Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Ad 12/2010 - 117Rozsudek KSHK ze dne 17.05.2011

Prejudikatura

2 As 34/2005

4 Ads 51/2010 - 77


přidejte vlastní popisek

30Ad 12/2010-117

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce Ing. B. L.,zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovanému řediteli Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje, nábřeží U Přívozu 122/4, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 10. března 2009, č.j. HSHK-22-9/KŘ-2009, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 10. března

2009, č.j. HSHK-22-9/KŘ-2009, a rozhodnutí náměstka žalovaného ve věcech

služebního poměru ze dne 26. listopadu 2007, č.j. HSHK-777-5/N-2007, se

zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 6. 800,-

Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Jitky

Uhlířové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Mrštíkova 1122.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 6.

094,- Kč do deseti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce

JUDr. Jiřího Slezáka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo

náměstí 737.

Odůvodnění:

Žalovaný shora označeným rozhodnutím změnil rozhodnutí svého náměstka ve věcech služebního poměru ze dne 26. listopadu 2007, č.j. HSHK-777-5/N-2007, a to tak, že „odvolatel jednáním popsaným ve výroku napadeného rozhodnutí porušil ustanovení § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru a článku 2 bodu 1 pokynu krajského ředitele HZS Královéhradeckého kraje č. 11/2007 SIAŘ ze dne 31. 1. 2007 o cestovních náhradách“. Ve zbytku žalovaný napadené rozhodnutí potvrdil.

Dle správního orgánu je žalobce vinen, že se dopustil kázeňského přestupku tím, že se dne 4. 9. 2007 zúčastnil sportovní akce (turnaj v nohejbale) v Dobrušce, ačkoliv na tuto akci nebyl přihlášen a služební cesta mu nebyla služebním funkcionářem schválena. Tímto jednáním měl porušit shora citované ustanovení zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“), za což mu byl uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 25% na dobu jednoho měsíce.

Ve včas podané žalobě žalobce předně namítl, že mu byl kázeňský trest uložen po uplynutí subjektivní lhůty stanovené v § 186 odst. 9 služebního zákona, tedy po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy se služební funkcionář dozvěděl o jednání, které má znaky kázeňského přestupku. Tímto dnem byl podle něj den 5. 9. 2007 a jelikož služební funkcionář rozhodl dne 26. 11. 2007, učinil tak po uplynutí uvedené lhůty.

K promlčení skutku, který je předmětem napadeného rozhodnutí, došlo dle žalobce také z toho důvodu, že žalovaný v rozporu s § 175 odst. 5 služebního zákona nevydal žalované rozhodnutí v zákonné lhůtě 60 dnů, neboť rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. listopadu 2008, č.j. 30 Ca 30/2008-31, kterým krajský soud zrušil původní rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení, se stal pravomocným dne 20. 11. 2008 a žalované rozhodnutí ze dne 10. 3. 2009 tak žalovaný vydal až po více jak 3 měsících od právní moci výše citovaného rozsudku.

Dále žalobce namítl, že mu nebylo prokázáno, že se kázeňského přestupku vůbec dopustil, když i dodatečně provedeným dokazováním nebyly odstraněny zásadní rozpory mezi výpovědí kpt. L. B. a tvrzením žalobce ohledně povolení služební cesty.

K údajnému opakovanému porušování předpisů o cestovních náhradách žalobcem strana žalující uvedla, že naopak jí nebyly do dnešního dne vyplaceny všechny cestovní náhrady, na které měla nárok.

Ohledně otázky přiměřenosti trestu se žalobci nelíbilo, že žalovaný argumentoval tím, že žalobci již bylo uloženo více kázeňských trestů, které nevedly k jeho nápravě. Žalobce namítl, že tyto tresty byly v soudních řízeních zrušeny. Argumentace žalovaného tak vzbuzuje pochybnost o řádném prošetření případu.

Žalobce míní, že žalovaný nevyvrátil jeho tvrzení o účelovosti postupu žalovaného a s tím související nedůvodnosti žalobcova postihu. Žalobce ještě poukázal na to, že žalovaný dle jeho názoru nerespektuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2008, č.j. 8 Ca 54/2007-28, kterým zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky o odvolání žalobce z funkce náměstka ekonomického úseku HZS Královéhradeckého kraje. V době údajného spáchání předmětného kázeňského přestupku byl tedy žalobce dle jeho mínění stále ve funkci vedoucího služebního funkcionáře HZS Královéhradeckého kraje se všemi právy a povinnostmi s tím souvisejícími. Žalovaný také neměl respektovat závěry Krajského soudu v Hradci Králové, které vyjádřil ve svém shora citovaném rozsudku. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K žalobě podal žalovaný vyjádření. K otázce promlčení kázeňského přestupku uvedl, že služební funkcionář, v jehož pravomoci bylo uložit žalobci kázeňský trest snížení základního tarifu, se o podezření ze spáchání kázeňského přestupku dozvěděl dne 1. 10. 2007. Protože služební orgán prvé instance vydal své rozhodnutí, kterým žalobci uložil kázeňský trest, dne 26. 11. 2007, byla subjektivní lhůta zachována.

Žalovaný k této problematice dále uvedl, že lhůta upravená v § 186 odst. 9 služebního zákona je lhůtou prekluzivní. Ustanovení § 175 odst. 5 téhož zákona pak stanoví obecnou pořádkovou lhůtu 30 až 60 dnů pro vyřízení podání. Nedodržení pořádkové lhůty však nemůže mít za následek zánik odpovědnosti žalobce za spáchání kázeňského přestupku. Navíc žalobce se proti údajné nečinnosti žalovaného nijak nebránil.

Žalobci skutečně nebyly proplaceny dva cestovní příkazy, ale stalo se tak z důvodu, že položku jízdného řádně nedoložil příslušnými doklady.

Strana žalovaná následně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně pak na jeho stranu 6, kde se podrobně věnovala otázce přiměřenosti uloženého trestu. Ohradila se proti tvrzení žalobce, že kázeňské tresty, které mu byly uloženy v jiných řízeních, soudy vždy zrušily. Podle žalovaného se tak stalo pouze v několika případech, navíc některé z nich nejsou dosud ukončeny. Pokud žalobce namítá, že případ nebyl řádně a objektivně prošetřen, činí tak dle žalovaného ve všech řízeních, aniž by ovšem specifikoval konkrétní pochybení, kterých by se v tomto směru měl správní orgán dopustit. To se týká i povšechné námitky údajné účelovosti postupu služebních funkcionářů vůči žalobci.

Řízení ve věci odvolání žalobce z funkce ekonomického náměstka HZS Královéhradeckého kraje pak s předmětným řízením nesouvisí, ale povinnost nechat si schválit služební cestu svým nadřízeným služebním funkcionářem by žalobce měl i v této funkci.

Námitka, že žalovaný nerespektoval názory krajského soudu vyslovené v jeho předcházejícím zrušujícím rozsudku, je dle žalovaného opět nekonkrétní, když žalobce neuvedl, v čem tvrzený rozpor spatřuje. Žalovaný zdůraznil, že dotčené názory krajského soudu plně respektoval a řídil se jimi.

Navrhl proto, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Následně krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”) a rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, č.j. 30 Ca 40/2009-31, zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že kázeňský trest byl žalobci uložen po uplynutí prekluzivní lhůty, neboť žalovanému se nepodařilo řízení pravomocně ukončit ve lhůtě 2 měsíců zakotvené v § 186 odst. 9 služebního zákona.

Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2010, č.j. 4 Ads 51/2010-77, dostupný na www.nssoud.cz, shora citované rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neztotožnil se totiž s právním názorem krajského soudu ohledně marného uplynutí lhůty pro uložení kázeňského trestu a tuto otázku uzavřel následovně : „Nejvyšší správní soud uzavírá, že na subjektivní dvouměsíční lhůtu stanovenou v ustanovení § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru je tudíž třeba nahlížet tak, že se jedná o lhůtu, v níž musí být vydáno rozhodnutí služebního funkcionáře (správního orgánu prvního stupně). Tento výklad je třeba zaujmout nejen s ohledem na skutečnost, že v ustanovení § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru není výslovně uvedeno, že by ve dvouměsíční subjektivní lhůtě muselo být řízení o uložení kázeňského přestupku pravomocně ukončeno, resp. rozhodnutí o uložení kázeňského trestu muselo nabýt právní moci, ale i s přihlédnutím k faktickým aspektům řízení o uložení kázeňského trestu. Je nutno vycházet též z toho, že lhůta pro rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře (správní orgánu prvního stupně) činí 90 dnů, je tedy sama o sobě delší než dvouměsíční lhůta pro vydání rozhodnutí služebního funkcionáře (správního orgánu prvního stupně) a je tak zřejmé, že dvouměsíční subjektivní lhůtu stanovenou v ustanovení § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru nelze považovat za lhůtu, v níž musí rozhodnutí o kázeňském trestu nabýt právní moc, ale jde o lhůtu, v níž musí být vydáno rozhodnutí služebního funkcionáře (správního orgánu prvního stupně).“

Nejvyšší správní soud ale pokračoval : „Nejvyšší správní soud považuje na tomto místě za nutné uvést následující: ze správního spisu zjistil, že již dne 12. 9. 2007 vypracoval služební funkcionář plk. Ing. R. V. “Záznam z projednání – účast na sportovní akci Dobruška”, ve kterém podrobně popsal okolnosti údajného kázeňského přestupku žalobce a v němž konstatoval, že se žalobce dopustil několika porušení služební kázně, a to zejména: nepovoleného a bezdůvodného opuštění místa svého služebního zařazení, obcházení rozhodnutí nadřízeného služebního funkcionáře, poskytnutí nepravdivé informace přímému nadřízenému a neoprávněného užití služebního motorového vozidla. Žalobce si tento úřední záznam převzal dne 13. 9. 2007. Nejvyšší správní soud tak má za to, že je třeba vycházet z toho, že již dne 12. 9. 2007 se správní orgán prvního stupně reprezentovaný služebním funkcionářem plk. Ing. R. V. věděl o spáchání kázeňského přestupku ve smyslu § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru. Skutečnost, že výše uvedený úřední záznam byl podepsán plk. Ing. R. V. a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 11. 2007, č. j. HSHK-777-5/N-2007 bylo podepsáno plk. Mgr. R. S., tedy jiným služebním funkcionářem, nemění podle názoru Nejvyššího správního soudu na tom, že správní orgán prvního stupně se o skutečnosti, že žalobce údajně spáchal kázeňský přestupek dozvěděl již dne 12. 9. 2007, kdy byl vypracován výše uvedený úřední záznam.

Za služebního funkcionáře, který se ve smyslu § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru dozvěděl o jednání, které má znaky kázeňského přestupku, totiž není podle názoru Nejvyššího správního soudu možné považovat pouze téhož služebního funkcionáře, který má pravomoc o kázeňských přestupcích rozhodovat a bude proto posléze na rozhodnutí podepsán. Přihlédnout je třeba k tomu, že služební funkcionář příslušný vydat rozhodnutí o kázeňském přestupku je spolu s ostatními služebními funkcionáři a příslušníky bezpečnostního sboru (zde: Hasičský záchranný sbor) součástí příslušného služebního útvaru a existují mezi nimi služební vztahy (např. nadřízenosti a podřízenosti). Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak je třeba vycházet z toho, že pro počátek běhu subjektivní lhůty pro uložení kázeňského trestu za kázeňský přestupek, je rozhodující to, kdy se o spáchání kázeňského přestupku dozvěděl příslušný správní orgán reprezentovaný některým ze služebních funkcionářů příslušného služebního útvaru (tento služební funkcionář nemusí být zároveň přímo nadán pravomocí rozhodovat o uložení kázeňského potrestání). Rozhodující je tedy to, zda (a kdy) se některý ze služebních funkcionářů o spáchání kázeňského přestupku dozvěděl.

V dané věci tak je třeba podle Nejvyššího správního soudu vycházet z toho, že správní orgán prvního stupně se o skutečnosti, že žalobce údajně spáchal kázeňský přestupek, dozvěděl nejpozději již dne 12. 9. 2007, kdy byl vypracován výše uvedený úřední záznam. Dvouměsíční subjektivní lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o kázeňském potrestání tak uplynula dne 12. 11. 2007. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně však bylo vydáno až dne 26. 11. 2007 a je tudíž zřejmé, že bylo vydáno až po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty, ve které lze uložit kázeňský trest za kázeňský přestupek pro vydání rozhodnutí, stanovené ve větě první § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru. Správní orgán prvního stupně tedy o kázeňském potrestání za kázeňské provinění žalobce rozhodl až poté, co uplynula lhůta, ve které mohl o dané věci rozhodnout. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nezákonné a stejnou vadou je postiženo i rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně částečně změněno a ve zbývajícím potvrzeno. Pro tuto vadu je třeba rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit.

Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud v rozsudku napadeném kasační stížností rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil. Výrok vyslovený krajským soudem je tedy správný. Z přezkoumávaného rozsudku však je zřejmé, že výrok krajského soudu se neopírá správné důvody, neboť ve věci vycházel jednak z mylného předpokladu, že příslušný služební funkcionář se o spáchání kázeňského přestupku žalobce dozvěděl dne 1. 10. 2007 (výše bylo uvedeno, že je třeba vycházet z toho že příslušný služební funkcionář se o skutečnosti, že žalobce údajně spáchal kázeňský přestupek dozvěděl již dne 12. 9. 2007) a dále pak věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru o nutnosti uložení pravomocného potrestání za spáchaný kázeňský přestupek ve dvouměsíční subjektivní lhůtě stanovené v § 186 odst. 9 zákona o služebním poměru (argumentace z jakého důvodu tento právní názor krajského soudu neobstojí byla taktéž uvedena výše).“

V dalším řízení po vrácení věci nařídil krajský soud jednání na den 17. 5. 2011, při kterém setrvali účastníci sporu na svých stanoviscích a procesních návrzích.

Následně krajský soud znovu přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního s. ř. s. O věci usoudil následovně.

Dle § 110 odst. 3 zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Ze shora uvedené citace z odůvodnění zrušovacího rozsudku Nejvyššího správního soudu je nepochybné, že ve věci zaujal po zhodnocení jejího skutkového a právního stavu jasný právní názor. A to ten, že správní orgán prvního stupně o kázeňském potrestání za kázeňské provinění žalobce rozhodl až poté, co uplynula lhůta, ve které mohl o dané věci rozhodnout. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je tedy nezákonné a stejnou vadou je postiženo i rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně částečně změněno a ve zbývajícím potvrzeno. Pro tuto vadu je třeba dle Nejvyššího správního soudu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit.

Protože krajský soud je uvedeným právním názorem ze shora uvedených důvodů vázán, plně na něj odkazuje. Za této situace mu pak nezbylo, než přezkoumávané rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně dle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. pro nezákonnost zrušit, a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaný dle § 78 odst. 5 s. ř. s. právními názory, které vyslovil krajský soud ve zrušovacím rozsudku, respektive Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku ze dne 24. 6. 2010, č.j. 4 Ads 51/2010-77, vázán.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Vzhledem ke skutečnosti, že v původním řízení před krajským soudem zastupoval žalobce jiný zástupce (také ovšem advokát), než v dalším řízení před krajským soudem po vrácení věci od Nejvyššího správního soudu, rozdělil krajský soud pro přehlednost své rozhodnutí o nákladech řízení do dvou samostatných výroků.

V původním řízení před krajským soudem žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-- Kč. Odměna jeho zástupkyně Mgr. Jitky Uhlířové, která je advokátkou, vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že ve věci učinila 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu) po 2 100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Doklad o tom, že je plátkyní DPH nepředložila. Proto krajský soud ve výroku II. zavázal žalovaného povinností žalobci tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jeho tehdejší zástupkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

V dalším řízení před krajským soudem vznikl žalobci nárok na ztrátu na výdělku po dobu účasti při jednání soudu dne 17. 5. 2011 a na odměnu jeho zástupce JUDr. Jiřího Slezáka, který je advokátem. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že ve věci učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 17. 5. 2011) po 2 100,-- Kč(§9odst.3písm.f/

advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Doložil také, že je plátcem DPH. S ohledem na délku jednání soudu dne 17. 5. 2011, na vzdálenost žalobcova pracoviště od sídla krajského soudu a na obsah potvrzení žalobcova zaměstnavatele o jeho průměrném hrubém hodinovém výdělku ze dne 9. 5. 2011, přiznal krajský soud žalobci nárok na ztrátu na výdělku za dvě hodiny, tedy ve výši 334,- Kč. Proto krajský soud ve výroku III. zavázal žalovaného povinností žalobci tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jeho současného zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Pokud jde o náhradu nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem, zástupce žalobce na nich sice účtoval odměnu za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření) a jeden režijní paušál, ale krajský soud ze soudního spisu nezjistil, že by v tomto řízení žalobci nějaké náklady řízení vznikly. V tomto řízení zastupovala žalobce nejprve Mgr. Jitka Uhlířová, advokátka, která sice učinila dne 14. 4. 2010 ve věci písemné podání nazvané „vyjádření ke kasační stížnosti“, ovšem jednalo se o podání velmi stručné, které obsahovalo v podstatě pouze stanovisko žalobce, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Takové podání dle krajského soudu nelze považovat s ohledem na jeho rozsah, ale zejména obsah, za řádný úkon právní služby advokáta ve smyslu advokátního tarifu. V průběhu řízení o kasační stížnosti převzal zastoupení JUDr. Jiří Slezák, advokát. Ze soudního spisu však nevyplývá, že by on v řízení o kasační stížnosti nějaký úkon učinil. Krajský soud proto uzavřel, že žalobci v řízení o kasační stížnosti žalovaného před Nejvyšším správní soudem náklady řízení nevznikly.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 17. května 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru