Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 136/2010 - 24Usnesení KSHK ze dne 28.04.2011

Prejudikatura

5 Afs 90/2009 - 90

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 57/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

31 Af 136/2010-24

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně DVO, spol. s r.o., se sídlem v Ostroměři, T.G.Masaryka 75, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. října 2010, čj. 6347/10-1500-602705, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 14.10.2010, čj. 6347/10-1500-602705, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí – výzvě k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě – vydanému Finančním úřadem v Hořicích (dále jen „správce daně“) dne 25.8.2010 pod čj. 22469/10/239970606442. V jeho odůvodnění uvedl, že správce daně v evidenci daní zjistil, že žalobkyně ke dni 25.8.2010 nezaplatila podle vykonatelného rozhodnutí daňový nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 157.932,- Kč, na dani z příjmů právnických osob ve výši 21.280,- Kč, na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 492,- Kč a pokutu dle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti ve výši 10.000,- Kč, tedy celkem 189.704,- Kč. Proto v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vydal uvedenou výzvu a žalobkyni k zaplacení zmíněných nedoplatků stanovil náhradní lhůtu v délce 8 dnů. Zároveň jí uložil poukázat vyčíslené nedoplatky na určené účty správce daně. Výzva byla žalobkyni doručena dne 26.8.2010.

Žalobkyně se do výzvy odvolala a žalovaný se ve svém rozhodnutí k jejím odvolacím námitkám zabýval důvody, které vedly ke vzniku nedoplatku a seznámil ji s postupy při použití plateb na úhradu daňových povinností dle ust. § 59 odst. 5 daňového řádu. Konstatoval také, výzva dle § 73 daňového řádu má toliko formu upomínky k zaplacení daňového nedoplatku, neboť neřeší ani neukládá daňovou

Pokračování 31Af 136/2 010

povinnost, jen určuje náhradní lhůtu, v níž má žalobkyně splnit svoji povinnost. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 428/2000.

Žalobkyně se ve včas podané žalobě domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí a jeho zrušení. Namítala, že zmíněné daňové povinnosti byly uhrazeny, což správce daně nezpochybňuje, poukázané platby ale byly započteny proti jiné, již započtené platbě daně, respektive platbě daně ke které správce daně povolil posečkání. Vyslovila domněnku, že nelze započítat došlé platby v době, kdy jiná daň má přiznaný odkladný účinek, jako by šlo o platby proti této dani s odkladným účinkem. Dle žalobkyně platebním výměrem zjištěný přeplatek daně ve výši 83.600,- Kč měl být dle její žádosti započten proti nedoplatku na téže dani ve stejné výši.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a konstatoval, že rozhodnutí, která se dotýkají procesních práv a povinností účastníků řízení jsou rozhodnutími procesními, a ta jsou z přezkumu soudu vyloučena ustanovením § 70 písm. c) s.ř.s. Navrhl, aby soud žalobu odmítl a účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud se nemohl žalobou věcně zabývat a musel ji odmítnout z následujících důvodů.

V dané věci žalobkyně napadá rozhodnutí žalovaného o odvolání, které směřovalo proti výzvě k zaplacení nedoplatku, stanoveném v již dříve vydaném a vykonatelném rozhodnutí, v náhradní lhůtě, kterou mu určil v délce 8 dnů. Jak již v obdobných případech judikoval Ústavní soud (např. IV ÚS 21/99, IV ÚS 37/99, I ÚS 469/98, III ÚS 428/2000), ze systematického zařazení § 73 daňového řádu lze usuzovat, že výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě má povahu toliko upomínky, neboť neřeší ani neukládá hmotně právní povinnost peněžitého plnění.

Tímto rozhodnutím se neukládá nová povinnost, ale pouze se jím určuje náhradní lhůta, v níž má povinný splnit svou povinnost již stanovenou, která byla vyřešena v řízení předcházejícím. V řízení, jehož výsledkem bylo vydání výzvy a následně žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného již o hmotná práva dlužníka nejde, z hlediska hmotného práva nedochází v pozici žalobkyně vydáním žalobou napadeného rozhodnutí k žádným změnám.

Podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen “rozhodnutí”), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Protože napadené rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání do rozhodnutí správce daně ze dne 25.8.2010, čj. 22469/10/239970606442, vydaného podle ustanovení § 73 odst. 1 daňového řádu, se nijak nedotýká hmotných práv a povinností žalobkyně (hmotně právní pozice dlužníka byla vyřešena v řízení

Pokračování 31Af 136/2 010

předcházejícím, tj. v řízení, jehož výsledkem bylo stanovení povinnosti zaplatit daň v určité výši do určité doby), a právní stav existující před vydáním napadeného rozhodnutí se jím tudíž nijak nezměnil, dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.

Podle ustanovení § 70 písm. a) s.ř.s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný (§ 46 odst.1 písm. d) s.ř.s.). Takovým návrhem je ve smyslu ust. § 68 písm. e) cit. zákona v návaznosti na jeho ust. § 70 písm. a) návrh, domáhá-li se přezkoumání úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím.

Krajský soud v tomto řízení hodnotil pouze splnění zákonných předpokladu (podmínek), za kterých je možné napadené rozhodnutí dle ust. § 65 a násl. s.ř.s. přezkoumat, a dospěl k závěru, že výzva vydaná správcem daně dle ust. § 73 odst. 1 daňového řádu přezkumu soudem nepodléhá. Proto ji odmítl. Nezabýval se dalšími výhradami žalobkyně, které směřovaly proti postupu správce daně při evidenci daní, tedy při postupu dle ust. § 59 daňového řádu. Ty měla žalobkyně řešit jinými prostředky, které ji k tomu dává daňový řád, např. v ust. § 53, které umožňuje podat reklamaci proti postupu správce daně při placení a evidenci daně, (nebo dle § 159 úpravy platné od 1.1.2011, zákona č. 280/2009 Sb.,daňového řádu).

Z důvodů výše uvedených krajský soud žalobu dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s.ř.s. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého nemá žádný z účastníků při odmítnutí žaloby právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 28. dubna 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru