Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 25/2010 - 104Rozsudek KSHK ze dne 29.04.2011

Prejudikatura

5 Afs 161/2004

9 Afs 3/2010 - 58

9 Afs 88/2008 - 99

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 56/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30Af 25/2010-104

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně obchodní společnosti Mr. Tobacco s.r.o., se sídlem Malá Strana 143, Stěžery, zast. JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. února 2009, č.j. 1616/2009-060100-21, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. února 2009, č.j. 1616/2009-

060100-21, se zrušuje a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení

10.592,-- Kč do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k

rukám jejího zástupce JUDr. Václava Hodana, advokáta se sídlem

Praha 2, Wenzigova 5.

Odůvodnění:

Žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti rozhodnutí – platebnímu výměru Celního úřadu Hradec Králové ze dne 2. září 2008, č.j. 9128/08-066100-024, kterým celní úřad vyměřil žalobkyni spotřební daň

pokračování 30Af 25 /2010

z tabákových výrobků dle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), ve výši 8.384,-- Kč.

Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včas podanou žalobou. Namítla, že rozhodnutí celních orgánů byla vydána v rozporu s ustanovením čl. 2, čl. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s § 2 odst. 1, 2 a 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Jejich vydání měla předcházet procesní pochybení a nerespektování zásad daňového řízení (jako příklad uvedla zásadu zákonnosti, zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu součinnosti). Celní orgány dle žalobkyně nezjistily skutkový stav věci a ani se o to nesnažily. Žalovaný se dále neměl vypořádat v napadeném rozhodnutí se všemi odvolacími námitkami.

Žalovanému se dle žalobkyně nepovedlo přesvědčivým způsobem vyvrátit její tvrzení, že předmětný výrobek GOLEM směs Extra je tabákovou surovinou, která nemá charakter vybraného výrobku ve smyslu § 101 zákona o spotřebních daních a nepodléhá tedy spotřební dani. Důkazy, které žalobkyně na podporu svého tvrzení předložila, celní orgány bezdůvodně vyloučily a nevypořádaly se s nimi. Dle jejího názoru bylo s odkazem na § 31 odst. 8 písm. b) daňového řádu povinností správce daně, aby svoji právní domněnku, že dotčené zboží je tabákovým výrobkem podléhajícím spotřební dani, prokázal, co se však nestalo.

V návaznosti na to zpochybnila způsobilost celně technických laboratoří (CTL) zkoumat tabákové výrobky. Upozornila, že pokud žalovaný v odůvodnění rozhodnutí deklaruje výstupy z analýz jako nerozhodné pro důkazní řízení, jedná se o zmatečnost způsobující nepřezkoumatelnost postupu celních orgánů.

Žalobkyně dále namítla, že výstupy z CTL jsou nevěrohodné i proto, že při odebrání vzorků postupoval správce daně v rozporu se služebním předpisem SP 41/2004, když vzorky byl odebrány bez vědomí a přítomnosti jejího zástupce a nebyly odebrány ani referenční vzorky pro možnost zpětné kontroly. Není tedy zřejmé, zda CTL zkoumala skutečně autentické zboží a zda vzorek byl odebrán v minimálně stanoveném množství.

V další části žaloby se žalobkyně podrobně zaobírala povahou dotčeného zboží, tedy tabákové směsi GOLEM směs Extra a v souvislosti s tím vytkla celním orgánům, že zcela ignorovaly výsledky posudků soudního znalce Ing. J.

Žalovaný se také neměl vypořádat s tvrzenou nezákonností odběru vzorku z důvodu, že u dotčeného zboží nebyl prováděn ani celní dohled, ani řízení o přidělení celně schváleného určení. Celnímu úřadu bylo vytknuto, že přes žádost žalobkyně vznesenou při jednání dne 25. 8. 2008 neprovedl u ní daňovou kontrolu dle § 16 daňového řádu. Celní úřad tak žalobkyni dle jejího mínění neposkytl dostatečnou součinnost zaručující řádné důkazní řízení a platební výměr vydal mimo zákonný rámec.

V závěru žaloby žalobkyně namítla, že celní orgány postupovaly v řízení v rozporu se zásadou zákonnosti a zásadou dvojinstančnosti řízení, vedeny stanoviskem Generálního ředitelství cel č.j. 1988 z roku 2005. V návaznosti na odvolání také zopakovala, že prodavačka, jejíž výpověď vzaly celní orgány v potaz, sice byla její zaměstnankyní, ale nebyla osobou způsobilou za ní jednat. Proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud jak rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející rozhodnutí správce daně, zrušil pro jejich nezákonnost.

K žalobě podal žalovaný vyjádření. Odkázal se na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí a zdůraznil, že podstatou řádného vypořádání se s důvody opravného prostředku není pouhá reakce odvolacího orgánu na každou větu v tomto prostředku se vyskytující, nýbrž zodpovězení k věci se vztahujících právních otázek vyplývajících z podání účastníka řízení.

V něm bylo podle něj relevantní zodpovědět, zda se jedná o surový tabák či nikoliv a pokud ne, zda je (toliko) způsobilý ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování bez ohledu na formální označení výrobku. Na základě vyřešení těchto otázek pak mohla být zodpovězena i otázka právní – zda takový tabák podléhá či nepodléhá spotřební dani.

Žalovaný dále uvedl, že není pravdou, že se otázkou způsobilosti CTL jako institucí veřejného zkušebnictví nezabýval. Učinil tak na straně páté žalovaného rozhodnutí.

Podrobně se pak vyjádřil k tvrzenému nedodržení postupů stanovených služebním předpisem č. SP 41/2004. Podle jeho názoru v projednávané věci byly při kontrole značení striktně dodrženy postupy při správě spotřebních daních - § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních a § 15 daňového řádu. Tato zákonná úprava přítomnost subjektu při odběru vzorků nevyžaduje. Tuto skutečnost nelze dle názoru žalovaného interpretovat jako „mlčení zákona“, a to takovým způsobem, že pokud nějaká vnitřní směrnice předpokládá (nikoliv vyžaduje) přítomnost subjektu při odběru vzorků, pak jeho nezdůvodněná nepřítomnost může pro správce daně zúžit (omezit) citovanou zákonnou úpravu do té míry, že jeho postup by mohl být označen za nezákonný. V souvislosti s tím odkázal na závěry Krajského soudu v Ostravě obsažené v jeho rozsudku č.j. 22 Ca 275/2007-46.

Namítal, že sama žalobkyně argumentuje odborným posudkem stejné CTL, který byl vypracován na základě analýz prováděných na vzorcích z roku 2002 zajištěných u jiného subjektu než u žalobkyně, u jejichž odběru rovněž nebyla přítomna. Ani v roce 2002 ani v roce 2006 nebyly zkušební metody akreditovány ve smyslu žalobní argumentace, přesto byly tehdy, a měly by být i nyní, přijímány jako průkazné, přičemž se nelišily v podstatě zjištění charakteru tabáku (tabáková drť o různé velikosti tabákových zlomků). Lišily se pouze co do závěrů o vhodnosti tabáku ke kouření a právním hodnocením, které však této laboratoři nepříslušelo. Rozdíly v závěrech o vhodnosti zkoumaného tabáku pak opravdu mohly být způsobeny vývojem zkušebních metod včetně použití jiné pístové plničky (Garant) při pokračování 30Af 25 /2010

plnění cigaretových dutinek. Argumentaci možnou pozdější manipulací s výrobkem,

která by mohla změnit jeho charakter, označil za ničím neodůvodněnou spekulaci, která nemůže být dostatečným důvodem pro zrušení žalovaného rozhodnutí.

Proto žalovaný vyjádřil přesvědčení, že soud může věc projednat a použít rovněž důkaz provedený při veřejném jednání před ostravským krajským soudem ve věci odstranění rozporů mezi posudky, nebo důkaz při jednání provést sám, popř. rovněž k věci vyslechnout pověřeného pracovníka Řízení celně technických laboratoří GŘC, potažmo CTL Praha. Nelze dle něho také přehlédnout, že při kontrole značení dle daňového řádu byly neznačené tabákové výrobky zajištěny žalobkyni za přítomnosti její pracovnice. Právě z tohoto zajištěného zboží byly následně odebrány vzorky, přičemž vzhledem k charakteru výrobku nemůže být ničím nepodložená spekulace na záměnu výrobku důvodná pro zrušení žalovaného rozhodnutí. Pouhá nepřítomnost žalobkyně při samotném odběru vzorků, neobdržení referenční vzorku, nepodepsání protokolu ve smyslu služebního předpisu atd. tak nemůže být dostatečně důvodná pro označení důkazu za získaný nezákonně.

Přitom dle žalovaného opatření přijímaná ke zboží uváděnému do oběhu na základě výsledků analýz vzorků získaných i u jiných subjektů (a třebas i v jiných zemích Společenství) bez vědomí či přítomnosti třetích subjektů nejsou obecně ve správním dozoru ničím neobvyklým včetně dopadů do oblasti správního trestání nebo trestního řízení. Takový postup je běžný např. v rámci dozoru nad obecnou bezpečností výrobků v systému RAPEX nebo zdravotní nezávadností v systému varování ALERT, jak je tento dozor v ČR konán např. ČOI, celními orgány, nebo orgány veterinárního dozoru nad bezpečností potravin. Ani kupříkladu z § 16 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá nutnost přítomnosti kontrolované osoby (postup při odběru, náležitosti protokolu atd.), přičemž pouze na žádost kontrolované osoby se připraví také kontrolní vzorek, jehož jednu část si ponechá kontrolovaná osoba. Žalovaný tak dospěl k názoru, že pokud celní orgány nevybočily ze zákonných mezí, ani z mezí právní úpravy nejbližší, nemůže mít relativní nedodržení postupu dle interní směrnice negativní důsledky pro zákonnost opatřování důkazů.

Pokud žalovaný zmínil v rozhodnutí rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 161/2004-66, pak se to netýkalo aplikace dosavadní právní úpravy správy spotřebních daní na stávající. Byla to z dřívější úřední činnosti žalovaného jediná informace vůbec o nějakém znaleckém posudku (a jeho obsahu), který měl vypracovat znalec Ing. J. J. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uzavřel, že znaleckým posudkem znalce z oboru potravinářství a ochrany přírody nelze vyvrátit závěry kompetentních celních orgánů ve věci zatřídění tabáku pro účely správy spotřebních daní. I žalovaný je toho názoru, že nemá-li znalec specializaci alespoň obecně pro obor tabák, nemá k věci co říci (tehdy, ani nyní). Tak či tak žalobkyně v řízení žádný konkrétní posudek takového znalce neuplatnila.

pokračování 30Af 25 /2010

Žalovaný dále zdůraznil, že v předmětné věci bylo zahájeno a vedeno řádné vyměřovací řízení (nikoliv řízení k doměření), které následovalo po dříve provedené kontrole značení ve smyslu § 115 zákona o spotřebních daních. Institut daňové kontroly vůbec nebyl na místě. Neprovedení daňové kontroly nebylo též odvolací námitkou a tudíž se jí v souladu s § 50 odst. 3 věty první daňového řádu nezabýval.

Nad rámec obsahu přezkoumávaného rozhodnutí není dle žalovaného třeba více rozvádět otázku postavení (způsobilost) zaměstnanců vystupovat (jednat) při kontrole značení (ve vlastním daňovém řízení pak již nebylo jednáno s touto osobou). Navrhl proto, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud následně rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 24. 11. 2009, č.j. 30 Ca 27/2009-37, a to tak, že napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byl jeho názor, že celní úřad postupoval při odběru vzorků z předmětného zboží v rozporu s interním předpisem vydaným Generálním ředitelem Generálního ředitelství cel SPČ 41/2004, a že tato vada řízení byla natolik intenzivní, že ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Ke kasační stížnosti žalovaného však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2010, č.j. 9 Afs 3/2010-58, citovaný rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od něj konstatoval, že procesní pochybení správních orgánů při neumožnění účasti žalobkyně při odběru vzorků zboží nemohlo samo o sobě ovlivnit jejich skutkové závěry a tím ani nemohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného.

Po vrácení věci k dalšímu řízení nařídil krajský soud ve věci znovu jednání na den 26. 4. 2011. Ještě před tímto jednáním předložila žalobkyně písemné stanovisko ze dne 18. 4. 2011, v němž původní žalobní námitky rozvedla. Opětovně namítala, že celní orgány pochybily při odběru vzorků, neboť postupovaly v rozporu s čl. 12 a 14 interního předpisu SPČ 41/2004, čímž způsobily absenci referenčního vzorku pro žalobkyni, které tak bylo znemožněno právo na revizní posudek. Povinnost zajistit referenční vzorek pro kontrolovanou osobu má dle žalobkyně zásadní význam pro možnost uplatnění procesních práv účastníka. Zvláště za situace, kdy předmětné zboží bylo zajištěno a nachází se v dispozici správního orgánu. Navíc celní orgány při odběru vzorků nedodržely ani minimální množství stanovené jejich vnitřním pokynem MP 05-02 (Metodický postup pro odběr vzorků tabáku a tabákových výrobků), a to 200 gramů tabáku pro jedno laboratorní stanovení.

Žalobkyně také rozvinula svoji námitku ohledně porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Spatřovala ji v existenci stanoviska Generálního ředitelství cel č. j. 1988 z roku 2005. Tato instrukce stanovila podřízeným celním orgánům konkrétní postupy ve vztahu k tabáku Golem a César. Dle žalobkyně tato instrukce svým charakterem přesáhla legitimní postup, kterým je metodické řízení ze strany nadřízeného orgánu. Celní orgány se totiž mnohdy při posouzení charakteru předmětných výrobků opíraly pouze o uvedené stanovisko. To přitom nemělo povahu závazného vnitřního normativního aktu celní správy a jeho existence bránila právu účastníků na spravedlivý proces a byla v rozporu s povinností celních orgánů postupovat při kontrolní činnosti a při správním řízení toliko zákonným způsobem.

Pochybení spatřovala žalobkyně také v procesním postupu celních orgánů. Předmětné zboží jimi bylo zajištěno 21. 11. 2006 v rámci nezákonného úkonu. Zboží bylo zajištěno a vzorky z něj odebrány při tzv. místním šetření s odkazem na § 115 zákona o spotřebních daních, resp. § 15 daňového řádu. Jak je zřejmé z protokolu o místním šetření ze dne 21. 11. 2006, č.j. 8496-02/06-0663-024, předmětem místního šetření byla kontrola značení tabákových výrobků dle § 115 zákona o spotřebních daních. V dané věci však dne 21. 11. 2006 nebylo se žalobkyní vedeno řádné daňové řízení ani daňová kontrola. Tehdejší právní úprava kontrolu žalobkyně formou místního šetření bez návaznosti na řádné daňové řízení či daňovou kontrolu neumožňovala. Podklady získané celním úřadem při tomto úkonu tedy byl získány nezákonným způsobem, v rozporu s § 2 odst. 1 a § 31 odst. 4 věty první daňového řádu.

Celní úřad měl dle žalobkyně pochybit také tím, že jí onoho dne nepředestřel své pochybnosti o předmětu kontroly, resp. jí nestanovil přiměřenou lhůtu k odstranění takových pochybností, čímž postupoval v rozporu s § 115 zákona o spotřebních daních a § 15 odst. 7 daňového řádu, neboť kontrolu u žalobkyně prováděly celní orgány v rámci správy daní.

Opakovaně zpochybnila žalobkyně kompetenci celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel, která v uvedené době podle ní neměla akreditaci ke zkoumání tabáku a tabákových výrobků a nelegálně instruovala celní orgány při postupu ohledně výrobků Golem a César. Generální ředitelství cel již v květnu 2005 mělo uvedené výrobky kategorizovat jako tabákový odpad. Výstupy z celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel považovala proto žalobkyně za nevěrohodné. Připomněla rozpor mezi výsledky odborných posudků a to ať už v této věci nebo v řízeních týkajících se jiného zboží. V souvislosti s tím poukázala konkrétně na odborné posudky zn. PH 0110F/05 (podle jehož závěru předmětné zboží tabákovým výrobkem není) a zn. PH 3298/06-422 (podle něhož je tomu naopak). Podle ní je z hlediska právní jistoty neakceptovatelné, aby v hodnocení téhož zboží stejným orgánem došlo k tak zásadnímu obratu, a to za situace, kdy celní orgány hodnověrným způsobem nedokládají důvodnou změnu podmínek či okolností při užitých zkouškách, jež by byly schopné ospravedlnit tak zásadní změnu hodnocení.

Při jednání soudu dne 26. 4. 2011 setrvali účastníci sporu na svých stanoviscích a procesních návrzích. Žalovaný dal soudu ke zvážení, zda žalobkyně ve stanovisku ze dne 18. 4. 2011 neporušila zásadu koncentrace, tedy zda nevznesla žalobní námitky do té doby neuplatněné. Žalobkyně se bránila tím, že pouze rozvedla u upřesnila žalobní námitky vznesené v žalobě.

pokračování 30Af 25 /2010

Krajský soud tedy znovu přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení pode části třetí hlavy první a hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. O věci usoudil následovně.

Předně zdůrazňuje, že se již nezabýval námitkami žalobkyně týkajícími se nezákonnosti odběru vzorků a skutečností, že k němu došlo bez jejího vědomí a přítomnosti. Touto problematikou se zabýval obšírně Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého shora citovaného rozsudku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí krajský soud vyjímá : „Závěr krajského soudu o tom, že „pro zachování autentických vlastností vzorku je totiž rozhodný nejen samotný odběr vzorku, ale též v jakém obalu je uchováván,skladován, převážen či je s ním jinak manipulováno“, jde zcela nad rámec jím shledaných procesních pochybení a s takovým závěrem se zdejší soud neztotožňuje. Naopak je toho názoru, že na charakter odebraného vzorku zboží nemohla mít vliv toliko prostá neúčast žalobce při odběru vzorků zboží. K učinění takového závěru totiž nepostačují pouze hypotetické pochybnosti o nesprávné manipulaci se vzorkem, nýbrž pochybnosti opodstatněné. Krajský soud neuvedl, jakým způsobem mohla být ovlivněna kvalita odebraných vzorků zboží nepřítomností žalobce při jejich odběru. Zaujal v podstatě pouze názor, že již samotnou neúčastí žalobce při odběru vzorků zboží vznikly důvodné pochybnosti o nesprávné manipulaci se vzorky zboží. S tímto závěrem však v souzené věci souhlasit nelze.

Z rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 21. 11. 2006, č. j. 8496-03/06-0663-024, vyplývá, že žalobci bylo zajištěno zboží s názvem Golem směs extra, výrobce L.T.B.C., množství 69 balení po 0,150 kg, číslo šarže 8594040020095, s tím, že zajištěné zboží bude převezeno do prostor skladu Celního úřadu Pardubice. Z protokolu o odběru vzorku ze dne 22. 11. 2006 vyplývá, že ve skladových prostorech Celního úřadu Pardubice byl odebrán vzorek ze zboží zajištěného rozhodnutím o předběžném opatření ze dne 21. 11. 2006, č. j. 8496-03/06-0663-024, a to zboží s názvem Golem extra směs ve spotřebitelském balení po 150g z 69 balení, přičemž byly odebrány 3 x 4 balení (3 x 600g). Vzorky byly zabezpečeny celní páskou a označeny číslem 066300-06-11-015. Celně technickou laboratoří byl vzorek převzat 23. 11. 2006. Z protokolu o zkoušce ze dne 30. 1. 2007 vyplývá, že byl zkoumán vzorek s evidenčním číslem 066300 06 11 015 s názvem GOLEM směs extra, výrobce L.T.B.C., vzorek byl popsán jako originální balení pro drobný prodej, sáček svařený z čirého bezbarvého plastu rozměrů cca 175 mm x 265 mm s odkazem na fotodokumentaci v příloze 1, 4 originální balení byla dodána v modrém plastovém sáčku, který byl zapečetěný celní páskou, originální balení beze stop poškození či nepovolené manipulace. K protokolu o zkoušce byla jako příloha 1 připojena fotodokumentace přední a zadní části jednoho spotřebitelského balení zboží. Z právě uvedeného vyplývá, že samotný odběr vzorků spočíval toliko v odběru 3 x 4 balení výrobku, a to v balení provedeném již výrobcem. Žádná skutečnost nenasvědčuje tomu, že by došlo k záměně či k takové manipulaci se zbožím, která by byla způsobilá ovlivnit jeho charakter. Ostatně z protokolu o zkoušce vyplývá, že zboží bylo dodáno v originálním balení beze stop poškození či nepovolené manipulace. Při odběru vzorků zboží neprobíhalo například žádné otevírání jednotlivých spotřebitelských balení či jiné operace s obsahem tohoto zboží. Není tudíž vůbec

pokračování 30Af 25 /2010

zřejmé, jakým způsobem mohlo při odběru vzorků zboží dojít k ovlivnění charakteru

zboží, případně jakým způsobem mohl být ovlivněn samotný průběh odběru vzorků přítomností žalobce. S ohledem na zmíněné skutečnosti není možné v dané věci dospět k závěru, že by toliko neúčast žalobce při odběru vzorků zavdala příčinu k důvodným pochybnostem o tom, zda s odebraným vzorkem nebylo nakládáno tak, aby nemohl být změněn jeho charakter. Procesní pochybení správních orgánů při neumožnění účasti žalobce při odběru vzorků zboží tudíž nemohlo samo o sobě ovlivnit jejich skutkové závěry a tím ani nemohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí stěžovatele. Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje se závěry krajského soudu a stěžejní kasační námitku stěžovatele, že nepřítomnost žalobce při odběru vzorku nemohla způsobit nezákonnost jeho rozhodnutí, považuje za důvodnou.

Pokud jde o krajským soudem vytčenou vadu protokolu ze dne 22. 11. 2006, spočívající v neuvedení důvodů, proč nebyla účast žalobce při odběru vzorků zboží možná, je nutné konstatovat, že stanoví-li pracovní postup, že odběr vzorku zboží má proběhnout bez účasti kontrolovaného subjektu tehdy, pokud jeho účast nebyla možná, je zcela oprávněným požadavkem, aby byl důvod neúčasti kontrolovaného subjektu v protokolu uveden. V protokolu o odběru vzorku však bylo pouze uvedeno, že vzorek byl odebrán bez přítomnosti žalobce, aniž by byl uveden důvod jeho neúčasti. Navíc základní náležitosti protokolu lze dovodit z § 12 odst. 2 zákona o správě daní, přičemž v protokolu musí být krom jiného uvedeno souvislé vylíčení jeho průběhu. I v tomto případě je nutno konstatovat, že se správní orgán dopustil procesního pochybení, nicméně i v tomto případě procesního pochybení má zdejší soud za to, že skutečnost, že v protokolu ze dne 22. 11. 2006 nejsou uvedeny důvody, pro které nebyla účast žalobce při odběru vzorků možná, nemohla mít jakýkoli vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tato vada písemného vyhotovení protokolu není způsobilá jakýmkoli způsobem ovlivnit charakter zajištěného zboží.

Konečně krajský soud spatřoval procesní pochybení v tom, že z protokolu ze dne 22. 11. 2006 ani z jiných dokladů založených ve správním spise nebylo možné zjistit, zda byla dodržena i další pravidla stanovená v bodech 12 až 15 pracovního postupu. Na tomto místě je potřebné upozornit na skutečnost, že krajský soud neshledal, že by správní orgán porušil zmíněná ustanovení pracovního postupu. Samotné tvrzení krajského soudu je navíc v konstataci procesního pochybení naprosto nekonkrétní. Není zřejmé, v jakých konkrétních listinách se měly objevit údaje o dodržení jakých konkrétních pravidel. Na takto strohé konstatování krajského soudu je nutné uvést, že Nejvyšší správní soud se se závěrem krajského soudu neztotožňuje. Spisový materiál správních orgánů obsahuje dostatek listin, na základě kterých krajský soud mohl v případě potřeby posoudit, zda postup při odběru vzorku zboží odpovídal bodům 12 až 15 pracovního postupu. Pro samotný průběh odběru vzorku zboží jsou rozhodné především protokol Celního úřadu Pardubice o ústním jednání ze dne 21. 11. 2006, ze kterého je patrné, jaké zboží bylo při místním šetření nalezeno, rozhodnutí Celního úřadu Pardubice o předběžném opatření ze dne 21. 11. 2006, ze kterého je patrné, jaké zboží bylo zajištěno a kam bude přemístěno, protokol o odběru vzorku ze dne 22. 11. 2006, ze kterého je patrné především, jaké bylo číslo vzorku, obchodní název zboží, kde došlo k odběru vzorku, z jakého zboží byl vzorek odebrán, kolik vzorků bylo odebráno a jaká byla jejich hmotnost, jakým způsobem byly vzorky zabezpečeny, kdo byl odběru přítomen, kdy byl vzorek převzat celně technickou laboratoří, a protokol o zkoušce ze dne 30. 1. 2007, ze kterého je především patrný název vzorku, evidenční číslo vzorku, podrobný popis vzorku včetně obalu, množství, hmotnosti a stavu originálního balení vzorku zboží přijatého ke zkoumání. K protokolu o zkoušce je připojena i fotodokumentace obalu vzorku“.

Z uvedeného je zřejmé, že Nejvyšší správní soud neshledal ve způsobu odběru vzorků (včetně jeho množství) takové pochybení ze strany celních orgánů, které by na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí mohlo mít vliv. Protože krajský soud je právními závěry vyslovenými Nejvyšším správním soudem vázán, námitky žalobkyně týkající se této problematiky důvodnými seznat nemohl.

Ztotožnit se nemohl ani s následujícími žalobními námitkami. Předně nelze spatřovat v existenci stanoviska Generálního ředitelství cel č. j. 1988 z roku 2005, které se týkalo problematiky posuzování charakteru určitých výrobků, porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Ta zůstala bezpochyby zachována, neboť ve věci rozhodoval v prvním stupni věcně a místně příslušný celní úřad, o odvolání žalobkyně proti jeho rozhodnutí pak v druhém stupni rozhodoval žalovaný. Přestože žalobkyně namítala, že celní orgán prvního stupně se dovolával existence uvedeného stanoviska v předkládací zprávě, nutno konstatovat, že z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že správní orgány obou stupňů své skutkové a právní závěry ve věci o obsah uvedeného stanoviska neopíraly, ani existenci takového podkladu nezmínily. Ve věci proběhlo důkazní řízení a z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že právě jeho výsledky sloužily správním orgánům jako podklad. V žádném případě tedy nepřevzaly mechanicky závěry obsažené v uvedeném stanovisku. To bylo vydáno ústředním orgánem státní správy, který ve věci vůbec nerozhodoval, a mělo toliko metodický charakter. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že právě tak k němu bylo ze strany celních orgánů také přistupováno. Tedy snažily se bez ohledu na jeho existenci v přezkoumávané věci zjistit skutkový a právní stav věci, a to bez ohledu na to, do jaké míry se jim to v důsledku zdařilo. Rozhodně však nedošlo k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení.

Celní orgány dle krajského soudu nepochybily ve věci ani procesně. Ze správního spisu plyne, že dne 21. 11. 2006 proběhlo místní šetření v prodejně tabákových výrobků na adrese Holubova 2, Holice, při němž pracovníci Celního úřadu Pardubice přistoupili ke kontrole značení skladovaných a prodávaných tabákových výrobků podle § 115 zákona o spotřebních daních. Kontrolou bylo zjištěno, že se v prodejně nachází tabákový výrobek – tabák – GOLEM směs extra – který nebyl značen tabákovou nálepkou, ačkoliv tak být dle názoru uvedených pracovníků podle § 114 odst. 2 téhož zákona učiněno mělo. Na místě bylo vydáno rozhodnutí, č. j. 8496-03/06-0663-024, o předběžném opatření ve věci zajištění předmětných neznačených tabákových výrobků, a tyto výrobky byly zajištěny podle § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních. Dne 22. 11. 2006 byl odebrán vzorek, o čemž byl sepsán protokol. Na základě zkoušky vzorku ze dne 30. 1. 2007 a na základě stanoviska k sazebnímu zařazení ze dne 8. 2. 2007 byl výrobek zařazen

pokračování 30Af 25 /2010

mezi „ostatní tabákové výrobky a vyrobené tabákové náhražky; homogenizovaný

nebo rekonstituovaný tabák; tabákové výtažky a esence (tresti), - tabák ke kouření, též obsahující tabákové náhražky v jakémkoliv poměru“, tedy za, podle § 101 odst. 3 písm. c) bod 2. zákona o spotřebních daních, tabákový odpad upravený pro prodej konečnému spotřebiteli, který nespadá pod písmeno a) nebo b) téhož ustanovení, který je možné kouřit, a který je pro účely výše uvedeného zákona považován za tabák ke kouření. Na základě těchto zjištění postoupil Celní úřad Pardubice věc Celnímu úřadu v Hradci Králové, tj. celnímu úřadu (správci daně) místně příslušnému žalobkyni jako daňovému subjektu, který výzvou ze dne 7. 3. 2007 žalobkyni vyzval k podání daňového přiznání ke spotřební dani podle § 40 zákona o správě daní. Žalobkyně na výzvu reagovala podáním, v němž uvedla, že si není vědoma toho, že by předmětný výrobek byl vybraným výrobkem ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebních daních. Správce daně žalobkyni odpověděl, že jí zmiňované řízení je vedeno s odlišným daňovým subjektem a podrobně žalobkyni vysvětlil, na základě kterých zákonných ustanovení je povinna daň přiznat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nereagovala, správce daně vydal rozhodnutí ze dne 2. 9. 2008, č. j. 9128/08-066100-024 (platební výměr č. 3/0661/07), kterým vyměřil žalobkyni z moci úřední spotřební daň ve výši 8384,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutým.

Celní úřad Hradec Králové tedy vyzval žalobkyni k podání daňového přiznání, a protože této výzvy přes následné poučení nedbala, vydal ve věci platební výměr. Jako podklad pro vydání tohoto výměru pak posloužila také zjištění učiněná při místním šetření dne 22. 11. 2006. To bylo realizováno v souvislosti s kontrolou značení skladovaných a prodávaných tabákových výrobků podle § 115 zákona o spotřebních daních. Toto ustanovení tedy tvoří právní titul pro konání místního šetření. Bylo by zcela v rozporu se smyslem tohoto ustanovení, aby uvedená kontrola značení tabákových výrobků (která má formálně podobu místního šetření) mohla probíhat pouze za situace, kdy s kontrolovaným subjektem probíhá nějaké daňové řízení, jak se nepřímo snaží dovodit žalobkyně. Naopak, právě výsledky zjištěné v rámci kontroly uskutečněné formou místního šetření mohou být pro správní orgány podnětem k zahájení daňového řízení.

Z obsahu ustanovení § 15 daňového řádu je totiž zřejmé, že cílem místního šetření je získávání předběžných (podkladových) informací o daňových subjektech (popř. jiných osobách), jež by bylo možno poté využít v daňovém řízení ke stanovení daně ve správné výši. O místním šetření je dle jeho povahy pořizován protokol nebo úřední záznam. Daňová povinnost pak může být daňovému subjektu vyměřena nebo doměřena až po zahájení a proběhnuvším daňovém řízení, nikoliv tedy pouze jen na základě výsledků získaných při místním šetření mimo konkrétní daňové řízení (tj. řízení vyměřovací, které se zpravidla zahajuje výzvou k podání daňového přiznání, po podání daňového přiznání výzvou k odstranění pochybností, anebo řízení o doměření daně, které se po vyměření daně realizuje zahájením a provedením daňové kontroly). V daném případě správce daně po uskutečnění místního šetření zahájil u žalobkyně daňové řízení právě výzvou k podání daňového přiznání.

pokračování 30Af 25 /2010

Proto krajský soud neshledává také jediný rozumný důvod, proč by výsledky takového místního šetření nemohly být v následném daňovém řízení použity jako důkazy. V přezkoumávané věci by celní úřad pochybil, pokud by na základě zjištění učiněných v rámci místního šetření dne 22. 11. 2006 bez dalšího vydal ve věci platební výměr, kterým by spotřební daň vyměřil. Pokud ale na základě učiněných zjištění vyzval žalobkyni k podání daňového přiznání k této dani a podrobně ji vysvětlil, z jakých důvodů to podle jeho názoru měla učinit, pak za situace, kdy žalobkyně zůstala nečinná, vyměřil spotřební daň po právu, tedy způsobem v němž krajský soud neshledává nezákonnost ať už ohledně zákona o spotřebních daních, tak i ohledně daňového řádu. Požadavky žalobkyně, že jí měly být předestřeny pochybnosti o předmětu kontroly a stanovena lhůta k odstranění pochybností nemají oporu v zákoně. Pro úplnost ještě krajský soud dodává, že s ohledem na shora uvedené nebyl zákonný důvod pro užití institutu daňové kontroly, jak se domáhala žalobkyně v žalobě.

Krajský soud následně přistoupil k posouzení námitek, které směřují k podstatě věci, tedy zda výrobky zajištěné u žalobkyně naplňují definici tabákových výrobků ve smyslu § 101 zákona o spotřebních daních, či nikoliv.

Žalobkyně tvrdí, že se o tabákové výrobky nejedná a na podporu svého tvrzení poukazuje na výsledky odborného posudku Celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel v Praze z 31. 10. 2002, zn. PH0110F/02, který je součástí správního spisu, a na znalecký posudek ing. J., který naopak ve správním spise založen není a z vyjádření žalovaného je zřejmé, že ani on neměl možnost se s existencí a obsahem takového znaleckého posudku seznámit. Pokud jde tedy o znalecký posudek Ing. J., o jehož existenci se zmiňuje bez jeho předložení pouze žalobkyně, krajský soud pouze stručně poznamenává, že se nemůže vyjadřovat k důkazu (a nelze to požadovat ani po správních orgánech), který nebyl nikterak doložen.

Naproti tomu celní orgány opřely své závěry o odborný posudek Celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel v Praze z 30. 1. 2007, zn. PH3298/06. Ten naopak dospívá k závěru, že zajištěné zboží definici tabákového výrobku naplňuje. Uvedený odborný posudek sice ve správním spise založen není, krajský soud má však o jeho existenci a obsahu povědomost z jiných soudních řízení vedených mezi žalobkyní a žalovaným v této věci (naposledy věc vedená u krajského soudu pod sp. zn. 30Af 4/2010). Ve správním spise byla také založena příloha tohoto odborného posudku – Protokol o zkoušce ze dne 30. 1. 2007, zn. PH3298/06-422, z níž jsou závěry zkoušky i odborného posudku rovněž parné.

Žalobkyně předně zpochybňovala postavení celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel a její kompetentnost a oprávněnost takové důkazy v průběhu správního řízení opatřovat. Tato otázka však již byla opakovaně v ohnisku pozornosti Nejvyšší správního soudu a na závěry jím přijaté krajský soud plně odkazuje, neboť se s nimi ztotožňuje. Například v rozsudku ze dne 26. 6. 2009. č.j. 9 Afs 88/2008-99; dostupném na www.nssoud.cz; Nejvyšší správní soud konstatoval,

pokračování 30Af 25 /2010

že: „…….smyslem zřízení sítě celně technických laboratoří je právě zajišťování

odborných analýz pro účely celního (daňového) řízení a podstatná je tedy jejich náležitá odborná (technická a personální) vybavenost, jenž stěžovatelka neúspěšně zpochybňuje.

Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, totiž v § 21 odst. 1 stanoví, že jsou-li v určitém oboru ústavy nebo jiná pracoviště specializovány na znaleckou činnost, jsou státní orgány povinny vyžadovat posudky především od nich; dle odst. 3 téhož ustanovení pak seznam těchto ústavů a jiných pracovišť vede ministerstvo spravedlnosti (www.justice.cz), které jako znalecký ústav eviduje rovněž Generální ředitelství cel s rozsahem znaleckého oprávnění mimo jiné i pro laboratorní zkoumání a analýzu potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu. Lze tedy uzavřít, že posudky vypracované celně technickou laboratoří Generálního ředitelství cel lze považovat za standardní důkazní prostředky, o čemž ostatně svědčí i judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 42/2007 – 55, publikovaný pod č. 1493/2008 Sb. NSS).“

V přezkoumávané věci tak nevidí krajský soud žádné pochybení v tom, že si správní orgány nechaly charakter dotčených výrobků ověřit prostřednictvím celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel. Problém je v existenci dvou odborných posudků tohoto ústavu týkající se zboží GOLEM směs Extra s rozdílným výsledkem. Jeden z těchto posudků dochází k závěru, že toto zboží tabákovým výrobkem ve smyslu § 101 zákona o spotřebních daních není, druhý k závěru opačnému. Na tuto skutečnost upozorňovala žalobkyně i ve svém odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního orgánu.

Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí věnoval hodnocení odborného posudku ze dne 30. 2007, zn. PH3298/06 (respektive protokolu o zkoušce z téhož dne), v úvodu třetího odstavce na str. 5 napadeného rozhodnutí, existenci odborného posudku ze dne 31. 10. 2002, zn. PH0110F/02, pak pouze nepřímo zmiňuje v prvé větě druhého odstavce na str. 6 napadeného rozhodnutí („Vzhledem k neustálému vývoji v oblasti analýzy a zkoumání tabáku a tabákových výrobků je argumentace jakýmsi historickým posudkem celně technické laboratoře nepřípadná …“). Tím považoval žalovaný odvolací námitku v této otázce za vyřízenou.

S takovým postupem a odůvodněním se však krajský soud nemohl spokojit. Bylo povinností žalovaného, aby jednak konstatoval a popsal zjištěný skutkový stav věci, tedy existenci dvou odborných posudků téhož odborného ústavu, a aby jej v návaznosti na to tyto důkazy, navíc i jako reakci na vznesenou odvolací námitku, vyhodnotil. Tedy vysvětlil a objasnil, jak na obsah jednotlivých odborných posudků nahlíží, závěrům kterého z nich dal přednost a z jakých důvodů. Nic z toho žalovaný neučinil. Ohledně charakteru zajištěného zboží se odkázal pouze na závěry Krajského soudu v Ostravě učiněné v rámci jiného soudního řízení týkajícího se jiných účastníků, i když zřejmě (aniž by však pro takový závěr snesl žalovaný jediný pokračování 30A010f 25 /2

důkaz) stejného zboží. Žalovaný tedy na jakýkoliv popis získaných důkazů, jakož i na jejich hodnocení a závěry z toho plynoucí zcela rezignoval.

V souvislosti s tím připomíná krajský soud, že dle § 2 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, dle § 3 pak postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Ustanovení § 50 odst. 3 a 4 pak zavazuje správní orgán povinností zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Vlastní náležitosti odůvodnění správního rozhodnutí následně vymezuje ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, dle něhož se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Při porovnání obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a výčtu náležitostí, které by dle správního řádu obsahovat mělo, je zřejmé, žalovaný zůstal svým shora citovaným povinnostem hodně dlužen, a to zejména právě ohledně otázky, která je pro posouzení daného případu zásadní, tedy zda zajištěné zboží naplňuje znaky tabákových výrobků ve smyslu § 101 zákona o spotřebních daních či nikoliv.

Krajský soud připomíná, že jedním z úkolů soudů ve správním soudnictví je přezkum zákonnosti závěrů orgánů veřejné správy, které učiní v rámci své rozhodovací činnosti. Není však úkolem soudu, aby v rámci soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. činnost některého ze správních orgánů nahrazoval. Správní soudnictví je sice ovládáno zásadou plné jurisdikce (srovnej ustanovení § 52 a § 77 s. ř. s.), ale krajský soud nemůže činit skutkové ani právní závěry za situace, kdy je v důsledku opomenutí svých zákonných povinností neučinil v rámci přezkoumávaného rozhodnutí ani správní orgán. Opačným postupem by bylo porušeno právo účastníka řízení, aby jeho věc byla posouzena nejprve všemi stupni orgánů veřejné správy, které stanoví zákon.

Za této situace krajskému soudu nezbylo, než konstatovat, že ohledně posouzení shora uvedené otázky, tedy zda zboží zajištěné u žalobkyně naplňuje znaky tabákového výrobku dle § 101 zákona o spotřebních daních, je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Musel proto rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku je dle § 78 odst. 5 s. ř. s. v dalším řízení správní orgán vázán.

Krajský soud k uvedenému ještě dodává, že správní orgán je povinen uvést, o jaké zjištěné okolnosti se v rozhodnutí opíral a jak k nim dospěl již v jeho pokračování 30Af 25 /2010

odůvodnění. Nepostačuje tedy vysvětlí-li svůj postup až následně, například ve

vyjádření k žalobě (srovnej například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2005, č.j. 11 Ca 207/2005-23). Tím spíše nemohl krajský soud přihlédnout ani k žalovaným předloženému rozhodnutí vydanému v řízení o správním deliktu žalobkyně, které bylo reakcí na zrušující rozsudek krajského soudu v již shora zmíněné věci vedené u něj pod sp. zn. 30Af 4/2010. Daňové řízení je přes nesporně shodný skutkový základ obou řízení řízením zcela samostatným.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla úspěch žalobkyně.

Ta zaplatila soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč. Odměna jejího zástupce, který je advokátem, vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že v původním řízení před krajským soudem ve věci učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání soudu) po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II) a jako plátce DPH na povýšení odměny o příslušnou sazbu DPH.

Pokud jde o řízení před Nejvyšším správním soudem, krajský soud ze soudního spisu nezjistil, že by v souvislosti s ním žalobkyni nějaké náklady řízení vznikly.

V dalším řízení před krajským soudem učinil zástupce žalobce jeden úkon právní služby (účast při jednání soudu) po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 1 režijního paušálu po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II), a jako plátce DPH na povýšení odměny o příslušnou sazbu DPH. Zástupce žalobkyně sice požadoval také úhradu jízdného za jízdu osobním automobilem na jednání soudu na trase Praha – Hradec Králové a zpět, ale přes svůj závazek předložit specifikace tohoto výdaje písemně soudu do tří dnů od jednání, tak neučinil.

Proto krajský soud zavázal žalovaného povinností žalobkyni tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) pokračování 30Af 25 /2010

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 29. dubna 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru