Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 40/2010 - 31Rozsudek KSHK ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

8 Afs 51/2007 - 87


přidejte vlastní popisek

31Af 40/2010-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obchodní společnosti LURA-K, s. r. o., se sídlem Praha 3 – Žižkov, Zelenky – Hajského 1163/15, zast. Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, nám. gen. Knopa 837, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2009, čj. 9831/09-1300-601383, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále také jen „správce daně“) ze dne 22. 12. 2008, čj. 66518/08/253922608123, kterým jí byla dodatečně vyměřená daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2006 ve výši 47.666,- Kč.

V jeho odůvodnění uvedl, že nárok na odpočet daně si žalobkyně uplatnila na základě faktury přijaté od společnosti Reming, s. r. o., Rychnov n. Kn. (dále jen společnost "Reming") ze dne 22. 12. 2006 s textem: „oprava teras po povodni čp. 19 Černíkovice. – cena doh“. Opravy byly dle předávacího protokolu č. 19/2006 ze dne 14. 12. 2006 zahájeny dne 24. 4. 2006 a dokončeny dne 8. 12. 2006 a dle žalobkyně se týkaly dokončení opěrné zdi v Černíkovicích. Z údajů uvedených v příloze k daňovému přiznání (rozvaha k 31. 12. 2006) vyplynulo, že nevlastnila v tomto roce

pokračování 31Af 40/ 2010

žádný dlouhodobý hmotný majetek. V průběhu daňového řízení předložila žalobkyně

správci daně nájemní smlouvu ze dne 20. 12. 2005, která se týkala pronájmu domu čp. 19 s přilehlými budovami a parcel č. 19 a 12 v kat. území obce Černíkovice. Jako pronajímatel je zde uveden MUDr. L. K. a jako nájemce žalobkyně zastoupená MUDr. L. K. a paní R. K. Uvedené nemovitosti a pozemky byly pronajaty za účelem zřízení skladů a jednací místnosti. Nájemce se ve smlouvě zavázal udržovat pronajaté nemovitosti v provozuschopném stavu na vlastní náklady.

Žalovaný dále uvedl, že vzhledem k tomu, že daňové řízení probíhalo převážně po linii daně z příjmů právnických osob, podstatnou část argumentace proto převzal i do odůvodnění rozhodnutí týkající se daně z přidané hodnoty. Uvedl, že správce daně vyzval dne 20. 2. 2008 žalobkyni k prokázání oprávněnosti zaúčtování nákladů na opravu do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Ta ve své odpovědi uvedla, že při zanedbání zábran povodním by byly ohroženy pozemky sousedů, zdroj vody a časem i statika domů a došlo by i k porušení smluvních podmínek s následnými sankcemi. Žádné další důkazní prostředky týkající se uvedené opravy nepředložila ani nenavrhla.

Správce daně následně provedl šetření u Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou, odboru životního prostředí. Při něm zjistil, že oprava (stavba opěrné zdi) na parcele č. 12 byla zahájena v roce 2004, dne 7. 5. 2004 byl státním podnikem Povodí Labe udělen souhlas s opravou zárubní zdi toku Bělá. Povolení ke stavbě vodního díla (čj. ŽP 474/04 – No) bylo vydáno dne 27. 7. 2004 Městským úřadem v Rychnově nad Kněžnou, odborem životního prostředí MUDr. L. K., přičemž z průvodní zprávy vypracované projektantem vyplývá, že se jednalo o stavbu nové zdi, neboť původní kamenná zeď byla při povodni zcela zničena. Práce byly dokončeny dne 29. 10. 2004 a stavba byla dne 30. 10. 2004 předána investorovi MUDr. L. K. (předávací protokol č. 13/2004 ze dne 30. 10. 2004, cena dle smlouvy 264.950,- Kč, předáno bez závad, délka záruční doby 48 měsíců).

Dále žalovaný uvedl, že v doplnění odvolání žalobkyně sdělila, že se jednalo o dokončení stavby opěrné zdi, jejímž byla vlastníkem. Předložila kopii dopisu od státního podniku Povodí Labe ze dne 10. 2. 2009, který se týkal opěrné zídky vodního toku Bělá, a to podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně. Současně předložila kopii nabídkového rozpočtu na dokončení terasy ze dne 17. 1. 2006 sestaveného společností Reming pro žalobkyni jako objednavatele a objednávku žalobkyně ze dne 15. 2. 2006 na dokončení teras adresovanou společnosti Reming. Správce daně následně provedl u zmíněné společnosti místní šetření, při kterém jednatel společnosti uvedl, že stavba opěrné zídky byla zahájena v dubnu 2004 a byla prováděna do roku 2006. Na konci roku 2004 byla zídka dle jeho sdělení vyzděna po celé délce, nebyla dokončena na výšku. V květnu 2006 byla zídka dokončena a v průběhu roku 2006 byly provedeny terénní úpravy a zaměření stavby. Nebyla předložena žádná další smlouva týkající se výstavby zídky, která by byla v roce 2006 uzavřena se žalobkyní. K prokázání nákladů na výstavbu předložil pokračování 31Af 40/ 2010

jednatel souhrnné faktury na nákup materiálu na kterých označil materiál použitý na

výstavbu zídky.

Žalovaný konstatoval, že z protokolu čj. 457/06 o kolaudační prohlídce vyplývá, že dne 6. 6. 2006 se za přítomnosti zástupce investora (pí R. K.) uskutečnila prohlídka dokončené stavby vodního díla. Jako investor byl na protokolu uveden MUDr. L. K. a zhotovitel společnost Reming. Při kolaudační prohlídce bylo zjištěno pouze drobné porušení betonových spár zdiva na vrchní hraně zdi s termínem odstranění do 31. 7. 2006. Kolaudační rozhodnutí vydáno nebylo s tím, že bude vydáno až po předložení zaměření stavby, které bylo požadováno zástupcem státního podniku Povodí Labe. Žalobkyně se jako nájemce nemovitosti kolaudačního řízení nezúčastnila.

Správce daně následně a požádal odbor životního prostředí o doplnění informací týkajících se stavebního řízení stavby opěrné zdi v Černíkovicích. V odpovědi stavební odbor sdělil, že stavba „opěrná zídka vodního toku Bělá na pozemku parc. č. 12 kat. úz. Černíkovice“ je stavbou, která je svým základem pevně spojena se zemí. O povolení k užívání stavby (kolaudační řízení) požádal dne 3. 5. 2006 MUDr. L. K. Pro neúplnost kolaudačních dokladů však bylo kolaudační řízení přerušeno usnesením ze dne 8. 6. 2006. Změna investora (vlastníka) stavby nebyla v roce 2006 úřadu oznámena. Vlastníkem byla po celý rok fyzická osoba, investor MUDr. L. K. Změna vlastníka stavby opěrné zdi byla odboru životního prostředí sdělena v žádosti o kolaudační řízení a změnu stavby před jejím dokončením až dne 5. 3. 2009. Tuto žádost podala žalobkyně, přičemž vlastníkem najatých nemovitostí zůstala i nadále fyzická osoba MUDr. L. K.

V doplnění odvolání předložila žalobkyně dne 22. 7. 2009 dodatek č. 1 k nájemní smlouvě podepsaný dne 3. 1. 2006. Dle dodatku vzaly obě smluvní strany na vědomí, že z nájemní smlouvy ze dne 20. 12. 2005 vyplývá i povinnost nájemce dokončit opravy teras po povodni podle schválené stavební dokumentace. Následně doručila i znalecký posudek, který se týkal posouzení vlivu opěrné zdi vodního toku Bělá na budovu čp. 19. Z něj vyplývá, že vybudování nové nábřežní opěrné zdi mimo jiné zvyšuje stabilitu svahu zahrady směrem k zastavěné ploše a nádvoří a tím i stabilitu rodinného domu čp. 19.

Žalovaný dále poukázal na úpravu práv a povinností pronajímatele a nájemce upravených v § 664 a § 669 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Pokud byla oprava provedena se souhlasem pronajímatele, jak tomu je v daném případě, má pak nájemce nárok na náhradu vynaložených nákladů. Mezi žalobkyní jako nájemcem a pronajímatelem však k žádné dohodě o úhradě nákladů vynaložených na opravu cizího majetku nedošlo, naopak z listiny uzavřené mezi MUDr. K. jako pronajímatelem a pí K. jako jednatelkou žalobkyně vyplývá, že opravy provede nájemce na svůj náklad. Žalovaný zdůraznil, že smluvní strany se mohou dohodnout na provedení oprav, daňová uznatelnost vynaložených nákladů je však stanovena zákonem.

Pokud jde o nárok na odpočet daně, žalovaný poukázal na ustanovení § 72 odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH"), dle kterého nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Plátce má nárok na uplatnění odpočtu u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu.

Dle žalovaného vyplývá ze spisu a z textu odůvodnění tohoto rozhodnutí, že předmětné zdanitelné plnění (oprava zdi vyúčtovaná fakturou od společnosti Reming dne 22. 12. 2006), bylo provedeno na pronajatém majetku – tj. majetku MUDr. L. K. Pokud z postupně předkládaných listin vyplynulo, že předmětné plnění skutečně přijala žalobkyně, neprokázala žádným způsobem nárok na uplatnění odpočtu. Vůči pronajímateli neuplatnila ani nárok na úhradu nákladů na opravu ve smyslu ustanovení § 669 občanského zákoníku. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyni ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o DPH nárok na uplatnění odpočtu daně nevznikl.

Žalovaný závěrem uvedl, že ve snaze zjistit posuzovaný stav co nejobjektivněji, doplnil odvolací řízení, v rámci něhož žalobkyni dne 26. 5. 2009 vyzval, aby doložila, že předmětné zdanitelné plnění podle faktury od společnosti Remig v prosinci 2006 přijala a pokud ano, k jaké své ekonomické činnosti jej použila. Odpověď žalobkyně ze dne 21. 7. 2009 však žádné nové skutečnosti do případu nevnesla. Žalovaný zopakoval, že správce daně učinil dne 26. 5. 2009 dotaz na vodoprávní úřad (odbor životního prostředí Městského úřadu v Rychnově n. Kn.). Z jeho odpovědi mu vyplynulo, že o povolení k užívání stavby požádal v roce 2006 pan MUDr. L. K. jako fyzická osoba. Kolaudační řízení bylo pro nedostatky přerušeno a o jeho dokončení požádáno žalobkyní až dne 5. 3. 2009 s informací o změně vlastníka. Žádný jiný důkazní prostředek o změně vlastnictví předmětné opěrné zdi než tento, který si správce daně opatřil sám, žalobkyně ani v průběhu tohoto doplnění odvolacího řízení nepředložila.

Žalovaný označil za pro věc nerozhodné i žalobkyní další doplnění odvolání, ve kterém sdělila, že dne 11. 3. 2009 byl povolen vklad práva ze smlouvy o zřízení věcného břemene, v níž je deklarována jako vlastník předmětné opěrné zídky, a že dne 21. 7. 2009 nabyl právní moci rozhodčí nález, ve kterém rozhodce rozhodl pravomocně o otázce, kdo je vlastníkem zdi a kdo hradil náklady s vybudováním díla. Uvedl, že žalobkyní předložený rozhodčí nález nabyl právní moci dne 21. 7. 2009 a vycházel ze skutečností roku 2009 (smlouva o zřízení věcného břemene). Ty se však značně lišily od rozhodných skutečností zjištěných správcem daně v kontrolovaném roce 2006. Z výroku rozhodčího nálezu vyplývá, že v době vydání, resp. vyhlášení nálezu (tedy v roce 2009) byla vlastníkem opěrné zdi žalobkyně. Tato skutečnost však nemá dle žalovaného vliv na závěry správce daně ohledně stavu v kontrolovaném zdaňovacím období roku 2006.

pokračování 31Af 40/ 2010

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, neboť má zato, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem.

Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, který opřel svůj závěr o neoprávněném uplatnění nároku na odpočet o to, že předmětné plnění bylo provedeno na žalobkyní pronajatém majetku. Má zato, že prokázala, že je vlastníkem předmětné opěrné zídky již od roku 2006 a nikoliv jejím nájemcem.

Připustila, že obnova povodní poškozené opěrné zídky v délce 36 m byla zahájena v roce 2004 MUDr. L. K. Ten však provedl pouze vybudování základů do úrovně terénu. Tyto práce byly ukončeny v říjnu 2004, což dle žalobkyně prokazuje předávacím protokolem sepsaným dne 30. 10. 2004 mezi ním a zhotovitelem prací společností Reming. Vybudováním základů však opěrná zídka jako věc neexistovala, neboť pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Další stavební práce na zídce, a to vybudování zdi do výšky cca 1,5 m nad úrovní terénu, byly prováděny až v roce 2006. Tyto práce společnosti Reming zadala a v plné výši financovala žalobkyně. Z předávacího protokolu ze dne 14. 12. 2006 č. 19/2006 vyplývá, že stavební práce byly zahájeny dne 24. 4. 2006 a ukončeny dne 8. 12. 2006. Teprve tyto práce vedly ke vzniku stavby jako věci, a protože byly prováděny a financovány žalobkyní, stala se výlučným vlastníkem této opěrné zdi. Žalobkyně upozornila, že ke stejnému závěru dospěl i rozhodce v rozhodčím nálezu ze dne 18. 7. 2009.

Žalobkyně trvala na tom, že šlo o jí vynaložené náklady na opravu opěrné zdi a že se stala vlastníkem této zdi. Povinnost dokončit opravu zdi jí vyplývala z nájemní smlouvy ze dne 20. 12. 2005 a jejího dodatku č. 1 ze dne 3. 1. 2006. V čl. I. nájemní smlouvy se zavázala udržovat pronajaté nemovitosti, tj. dům čp. 19, stavební parcelu č. 19 a pozemkovou parcelu č. 12 v obci Černíkovice, v provozuschopném stavu na vlastní náklady a v dodatku č. 1 byla ujednána její povinnost jako nájemce dokončit opravy teras po velké povodni. K této povinnosti bylo přihlédnuto při stanovení výše nájemného za pronajaté nemovitosti. Dle žalobkyně bylo vybudování opěrné zdi nezbytným ochranným opatřením pronajatých nemovitostí, což potvrdil i posudek soudního znalce. Bez jejího vybudování by nedostála svému závazku vyplývajícímu z uzavřené nájemní smlouvy, přičemž pronajaté nemovitosti by byly v neustálém ohrožení před případnými záplavami a povodněmi. Má proto zato, že vynaložené náklady jsou výdaji ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a že výši těchto nákladů řádně prokázala.

Žalobkyně nesouhlasila se žalovaným ani pokud jde hodnocení protokolu o kolaudační prohlídce ze dne 6. 6. 2006. Dle žalobkyně z obsahu protokolu vyplývá, že jako jeden z účastníků kolaudačního řízení vystupovala R. K., označená jako zástupce investora, avšak ta vystupovala jako jednatelka žalobkyně,

který byl investorem předmětného díla. Pokud by vystupovala jako zástupce MUDr. L. K., musela by být k tomu zmocněna. I veškeré navazující opatření a kroky, tj. geometrické zaměření a uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, žádost o povolení změny stavby před dokončení a žádost o dokončení kolaudačního řízení, činila pouze žalobkyně jako vlastník opěrné zdi.

Závěrem žalobkyně znovu vyslovila přesvědčení, že prokázala, že je výlučným vlastníkem opěrné zdi, neboť k jejímu vzniku (stavby) jako věci došlo v důsledku prací prováděných a financovaných jí v roce 2006. Žalovaným provedené hodnocení důkazů označila za nesprávné a v rozporu s obsahem spisu a jeho závěry v rozporu se skutkovými zjištěními.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Při jednání soudu konaném dne 17. 2. 2011 setrvaly obě strany sporu na svých argumentech a procesních návrzích. Jednatel žalobkyně vysvětlil i své pohnutky, které jej vedly k podání žaloby. Připomněl dále, že opěrnou zeď začala stavět fyzická osoba a posléze žalobkyně na cizím pozemku, konkrétně na pozemku Povodí Labe, s. p. Z provedených plateb je dle jeho názoru zřejmé, kdo stavbu a od jakého okamžiku platil a kdo byl jejím investorem. Tím byla nepochybně žalobkyně a nikoli fyzická osoba.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a žalobu důvodnou neshledal.

Podstatou věcného posouzení sporu bylo, zda nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 47.500,- Kč na základě faktury ze dne 22. 12. 2006 přijaté od společnosti Reming v souvislosti se stavbou opěrné zdi u vodního toku Bělá v kat. úz. Černíkovice uplatnila žalobkyně oprávněně či nikoliv.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona o DPH má plátce nárok na odpočet daně, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Dle odstavce druhého písm. a) téhož zákona má plátce nárok na uplatnění odpočtu u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu. Důkazní řízení jako stadium daňového řízení je pak konkretizováno v ustanovení § 31 daňového řádu.

Samotné daňové posouzení věci záviselo především na otázce vlastnictví předmětné opěrné zdi. Žalobkyně tvrdila, že vytvořením předmětné zdi se stala jejím vlastníkem, naproti tomu žalovaný dospěl k závěru, že toto své vlastnictví k zídce v rozhodnou dobu, tj. v roce 2006 neprokázala.

Dle ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Znehodnocením je přitom třeba rozumět funkční újmu, kdy hlavní věc nemůže sloužit původnímu účelu. Součástí pozemku jsou podle soudní praxe i některé venkovní úpravy, zejména opěrné zdi, dlažby, obruby, zahradní vodovody apod. Tyto věci jsou součástí pozemku jakožto věci hlavní a jejím vlastníkem je vlastník pozemku.

K problematice vlastnictví opěrných zdí je třeba poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, který mimo jiné vyslovil názor, že "opěrná zeď je nemovitostí bez ohledu na vlastnosti jejího základu a tvoří součást pozemku, k němuž přiléhá…" (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 300/2005). V judikatuře je přitom názor, že opěrné zdi zásadně tvoří součást pozemku, dovozovaný opakovaně. I v daném případě šlo o zeď, která byla zbudována z důvodu opory pozemku přiléhajícího ke korytu vodního toku Bělá, nemá jiný samostatný hospodářský význam a tedy jako samostatná stavba by neměla ani opodstatnění. Hlavním smyslem a důvodem existence opěrné zdi je bezesporu opora a ochrana pozemku. To ostatně tvrdila i žalobkyně, která přitom současně poukazovala na zvýšení stability svahu přiléhající zahrady parc. č. 12 směrem k zastavěné ploše a nádvoří a tím i stability domu čp. 19 v obci Černíkovice, což dokládala posouzením vlivu opěrné zdi na budovu čp. 19 vypracovaným znalcem J. R. dne 3. 8. 2009.

Z listin založených v předloženém správním spise (zejména z rozhodnutí ze dne 15. 4. 2009 o povolení změny stavby před celkovým dokončením a uvedení stavby vodního díla "Opěrná zeď vodního toku Bělá" v Černíkovicích do trvalého užívání, dále pak ze shora zmíněného posouzení znalce J. R. ze dne 3. 8. 2009) přitom jednoznačně vyplynulo, že předmětná opěrná zeď stojí na poz. parc. č. 1278/1 v obci a kat. území Černíkovice. Tento pozemek tvoří břeh a koryto vodního toku Bělá a je ve vlastnictví státu, přičemž právo hospodaření s ním má státní podnik Povodí Labe. Tuto skutečnost ostatně sama žalobkyně zmiňovala v žalobě i při jednání před soudem a dokládala to mimo jiné i smlouvou o zřízení věcného břemene uzavřenou dne 16. 2. 2009. Krajský soud rovněž nahlédnutím do KN ověřil, že předmětná poz. parc. č. 1278/1 je zapsaná na LV č. 11 v obci a kat. území Černíkovice, jejím vlastníkem je Česká republika a právo hospodaření vykonává státní podnik Povodí Labe.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že v kontrolovaném roce 2006 žalobkyně prováděla stavební práce - stavbu opěrné zdi - na pozemkové parc. č. 1278/1 (tj. na pozemku ve vlastnictví státu), jehož součástí jako věci hlavní se stavba opěrné zdi stala. Předmětný pozemek přitom neměla v nájmu, neměla povinnost na své náklady provádět stavební úpravy na takovém cizím majetku a jestliže je provedla a plnění v souvislosti s tím přijala, neměla sjednáno žádné vypořádání vynaložených nákladů na ně s vlastníkem nemovitosti. Za tohoto stavu proto nemohla v posuzovaném zdaňovacím období roku 2006 účinně uplatnit jako daňově uznatelné výdaje vynaložené na stavbu zdi na předmětném pozemku podle zákona o daních z příjmů, ani jí nemohl za zdaňovací období prosinec 2006 vzniknout nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, neboť předmětné zdanitelné plnění tak nebylo použito ve smyslu ustanovení § 72 zákona o DPH pro uskutečnění její ekonomické činnosti.

pokračování 31Af 40/ 2010

Byť tedy žalovaný nesprávně hodnotil otázku vlastnictví předmětné zdi, ve výsledku je správný jeho daňový závěr, a to že předmětné zdanitelné plnění (oprava zdi vyúčtovaná fakturou od společnosti Reming dne 22. 12. 2006), nebylo provedeno na majetku žalobkyně ale na majetku cizím, proto žalobkyni nevznikl ve smyslu ustanovení § 72 zákona o DPH nárok na odpočet daně. Dle názoru krajského soudu by bylo zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného pro nesprávné odůvodnění výroku v tomto případě přepjatým formalismem s žádným hmatatelným důsledkem pro žalobkyni, neboť i při odlišném (shora uvedeném) právním hodnocení vlastnictví předmětné opěrné zdi zůstává nezměněn závěr o tom, že žalobkyni nevznikl nárok na odpočet daně, a došlo by tak pouze ke zbytečnému prodlužování řízení.

Závěrem nutno dodat, že krajský soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy (výslechy svědků a předložení plné moci), neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, stav rozpracovanosti předmětné zdi v roce 2006, ani to, za koho vystupovala R. K. při kolaudačním řízení dne 6. 6. 2006, nebylo pro posouzení vlastnictví předmětné opěrné zdi významné. Proto by bylo provedení navržených důkazů nadbytečné.

Pokud jde o žalobkyní předložený rozhodčí nález ze dne 18. 7. 2009, lze konstatovat, že rozhodčí řízení upravuje zákon č. 214/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, který v ustanovení § 2 odst. 1 upravuje přípustnost rozhodování o věci v rozhodčím řízení. Podle tohoto ustanovení se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Odstavce 2, 3, a 4 téhož ustanovení stanoví podmínky, kdy lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít, kterých sporů se může týkat a na která práva z právních vztahů účastníků se rozhodčí smlouva vztahuje. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vztahující se k otázce povahy rozhodčího řízení a vydaných rozhodčích nálezů (např. usnesení ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02; usnesení ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 511/03; usnesení ze dne 12. 9. 2003, sp. zn. III. ÚS 145/03; usnesení ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. II. ÚS 805/06) pak plyne, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu je založena na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek tak představuje kvalifikovanou formu závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (event. napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky má povahu odborné organizace, zprostředkovávající služby pro osoby, které chtějí, aby rozhodce jejich právní vztah vyjasnil a napevno postavil, takže rozhodčí nálezy rozhodčího soudu ani rozhodčích senátů jmenovaných ad hoc nejsou rozhodnutím orgánu veřejné moci.

S ohledem na shora definovaný charakter rozhodčího řízení je tedy otázkou, zda vydaný rozhodčí nález vůbec odpovídá uvedenému zákonnému pojetí, neboť v pokračování 31Af 40/ 2010

daném případě se spor (konkrétně otázka vlastnictví) netýkal pouze zúčastněných

stran (stranami sporu byl MUDr. L. K. a žalobkyně), ale týkal se i vlastnictví další osoby, tj. vlastníka poz. parc. 1278/1, na kterém opěrná zeď stojí. Tato osoba však účastníkem rozhodčího řízení nebyla. Navíc nelze přehlédnout, že rozhodčí nález ze dne 18. 7. 2009 určil, že společnost LURA-K, s. r. o., (tj. v nyní projednávané věci žalobkyně) je vlastníkem opěrné zdi na parcele č. 12 v obci a kat. úz. Černíkovice. Jestliže však již nejpozději z rozhodnutí ze dne 15. 4. 2009 o povolení změny stavby před celkovým dokončením a uvedení stavby do trvalého užívání bylo zcela zřejmé, že opěrná zeď, na kterou společnost LURA-K, s. r. o., vynaložila předmětné náklady, byla postavena na poz. parc. č. 1278/1 v obci a kat. úz. Černíkovice, nelze ze zmíněného rozhodčího nálezu vyvozovat žádný závěr ohledně vlastnictví opěrné zdi stojící na poz. parc. č. 1278/1 v obci a kat. úz. Černíkovice.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný při jednání prohlásil, že mu v řízení před krajským soudem náklady nevznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 28. února 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru