Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Af 1/2010 - 148Rozsudek KSHK ze dne 15.03.2011

Prejudikatura

2 Afs 81/2004 - 54

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 Afs 28/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

30Af 1/2010-148

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta, ve věci žalobkyně obchodní společnosti CZT, a.s. (dříve CZ TABÁK, a.s.), se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 396, PSČ 530 02, IČ 25272322, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Praze 8 – Karlíně, Šaldova 34/466, proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, PSČ 501 01, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. listopadu 2006, č.j. 16987-02/06-0601-21 a ze dne 24. listopadu 2006, č.j. 16987-03/06-0601-21, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před

krajským soudem.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před

Nejvyšším správním soudem.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodl dne 24. listopadu 2006 pod č.j. 16987-02/06-0601-21 o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu Pardubice ze dne 1. listopadu pokračování 30Af 1 /2010

2006, č.j. 7968-02/06-0663-021 (exekučnímu příkazu), kterým uvedený prvoinstanční

správní orgán (dále jen „celní úřad“) nařídil dle § 73 odst. 6 písm a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), exekuci neuhrazené splatné daňové pohledávky dle zajišťovacího příkazu č. 1/06 celního úřadu ze dne 18. října 2006, č.j. 7572/06-0663-024 (dále jen „zajišťovací příkaz“). Odvoláním napadené rozhodnutí změnil co do výše exekuované pohledávky z částky 66,530.493,-- Kč na částku 34,846.457,-- Kč. Žalovaný odůvodnil žalobou napadené rozhodnutí následujícím způsobem.

Nejdříve shrnul odvolací námitky žalobkyně s tím, že v nich opakuje stejné důvody, které již namítala v odvolání proti zajišťovacímu příkazu. Dále tvrdila, že v souvislosti s daňovým skladem a přepravou vybraných výrobků má ve smyslu § 21 odst. 8 písm. b) a c) zákona o spotřebních daních zajištěnu spotřební daň v úhrnné výši 11,000.000,-- Kč, což má být pro zajištění daně zcela postačující. K výši zajištění zmínila množství dosud skladovaných předmětných vybraných výrobků v daňovém skladu, přičemž namítala, že zajišťovacím příkazem je zajišťována daň i na dosud nevyrobené tabákové výrobky, a že se neodečetla z výše zajištění dosud uhrazená daň z „doutníků“ Gullivers a Merlin. Přitom k základu daně předložila kopie protokolů z kontrolního měření provedeného Českým metrologickým institutem k výrobkům Merlin a Gullivers-extra a odkázala rovněž na protokoly o zkouškách provedených v celně technické laboratoři. Postup celního úřadu označila za likvidační, neboť není schopna zajištění dle zajišťovacího příkazu provést. Žalobkyně namítala rozpor s obecnými zásadami pro postup správce daně, jak jsou upraveny v § 2 ZSDP a § 24 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon. V rozporu s těmito zásadami prý správce daně nezvolil přiměřené prostředky, aby dosáhl cíle řízení, kterých mohl dosáhnout postupem dle § 72 ZSDP, a to zřízením zástavního práva k nemovitostem žalobkyně. Žalovaný pokračoval, že žalobkyně v další části odvolání vznesla skutkové námitky ohledně vlastního posuzování předmětných tabákových výrobků pro účely spotřební daně (zda předmětné výrobky jsou či nejsou doutníky) a k tomu také doplnila odvolání dne 16.11. 2006 o další návrhy důkazů.

Poté žalovaný rozvedl právní úpravu vymáhání daňových nedoplatků s tím, že v řízení o odvolání proti exekučnímu příkazu je odvolací orgán především povinen zkoumat, zda byly při jeho vydání splněny veškeré zákonem stanovené podmínky a zda správce daně postupoval v souladu se zákonem. Poznamenal, že v řízení exekučním nemůže exekut namítat, co mohl uplatnit v řízení nalézacím, pokud měl před zahájením exekuce možnost seznat rozhodný obsah exekučního titulu. Na základě toho konstatoval, že přikázáním pohledávky na peněžní prostředky žalobkyně jako daňové dlužnice celní úřad zvolil nejmírnější instrument daňové exekuce. V tomto postupu nelze spatřovat „porušení zásad vedení daňového řízení či obecně povinností celníka, jak namítá odvolatel“, uvedl žalovaný v napadených rozhodnutích. K návrhu žalobkyně zajistit daňovou povinnost zřízením zástavního práva žalovaný uvedl, že pro zajištění daňové exekuce je takovéto řešení nepřípadné. Tento institut slouží pouze k zajištění daňové pohledávky (§ 72 ZSDP). pokračování 30Af 1 /2010

Jelikož žalobkyně v zákonné lhůtě nesplnila uloženou daňovou povinnost dle zajišťovacího příkazu, stalo se toto rozhodnutí vykonatelné a exekučním titulem pro vydání exekučního příkazu. Ten byl vydán se všemi zákonem stanovenými náležitostmi a pro jeho vydání byly splněny veškeré zákonem stanovené podmínky. Exekuční příkaz tak byl vydán v souladu se zákonem, přičemž celní úřad v prvním kroku zvolil pro odvolatele nejmírnější ze zákonných způsobů provedení daňové exekuce.

Odvolací námitky směřující proti vydání zajišťovacího příkazu označil žalovaný za nepatřičné s tím, že měly být uplatněny v řízení ve věci jeho vydání či byly vypořádány v rozhodnutí o odvolaní do tohoto zajišťovacího příkazu. Námitky týkající se zatřídění předmětných vybraných výrobků pro účely spotřební daně je pak nutno uplatňovat podle odůvodnění žalovaného rozhodnutí v řízení před celním úřadem, směřujícím ke stanovení výše daně. Z těchto důvodů se žalovaný nezabýval ani těmito námitkami, respektive zabýval se jimi právě uvedeným způsobem.

Kromě výše uvedeného rozhodnutí dále žalovaný rozhodl dne 24. listopadu 2006 pod č.j. 16987-03/06-0601-21 o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu Pardubice ze dne 1. listopadu 2006, č.j. 7968/06-0663-021 (exekučnímu příkazu), kterým uvedený celní úřad nařídil dle § 73 odst. 6 písm. a) ZSDP exekuci neuhrazené splatné daňové pohledávky dle zajišťovacího příkazu. Odvoláním napadené rozhodnutí změnil co do výše exekuované pohledávky z částky 66,530.493,-- Kč na částku 34,846.457,-- Kč. Protože žalovaný odůvodnil toto žalobou napadené rozhodnutí po formální i věcné stránce zcela shodným způsobem, jako rozhodnutí výše uvedené, není nutné jeho obsah dále uvádět. Tato skutečnost zároveň umožnila činit o obou rozhodnutích stejné právní závěry.

Obě shora citovaná rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včas žalobou. Především v ní namítala, že ačkoliv v odvoláních uvedla ve smyslu § 48 odst. 4 písm. d) ZSDP důvody, pro které považovala a považuje zajišťovací exekuční příkazy za nezákonné, žalovaný se s nimi nevypořádal ve smyslu § 50 odst. 3 a 7 ZSDP, čímž porušil i její právo na právní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho jsou rozhodnutí podle žalobkyně nepřezkoumatelná.

Žalobkyně dále zdůrazňovala, že v exekučním řízení namítala to, co namítala v odvolání proti zajišťovacímu příkazu č. 1/06 na zajištění daňové povinnosti, který vydal Celní úřad Pardubice dne 18. 10. 2006 pod č.j. 7572/06-0663-024, a na jehož základě byly vydány zajišťovací exekuční příkazy. Své námitky mohla uplatnit jen v odvolání proti zajišťovacímu příkazu a obdobné námitky uplatnila i v odvolání proti zajišťovacím exekučním příkazům. Zmiňuje-li proto žalovaný nalézací řízení, v němž mohla uplatnit své námitky, pak žalobkyni není zřejmé, jaké nalézací řízení tím žalovaný myslí, když s ní žádné nalézací řízení ze strany žalovaného ani jiných orgánů celní správy nebylo vedeno. Žalovaný se nezabýval ani ostatními odvolacími námitkami proti zajišťovacím exekučním příkazům s tím, že skutkové námitky ve věci zatřídění předmětných vybraných výrobků pro účely spotřební daně je nutno uplatnit v probíhajícím řízení před celním úřadem, jež směřuje ke stanovení výše daně.

pokračování 30Af 1 /2010

Žalobkyně si přitom není vědoma toho, že by takové řízení bylo před celním úřadem

vedeno. Žalovaný s ní pouze zahájil obnovu řízení ve věci provozování daňového skladu, jehož průběhu se žalobkyně v žalobě rovněž dotkla řadou námitek či připomínek.

Poté žalobkyně uzavřela, že způsob, jakým se žalovaný „vypořádal“ s důvody, které uvedla ve svých odvoláních proti zajišťovacím exekučním příkazům je nezákonný. Na podporu těchto tvrzení navrhla řadu důkazů a vydání rozsudku, jímž by byla žalovaná rozhodnutí zrušena.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě v podáních shodného obsahu ze dne 16. a 19. února 2007. Uvedl v nich, že celní úřad vydal vůči žalobkyni zajišťovací příkaz, který se stal dne 23.10. 2006 vykonatelným. Učinil tak poté, co dospěl ke zjištění, že výsledkem daňového řízení bude stanovení daňové povinnosti žalobkyni v částce 66,530.493,-- Kč, a že budoucí vybrání této částky je ohrožené. Žalovaný v odvolacích řízeních přezkoumal splnění podmínek pro vydání zajišťovacího příkazu, jakož i částku samu a předmětnou částku poté, co se zabýval všemi odvolacími důvody (popř. odůvodnil, proč některé uznal za irelevantní), snížil žalovanými rozhodnutími. Ve věci ostatních odvolacích důvodů žalovaný rozvedl, proč nemohou mít vliv na rozhodnutí a odkázal s nimi žalobkyni do řízení před celním úřadem, kde je před vydáním meritorního rozhodnutí může uplatnit. Dodal, že rozhodnutí vydané podle § 71 ZSDP je rozhodnutím předběžné povahy, neboť jde o dočasný prostředek k zajištění účelu daňového řízení a nijak nepředurčuje definitivní rozhodnutí o stanovení daně. Žalovaný dále konstatoval, že mu není srozumitelné, jak se žalovanými rozhodnutími či s výše uvedeným zajišťovacím příkazem nebo s rozhodnutím o odvolání do tohoto zajišťovacího příkazu souvisí obnova řízení ve věci povolení k provozování daňového skladu. Zahájení daňové kontroly a její předmět pak byl se žalobkyní celním úřadem řádně projednán do protokolu při ústním jednání, a je proto s podivem, že žalobkyně neví, že je s ní celním úřadem vedeno řízení ke stanovení daňové povinnosti.

Protože žalobkyně ve stanovené třídenní lhůtě nesplnila povinnost uloženou jí zajišťovacím příkazem (složení jistiny na účet celního úřadu), bylo přikročeno bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku, a to vydáním exekučních příkazů dle § 73 ZSDP. Žalovaný v odvolacích řízeních dostál svým povinnostem co do rozsahu přezkoumání exekučních příkazů včetně toho, že odůvodnil, proč některé odvolací námitky seznal irelevantními. Týkaly se totiž vlastního nalézacího řízení, jehož výsledek v řízeních o odvoláních do exekučních příkazů nelze předjímat. Jelikož dříve v odvolacím řízení do souvisejícího zajišťovacího příkazu žalovaný změnil (snížil) částku, kterou měla žalobkyně jako jistinu složit na účet celního úřadu, změnil žalovanými rozhodnutími rovněž částku, která má být na žalobkyni vymožena tak, aby odpovídala exekučnímu titulu.

Žalovaný proto navrhoval žalobu zamítnout a žádnému z účastníků řízení nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení. pokračování 30Af 1 /2010

Podáními ze dne 4. prosince 2007 žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného replikami, a to k žalovaným tvrzenému zahájení daňové kontroly, zajišťovacímu příkazu, exekučním příkazům, k vedení dokazování, k možnosti zajistit nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň zástavním právem k nemovitostem žalobkyně a sazebnímu zařazení tabákových výrobků žalobkyně, a to vše s odkazy na nálezy Ústavního soudu, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, příslušnou právní úpravu a další podklady.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“) a rozsudkem ze dne 29. dubna 2008, čj. 30Ca 120/2006-61, žaloby zamítl. Žalobkyně jej však napadla kasační stížností a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. prosince 2009 č.j. 9Afs 65/2008-97, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 2008, č.j. 30Ca 120/2006-61, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro to byla v podstatě skutečnost, že krajský soud rozhodl o věci samé bez jednání, ačkoliv pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky. Pokud však šlo o věcnou správnost rozhodnutí krajského soudu 29. dubna 2008, č.j. 30Ca 120/2006-61, Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že se: „… ztotožňuje se závěry vyslovenými krajským soudem v napadeném rozhodnutí, že námitky stěžovatele zpochybňující věcnou správnost zajišťovacího příkazu není možno v exekučním řízení věcně přezkoumávat, neboť nesouvisely se zákonnými předpoklady vydání exekučních příkazů ani se samotným vedením daňové exekuce. Námitky proti zajišťovacímu příkazu přezkoumá správní soud na základě žaloby podané proti rozhodnutí o vydání zajišťovacího příkazu (respektive proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání), tyto otázky nelze přesouvat do exekučního řízení“.

Byv vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku (viz § 110 odst. 3 s.ř.s.), nařídil krajský soud k projednání žaloby na den 8. března 2011 jednání. Žalobkyně při něm setrvala na svých dosavadních stanoviscích, přičemž zvláště poukazovala na rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2010 č.j. 30Ca 114/2006-114, jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 16. listopadu 2006 č.j. 16780-03/06-0601-21, o změně zajišťovacího příkazu. V této souvislosti namítala, že exekuční příkazy byly vydány na základě zajišťovacího příkazu, který nebyl shledán zákonným. Na totéž poukazovala i v podání ze dne 1. března 2011, v němž shrnula dosavadní průběh řízení a v němž dále uvedla, že v průběhu roku 2007 složila částku 34,846.457,-- Kč na základě zajišťovacího příkazu č. 1/06 vydaného celním úřadem Pardubice dne 18. října 2006 pod č.j. 7572/06-0663-024, na jeho účet.

Na svých dosavadních stanoviscích setrval i žalovaný, přičemž zdůraznil, že v době vydání exekučních příkazů byl zajišťovací příkaz platný.

Poté krajský soud znovu přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s., přičemž v souladu s § 75 odst. 1 s.ř.s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl pokračování 30Af 1 /2010

v době rozhodování žalovaného, tedy ke dni 24. listopadu 2006 (na rozhodnutí

krajského soudu proto nemohly mít vliv rozhodnutí vydaná žalovaným později, tedy dne 24. 9. 2010, č.j. 12742-2/2010-060100-21, ani rozhodnutí ze dne 9. 3. 2011, č.j. 2548-2/2011-060100-21). V té době již bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 16. listopadu 2006 č.j. 16780-03/06-0601-21, změněn zajišťovací příkaz č. 1/06 vydaný Celním úřadem Pardubice dne 18. října 2006 pod č.j. 7572/06-0663-024, tak, že povinnost žalobkyně zajistit spotřební daň ve výši 66,530.493,-- Kč byla ponížena na částku 34,846.457,-- Kč. V ostatním však zůstalo prvoinstanční rozhodnutí Celního úřadu Pardubice nedotčeno, přičemž ke zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 16780-03/06-0601-21, krajským soudem došlo až 31. května 2010 a předmětná jistina na spotřební daň byla složena na účet Celního úřadu Pardubice až v roce 2007. V době vydání exekučních příkazů tedy prvně existoval platný exekuční titul. Ohledně ostatních žalobních námitek pak krajský soud setrval na jejich dosavadním hodnocení.

Neztotožnil se předně s námitkami žalobkyně, že žalovaný nepřezkoumal odvoláními napadená rozhodnutí v požadovaném rozsahu, když se prý nevypořádal se všemi důvody v odvolání uvedenými, jak mu ukládá § 50 odst. 3 a 7 ZSDP a že jsou z těchto důvodů nepřezkoumatelná. Naopak přisvědčil žalovanému, že se bylo možno s námitkami, které neměly vztah k předmětu řízení, vypořádat i tak, jak to žalovaný učinil. Tedy námitky nemající přímý vztah k vlastnímu vymáhání daňových nedoplatků v dané věci námitky týkající se zejména vydaného zajišťovacího příkazu, prostě označit bez dalšího za právně irelevantní pro posouzení v dané věci a dále se jimi nezabývat. Jinak by totiž musely být řešeny v exekučním řízení i otázky již rozhodnuté v předchozím průběhu daňového řízení. Právě proto se žalovaný nezabýval žalobními námitkami totožnými s odvolacími důvody proti zajišťovacímu příkazu, výší zajištění, s námitkami týkajícími se daňového skladu, zkouškami výrobků Merlin a Gullivers-extra, námitkami ohledně zatřídění předmětných výrobků a dalšími, jak jsou rozvedeny v odůvodněních žalovaných rozhodnutí. Krajský soud na ně v dalším odkazuje, neboť uvedené námitky nesouvisejí s předpoklady vydání exekučních příkazů. Žalovaný proto nepochybil uvedl-li v závěru odůvodnění žalovaných rozhodnutí, že jde o námitky, které lze uplatnit v řízeních směřujících ke stanovení výše daně. Pro tento závěr je přitom nerozhodné, zda toto řízení již skutečně probíhá či nikoliv.

Námitkami směřujícími proti exekučním příkazům se pak žalovaný v odůvodněních rozhodnutí zabýval. Zkoumal a popsal existenci exekučního titulu a odůvodnil daňovou exekuci vydáním exekučních příkazů, a to s odkazy na příslušnou právní úpravu. Vážil a odůvodnil přitom rovněž použitý exekuční prostředek a to s ohledem na splnění cíle daňové exekuce při co nejmenším zatížení žalobkyně jako daňového subjektu. V této souvislosti se vypořádal zákonným způsobem i s námitkou ohledně zajištění daňového nedoplatku zřízením zástavního práva na nemovitosti, jak se jej žalobkyně dovolávala.

Krajský soud konstatoval, že je-li u správního soudu napadeno rozhodnutí vydané v řízení exekučním, pak nemůže zkoumat již předtím skončené řízení pokračování 30Af 1 /2010

ukončené pravomocným rozhodnutím, které je exekučním titulem, nýbrž může

zkoumat jen samotnou existenci titulu a vhodnost zvoleného způsobu exekuce, poměr výše pohledávky k ceně exekucí postižené věci apod., navíc za podmínky, že se v žalobě tvrdí například, že exekuční titul neexistuje, zvolený způsob exekuce není zákonem připuštěn, že cena postižené věci je v nepoměru k výši pohledávky atp. Soud se totiž ve fázi exekučního řízení již nemůže zabývat skutečnostmi o nichž bylo rozhodnuto v předchozím stadiu daňového řízení.

V přezkoumávané věci ze správního spisu plyne, že exekučním titulem je zajišťovací příkaz č. 1/06 vydaný Celním úřadem Pardubice dne 18. října 2006 pod č.j. 7572/06-0663-024 podle ustanovení § 71 odst. 1 ZSDP, který byl změněn a rozhodnutím žalovaného ze dne 16. listopadu 2006 č.j. 16780-03/06/0601-21. Právě toto rozhodnutí bylo podle § 73 odst. 3 písmeno b) ZSDP exekučním titulem jako vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění. Základní podmínka pro vydání exekučního příkazu tedy byla naplněna (viz § 73 odst. 1 ZSDP), když žalobkyně povinnost uloženou jí shora uvedeným zajišťovacím příkazem (zajistit spotřební daň ve výši 34,846.457,-- Kč) nesplnila. Tehdy bylo přikročeno k vymáhání uložené daňové povinnosti exekučními příkazy vydanými podle § 73 odst. 6 písmeno a) ZSDP. Daňová exekuce byla provedena přikázáním pohledávky na peněžní prostředky žalobkyně, byl tedy zvolen připuštěný a nejběžnější způsob exekuce, když její další způsoby uvedené v § 73 odst. 6 písmeno c) a d) ZSDP (prodej movitých a nemovitých věcí) by byly hůře realizovatelné (musel by existovat vůbec nějaký zájemce o ně nehledě na výši jejích realizačních cen) a v konečném řešení by žalobkyni vlastně i připravily o ztrátu prostor, v nichž podniká.

Závěrem pak třeba poznamenat, že po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 2009 č.j. 9Afs 65/2008-97, a stávajícího stavu věci žalobkyně netrvala na provedení důkazů navrhovaných v žalobě ani v replice ze dne 4. prosince 2007 k vyjádření žalovaného ze dne 19.2.2007.

Na základě shora uvedeného krajský soud uzavřel, že žalobní námitky jsou nedůvodné a rozhodnutí žalovaného zákonná. Vzhledem k tomu žalobu žalobkyně ze dne 19. prosince 2006, kterou Krajský soud v Hradci Králové obdržel dne 20. prosince 2006, podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výroky rozsudku o nákladech řízení se opírají o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s § 110 odst. 2 s.ř.s. Podle těchto ustanovení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve výsledku řízení úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů nejen v řízení před krajským soudem, ale ani v řízení své o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Žalovaný se pak práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

pokračování 30Af 1 /2010

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 15. března 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru