Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 21/2011 - 19Rozsudek KSHK ze dne 28.07.2011

Prejudikatura

7 Afs 10/2005

7 Afs 56/2004 - 114


přidejte vlastní popisek

31Af 21/2011-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně V. V., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. prosince 2010, čj. 6923/10-1500-607293,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 13.12.2010, č.j. 6923/10-1500-607293, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „správce daně“) ze dne 15.7.2010, č.j. 40073/10/253931606426, o zamítnutí odvolání podle ustanovení § 49 a § 50 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).

V jeho odůvodnění uvedl, že správce daně dne 2.2.2009, pod č.j. 6665/09/253921608181, vydal dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a žalobkyni ho doručil dne 6.2.2009. Dne 4.3.2009 podala žalobkyně odvolání, které však prokazovalo vady, pro které jej

nebylo možné projednat. Proto vydal správce daně podle § 21 odst. 9 daňového řádu výzvu k odstranění vad podání, pod č.j. 14284/10/253931606426, a určil žalobkyni lhůtou 15 dní od jejího doručení s poučením o následcích, které nastanou, pokud vady odvolání nebudou odstraněny anebo tak bude učiněno po lhůtě. Uvedené vady podání byly dle žalovaného odstraněny dne 23.3.2010, přičemž lhůta k jejich odstranění marně uplynula již dne 20.3.2010. Proto správce daně na základě těchto výše uvedených skutečností vydal dne 6.4.2010, pod č.j. 26078/10/253931606426, podle ustanovení § 49 odst. 2 písm. b)daňového řádu rozhodnutí o zamítnutí odvolání, když shledal, že bylo odvolání podáno již po stanovené lhůtě.

Proti tomuto rozhodnutí podal Mgr. R. H. dne 6.5.2010 odvolání, v němž namítal, že správce daně nesprávně věcně posoudil zastoupení, přičemž dohoda o plné moci nevyžaduje písemnou formu a není důvod pochybovat o tom, že k dohodě o plné moci došlo před podáním odvolání. Dále polemizoval s názorem správce daně, že “původní“ plná moc zanikla ke dni ukončení daňové kontroly. Zcela nesystematicky se dle žalovaného odvolává na znění § 41 daňového řádu, který upravuje dodatečné a opravné daňové přiznání a hlášení, přičemž konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu zcela jednoznačně stanoví jako konec daňové kontroly den, kdy je projednána a předána zpráva o kontrole. Žalovaný dále uvedl, že správce daně přezkoumal zda výše citované odvolání má předepsané náležitosti a zda ho podala osoba k tomuto příslušná (viz ust. § 48, zejm. odst. 4 a 5 daňového řádu) a zaslal, dle žalovaného správně, dne 19.5.2010 výzvu k odstranění vad podání a k doložení, že Mgr. R. H. je osobou oprávněnou jednat za žalobkyni, konkrétně podat za ní odvolání. Dne 9.6.2010 bylo správci daně doloženo zmocnění k zastupování, které je však datováno až dnem 7.6.2010. Žalovaný se odvolal na ust. § 31 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění předpisů pozdějších ( dále jen „občanský zákoník“), které stanoví o zastoupení na základě plné moci, že „je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně.“ Taktéž daňový řád v ust. § 10 odst. 3 stanoví, že zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo sepsáno již dne 6.5.2010 a podepsáno jedině Mgr. R. H., žalovaný ve shodě se správcem daně konstatoval, že odvolání bylo podáno osobou nepříslušnou. Žalovaný proto s odkazem na ust. § 10 odst. 3 a § 49 odst. 2 písm. c) a § 50 odst. 3 daňového řádu odvolání zamítl.

Žalobkyně ve včas podané žalobě uvedla, že meritem sporu je, zda osoba zastupující ji v odvolacím řízení na základě dohody o udělení plné moci, musí již v okamžiku podání odvolání prokazovat své oprávnění jednat za zmocnitele, či se jedná o vadu odstranitelnou, která však může být odstraněna „plnou mocí“ podepsanou až po podání odvolání.

Potvrdila, že dne 6.5.2010 bylo podáno odvolání v písemné podobě osobou, která k podanému odvolání nedoložila plnou moc. Správce daně výzvou ze dne 19.5.2010 vyzval žalobkyni k odstranění vady podání a tato vada byla odstraněna tím, že dne 9.6.2010 byla správci daně doručena plná moc, kterou žalobkyně dne 7.6.2010 udělila zmocněnci.

Dle žalobkyně žalovaný ve svých závěrech zcela pomíjí, že zastoupení, a to i zastoupení procesní, vzniká již na základě dohody o plné moci (§ 23 občanského zákoníku), pro kterou není zákonem vyžadovaná písemná forma. Samotná plná moc, která je na rozdíl od dohody o plné moci pouze jednostranným právním úkonem zmocnitele, pak již pouze navenek osvědčuje, že k uzavření dohody o plné moci skutečně došlo. Není tedy důvodu pochybovat, že mezi žalobkyní jako zmocnitelem a Mgr. R. H. skutečně došlo k dohodě o plné moci ještě před podáním odvolání, když Mgr. R. H. měl k dispozici potřebné konkrétní informace k podání odvolání, týkající se věci samé, jimiž také odvolání odůvodnil. Žalobkyně nepovažuje za právně významné pozdější datum uvedené na plné moci a její písemnou formu, která v podstatě pouze oznamuje, kdy byla písemná plná moc vyhotovena fakticky. Toto datum však rozhodně nevylučuje dřívější uzavření dohody o plné moci, zejména je-li uvedeno, že ta byla udělena i pro podání v té době již podaného odvolání.

V případě zastupování před správcem daně, shodně jako před soudem, je dle žalobkyně nutné prokázat oprávnění k zastupování písemně udělenou plnou mocí, popřípadě ústním prohlášením účastníka do protokolu, pokud se však tak nestane, je třeba považovat nepředložení písemné plné moci za nedostatek podmínky řízení, a to nedostatek odstranitelný, který lze odstranit s ohledem na ust. § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále je „o.s.ř.“).

V posuzované věci správce daně tak postupoval, když vyzval žalobkyni, aby ve stanovené lhůtě vadu odstranila. Tato lhůta stanovená správcem daně byla dodržena. Uvedený nedostatek byl tedy odstraněn a nic nebrání věcnému projednání včas podaného odvolání.

Žalobkyně se odkázala na nález Ústavního soudu ČR ze dne 14.9.1994, sp. zn. IV. ÚS 43/94, a navrhla zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že správce daně rozhodnutím ze dne 6.4.2010, čj. 26078/10/253931606426, dle § 49 odst. 2 písm. b) daňového řádu zamítl odvolání žalobkyně do dodatečného platebního výměru na daň z příjmů za rok 2006. Důvod pro tento postup, jak vyplývá z jeho odůvodnění, spatřoval

v tom, že její odvolání do dodatečného platebního výměru ze dne 4.3.2009 mělo vady, pro které nebylo způsobilé projednání. Výzvou, č.j. 14284/10/253931606426, vyzval správce daně žalobkyni k odstranění vad a stanovil ji k tomu lhůtu 15 dnů od doručení této výzvy. Zároveň ji poučil dle § 21 odst. 8 a 9 daňového řádu. Výzvu žalobkyně převzala dne 5.3.2010, vady podání odstranila do protokolu před správcem daně dne 23.3.2010. Ten pak rozhodl jak je uvedeno shora, když dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno po lhůtě. Do rozhodnutí o zamítnutí odvolání ze dne 6.4.2010, č.j. 26078/10/253931606426, podal za žalobkyni odvolání Mgr. R. H. přípisem datovaným dnem 6.5.2010, nepředložil však plnou moc k zastupování. Správce daně žalobkyni vyzval dne 19.5.2010, pod č.j. 33923/10/253931606426, k odstranění vad podání, konkrétně k prokázání, že Mgr. R. H. je osobou oprávněnou za ní jednat v odvolacím řízení nebo osobou oprávněnou za ní podat odvolání. K odstranění vad byla žalobkyni opět stanovena lhůta 15 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně předložila správci daně dne 9.6.2010 plnou moc datovanou dnem 7.6.2010, kterou zmocnila Romana Havlína „ve věci daňové kontroly daně z příjmů a DPH za období r. 2006 včetně podání opravných prostředků“. Správce daně zamítl i toto odvolání svým rozhodnutím ze dne 15.7.2010, čj. 40073/10/253931606426, tentokrát dle § 49 odst. 2 písm. c) daňového řádu s tím, že podle předložené plné moci nebyl Mgr. R. H. oprávněn podat dne 6.5.2010 za žalobkyni odvolání, když byl k zastupování žalobkyně zmocněn až dne 7.6.2010. Tyto skutkové okolnosti nejsou mezi účastníky sporné.

Podle § 10 odst. 3 daňového řádu je daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený zástupce oprávněn dát se zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená.

Ustanovení § 21 odst. 8 daňového řádu pak stanoví správci daně postup při odstraňování vad podání. Dle něho má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, vyzve správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu zúčastněnou na řízení, aby je podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou správce daně stanoví, odstranil. Současně ho poučí o následcích spojených s jejich neodstraněním.

Jak vyplývá ze shora popsaného skutkového stavu, podáním datovaným dnem 6.5.2010 podal Mgr. R. H. odvolání do rozhodnutí správce daně ze dne 6.4.2010, č.j. 26078/10/253931606426, a označil se za zástupce žalobkyně. Správce daně vydal dne 19.5.2010, pod č.j. 33923/10253931606426, výzvu dle ust. § 21 odst. 8 daňového řádu k odstranění vad podání, konkrétně pak žádal, aby žalobkyně prokázala, že Mgr. R. H. byl za ni oprávněn podat odvolání. Žalobkyně na výzvu reagovala dne 9.6.2010 předložením plné moci datované dnem 7.6.2010 a označila ji jako plnou moc „ve věci daňové kontroly daně z příjmů a DPH za období r. 2006 včetně podání opravných prostředků“. Správce daně hodnotil předloženou plnou moc a uzavřel, že ho neopravňovala k podaní odvolání dne 6.4.2010 a podle § 49 odst. 1 písm. c) daňového řádu odvolání jako podané

neoprávněnou osobou zamítl. Ze stejných důvodů odvolání do tohoto rozhodnutí zamítl i žalovaný.

Krajský soud se závěry žalovaného správce daně ztotožnil. Se žalobkyní nicméně souhlasí v tom, že je třeba rozlišovat

a/ smlouvu o zmocnění uzavřenou mezi zastoupeným (zmocnitelem) a zástupcem (zmocněncem), jako právní důvod vzniku zastoupení;

b/ právní vztah vzniklý na základě smlouvy o zmocnění, jehož obsahem jsou práva a povinnosti, k nimž se smluvní strany zavázaly;

c/ plnou moc, jakožto jednostranný projev vůle adresovaný třetím osobám, jímž zmocnitel vůči nim osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění za něj jednat. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 22 2.2007, sp. zn. 33 Odo 129/2005, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.11.2007, čj. 7 Afs 56/2004 – 114).

Plná moc pak pouze prokazuje vůči třetím osobám uzavření dohody o zastoupení mezi zastoupeným a zástupcem a zároveň i rozsah tohoto zmocnění. Adresát plné moci pak jen z ní může zjistit kdo je zástupcem a v jakém rozsahu, a zároveň i od kdy je zástupce za zastoupeného oprávněn jednat. V posuzované věci je sice v předložené plné moci Mgr. R. H. žalobkyní zmocněn i k podání opravných prostředků, nevyplývá z ní však, že se toto zmocnění vztahuje i na opravné prostředky již podané. V tom se tato posuzovaná věc odlišuje od věci, kterou se zabýval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 14.9.1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94. Jak vyplývá ze správního spisu i ze samotného odvolání ze dne 6.5.2010, Mgr. R. H. byl žalobkyní v průběhu daňového řízení zmocněn k zastupování s omezením na probíhající daňovou kontrolu. K předložení plné moci pro Mgr. R. H. k podání odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 2006 byla žalobkyně znovu vyzývána, stejně jako v řízení o odvolání do rozhodnutí správce daně ze dne 6.4.2010, čj. 26078/10/253931606426.

Obsah dohody o zastoupení je znám jen smluvním stranám (kromě případu, kdy předložená plná moc je zároveň i smlouvou o zmocnění), procesní plná moc, jak bylo uvedeno výše, osvědčuje, že k dohodě došlo a v jakém rozsahu. V posuzovaném případě správce daně teprve doručením procesní plné moci rozsah zmocnění zjistil. Protože dosud nedošlo k pravomocnému vyměření daně z příjmů za rok 2006 lze předpokládat, že v dalším řízení si postup správce daně vyžádá podání dalších opravných prostředků. Správce daně ani žalovaný nemohli proto z předložené plné moci usuzovat, že obsahem uzavřené smlouvy je i zmocnění k úkonům učiněným před dnem 7.6.2010, tedy i k podání odvolání ze dne 6.5.2010. Tvrzení žalobkyně, že rozsah jejich dohody o zastupování lze dovodit z toho, že měl zmocněnec k dispozici podklady pro jeho podání, není případné. Mgr. R. H. vystupoval v některých fázích daňového řízení jako zástupce žalobkyně, mohl mít

proto dostatek podkladů k tomu, aby odvolání podal. Nelze proto pokládat za nedůvodný závěr správce daně i žalovaného, že předložená procesní plná moc, i když zmocňovala k podání opravných prostředků, neopravňovala Mgr. R. H. k odvolání, které podal dne 6.5.2010. Nelze připustit, aby správce daně výkladem rozšiřoval rozsah zmocnění nad rámec uvedený v procesní plné moci. Navíc nelze přehlédnout, že v době podání odvolání do rozhodnutí ze dne 15.7.2010, č.j. 40073/10/253931606426, o zamítnutí odvolání podle ustanovení § 49 odst. 2 písm. c) daňového řádu Mgr. R. H., který odvolání podával, již znal názor správce na předloženou plnou moc, nepřiložil však žádnou další listinu, která by potvrdila, že rozsah zmocnění, uděleného žalobkyní, se vztahoval právě i na odvolání podané dne 6.5.2010. V závěru proto nezbývá než opětovně zdůraznit, že prokázat rozsah zmocnění k podání opravného prostředku bylo na žalobkyni. Ta předložila pouze shora uvedenou procesní plnou moc datovanou dnem 7.6.2010 a dále již se správcem daně komunikoval jen její zástupce, který, ačkoliv je osobou s právnickým vzděláním, neodstranil pochybnosti sdělené mu správcem daně v rozhodnutí ze dne 15.7.2010, č.j. 40073/10/253931606426. Teprve v žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně pouze nepřímo potvrdila, že Mgr. R. H. k podání odvolání zmocnila. Krajský soud však při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vedeném dle ust. § 65 a násl. s.ř.s. vychází ze skutkového a právního stavu, který byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Jak vyplývá ze shora uvedeného, do vydaní žalobou napadeného rozhodnutí žalobkyně ani její zástupce citovanou procesní plnou moc ze dne 7.6.2010 nedoplnili, nepředložili žádnou listinu ani neučinili prohlášení, které by potvrdilo, že rozsah dohody o zastoupení pokrývá i odvolání podané před datem uvedeným na procesní plné moci předložené správci daně.

Krajský soud z důvodů výše uvedených žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7. s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení před krajským soudem žalobkyně úspěch neměla, žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a krajský soud ani nezjistil, že by mu nějaké takové náklady vznikly. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 28. července 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru