Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 62/2010 - 58Rozsudek KSHK ze dne 07.06.2011

Prejudikatura

2 Azs 71/2006 - 82

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 29/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 62/2010-58

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: A. B., zast. obecným zmocněncem Mgr. L. M., proti žalovanému: Policie České republiky, územní odbor vnější služby Semily, dopravní inspektorát, se sídlem Semily, Vysocká 225, PSČ 513 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí o přestupku ze dne 7. 7. 2009, vyřešeného žalovaným v blokovém řízení pokutovým blokem série UM/2008 č. M 3526989, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 22. 11. 2010, která byla doručena nadepsanému krajskému soudu dne 6. 12. 2010, domáhal jednak soudního přezkoumání rozhodnutí o uložení blokové pokuty ve výši 2.500,--Kč za přestupek, jehož se dopustil dne 7. 7. 2009 v obci Hajnice při řízení motorového vozidla tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost, a dále výmazu bodů, jež mu byly v souvislosti s tímto přestupkem zaznamenány v registru řidičů. Poukazoval přitom na to, že stejného přestupku (překročení nejvyšší dovolené rychlosti) se dopustil již dne 26. 5. 2009, tedy opakovaně (dvakrát) v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Proto mu neměl být s odkazem na § 22 odst. 8 a odst. 11 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), uložen jen trest peněžité povahy, ale i trest zákazu činnosti, a to vše nikoliv v blokovém řízení, ale v řádném přestupkovém řízení. Zdůrazňoval přitom rovněž ustanovení § 22 odst. 12 zákona o přestupcích, podle něhož není možno v případě daného přestupku od uložení sankce upustit, tedy vlastně v jeho případě neuložit zároveň trest zákazu činnosti. Žalobci tak prý byl uložen trest za přestupek v rozporu se zákonem o přestupcích, přičemž tento nedostatek, tuto podle žalobce nicotnost, nelze zhojit ani tím, že uložená sankce byla oproti zákonné úpravě nižší (nebyl uložen zákaz činnosti).

Pokračování 30A 62/2010

Z uvedeného žalobce dovodil vnitřní rozpornost rozhodnutí o přestupku ze dne 7. 7. 2009 a jeho nicotnost dle § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“). Vzhledem k tomu je navrhoval zrušit a místně příslušnému správnímu orgánu nařídit provést v registru řidičů výmaz bodů spojených s uvedeným přestupkem.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 28. prosince 2010. Uvedl v něm, že zasahující policista postupoval v blokovém řízení v souladu se zákonem a příslušnými interními akty. Po zjištění přestupku spáchaného žalobcem si ověřoval přes policejní operační středisko údaje z evidenční karty žalobce a bylo mu sděleno, že žalobce v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců se žádného přestupku uvedeného v § 22 odst. 8 zákona o přestupcích nedopustil. Proto bylo rozhodnuto o uložení pokuty v blokovém řízení. Žalobci však musela být v žalobě namítaná skutečnost známá a mohl tak vyvolat klasické projednání přestupku. Namísto toho ale s projednáním přestupku v blokovém řízení souhlasil. V této souvislosti žalovaný obecně nastínil problémy, jež by vznikaly v případech, kdy by se přestupce dopouštěl přestupků v krátkém sledu po sobě. Pak by totiž při řešení později spáchaného přestupku přestupek, k němuž došlo před ním, zřejmě ani nebyl v evidenční kartě řidiče zaznamenán, takže by se vyskytovaly stejné situace, jako ta žalovaná. Vzhledem k tomu navrhoval zamítnutí žaloby.

K vyjádření žalovaného k žalobě zaslal žalobce ještě repliku ze dne 16. 2. 2010. Uvedl v ní, že nesprávný postup policistů není možné zhojit dobrou vírou o uložení pokuty a poukázal na jejich zákonnou povinnost spolehlivě zjistit skutečný stav věci bez ohledu na aktivitu přestupce. Setrval na tom, že vydání rozhodnutí formou blokové pokuty je aktem nicotným, který z právního hlediska ani neexistuje, takže jej ani není možné např. zrušit. Lze však autoritativně deklarovat, že neexistuje. Poté se žalobce věnoval otázce nicotnosti správního rozhodnutí z pohledu judikatury a odborné literatury, přičemž setrval na stanovisku, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení.

K projednání věci nařídil krajský soud na den 7. června 2011 jednání. Žalobce při něm setrval na svých dosavadních žalobních námitkách, které dále rozvedl citacemi z rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Přitom se obsáhle zabýval problematikou nicotnosti správních rozhodnutí, žalovatelností rozhodnutí vydaného v blokovém řízení a jeho přezkoumatelnosti, a to i ve vazbě na či. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukazoval přitom na to, že policie nedostatečně zjistila skutkový stav věci, v důsledku čehož bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. V této souvislosti namítal, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Navrhoval žalované rozhodnutí zrušit.

Žalovaný se při jednání soudu odkázal na obsah svého vyjádření k žalobě. Polemizoval s názory žalobce ohledně jím tvrzené nicotnosti rozhodnutí v blokovém řízení s tím, že došlo-li již k tvrzenému pochybení dle žalobce, tak že nebylo takové intenzity, aby vyvolalo nicotnost žalovaného rozhodnutí. Žalobce byl naopak potrestán mírněji, jak se následně ukázalo. Navrhoval žalobu zamítnout.

Pokračování 30A 62/2010

Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s.ř.s., přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Žalobce se domáhal zrušení žalovaného rozhodnutí z důvodu jeho tvrzené nicotnosti. Tu spojoval s vadami popsanými v žalobě a při jednání. K tomu krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalobci byla uložena za výše popsaný přestupek rozhodnutím v blokovém řízení dne 7. 7. 2009, a to ve formě pokutového bloku série UM/2008 č. M 3526989, pokuta ve výši 2.500,--Kč. Žalobce tento pokutový blok (rozhodnutí) na místě převzal, což stvrdil svým podpisem. Tímto okamžikem, doručením, nabylo rozhodnutí v blokovém řízení právní moci.

Podle § 2 s.ř.s. poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Jedním ze základních předpokladů soudního přezkumu správního rozhodnutí (vydaného orgánem veřejné správy) je pak podle § 72 odst. 1 s.ř.s. včasné podání žaloby. Soudní přezkum správních rozhodnutí je tak možný v zájmu právní stability jen do určité doby. Podle § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle odstavce čtvrtého uvedeného ustanovení zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

V projednávané věci bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno žalobci dne 7. 7. 2009, žalobu proti němu však podal k poštovní přepravě až dne 3. 12. 2010. Tedy více jak po roce od doručení žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu ale musel krajský soud konstatovat, že žalobce zmeškal lhůtu pro podání předmětné žaloby.

Podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh (žalobu), jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. Protože s.ř.s. jinak nestanoví, krajskému soudu nezbylo, než podle uvedeného ustanovení žalobu pro opožděnost odmítnout. Na této skutečnosti nemohly námitky žalobce nic změnit, neboť se týkaly otázek bez významu pro toto rozhodnutí. Proto se jimi již krajský soud ani nemusel zabývat. Přesto k nim obiter dictum poznamenává následující.

Dovolával-li se žalobce práva na spravedlivý proces, dlužno konstatovat, že v daném případě poškozen nebyl. Není totiž žádných pochybností o tom, že žalobce naplnil skutkovou podstatu daného přestupku a že mu byla na základě podkladů, které měl žalovaný v době uložení blokové pokuty k dispozici, uložena ta nejnižší možná sankce. Žalobce to ostatně nejen že nerozporoval, ale dokonce se dožadoval trestu přísnějšího. Žalobci přitom byla uložena sankce, které by se nemohl vyhnout ani v případě, pokud by byl jím spáchaný přestupek projednán ve správním řízení.

Pokračování 30A 62/2010

Z tohoto pohledu, pokud jde o naplnění skutkové podstaty přestupku a s ním spojené výše trestu, proto nemohl být žalobcův princip právní jistoty vůbec dotčen.

Argumentaci žalobce, že věc měla být projednána v přestupkovém řízení a nikoliv řešena v blokovém řízení, se nebrání s odstupem času ani žalovaný. A třeba tomu přisvědčit. Nicméně lpění na přísném dodržení zákonnosti v tomto zvláštním případě by nepovažoval krajský soud předně za spravedlivé. Ad absurdum totiž vzato, pokud by přestupce opakovaně páchal přestupky stejného typu v době, kdy ještě nedošlo k jejich zaznamenání v registru řidičů a tyto skutečnosti by rozhodujícímu orgánu veřejné správy o trestech za ně neuvedl, pak nejen že by byl trestán mírnějšími sankcemi, než by se patřilo, ale v případě zrušení takovýchto rozhodnutí právě z důvodů žalobcem uváděných, by se nakonec mohlo stát, že by postihu za ně s ohledem na jednoroční lhůtu zániku odpovědnosti za přestupek unikl zcela. A jako není trestu bez zákona (nulla poena sine lege), bylo by v rozporu s legitimním očekáváním, aby zákonem předvídaná protiprávní jednání zůstávala právě z důvodů žalobcem namítaných bez trestu.

Žalobcovo očekávání má však i další stránku. Jak opakovaně konstatoval Nejvyšší správní soud, záruky spravedlivého procesu, jak jsou koncipovány v našem ústavním pořádku, ale i v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, musejí být aplikovány i na oblast správního trestání. Proto byť Krajský soud v Hradci Králové není v této přezkoumávané věci odvolacím soudem, má zato, že by vyhovění žalobě analogicky bránila i zásada reformatio in peius, tzn. zákaz rozhodnutí k horšímu (viz § 259 odst. 4 zák. č. 14/1961 Sb., o trestním řízení soudním, podle něhož v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného). Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného podle citovaného ustanovení je přitom nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Předmětná žaloba pak nesměřovala k ničemu jinému, když v ní bylo namítáno, že žalobci měl být uložen vyšší trest. V okolnosti, že byl žalobci uložen trest policejním orgánem formou blokové pokuty, pak krajský soud nicotnost nespatřuje, když projednání předmětného přestupku je obecně v jeho působnosti. O trestu žalobci tak nebylo rozhodnuto absolutně nepříslušným orgánem státní správy. Vada, která byla v konečném řešení žalobci jen ku prospěchu, tak žalované rozhodnutí nicotností nezatěžuje.

Na závěr pak krajský soud poznamenává, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, je žaloba proti rozhodnutí o pokutě v blokovém řízení nepřípustná dle § 68 písm. a) s.ř.s. A pokud se žalobce dovolával ochrany s odkazem na čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, dlužno poznamenat, že mu v uplatňování jeho práv nic nebránilo, respektive byla to jen jeho liknavost, pro kterou podal žalobu opožděně.

Podle § 60 odst. 3 s.ř.s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla odmítnuta. Pokračování 30A 62/2010

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 7. června 2011 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru