Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 38/2011 - 51Rozsudek KSHK ze dne 21.09.2012

Prejudikatura

6 A 76/2001 - 96


přidejte vlastní popisek

30Af 38/2011-51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně: SAZKA sázková kancelář, a. s., se sídlem K Žižkovu 851, Praha 9, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2011, čj. 13619/MJ/2011-2, takto:

I. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč do

jednoho týdne od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 25. 7. 2011, čj. 13619/MJ/2011-2, se

zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce

3.000,- Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobkyně, resp. jejího procesního předchůdce, proti platebnímu výměru ze dne 4. 4. 2011, čj. Ek/Du/147/4/22, vydanému Městským úřadem Jičín, rozhodl tak, že tento platební

Pokračování 30Af 38/2011

výměr prohlásil ve smyslu ustanovení § 105 odst. 2 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), za nicotný, a to pro vadu, jež ho činí právně neuskutečnitelným.

Svůj postup žalovaný zdůvodnil tím, že správce poplatku uvedl ve výroku platebního výměru pouze období, za která byl místní poplatek vyměřován a jeho celkovou výši. Výrok tak dostatečně nevymezil ukládanou platební povinnost, neboť zcela postrádal specifikaci konkrétních jiných technických herních zařízení, za která je poplatek vyměřován. Dle jeho názoru nebylo možno tuto vadu rozhodnutí prvoinstančního orgánu zhojit za použití § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu, neboť z rozhodnutí ministerstva financí, které žalobce na základě výzvy správce poplatku předložil, vyplývá, že na území města Jičín bylo povoleno nikoliv osm, ale deset kusů jiných technických herních zařízení. Žalovaný uzavřel, že uvedené pochybení je natolik intenzívní vadou, že platební výměr nelze považovat za zákonné rozhodnutí.

Včas podanou žalobou se žalobkyně, resp. její procesní předchůdce, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení. Namítla, že předmětný platební výměr je v rozporu se zákonem, avšak nikoliv nicotný. Byť není z výroku zřejmé, za co má být částka vlastně hrazena, právní uskutečnitelnost tady existuje, neboť je ukládána povinnost zaplatit určitou konkrétní částku ve stanovené lhůtě. O právní neuskutečnitelnost by dle jejího názoru šlo zejména tehdy, pokud by měl adresát rozhodnutí plněním uložené povinnosti porušit právní předpisy.

Žalobkyně, resp. její procesní předchůdce, dodala, že uplatnění této žaloby se může jevit jako nadbytečné, když došlo k autoritativnímu potvrzení neplatnosti správního aktu, proti němuž se bránila. Jejím hlavním cílem však je získat přístup k Ústavnímu soudu za účelem kontroly ústavnosti zákona, jehož bylo v dané věci použito, přičemž prohlášení nicotnosti platebního výměru znamená pro žalobkyni oddálení tohoto cíle.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Setrval na názoru, že důvody vyslovení nicotnosti v dané věci existují. Rozhodnutí správce poplatku zcela postrádalo označení předmětu místního poplatku, když nebyla identifikována jiná technická herní zařízení, za která je místní poplatek vyměřován. Sice byla stanovena poplatková povinnost, ale nebylo stanoveno, čeho se týká a z jakého titulu bylo k jejímu stanovení přikročeno. Plnění povinnosti na základě takového rozhodnutí by tak bylo zcela v rozporu s právními předpisy, proto je platební výměr právně neuskutečnitelný.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když s tímto postupem účastníci výslovně souhlasili. Krajský soud přitom dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou.

Pokračování 30Af 38/2011

Z předloženého správního spisu je zřejmé, že žalobkyně, resp. její procesní předchůdce, zaslala Městskému úřadu Jičín (dále také jen „správce poplatku“) dne 29. 9. 2010 v reakci na jeho upozornění o schválení nové vyhlášky města č. 4/2010 ohlášení uvedení do provozu koncových zařízení centrálního loterního systému STARPORT povoleného ministerstvem financí spolu s přílohou č. 1, která obsahovala seznam provozovaných koncových zařízení systému STARPORT – SAZKA, a. s. (celkem 8 zařízení). Následně dne 6. 12. 2010 vyzval správce poplatku žalobkyni, resp. jejího procesního předchůdce, výzvou k ohlášení poplatkové povinnosti ke sdělení údajů potřebných ke správnému vyměření místního poplatku. Po obdržení jeho vyjádření k této výzvě obsahující i rozhodnutí ministerstva financí o schválení provozování a umístění nových IVT v herních střediscích pak správce poplatku vydal dne 4. 4. 2011 platební výměr čj. Ek/Du/147/4/22, jímž žalobkyni, resp. jejímu procesnímu předchůdci, uložil povinnost zaplatit místní poplatek ve výši 40.000,- Kč za IV. čtvrtletí 2010 a ve výši 40.000,- Kč za I. čtvrtletí 2011. V jeho odůvodnění poukázal na podané ohlášení o uvedení do provozu koncových zařízení centrálního loterního systému ze dne 29. 9. 2010 a jeho přílohu č. 1, ve které bylo přiznáno provozování 8 kusů koncových zařízení systému STARPORT – SAZKA, a. s.

Proti zmíněnému platebnímu výměru podala žalobkyně, resp. její procesní předchůdce, odvolání, v němž byly vzneseny námitky nejen ohledně vad ve výrokové části a jeho řádného odůvodnění, ale byla namítána i protiústavnost zákonného základu vyhlášky města. Žalovaný jako odvolací orgán následně platební výměr napadeným rozhodnutím prohlásil za nicotný ve smyslu ustanovení § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu, neboť shledal takovou vadu jeho výroku, že jej činila právně neuskutečnitelným.

Ustanovení § 105 odst. 2 daňového řádu stanoví, že rozhodnutí je nicotné, pokud: a) správce daně nebyl k jeho vydání vůbec věcně příslušný, b) trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, nebo c) je vydáno na základě jiného nicotného rozhodnutí vydaného správcem daně. Nicotnost rozhodnutí zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv, správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který rozhodnutí vydal (odstavec prvý téhož ustanovení).

Z uvedeného vyplývá, že za nulitní je nutné považovat ta rozhodnutí, která byla vydána správcem daně, který k tomu nebyl vůbec příslušný, tzn. že byl v dané věci absolutně věcně nepříslušný. Nicotná jsou rovněž rozhodnutí, která jsou zjevně zmatečná (trpí zásadními vnitřními rozpory, značnou mírou neurčitosti nebo jsou zcela nesmyslná) nebo ta, která požadují plnění, které je protiprávní, trestné nebo absolutně nemožné. Za nicotná je pak nutno považovat i ta rozhodnutí, která už ani po formální stránce nevzbuzují zdání individuálního správního aktu, tj. např. při absolutním nedostatku formy apod. Za nicotná je dále nutno považovat i rozhodnutí, která jsou sama o sobě perfektní, avšak vychází (navazují) z rozhodnutí, která nicotná jsou. Jde tak např. o rozhodnutí odvolacího orgánu, který rozhodoval ve věci odvolání proti rozhodnutí, které se později ukázalo nicotným. Prohlášení nicotnosti uskutečňuje správce daně buď na základě vlastních poznatků, nebo z podnětu jiného Pokračování 30Af 38/2011

správce daně či jiné osoby, kterou může být jak daňový subjekt, tak i např. třetí osoba. Z uvedeného je tedy zřejmé, že nicotností (nulitou) rozhodnutí je třeba rozumět případy, kdy rozhodnutí (správní akt) trpí takovými závažnými vadami, které mají za následek, že ve skutečnosti správní akt vůbec nevznikl, v důsledku čehož z něho pro adresáta nevyplývají žádná práva a povinnosti. Je vyhrazena pro ojedinělé případy a je výjimkou ze zásady presumpce správnosti správního aktu.

Žalovaný prohlásil platební výměr ze dne 4. 4. 2011, čj. Ek/Du/147/4/22, za nicotný pro vadu, která jej měla činit právně neuskutečnitelným. Krajský soud se s tímto jeho postupem a závěrem neztotožňuje. Žalovaný totiž tuto vadu spatřoval v tom, že výrok platebního výměru postrádal specifikaci konkrétních technických herních zařízení, za která byl poplatek vyměřen. Právně či fakticky neuskutečnitelnými rozhodnutími však právní věda rozumí taková rozhodnutí, jejichž výkon by znamenal spáchání protiprávního, deliktního, či dokonce trestného jednání, která by ukládala objektivně nesplnitelné povinnosti či jinak nemožné plnění, v nichž by neexistoval vůbec skutkový základ (byla by bezobsažná), povinnosti by byly (nejen v důsledku absolutního omylu) adresovány neexistujícím subjektům nebo subjektům, které jejich nositeli vůbec nemohou být nebo přestaly být apod. Z uvedeného je zřejmé, že předmětný platební výměr v posuzované věci právně neuskutečnitelným ve smyslu ustanovení § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu není.

Pokud jde o samotnou určitost vymezení ukládané povinnosti, předmětným platebním výměrem byla uložena individuálně určenému subjektu konkrétní povinnost zaplatit místní poplatek, přičemž v jeho výroku byla konkretizována výše poplatku, období, za které byl uložen, lhůta splatnosti a č. účtu, na nějž měla být částka zaplacena. Odůvodnění pak obsahuje poukaz na ohlášení ze dne 29. 9. 2010 a jeho přílohu č. 1, v níž je uveden seznam provozovaných 8 kusů koncových zařízení systému STARPORT – SAZKA, a. s. Dle názoru krajského soudu tak při zohlednění záhlaví, výroku a odůvodnění nelze označit platební výměr ani za natolik neurčitý, že by takový důvod, tj. značná míra neurčitosti platebního výměru, způsoboval jeho nicotnost.

Jestliže sám výrok platebního výměru, jak uvedl žalovaný, dostatečně nevymezuje ukládanou povinnost tím, že postrádá specifikaci konkrétních technických herních zařízení, za která byl poplatek vyměřen, pak bylo v jeho pravomoci v rámci odvolacího řízení změnit, resp. doplnit, výrok rozhodnutí tak, aby nemohla vzniknout případná nežádoucí nejasnost v tom, kterých osmi technických herních zařízení (z deseti ministerstvem financí na území města Jičín povolených) se vyměřený místní poplatek týká. Ostatně sám žalovaný v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že jím zjištěné pochybení je takovou vadou, že „platební výměr nelze považovat za zákonné rozhodnutí“. Je tedy nutno rozlišovat mezi nezákonností a nicotností rozhodnutí, přičemž jak vyplývá ze shora uvedeného, nicotnost je podstatně závažnější vadou rozhodnutí a s jinými důsledky než nezákonnost. Na rozdíl od nicotnosti může správce daně, příp. odvolací orgán, nezákonnost napravit jak v odvolacím řízení, tak i po skončení řádného daňového řízení (např. v řízení přezkumném).

Pokračování 30Af 38/2011

Krajský soud tedy ve světle žalobních námitek uzavírá, že předmětný platební výměr není rozhodnutím nicotným, neboť netrpí natolik intenzivními vadami, které by měly za následek jeho faktickou neexistenci (tj. že ve skutečnosti vůbec nevznikl), ve smyslu shora uvedeném.

S ohledem na shora uvedené krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán shora vysloveným právním názorem (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.).

Žalobkyně uvedená v záhlaví tohoto rozsudku vstoupila v průběhu soudního řízení na místo dosavadního účastníka řízení – žalující strany, tj. insolvenčního správce společnosti SAZKA, a. s., na něhož se vztahovalo osvobození od soudního poplatku. Na nového účastníka řízení, tj. společnost SAZKA sázková kancelář, a. s., se však již stejné osvobození od soudního poplatku nevztahuje, proto jí musela být uložena povinnost poplatek uhradit, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.

Výrok o nákladech řízení (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku) se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, krajský soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 21. září 2012 JUDr. Jan Rustch, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru