Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 38/2011 - 28Rozsudek KSHK ze dne 31.10.2011

Prejudikatura

7 Afs 24/2009 - 71


přidejte vlastní popisek

31 Af 38/2011-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně H. Ž., zast. společností UNTAX, s.r.o., se sídlem Praha 10, U Továren 256/14, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.2.2011, č.j. 673/11-1500-602705, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 8.2.2011, č.j. 673/11-1500-602705, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do výzvy k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě, vydané dle ust. § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění (dále jen „zákon o správě daní“) Finančním úřadem v Pardubicích (dále jen „správce daně“) dne 12.11.2010, pod č.j. 183087/10248911601191.

V jeho odůvodnění uvedl, že daňový subjekt M. Ž. zemřel dne 5.10.2005. K tomuto datu evidoval správce daně na jeho osobním daňovém účtu na druhu příjmu Pokračování 31Af 38/2011

70–Daň z přidané hodnoty nedoplatek ve výši 81 909,30 Kč. Tuto částku správce daně přihlásil dne 7.11.2005 do pasiv dědictví u notářky JUDr. Návratové, pověřené vedením dědického řízení. Dne 24.10.2008 vydal Okresní soud v Pardubicích pod č.j. 32 D 1876/2005 – 267 usnesení, kterým upravil poměr podílů jednotlivých dědiců k hodnotě nabytého majetku z dědictví. Právní nástupce paní H. Ž. nabyla hodnotu z dědictví ve výši 25,58%, to je 277 854,20 Kč z aktiv dědictví. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27.11.2008. Správce daně proto žalobkyni vyzval k zaplacení splatného nedoplatku ve výši 20 952,40 Kč, který je poměrem hodnoty majetku nabytého z dědictví 25,58% z celkové hodnoty dědictví.

Žalovaný dále s odkazem na ust. § 70 odst. 1 a 2 zákona o správě daní a ustanovení § 264 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu v platném znění (dále jen „daňový řád“) konstatoval, že v roce 1998, 2003 a 2005 byly provedeny úkony směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, kterými byla přerušena promlčecí lhůta a začala znovu běžet po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o takovém úkonu zpraven. Za tyto úkony označil výzvu k zaplacení nedoplatku č.j. 152876/98/248910/5630, doručenou daňovému subjektu dne 2.12.1998, exekuční příkaz č.j. 190698/03/248940/4206 doručený jeho daňovému poradci dne 25.11.2003 a sdělení č.j. 191232/248911/4089 o výši nedoplatku, adresované notáři pověřenému vedením dědického řízení, doručené mu dne 7.11.2005. Tím byla dle žalovaného promlčecí lhůta přerušena ke dni 1.1.1999, 1.1.2004 a ke dni 1.1.2006, promlčení tedy nastane dne 1.1.2012.

Dle žalovaného byl správce daně oprávněn vyzvat dlužníka k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě dle ustanovení § 73 odst. 1 zákona o správě daní. Protože se však výše uvedená výzva nijak nedotýká hmotných práv a povinností žalobkyně (hmotně právní pozice byla vyřešena v řízení předcházejícím, to je v řízení, jehož výsledkem bylo stanovení povinnosti zaplatit daně v určité výši do určité doby), a právní stav existující před vydáním napadeného rozhodnutí se tudíž nijak nezměnil (k datu vydání výzvy, to je ke dni 12.11.2010 žalobkyně nezaplatila splatný nedoplatek), dospěl žalovaný k závěru, že výzva k zaplacení splatného nedoplatku v náhradní lhůtě má povahu toliko upomínky k zaplacení splatného nedoplatku, neboť neřeší ani neukládá daňovou povinnost, ale pouze se jí určuje náhradní lhůta, v níž má splnit svou povinnost zaplatit splatný nedoplatek (jak již v obdobných případech judikoval Ústavní soud – III ÚS 428/2000 ).

Ve včas podané žalobě žalobkyně vyslovila nesouhlas s výší vymáhané daňové povinnosti, se způsobem hodnocení skutkového zjištění i s právními závěry žalovaného. Napadené rozhodnutí označila za nezákonné, tvrdila že jím byla zasažena na svých veřejných subjektivních právech, domáhala jejich ochrany a navrhla, aby rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správce daně byla zrušena a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně potvrdila, že se stala právní nástupkyní daňového subjektu M. Ž., který zemřel 5.10.2005, a to usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24.10.2008, č.j. 32 D 1876/2005-267, kterým jí na aktivech připadla náhradová pohledávka zůstavitele z titulu vypořádání SJM ve výši 281 362,50 Kč, starší

Pokračování 31Af 38/2011

obnošené šatstvo, prádlo a obuv zůstavitele a na pasivech povinnost uhradit pohledávku ve výši 3 772 Kč. Pohledávky správce daně, které přihlásil v rámci dědického řízení, byly označeny za sporné dle § 174k zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v planém znění (dále jen „o.s.ř.“) a nebyly zahrnuty do pasiv dědictví. Správce daně vyzval žalobkyni k zaplacení nedoplatku pohledávek na dani z přidané hodnoty v náhradní lhůtě.

Žalobkyně se však neztotožnila se závěrem správce daně a žalovaného ohledně úkonů směřujících k vymožení nedoplatku a uplatnila námitku promlčení dle § 70 zákona o správě daní. Především namítala, že exekučním příkazem č.j. 190698/03/248940/4206, doručeným daňovému poradci dne 25.11.2003, správce daně vymáhal zcela jinou pohledávku, než přihlásil do dědického řízení. Tam totiž přihlásil pohledávku ve výši 81 909,30 Kč, která sestává z penále na dani z přidané hodnoty za rok 1994, kdežto citovaným exekučním příkazem, navíc vydaným již v roce 2003 (tedy v době, kdy penále za rok 1994 rozhodně existovat nemohlo), vymáhá zcela jinou pohledávku, pravděpodobně vlastní daňovou povinnost. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že pohledávka správce daně za zůstavitelem ve výši 81 909,30 Kč za penále na dani z přidané hodnoty za rok 1994 se dávno před přihlášením pohledávky do dědického řízení správcem daně promlčela. Argumentaci žalovaného o přerušení promlčecí lhůty označila za chybnou.

Pro případ, že by se krajský soud neztotožnil se závěrem ohledně nezákonnosti rozhodnutí žalovaného založené na tom, že jeho nárok již byl promlčen žalobkyně namítala, že žalovaný na ní uplatňuje větší pohledávku za zůstavitele, než za kterou ručí. Žalobkyně na základě usnesení Okresního soudu v Pardubicích vydaného dne 12.10.2008, pod č.j. 32 D 1876/2005-267, nabyla hodnotu dědictví odpovídající částce 277 854,20 Kč. Dle ust. § 470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) však dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, a dle ust. § 470 odst. 2 občanského zákoníku, je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. Žalovanému (věřiteli zůstavitele) za dané situace přísluší právo na uspokojení pouze části jeho pohledávky z dědictví po zůstaviteli. Na základě této skutečnosti žalovaný nemůže ukládat povinnost žalobkyni k zaplacení částky celé. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke konvokaci při projednávaném dědictví, je nutné dodržet pravidla platná pro likvidaci dědictví daná v ust. § 175t až § 175v o.s.ř. I na základě této skutečnosti se žalobkyně domnívá, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné.

Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se k podané žalobě a při předložení správního spisu pouze odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení Pokračování 31Af 38/2011

podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně.

Nejprve krajský soud vážil námitku žalovaného, že výzva vydaná dle ust. § 73 odst. 1 zákona o správě daní je rozhodnutím procesní povahy, nijak se nedotýká hmotných práv a povinností žalobkyně (hmotně právní pozice byla vyřešena v řízení předcházejícím, to je v řízení, jehož výsledkem bylo stanovení povinnosti zaplatit daně v určité výši do určité doby), a právní stav existující před vydáním napadeného rozhodnutí se tudíž nijak nezměnil. Přiklonil se k závěrům, které vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 31.3.2009, č.j. 7 Afs 24/2009-71, podle nichž výzva podle § 73 odst. 1 zákona o správě daní, a na ni navazující rozhodnutí odvolacího správního orgánu obecně nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s.ř.s. To však neplatí v případech, je-li tato výzva ve skutečnosti prvním úkonem správce daně deklarujícím daňovou povinnost žalobkyně. V daném případě byla daňová povinnost vyměřena nikoliv žalobkyni ale daňovému subjektu M. Ž. a skutečná výše povinnosti, která přešla na žalobkyni z titulu právního nástupnictví byla poprvé vůči žalobkyni uplatněna až ve shora citované výzvě. Krajský soud se proto výzvou věcně zabýval, neboť je shodně se závěry Nejvyššího správního soudu názoru, že by za tohoto skutkového stavu věci bylo odmítnutí žaloby zásahem do práva žalobkyně na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu správního spisu je nepochybné, že výzvou dle § 73 odst. 1 zákona o správě daní ze dne 23.11.1998, č.j. 152876/98/248910/5630, správce daně vyzval M. Ž. k zaplacení daňového nedoplatku, který mu byl vyměřen dne 1.9.1998, pod č.j. 121931/98/248910/5630, ve výši 98 486 Kč, a byl na základě vykonatelného rozhodnutí splatný 29.9.1998. Tuto výzvu žalobce převzal osobně dne 2.12.1998. Následně pak dne 21.11.2003, pod čj. 190698/03/248940/4206, vydal správce daně exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníka na účtech vedených u bank, který doručil daňovému poradci daňového subjektu Mgr. J. J. (zastupujícího dle plné moci ze dne 31.8.2001) dne 25.11.2003. Daňová exekuce byla zahájena a vedena pro pohledávku ve výši 98 486 Kč dle rozhodnutí ze dne 1.9.1998, čj. 127931/98/248910/5630. Daňový subjekt M. Ž. zemřel dne 5.10.2005, správce daně podáním ze dne 4.5.2006 uplatnil pohledávku, vedenou na účtu daně z přidané hodnoty ve výši 81 909,30 Kč. Konečně pak výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 12.11.2010, vydaná pod čj. 183087/10/248911601191 a adresovaná žalobkyni jako právní nástupkyni daňového dlužníka M. Ž., se opět týkala pohledávky na dani z přidané hodnoty vyplývající z vykonatelného rozhodnutí ze dne 1.9.1998, čj. 121931/98/248910/5630. Touto výzvou byla žalobkyně vyzvána k zaplacení částky 20 952,40 Kč, která dle odůvodnění uvedeného ve výzvě vyjadřovala poměr žalobkyní nabytého dědictví ve výši 25.58% k celkové hodnotě dědictví.

Žalobkyně především namítala, že ve smyslu ust. § 70 zákona o správě daní došlo k promlčení práva dlužný daňový nedoplatek vybrat a vymáhat a tvrdila, že exekučním příkazem ze dne 21.11.2003, čj. 190698/03/248940/4206, nebyla

Pokračování 31Af 38/2011

přerušena promlčecí doba, neboť jím byla správcem daně vymáhána jiná pohledávka, než kterou přihlásil do dědického řízení.

Podle ust. § 70 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků ve znění platném do 31.12.2007 se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5 (odst. 2 § 70). Znění citovaného ust. § 70 odst. 1 a 2 se novelizací účinnou od 1.1.2008 nezměnilo, v odst. 3byl k textu „ K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítáno, a jen v rozsahu uplatňované námitky.“ připojen text „Po dobu výkonu rozhodnutí soudem nebo soudním exekutorem anebo do uspokojení z výtěžku veřejné dražby lhůta podle odstavců 1 a 2 neběží, a to až do právní moci rozhodnutí o ukončení těchto řízení nebo jeho ukončení; lhůta rovněž neběží po dobu přihlášení nedoplatku v insolvenčním řízení.

Shora popsaný skutkový stav a citované ustanovení § 70 zákona o správě daní nepotvrzuje názor žalobkyně, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek daňového subjektu M. Ž., bylo promlčeno.

Krajský soud nejprve zkoumal, zda úkony, které žalovaný označil jako úkony přerušující běh lhůta k vymáhaní daňových nedoplatků dle § 70 odst. 2 zákona o správě daní, se týkají stejného daňového nedoplatku. I když je nutno přisvědčit žalobkyni, že v přípisu, kterým správce daně specifikoval svoje pohledávky za zemřelým M. Ž., uvedl, že na dani z přidané hodnoty činí nedoplatek 81 909,30 Kč a představuje penále za rok 1994 (penalizace od 22.4.1994 do 5.9.1996), aniž označil datum a jednací číslo rozhodnutí, kterým zmíněné penále vyměřil. Orientaci v tom, jak na sebe navazují jednotlivá shora citovaná rozhodnutí dále poněkud zatemňuje i skutečnost, že výzva ze dne 1.9.1998, pod č.j. 121931/98/248910/5630, a následně i exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníka na účtech vedených u bank ze dne 21.11.2003, č.j. 190698/03/248940/4206, byly vydány na částku 98 486 Kč, avšak nedoplatek vyčísleny v dědickém řízení i výzva ze dne 12.11.2010, vydaná pod čj. 183087/10/248911601191, a adresovaná žalobkyni na částku 81 909,30 Kč. Tyto nesrovnalosti však lze bez pochybností překlenout podrobnějším rozborem jednotlivých údajů uvedených ve všech zmiňovaných písemnostech. Ty, které byly doručovány daňovému subjektu M. Ž. nebo jeho zástupci shodně identifikují rozhodnutí kterého se týkají, tedy uvádějí jeho číslo jednací i datum vydání ( č.j. 121931/98/248910/5630 ze dne 1.9.1998). Stejné jednací číslo i datum vyměření je uvedeno na výzvě adresované žalobkyni a vydané dne 12.11.2010, pod č.j. 183087/10/248911601191. V této výzvě je sice po žalobkyni požadována částka 20 952, 40 Kč, nepochybně se však jedná, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí i jednoduchého propočtu, o 25,58% z částky 81 909,30 Kč, kterou správce daně uplatnil v dědickém řízení. Všechny tyto úkony proto lze označit za

Pokračování 31Af 38/2011

úkony směřující k vybrání a vymožení nedoplatku, a to zcela nepochybně daňového dluhu vyměřeného rozhodnutím správce daně dne 1.9.1998, pod čj. 121931/98/248910/5630.

Pokud se pak na takto zjištěný skutkový stav aplikuje ust. § 70 odst. 1 a 2 zákona o správě daní, lze jednoznačně uzavřít, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, uložený rozhodnutím správce daně ze dne 1.9.1998, pod čj. 121931/98/248910/5630, nebylo ke dni vydání výzvy ze dne 12.11.2010, čj. 183087/10/248911601191, a rozhodnutí žalovaného (doručeného žalobkyni dne 10.2.2011, promlčeno.

S ohledem na shora popsaný skutkový stav nelze přisvědčit ani námitce žalobkyně, že správce daně a žalovaný na žalobkyni uplatňují větší pohledávku za zůstavitele, než za kterou ručí. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na usnesení okresního soudu v Pardubicích vydaného dne 12.10.2008, pod č.j. 32 D 1876/2005-267, dle kterého nabyla hodnotu dědictví odpovídající částce 277 854,20 Kč. Dle ust. § 470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) však dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví. Jak bylo shora uvedeno, z odůvodnění samotné výzvy ze dne 12.11.2010, č.j. 183087/10/248911601191, jednoznačně plyne, že ji správce daně vyzval k zaplacení daňového nedoplatku daňového subjektu M. Ž., který činil 81 909,30 Kč, pouze do výše jejího podílu na celkové hodnotě dědictví. Požadovaná částka 20 952, 40 Kč činí přesně 25,58% z celkového dluhu M. Ž. na dani z přidané hodnoty ke dni vydání výzvy, tedy z částky 81 909,30 Kč. Správce daně svoji výzvou žalobkyni sdělil, kolik činí její podíl na daňového nedoplatku zůstavitele. Tím se nijak nedotkl zásady, že dědic odpovídá za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, jen do výše ceny nabytého dědictví, jak stanoví § 470 občanského zákoníku. Tuto zásadu bude třeba akceptovat při samotném vybrání a vymáhání daňového nedoplatku. V době vydání výzvy dle ust. § 73 odst. 1 zákona o správě daní správce daně nevěděl a ani vědět nemohl, zda žalobkyně z nabytého dědictví hradila přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele případně další dluhy a v jaké výši.

Z důvodů shora uvedených dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný rozhodl v souladu se zákonem, proto žalobu dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Žalobkyně v žalobě navrhovala, aby krajský soud v souladu s postupem dle § 73 s.ř.s. přiznal žalobě odkladný účinek, neboť výkon rozhodnutí (rozhodnutí je vykonatelné) může žalobkyni nevratným způsobem zasáhnout na majetku. Krajský soud nemohl návrhu vyhovět, neboť svoje tvrzení do vydání tohoto rozhodnutí nezdůvodnila ani nepodložila žádným konkrétním důkazem.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení před krajským soudem žalobkyně úspěch neměla, žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a krajský soud ani nezjistil, že by mu nějaké takové

Pokračování 31Af 38/2011

náklady vznikly. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 31. října 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru