Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 36/2011 - 23Usnesení KSHK ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

7 A 544/2002


přidejte vlastní popisek

31 Af 36/2011-23

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Jana Rutsche ve věci žalobce J. N., zast. Ing. Janem Vébrem, daňovým poradcem v Brně, Potácelova 1860/50, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.2.2011, čj. 38/11-1500-602705, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 7.2.2011, čj. 38/11-1500-602705, žalovaný zamítl odvolání žalobce do výzvy Finančního úřadu v Moravské Třebové (dále jen „správce daně“) ze dne 13.10.2010, č.j. 35962/10/265970606938, k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě. V jeho odůvodnění uvedl, že kontrolou evidence příjmů správce daně zjistil, že ke dni 8.10.2010 žalobce nezaplatil podle vykonatelného rozhodnutí splatné nedoplatky, konkrétně daň z přidané hodnoty v celkové částce 57.805,00 Kč. Proto dne 13.10.2010, pod č.j. 35962/10/265970606938, vydal výzvu k zaplacení splatného nedoplatku v náhradní lhůtě podle ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní“) a vyzval ho k zaplacení v náhradní lhůtě 8 dnů po doručení této výzvy. Proti citované výzvě podal žalobce dne 20.10.2010 odvolání, žalovaný v reakci na uplatněné odvolací námitky uvedl, že písemnosti označené žalobcem jako nedoručené byly řádně doručeny jak žalobci, tak i jeho zástupci. Vzhledem k tomu, že se žalobce na místě svého trvalého bydliště, které ohlásil správci daně, nezdržuje, správce daně vyloučil vhození písemností do schránky a doručil je v souladu s ustanovením § 19 zákona o správě daní veřejnou vyhláškou.

Vzhledem ke shora uvedenému žalovaný dospěl k závěru, že správce daně byl oprávněn vyzvat žalobce k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě dle ustanovení § 73 odst. 1 zákona o správě daní, když k datu vydání výzvy, tedy ke dni 13.10.2010, nezaplatil splatný nedoplatek. Usoudil, že toto rozhodnutí se nijak nedotýká hmotných práv a povinností žalobce (hmotně právní pozice byla vyřešena v řízení předcházejícím, jehož výsledkem bylo stanovení povinnosti zaplatit daně v určité výši Pokračování 31Af 36/2011

do určité doby) a právní stav existující před vydáním napadeného rozhodnutí se tudíž nijak nezměnil. Dle žalovaného výzva k zaplacení splatného nedoplatku v náhradní lhůtě má povahu toliko upomínky, neboť neřeší ani neukládá daňovou povinnost, ale pouze se jí určuje náhradní lhůta, v níž má žalobce splnit svou povinnost zaplatit splatný nedoplatek. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu III ÚS 428/2000.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Namítal, že žalovaný v průběhu odvolacího řízení nedostatečně zkoumal důkazní prostředky soustředěné ve spisovém materiálu a ve snaze legalizovat chybné úřední postupy učinil v neprospěch žalobce chybné závěry. Dále uvedl, že se žalovaný nevypořádal přesvědčivým způsobem s jeho odvolacími námitkami a nelze vyloučit ani manipulaci se spisovým materiálem.

Následně žalobce citoval odůvodnění rozhodnutí žalovaného a s odkazem na ust. § 32 odst. 1 zákona o správě daní konstatoval, že se žalovaný nedostatečně zabýval otázkou doručení, která je podmínkou toho, aby rozhodnutí správce daně nabylo právních účinků vůči adresátovi. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR II. ÚS 1056/09, dle kterého nemůže být platební výměr pravomocný a vykonatelný, není-li řádně doručen. Správce daně neprokázal doručení písemností podle ust. § 31 odst. 8 písm. a) a b) zákona o správě daní. Náhradní doručení ve smyslu ust. § 17 odst. 5 citovaného zákona ani záznam který by prokazoval, že se správce daně zaobíral tím, kde se adresát písemností skutečně zdržoval, případně doklad o tom, že bylo oznámení umístěno na veřejné desce správce daně, se dle žalobce ve správním spise nenachází.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu odmítl. Konstatoval, že z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že platební výměry, které žalobce vyjmenovává ve svém odvolání ze dne 20.10.2010 byly doručeny v souladu se zákonem a rovněž bylo prokázáno jejich doručení žalobci podle § 31 odst. 8 písm. a) zákona o správě daní. Dle žalovaného žalobce předložil správci daně omezenou plnou moc, platební výměry (přílohy 8–12) proto byly podle § 17 odst. 7 zákona o správě daní doručovány jak žalobci, tak i jeho zástupci. Žalobci byly tyto písemnosti v souladu s § 17 odst. 1 doručeny pracovníkem správce daně při ústním jednání. Tento způsob doručení prokazují potvrzení o převzetí na kopiích předávaných platebních výměrů. Zástupci žalobce byly písemnosti doručeny poskytovatelem poštovních služeb, o čemž svědčí řádně vyplněné dodejky. Žalobcem uváděná tvrzení, jimiž namítá nedostatek řádného doručení předmětných písemností, jsou tedy dle žalovaného neopodstatněná, protože předmětné písemnosti byly doručeny v souladu se zákonem.

Krajský soud se nemohl žalobou věcně zabývat a musel ji odmítnout z následujících důvodů.

V dané věci žalobce napadá rozhodnutí žalovaného o odvolání, které směřovalo proti výzvě k zaplacení nedoplatku, stanoveném v již dříve vydaném a vykonatelném rozhodnutí, v náhradní lhůtě, kterou mu určil v délce 8 dnů. Jak již v obdobných

Pokračování 31Af 36/2011

případech judikoval Ústavní soud (např. IV ÚS 21/99, IV ÚS 37/99, I ÚS 469/98, III ÚS 428/2000), ze systematického zařazení § 73 daňového řádu lze usuzovat, že výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě má povahu toliko upomínky, neboť neřeší ani neukládá hmotně právní povinnost peněžitého plnění.

Žalobou napadeným rozhodnutím ani jemu předcházející výzvou se žalobci neukládá nová povinnost, ale pouze se jimi určuje náhradní lhůta, v níž má povinný splnit svou povinnost již stanovenou, která byla vyřešena v řízení předcházejícím. V řízení, jehož výsledkem bylo vydání výzvy a následně žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného již o hmotná práva dlužníka nejde, z hlediska hmotného práva nedochází v pozici žalobce vydáním žalobou napadeného rozhodnutí k žádným změnám.

Podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen “rozhodnutí”), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Podle ustanovení § 70 písm. a) s.ř.s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný (§ 46 odst.1 písm. d) s.ř.s.). Takovým návrhem je ve smyslu ust. § 68 písm. e) cit. zákona v návaznosti na jeho ust. § 70 písm. a) návrh, domáhá-li se přezkoumání úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím.

Krajský soud v tomto řízení hodnotil splnění zákonných předpokladů (podmínek), za kterých je možné napadené rozhodnutí dle ust. § 65 a násl. s.ř.s. přezkoumat, a dospěl k závěru, že výzva vydaná správcem daně dle ust. § 73 odst. 1 zákona o správě daní ani rozhodnutí žalovaného o odvolání do této výzvy přezkumu soudem nepodléhá. Proto ji dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s.ř.s. odmítl.

Než krajský soud žalobu shora popsaným způsobem hodnotil a následně odmítl, zabýval se i námitkou žalobce, který v žalobě tvrdil, že se žalovaný nedostatečně zabýval otázkou doručení rozhodnutí, která je podmínkou toho, aby rozhodnutí správce daně nabylo právních účinků vůči adresátovi. Žalobce v odvolání ze dne 20.10.2010 do výzvy k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 13.10.2010, čj. 35962/10/265970606938, namítal, že mu nebyly řádně doručeny písemnosti ze dne 6.12.2007, čj. 40813/07/265970/5616, čj. 40814/07/265970/5616 čj. 40815/07/265970/5616, čj. 40813/07/265970/5616, ze dne 16.6.2008 čj. 27287/08/265970/5616 a ze dne 23.6.2009, čj. 265970606938. Jak vyplývá z obsahu žaloby, žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 7.2.2011, čj. 38/11-1500-602705, kterým bylo rozhodováno o odvolání do výzvy ze dne 13.10.2010, čj. 35962/10/265970606938. Touto výzvou správce daně upomínal žalobce o zaplacení nedoplatků dle rozhodnutí ze dne 6.12.2007, čj. 40813/07/265970/5616, čj. 40814/07/265970/5616, čj. 40815/07/265970/5616 a čj. 40813/07/265970/5616,

Pokračování 31Af 36/2011

v celkové výši 57.805,- Kč. Jak vyplývá z obsahu těchto listin, jedná se o platební výměry na daňové penále za prodlení s úhradou daňových povinností žalobce na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.7. do 31.7.2004, od 1.8. do 31.8.2004, od 1.10. do 31.10.2004 a od 1.1. do 31.1.2005. Tyto platební výměry byly doručeny dne 11.12.2007 Ing. Janu Vébrovi (viz připojené dodejky) a dne 11.1.2008 stvrdil jejich převzetí žalobce svým podpisem na těchto platebních výměrech. Lze tedy uzavřít, že všechny zmíněné písemnosti byly doručeny jak žalobci, tak i jeho zástupci. Správce daně při jejich doručení postupoval v souladu s ust. § 17 odst. 7 zákona o správě daní. Dle citovaného ustanovení má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci. Žalovaný připustil, že plná moc zástupce žalobce byla omezená, žalovaný tento závěr nezpochybnil. Shora uvedené platební výměry na penále za pozdní úhradu daně z přidané hodnoty, jejichž zaplacení bylo upomínáno výzvou ze dne 13.10.2010, č.j. 35962/10/265970606938, a o nichž následně rozhodoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, byly řádně doručeny, a to postupem dle § 17 odst. 1 a 7 zákona o správě daní, nikoliv postupem upraveným v § 17 odst. 5 citovaného zákona, případně dle jeho § 19. V tomto směru žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí pochybil, pokud tvrdil, že rozhodnutí o jejichž zaplacení žalobce upomínal mu byly doručeny v souladu s ustanovením § 19 zákona o správě daní veřejnou vyhláškou. Doručení náhradním způsobem se dle oznámení ze dne 23.11.2010, čj. 39282/10/265970606938, týkalo zcela odlišných písemností. Zmíněné pochybení v odůvodnění napadeného rozhodnutí ale nemělo dle krajského soudu vliv na jeho zákonnost.

Protože rozhodnutí správce daně byla doručena v souladu s ust. § 17 odst. 1 a 7 zákona o správě daní nelze na tento případ ani použít žalobcem zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp.zn. II. ÚS 1056/09, které se týká postupu při doručování zásilky, kterou si adresát nevyzvedl v úložní době.

Žalobce v žalobě také naznačil, že bylo manipulováno se spisovým materiálem, nijak však toto své podezření nekonkretizoval. Krajský soud se proto s touto námitku nemohl zabývat ani k ní zaujmout stanovisko.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého nemá žádný z účastníků při odmítnutí žaloby právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) Pokračování 31Af 36/2011

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 23. září 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru