Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 125/2010 - 128Rozsudek KSHK ze dne 17.12.2010

Prejudikatura
5 Afs 44/2009 - 64

přidejte vlastní popisek


31Af 125/2010-128

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce R. S., zast. Ing. Tomášem Hajduškem, daňovým poradcem v Katovicích, Školní 419, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Havlíčkově Brodě, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo nám. 261, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. dubna 2008, čj. 48257/08/223911/9367, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. dubna 2008, čj.

48257/08/223911/9367, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14.600,--

Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce namítal podanou žalobou nezákonnost a nicotnost shora uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o prominutí příslušenství daně. Domáhal se jeho zrušení a zároveň konstatoval, že pokud by soud neshledal zmiňovaný nedostatek napadeného rozhodnutí, měl by žalobu odmítnout a věc postoupit k vyřízení Finančnímu ředitelství v Brně. pokračování 31Af 125/2010
-2-

Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný rozhodl o jeho žádosti o prominutí příslušenství daně, ačkoliv k tomuto rozhodnutí vůbec nebyl ze zákona kompetentní, čímž porušil ust. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný o jeho žádosti rozhodl, ačkoliv bylo jeho povinností předat ji k vyřízení ministerstvu. Tím porušil ust. § 55a odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Tento postup dovodil žalobce z vyhl. č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňující územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně (dále jen „vyhláška“) v § 1 odst. 1 stanoví, že finanční úřad může zcela nebo částečně prominout příslušenství daně podle daňových zákonů, s výjimkou exekučních nákladů, a to maximálně do výše 600.000,- Kč v běžném kalendářním roce u jednoho daňového dlužníka a jedné daně. Přitom celková částka vyměřeného penále byla ve vyšší částce, než o jaké mohl rozhodovat žalovaný.

Dále žalobce navrhl, aby soud vylovil nicotnost napadeného rozhodnutí postupem podle ust. § 76 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) v důsledku absolutního nedostatku pravomoci a absolutní nepříslušnosti správního orgánu. Odkázal přitom na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. A 76/2001-96, dle něhož takové vady, jako je absolutní nedostatek pravomoci či příslušnosti, způsobují nicotnost správního aktu.

Pro případ, že by soud neshledal nicotnost napadeného rozhodnutí, navrhl žalobce postup dle ust. § 46 odst. 5 s.ř.s. řešící postup navrhovatele v případě, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o přípustnosti opravného prostředku. I v tomto případě odkázal žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu obsaženou v jeho rozhodnutích ze dne 24. 5. 2006, čj. 1 Afs 85/2005-45, a ze dne 27. 7. 2006, čj. 2 Afs 207/2005-55.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že promíjí příslušenství daně ve výši 78.901,-- Kč stanovené dle ust. § 63 daňového řádu a to s přihlédnutím ke skutečnostem uváděným v žádosti o prominutí a s ohledem na včasnou úhradu daňové povinnosti po výzvě správce daně. Ve výroku rozhodnutí uvedl, že se penále z prodlení úhrady daně promíjí v částce 42.898,-- Kč z částky 428.983,-- Kč a v částce 36.003,-- Kč z částky 360.027,-- Kč předepsané a splatné ke dni 17. 1. 2008.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odmítl názor žalobce, že nebyl kompetentním rozhodovat o žádosti o prominutí daně. Dle jeho názoru je maximální výši příslušenství daně rozhodné pro posouzení, který orgán je oprávněn o prominutí rozhodnout, nutno zkoumat nejen ve vztahu k běžnému kalendářnímu roku, ale i k jedné dani. Žalovaný zastával názor, že je-li daň přiznávána, vyměřována, předepisována a vybírána za určité období, kdy v případě nezaplacení splatné částky daně ve lhůtě splatnosti vzniká daňovému dlužníkovi penále, jako příslušenství daně o jehož prominutí může žádat dle ust. § 55a daňového řádu, pak je „jednou daní“ ve smyslu ust . § 1 odst. 1 vyhlášky myšlena daň za jedno zdaňovací období. Žalovaný rovněž odkázal na Pokyn Ministerstva financí D-319. Zdůraznil, že se tak žádost o prominutí příslušenství daně týkající se jednoho druhu daně ale více zdaňovacích pokračování
31Af 125/2010
-3-

období posuzuje dle zmiňované vyhlášky samostatně, vždy ve vztahu k jednomu zdaňovacímu období, kdy objem promíjeného příslušenství nesmí přesáhnout v běžném kalendářním roce u jednoho dlužníka částku 600.000,-- Kč. Žalovaný tak byl oprávněn prominout žalobci v roce 2008 příslušenství daně do uváděné výše u daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 2000 a dále byl oprávněn žalobci prominout v roce 2008 příslušenství daně do předmětné výše u daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 2001. Jeho rozhodnutí tedy nelze považovat za nicotné. Žalovaný rovněž považoval za nezákonný názor žalobce, dle něhož by soud měl postupovat podle ust. § 46 odst. 5 s.ř.s.

Zdejší soud svým usnesením ze dne 28. 1. 2009, čj. 31 Ca 219/2008-35, žalobu odmítl a věc postoupil ve smyslu ust. § 46 odst. 5 s.ř.s. k vyřízení Finančnímu ředitelství v Brně, když dospěl k závěru, že žalovaný nesprávně žalobce poučil o nemožnosti podat proti napadenému rozhodnutí odvolání. Proti zmíněnému usnesení brojil žalovaný kasační stížností, na základě níž Nejvyšší správní soud rozhodnutí zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že je zdejší soud povinen o podané žádosti rozhodnout meritorně. Krajský soud vázán takto vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s. a žalobu rozsudkem ze dne 22. 1. 2010, čj. 219/2008-76 zamítl. Dospěl totiž k závěru, že pokud se v daném případě žalobce dostal do prodlení s plněním své daňové povinnosti k dani z příjmů za dvě zdaňovací období, myšleno rok 2000 a 2001, nelze než dovodit, že i penále, jež vzniklo v důsledku tohoto prodlení, je nutno, jakožto příslušenství daně, chápat odděleně, tedy každé samostatně ke každému zdaňovacímu období. Ve smyslu ust. § 58 daňového řádu totiž příslušenství daně, k němuž se penále nepochybně řadí, sleduje osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím jinak. Pokud tedy shora uvedená vyhl. č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňující územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně, ve svém ust. § 1 uvádí, že maximální výše částky se posuzuje vždy v běžném kalendářním roce u jednoho dlužníka a u jedné daně, nelze než souhlasit, v návaznosti na shora uvedené, s výkladem žalovaného, že v případě jedné daně ve více zdaňovacích obdobích se příslušenství této daně posuzuje vždy samostatně ve vztahu k jednomu zdaňovacímu období.

Posledně zmiňovaný rozsudek napadl žalobce kasační stížností, na základě níž Nejvyšší správní soud rozhodl dne 14. 10. 2010 rozsudkem čj. 5 Afs 51/2010-107 o jeho zrušení. V odůvodnění pak uvedl, že „v projednávané věci žalovaný nedostál své povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit. V napadeném rozhodnutí….. není specifikován obsah žádosti o prominutí daně stěžovatele, tzn. nejsou uvedeny důvody, pro které stěžovatel o prominutí příslušenství žádal. Žalovaný přesto v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že „ s přihlédnutím ke všem skutečnostem uváděných ve Vaší žádosti a s ohledem na včasnou úhradu daňové povinnosti po výzvě správce daně, promíjené příslušenství ve výši 78 901 Kč představuje vzhledem ke zjišťovaným skutečnostem tvrdost, tak jak ji má na mysli § 55a citovaného zákona.“ Z výroku rozhodnutí ani z jeho odůvodnění však není zřejmé, z jakých důvodů stěžovatel o prominutí příslušenství požádal. Žalovaný ve svém pokračování 31Af 125 /2010
-4-

rozhodnutí taktéž zcela opomenul uvést jakoukoli hlubší správní úvahu, na základě které považuje promíjené příslušenství právě ve výši 78.901,-- Kč za tvrdost ve smyslu § 55a daňového řádu. Nejvyšší správní soud má za to, že žalovaný měl uvést důvody žádosti stěžovatele, stejně jako měl řádně odůvodnit, proč považuje včasnou úhradu daňové povinnosti po výzvě správce daně za důvod, pro něž by mělo být příslušenství prominuto a taktéž odůvodnit, proč promíjené příslušenství ve výši 78.901,-- Kč představuje tvrdost dle § 55a daňového řádu, a to především s ohledem na to, že „včasná úhrada daňové povinnosti po výzvě správce daně“ není mezi důvody, při jejichž naplnění lze usuzovat na naplnění zákonného důvodu tvrdosti dle § 55a daňového řádu v části II., dílu B. metodického Pokynu D-319 ministerstva financí uvedena. Citovaný pokyn navíc zavazuje správce daně zásadně zohledňovat z relevantních důvodů v pokynu uvedených pouze důvody výslovně uplatněné v žádosti daňového subjektu. Ačkoliv stěžovatel výše uvedené pochybení žalovaného v žalobě nenamítal, byl krajský soud povinen posoudit přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Takové rozhodnutí měl krajský soud zrušit bez ohledu na žalobní námitky. “

Dále se Nejvyšší správní soud vyjádřil taktéž k námitce stěžovatele ohledně nedostatku kompetence žalovaného o žádosti rozhodnout se závěrem, že „Pokud se tedy v daném případě žalobce dostal do prodlení s plněním své daňové povinnosti k dani z příjmů za dvě zdaňovací období (tento závěr však z rozhodnutí s ohledem na absenci konkretizace daňové povinnosti seznatelný není), nelze než dovodit, že i penále, jež vzniklo v důsledku tohoto prodlení, je nutno, jakožto příslušenství daně, chápat odděleně, tedy každé samostatně.“ S názorem krajského soudu, jež podpořil výklad učiněný žalovaným, resp. výklad MF v citovaném metodickém pokynu D-13, tak vyjádřil souhlas. Uvedl k tomu, že „hovoří-li vyhláška o „dani“, jedná se vždy o jednu konkrétní daňovou povinnost vyměřenou za konkrétní zdaňovací období. Tento výklad též odpovídá pojetí daně a příslušenství daně v daňovém řádu. Dle § 58 daňového řádu příslušenství daně sleduje osud daně, což znamená, že změní-li se v průběhu času výše vyměřené daně (je vyměřena nižší či vyšší daňová povinnost, daň je prominuta či odepsána), změní se úměrně tomu i výše příslušenství. Je tedy zřejmé, že i samotné příslušenství daně je vždy vázáno na konkrétní daňovou povinnost, nikoli na daň jako takovou. Lze taktéž souhlasit s názorem žalovaného, který stojí na stanovisku, že je-li daň přiznávána, vyměřována, předepisována a vybírána za určité zdaňovací období, pak je jednou daní třeba chápat daň za jedno zdaňovací období.“

Krajský soud proto musel ve smyslu shora uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu napadené rozhodnutí ve smyslu ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný povinen odstranit vytýkané nedostatky svého rozhodnutí tak, jak mu Nejvyšší správní soud uložil.

Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Jeho pokračování 31Af 125 /2010
-5-

důvodně vynaloženými náklady soudního řízení byly zaplacené soudní poplatky ve výši 2.000,-- Kč (za žalobu podanou ke krajskému soudu) a 3.000,-- Kč (za kasační stížnost podanou k Nejvyššímu správnímu soudu) a odměna zástupce a jeho režijní výlohy. Odměna za zastupování se u soudních řízení dle s.ř.s. stanoví podle zásad pro mimosmluvní odměny, tedy podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif). Ze soudního spisu je zřejmé, že ve věci učinil zástupce 4 úkony právní služby (2 úkony před krajským soudem a 2 úkony před Nejvyšším správním soudem) po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu). Dále krajský soud přiznal žalobci nárok na úhradu 4 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300,-- Kč. Žalovaný proto byl zavázán k náhradě nákladů řízení v celkové výši uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 17. prosince 2010
Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru