Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ad 26/2010 - 30Rozsudek KSHK ze dne 24.10.2011

Prejudikatura

6 A 65/2000

4 Azs 55/2003


přidejte vlastní popisek

30Ad 26/2010-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce Zemědělského a obchodního družstva Kámen, se sídlem Kámen 75, PSČ 582 42, zast. JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, Veveří 7, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. září 2010, č.j. 47091/020/9010/27.7.2010/1812/SL1, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. září 2010, č.j.

47091/020/9010/27.7.2010/1812/SL1, se zrušuje a věc se

žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši

5.760,-- Kč k rukám JUDr. Lubomíra Málka, advokáta se sídlem

v Havlíčkově Brodě, Horní 6, a to do deseti dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

III. Žalobci bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen zaplacený

soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč prostřednictvím Krajského

soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Žalovaná shora označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod (dále také „okresní správa“) ze dne 7. 7. 2010, č.j.: 47005/220-9008-14.6.10-10869/SLPRZA 1-ŽA, a toto rozhodnutí potvrdila. Okresní správa jím nepřiznala žalobci slevu na pojistném za měsíc prosinec 2009.

Žalobce v žalobě uvedl následující. Dne 20. 10. 2010 zaslal na adresu okresní správy pravidelný měsíční přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách za měsíc prosinec 2009. V souladu s § 21a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), zároveň uplatnil tímto tiskopisem slevu na pojistném za své zaměstnance ve výši 49.903,- Kč. Tento přehled vystavil a podepsal dne 19. 1. 2010, následující den jej odeslal spolu s řadou dalších listin prostřednictvím pošty. Tato zásilka nebyla odeslána doporučeně.

K žalobcovu překvapení mu bylo dne 27. 1. 2010 doručeno sdělení okresní správy, že uplatnil slevu na pojistném po zákonem stanovené lhůtě a to dne 21. 1. 2010. Zároveň jej informovala, že se vykázaná sleva na pojistném stává dlužným pojistným včetně příslušného penále.

S těmito závěry žalobce nesouhlasil. Uvedl, že podle shora citovaného ustanovení má zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném za každého uvedeného zaměstnance, a to za kalendářní měsíc. Úhrn slev musí zaměstnavatel uplatnit na předepsaném tiskopisu do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc, tedy do 20. dne každého měsíce. Podle § 23 odst. 4 citovaného zákona je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty podána poštovní zásilka obsahující podání. Žalobce tedy v daném případě dle svého mínění veškeré zákonné podmínky pro uplatnění nároku na slevu na pojistném splnil. Předepsaný tiskopis předal poslední den lhůty (20. 1. 2010) poštovnímu úřadu k doručení.

Žalobce si je vědom absence prokázání odeslání zásilky poštou. Nicméně zákon nepředepisuje, že takováto zásilka musela být odeslána doporučeně. Okresní správa navíc neopatřila zásilku příslušným razítkem prokazujícím, zda byla zásilka předána osobně nebo zaslána poštou. V tom spatřuje žalobce zásadní pochybení na straně okresní správy, neboť pouhá evidence obálkou nestačí. Podací razítko okresní správy obsahuje naprosto jasně obsahové rozlišení toho, zda zásilka byla doručena poštou nebo osobně, ale toto razítko nebylo okresní správou vyplněno.

Přitom skutečnost, že sporná zásilka byla opravdu odeslána, je dle žalobce možno prokázat jiným způsobem. Za tím účelem předložil prohlášení pověřených pracovníků a kopii knihy o evidenci odeslané pošty. Z těchto důkazů je dle něho zřejmé, že předmětná zásilka byla odeslána poštou dne 20. 1. 2010.

Tvrzení okresní správy, že pracovnice podatelny paní K. si pamatuje, že přebírala osobně předmětnou zásilku, považoval žalobce za tvrzení účelové a nezakládající se na pravdě. To vyplývá jednak z toho, že takto zásadní argument se objevil poprvé až při osobním jednání dne 31. 5. 2010, a dále z toho, že dne 21. 9. 2010 nebyla žádná z pracovnic žalobce v Havlíčkově Brodě, což plyne z jeho evidence docházky zaměstnanců. Protože okresní správa má povinnost evidovat veškerou doručenou poštu, měla by tuto skutečnost prokázat nejenom pouhým tvrzením své zaměstnankyně, ale i prostřednictvím evidence přijaté pošty. Dle žalobce je nepřijatelné, aby správní orgán vedl evidenci došlé pošty tak, aby z ní nebylo naprosto zřejmé, jakým způsobem byla zásilka doručena. Pokud správní orgán používá razítka s uvedeným rozlišením, ale vůbec je nevyplňuje, porušuje dle žalobce hrubě základní organizační předpisy.

Žalobce tak vyjádřil přesvědčení, že zatímco on prokázal včasné odeslání tiskopisu, okresní správa naopak tvrzené osobní doručení neprokázala.

Rozhodnutí okresní správy vytkl žalobce i formální nedostatky. Zamítla totiž žádost žalobce o přiznání slevy na pojistném. O nic podobného ale žalobce nežádal. Podle § 21a zákona č. 589/1992 Sb. má zaměstnavatel nárok na příslušnou slevu. Není tam ale nic uvedeno o nějaké žádosti nebo řízení o žádosti. Na tuto slevu je při splnění podmínek zákonný nárok, správní orgány tedy nerozhodují o žádosti zaměstnavatele.

Ze shora uvedených důvodů považoval žalobce rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná a nepřezkoumatelná. Navrhl proto, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil.

K žalobě podala žalovaná stručné vyjádření. Odkázala na závěry rozhodnutí okresní správy a uvedla, že v odvolacím řízení vzala po provedeném šetření a zjištění relevantních skutečností za prokázané, že sleva na pojistném za měsíc prosinec 2009 byla žalobcem uplatněna po zákonem stanovené lhůtě. Nebyly tedy splněny podmínky dle § 21a zákona č. 589/1992 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2009, a tudíž žalobci sleva na pojistném za měsíc prosinec 2009 nenáleží. Žaloba dle žalované obsahuje totožnou právní argumentaci, jakou žalobce použil již v odvolání proti rozhodnutí okresní správy. V souvislosti s tím odkázala žalovaná na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

Žalobu proto považovala za neopodstatněnou a nedůvodnou a navrhla, aby ji krajský soud zamítl.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu dal žalobce souhlas výslovně, žalovaná pak tento souhlas udělila postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., o čemž byla ve výzvě předsedy senátu řádně poučena. O věci usoudil následovně.

Ze shora uvedeného je zřejmá podstata sporu mezi účastníky. Stručně řečeno jde o to, zda žalobce podal přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách za měsíc prosinec 2009 dle § 21a zákona č. 589/1992 Sb. včas. Žalobce tvrdí, že se tak stalo, neboť příslušný tiskopis, v němž slevu na pojistném uplatnil, předal dne 20. 1. 2010 k poštovní přepravě jako obyčejnou (tedy nedoporučenou) zásilku. Mezi stranami je nesporné, že pokud by se prokázala pravdivost tohoto žalobcova tvrzení, pak by sleva byla uplatněna v zákonem stanovené lhůtě, tedy včas. Žalovaná však dospěla k závěru, že žalobce uplatnil slevu na pojistném až dne 21. 1. 2010, kdy jeho pracovník měl tiskopis podat osobně na podatelnu žalované. Mezi stranami je opět nesporné to, že pokud by tomu tak bylo, žalobce uplatnil slevu na pojistném opožděně.

Rozhodujícím okamžikem pro posouzení dané věci je tedy zjištění, která ze shora uvedených verzí je pravdivá. Stěžejní povinností správních orgánů ve správním řízení tak bylo co nejpřesnější zjištění skutkového stavu a to zejména ohledně času a způsobu, jakým žalobce slevu na pojistném u okresní správy uplatnil. Nutno však konstatovat, že právě skutkový stav věci byl ze strany správních orgánů zjištěn způsobem zcela nedostatečným.

Svůj závěr o opožděnosti žalobcem uplatněné slevy na pojistném totiž správní orgány obou stupňů opřely zejména o skutečnost, že pokud by žalobce skutečně podal předmětný tiskopis prostřednictvím pošty, musela by být dle vyhlášky č. 191/2009 Sb. a dle Spisového řádu ČSSZ u tiskopisu uložena také obálka. Pokud u tohoto dokumentu poštovní obálka přiložena není, svědčí to dle správních orgánů o jediném. O tom, že takový dokument nemohl být okresní správě zaslán jako poštovní zásilka. Žalovaná pak na podporu tohoto závěru odkázala na svědectví zaměstnankyně podatelny okresní správy paní K., která měla tento dokument osobně přejímat dne 21. 1. 2011 od pracovníků žalobce. Tento důkaz však považovala toliko za subsidiární.

Krajský soud předně nemůže souhlasit se závěrem žalované, že pokud je povinností správního orgánu přiložit k dokumentu doručenému mu formou poštovní zásilky poštovní obálku, pak absence obálky u takového dokumentu spolehlivě prokazuje, že tento dokument nemohl být správnímu orgánu prostřednictvím pošty doručen. Žalovaná zcela přehlíží další v úvahu přicházející možnosti, proč k přiložení obálky k dokumentu nemuselo dojít. Například pochybení pracovníka podatelny okresní správy, jehož povinností je takový úkon učinit, buď z důvodu nedbalosti nebo třeba nešťastné náhody, v důsledku čehož může dojít k zašantročení poštovní obálky (připnutí k jinému dokumentu, založení do jiného spisu, vyhození apod.). Samozřejmě, že k takovým případům by docházet nemělo, resp. jistě k nim dochází zcela výjimečně, ale rozhodně je nelze bez dalšího zcela vyloučit.

Za této situace bylo však na správních orgánech, aby se skutkový stav pokusily zjistit i za pomoci jiných podkladů. Zvláště pokud k nejasnostem přispěl i postup okresní správy. Žalované lze sice dát za pravdu, že z právních ani interních předpisů výslovně nevyplývá povinnost opatřovat otisk podacího razítka informací, zda byla zásilka podána osobně nebo zaslána poštou. K tomu ale krajský soud dodává, že pokud již otisk podacího razítka obsahuje k vyplnění kolonku, jakým způsobem byl dokument správnímu orgánu doručen, je na místě, aby přijímající správní orgán (respektive jeho k tomu pověřený pracovník) tento údaj řádně a úplně vyplnil. Pokud by tak v přezkoumávané věci učinil, s vysokou mírou pravděpodobnosti by pochybnosti a nejasnosti okolo doručení dotčeného dokumentu nevznikly a k danému sporu by vůbec nedošlo.

Dle § 50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podklady pro vydání rozhodnutí pak opatřuje správní orgán, jehož povinností je také zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (viz odst. 2 a 3 citované normy). Dle § 51 odst. 1 téhož zákona pak k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu se zákonem. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

Naplnění svých shora stanovených povinností však zůstaly správní orgány z níže uvedených důvodů hodně dlužny.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná zmínila svědeckou výpověď pracovnice podatelny okresní správy paní K. Ta si údajně měla pamatovat, že předmětný tiskopis byl podán žalobcem osobně na podatelně okresní správy až dne 21. 1. 2010. Takový důkaz ovšem na rozdíl od žalované nepovažuje krajský soud za subsidiární, ale naopak za důkaz velmi důležitý, který může ke zjištění skutkového stavu věci významně přispět. Musí být ovšem proveden zákonným způsobem.

Náležitosti důkazu svědeckou výpovědí stanoví § 55 správního řádu. Ze správního spisu však vůbec není zřejmé, jakou formou měl svědecký výslech paní K. proběhnout. Neobsahuje totiž žádný protokol o tomto výslechu. O existenci takového důkazu je tak (kromě odůvodnění žalovaného rozhodnutí) ve správním spise zmínka pouze v dopise ředitele OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 14. 6. 2010, v němž uvádí, že „ Společná schůze zástupců ZOD, advokátní kanceláře a OSSZ H. Brod proběhla dne 31. 5. 2010, ke které byla přizvána i pracovnice podatelny paní K., která osobně zásilku přebírala.“ Nic víc. Krajský soud tak nutně musel uzavřít, že k žádnému výslechu jmenované svědkyně vlastně nedošlo, že byla zřejmě pouze přizvána na uvedené jednání, kde sdělila nějaké svoje (bližším než shora uvedeným způsobem neupřesněné) poznatky. V žádném případě tak nelze hovořit o zákonném provedení důkazu svědeckou výpovědí.

Správní orgány také v odůvodnění svých rozhodnutí zcela ignorovaly návrhy důkazů předložené žalobcem. Jednalo se o čestná prohlášení pracovnic žalobce pověřených vyplněním a odesláním tiskopisu, evidenci docházky těchto pracovnic v inkriminovaných dnech či výpis z knihy evidence odeslané pošty. Krajský soud připomíná, že dle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Takové úvahy však v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zcela absentují.

Krajský soud tak dospěl k závěru, že přezkoumané rozhodnutí žalované je nutno zrušit v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení jednak proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, a také proto, že došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srovnej ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.). Současně dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

V něm správní orgány zaměří svoji pozornost na pečlivé zjištění skutkového stavu věci, tedy zejména na to, kdy a jakým způsobem byl žalobcem vyplněný „Přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách za měsíc prosinec 2009“ doručen okresní správě. Za tím účelem se krajskému soudu jeví nezbytným provedení řádného důkazu svědeckou výpovědí pracovnice podatelny okresní správy paní K. Je totiž předpoklad, že by se tato svědkyně mohla vyjádřit k tomu, kdy a jakým způsobem byl uvedený dokument okresní správě doručen. Pokud by znovu uvedla, že se tak mělo stát osobně, lze rovněž předpokládat, že by svědkyně mohla být schopna osobu, která dokument doručila, blíže popsat, případně identifikovat. Krajský soud by rovněž považoval za vhodné, kdyby správní orgány provedly k dané otázce důkaz svědeckými výpověďmi pracovnic žalobce Ing. H. Č. a L. L. Správní orgány provedou i další důkazy, ať už navržené žalobcem nebo získané vlastní činností, pokud budou jevit právní relevanci pro posouzení věci. Netřeba jistě připomínat, že všechny důkazy musí být provedeny zákonným způsobem, který je vymezen v příslušných ustanoveních správního řádu. Následně správní orgán vyhodnotí podklady způsobem stanoveným již shora citovaným ustanovením § 59 odst. 4 správního řádu.

V dalším řízení bude žalovaná dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právními názory, které krajský soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil.

Pokud jde o žalobní námitku, v níž žalobce namítal formální nedostatek prvoinstančního rozhodnutí, kdy dle jeho názoru nemělo být výrokem rozhodnuto o „zamítnutí jeho žádosti o přiznání slevy na pojistném“, protože o žádnou slevu nežádal, nejedná se dle krajského soudu o otázku pro posouzení věci právně významnou. Ostatně sám žalobce hovořil pouze o pochybení formálním. Žalobci lze přisvědčit, že jím předložený přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách za

měsíc prosinec 2009 skutečně není výslovnou žádostí o slevu na pojistném. Lze si tedy představit, že výrok prvoinstančního správního orgánu mohl znít i jinak, například „Žalobce nemá nárok na slevu na pojistném ……“ nebo „Žalobci se nepřiznává sleva na pojistném .…..“ apod. To však pro podstatu sporu skutečně není důležité. Formulace výroku použitá okresní správou práva a právem chráněné zájmy žalobce nijak nepoškodila. Důležité je, že ve věci bylo zahájeno správní řízení, jehož předmět je zcela zřejmý. A o tomto předmětu řízení jak okresní správa, tak žalovaná, rozhodly způsobem pro žalobce srozumitelným, který mu neznemožnil v opravných prostředcích (ať už v odvolání či v žalobě) uvést v plném rozsahu svoje námitky a argumenty, pro které se závěry správních orgánů ve věci nesouhlasí.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Odměna jeho zástupce vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že ve věci učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu) po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Protože zástupce žalobce je registrován jako plátce DPH, byla odměna o hodnotu této daně povýšena. Proto krajský soud zavázal žalovanou povinností žalobci tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jeho zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Ve shora označená věci zaplatil žalobce formou kolků soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 8. 2011, jsou však od poplatku osvobozena řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. S ohledem na § 10 odst. 1 a 2 citovaného zákona o soudních poplatcích proto krajský soud žalobci po právní moci tohoto usnesení zaplacený soudní poplatek v plné výši vrátí.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 24. října 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru