Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 39/2010 - 39Rozsudek KSHK ze dne 11.11.2010

Prejudikatura

5 Afs 42/2004 - 61

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 4/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31Af 39/2010-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce P. B., zast. Ing. D. H., daňovým poradcem proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. prosince 2009, čj. 9589/09-1300-601060, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. prosince 2009, čj. 9589/09-1300-

601060, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši

11.111,-- Kč, a to do osmi dnů od doručení rozsudku do rukou

zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 22. prosince 2009, čj. 9589/09-1300-601060, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu ve Vysokém Mýtě (dále jen „správce daně“) ze dne

pokračování A f 39/ 312010

26.2.2009, kterými mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí, duben, květen až červen, 3. a 4. čtvrtletí roku 2004.

Napadené rozhodnutí označil za nezákonné, neboť prekluzívní lhůta pro vyměření daně stanovená ust. § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) marně uplynula dne 31.12.2009. Tvrdil, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno jemu i jeho zástupci až v lednu 2010. Uvedl, že dne 13.11.2006, tedy před uplynutím lhůty dané v § 47 odst. 1 daňového řádu, zahájil správce daně daňovou kontrolu. Od konce tohoto roku běžela lhůta dle ust. § 47 odst. 2 citovaného zákona. Na podporu svých závěrů odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný dne 31.5.2006, pod sp. zn. 5 Afs 42/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že daň je nutno ve lhůtě tří let vyměřit či doměřit pravomocně.

Další žalobní námitka směřovala proti způsobu projednání zprávy o daňové kontrole. Žalobce tvrdil, že tato zpráva s ním nebyla řádně projednána, čímž byl zbaven svých práv na spravedlivý proces. Postup správce daně označil za procesní vadu takové intenzity, že má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 26.1.2006, čj. 1 Afs 11/2005-81, a ze dne 26.1.2006, čj. 1 Afs 19/2005-78).

Nesouhlas vyslovil žalobce rovněž se závěry žalovaného, který neuznal jeho nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2004 v celkové výši 106.625,12 Kč s odůvodněním, že žalobce faktické uskutečnění dodávek od společnosti EVODA, s.r.o., neprokázal. Žalobce naopak tvrdil, že předložil v daňovém řízení takové důkazy, které svědčí pro závěr, že se dodávky zboží uskutečnily.

Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 31.3.2010 žalovaný potvrdil, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena dne 13.11.2006, proto lhůta k dodatečnému stanovení daně uplynula rokem 2009. Připustil, že zmiňované rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce a v důsledku ne zcela jasného znění plné moci i žalobci. Žalovaný dále uvedl, že z důvodů doručení napadeného rozhodnutí až dne 7.1.2010 požádal dne 21.1.2010 Ministerstvo financí ČR o jeho přezkum, to však ve svém vyjádření ze dne 18.3.2010 vyslovilo nesouhlas s tímto postupem. Svoje stanovisko odůvodnilo tím, že z postupu žalobce je jednoznačná zřejmá snaha řízení zdržovat a záměrně prodlužovat. Tento jeho postup proto zhodnotilo jako porušení zásady daňového řízení uvedené v § 2 odst. 9 daňového řádu, neboť jednání žalobce, jmenovitě jeho zástupce, není možné vyhodnotit jako jeho spolupráci v daňovém řízení, ale jako účelové jednání směřující k marnému uplynutí prekluzivní lhůty k doměření daňové povinnosti. Podle Ministerstva financí je účelovost postupu zřejmá i z vyjádření zástupce žalobce ze dne 11.9.2008, učiněném v žádosti o prodloužení lhůty pro vyjádření ke zprávě, kde požadoval prodloužení lhůty o 55 dnů ode dne převzetí zprávy s tím, že hodlá nerušeně a efektivně konzumovat své právo. V této souvislosti proto Ministerstvo financí posuzovalo, kde je hranice mezi dalšími a dalšími požadavky žalobce na přiznání práv, a zneužitím práva z jeho

pokračování A f 39/ 312010

strany, a došlo k závěru, že takovýto postup lze hodnotit jako zneužití práva. Své hodnocení opřelo o závěry Nejvyššího správního soudu, uvedené v jeho rozsudku č.j. 1 Afs 107/2004-48, kde se říká, že „zákaz zneužití práva je silnější, než dovolení dané právem a není takové chování výkonem práva, ale protiprávním jednáním. Výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitím, proto soud neposkytne ochranu“.

K dalším žalobním námitkám se žalovaný nevyjádřil s tím, že nemá k předestření žádné nové skutečnosti. Navrhl zamítnutí žaloby.

Při nařízeném jednání odkázal zástupce žalobce na písemné vyhotovení žalobního návrhu a dále zdůraznil, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno po marném uplynutí prekluzívní lhůty. Ke skutkové podstatě věci uvedl, že se žalobce cítí být obětí systému, když třetí osoba, která pravděpodobně nesplnila své daňové povinnosti, není pro orgány státní správy dosažitelná. Byl tak vmanipulován do situace, kterou žalovaný nesprávně označuje za důkazní nouzi.

Pověřený pracovník žalovaného odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a písemné vyjádření k žalobě.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

V úvodu se krajský soud zabýval otázkou namítané prekluze práva daň vyměřit. Ze správního spisu zjistil že správce daně zahájil u žalobce kontrolu daně z přidané hodnoty za I. až IV. čtvrtletí roku 2004 dne 13.11.2006. Žalobce udělil dne 19.6.2007 ing. D. H. plnou moc dle ust. § 10 odst. 3 daňového řádu „k zastupování ve věci daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2002 a 2004 a daně silniční za zdaňovací období roku 2004 zahájené Finančním úřadem ve Vysokém Mýtě při ústním jednání dne 13.11.2006………a k zastoupení v řízení ohledně rozhodnutí vydaných v souvislosti s daňovou kontrolou včetně uplatnění opravných prostředků a řízení o nich.“ Zmocnitel dále udělil plnou moc „k nahlížení do spisů v neomezeném rozsahu podle ust. § 23 daňového řádu a k zastoupení v řízeních ohledně sporů vyvstalých v souvislosti s nahlížením do spisů.“ Správce daně vydal dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty období za 1. čtvrtletí, duben, květen až červen, 3. a 4. čtvrtletí roku 2004 dne 26.2.2009. O odvolání žalobce do těchto dodatečných platebních výměrů žalovaný rozhodl dne 22.12.2009, pod čj. 9589/09-1300-601060, a doručil je žalobci i jeho zástupci. Jak je nepochybné z připojených doručenek, zásilky byly uloženy dne 23.12.2009 a převzaty žalobcem i jeho zástupcem dne 7.1.2010. Ve správním spise se nenachází žádná listina, která by dokládala, že v době od podání odvolání do vydání žalobou napadeného rozhodnutí byl správcem daně nebo žalovaným učiněn úkon, který by směřoval k vyměření daně.

Podle ust. § 17 odst. 5 daňového řádu ve znění platném do 31.12.2009 nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se pokračování A f 39/ 312010

v místě doručení zdržuje, uloží doručovatel písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže správce daně i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky .Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu správci daně a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce správce daně.

S platností od 1.1.2010 se lhůta k převzetí písemností zkrátila na 10 dnů od oznámení o uložení.

Žalobce i jeho zástupce, jak je uvedeno výše, si převzali uloženou písemnost dne 7.1.2010, tedy patnáctý den od uložení, deset dnů od uložení uplynulo dne 2.1.2010.

Dle § 47 odst. 1 daňového řádu pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.

Dle odstavce druhého téhož ustanovení byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo k jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.

Smyslem citovaného ustanovení je stanovit prekluzivní lhůtu, po jejímž marném uplynutí již nelze daň vyměřit ani doměřit. Prekluzi je nutno z hlediska teorie práva chápat jako jeden ze způsobů zániku práva v důsledku jeho neuplatnění ve stanovené době, bez ohledu, pro jaké důvody nebylo právo ve lhůtě uplatněno. Zaniklé právo nelze přiznat a soud k prekluzi práva přihlíží i z úřední povinnosti.

Ustanovení § 47 daňového řádu je třeba vykládat tak, že daň je nutno ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat, vyměřit či doměřit pravomocně. Nestačí tedy, když je v uvedené prekluzivní lhůtě vydáno nepravomocné rozhodnutí o vyměření či doměření daně. (viz rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 31.5.2006, čj. 5 Afs 42/2004-61). Pokud byl ve lhůtě dané v ust. § 47 odst. 1 daňového řádu učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo k jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. I v tomto případě platí, že daň musí být ve lhůtě dané v ust. § 47 odst. 2 daňového řádu vyměřena pravomocně.

V posuzovaném případě lhůta k vyměření daně za rok 2004 byla v souladu s ust. § 47 odst. 2 daňového řádu přerušena dne 13.11.2006 zahájením daňové kontroly. Tuto skutečnost účastníci nesporují. Zahájením daňové kontroly tříletá lhůta k vyměření daně začala znovu běžet od 31.12.2006 a skončila 31.12.2009. V odvolacím řízení již správce daně ani žalovaný neučinili žádný úkon, který by bylo možné označit jako úkon směřující k vyměření daně (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29.08.2007, čj. 8 Afs 19/2006-72).

Pokud žalovaný poukazoval na stanovisko Ministerstva financí ČR ze dne 17.3.2010 vyslovené v této věci, kterým reagovalo na předložení spisu k postupu dle § 55b daňového řádu, krajský soud tam uvedené závěry Ministerstva financí a jeho odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 Afs 107/2004-48, pokládá pro posouzení této věci za nepatřičné. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí hodnotil postup daňového subjektu, který prostřednictvím jinak regulérně vzniklého a v souladu s právními předpisy zaregistrovaného občanského sdružení hradil rodinným příslušníkům a příbuzným potřeby, které by si dárci jinak nemohli odečíst jako odčitatelnou položku od základu daně. Při posuzování, zda správce daně případně žalovaný vydali rozhodnutí v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě nelze zmíněné závěry Nejvyššího správního soud použít. Kromě toho je nesporné, že daňové řízení vede správce daně a na něm spočívá odpovědnost za průběh tohoto řízení. Daňový řád mu dává dostatek zákonných prostředků, kterými může případnou snahu daňového subjektu o prodlužování řízení zvládnout tak, aby daň byla vyměřena nebo doměřena v zákonné prekluzivní lhůtě.

Jak bylo uvedeno výše, platební výměry byly správcem daně vydány dne 26.2.2009, žalobci doručeny dne 17.3.2009, odvolání bylo podáno dne 16.4.2009 v blanketní podobě. Správce daně vyzval k jeho doplnění až dne 18.5.2009. Doplněné odvolání bylo správci daně doručeno dne 13.7.2009, spis pak předložen žalovanému dne 18.8.2009. Žalovaný ve věci rozhodl 22.12.2009. Ani správce daně ani žalovaný neučinili po podání odvolání do platebních výměrů úkon, který by bylo možné označit za úkon směřující k vyměření daně a tedy za úkon, který by ve smyslu ust. § 47 odst. 2 daňového řádu znovu přerušil běh prekluzivní lhůty.

Na základě shora uvedeného krajskému soudu nezbylo, než přezkoumávané rozhodnutí dle § 78 odst. 1s.ř.s. zrušit z důvodu jeho nezákonnosti a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V něm je správní orgán shora vysloveným právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Protože důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného byla prekluze práva daň vyměřit, krajský soud se dalšími námitkami uplatněnými žalobcem v žalobě již nezabýval.

pokračování A f 39/ 312010

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,-- Kč a náhradě nákladů právní služby poskytnuté daňovým poradcem za 3 úkony po 2.100,-- Kč (převzetí zastoupení, sepsání žaloby a účast při jednání před soudem) včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V souvislosti s účastí při jednání je dalším nákladem zastoupení náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu šesti půlhodin po 100,-- Kč a cestovní výlohy (automobil) z Prahy do Hradce Králové a zpět dle předloženého vyúčtování v částce 1.311,-- Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky. Krajský soud žalobci nepřiznal účtovanou náhradu nákladů řízení za další dva úkony, konkrétně za nahlížení do spisu a repliku k vyjádření žalovaného ze dne 13.8.2010. Nahlížení do spisu a jeho studium není úkon vyjmenovaný v ust. § 11 citované vyhlášky, tento závěr krajský soud opírá i o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.6.2005, čj. 2 Azs 249/2004-60. V něm vyslovil názor, že nahlížení a studium soudního spisu je součástí přípravy zastoupení. Dalším úkonem, za který krajský soud žalobci nepřiznal náhradu byla replika ze dne 13.8.2010 k vyjádření žalovaného k žalobě. Žalobce v něm reagoval pouze na námitku promlčení a konstatoval, že s ohledem na datum doručení svého rozhodnutí požádal Ministerstvo financí ČR o nařízení přezkumu přezkumu. Dále pak uvedl důvody, které Ministerstvo financí vedly k vyslovení nesouhlasu s tímto postupem. Zástupce žalobce v replice ze dne 13.8.2010 polemizuje s názory Ministerstva financí, které se týkají jiného řízení a dle názoru krajského soudu nejsou pro posouzení žalobních námitek podstatné. Krajský soud žalobci nepřiznal ani požadované navýšení odměny zástupce žalobce jako plátce DPH. Procesní plná moc pro řízení o žalobě před krajským soudem ze dne 6.1.2010 byla udělena daňovému poradci Ing. D. H., avšak dle předloženého osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty je plátcem této daně společnost UNTAX, s.r.o. Pro přiznání daně z přidané hodnoty nejsou splněny ani podmínky uvedené v § 14a citované vyhlášky.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

pokračování A f 39/ 312010

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 11. listopadu 2010

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru