Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

31 Af 100/2010 - 105Usnesení KSHK ze dne 29.04.2011

Prejudikatura
9 Aps 2/2008 - 345

přidejte vlastní popisek


31 Af 100/2010-105

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obchodní společnosti SVO, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Korunní 880/101, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Dobrušce, se sídlem v Dobrušce, Šubertovo náměstí 53, v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem.

Uvedla, že žalovanému je z jeho činnosti známo, že žalobkyně je pronajímatelem nebytových prostor v domě čp. 17, nám. F. L. Věka v Dobrušce. S ohledem na sídlo žalobkyně je nesporné, že jejím místně příslušným správcem daně není žalovaný, takže pokud o ní shromažďuje informace, činí tak nezákonně.

Žalobkyně rovněž namítala, že žalovaný porušuje meze stanovené čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když narušuje autonomní sféru žalobkyně bez toho, aniž by k tomu měl dán jasný a předem seznatelný důvod. Výzvu zasílanou správcem daně třetím osobám považovala za svévolný výkon práva. Upozornila rovněž, že žalovaný vyžaduje údaje i z období let 2004 a 2005, tedy z období, za které ve smyslu ust. § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) není možné daň vyměřit. Postup žalovaného proto označila za akt svévole.

Žalobkyně uvedla, že žalovaný bez jakéhokoliv důvodu o ní shromažďuje informace bez zákonného oprávnění a proto navrhla, aby soud tyto výzvy označil za nezákonné, dále aby žalovanému zakázal v pokračování tohoto nezákonného zásahu a rovněž mu přikázal, aby veškeré takto získané zničil.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v souladu s ust. § 34 daňového řádu vyzval dotčené daňové subjekty k předložení nájemních smluv dotýkajících se nájmu shora specifikovaných nebytových prostor za období od 1. 1. 2004 do 8. 9. 2009 a dále k předložení kopií dokladů o úhradě nájemného. Při výkladu institutu Pokračování 31Af 100/2 010
-2-

nezákonného zásahu odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-69 a dovodil z něho, že zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy, které již byly ze strany správního orgánu ukončeny a ani před zásahy, které mohou teprve v budoucnu nastat. Dále žalovaný konstatoval, že nemovitost, jež je předmětem nájmu, je stavbou občanské vybavenosti a jejím vlastníkem je obchodní společnost El – Terno, a.s., přičemž žalovaný je v souladu s ust. § 4 odst. 1 daňového řádu jejím místně příslušným správcem daně. Žalovaný rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 10/2006-45, dle něhož samotná výzva nemůže zasáhnout žádná žalobcova subjektivní práva. Upozornil rovněž, že výkon vyhledávací činnosti je nezastupitelnou činností správce daně, bez něhož by byl fakticky odsouzen k trpnému očekávání splnění břemene tvrzení ze strany daňového subjektu.

Krajský soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem, odmítl jako nepřípustnou, neboť dospěl k závěru, že proti tomuto zásahu se lze ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, včetně žaloby dle ust. § 65 s.ř.s. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně kasační stížností, na zákaděl níž Nejvyšší správní soud usnesení zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 12. 8. 2010, čj. 9 Aps 4/2010-68), neboť postrádal úvahu ve vztahu k žalobní argumentaci podrobně rozvedené v žalobním petitu. Usnesení proto považoval za nepřezkoumatelné. Zdejšímu soudu pak uložil vypořádat se se všemi tvrzeními žalobkyně. K otázce vydaných výzev pak zdejšímu soudu uložil zvážit, zda jsou skutečně vydány dle ust. § 34 daňového řádu, vzít v úvahu, že primárně směřují vůči třetím osobám a zároveň posoudit, zda zásah spočívající ve vyhledávací činnosti může naplňovat znaky nezákonného zásahu.

Krajský soud zvážil přezkoumávanou věc v mezích závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem a dospěl k závěru, že o věci nelze rozhodnout, a proto řízení ve smyslu ust. § 86 s.ř.s. zastavil. Z uvedeného ustanovení totiž vyplývá, že „soud řízení zastaví, zjistí-li, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu (§ 86 s. ř. s.). Soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

Při výkladu tohoto ustanovení ve vazbě na shora uvedený případ vycházel zdejší soud i ze závazné judikatury Nejvyššího správního soudu uvedené v jeho rozsudku ze dne 5. 6. 2008, čj. 9 Aps 2/2008-345, z něhož lze dovodit, že „v řízení o ochraně před nezákonným zásahem dle § 82 a násl. s. ř. s. soud zkoumá jiné skutečnosti, nežli v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Účel těchto řízení je odlišný, u ochrany před nezákonným zásahem je primárním úkolem soudu zamezit negativnímu jednání správního orgánu, které je možno definovat jako nezákonný zásah, postižená osoba není povinna toto jednání snášet a vzhledem k tomu, že toto jednání nemá povahu rozhodnutí, není možno se proti němu jinak bránit. Tento závěr vyslovil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 - 42, kde uvedl: „Z ustanovení § 85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi Pokračování
31Af 100/2010
-3-

žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat.“

Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku ze dne 5. 6. 2008 dále uvedl, že „nezákonný postup pracovníků správce daně může být nezákonným zásahem, avšak pouze za kumulativního splnění všech šesti podmínek: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším slova smyslu“) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším slova smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout……Z výše uvedeného vyplývá, že řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je postaveno na koncepci ochrany před zásahem, který trvá, jehož důsledky trvají nebo u něhož hrozí opakování (srovnej § 82 in fine s. ř. s.). Jedná se tedy o ochranu před jednáním, které bezprostředně a přímo trvá nebo hrozí a kterému je nutno v případě, že je nezákonné, zabránit, a to vydáním konstitutivního rozhodnutí (§ 87 odst. 2, věta první, s. ř. s.), které by jeho provádění zamezilo“.

Ze shora citovaných ustanovení tak Nejvyšší správní soud dovodil, že „soudní řád správní nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy, zejména zásahy, k nimž došlo v minulosti a které již byly ze strany správního orgánu ukončeny, ale ani před zásahy, které mohou teprve v budoucnu nastat (nejedná-li se ovšem o hrozbu opakování již učiněného zásahu). V důsledku toho soudní řád správní neumožňuje vydávání deklaratorních soudních rozhodnutí, jimiž by byla vyslovována nezákonnost zásahů minulých či budoucích (k tomu srovnej Vopálka, Mikule, Šimůnková, Šolín, Soudní řád správní, komentář, C. H. Beck, 2004, s. 198). Cílem ochrany poskytnuté podle § 82 a násl. s. ř. s. tedy není vyslovení nezákonnosti již skončeného nezákonného zásahu, ale poskytnutí reálné ochrany, pokud trvá zásah samotný nebo trvají-li jeho důsledky. Tato koncepce vychází z uceleného systému nástrojů ochrany poskytovaných soudním řádem správním a dalšími právními předpisy. Pokud zásah již netrvá, není případné postižené osobě odňato právo se proti negativnímu jednání správního orgánu bránit, k posouzení nezákonnosti takového jednání je však určen jiný procesní nástroj, který umožní efektivní prověření zákonnosti postupu dotyčného správního orgánu. Soud je povinen dle § 87 odst. 1 s. ř. s. vycházet ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí“.

Krajský soud z obsahu předloženého spisu ověřil, že správce daně, tedy žalovaný, prováděl v rámci vyhledávací činnosti dle ust. § 36 daňového řádu šetření u daňových subjektů podnikajících na adrese Dobruška, nám. F. L. Věka 17 za účelem zjištění nájemních a podnájemních vztahů k této nemovitosti a to formou Pokračování 31Af 100/2 010
-4-

výzev vydávaných ve smyslu ust. § 34 uvedené právní úpravy. Svoje zjištění pak přípisem ze dne 19. 7. 2010 sdělil správci daně místně příslušnému žalobkyni, tedy Finančnímu úřadu pro Prahu 3. Z obsahu správního spisu dále krajský soud zjistil, výzvy dle ust. § 34 daňového řádu vydával a následně zasílal žalovaný jednotlivým nájemcům uvedené nemovitosti v září roku 2009, přičemž na přelomu září a října téhož roku obdržel žalovaný odpovědi na tyto výzvy. Lze tak konstatovat, že činnost žalovaného byla tímto obdobím ukončena a následně již žalovaný pouze informoval, a to shora vzpomínaným přípisem ze dne 19. 7. 2010, místně příslušného správce daně o zjištěných informacích.

Lze mít tedy nepochybně zato, že v době rozhodování soudu, tedy k datu 21. 4. 2011, již zásah správce daně spočívající ve vydávání výzev třetím osobám netrval, z tohoto důvodu musel krajský soud řízení o žalobě zastavit.

Žalovaný totiž dále nečinil žádné další úkony, z nichž by bylo možné dovodit faktické pokračování v jeho vyhledávací činnosti, a ani z obsahu předloženého spisu nikterak nevyplývá úmysl žalovaného tuto činnost opakovat, když zjištěné informace byly dále postoupeny jinému správci daně. Pouze na okraj lze konstatovat, že žalobkyně ani v podané žalobě ani v řízení před krajským soudem nenamítala, že by byla i nadále vystavována úkonům správce daně, ve kterých spatřovala nezákonný zásah.

Řízení bylo zastaveno, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky dané ust. 86 s.ř.s. Krajskému soudu tedy nepřísluší, aby se dále zabýval jednotlivými námitkami vznesenými žalobkyní v podané žalobě.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel krajský soud z ust. § 60 odst. 3, dle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů, pokud toto řízení bylo zastaveno.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

V Hradci Králové dne 29. dubna 2011 Mgr. Marie Kocourková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru