Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ca 75/2009 - 68Rozsudek KSHK ze dne 27.10.2010


přidejte vlastní popisek

30 Ca 75/2009-68

30 Ca 80/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců a) V. M., zast. JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, PSČ 500 02, b) L. H., a c) L. M., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Stachem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jana Masaryka 632, PSČ 500 12, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, PSČ 500 02, za účasti 1. obchodní společnosti X a 2. Města X v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. června 2009, zn. 15947/UP/2007/Kd, takto:

I. Věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 Ca 75/2009

a 30 Ca 80/2009 se spojují ke společnému projednání s tím, že věc

bude nadále vedena pod sp. zn. 30 Ca 75/2009.

II. Žaloba L. M. se odmítá. pokračování 30Ca 75/2 009

III. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 11. června

2009, zn. 15947/UP/2007/Kd, se zrušuje a věc se žalovanému vrací

k dalšímu řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci a) náklady řízení ve výši 7.760,--

Kč k rukám JUDr. Vlastimila Marhana, advokáta se sídlem v Hradci

Králové, Střelecká 672, do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni b) náklady řízení ve výši

7.760,-- Kč k rukám JUDr. Jaroslava Stacha, advokáta se sídlem v Hradci

Králové, Jana Masaryka 632, do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně c) a žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný vydal dne 11. června 2009 pod zn. 15947/UP/2007/Kd, rozhodnutí, jímž na základě odvolání žalobců označených shora písm. a) a b) a dále společného odvolání V. a J. M., bytem X, rozhodnutí Městského úřadu, odboru výstavby, Rychnov nad Kněžnou ze dne 11. listopadu 2008, č.j. VÝST-7292/08-11/2005/Po, změnil, přičemž jeho podmínky pro provedení stavby ponechal v platnosti, vyjma podmínky č. 12, kterou zároveň zrušil, a to s odkazem na § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu). Uvedenými rozhodnutími byla na základě žádosti obchodní společnosti X, povolena stavba označená jako „stavební úpravy spojené se změnou užívání stávající ocelové haly bývalé opravny autobusů na linku STK Rychnov nad Kněžnou“ (dále jen „stavba“) na pozemcích parc. č. 1504/3, 1504/33, 1504/37, 1504/2 a 1505/1 v kat. území Rychnov nad Kněžnou. Proti tomuto rozhodnutí o odvolání podali včas žaloby V. M. (označený shora písmenem a/), L. H. (označená shora písmenem b/) a L. M. (označená shora písmenem c/), přičemž všichni se domáhali zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobce a) v žalobě v podstatě namítal, že se žalovaný neřídil právním názorem nadepsaného krajského soudu, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 30 Ca 11/2008, když se nezabýval kapacitou přístupové komunikace ke stavbě ve smyslu § 9 vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V této souvislosti poukazoval na to, že nechal zpracovat znalecký posudek o propustnosti a obslužnosti dané komunikace, podle něhož by prý došlo

pokračování 30Ca 75/2 009

provozováním stavby (linky STK) k naprostému zablokování celého objektu a

nemožnosti vykonávat podnikatelskou činnost v něm některými osobami. Žalobce žalovanému vytýkal, že tento posudek zcela přešel, když jen neadekvátně konstatoval, že je vyloučeno, aby linka STK svým provozem, za což v daném případě mínil případný hluk, zápach, vibrace apod., zatěžovala okolí. Spokojil se jen s tím, že stavba je již připojena na existující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, která podléhá obecnému užívání. Na podporu svých tvrzení argumentoval rovněž rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 18. 6. 2009, sp. zn. 8 As 29/2008, jenž se dané věci týká a v němž je uvedeno, že pro její posouzení je rozhodné, zda „stávající pozemní komunikace je způsobilá zajistit odpovídající přístup k budoucí STK“. Navrhoval rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobkyně b) a c) ve společné žalobě namítaly, že se žalovaný nevypořádal s jejich odvolacími námitkami. Zejména pak s námitkami ohledně přístupu ke stavbě, a to nejen z právního hlediska, ale především z hlediska technicko provozního, bezpečnostního, hygienického atd., a to na pozadí předcházejícího rozsudku krajského soudu. Za svévolný označily závěr žalovaného, že „není jeho věcí, aby se zabýval technickým stavem a propustností přístupové komunikace.“ Z toho dovozovaly, že žalovaný rozhodl v rozporu se závazným právním názorem krajského soudu vyjádřeným v předchozím rozsudku. Dále brojily proti tomu, že žalovaný neprovedl ohledně přístupu ke stavbě důkaz znaleckým posudkem. Důkazní řízení tak podle nich zůstalo neúplné a bylo rozhodnuto ve věci na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Rozhodnutí označily za formalistické, popisné a z toho důvodu za nepřezkoumatelné, když se žalovaný ztotožnil s nekonkrétními závěry prvoinstančního správního orgánu. Z uvedených důvodů navrhovaly zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo.

Žalovaný se vyjádřil k žalobám podáním ze dne 20. 10. 2009. Uvedl v něm, že stavební řízení bylo zahájeno dne 5. ledna 2005 k žádosti společnosti X tedy za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, proto na ně dopadají podle žalovaného procesní pravidla správního řízení upravená zákonem č. 71/1967. Pokud se týká hmotněprávního předpisu, podle § 190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, je řízení vedeno podle předchozí právní úpravy, tzn. podle zákona č. 50/1976 Sb. Poté žalovaný zmínil stručný obsah žalob a vyjádřil se k nim následujícím způsobem.

V souvislosti s kapacitou přístupové komunikace podle § 9 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů, dospěl žalovaný k závěru, že pozemky parc. č. 1504/30 a 1495 v kat. území Rychnov nad Kněžnou jsou stávající účelovou komunikací veřejně přístupnou. Tato skutečnost byla deklarována v rozhodnutí silničního správního úřadu Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. dubna 2008, č.j.

OD1/276/07/Sch, které nabylo právní moci dne 18. července 2008. Tato veřejně přístupná účelová komunikace tak ve smyslu § 9 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb. připojuje stavbu na pozemní komunikaci vyššího významu, kterou je ulice Soukenická. Vztah mezi uživateli takové komunikace a jejím vlastníkem není vztahem občanskoprávním, ale je upraven zákonem o pozemních komunikacích. To znamená, že vlastník veřejně přístupné účelové komunikace je povinen umožnit její obecné užívání ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a nesmí ji svévolně uzavřít. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. Jakkoli může být takováto komunikace ve vlastnictví určité fyzické či právnické osoby, dispozice s ní je omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání a má v daném případě přednost před soukromoprávní dispozicí s věcí. Vzhledem k tomu žalovaný dospěl k závěru, že předmětná stavba vyhovuje požadavkům § 9 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., a že je nedůvodné hodnotit již povolené užívání existující pozemní komunikace, která má vazbu na danou stavbu.

Žalovaný dále pokračoval, že se tak stal bezvýznamným i žalobci zmiňovaný posudek, vypracovaný S. B., ve věci propustnosti a obslužnosti předmětné komunikace, v jehož obsahu se zpracovatel věnuje technickým parametrům předmětné komunikace. Žalovaný rovněž nezkoumal, zda přístup k předmětné stavbě odpovídá z hlediska technickoprovozního, bezpečnostního a hygienického či ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Ve stavebním řízení totiž není možné podle žalobce hodnotit užívání stávající pozemní komunikace, která je sama o sobě speciální stavbou a která má vazbu na stavbu, jíž se stavební řízení týká. K námitce, že rozhodnutí ve věci nepředcházelo místní šetření, poznamenal, že takovou možnost připouští ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. za předpokladu, že jsou stavebnímu úřadu poměry na staveništi dobře známy. O naplnění tohoto požadavku neměl žalovaný pochyb. V ostatním se žalovaný odkázal na odůvodnění žalovaného rozhodnutí, přičemž navrhoval žalobu zamítnout.

K žalobě se dále podáním ze dne 6. 11. 2009 vyjádřila osoba zúčastněná na řízení obchodní společnost X. Poukazovala v něm na údajné nedostatky výše zmíněného znaleckého posudku s tím, že k jeho závěrům nemohlo být žalovaným přihlíženo, neboť znalec při jeho zpracování zjevně vycházel z mylných podkladů. Vyjádřil přitom přesvědčení, že komunikace v areálu je veřejně přístupná (o tom však krajský soud pochybnosti nemá) a že parkovací místa pro zákazníky STK jsou plánována v jejím sousedství. Zmínil rovněž chování žalobce a), který údajně porušuje pravidla silničního provozu na předmětné komunikaci, když na ni provádí opravy motorových vozidel a parkuje na ni způsobem znemožňujícím průjezd ostatním vozidlům. Další její uživatel prý zase skladuje na komunikaci materiál se stejnými důsledky. Žalobami napadené rozhodnutí považuje tato osoba zúčastněná na řízení za věcné správné, a proto navrhovala žalobu zamítnout.

Protože věci shora uvedených žalob směřovaly proti témuž rozhodnutí, spojil je krajský soud podle § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s.ř.s.“), ke společnému projednání. Napadené rozhodnutí poté přezkoumal pokračování 30Ca 75/2 009

v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního

s.ř.s., a to bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když s tím žalobce označený a) výslovně souhlasil a žalobkyně a žalovaný k výzvě na vyslovení souhlasu s neveřejným projednáním věci zůstali nečinní, ač byli výslovně o následcích nečinnosti poučeni. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům:

Krajský soud předně zkoumal, zda byly žaloby podány včas a k tomu aktivně legitimovanými subjekty. Zjistil přitom, že v případě žalobkyně označené písm. c) tomu tak nebylo. Ochrany veřejných subjektivních práv ve správním soudnictví se lze totiž domáhat teprve po vyčerpání řádných opravných prostředků, pokud je právní úprava připouští (§ 5 s. ř. s.). Svých práv žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se tedy nemůže úspěšně domoci ten, kdo ve správním řízení proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odvolání nepodal, s výjimkou případů, kdy rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu práv žalobce změněno k opravnému prostředku jiného. K takové změně však v případě žalovaného rozhodnutí nedošlo (jednalo se o změnu formální z hlediska jejího obsahu) a protože žalobkyně označená písm. c) nepodala proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí, jež žalovanému rozhodnutí předcházelo, odvolání, nezbylo, než vzhledem k výše uvedenému konstatovat, že její žaloba je z tohoto důvodu nepřípustná. Proto byla ve výroku č. II na základě a podle § 68 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako taková odmítnuta.

K věci třeba dále uvést, že se jí krajský soud zabýval již několikrát. Naposledy v rozsudku ze dne 31. srpna 2009, č.j. 30 Ca 11/2008-96, jímž opakovaně zrušil další z rozhodnutí žalovaného v dané věci, konkrétně ze dne 21. ledna 2008, zn. 15947/UP/2007/Kd. V něm se krajský soud velmi podrobně zabýval její podstatou, která spočívá v tvrzení žalobců, že pozemní komunikace sloužící k přístupu ke stavbě a provozu v bývalém areálu ZZN v Rychnově nad Kněžnou, konkrétně parcely č. 1504/30 a č. 1495, není způsobilá zajistit řádné užívání stavby STK bez omezení podnikatelských aktivit dalších spoluvlastníků těchto parcel v jejich již stávajících provozovnách v areálu. Pokud by se žalovaný s touto otázkou zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal, mohlo být přezkumné řízení u krajského soudu již skončeno. Neučinil tak však dosud. Přitom stačilo jen postupovat v souladu s právním názorem krajského soudu, jak je vyjádřen v již vpředu zmíněném rozsudku. V něm krajský soud zcela jasným způsobem zavázal žalovaného zkoumat otázku přístupu k předmětné stavbě na základě ustanovení § 9 vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Žalovaný se však otázkou kapacity přípojné účelové komunikace (existující v podobě parcel č. 1504/30 a č.1495) na veřejnou pozemní komunikaci, z níž by měli do STK přijíždět její budoucí zákazníci, vůbec nezabýval, respektive spojil ji se skutečnostmi nepatřičnými. V podstatě s tím, že je-li tato přípojná komunikace veřejně přístupná bez omezení, tak že splňuje i požadavky na ni kladené § 9 vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Třeba prý jen dbát pravidel silničního provozu a přizpůsobit se jejímu stavebně a dopravně technickému stavu. Navíc k tomu žalovaný uvedl, že není v jeho kompetenci posuzovat technické parametry dané komunikace.

S těmito závěry se krajský soud neztotožnil. Kapacitu přípojné pozemní komunikace totiž nelze odvozovat od toho, zda je či není veřejně přístupná. I takováto komunikace totiž může být pro určitý druh provozu zcela vyloučena např. z důvodu svého stavebně technického řešení (šířky, způsobu provedení atd.). Jde přitom o jednu ze základních otázek zkoumaných v řízeních vedených podle stavebního zákona, neboť přeci nelze povolit stavbu k účelu, který by byl nenaplnitelný právě s ohledem na nemožnost jejího připojení na pozemní komunikaci. Stanoví-li proto § 9 vyhl. č. 137/1998 Sb., že u staveb, jejichž charakter to vyžaduje, se zřizuje kapacitně vyhovující připojení na pozemní komunikaci, že připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích a podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky, pak bylo povinností orgánů veřejné správy zúčastněných na daném řízení (prvoinstančního správní orgánu i žalovaného), právě i z těchto hledisek záměr stavebníka posoudit.

Tvrzení žalovaného, že k tomu nemá kompetenci, jde tak mimo právní rámec. Kdo jiný by měl posuzovat naplnění ustanovení obecně závazného právního předpisu vydaného na základě stavebního zákona a k jeho provedení, než právě orgány podle nich rozhodující. A pokud by snad k tomu neměly dostatek odborných předpokladů, mohou si za tím účelem vyžádat stanoviska dalších orgánů státní správy, nechat vypracovat znalecké posudky, expertízy apod.

Za této situace nezbylo, než přisvědčit žalobcům, že se žalovaný neřídil při rozhodování dané věci dlouhodobě zastávaným právním názorem krajského soudu, (např. v rozsudku ze dne 29. 4. 2008, č.j. 30 Ca 11/2008-34). Naposledy v rozsudku ze dne 31. srpna 2009, jemuž ovšem z důvodu mezery v zákoně přezkoumávané rozhodnutí předcházelo. V důsledku toho žalovaný ani zákonu odpovídajícím způsobem nezjišťoval, zda je komunikace v bývalém areálu ZZN v Rychnově nad Kněžnou vůbec schopna pojmout uvažovaný provoz, a to s ohledem na jeho dosavadní využití, respektive nakolik či zda vůbec ovlivní provoz STK stávající stav a podnikatelské aktivity v něm. Již jen v důsledku toho je však rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné.

A zde se musí krajský soud opakovat, že samotná existence veřejně přístupné pozemní komunikace v místě zamýšlené stavby ještě neznamená, že ji lze bez dalšího povolit, aniž by bylo ověřeno, zda má taková komunikace zároveň i parametry schopné uspokojit potřebu nejen stávajícího, ale i budoucího provozu té které stavby. Za příklad toho krajský soud uváděl již v rozsudku ze dne 29. 4. 2008, č.j. 30 Ca 11/2008-34, těžbu v lomu, kterou by také nebylo možno povolit, ačkoliv by lom navazoval na pozemní komunikaci, pokud by taková komunikace neumožňovala v důsledku svých parametrů odvoz vytěžené horniny nebo by vedla zástavbou, ohroženou provozem těžkých vozidel ve své statice apod., a to do doby vyřešení těchto otázek.

pokračování 30Ca 75/2 009

S otázkou připojení stavby na pozemní komunikaci ve smyslu citovaného ustanovení § 9 vyhl. č. 137/1998 Sb. se proto bude muset žalovaný znovu v dalším řízení vypořádat, a to v intencích výše uvedeného. Přitom bude muset vzít v úvahu všechny návrhy na důkazy, které v něm účastníci řízení učiní a vypořádat se s nimi zákonným způsobem. Tedy z odůvodnění rozhodnutí bude muset být seznatelné, proč správní orgán považoval ty které návrhy na provedení důkazu za zbytečné (zde má krajský soud na mysli zejména neodůvodněné odmítnutí provedení důkazu výše zmíněným znaleckým posudkem), které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (viz § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Těmto požadavkům zůstal žalobce hodně dlužen, když neakceptaci znaleckého posudku předloženého žalobcem a) k provedení důkazu neodůvodnil v souladu s uvedeným.

Dlužno přitom poznamenat, že právní názor krajského soudu o nutnosti zkoumat kapacitu přípojné komunikace shledal správným i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. května 2010, č.j. 8 As 66/2009-175. Danou otázku je přitom třeba posoudit podle vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění platném k okamžiku zrušení bývalého stavebního zákona zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). V tom žalovaný nechyboval na rozdíl od použití obecného procesního předpisu.

V této souvislosti totiž krajskému soudu neušlo, že žalovaný postupoval při svém rozhodování podle neplatného procesního předpisu, tedy namísto podle nyní účinného zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), podle dřívějšího zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. K tomuto závěru krajský soud dospěl na základě § 179 správního řádu, podle něhož má správní orgán postupovat podle dosavadního procesního předpisu pouze tehdy, nebyla-li věc pravomocně skončena před účinností nového správního řádu nebo bylo-li rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání před účinností nového správního řádu a nebo při výkonu rozhodnutí zahájeném před účinností nového správního řádu. Ani jedna z těchto tří situací v daném případě nenastala. Naopak žalovaným rozhodnutím bylo řízení o povolení stavby pravomocně skončeno, když předtím se tak stalo již i rozhodnutími Městského úřadu, odboru výstavby, Rychnov nad Kněžnou ze dne 10. srpna 2007, č.j.: Výst. 11/2005-Po, a žalovaného ze dne 21. ledna 2008, zn. 15947/UP/2007/Kd. Z výkladu § 179 odst. 1 správního řádu a contrario nevyplývá nic jiného, než že po zrušení pravomocného správního rozhodnutí, k němuž došlo již za účinnosti správního řádu (což je i daný případ), se v dalším řízení postupuje podle nynějšího správního řádu.

Na základě shora uvedeného ovšem krajskému soudu nezbylo, než konstatovat, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a že žalovaný podstatným způsobem porušil i ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Na těchto závěrech nemohlo nic změnit ani vyjádření zúčastněné osoby X k žalobám, když jí zmiňované okolnosti nemohly nic změnit na tom, že se žalovaný neřídil právním názorem krajského soudu a nepostupoval v souladu s nynějším

pokračování 30Ca 75/2 009

správním řádem. Pokud pak hodnotila obsah a správnost zmiňovaného znaleckého

posudku, třeba poznamenat, že dosud nebyl podkladem rozhodnutí a že stejně tak nebyla řádně posuzována ani otázka kapacity komunikace v areálu. Jinými slovy, závěry o těchto věcech jsou otevřené, přičemž krajskému soudu v této fázi řízení nepřísluší je jakkoliv věcně hodnotit s ohledem na koncepci správního soudnictví, založeného na subsidiaritě ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob.

Vzhledem k tomu krajský soud žalované rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a písm. c) a § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení (viz § 78 odst. 3 a 4 s.ř.s). V něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.).

Náklady žalobců označených písm. a) a b) spočívaly v náhradě soudních poplatků po 2.000,-- Kč, odměnách advokátů za dva úkony právní služby při zastupování po 2.100,-- Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 9 odst.3 písm.f/ ve spojení s § 7 vyhl. č.

177/1996 Sb.) a náhradách hotových výdajů za dva úkony po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Náhrada nákladů řízení jednoho žalobce tak činila úhrnem 6.800,-- Kč. Protože zástupci obou žalobců doložili, že jsou plátci daně z přidané hodnoty, byla jim k tomu podle § 57 odst. 2 s.ř.s. připočtena ještě výše této daně (20%) z odměny za zastupování a paušálních částek ve výši 960,-- Kč, takže jejich celkové náhrady činí po 7.760,-- Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroků IV. a V. tohoto rozsudku zástupcům žalobců, neboť jsou advokáty (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 60 odst. 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. O toto zákonné ustanovení se opírá výrok VI., podle něhož nemá právo na náhradu ani žalobkyněc) ani žalovaný.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 27. října 2010 JUDr. Jan Rutsch, v. r .

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru