Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 132/2010 - 75Rozsudek KSHK ze dne 31.01.2011

Prejudikatura

5 Afs 115/2006 - 91

1 Afs 92/2010 - 46


přidejte vlastní popisek

31Af 132/2010-75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce Ing. J. V., zast. Ing. Jiřím Farou, daňovým poradcem se sídlem ve Vrchlabí, Valteřická 757, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.3.2009, č.j. 1948/09-1100-602925, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. března 2009, č.j. 1948/09-1100-

602925, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v celkové

výši 7.800,-- Kč, z toho 2.000,-- Kč do rukou žalobce a 5.800,-- Kč

do rukou jeho zástupce JUDr. Dušana Diviše, advokáta v Hradci

Králové, Ulrichovo náměstí 737, vše do osmi dnů od právní moci

toho rozsudku.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 10.3.2009, č.j. 1948/09-1100-602925, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vrchlabí (dále jen „správce pokračování A f 132/ 312010

daně“) ze dne 12.11.2008, č.j. 45597/08/270972/6117, kterým zastavil řízení ve věci dodatečného přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005.

V jeho odůvodnění uvedl, že dne 17.7.2008 podal žalobce dodatečné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 a jako položku snižující rozdíl mezi příjmy a výdaji uplatnil tvorbu rezervy č. 4 ve výši 1,310.000,-- Kč. Jednalo se o rezervu na opravu nemovitosti Lánovská čp. 483, Vrchlabí (dále jen „nemovitost čp. 483“), na kterou byla tvorba rezerv předmětem daňové kontroly za zdaňovací období let 2003-2004. K výzvě správce daně doložil žalobce kartu rezerv s rozpočtem, který stanovil výši oprav v částce 3,568.403,-- Kč s tím, že v roce 2005 vytvořil rezervu v částce 1,310.000,-- Kč a v roce 2006 ve výši 655.000,-- Kč. Plánované opravy měly být zahájeny v roce 2007. Dále žalovaný zjistil, že v průběhu daňové kontroly za zdaňovací období roku 2005 předložil žalobce správci daně dvě karty na tvorbu rezerv na opravy nemovitosti vytvořené na základě znaleckých posudků. Na první kartě byla částka rezervy stanovena ve výši 2,000.000,-- Kč, na druhé 606.000,-- Kč. Vzhledem k tomu, že byly některé položky oprav ve znaleckých posudcích shodné, správce daně usoudil, že vytvořená rezerva ve výši 606.000,-- Kč je snížením rezervy v částce 2,000.000,-- Kč a proto o rozdíl mezi těmito částkami ve výši 1,394.000,-- Kč zvýšil žalobci daňový základ. Po zamítnutí odvolání do dodatečného platebního výměru žalobce správci daně předložil shora vzpomínané dodatečné přiznání a na základě jeho výzvy doložil kartu rezerv s tvorbou rezervy na opravy téže nemovitosti. Sám ve svém odvolání uvedl, že se některé položky oprav uvedené v písemnosti „Krycí list stavby“ shodují s položkami v již zmíněných znaleckých posudcích.

Vzhledem k výše uvedenému žalovaný označil postup správce daně v souladu s ustanovením § 27 odst. 1 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění (dále jen „daňový řád“). Podání dodatečného daňového přiznání není podle § 41 odst. 4 písm. b) téhož zákona přípustné, pokud je uplatňováno snížení základu daně v důsledku zvýšení výdajů, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání. Konkrétně ve věci tvorby rezerv na opravy téže nemovitosti již pravomocně rozhodl odvolací orgán, jehož rozhodnutí nenapadl žalobce správní žalobou ani neměl námitek proti výsledku daňové kontroly.

Dle žalovaného tvorba rezerv na opravy předmětné nemovitosti byla předmětem daňové kontroly, neboť v letech 2003 a 2004 vytvořil žalobce rezervu ve výši 2,000.000,-- Kč a za rok 2005 ji správce daně snížil o 606.000,-- Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 18.6.2007, č.j. 31248/07/270972/6117, podal dne 17.7.2007 odvolání, které žalovaný jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 21.3.2008, č.j. 2799/08-1100-602925, v plném rozsahu zamítl.

Žalobce ve včas podané žalobě označil postup žalovaného, který shledal zastavení řízení o dodatečném daňovém přiznání za souladné s ust. § 27 odst. 1 písm. h) a § 41 odst. 4 písm. b) daňového řádu, za nezákonný. Potvrdil, že dne 17.7.2008 podal dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok

2005 a uplatnil si tvorbu rezervy č. 4 ve výši 1,310.000,-- Kč. Tento výdaj doložil kartou rezervy a rozpočtem, který stanovil výši oprav na 3,568.403,-- Kč. Z tohoto rozpočtu využil jen část, když v roce 2005 vytvořil rezervu ve výši 1,310.000,-- Kč a pro rok 2006 tvorbu rezervy ještě snížil na 655.000,-- Kč, takže byla vytvořena rezerva v celkové výši 1,965.000,-- Kč, s plánovaným rokem oprav 2007.

Žalobce označil za nesporné, že v roce 2005 existoval rozpočet na opravy stejného domu ve výši 3,568.403,-- Kč a zároveň potvrdil, že byl seznámen s tím, že druhá rezerva ve výši 606.000,-- Kč, tvořená v řádném daňovém přiznání za rok 2005, je pouze změnou rezervy původní ve výši 2,000.000,-- Kč. Je dle žalobce tudíž nepochybné, že v roce 2005 měl vytvořenou rezervu pouze ve výši 606.000,-- Kč. Tím, že v roce 2005 postupoval chybně, jak mu sdělil správce daně, vznikla situace předvídaná v § 41 daňového řádu, tedy že jeho daňová povinnost má být nižší nebo daňová ztráta vyšší než poslední známá daňová povinnost. Žalobce připustil, že jeho chyba spočívala v tom, že nesnížil původní rezervu ve výši 2,000.000,-- Kč na částku 606.000,-- Kč a netvořil novou rezervu podle rozpočtu na částku 3,568.403,-- Kč. Konstatoval, že v dodatečném daňovém přiznání uplatnil výdaje podle rezervy č. 4, která byla tvořena podle rozpočtu ve výši 3,568.403,-- Kč. V průběhu daňové kontroly roku 2005 rozhodoval správce daně o tvorbě rezervy č. 3 podle rozpočtu na částku 606.000,-- Kč a o snížení rezervy č. 2. Není proto pravda, že v dodatečném daňovém přiznání uplatnil výdaje, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na správnosti výsledku daňového řízení a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“) a svým rozsudkem ze dne 29.6.2010, č.j. 31 Ca 41/2009-28, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Poté, kdy porovnal všechny cenové odhady prací zamýšlených na předmětné nemovitosti uzavřel, že popis prací i jejich rozsah je téměř shodný, rozdílné jsou hlavně předpokládané náklady. Na opravu nemovitosti žalobce uplatňoval rezervy v letech 2003 a 2004 ve výši 2,000.000,-- Kč (čerpány měly být v roce 2005), v letech 2005 a 2006 ve výši 606.000,-- Kč (čerpání plánováno v roce 2007), a konečně zmíněnou rezervu označenou žalobcem jako č. 4 (měla být tvořena v roce 2005 ve výši 1,310.000,-- Kč a v roce 2006 ve výši 655.000,-- Kč, čerpání bylo plánováno na rok 2007). K realizaci oprav však nedošlo. Rezervy tvořené na podkladě žalobcem předložených podkladů tak jsou rezervami na opravy jedné nemovitosti, které mají v různých posudcích zásadně rozdílnou pouze výši předpokládaných nákladů, avšak téměř stejný rozsah očekávaných prací, kdy rozdíly s ohledem na celkové plánované opravy je možné hodnotit jako zanedbatelné. Správce daně provedl u žalobce kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2004 a 2005 a jeho kontrolní zjištění se především vztahovala k postupu žalobce při vytváření rezerv na opravu předmětné nemovitosti. Tuto rezervu však správce daně neposoudil jako novou, upravil její tvorbu a za rok 2005 mu doměřil daň z příjmů. Rozhodnutí o

pokračování A f 132/ 312010

odvolání žalobce proti tomuto daňovému doměrku nabylo právní moci dne 31.3.2008.

Krajský soud uzavřel, že správce daně nepochybil, pokud žalobcovo dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2005 hodnotil v souladu s § 41 odst. 4 písm. b) daňového řádu jako nepřípustné a řízení o něm zastavil.

Žalobce podal do rozsudku krajského soud kasační stížnost a Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 24.11.2010, čj. 1 Afs 92/2010-55, rozhodnutí krajského soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V prvé řadě se zabýval rozhodnutími správních orgánů a krajského soudu týkajícími se žalobcova dodatečného daňového přiznání na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 (rozhodnutí finančního úřadu ze dne 12.11.2008, č.j. 45597/08/270972/6117, rozhodnutí žalovaného ze dne 10.3.2009, č.j. 1948/09-1100-602925, a rozsudek krajského soudu ze dne 29.6.2010, č.j. 31 Ca 41/2009 – 28).

Poukázal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesení rozšířeného senátu ze dne 19.2.2008, č.j. 7 Afs 212/2006 - 74, (publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž zaujal názor, že „rozsah odvolacím orgánem provedeného přezkumu musí nalézt odraz v odůvodnění jeho rozhodnutí. Z odůvodnění musí být patrný dosavadní průběh a výsledek daňového řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Musí z něho být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rovněž z něho musí být zřejmé, proč odvolací orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci daňového subjektu a proč odvolací důvody považuje za liché, mylné nebo vyvrácené. Z odůvodnění musí být též patrné, že se odvolací orgán zabýval zákonností prvoinstančního rozhodnutí i z toho hlediska, zda při přezkoumávání vyšly najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí (§ 50 odst. 3 věta druhá d. ř.); pokud shledal, že ano, musí být z rozhodnutí zřejmé, které skutečnosti to byly a jak se projevily ve výroku rozhodnutí.“

Podle Nejvyššího správního soudu „tyto požadavky však žalobou napadené rozhodnutí žalovaného nenaplňuje. Již z výše provedené rekapitulace je zcela zřejmé, že se žalovaný v podstatě nezabýval argumentací žalobce, podle níž se položky konkrétních oprav (prací) uplatněných jako snížená rezerva (ve výši 606.000,-- Kč) a jako rezerva č. 4 nepřekrývají. V reakci na tento odvolací důvod žalovaný pouze zopakoval tezi správce daně prvního stupně, že ve věci tvorby rezerv na opravy předmětné nemovitosti již bylo pravomocně rozhodnuto odvolacím orgánem. Z hlediska hmotněprávního (tedy pohledem zákona o rezervách) je přitom pro posouzení shodnosti či odlišnosti tvořených rezerv nejpodstatnější konkrétní povaha jednotlivých plánovaných oprav (zde plánovaných prací), nikoli otázka, zda se plánované opravy týkají téže nemovitosti. Žalobce v odvolání uvedl, že v novém rozpočtu (tedy v rozpočtu, z nějž vycházel při tvorbě rezervy č. 4) se nevyskytuje

pokračování A f 132/ 312010

žádná z položek obsažených v rozpočtu, z nějž vychází snížená rezerva ve výši 606.000,-- Kč. Důvody, proč je žalobcovo tvrzení liché, mylné či proč se na daný případ nevztahuje, v daném případě tedy zejména specifikace jednotlivých shodných položek, však v rozhodnutí žalovaného chybí.“

Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že „Rozhodnutí odvolacího orgánu musí být opatřeno rozhodovacími důvody, aby soud mohl přezkoumat skutkové i právní premisy, na nichž bylo rozhodnutí založeno. Pokud však rozhodnutí nevyčerpává obsah obrany, tedy nevypořádá-li se vyčerpávajícím způsobem s námitkami žalobce uvedenými v opravném prostředku, pak tento požadavek nesplňuje. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“

Dále Nejvyšší správní soud konstatoval, že krajský soud „v napadeném rozsudku nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného přehlédl, naopak se sám pokusil porovnat všechny cenové odhady prací zamýšlených na předmětné nemovitosti“ a pouze uzavřel že rezervy tvořené na podkladě posudků a ocenění předpokládaných prací jsou rezervami na opravy jedné nemovitosti, které mají v různých posudcích zásadně rozdílnou pouze výši předpokládaných nákladů, avšak téměř stejný rozsah očekávaných prací, když rozdíly s ohledem na celkové plánované opravy je možné hodnotit jako zanedbatelné, aniž bylo od roku 2003 s plánovanými pracemi vůbec započato. „Byť následně poukázal též na spornost postupu žalobce (str. 6 čtvrtý odstavec rozsudku), přezkoumáním rozhodnutí žalovaného, které pro absenci odůvodnění nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatížil vadou nepřezkoumatelnosti rovněž své rozhodnutí.“

Nejvyšší správní soud uzavřel, že krajský soud pochybil tím, že pro nepřezkoumatelnost nezrušil rozhodnutí žalovaného ve věci žalobcova dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období roku 2005.

Krajský soud vázán ve smyslu ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Při svém dalším postupu se bude řídit jeho závěry.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s.ř.s. Žalobce byl ve věci úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Krajský soud mu proto přiznal pouze náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,-- Kč. Za řízení před Nejvyšším správním soudem přiznal žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,-- Kč a náhradu nákladů právní služby poskytnuté advokátem za 2 úkony po 2.100,-- Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Lhůtu k úhradě nákladů stanovil krajský soud v délce osmi dnů od doručení tohoto rozsudku. Náhradu nákladů řízení přiznanou JUDr. Divišovi byl žalovaný zavázán zaplatit přímo do jeho rukou v souladu s ust. § 64 s.ř.s., § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 31. ledna 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru