Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 139/2010 - 27Rozsudek KSHK ze dne 29.04.2011


přidejte vlastní popisek

31 Af 139/2010-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Ing. D. M., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. listopadu 2010, čj. 7090/10-1100-602177, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. listopadu 2010, čj. 7090/10-1100-

602177, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 000 Kč do

osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do dodatečného vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 a sdělení penále z takto dodatečně vyměřené daně.

Žalobní námitky byly jednak procesního a jednak hmotně právního charakteru.

Pokud jde o procesní námitky žalobce uvedl, že místo kontroly jeho samotného, jako daňového subjektu, prováděl správce daně kontrolu účetnictví společnosti Pokračování 31Af 139/2010

LIMEX, veřejná obchodní společnost (dál jen „LIMEX, v.o.s.“), jíž byl jedním ze společníků. Správce daně pak rozhodl o nesprávnosti odpisů nehmotného majetku v této společnosti, změnil výši odpisů a na tomto základě vydal rozhodnutí, týkající se žalobce jako fyzické osoby. Přitom ve zprávě o výsledku daňové kontroly konstatoval, že namátkovou kontrolou nebylo zjištěno krácení daňové povinnosti. Správce daně přitom dle žalobce používal jiné hodnoty, než výkazy společnosti u LIMEX v.o.s. a porušoval tím zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Žalobce vyslovil přesvědčení, že pokud mu nemělo být povoleno odepisování nehmotného majetku u LIMEX, v.o.s., měl o tom správce daně vydat rozhodnutí ve smyslu ust. § 32 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Přitom aby takové rozhodnutí mohl vydat, měl zahájit se společností LIMEX, v.o.s., řízení o kontrole, jak ukládá zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). To však správce daně neučinil. Jeho argument, že použití správního řádu je při daňovém řízení ve vazbě na ust. § 99 daňového řádu vyloučeno, považoval žalobce za nesprávný. Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu obsaženou v jeho rozsudku ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110. Žalobce vyslovil rovněž přesvědčení, že pojem daňová povinnost a výše daně jsou pojmy rozdílnými, a proto nesouhlasil s názorem správce daně, který tyto výrazy považoval za shodné, jak ostatně vyplynulo z obsahu dodatečného platebního výměru.

Další žalobní námitky se dotýkaly posouzení hmotně právní otázky projednávané věci. Žalobce upozornil, že oceňování majetkových práv řeší zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, přičemž správce daně dle tohoto zákona v daňovém řízení nepostupoval, když ocenění know how provedl jako ocenění hmotného majetku, ačkoliv dle názoru žalobce se správně mělo provést jako ocenění majetku nehmotného. Dále žalobce vyslovil přesvědčení, že pokud správce daně postupoval podle § 32 odst. 4 zákona o daních z příjmů, který upravuje odpis hmotného majetku, neměl tuto skutečnost pouze konstatovat ve zprávě o daňové kontrole, ale měl v této fázi řízení vydat rozhodnutí. Upozornil znovu na skutečnost, že správce daně při daňové kontrole konstatoval zjištění, že nedošlo ke zkrácení daňové povinnosti žalobce. Přitom žalovaný v odvolacím řízení toto konstatování ignoroval. Žalobce zdůraznil, že v kontrolovaném zdaňovacím období neobdržel 100 % podíl ve společnosti LIMEX, v.o.s. Upozornil, že sice dva společníci ze společnosti k 31. 12. 2006 vystoupili, nicméně daná obchodní společnost nemůže existovat pouze s jedním společníkem, a proto dne 16. 4. 2007 vstoupila do likvidace. Žalobce vyslovil přesvědčení, že spornou otázku, tedy zda se v daném případě jedná o majetek hmotný či nehmotný, může být posouzena pouze na základě znaleckého posudku. V závěru žaloby žalobce znovu zdůraznil, že žalovaný nepostupuje v souladu s jednotlivými ustanoveními daňového řádu. Na vysvětlenou pak konkrétně objasnil princip svého vynálezu a důležitost jeho využití v průmyslové výrobě.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí považoval žalovaný za nesporné, že v kontrolovaném zdaňovacím období držel žalobce 100 % podíl v obchodní společnosti LIMEX, v.o.s. Ztráta této společnosti ve výši 100 % podílu připadajícího na žalobce byla vykázána v jeho daňovém přiznání a to podle ust. § 7 odst. 1 písm. Pokračování 31Af 139/2010

d/ odst. 4 zákona o daních z příjmů. Žalovaný konstatoval, že prověření správnosti podílu obchodní společnosti na žalobcově základu daně vykázaném v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob musí spočívat v prověření skutečností, které jsou předmětem účetnictví vedeném touto obchodní společností. Uvedl dále, že jeho postup se v daňovém řízení musí odvíjet od zásad stanovený daňovým řádem, nikoliv správním řádem. Vyloučil rovněž možnost vypracování znaleckého posudku na „nepřesnosti v posuzování a užití nehmotného majetku“. Takovým posudkem nelze dle jeho názoru prokázat spornou dobu existence patentových práv ani jinou pořizovací cenu, než byla smluvně sjednána.

Ke skutkovým okolnostem žalovaný uvedl, že společnost LIMEX, v.o.s., zařadila do svého nehmotného majetku patentová práva, jehož původci a vlastníky jsou ing. J. Z. a žalobce. Nabyvatelem práv k patentu se dle smluvních ujednání stala společnost LIMEX, v.o.s., která tato práva zařadila do nehmotného majetku s označením patentová práva. V kontrolovaném zdaňovacím období roku 2007 zahrnula do daňových výdajů odpisy z těchto patentových práv. Správce daně však dalším šetřením zjistil, že patent pro ČR zanikl ke dni 21. 6. 1995 a patent pro SR ke dni 21. 6. 2000. Z toho dovodil, že ochrana vynálezu patentem pominula a patent tak může využít kdokoliv bez souhlasu původců a vlastníků. Společnost LIMEX, v.o.s., však v rámci inventarizace neupravila v příslušných letech stav majetku tak, aby odpovídal skutečnosti, tedy zániku patentových práv. Odpis těchto práv nemohl od okamžiku jejich zániku být součástí základu daně společnosti LIMEX, v.o.s., a tím ani základu daně připadajícího na žalobce, jakožto jejího společníka. V předmětném zdaňovacím období byla tedy dle žalovaného patentová práva k vynálezu společností evidována v rozporu s ust. § 29 odst. 1 zákona č. 593/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“). Daná společnost postupovala nezákonně, když v rozporu s podmínkou pro uplatnění daňových odpisů nehmotného majetku podle ust. § 32 odst. 1 zákona o daních z příjmů přesto uplatnila odpisy nehmotného majetku podle ust. § 32a zákona o daních z příjmů.

K otázce know how spočívající v technologii „regenerace krystalického uhličitanu vápenatého při zpracování cukerních šťáv“ žalovaný uvedl, že podle smlouvy o poskytnutí nevýlučné licence uzavřené dne 30. 6. 2005 zařadila společnost LIMEX, v.o.s., získanou licenci jako nehmotný majetek. Přitom konkrétní výše úplaty není ve smlouvě vyčíslena a ani není vedena jako dlouhodobý závazek v účetnictví této společnosti. Přitom nebyli ani zjištěni uživatelé v Ruské federaci. Pro účely odepisování bylo danou společností jako vstupní cena použito ocenění provedené Patentservisem Praha. Toto ocenění však nebylo pořizovací cenou ve smyslu ust. § 29 zákona o daních z příjmů, které je nutno dle ust. § 32 a zákona o daních z příjmů pro ocenění nehmotného majetku použít. To dle žalovaného znamenalo, že vstupní cenou podle ust. § 29 odst. 1 písm. a/ zákona o daních z příjmů se rozumí pořizovací cena pro případ úplatného pořízení v tomto případě nehmotného majetku. Odpis z takto nesprávně stanovené pořizovací ceny je opět součástí základu daně, který připadá na žalobce, jakožto společníka.

Pokračování 31Af 139/2010

Žalovaný vyslovil nesouhlas s odvolací námitkou zmatečnosti vydaného dodatečného platebního výměru. Považoval za zřejmé, že zpráva o daňové kontrole byla s žalobcem řádně projednána, zpráva byla žalobci doručena, takže žalobce byl seznámen s postupem zdanění příjmů veřejné obchodní společnosti. Žalovaný podotkl, že žalobce nesouhlasil se závěry uvedenými ve zprávě o daňové kontrole, při ústním jednání ji proto nepřevzal. Proto správce daně nepřistoupil k vydání dodatečného platebního výměru podle ust. § 16 odst. 8 daňového řádu, což je postup možný, nikoli však jediný zákonný. Správce daně vydal dodatečný platební výměr dle ust. § 46 odst. 7 daňového řádu, tento postup považoval žalovaný za přiměřený. Částky týkající se vyměřené daně i penále označil za správné.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný vyslovili s tímto postupem souhlas. Po přezkoumání obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami pak usoudil následovně.

Z projednávané věci nepochybně vyplývá, že žalobce byl spolu s dalšími dvěma společníky společníkem obchodní společnosti LIMEX, v.o.s., zapsané v obchodním rejstříku k datu 23. 5. 1991. Změnou společenské smlouvy ze dne 8. 11. 2006 přestali být dva společníci na vlastní žádost společníky dané obchodní společnosti a to k datu 31. 12. 2006. Jejich výmaz z obchodního rejstříku byl proveden k datu 24. 1. 2007. Ve společnosti tak zůstal jako jediný společník pouze žalobce. Z toho důvodu byl dán rejstříkovým soudem podnět ke zrušení společnosti s likvidací, takže dnem 30. 5. 2007 vstoupila uvedená společnost do likvidace. Dne 27. 5. 2010 byl proveden výmaz společnosti LIMEX, v.o.s., z obchodního rejstříku.

Z uvedených skutkových okolnosti lze dovodit, že v rejstříkový soud postupoval v souladu s ust. § 76 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), dle něhož veřejnou obchodní společností může být pouze taková společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Po zjištění, že změnou společenské smlouvy zůstal ve společnosti pouze jediný společník, dal rejstříkový soud podnět k zahájení řízení o zrušení společnosti. Je tedy zřejmé, že výmazem dvou společníků ze společnosti nesplňovala veřejná obchodní společnost základní pojmový znak a to účast nejméně dvou osob po celou dobu své existence. Pokud žalovaný hodnotil danou situaci v daňovém řízení tak, že ukončením účasti dalších dvou společníků ve společnosti tvořil podíl žalobce ve společnosti 100 %, neodpovídá takové hodnocení zákonným požadavkům ust. § 76 obchodního zákoníku.

Krajský soud proto vyhověl žalobní námitce vytýkající napadenému rozhodnutí nezákonnost ze shora naznačených důvodů. Rozhodnutí proto zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný povinen zohlednit skutečnost, že obchodní společnost LIMEX, v.o.s., byla v kontrolovaném zdaňovacím období zrušena, takže nemohla vyvíjet žádnou obchodní činnost. Žalobce tedy nemohl mít 100 % podíl na jejím zisku, jak žalovaný v odůvodnění napadeného

Pokračování 31Af 139/2010

rozhodnutí konstatoval. Pokud správce daně s odkazem na ust. § 7 odst. 4 zákona o daních z příjmů z této výše podílu v daňovém řízení vycházel, učinil tak nezákonně. Ustanovení § 88 obchodního zákoníku je totiž koncipováno na principu osobní účasti společníků ve společnosti (viz výklad k § 88 obchodního zákoníku, 9 vydání 2004, str. 287), takže pokud účast některého společníka ve společnosti zanikne, nebo pokud se některý společník nemůže nadále podílet na činnosti nebo přestane být důvěryhodným, považuje to zákon za důvod zrušení společnosti. Změny v počtu a osobách společníků jsou tedy zásadně možné pouze za předpokladu, že tato společnost je vždy, v každé fázi její existence, tvořena nejméně dvěma společníky. V daném případě je nepochybné, a tuto skutečnost zdůraznil žalobce i v podané žalobě, že ve společnosti LIMEX, v.o.s., skončila v předmětném zdaňovacím období účast dvou společníků, takže jediným společníkem zůstal on sám. Tím nastaly zákonné důvody pro její zrušení. Taková společnost již nepochybně nebyla oprávněna vyvíjet žádnou obchodní činnost. Za této situace rovněž nelze dojít k závěru, jaký učinil žalovaný, že podíl jediného společníka činí 100 %. Tato úvaha totiž popírá zákonné předpoklady pro fungování veřejné obchodní společnosti, které vyžadují účast v této společnosti alespoň dvou společníků.

Další žalobní námitky neshledal krajský soud důvodnými.

Považoval za nepochybné, že správce daně postupoval v souladu s ust. § 7 odst. 4 zákona o daních z příjmů, když za poplatníka u daně z příjmů veřejné obchodní společnosti považoval žalobce. Za takové situace byl i zákonný a jedině možný postup správce daně, který při výpočtu daňové povinnosti žalobce vycházel z účetnictví dané v.o.s. Z uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů lze totiž nepochybně dovodit, že předmětem daňové kontroly byla část příjmů uvedené společnosti daná pro žalobce výší podílu na zisku.

Krajský soud se rovněž neztotožnil s názorem žalobce, dle něhož měl správce daně postupovat při daňovém řízení podle správního řádu. Ustanovení § 99 daňového řádu totiž striktně určuje, že při daňovém řízení se správní řád nepoužije. Správce daně postupoval zákonně, když při dodatečném vyměření daně postupoval podle určeného procesního předpisu a žalobci stanovil základ daně a daň, tedy jeho daňovou povinnost. Odkaz žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 31. 8. 2005, čj. 2Afs 144/2004) nepovažoval krajský soud důvodný. Nejvyšší správní soud v ní konstatoval, že podle správního řádu se analogicky postupuje v případě, nestanoví-li postup daňový řád. Taková situace však v projednávané věci nenastala.

Přestože krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost z důvodu způsobu výpočtu daňové povinnosti, považuje za vhodné vyjádřit se na okraj i k otázce hmotně právního posouzení daňové povinnosti žalobce ve vazbě na patentová práva, jejímž nabyvatelem byla na základě smlouvy společnost LIMEX, v.o.s. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že povinností společnosti LIMEX, v.o.s., bylo provést v rámci inventarizace stavu majetku změnu, jež by odpovídala aktuálnímu stavu. Ze správního spisu totiž vyplynulo, že patent, který si společnost zařadila do hmotného majetku a následně zahrnula do daňových výdajů Pokračování 31Af 139/2010

odpisy z těchto patentových práv, zanikl v roce 1995 v ČR a následně v roce 2000 v SR. Je tedy zřejmé, že daná společnost postupovala nezákonně, když si i přesto uplatnila odpisy nehmotného majetku podle ust. § 32a zákona o daních z příjmů.

Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Jeho důvodně vynaloženými náklady soudního řízení byl zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč. Žalovaný proto byl zavázán k náhradě nákladů řízení v celkové výši uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 29. dubna 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru