Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 3/2010 - 37Rozsudek KSHK ze dne 25.01.2011

Prejudikatura

9 As 66/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

30Af 3/2010-37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: V. T. M., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem AK v Brně, Příkop 6, PSČ 602 00, proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové, PSČ 501 01, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 5607/07-066100-021, t a kto :

I. Rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 24. listopadu 2009,

sp. zn. 5607/07-066100-021, se zrušuje a věc se žalovanému vrac í

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13.503,--Kč

k rukám Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta se sídlem AK v Brně, Příkop 6, PSČ 602

00, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Pokračování 30Af 3/2010

Žalovaným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Hradec Králové (dále jen „celní úřad“) ze dne 7. září 2009, sp. zn. 5607/07-066100-021, č.j. R-9704/2009-066100-21, jímž mu byla uložena pokuta ve výši 10.000,--Kč za to, že dne 18. května 2007 v prodejně na adrese T.G.M., K., skladoval a nabízel k prodeji obuv obsahující takové provedení čtyř diagonálních pruhů, které bylo lehce zaměnitelné s ochrannou známkou firmy ADIDAS AG, a toto potvrzeno. Uvedeným jednáním měl totiž žalobce vyvolat podle celního úřadu u spotřebitelů snadnou zaměnitelnost jím nabízeného zboží s výrobky obchodní společnosti ADIDAS AG a tím porušit § 8 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v tehdy platném znění (dále jen „ZOS“), a to způsobem uvedeným v jeho odstavci 2. Zároveň mu celní úřad uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,--Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Odůvodnil je v podstatě následujícím způsobem.

Konstatoval v něm, že se žalobce dopustil správního deliktu dle § 8 odst. 2 ZOS, když nabízel k prodeji padělky bot obchodní společnosti Adidas, na nichž byly 4 svislé pruhy, vyvolávající dojem geometrického obrazce 3 pruhů, které jsou pro výrobky firmy Adidas dominantní. Žalovaný se přitom ztotožnil s celním úřadem v závěrech, že jejich způsob provedení „může snadno vyvolat u průměrného spotřebitele dojem, že se jedná o výrobek opatřený ochrannou známkou firmy ADIDAS AG“. A pokračoval, že:

„Průměrný spotřebitel je takový spotřebitel, který je přiměřeně dobře informovaný a opatrný, který zároveň nějak vnímá, ale příliš nestuduje, co mu je nabízeno a který neanalyzuje obchodní značku do detailů a není proto vždy schopen odlišit plagiát od originálu. V tomto konkrétním případě si průměrný spotřebitel, na základě všude přítomné reklamy na jakékoliv výrobky firmy ADIDAS AG a tedy její nesporné celosvětové věhlasnosti, spojí výrobek opatřený více diagonálními rovnoběžnými pruhy a stejné šířce a umístěné shodně daleko od sebe, v tomto případě v kontrastní barvě vůči podkladu, s výrobky firmy ADIDAS AG a již dále nerozlišuje, zda se jedná o pruhy tři nebo čtyři. Vzhledem k tomu, že nabízená obuv není určena úzkému specializovanému okruhu spotřebitelů (např. úzké skupině profesionálních sportovců), není její potencionální kupující – průměrný spotřebitel schopen rozlišit nabízenou obuv podle takových detailů jako je např. provedení pruhů, různé provedení prošití, bandážování, připevnění podešve ke špičce boty apod..“

Žalovaný dále zmínil, že otázka, zda kontrastní provedení čtyř pruhů porušuje práva k ochranné známce o třech pruzích, již byla několikrát pravomocně rozhodnuta soudy České republiky, a to vždy ku prospěchu firmy ADIDAS, přičemž upozornil i na rozsudek Evropského soudního dvora č. C-408/01. Dodal, že odvolatelovo stanovisko k zaměnitelnosti předmětného zboží s výrobkem firmy ADIDAS není odůvodněno a že je jako celek povrchní a nekvalifikované. Naopak celní úřad se s touto otázkou dle žalovaného dostatečným způsobem vypořádal a správně vyhodnotil všechny podklady, když učinil závěr, že na předmětném zboží je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení zaměnitelné s ochrannou

Pokračování 30Af 3 /2010

známkou. Žalovaný se ztotožnil i s výší uložené pokuty a uzavřel, že v postupu

celního úřadu neshledal pochybení, na základě nichž by bylo možno odvoláním napadené rozhodnutí zrušit.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou, v níž navrhoval zrušit jak je, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, které mu předcházelo, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že je žalované rozhodnutí založené na nesprávném právním posouzení věci. Rozporoval přitom závěry celních orgánů o údajné zaměnitelnosti nabízené obuvi s výrobky firmy ADIDAS AG s tím, že neobsahovaly ani jeden ze znaků shodných s některou značkou chráněnou zákonem o ochranných známkách, přičemž řada z nich byla označena názvem bez zákonné ochrany slovy „SAMLUX“,“bang-shoes“, „Ballgame“, „dong“ či „donk“. Podle žalobce tak nebylo možno dojít k závěru, že by jeho zboží bylo zaměnitelné se zbožím společnosti ADIDAS AG. Navíc zboží prodávané ve stánkovém prodeji je podle žalobce obecně považováno za levné a méně kvalitní a rozhodně je spotřebitel nemá za zboží značkové, a to ani v případě skutečně markantního opisu loga některé renomované značky, což není daný případ. Navíc šlo o zboží prodávané občanem Vietnamské socialistické republiky. Konečně pak žalobce rozporoval nejednoznačný výrok prvoinstančního správního rozhodnutí s tím, že nedostojí požadavkům na něj kladeným ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

Žalobce se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 17. března 2010. K námitkám žalobce uvedl, že otázku „značkovosti“ zboží nelze spojovat s cenou, se stánkovým prodejem ani národností prodejce, neboť jsou známy prodejní akce, při nichž je nabízeno značkové zboží s výraznými slevami. Otázku zaměnitelnosti předmětného zboží přitom celní úřad podle žalovaného dostatečným způsobem odůvodnil. Vzhledem k tomu navrhoval žalobu zamítnout.

K projednání žaloby nařídil krajský soud na den 18. ledna 2011 jednání, při němž setrvali účastníci řízení na svých dosavadních stanoviscích. Poté krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Žalobci byla uložena podle § 24 odst. 1 ZOS pokuta ve výši 10.000,--Kč za klamání spotřebitele nabídkou zboží porušujícího práva duševního vlastnictví způsobem stanoveným v § 8 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Celní úřad k tomu v podstatě uvedl, že žalobce nabízel k prodeji padělky bot obchodní společnosti Adidas AG, neboť na nich byly 4 svislé pruhy vyvolávající dojem geometrického obrazce 3 pruhů, které jsou pro výrobky této firmy dominantní. Předmětná obuv tak vytvářela podle celního úřadu asociaci se zaregistrovanou značkou firmy Adidas, v důsledku čehož ji bylo možno zaměnit s originálními výrobky této firmy. Žalobce tak prý klamal spotřebitele nabídkou padělků.

Žalobce v odvolání proti rozhodnutí celního úřadu mimo jiné namítal, že předmětné zboží není zaměnitelné s jiným, neboť žádná z položek zboží, popsaných Pokračování 30Af 3 /2010

celním úřadem, nejen že neobsahuje název obchodní společnosti Adidas, ale řada

z nich obsahuje dokonce jiné slovní označení, přičemž na obuvi jsou 4 svislé pruhy. Zvláště pak poukazoval na absurditu závěru o zaměnitelnosti daného zboží z hlediska spotřebitele, a to s ohledem na místo prodeje a zažitý hodnotící závěr kupujících k počtu pruhů na obuvi a jiném zboží nabízeném na tržnicích ve stánkovém prodeji vietnamské komunity, který se stal natolik známý, že našel odraz i v anekdotách na toto téma. Právě z toho dovozoval, že ani u spotřebitele „podprůměrné inteligence“ nemůže být takové zboží zaměnitelné.

Stěžejní otázkou bylo, zda v přezkoumávané věci skutečně mohlo dojít ke klamání spotřebitele v souvislosti s tím, že žalobce nabízel k prodeji obuv zaměnitelnou podle celních orgánů s výrobky firmy Adidas či nikoliv. Celní úřad spojil tuto otázku s vizuálním hlediskem. V odůvodnění rozhodnutí popsal v jedenácti bodech vzhled předmětné obuvi, citoval ze ZOS definici zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví (padělku) a poté uzavřel, že „veškeré předmětné zboží jsou padělky, neoprávněně označené symboly zaměnitelnými s ochrannými známkami výše zmíněné společnosti“. Z toho dále dovodil, že když žalobce „v postavení prodávajícího skladoval a nabízel k prodeji předmětné zboží porušující některá práva duševního vlastnictví, klamal tím spotřebitele a dopustil se porušení ustanovení § 8 odst. 1 ZOS, způsobem uvedeným v ustanovení § 8 odst. 2 ZOS.“

K námitce týkající se zaměnitelnosti zboží žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl (strana druhá dole), že celní úřad tuto otázku posoudil. Dále k tomu dodal, že otázku, zda „kontrastní provedení čtyř pruhů porušuje práva k ochranné známce tři pruhy, byla již několikrát pravomocně rozhodnuta soudy ČR a vždy ku prospěchu firmy ADIDAS.“ V této souvislosti žalovaný upozornil i na rozsudek Evropského soudního dvora týkající se dané problematiky, přičemž konstatoval, že se celní úřad s namítanou zaměnitelností předmětného zboží s výrobkem firmy ADIDAS obsáhle a dostatečným způsobem vypořádal. Více k povaze nabídky bot žalobcem neuvedl. Přičinil jen závěry ohledně vnímání této skutečnosti průměrným spotřebitelem, a to ve vazbě na možnou zaměnitelnost zboží, jak již výše rozvedeno.

To byl jistě správný směr, neboť pro naplnění zákazu klamání spotřebitele dle § 8 odst. 1 ZOS nestačilo jen zjištění, zda je to které zboží padělkem, nýbrž k němu musela přistoupit ještě jistá interakce, na základě níž musel mít kupující zato, že kupuje výrobek jiné firmy, než tomu ve skutečnosti bylo. Hodnocení této otázky žalovaným je ale vnitřně rozporné. Na jedné straně totiž konstatuje, že průměrný spotřebitel je „dobře informovaný a opatrný“ (o čem a v jakém směru již řečeno není), přičemž na druhé straně o něm mluví jako o subjektu, který “příliš nestuduje, co mu je nabízeno“. Takovéto závěry je možno vyložit různě, nejen tak, že není opatrný a informovaný, ale naopak i tak, že je obezřetný natolik, že odliší padělky od značkového zboží nebo i tak, že spotřebitel nakupuje na tržnici proto, že mu je vlastně jedno, co kupuje, hlavně aby to nebylo drahé. Takovéto odůvodnění trpí vnitřním rozporem, a již jen z tohoto důvodu dlužno konstatovat, že možnost tvrzené záměny předmětného zboží, respektive překročení zákazu klamání spotřebitele žalobcem, nebyla žalovaným řádně odůvodněna.

Pokračování 30Af 3/2010

Krom toho však bylo povinností žalovaného zhodnotit i další souvislosti významné pro závěr v této věci, a to dokonce bez ohledu na to, zda byly žalobcem namítány či nikoliv. Vždyť jde o sankci trestní povahy. Zejména se však měl žalobce vypořádat s odvolacími námitkami zpochybňujícími klamání spotřebitele spojujícími nezaměnitelnost zboží s místem prodeje a prodejcem samotným. Žalobce je ostatně dále rozvinul v žalobě samotné, když namítal, že si v těchto situacích běžný kupující rozhodně nemyslí, kupuje-li na tržnici zboží od občana Vietnamské socialistické republiky, že se jedná o značkové zboží. Těmito odvolacími námitkami se však žalovaný vůbec nezabýval, stejně jako ani okruhem subjektů, kteří v tržnicích a stáncích vietnamské komunity nakupují a proč. Pominul tak zažité společenské povědomí české veřejnosti o povaze a charakteru prodeje vietnamských obchodníků, které si již dokonce našlo odezvu i v českém humoru („čím více proužků, tím více Adidas“), o aktivitách vietnamských prodejců a s nimi spojeném očekávání u nich kupujících osob ve vztahu ke kvalitě nabízeného zboží, jeho ceně atd. Přitom jde o fenomén zažitý ve zdejší společnosti po dobu delší jak 20-ti let, navíc tak často předváděný v hromadných sdělovacích prostředcích, že zprávy o jisté podřadnosti jimi prodávaného zboží, zhusta nejasného původu, snad nemohl uniknout pozornosti většině průměrných spotřebitelů.

Žalovaný dále zcela pominul žalobcovu odvolací námitku, že předmětná obuv neporušovala práva duševního vlastnictví, že se nejednalo o padělky. Přešel ji totiž pouze tím, že obecně odkazoval na výsledky soudních sporů, jejichž předmětem bylo, zda „kontrastní provedení čtyř pruhů porušuje práva k ochranné známce tři pruhy“, aniž by svým závěrům v tomto směru podrobil konkrétní obuv, za jejíž skladování a nabídku k prodeji byl žalobce postižen. Žalobce přitom navíc namítal, že na botách nejen že nebyly nápisy Adidas, tak typické pro tuto značku, ale že na některých z nich (na celkem 36 párech) byly i nápisy zcela jiné. Žalovaný tak nehodnotil samostatně fyzický vzhled předmětné obuvi a nemohl tak ani řádně posoudit, zda došlo k porušení práva duševního vlastnictví a klamání spotřebitele.

Soudu samozřejmě nepřísluší přehodnocovat a vyvozovat ze stejných premisů jiný závěr a postavit tak vedle hodnocení správního orgánu hodnocení vlastní, nýbrž přezkoumává pouze to, zda správní uvážení nevybočilo ze zákonem stanovených mezí a zda bylo učiněno na základě všech potřebných podkladů a skutečností. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo. Ze žalovaného rozhodnutí totiž není patrno, proč žalovaný považoval odvolací námitky, týkající se správního uvážení o možném klamání kupujícího (uvedené výše) za liché, neboť se jimi vůbec nezabýval (námitky týkající se jiného grafického a slovního označení, osoby prodejce, místa prodeje). Tímto opomenutím ale způsobil, že žalované rozhodnutí je nepřesvědčivé a uvedené správní uvážení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nedostatky tohoto typu přitom není možno odstranit dodatečnou argumentací ve vyjádření k žalobě, jak se o to žalovaný nepřesvědčivě snažil. Dlužno přitom poznamenat, že nebylo povinností žalobce předkládat důkazy o tom, že jeho zboží je nezaměnitelné. Prokázat subjektu spáchání deliktního jednání je vždy věcí správního orgánu, a to z úřední povinnosti. Pokračování 30Af 3 /2010

Vzhledem k uvedenému krajskému soudu nezbylo, než žalované rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušit a věc žalovanému vrátit v souladu s § 78 odst. 4 citovaného předpisu k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný vázán právními názory krajského soudu vyjádřenými v tomto rozsudku, tedy odstraní vytýkané nedostatky a ve věci znovu rozhodne (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.). Bude mít přitom na paměti, že má-li být žalobce potrestán za klamání spotřebitele, tak že důkazní řízení musí být zaměřeno právě na daný konkrétní skutek. Ostatně správní rozhodnutí je individuálním správním aktem a nelze je odůvodňovat odkazy na rozhodnutí v jiných věcech. Před novým rozhodnutím ve věci bude třeba též vyjasnit smysl žalobní námitky uvedené pod bodem III. žaloby, týkající se výroku prvoinstančního správního rozhodnutí, neboť je formulována tak, že z ní není zřejmé, co jí vlastně žalobce sledoval.

Žalobce měl ve věci úspěch, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch neměl. Náklady žalobce spočívaly v náhradě soudního poplatku 2.000,--Kč, odměně advokátky za tři úkony právní služby při zastupování (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu, replika k vyjádření žalovaného - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 2.100,--Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ ve spojení s § 7 cit. vyhl.) a v náhradách jeho hotových výdajů za tři úkony po 300,--Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), jízdném za cestu z Brna k procesnímu soudu a zpět (celkem 286 km) ve výši 1.590,--Kč a náhradě za promeškaný čas touto cestou za celkem 8 půlhodin ve výši 800,--Kč (§§ 13 odst. 1 a 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak činila úhrnem 11.590,--Kč. Protože je ale zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, jak řádně doložil, byla k uvedené částce podle § 57 odst. 2 s.ř.s. ještě připočtena výše této daně (20%) z odměny za zastupování a paušálních částek ve výši1.918,--Kč, takže celková výše náhrady nákladů řízení činí 13.508,--Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupci žalobce, neboť je advokátem ( viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.). O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 25. ledna 2011 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru