Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 46/2010 - 69Rozsudek KSHK ze dne 15.03.2011

Prejudikatura

5 Afs 175/2006 - 116

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Afs 31/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 46/2010-69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců a) I. K., b) J. Ž., c) M. K., d) J. Ž., e) Mgr. M. K., všech zastoupených obecnou zmocněnkyní I. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. srpna 2010, č.j. 13188/MJ/2010-8, 13188/MJ/2010-9, 13188/MJ/2010-10, 13188/MJ/2010-11 a 13188/MJ/2010-12,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný shora označenými rozhodnutími zamítl odvolání žalobců proti platebním výměrům Obecního úřadu Bolehošť ze dne 14. 10. 2009 č. 23, 24, 26, 27 a ze dne 5. 11. 2009 č. 28 na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

pokračování 30A 46/ 2010

Ve včas podané žalobě doplněné podáními ze dne 12. 11. 2010 a 4. 11. 2010 vznesli žalobci několik žalobních námitek. V prvé z nich namítali, že žalovaný porušil ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, protože nedal žalobcům možnost vyjádřit se před vydáním žalobou napadených rozhodnutí k podkladům, které shromáždil. Stejně tak neměli žalobci množnost seznámit se s obsahem předkládací zprávy správce poplatku, kterou vypracoval pro žalovaného. Žalobci tak neměli povědomost ani o tom, který správní orgán o jejich odvoláních proti platebním výměrům bude rozhodovat.

Žalobci dále otevřeli problematiku dodatků Obecně závazné vyhlášky Obce Bolehošť č. 3/2004, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu (dále také „OZV č. 3/2004“), konkrétně jejího dodatku ze dne 6. 12. 2005, který nabyl účinnosti 1. 1. 2006. Podle žalobců docházelo při přijímání těchto předpisů a při předkládání jejich vyhotovení žalovanému k podvodům, zejména ze strany starosty Obce Bolehošť, a proto dle žalobců je uvedená vyhláška včetně zmíněného dodatku neplatná a nicotná. V souvislosti s tím odkázali na vyjádření Ministerstva vnitra z 15. 4. 2009, které dle názoru žalobců dospělo ke stejnému závěru. Poukázali také na skutečnost, že předchozí platební výměry Obce Bolehošť v této věci byly shledány neplatnými právě ohledně nedostatků v označení obecně závazné vyhlášky obce, na základě které byly vyměřeny.

Žalobci dále vyjádřili nesouhlas s tím, že by měli uvedený místní poplatek vůbec platit. Zdůraznili, že hospodaří ekologicky, všechen odpad využívají, nedělají nepořádek a chrání životní prostředí. Vůz technických služeb od nich odpad nikdy nevyvážel, protože ani nemají popelnici. Se správcem poplatku není domluva ani o snížení či prominutí poplatku a jeho jednání tak žalobci považují za svévolné. Správní orgány tedy nezjistily správně ani skutkový stav věci.

K žalobě podal žalovaný vyjádření. K první námitce sdělil, že řízení vedené s žalobkyní nebylo vedeno dle správního řádu, nýbrž dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení nebyly odvolacím orgánem zjištěny nové skutečnosti a důkazy, které by bylo třeba prokázat, a odvolací orgán nedospěl k odlišnému právnímu názoru, než prvoinstanční správce poplatku, nebyl jím shledán důvod pro projednání před vydáním rozhodnutí. Takovýto postup je dle žalovaného s daňovým řádem zcela v souladu. Pokud jde o předkládací zprávu prvoinstančního správce daně, pak ta jím byla vyhotovena v souladu s § 49 odst. 5 daňového řádu a je určena pro odvolací orgán, jestliže je odvolání k němu postupováno k přímému rozhodnutí. Správce poplatku v takovémto případě nemá za povinnost informovat odvolatele o svém dalším postupu, jestliže neprovedl v rámci odvolacího řízení další dokazování, dále pak nerozhodl o odvolání sám a postoupil jej k rozhodnutí odvolacímu orgánu. Žalovaný k tomuto ještě dodal, že žalobce informoval o skutečnosti, že postoupil dne 19. 11. 2009 odvolání proti platebním výměrům, které mu byly zaslány, k přímému rozhodnutí prvoinstančnímu orgánu, neboť v daný okamžik nebyl příslušný k rozhodování bez vyjádření správce poplatku.

pokračování 30A 46/ 2010

Žalovaný následně zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení. Uvedl, že k prvnímu vyměření poplatkové povinnosti za rok 2007 došlo již dne 5. 3. 2008 a to platebními výměry č. 5, čj. 77/2008, č. 6, čj. 78/2008, č. 2, čj. 74/2008, č. 3, čj. 75/2008, č. 4, čj. 76/2008 a č. 1, čj. 73/2008. U těchto platebních výměrů došlo k ověření podmínek neplatnosti Obecním úřadem Bolehošť, jako správcem poplatku, a to z důvodu neúplného výroku právních předpisů v platebních výměrech – konkrétně nebyl uveden odkaz na dodatky OZV č. 3/2004. Následně správce poplatku prvního stupně vyměřoval poplatkovou povinnost 2007 platebními výměry dne 29. 10. 2008 č. 18, čj. 393/2008, č. 21, čj. 396/2008, č. 20, čj. 395/2008, č. 19, čj. 394/2008, č. 22, čj. 397/2008. I u těchto platebních výměrů byly ověřovány podmínky neplatnosti z důvodu odkazu na „dodatek č. 1“ OZV č. 3/2004, který neexistoval. Dodatky, jimiž byla novelizována vyhláška č. 3/2004 totiž nebyly číslovány, tedy správně měl platební výměr odkazovat toliko na „dodatek“, nikoli na „dodatek č. 1“. Následně správce poplatku 1. stupně přistoupil k vyměření poplatkové povinnosti za rok 2007 platebními výměry dne 14. 10. 2009 pod č. 23, čj. 296/09, č. 24, čj. 297/09, č. 26, čj. 299/09, č. 27, čj. 300/09 a dne 5. 11. 2009 pod č. 28, čj. 370/09.

Žalovaný je toho názoru, že se s tvrzením nezákonnosti platebních výměrů ze strany žalobkyně v rámci odvolacího řízení vypořádal, což plyne z odůvodnění rozhodnutí. V nich se pokusil i o vysvětlení pojmu „ve znění pozdějších předpisů“, neboť tento pojem je standardně užívanou právní formulací.

Pokud jde o otázku produkování odpadu bylo dle žalovaného straně žalující opakovaně vysvětlováno, že argument, že odpad nemá, neboť jej ekologicky využívá, nemá na placení místního poplatku žádný vliv a to z důvodu, že poplatníkem místního poplatku jsou dle § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích fyzické osoby mající v obci trvalý pobyt a fyzické osoby, které mají ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba. Povinnost platit uvedený místní poplatek tedy nevzniká přihlášením či registrací do systému, jak se žalobkyně domnívá, ale vzniká přímo na základě zákona tím, že fyzická osoba je v obci přihlášena nebo se přihlásí k trvalému pobytu či je nebo se stane vlastníkem stavby určené nebo sloužící k individuální rekreaci. Argument žalobců opírající se o dikci ustanovení § 17 odst. 4 zákona o odpadech, dle kterého jsou fyzické osoby povinny odkládat komunální odpad na místech k tomu určených a ode dne, kdy tak obec stanoví OZV, odděleně jej shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle systému stanoveného obcí, pokud odpad samy nevyužijí, je mylný, neboť toto ustanovení nemá jakoukoliv vazbu na ustanovení zákona o místních poplatcích upravující místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

K uváděnému neprominutí poplatkové povinnosti uvedl, že o žádosti o prominutí poplatku nebo jeho příslušenství z důvodu tvrdosti je oprávněna v souladu s § 16 zákona o místních poplatcích rozhodovat obec, která poplatky spravuje. O prominutí vždy rozhoduje obec v každém případě jednotlivě, a jestliže neshledá důvod pro prominutí, žádosti nevyhoví.

pokračování 30A 46/ 2010

Ze všech shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

K vyjádření žalovaného podali žalobci repliku ze dne 20. 1. 2011. Zopakovali, že žalovaný ani nemohl o jejich odvoláních řádně rozhodovat, protože starosta Obce Bolehošť mu podvodem předložil obecně závaznou vyhlášku, nikoliv její dodatek přijatý na zasedání zastupitelstva obce dne 6. 12. 2005. Nemohou tedy vedle sebe existovat dva různé dokumenty ze stejného zasedání zastupitelstva obce, jeden označený jako „Dodatek“, druhý jako „OZV č. 3/2004“. Dále žalobci odmítli názor žalovaného, že nemají právo nahlížet do správního spisu dle § 36 odst. 3 správního řádu. Polemizovali rovněž s názorem žalovaného na vyjádření Ministerstva vnitra. Ohradili se rovněž proti jeho tvrzení, že každá fyzická osoba s trvalým pobytem musí předmětný místní poplatek platit dle § 10b odst. 1 zákona č. 565/1992 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“). Své stanovisko opřeli jednak o dopis bývalého hejtmana Královéhradeckého kraje a o znění § 17 odst. 4 zákona o odpadech, dle něhož pokud občan prokáže, že třídí odpad, pak se do systému shromažďování odpadu nezapojuje.

Při jednání soudu dne 8. 3. 2011 setrvaly obě strany sporu na svých stanoviscích a procesních návrzích. Žalobkyně a) při něm opakovaně poukazovala na nesrovnalosti s dodatkem OZV č. 3/2004 ze dne 6. 12. 2005, kdy nejprve měl tento dokument formu dodatku a následně se setkala s tímto dokumentem ve formě samostatně obecně závazné vyhlášky. Za dvojí verzí tohoto dokumentu mohou podle ní stát machinace starosty Obce Bolehošť, který předložil žalovanému takovou verzi, která se mu hodila. Konkrétně varianta, kdy se jedná o OZV č. 3/2004 (tedy nikoliv dodatek), byla žalobkyni doručena žalovaným až dne 7. 12. 2009, když setrvale žádala žalovaného o sdělení, jakéže obecně závazné vyhlášky či jejich dodatky existují. Pověřený pracovník žalovaného k tomu uvedl, že žalovaný při posuzování věci vycházel ze znění dodatku OZV č. 3/2004 nacházejícího se na elektronické úřední desce Obecního úřadu Bolehošť. Žalobkyně a) v průběhu jednání také opakovaně zdůraznila stanovisko Ministerstva vnitra ohledně platnosti tohoto dodatku.

Následně krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). O věci usoudil následovně.

Žalobcům nemohl přisvědčit ohledně první z jejich námitek, tedy že správní orgány pochybily, pokud nevyzvaly žalobce k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí ve věci ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Přezkoumávané správní řízení totiž neprobíhalo dle ustanovení řádu správního, ale řádu daňového. Dle § 13 zákona o místních poplatcích pro řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z odkazu na poznámku pod čarou je pak zřejmé, že oním zvláštním procesním předpisem se rozumí daňový řád. Ten

pokračování 30A 46/ 2010

však povinnost, které se žalobci domáhají s odkazem na obsah § 36 odst. 3

správního řádu, nezakotvuje. S ohledem na charakter přezkoumávané věci je vůbec otázkou, s jakými podklady by se vlastně žalobci v přezkoumávané věci chtěli seznamovat, ostatně ani oni je v žalobě nikterak blíže nespecifikovali. Je totiž zřejmé, že Obecní úřad Bolehošť vydal platební výměry na základě nesporné skutečnosti, že žalobci v rozporu s příslušnou obecně závaznou vyhláškou neuhradili místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu za rok 2007 (dále jen „předmětný místní poplatek“), jiné podklady ve věci neshromažďoval a ani shromažďovat nemusel. Lze také přisvědčit žalovanému, že za situace, kdy v odvolacím řízení neprováděl doplňování dokazování, ani nedospěl k právnímu závěru odlišnému od právního závěru prvoinstančního správního orgánu, neměl ani on zákonnou povinnost vyzývat žalobce k seznámení se s podklady před tím, než o jejich odvoláních rozhodl. Rovněž tak z daňového řádu nevyplývá povinnost správce poplatku prvého stupně zasílat účastníkovi řízení předkládací zprávu, v níž informuje odvolací orgán o průběhu dosavadního řízení. Uvedeným postupem správních orgánů tak k porušení práv a právem chráněných zájmů žalujících nedošlo.

Krajský soud dále ze správního spisu ověřil pravdivost tvrzení žalovaného obsažených v jeho vyjádření k žalobě ohledně průběhu správního řízení. Ostatně v tomto směru nebyli účastníci řízení ve sporu. Je tedy nepochybné, že k prvnímu vyměření poplatkové povinnosti za rok 2007 došlo ze strany Obecního úřadu Bolehošť dne 5. 3. 2008 a to platebními výměry č. 5, čj. 77/2008, č. 6, čj. 78/2008, č. 2, čj. 74/2008, č. 3, čj. 75/2008, č. 4, čj. 76/2008 a č. 1, čj. 73/2008. U těchto platebních výměrů došlo k ověření podmínek neplatnosti Obecním úřadem Bolehošť, jako správcem poplatku, a to z důvodu neúplného výroku právních předpisů v platebních výměrech – konkrétně nebyl uveden odkaz na dodatky OZV č. 3/2004. Následně správce poplatku prvního stupně vyměřoval poplatkovou povinnost za rok 2007 platebními výměry dne 29. 10. 2008 č. 18, čj. 393/2008, č. 21, čj. 396/2008, č. 20, čj. 395/2008, č. 19, čj. 394/2008, č. 22, čj. 397/2008. I u těchto platebních výměrů byly ověřovány podmínky neplatnosti z důvodu odkazu na „dodatek č. 1“ OZV č. 3/2004, který ovšem neexistoval, protože dodatky, jimiž byla novelizována OZV č. 3/2004, nebyly číslovány. Následně Obecní úřad Bolehošť přistoupil k vyměření poplatkové povinnosti za rok 2007 platebními výměry dne 14. 10. 2009 pod č. 23, čj. 296/09, č. 24, čj. 297/09, č. 26, čj. 299/09, č. 27, čj. 300/09, a dne 5. 11. 2009 pod č. 28, čj. 370/09.

Z uvedeného vyplývá souvislost s další žalobní námitkou, která směřovala k otázce platnosti Obecně závazné vyhlášky Obce Bolehošť č. 3/2004, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu. K tomu krajský soud ze správního spisu zjistil následující. Uvedenou vyhlášku se usneslo vydat zastupitelstvo obce Bolehošť na svém zasedání dne 29. 9. 2004. Z jejího obsahu je mimo jiné zřejmé například to, kdo je poplatníkem uvedeného místního poplatku (článek 3), jaká je sazba poplatku (článek 4), kdo je od poplatku osvobozen (článek 5) nebo jaká jsou sankční ustanovení pro případ opožděné úhrady poplatku (čl. 8). Dále považuje soud za

pokračování 30A 46/ 2010

nepochybné, že zastupitelstvo obce Bolehošť na svém zasedání dne 6. 12. 2005

schválilo s účinností od 1. 1. 2006 dodatek OZV č. 3/2004, kterým se měnil článek 4 – Sazba poplatku. Ve znění tohoto dodatku platila OZV č. 3/2004 také v roce 2007. K další změně došlo až na základě dodatku, který schválilo zastupitelstvo obce Bolehošť na svém zasedání dne 15. 11. 2007, když tato změna (týkající se opět sazby poplatku) nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2008.

V tomto postupu zastupitelstva obce Bolehošť nespatřuje krajský soud z níže rozvedených důvodů pochybení takové intenzity, jež by měla za následek neplatnost OZV č. 3/2004 a jejích shora uvedených dodatků, natož jejich nicotnost.

Dle § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, může obec ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou mimo jiné také v případech, stanoví-li tak zvláštní zákon. Takové zmocnění obsahuje i zákon o místních poplatcích ve svém ustanovení § 14, dle něhož stanovení místního poplatku patří do samostatné působnosti obce, která je ve svém území zavedla. Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. Mezi místní poplatky, které zákon o místních poplatcích definuje pak patří i poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování odpadů (§ 10b). Je tedy nesporné, že zastupitelstvo obce Bolehošť bylo oprávněno vydat dle § 84 odst. 2 písm. h) zákona o obcích obecně závaznou vyhlášku, kterou zmíněný poplatek pro území své obce zavedlo. V kompetenci zastupitelstva obce pak byla i případná změna obsahu vyhlášky. Je pochopitelné, že obsah vyhlášky není neměnný, ale naopak, že s ohledem na v čase se měnící náklady spojené s provozem systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování odpadů bude zastupitelstvo nuceno přistoupit v určitých časových periodách ke změnám obecně závazné vyhlášky, třeba právě v otázce sazby poplatku. Také krajský soud je toho názoru, že by zejména s ohledem na přehlednost bylo vhodné, aby každá taková změna měla podobu samostatné obecně závazné vyhlášky, která by v úplnosti nahradila vyhlášku předchozí. Pokud ale má změna schválená zastupitelstvem obce formálně podobu dodatku dosavadní obecně závazné vyhlášky, není to dle krajského soudu v rozporu s žádným zákonným ustanovením (srovnej například § 12 zákona o obcích). Tento důvod tedy sám o sobě nezpůsobuje neplatnost ať už původní obecně závazné vyhlášky, tak jejích dodatků.

Ostatně ke stejnému závěru dospělo i Ministerstvo vnitra, jehož se žalobci dovolávají, ale který naprosto chybně interpretují. Ministerstvo vnitra ve svých dopisech ze dne 30. 3. 2009 a 15. 4. 2009 pouze konstatovalo, že změnu obecně závazné vyhlášky formou dodatku nepovažuje za nejvhodnější, ale že jde pouze o chybu formální, neboť podstatné je to, že o dodatcích rozhodoval stejný orgán jako o obecně závazné vyhlášce, tedy zastupitelstvo obce.

pokračování 30A 46/ 2010

Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že ohledně oficiálního znění a podoby OZV č. 3/2004 vycházel z úřední elektronické desky Obecního úřadu Bolehošť, což je právě s ohledem na ustanovení § 12 zákona o obcích postup správný. Vycházel tedy z faktu, že změna OZV č. 3/2004 schválená dne 6. 12. 2005 měla podobu dodatku. V této podobě je také uvedená změna založena ve správním spise. Žalobkyně při jednání soudu předložila dokument, který jí měl být zaslán žalovaným dne 7. 12. 2009. Tento dokument je obsahově zcela shodný se zmíněným dodatkem založeným ve správním spise, pouze je v něm vypuštěno slovo „dodatek“. Žádný z účastníků sporu nevěděl, kdo je autorem a jaký je důvod vzniku tohoto dokumentu. Krajský soud dává žalobkyni za pravdu v tom, že by nemělo docházet k tomu, aby změna obecně závazné vyhlášky měla různé formální podoby. Ani tato skutečnost však dle jeho závěru nemá v přezkoumávané věci vliv na platnost OZV č. 3/2004 a její změny ve formě dodatku schválené dne 6. 12. 2005. V řízení bylo totiž prokázáno, že správní orgány vycházely ze změny OZV č. 3/2004 schválené dne 6. 12. 2005 v podobě nacházející se na úřední elektronické desce Obecního úřadu Bolehošť, tedy v podobě dodatku. Původ dokumentu předloženého žalobkyní je nejasný, avšak rozhodně se nejedná o dokument oficiálního charakteru a není z toho důvodu k němu možné, ale ani nutné, přihlížet. Za ještě podstatnější totiž považuje krajský soud skutečnost, že obsah tohoto dokumentu je jinak zcela shodný s obsahem oficiálního dodatku OZV č. 3/2004. Nevzniká tedy žádná pochybnost o tom, jaké sazby předmětného místního poplatku pro rok 2007 v Obci Bolehošť platily.

V návaznosti na to neshledává krajský žádné pochybení ani v tom, že prvoinstanční správce poplatku použil v platebních výměrech formulaci „Obecně závazná vyhláška obce Bolehošť ve znění pozdějších předpisů“, neboť je zřejmé, že těmito právními předpisy byly míněny případné dodatky obsahující změny OZV č. 3/2004 účinné v rozhodném období (rok 2007) a o obsahu těchto dodatků nemohly s ohledem na shora uvedené důvody vzniknout na straně poplatníků důvodné pochybnosti.

Se žalobci se nemohl krajský soud ztotožnit ani v jejich názoru, že nejsou povinni předmětný místní poplatek platit, pokud dle svého tvrzení veškerý svůj odpad ekologicky zpracovávají. Naopak musel přisvědčit žalovanému, pokud uvedl, že tato skutečnost nemá na placení místního poplatku žádný vliv. Kdo je poplatníkem předmětného místního poplatku totiž stanoví § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích. Dle něho je poplatníkem fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt a fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba. S touto právní úpravou koresponduje i znění článku 3 OZV č. 3/2004. Příhodné je tak i stanovisko žalovaného, že povinnost platit předmětný místní poplatek nevzniká přihlášením či registrací do systému, ale vzniká přímo na základě zákona tím, že fyzická osoba je v obci přihlášena nebo se přihlásí k trvalému pobytu či je nebo se stane vlastníkem stavby určené nebo sloužící k individuální rekreaci. Tuto podmínku žalobci bezpochyby splňují, opak ostatně ani netvrdili.

pokračování 30A 46/ 2010

Pro posouzení přezkoumávané věci je také zcela irelevantní znění § 17 a § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 17 odst. 2 tohoto zákona zakotvuje možnost obce stanovit ve své samotné působnosti obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území včetně jejich biologicky rozložitelné složky a systému nakládání se stavebním odpadem. K tomu krajský soud pouze podotýká, že ve správním spise byla založena Obecně závazná vyhláška obce Bolehošť č. 2/2004 o nakládání s komunálním a stavebním odpadem, kterou zastupitelstvo obce schválilo na svém zasedání dne 29. 9. 2004 s odkazem na citované zákonné ustanovení. A právě za provoz tohoto systému může obec zavést poplatek dle § 10b zákona o místních poplatcích. Ustanovení § 17a odst. 1 zákona o odpadech pak dává obci možnost obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad vznikající na jeho území. Dle věty druhé však poplatek nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle zvláštního zákona. Pokud tedy Obec Bolehošť tento místní poplatek dle § 10b zákona o místních poplatcích stanovila, nepřichází již v jejím případě aplikace ustanovení § 17a zákona o odpadech v úvahu.

Na podporu svého tvrzení odkazuje ještě krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, čj. 5 Afs 175/2006-116 (dostupný na www.nssoud.cz), z něhož považuje za vhodné na závěr ocitovat následující pasáže :

„(…) Nejvyšší správní soud považuje v této věci za podstatné zdůraznit, že argumentace stěžovatelek, vystavěná na tvrzení, že fakticky žádný komunální odpad na území obce Volfartice nevytvářejí [zahrnujíc v to též nezletilé děti stěžovatelky a)], nelze akceptovat per se, neboť svědčí o nepochopení právní úpravy předmětného místního poplatku. Vymezení a správa tohoto místního poplatku se totiž neřídí režimem zákona o odpadech, nýbrž výlučně zákonem o místních poplatcích. Zákon o odpadech sice podává legální definici pojmů užívaných v § 10b zákona o místních poplatcích (odpad, komunální odpad, atd. – viz § 3 a § 4 zákona o odpadech), žádným způsobem však neupravuje místní poplatky spojené s plněním povinností, které z něho vyplývají. Pojem místního poplatku je zákonem o odpadech zmiňován pouze v souvislosti s řešením možné kolize místního poplatku s jinými způsoby financování nakládání s odpady, kterými jsou smluvní úhrada za nakládání s odpady a poplatek za komunální odpad (srov. § 17 odst. 5 větu třetí a § 17a odst. 1 větu druhou tohoto zákona). Úprava předmětného místního poplatku je tedy obsažena výlučně v zákoně o místních poplatcích; posouzení, zda je konkrétní osoba jeho plátcem či nikoli, musí být prováděno pouze v režimu tohoto zákona. Jen pro úplnost lze na tomto místě poznamenat, že samotný fakt, že tento místní poplatek byl zaveden a do zákona o místních poplatcích vložen částí třináctou zákona o odpadech, nemá na výše uvedený závěr žádný vliv.

Z ustanovení § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích vyplývá, že poplatníkem tohoto místního poplatku je buď fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt [§ 10b odst. 1 písm. a) věta před středníkem zákona], nebo fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba [§ 10b odst. 1 písm. b) věta před středníkem zákona]. Žádná další kritéria pro vznik poplatkové povinnosti v případě tohoto místního poplatku zákon nestanoví. Pokud tedy obec (počínaje dnem 1. 1. 2002) využije zákonné možnosti zavést a vybírat místní poplatek ve smyslu § 1 písm. h) zákona o místních poplatcích, učiní tak (v rámci samostatné působnosti) formou obecně závazné vyhlášky (§ 15 zákona o místních poplatcích). Pokud jde o vymezení poplatníků jednotlivých místních poplatků, může obec ve vyhlášce [při respektování omezení vyplývajícího z § 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů] okruh těchto osob pouze omezit (ve formě osvobození), či stanovit některým osobám úlevy (§ 16 zákona o místních poplatcích). Tato možnost je však zcela odvislá od rozhodnutí obecního zastupitelstva a zůstane-li nevyužita, jde o postup zcela souladný se zákonnými normativy (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 16/02, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 27, Nález č. 103, str. 161).“

Protože tedy krajský soud žádnou ze žalobních námitek neshledal důvodnou, nezbylo mu, než žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř s. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, ten však náklady řízení neúčtoval, protože mu žádné nevznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 15. března 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru