 12/08 dne 19. 3. 2008, tudíž se tyto zveřejněné informace staly klíčové pro rozhodování potenciálních uchazečů ohledně jejich případné účasti v zadávacím řízení. Hraniční termín pro dodávku 15. 5. 2008 byl dodatkem č. 1 odsunut na 6. 6. 2008, čímž potenciální dodavatelé, jež v zadávací dokumentaci obdrželi informaci o původním termínu plnění do 15. 5. 2008, byli tímto datem limitováni při zvažování, zda se přihlásit. (spis. mat. příl.č.19,20). Nadto je i dle požadovaného rozsahu předmětu plnění ve smlouvě (bod III. Smlouvy o dílo č. 08/2008, příl. č. 19) zřejmé, že samotná dodací lhůta projektové dokumentace, jež je velmi rozsáhlá, byla v zadávací dokumentaci stanovena jako značně krátká a s ohledem na rozsah zadání neadekvátní. Žalovaný měl za to, že lze oprávněně předpokládat, že daným jednáním došlo ke zvýhodnění vítězného uchazeče a současně bylo způsobilé ovlivnit účast potenciálních uchazečů v tomto zadávacím řízení, což v konečném důsledku vedlo k porušení závazných principů pro výběr dodavatelů stanovených v Pravidlech. Žalobce ke změně termínu plnění uvedl, že opožděnou dodávkou dispozic regálového systému došlo k nezbytnému posunu termínu realizace daného projektu, a že s touto změnou poskytovatel dotace souhlasil. Toto tvrzení žalobce, že změny podmínek smlouvy o dílo byly konzultovány s poskytovatelem, nebylo žalobcem nikterak prokázáno a na základě časového sledu událostí se jeví nepravděpodobným, neboť smlouva o dílo týkající se zadávacího řízení 1 byla uzavřena dne 30. 4. 2008, dodatek č. 1 k této smlouvě o dílo byl uzavřen dne 19. 5. 2008, avšak žádost o dotaci byla žalobcem podána až dne 23. 12. 2008 a předmětné Rozhodnutí pak bylo poskytovatelem vydáno dne 24. 7. 2009. Žalovaný upozornil, že k dané problematice se vyjadřuje Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 59/2012 - 34 ze dne 19. 9. 2012: „Z judikatury Soudního dvora k uvedeným předpisům plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem.“ V daném případě bylo tudíž povinností žalobce v Pravidlech, resp. Rozhodnutí, uvedené podmínky dodržet. Dané okolnosti si měl být žalobce vědom a současně si byl jistě dobře vědom požadavků a časových nároků spojených s realizací daného projektu a měl si být též vědom nezbytnosti vlastní připravenosti k realizaci příslušného zadávacího řízení, případně měl zvolit taková hodnotící kritéria, jejichž parametry následně uvedené ve smlouvě o dílo by nebyly závislé na neznámých okolnostech, jako je např. opožděná dodávka dispozic regálů. Je zjevné, že to byl v první řadě žalobce, který poskytl rozhodující zadávací podklady zpracovateli projektové dokumentace opožděně, tj. teprve k datu 17. 5. 2008, což vedlo ke změně termínu předání dokumentace, a bylo pouze jeho věcí, aby zajistil včasné zaslání dispozic regálů dodavatelem. Lze konstatovat, že koordinace a včasné zajištění všech potřebných atributů pro uvedené zadávací řízení bylo na odpovědnosti žalobce a jeho argument nelze tudíž uznat jako liberační důvod pro neplnění povinností stanovených Rozhodnutím a Pravidly.

Ad 2) žalobní námitka Opovědnost a daná změna byla odsouhlasena poskytovatelem dotace. Žalobce neuzavřel smlouvu o dílo vč. dodatku č. 1 v rozporu se zadávací dokumentací, když zvýšil cenu díla, neboť toto porušení bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi vylučujícími jeho od („zadávací řízení 1“)

23. K žalobní námitce týkající se navýšení nabídkové ceny žalobce uvádí, že i v tomto případě postupoval nediskriminačně a transparentně dle pokynů poskytovatele dotace, když přesunul způsobilé výdaje z položky „Projektová dokumentace“ do položky „Sadové úpravy“. Žalovaný k výše uvedenému dodal, že jako další hodnotící kritérium pro posouzení nabídek byla

Za správnost vyhotovení: R. V. žalobcem stanovená nabídková cena, jíž byla přiřazena váha 50 %. Vítězný uchazeč, společnost ORGATEX-NÁCHOD s.r.o., uvedla ve své nabídce nabídkovou cenu ve výši 2 865 274,00 Kč, přičemž způsobilé náklady vynaložené v souvislosti s příslušným zadávacím řízením, jež byly vyfakturovány vítězným uchazečem a byly zahrnuty žalobcem do žádosti o platbu, byly ve skutečnosti ve výši 3 008 639,00 Kč. Z uvedeného bylo dle žalovaného zřejmé, že došlo k navýšení ceny předmětné veřejné zakázky o 143 365,00 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobcem nebyl uzavřen žádný dodatek ke smlouvě o dílo, není zřejmý ani důvod provedeného navýšení ceny. Žalobcem nebyl předložen žádný důkazní prostředek odůvodňující oprávněnost provedeného navýšení ceny. Žalovaný měl za to, že ničím neodůvodněné navýšení ceny při zohlednění faktu, že cena byla jedním z hodnotících kritérií s váhou 50 %, má diskriminační charakter, což v důsledku vedlo k nedodržení základních principů pro výběr dodavatele stanovených v závazných Pravidlech. I v tomto případě, stejně jako tomu bylo u prodloužení termínu plnění, je tvrzení o tom, že dané jednání bylo schváleno poskytovatelem, irelevantní. K tomu žalovaný dodal, že na dotaci není dle § 14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech právní nárok (pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak) a její poskytnutí je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena příslušnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce. Žalovaný připomněl, že předmětným Rozhodnutím byly žalobci stanoveny závazné podmínky, za nichž byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty. Přijetím dotace žalobce současně vyjádřil akceptaci znění předmětného Rozhodnutí vč. podmínek, za nichž byla tato dotace poskytnuta, a zavázal se tím k jejich plnění. Uvedené dopadá i na dotace, o jejichž poskytnutí bylo poskytovatelem rozhodnuto teprve po ukončení příslušných zadávacích řízení (tj. u ex-post způsobu financování). Shodně se vyslovil i NSS v rozsudku č. j. 4 Afs 120/2018 - 41 ze dne 30. 05. 2018, v němž konstatoval: „Okamžikem přijetí dotace totiž stěžovatelka přistoupila na všechny dotační podmínky, jakkoliv o jejím poskytnutí bylo rozhodnuto až po ukončení výběrového řízení. Za situace, kdy jednou z dotačních podmínek bylo provedení výběrového řízení v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, bylo povinností stěžovatelky, která, byť v dané době ještě formálně příjemcem dotace nebyla, provést výběrové řízení v souladu s naposledy uvedeným zákonem. Podle Nejvyššího správního soudu je zcela na vůli žadatelů o dotaci, zda o ni požádají či nikoliv. Pokud však dotaci přijmou, musí plnit dotační podmínky, které mohou vyžadovat splnění určitých podmínek i před samotným poskytnutím dotace“. Z výše uvedených skutečností žalovaný dovodil, že smlouva o dílo a její dodatek č. 1 byly uzavřeny v rozporu se zadáním a nabídkou vítězného uchazeče, jelikož došlo k podstatné změně této smlouvy o dílo vůči podmínkám původní zadávací dokumentace a nabídce vítězného uchazeče. Svým postupem v rámci realizace projektu žalobce nedostál povinnostem, jež stanovila Pravidla pro výběr dodavatelů, konkrétně podmínce uvedené v bodě 3 a 4 Pravidel, (viz spis. mat. č.16,17), což vedlo k porušení Hl I. čl. II. bodu 2 písm. d) Rozhodnutí. Tím došlo ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech k neoprávněnému požití poskytnutých peněžních prostředků a porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Ad 3)žalobní námitka Vytýkané porušení zásady transparentnosti je irelevantní, neboť uplatněním pojmů „ záruční podmínky“ a „způsob zajištění kontroly jakosti díla“ nečiní zadávací řízení nečitelným ani nekontrolovatelným a žádný z uchazečů o veřejnou zakázku v průběhu zadávacího řízení nevznesl požadavek na vyjasnění těchto pojmů. („zadávací řízení 2“)

24. Z pohledu žalovaného, jak dále zdůraznil, nelze přisvědčit ani této námitce týkající se specifikace a průkaznosti dílčích kritérií pro posouzení nabídek v zadávacím řízení 2. V zadávací dokumentaci k zadávacímu řízení 2 stanovil žalobce jako základní kritérium pro hodnocení nabídek a zadání veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky. Dílčími kritérii pro posuzování nabídek byly stanoveny: 1. nabídková cena, 2. doba plnění zakázky, 3. záruční doba stavby, 4. záruční podmínky, 5. způsob zajištění kontroly jakosti díla. Dle názoru žalovaného dílčí kritéria uvedená pod čísly 1. - 3. jsou svým charakterem kritéria jednoznačná a zcela jasná. Dílčí kritéria uvedená pod čísly 4. a 5., tedy „záruční podmínky“ a „způsob zajištění kontroly

Za správnost vyhotovení: R. V. jakosti díla“ nejsou sama o sobě dostatečně průkazná a konkrétní, neboť jednoznačně nespecifikují představy žalobce o tom, na co bude z jeho strany v rámci naplňování těchto kritérií kladen důraz a jaké atributy jím budou u daných kritérií preferovány. Žalovaný měl za to, že bylo tudíž nezbytné obě dílčí kritéria obsahově blíže specifikovat, aby případní uchazeči o danou veřejnou zakázku měli možnost své nabídky v maximální možné míře přizpůsobit požadavkům žalobce. V případě dílčího kritéria „záruční podmínky“ bylo jeho bližší upřesnění nezbytné z toho důvodu, že délka záruky stavby byla samostatným dílčím hodnotícím kritériem. Rovněž u dílčího hodnotícího kritéria „způsob zajištění kontroly jakosti díla“, jehož splnění spatřoval žalobce v předložení certifikátů a referencí uchazeči, žádným způsobem z formulace tohoto kritéria v zadávací dokumentaci nevyplývalo. Od uvedené skutečnosti se odvíjí i následné posouzení a hodnocení nabídek učiněné žalobcem, kdy hodnotící komise přidělila jednotlivým předloženým nabídkám v rámci těchto dvou kritérií určitý počet bodů bez bližšího odůvodnění, co vedlo hodnotící komisi k přidělení konkrétního počtu bodů konkrétní předložené nabídce. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek vyplývá, že body byly jednotlivým uchazečům přiděleny bez jakéhokoliv zdůvodnění jejich počtu. Na věci nic nemění, že byl všem uchazečům přidělen stejný počet bodů, ani že žádný z uchazečů nevznesl požadavek na vyjasnění pojmů. Žalovaný v dané věci spatřuje jasné pochybení zadavatele spočívající v netransparentnosti, kterou lze v obecné rovině chápat jako přítomnost určitých prvků v zadávacím řízení, které je činí hůře kontrolovatelným, případně vzbuzujícím pochybnosti, k čemuž nepřezkoumatelností přidělených bodů jednotlivým uchazečům ze strany zadavatele bez pochyb došlo. Upozornil že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, čj. 1 Afs 45/2010 – 159 „Zásada transparentnosti (§ 25 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách) je porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehlédnutelným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“. Z uvedeného důvodu měl žalovaný za to, že lze konstatovat, že počet bodů ani rovnost bodů u dílčího hodnotícího kritéria „způsob zajištění kontroly jakosti díla“ nejsou objektivně přezkoumatelné a mají za následek netransparentnost provedeného hodnocení. Bod 18 písm. c) Pravidel (viz spis. mat. příloha č. 17), podle nichž byl žalobce povinen postupovat stanovil, že zadávací dokumentace musí obsahovat kritéria pro hodnocení, přičemž každé z nich musí mít předem stanovenou svoji váhu, a způsob hodnocení nabídek, avšak z výše uvedeného vyplývá, že tato povinnost nebyla u dílčích hodnotících kritérií „záruční podmínky“ a „“způsob zajištění kontroly jakosti díla“ jednoznačně dodržena.

Ad 4) žalobní námitka Smlouva o dílo ev. č. 08/1166 (spis. mat. příl. č. 24) nebyla uzavřena v rozporu s nabídkou a s Pravidly pro výběr dodavatelů, neboť prodloužení doby plnění zakázky bylo zapříčiněno objektivními okolnostmi vylučujícími odpovědnost zadavatele, jednalo se pouze o marginální pochybení a nadto bylo dosaženo účelu dotace. Odvod za porušení rozpočtové kázně byl uložen nezákonně, v rozporu se základními zásadami správního trestání, neboť soud i správní orgán se při ukládání sankcí musí řídit přestupkovým zákonem. („zadávací řízení 2“)

25. K tomu žalovaný uvedl, že vítězný uchazeč, společnost STYLBAU, s.r.o., uvedl v nabídce dobu plnění zakázky v délce 39 týdnů. Smlouva o dílo č. 08/1166 byla žalobcem uzavřena dne 25. 7. 2008, přičemž termín dokončení části díla byl stanoven do 19. 12. 2008 a termín celkového dokončení díla byl dán do 4. 5. 2009. Z uvedeného vyplývá, že doba plnění zakázky od zahájení díla činila 41 týdnů, nikoli 39 týdnů, jak deklaroval vítězný uchazeč v nabídce, a jak bylo rovněž uvedeno hodnotící komisí do výsledné hodnotící tabulky. Smlouva o dílo tak byla uzavřena v rozporu s nabídkou, neboť byla uzavřena na dobu plnění zakázky v délce 41 týdnů. Uvedené jednání žalobce lze považovat za diskriminační vůči ostatním uchazečům. S přihlédnutím k okolnosti, že provedené hodnocení dvou hodnotících kritérií bylo provedeno dle názoru žalovaného netransparentně, spolu s faktem, že smlouva o dílo byla uzavřena s rozdílnou, tj.

Za správnost vyhotovení: R. V. delší, dobou plnění, než bylo uvedeno v nabídce vítězného uchazeče, nelze vyloučit možnost, že v zadávacím řízení mohl zvítězit jiný uchazeč. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že Pravidla zakazovala měnit podmínky, které byly výsledkem zadávacího řízení, což bylo žalobcem porušeno. Na této okolnosti nemění nic ani tvrzení žalobce, že v období od 22. 12. 2008 do 5. 1. 2009 probíhala celozávodní dovolená, jež způsobila dvoutýdenní prodloužení termínu celkového dokončení díla. Žalovaný je toho názoru, že celozávodní dovolená je faktor, který je znám s dostatečným časovým předstihem, tudíž měl být žalobcem při zadávání zadávacího řízení zohledněn. V zadávací dokumentaci mělo být uvedeno, že právě z důvodu této skutečnosti bude nezbytné, aby uchazečem byly práce v této době přerušeny, a uvedená lhůta dvou týdnů by neměla být započtena do celkové doby plnění zakázky. Žalovaný připomněl, že doba plnění zakázky jako jedno z hodnotících kritérií nebyla v zadávací dokumentaci žádným způsobem blíže specifikována, např. zda se jedná o dobu od zahájení do ukončení prací nebo o počet týdnů, v nichž budou prováděny práce, tudíž nelze vyloučit, že ostatní uchazeči právě z důvodu čerpání dovolené vlastními pracovníky, celkovou dobu plnění díla uvedenou v nabídkách o dva týdny prodloužili. Na základě uvedených skutečností žalovaný nepovažoval čerpání celozávodní dovolené za objektivní důvod opravňující porušení podmínek stanovených Pravidly, a danou námitku žalobce odmítl. Jednáním žalobce byl dle jeho názoru porušen bod 3. Pravidel, což vedlo k porušení Hl I. čl. II. bodu 2 písm. d) Rozhodnutí. Tím došlo ve smyslu § 3 písm. e) k neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků a porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Dle úsudku žalovaného se nejednalo o pouhé marginální pochybení, jak se mylně domnívá žalobce. Provedenou kontrolou byly správcem daně zjištěny skutečnosti rozhodné pro stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, jež jsou uvedeny ve zprávě o daňové kontrole ( spis. mat. příloha č. 12). Na základě posouzení spisového materiálu měl žalovaný za to, že v rámci daňové kontroly provedené správcem daně byly zohledněny všechny relevantní důkazní prostředky, jež mohly mít vliv na její výsledek. V dané souvislosti zdůraznil, že porušení povinnosti, jež žalobci ukládala postupovat při výběru dodavatele dle Pravidel, sice nevedlo k nenaplnění účelu poskytnuté dotace, nicméně porušení zásady transparentnosti a zákazu diskriminace, jak bylo prokázáno správcem daně, mohlo ve svém důsledku vést k neefektivnímu a nehospodárnému nakládání s poskytnutými prostředky, a lze jej tudíž posoudit jako porušení závažné, neboť při důsledném postupu v intencích Pravidel v rámci obou zadávacích řízení, existuje potenciální možnost, že jejich vítězem mohl být jiný uchazeč, a cena veřejných zakázek mohla být nižší. Dle názoru žalovaného nelze předmětná pochybení posoudit jako pochybení marginálního charakteru. Na dané okolnosti nemůže změnit nic skutečnost, že účelu dotace bylo dosaženo ani fakt, že ze strany dalších uchazečů nebyly podány žádné námitky.

26. Žalobce namítal, že jeho marginální pochybení nemělo na dodržení účelu dotace vliv, a tudíž neměl být uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 6 As 126/2014-44 „Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že na dotaci není právní nárok a její poskytnutí ze státního rozpočtu je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami, jež zavazují jejího příjemce. Příjemce dotace je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dostát nejen zákonným podmínkám, ale též těm, které stanoví rozhodnutí o poskytnutí dotace. Dodržení jednotlivých podmínek předepsaných rozhodnutím je nezbytné k tomu, aby bylo dosaženo účelu, na který byly veřejné prostředky poskytnuty. Účel nelze chápat v zúženém pojetí v tom duchu, že se jedná ryze o samotné provedení dotačního projektu, ale je nutné pod tento pojem podřadit i široké spektrum navazujících podmínek uvedených v rozhodnutí o poskytnutí dotace, které musí být splněny, aby bylo dosaženo účelu dotace. Poskytnuté prostředky tak lze čerpat oprávněně pouze tehdy, pokud bude příjemce dotace postupovat i v intencích podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace“.

27. K části námitky, že správce daně a žalovaný nepostupovali dle přestupkového zákona, čímž porušili základní zásady správního trestání, když nerespektovali přiměřenost sankce, žalovaný

Za správnost vyhotovení: R. V. odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy dle jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2015, čj. 5 As 95/2014 – 46 „Porušení rozpočtové kázně však správním deliktem není a stejně tak uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí. Byť se v souvislosti s odvodem za porušení rozpočtové kázně běžně hovoří o jeho sankčním charakteru, neznamená tento přívlastek bez dalšího, že jde o sankci trestní povahy, na kterou by bylo možné aplikovat zákonné instituty určené pro oblast správního trestání (zde konkrétně institut soudní moderace trestu) či snad jiné zásady, které pro oblast správních deliktů dovodily správní soudy a Ústavní soud především analogií z oblasti trestního práva. V širším slova smyslu je totiž sankcí ve smyslu konstrukce právních norem jakýkoli negativní následek spojený s porušením primární povinnosti právní normy. Sankci v tomto širším slova smyslu odlišuje od sankce v užším slova smyslu (tj. sankce trestní) mj. cíl sankce. Přitom především cíl odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je peněžitým plněním, jenž je příjmem státního rozpočtu (§ 2 odst. 1 a § 2 odst. 3 písm. b daňového řádu), je jiný, než cíl sankce trestní. Tímto hlavním cílem je navrátit zpět do státního rozpočtu prostředky, které nebyly využity za účelem a v souladu s podmínkami, které stát (či Evropská unie) pro čerpání těchto prostředků stanovil. Jestliže totiž dotace, v rámci níž jsou soukromým subjektům poskytovány veřejné finanční prostředky, nebyla zcela nebo z části využita ve prospěch stanovené priority, není důvodu, aby tyto prostředky zůstávaly v rukou soukromého subjektu. Proto následkem nevyužití dotace pro stanovený účel či její použití v rozporu s předem určenými podmínkami je povinnost tuto dotaci (i třeba jen z části) vrátit tak, aby tyto prostředky mohly opět sloužit svému původnímu účelu“.

28. K přiměřenosti výše částky vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně žalovaný dodal, že sám poskytovatel dotace v rozhodnutí u zjištěného porušení rozpočtové kázně stanovil, že odvod bude roven částce, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Správce daně proto v rámci stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně přihlédl k jednotlivým okolnostem porušení podmínek Rozhodnutí, k závažnosti těchto porušení a jejich vlivu na naplnění účelu poskytnuté dotace. Správce daně vzal v úvahu charakter pochybení, jejich četnost a rozsah pochybení a při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně postupoval v souladu se zásadou proporcionality, neboť v posuzovaném případě nebyl dán důvod k vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně, jak bylo stanoveno Hl. I čl. VIII bodem 4 Rozhodnutí( viz spis. mat. příloha č. 14). Dle úsudku žalovaného se jednalo o pochybení závažná, vícečetná porušení u každého zadávacího řízení, tedy nikoli o ojedinělý exces ze strany žalobce. Správcem daně byla zohledněna rovněž skutečnost, že zadávací řízení byla realizována již v roce 2008, kdy v obecné rovině neexistovaly dostatečné zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek dle zákona o veřejných zakázkách ani v intencích Pravidel a dále, že jednání žalobce nebylo úmyslné. Správcem daně bylo přihlédnuto rovněž k pravidlům uvedeným v Pokynu č. GFŘ – D – 27 ze dne 31. 03. 2016, v němž je pro daný typ porušení rozpočtové kázně dáno rozpětí pro stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně v rozmezí 25 % -50 % z částky použité na financování předmětné veřejné zakázky s možností snížení až na 5 %. Po pečlivém zohlednění všech výše konstatovaných skutečností správce daně vyměřil dílčí odvod za porušení rozpočtové kázně u veřejné zakázky, jež byla předmětem zadávacího řízení 1, ve výši 10 % z poskytnutých peněžních prostředků použitých na předmětnou veřejnou zakázku, tj. 10 % z 1 203 455,60 Kč (tj. 120 345,56 Kč) a dílčí odvod za porušení rozpočtové kázně u veřejné zakázky, jež byla předmětem zadávacího řízení 2, rovněž ve výši 10 % z poskytnutých peněžních prostředků použitých na předmětnou veřejnou zakázku, tj. 10 % z 34 613 997,20 Kč (tj. 3 461 399,72 Kč). Celková výše vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně tudíž činila kumulativně 10 % z celkové poskytnuté dotace, tj. ve výši 3 581 745,28 Kč, a byla rozdělena dle poměru spolufinancování na odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu a na odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu. Žalovaný měl za to, že je vyměřený odvod vzhledem k rozsahu a druhu pochybení přiměřený, neboť se v řešeném případě nejednalo svým charakterem o pouhé formální pochybení.

29. Po zhodnocení všech důkazních prostředků byl žalovaný toho názoru, že při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně postupoval správce daně v souladu s právními předpisy, Pravidly

Za správnost vyhotovení: R. V. a Podmínkami, jež jsou součástí Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalovaný v dané věci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Ans 4/2013-44 ze dne 30. 6. 2014 „neboť jisté dobrodiní ze strany státu ve formě poskytnutí peněžních prostředků je i v tomto případě kompenzováno striktními podmínkami jejich poskytnutí, které jsou uvedeny v předmětných Podmínkách a odvolatel byl povinen tyto podmínky dodržovat“.

III. Jednání před krajským soudem

30. Při nařízeném jednání odkázal zástupce žalobce na písemné vyhotovení žaloby a následně věnoval pozornost jednotlivým důvodům, které žalobce k podání žaloby vedly. Zdůraznil, že žalobci byla dotace vyplacena v roce 2011, když výběrová řízení proběhla v letech 2008 a 2009, jednalo se tedy o poskytnutí dotace ex post. Poskytovatel dotace přitom shledal, že žalobce splnil potřebná kritéria a dotace mu tudíž mohla být vyplacena. Kontrola splnění dotačních podmínek provedená následně finančními orgány proběhla s odstupem šesti let a žalobce byl v dobré víře, že podmínky stanovené rozhodnutím o poskytnutí dotace splnil. Finanční kontrola však k jeho údivu konstatovala porušení rozpočtové kázně a stanovila odvod ve výši 50 % poskytnuté dotace. Žalobkyně stanovená pochybení popírala a správce daně v reakci na její námitky stanovil výši odvodu 10 %, přičemž s ohledem na velký časový odstup dosáhlo penále výše 100 % z vyměřené částky. Zástupce zdůraznil, že názor poskytovatele dotace je naprosto odlišný od názoru správce daně vyjádřeného na základě daňové kontroly. Zdůraznil, že správce daně nezákonně shledal v postupu žalobce porušení zásady transparentnosti a nediskriminace, neboť nepřihlédl k tomu, že ke změně termínu dodání dle dodatku došlo na základě objektivních důvodů. Navíc jednotliví uchazeči porušení této zásady nenamítali a žalobkyni přitom nevznikla žádná škoda. Připomenul rovněž, že zmiňované zásady jsou prezentovány velice vágně, což nepřispívá přesnosti jejich výkladu. K námitce žalovaného dotýkající se neurčitosti pojmů obsažených v dílčích kritériích konstatoval, že nikdo z uchazečů nenamítal, že by tato kritéria měla být blíže specifikována. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné, jednotlivá údajná porušení označil za marginální, což by dle jeho názoru mělo mít za následek redukci stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

31. Finanční ředitel žalobce se blíže vyjádřil k otázce změny termínu realizace dodávky a navýšení doby plnění zakázky. Konstatoval, že správce daně a potažmo i žalovaný nemají potřebné poznatky o reálné situaci při rekonstrukci objektů. Je celkem běžné, že teprve při samotné realizaci se vyskytnou problémy, které dříve nebylo možno předvídat. V projednávané věci pak mělo zásadní význam prodlení při dodávkách regálového systému. Tato skutečnost měla zásadní vliv na další postup a tudíž i na nutnost změny data realizace dodávky. Jednalo se přitom nepochybně o objektivní důvody. Dále za objektivní skutečnost, kterou žalobce nemohl ovlivnit, označil i nutnost čerpání dovolené, která následně musela ovlivnit změnu termínu čerpání zakázky. Tato skutečnost by dle jeho názoru stejně ovlivnila jakéhokoliv uchazeče o danou zakázku.

32. Při nařízením jednání provedl krajský soud důkaz listinami přiloženými k podané žalobě obsaženými na čl. 39, čl. 41, čl. 47 až 49, čl. 59 čl. a čl. 61 soudního spisu. Jednalo se o faktury, kopii nástěnky, jež zachycovala seznam jednotlivých úkonů žalobce učiněných na pokyny zadavatele, výklady určitých pojmů, čestná prohlášení členů hodnotící komise výběrového řízení na veřejnou zakázku a informace týkající se požadavku na stanovení celozávodní dovolené. Návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně paní Z. J., klíčové osoby na straně poskytovatele dotace a Ing. A.e P.a, zástupce společnosti ORGATEX-NÁCHOD, s.r.o., krajský soud zamítl jako nedůvodný. V případě výslechu svědkyně měl krajský soud za to, že veškerá komunikace vedená mezi poskytovatelem dotace a žalobcem musela být učiněna písemně, takže jakékoliv svědecké tvrzení by nemohlo listinné důkazy nahrazovat. K návrhu žalobce na výslech zástupce vítězného uchazeče měl krajský soud za to, že žalobce měl v průběhu daňového řízení dostatečný časový prostor na návrh tohoto důkazního prostředku,

Za správnost vyhotovení: R. V. takový návrh však nevznesl. Navíc i v tomto případě lze za odpovídající důkaz spíše považovat písemný výstup, než svědeckou výpověď.

33. V závěrečném návrhu zástupce žalobce zdůraznil, že účel dotace nebyl porušen. Připomenul, že poskytovatel dotace postup žalobce schválil a následně na to kontrolní státní orgán s velkým časovým odstupem stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně, který byl pouze díky aktivnímu přístupu žalobce markantně snížen. Postup kontrolních orgánů považoval za absurdní, v rozporu se soudní judikaturou. Připomenul, že žalobci nezbylo, než reagovat na vzniklou situaci způsobem, který byl shora nastíněn, postupoval přitom v souladu s pokyny zadavatele, učinil tak výběr nejvýhodnější nabídky a ani stanovení závodní dovolené v určeném termínu nemohlo mít vliv na konečný výběr dodavatele.

IV. Posouzení věci krajským soudem

34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a usoudil následovně.

35. Z průběhu daňového řízení krajský soud zjistil, že žalobci byly na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o poskytnutí dotace ze dne 24. 7. 2009, č. j. 2074-09/5.3NM01-061/09/08200 ve znění pozdějších dodatků poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 944 000 Kč v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (dále jako „OPPI“) v rámci projektu s názvem „Rekonstrukce výrobního areálu (areál bývalé Tiby) pro výrobní účely společnosti AGRO CS“ (dále jako „Projekt“).

36. Dne 11. 10. 2016 Finančním úřadem pro Královehradecký kraj zahájena u žalobce daňová kontrola, jejímž předmětem byla „kontrola skutečností rozhodných pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně“, a to dle zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce se ke kontrolním zjištěním vyjádřil dne 15. 6. 2017 a následně k datu 14. 9. 2017 došlo k projednání zprávy o daňové kontrole. Finanční úřad pro Královehradecký kraj dospěl k závěru, že:

- Žalobce v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Projektové a inženýrské práce v souvislosti s realizací rekonstrukce výrobního areálu pro výrobní účely“ (dále jako „Zadávací řízení 1“) postupoval v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“);

- Žalobce v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Stavební práce – rekonstrukce výrobního areálu pro výrobní účely společnosti“ (dále jako „Zadávací řízení 2“) postupoval v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách;

37. Na základě těchto zjištění pak Finanční úřad pro Královehradecký kraj stanovil odvod ve výši 10% z poskytnutých peněžních prostředků (u Zadávacího řízení 1 se jedná o 120 345,56,-Kč, tj. 10% z 1 203 455,60 Kč a u Zadávacího řízení 2 se jedná o 3 461 399,72,-Kč, tj. 10% z 34 613 997,20 Kč).

38. Z průběhu daňového řízení je dále zřejmé, že finanční úřad postupoval při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně rovněž dle Pokynu č. GFŘ-D-27 ze dne 31. 3. 2016, v němž je pro daný typ porušení rozpočtové kázně v rozmezí 25-50% z částky použité na financování předmětné veřejné zakázky s možností snížení až na 5%. Finanční úřad v platebních výměrech 1 a 2 již snížil původně stanovený odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 8 954 363,20 Kč, který byl uveden ve Výsledku kontrolního zjištění ze dne 26. 4. 2017, č. j. 959469/17/2700-31472-602800 (dále jako „Výsledek kontrolního zjištění“) podle ustanovení § 88 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění (dále jako „daňový řád“).

Za správnost vyhotovení: R. V.

39. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný porušení rozpočtové kázně spatřuje v následujících jednáních žalobce:

40. 1. Žalobce v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Projektové a inženýrské práce v souvislosti s realizací rekonstrukce výrobního areálu pro výrobní účely“ (dále jako „Zadávací řízení 1“) uzavřel s vítězem Zadávacího řízení 1 smlouvu o dílo včetně dodatku č. 1, v rozporu se zněním zadávacích podmínek a vybranou nabídkou. Tím došlo k porušení zásady transparentnosti, nediskriminace a rovného přístupu, neboť provedené změny ve smlouvě o dílo oproti zadávací dokumentaci mohly mít vliv na rozhodování dalších potenciálních uchazečů. Předmětem pochybení dle žalovaného byla skutečnost, že žalobce v rozporu se zadávací dokumentací, která stanovila, že dodávka má být realizována nejpozději do 15. 5. 2008, uzavřel s vítězem Zadávacího řízení 1 smlouvu o dílo dne 30. 4. 2008 s termínem realizace dodávky do 15. 5. 2008, avšak nejdříve do 21 dnů ode dne podepsání smlouvy. Posléze byl tento termín dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo prodloužen do 6. 6. 2008. Termínový posun tak činil 22 dní, což považoval žalovaný za natolik významný posun, který měl vliv na počet potenciálních uchazečů o danou veřejnou zakázku. Přitom žalobce ohodnotil dodací lhůtu u tohoto Zadávacího řízení 1 váhou 50% při následném hodnocení;

41. 2. Žalobce v rámci Zadávacího řízení 1 stanovil – pokud jde o nabídkovou cenu – váhu při hodnocení ve výši 50%. Vítězný uchazeč o danou zakázku, společnost ORGATEX-NÁCHOD, s. r. o., uvedla ve své nabídce nabídkovou cenu ve výši 2 865 274 Kč, přičemž způsobilé náklady vynaložené v souvislosti s příslušným zadávacím řízením, které byly předmětem žádosti o platbu, byly ve skutečnosti ve výši 3 008 639 Kč, tj. došlo k navýšení ceny předmětné veřejné zakázky o 143 365 Kč, ačkoliv nedošlo k uzavření žádného dodatku ke smlouvě o dílo, tedy není znám důvod navýšení nabídkové ceny. Došlo tak dle žalovaného k nedodržení základních principů pro výběr dodavatele stanovených v pravidlech pro výběr dodavatelů v rozhodném znění (dále jako „Pravidla“);

42. 3. Žalobce stanovil v případě zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Stavební práce – rekonstrukce výrobního areálu pro výrobní účely společnosti“) dále jako „Zadávací řízení 2“) jako základní kritérium pro hodnocení nabídek a zadání veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky. Dílčími kritérii potom byly stanoveny: a) nabídková cena, b) doba plnění zakázky, c) záruční doba stavby, d) záruční podmínky, e) způsob zajištění kontroly jakosti díla. Žalovaný měl za to, že dílčí kritéria pod písm. d) a e) nejednoznačně specifikují představy žalobce, nejsou dostatečně konkrétní a průkazná. Současně v daném případě není zřejmé, co vedlo hodnotící komisi k udělení příslušných bodů, neboť absentuje bližší odůvodnění.

43. 4. Žalobce uzavřel s vítězným uchazečem, společností STYLBAU, s. r. o., dne 25. 7. 2008 smlouvu o dílo č. 08/1166, a to s termínem plnění zakázky v délce 41 týdnů od zahájení díla, ačkoliv v nabídce uvedla tato společnost plnění zakázky v délce 39 týdnů. Daná smlouva o dílo tak byla uzavřena v rozporu s nabídkou, což považoval žalovaný za diskriminační a v rozporu s Pravidly. Na dané skutečnosti nic nezměnila ani argumentace žalobce, že v období od 22. 12. 2008 do 5. 1. 2009 probíhala celozávodní dovolená, při níž není možný přístup do objektu.

44. S těmito závěry žalovaného se krajský soud nemohl ztotožnit, a proto žalobu označil za částečně důvodnou.

45. Prvně krajský soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je v části zabývající se otázkou „Projektové a inženýrské práce v souvislosti s realizací rekonstrukce výrobního areálu pro výrobní účely“ (dále jako „Zadávací řízení 1“) nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Předmětem pochybení dle žalovaného byla skutečnost, že žalobce v rozporu se zadávací dokumentací, která stanovila, že dodávka má být realizována nejpozději do 15. 5. 2008, uzavřel s vítězem Zadávacího řízení 1 smlouvu o dílo dne 30. 4. 2008 s termínem realizace dodávky do 15. 5. 2008, avšak nejdříve do 21 dnů ode dne podepsání smlouvy. Posléze byl tento termín dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo prodloužen do 6. 6. 2008. Termínový posun tak činil 22 dní,

Za správnost vyhotovení: R. V. což považoval žalovaný za natolik významný posun, který měl vliv na počet potenciálních uchazečů o danou veřejnou zakázku. Žalobce svůj postup odůvodnil tím, že tyto změny byly vyvolány objektivními skutečnostmi. Na základě těchto objektivních skutečností vzniklých v průběhu realizace daného zadávacího řízení pak bylo nutné sjednat dodatky ke smlouvám o dílo. Změna termínu realizace dodávky provedené dodatkem číslo 1 ke smlouvě o dílo byla zapříčiněna pozdním předáním regálů od dodavateleřičemž dispozice budoucího regálového systému byla dle žalobce určujícím faktorem pro plánované stavební práce. Dle jeho názoru se jednalo o objektivní skutečnost, kterou nebyl schopen ovlivnit a která si vyžádala změnu termínu. Připomenul rovněž, že správce daně sám konstatoval, že uvedená změna by neovlivnila pořadí uchazečů. Žalovaný na tuto námitku v odůvodnění napadeného rozhodnutí adekvátně nereagoval. K dané problematice konstatoval, že lze mít důvodně za to, že právě termín realizace dodávky je z pohledu potencionálních uchazečů zcela zásadní ukazatel, na základě něhož se uchazeči rozhodují o své případné účasti ve vyhlášeném zadávacím řízení. Z pohledu žalovaného se jednalo o poměrně významný termínový posun, který mohl mít potencionální vliv na počet případných uchazečů. Tím, že následně došlo k prodloužení uvedeného termínu, původně stanovená poměrně krátká lhůta určená zadávací dokumentací se stala neodůvodněnou. Žalovaný dospěl k závěru, že tento postup vedl k porušení základních principů pro výběr dodavatelů uvedených v Pravidlech, a to zásady transparentnosti, nediskriminace a rovného přístupu. Žalovaný přitom opomenul hodnotit daný postup z pohledu čl. VII. odst. 5 Přílohy rozhodnutí – Podmínky poskytnutí dotace, který právě pamatuje na případy porušení rozpočtové kázně. Dané ustanovení stanoví, že „V případě, kdy příjemce dotace prokáže, že porušení bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost, nepovažuje se takové porušení za porušení rozpočtové kázně.“ Žalobce ve svém odvolání se posouzení objektivních skutečností dovolával a měl nepochybně za to, že je nebyl schopen ovlivnit a zdůrazňoval, že změna byla zapříčiněna pozdním předáním regálů od dodavatele regálového systému, přičemž dispozice regálového systému byla určujícím faktorem pro další plánované práce. Při vznesení této odvolací námitky pak bylo na žalovaném objektivitu namítaného důvodu posoudit a najisto postavit, zda takové okolnosti lze považovat za předvídatelné či nikoliv. Žalovaný na tuto námitku reagoval pouze sdělením, že nemůže souhlasit s tvrzením stran objektivnosti důvodů, jež vedly ke změně termínu předání dokumentace. Je sice nepochybné, že okamžikem přijetí dotace přistupuje její příjemce na všechny dotační podmínky a to i za předpokladu, že o jejím poskytnutí bylo rozhodnuto až po ukončení výběrového řízení. Úkolem správce daně i žalovaného však bylo přihlédnout ke všem skutečnostem a podmínkám stanoveným v Příloze dotačního rozhodnutí. Pokud žalovaný tuto myšlenkovou úvahu, která by vyloučila či potvrdila, že okolnosti byly či nebyly nepředvídatelné, neprovedl, zatížil svoje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

46. Krajský soud se dále nemohl ztotožnit s postupem žalovaného při posouzení odvolací námitky dotýkající se hodnocení dílčích kritérií pro posouzení nabídek. Žalovaný označil dvě kritéria uvedená pod č. 4. a 5., a to „záruční podmínky“ a „způsob zajištění kontroly díla“ za nedostatečně průkazná a konkrétní, neboť jednoznačně nespecifikují představy žalobce o tom, na co bude z jeho strany v rámci naplňování těchto kritérií kladen důraz a jaké atributy jím budou u daných kritérií preferovány. S tímto hodnocením se krajský soud neztotožňuje. Přiklání se k názoru žalobce, že dané pojmy jsou obecně známými a lze konstatovat, že i přiměřeně konkrétními. Tyto termíny jsou v oblasti zadávání veřejných zakázek známy, mají svůj standardizovaný obsah. Jinými slovy, nejde o termíny neurčité nebo nejasné. Nelze tedy zastávat jednoznačný názor, že by v takto nastavené podobě byly tyto pojmy nepřezkoumatelné.

47. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že došlo k naplnění podmínek pro zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. V nově otevřeném odvolacím řízení bude žalovaný právním názorem vysloveným v soudním řízení vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Za správnost vyhotovení: R. V.

48. Žalovaný ve vazbě na shora vyslovené názory zdejšího soudu, tedy po odstranění vytýkané nepřezkoumatelnosti a přihlédnutí k tomu, že dílčí hodnotící kritéria na posouzení nabídek nastavená žalobcem jsou přiměřeně konkrétní, znovu v nově otevřeném řízení posoudí, zda i nadále existují důvody pro uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 10 %. Tato otázka nemůže být nyní v řízení před soudem řešena, neboť tomuto postupu brání nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v otázce aplikace čl. VII. odst. 5 Přílohy rozhodnutí – Podmínky poskytnutí dotace – na projednávanou věc a rovněž tak změna při posouzení dílčích hodnotících kritérií. Krajský soud za této situace nemůže předjímat konečné posouzení žalovaným, nicméně i za této situace je možno konstatovat, že nelze zcela vyloučit důvod pro to, aby konečný odvod za porušení rozpočtové kázně byl vyčíslen v žalobcem požadované výši 5 %.

49. Dále krajský soud konstatuje, že ostatní žalobní námitky považuje za nedůvodné. Především se jedná o námitku žalobce poukazující na to, že každá změna podmínek smlouvy o dílo byla konzultována s poskytovatelem dotace. Ten přitom v konečném závěru shledal, že žalobce splnil potřebná kritéria a dotace mu tudíž mohla být vyplacena. Následné sdělení finančních orgánů, že žalobce nedodržel požadavky stanovené rozhodnutím o poskytnutí dotace a na něho navazujícími podmínkami, proto považoval za nezákonné. S tímto názorem se krajský soud nemohl ztotožnit a plně odkazuje na vyjádření žalovaného obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 28: „Aby se mohl příjemce dotace dovolávat potvrzení či aprobace správnosti určitého postupu, je dle judikatury Soudního dvora Evropské unie nutná existence konkrétního ujištění ze strany poskytovatele adresovaná příjemci dotace, z něhož plyne verifikace regulérnosti daného postupu, což v řešeném případě žalobce neprokázal.“ Žalovaný přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu obsaženou v rozsudku ze dne 19. 9. 2012, č.j. 1 Afs 59/2012 – 34, z níž vyplývá že „Z judikatury Soudního dvora k uvedeným předpisům plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědní příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétního ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou přivodit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy…. zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy.“ Žalobce takto požadované důkazní prostředky v průběhu daňového řízení nepředložil, jeho žalobní námitce tak nelze přisvědčit.

50. Za nedůvodnou musel krajský soud označit rovněž žalobní námitku, dle níž žalobce neporušil podmínky dotace, když veřejnou zakázku navýšil o 143 365 Kč. Z daňového řízení však vyplynulo, že vítězný uchazeč, společnost ORGATEX NÁCHOD, s.r.o., uvedla ve své nabídce nabídkovou cenu ve výši 2 865 274 Kč, přičemž způsobilé náklady vynaložené v souvislosti s příslušným zadávacím řízením, které byly předmětem žádosti o platbu, byly ve skutečnosti ve výši 3 008 639 Kč. Je tak zřejmé, že došlo k navýšení ceny předmětné veřejné zakázky o 143 365 Kč, ačkoliv nedošlo k uzavření žádného dodatku ke smlouvě o dílo, tedy není znám důvod navýšení nabídkové ceny. Krajský soud tak přisvědčil názoru žalovaného, že v daném případě došlo k nedodržení základních principů pro výběr dodavatele stanovených v Pravidlech pro výběr dodavatelů v rozhodném znění a navýšení ceny mělo diskriminační charakter. Námitky žalobce, dle nichž postupoval zcela v souladu s pokynem poskytovatele, tak nemohou s ohledem na argumenty uvedené v předcházejícím odstavci obstát.

51. Krajský soud se rovněž nepřiklonil k žalobní námitce, dle níž žalobce postupoval zákonně, když prodloužil dobu plnění zakázky o dva týdny z důvodu nařízení a čerpání celozávodní dovolené. Je přitom zřejmé, že žalobce uzavřel s vítězným uchazečem, společností STYLBAU, s. r. o., dne 25. 7. 2008 smlouvu o dílo č. 08/1166, a to s termínem plnění zakázky v délce 41 týdnů od zahájení díla, ačkoliv v nabídce uvedla tato společnost plnění zakázky v délce 39 týdnů. Daná

Za správnost vyhotovení: R. V. smlouva o dílo tak byla uzavřena v rozporu s nabídkou, což považoval žalovaný za diskriminační a v rozporu s Pravidly. Tomuto názoru krajský soud přisvědčil. Na dané skutečnosti nemůže nic změnit ani argumentace žalobce, že v období od 22. 12. 2008 do 5. 1. 2009 probíhala celozávodní dovolená, při níž není možný přístup do objektu. Tuto okolnost nelze považovat za objektivní důvod, v daném případě tak nelze aplikovat čl. VII. bod 5 Přílohy. Smlouva o dílo tak byla uzavřena v rozporu s nabídkou. Nelze tak vyloučit, že v zadávacím řízení mohl zvítězit jiný uchazeč. Žalobce tak nedodržel bod 3 Pravidel pro výběr dodavatelů, který jej zavazoval k tomu, že výběr dodavatele musí být transparentní, nediskriminační za dodržení rovného přístupu.

52. Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Jeho důvodně vynaloženými náklady byl zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a dále odměna zástupci a jeho režijní výlohy. Odměna za zastupování se u soudních řízení dle s.ř.s. stanoví podle zásad pro mimosmluvní odměny, tedy podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif). Zástupce učinil celkem 3 úkonů právní služby po 3.100 Kč, a to převzetí věci, sepsání žaloby a účast při jednání. Dále krajský soud přiznal žalobci nárok na úhradu 3 režijních paušálů po 300 Kč, dále 1000 Kč za ztrátu času (cesta z Brna na nařízené soudní jednání a zpět, celkem 10 započatých půlhodin) a jízdné z Brna do Hradce Králové a zpět ve výši 2 037 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a g), § 11 odst. 2 písm. f), § 13 odst. 3 advokátního tarifu). To vše včetně DPH. Krajský soud uložil žalovanému takto vyčíslené náklady zaplatit do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 29. května 2020

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: R. V.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru