Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 41/2010 - 60Rozsudek KSHK ze dne 04.08.2011

Prejudikatura

30 Ca 251/2005 - 34

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Ans 7/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

30A 41/2010-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce města Trutnov, Slovanské náměstí 165, 541 16 Trutnov, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal u krajského soudu žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu, konkrétně žalovaného, a to z níže uvedených důvodů. Starosta města Trutnova v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu, které se konaly ve dnech 5. a 6. června 2009, v souladu s ustanovením § 32 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách do EP“), zveřejnil oznámení o době a místě konání voleb ve městě Trutnově. Učinil tak způsobem v Trutnově obvyklým, tj. zveřejněním na úřední desce, na informačních tabulích městského úřadu a v Radničních listech dne 20. května 2009. Takový způsob zveřejnění je dle žalobce používán již od roku 1998.

Žalobce dále poukázal na § 66 zákona o volbách do EP, podle něhož se výdaje správních úřadů a volebních orgánů spojené s volbami do Evropského parlamentu hradí ze státního rozpočtu. Toto ustanovení je speciálním ve vztahu k § 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, dle kterého obec na plnění úkolů v přenesené působnosti obdrží pouze příspěvek ze státního rozpočtu, kdežto výdaje obce spojené s volbami do Evropského parlamentu mají být hrazeny v plné výši. Tedy i výdaje spojené se zveřejněním oznámení o době a místě konání těchto voleb ve městě Trutnově. Proto žalobce nárokoval u žalovaného jejich uhrazení.

Žalovaný vydal dne 9. prosince 2009 protokol o výsledku veřejnoprávní kontroly, ve kterém shledal neuznatelným účetní doklad č. 5320 z 18. června 2009 na přeúčtování nákladů vzniklých zveřejněním informací o volbách do Evropského parlamentu v Radničních listech ve výši 23. 459,- Kč. O tuto částku byl ponížen doplatek dotace na volby. Proti tomuto protokolu podal žalobce včasné námitky. Ty však ředitelka žalovaného svým rozhodnutím ze dne 5. ledna 2010 neshledala důvodnými. Uvedený protokol ani rozhodnutí o námitkách proti protokolu nejsou dle žalobce rozhodnutím, které by se vypořádalo s požadavky žalobce na úhradu uvedené částky. Protokol může tvořit pouze podklad pro takové rozhodnutí. O částce ve výši 23. 459,- Kč nákladů vzniklých zveřejněním informací o volbách do Evropského parlamentu v květnovém čísle Radničních listů tak nebylo nijak rozhodnuto, uvedená částka žalobci zaslána nebyla.

K dotazu žalobce mu žalovaný odpověděl, že o poskytnutí dotace a o podmínkách jejího čerpání rozhoduje pouze Ministerstvo financí a jemu tedy nepřísluší vydávat ve věci jakákoliv rozhodnutí. Žalovaný je povinen pouze zajistit distribuci a vyúčtování dotace s tím, že nesmí proplácet výdaje, které by byly v rozporu s podmínkami stanovujícími oprávněné výdaje dle příslušných směrnic, nařízení a stanovisek Ministerstva financí. Podle žalobce však z této odpovědi žalovaného vyplývá, že je to on, kdo posuzuje soulad nákladů s příslušnými předpisy. Tedy v případě jejich souladu je vyplácí a naopak, pokud dojde k závěru, že tyto náklady nejsou v souladu s danými předpisy, tyto náklady neproplatí. O jednotlivých nákladech tedy nerozhoduje Ministerstvo financí, ale žalovaný.

Protože žalovaný ve věci nároku žalobce na úhradu částky ve výši 23. 459,- Kč za náklady vzniklé zveřejněním informací o volbách do Evropského parlamentu v čísle Radničních listů dne 20. května 2009 nezahájil správní řízení a ve věci nerozhodl, obrátil se žalobce dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, na nadřízený správní orgán žalovaného, tedy Ministerstvo financí. Dne 16. 6. 2010 totiž vyzval žalovaného, aby buď zahájil příslušné správní řízení v této věci a rozhodl, nebo žádost o poskytnutí ochrany před jeho nečinností postoupil Ministerstvu financí. Žalovaný správní řízení nezahájil. Ministerstvo financí poslalo žalobci dopis, v němž odkázalo na § 14 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož se na rozhodnutí o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučen jeho soudní přezkum. Dle Ministerstva financí tak aplikace § 80 správního řádu není možná.

Tuto argumentaci považuje žalobce za nepřípadnou. Z citovaného ustanovení rozpočtových pravidel podle něho vyplývá, že se vztahuje na rozhodnutí o dotaci dle § 14 odst. 3 rozpočtových pravidel. To však upravuje poskytování dotací na základě žádosti příjemce, což však není žalobcův případ. Nemožnost aplikace § 14 citovaného zákona vyplývá dle žalobce i z jeho systematického členění. Uvedené ustanovení je zařazeno do Dílu 2 Hlavy III, kdežto dotace na výkon přenesené působnosti obce včetně činnosti volebních orgánů je upraveno v Dílu 6 Hlavy III.

Výklad Ministerstva financí by dle žalobcova mínění byl v rozporu také s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina“). Jestliže § 66 zákona o volbách do EP zakládá nárok obce na úhradu volebních nákladů ze státního rozpočtu, stává se takový právní nárok předmětem majetkové dispozice obce chráněné čl. 11 Listiny. Rozhodnutí týkající se základních práv a svobod pak nesmí být z přezkumu vyloučeno (čl. 36 odst. 2 Listiny).

Dále žalobce vyjádřil názor, že skutečnost, že žalovaný je při poskytování dotací na úhradu volebních výdajů vázán příslušnými směrnicemi Ministerstva financí, nebrání tomu, aby o nároku obce rozhodl dle správního řádu. Směrnice Ministerstva financí č. 124/42 055/2004 ze dne 11. března 2004 (dále jen „Směrnice“), kterou se upravuje postup obcí a krajů při financování voleb do Evropského parlamentu, nestanoví okruh výdajů hrazených ze státního rozpočtu taxativně. I z toho plyne potřeba, aby o úhradě těchto výdajů bylo rozhodnuto příslušným správním orgánem. Pravomoc rozhodnout ve vztahu k žalobci má pak dle § 19 odst. 2 rozpočtových pravidel pouze žalovaný. Ten rozhoduje o konkrétní výši dotace pro jednotlivé obce. Ministerstvo financí pouze stanoví obecná pravidla pro rozdělení dotace a jednotlivé kraje jím zaslanou dotaci rozdělí podle ministerstvem stanovených obecných pravidel na jednotlivé obce.

Takovému rozhodnutí dle žalobce nebrání ani skutečnost, že činnost orgánů obce je výkonem státní správy, neboť hrazení volebních výdajů je prováděno z rozpočtu obce, který je obcí veden v samostatné působnosti. Žalovaný jako správní orgán při výkonu této přenesené působnosti rozhoduje o právech žalobce jak obce (§ 19 odst. 2 rozpočtových pravidel). Byť se jedná o náklady obce za výkon státní správy, žalobce nemá v tomto správním řízení postavení správního orgánu, ale obce jako samostatného subjektu. Osoby, o jejichž právech má být rozhodnuto, tedy účastníka řízení.

Dle § 3 písm. a) rozpočtových pravidel jsou dotací i peněžní prostředky státního rozpočtu poskytnuté právnické osobě na stanovený účel, tedy i prostředky poskytované obcím na úhradu nákladů spojených s volbami. Činnost krajů dle věty první § 19 odst. 2 téhož zákona je pak dle žalobce činností vykonávanou v přenesené působnosti. Z toho dovozuje, že kraje se při výkonu této přenesené působnosti neřídí zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), neboť tento zákon upravuje dle § 1 odst. 1 pouze odvod daní jako příjem některého z veřejných rozpočtů, nikoliv tedy jeho výdej. V takovém případě je nutno postupovat dle správního řádu a to konkrétně s ohledem na znění jeho § 1 odst. 1, § 9 a § 10. Předmětem řízení dle správního řádu by tak dle žalobce mělo být i rozhodování o tom, zda žalobce má či nemá právo na úhradu nákladů spojených s volbami do Evropského parlamentu v požadované

výši. O takovém právu správní orgán rozhoduje rozhodnutím dle § 67 odst. 1 správního řádu. Tímto orgánem je pak v dané věci žalovaný, který tak ovšem neučinil, a to ani přes výzvu žalobce dle § 80 správního řádu.

Žalobce tak v závěru žaloby vyjádřil přesvědčení, že lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaným v této věci uplynula dnem 4. února 2010. Vyšel přitom ze skutečnosti, že ředitelka žalovaného vydala dne 5. ledna 2010 rozhodnutí o námitkách proti protokolu o výsledku veřejnoprávní kontroly, které bylo žalobci doručeno téhož dne. V takovém případě měl žalovaný k tomuto datu k dispozici podklady pro zahájení řízení a vydání rozhodnutí, přičemž tato lhůta dle § 71 odst. 3 správního řádu činí 30 dní, tj. končila dnem 4. února 2010.

Proto žalobce navrhl, aby krajský soud uložil rozsudkem žalovanému povinnost rozhodnout o jeho nároku na úhradu nákladů za volby do Evropského parlamentu v roce 2009, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalovaný podal k žalobě vyjádření. Připomněl, že volby do Evropského parlamentu jsou upraveny zejména zákonem o volbách do EP, dále vyhláškou č. 409/2003 Sb. a též Směrnicí. Podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 2 zákona o volbách do EP působnosti dané tímto zákonem jsou vykonávány v rámci přenesené působnosti (tedy jde o výkon státní správy).

Uvedl, že žalobce nárokoval proplacení částky 23 459,- Kč na základě vnitřního účetního doklad č. 5320 z 18. června 2009 na přeúčtování nákladů vzniklých zveřejněním informací o volbách do Evropského parlamentu v květnovém čísle Radničních listů s odůvodněním, že jde o náklad, které má být hrazen státem ve smyslu § 66 zákona o volbách do EP. Žalovaný provedl kontrolu vyúčtování a vypořádání dotace na volby do Evropského parlamentu, o které byl sepsán protokol. Kontrolní orgán dospěl v uváděném protokole k závěru, že vnitřní účetní doklad č. 5320 z 18. 6. 2009 na přeúčtování nákladů vzniklých zveřejněním informací o volbách do Evropského parlamentu v květnovém čísle Radničních listů ve výši 23 459,- Kč je výdaj neuznatelný pro financování z prostředků státního rozpočtu určených účelově na volby do Evropského parlamentu. Dle názoru kontrolní skupiny existuje taxativní výčet výdajů, které lze hradit z prostředků státního rozpočtu. Tento výčet je uveden ve Směrnici. Mezi těmito výdaji pak není uveden výdaj na tisk místních novin, a z tohoto důvodu nelze dané výdaje hradit z předmětných prostředků státního rozpočtu. Proti závěru z protokolu podal žalobce námitky, které však byly zamítnuty. Následně se pak žalobce několikrát obrátil jak na žalovaného, tak na Ministerstvo financí, nicméně vždy byl potvrzen správný postup žalovaného vůči žalobci.

Dle žalovaného se vzhledem k charakteru přenesené působnosti dle ustanovení § 61 odst. 2 zákona o obcích orgány obce při výkonu přenesené působnosti (tedy při výkonu působnosti stanovené v zákoně o volbách do EP) řídí a) při vydávání nařízení obce zákony a jinými právními předpisy, b) v ostatních případech též 1. usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů (tato ¨

usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem; podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí), 2. opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto zákona.

Ze shora uvedeného žalovaný dovodil, že orgány obce (tedy veškeré orgány dle zákona o volbách do EP na úrovni obce) jsou povinny se řídit Směrnicí, neboť jde o výkon přenesené působnosti a Směrnice byla uveřejněna ve Věstníku vlády pro orgány krajů a obcí, a to konkrétně v částce 1/2004 ze dne 2. dubna 2004.

Dále žalovaný uvedl, že činnost volebních orgánů při zajišťování voleb je výkonem státní správy, která je financována nejen z příspěvku na výkon státní správy, ale též formou dotace ze státního rozpočtu. Tuto dotaci poskytuje Ministerstvo financí na základě rozpisu Ministerstva vnitra a nikoli krajský úřad. Krajský úřad je pouze v pozici orgánu vykonávajícího zákonem vymezenou státní správu na daném úseku, tj. dle § 13 písm. a) zákona o volbách do EP zajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb v kraji a plní další stanovené úkoly. Nikde ve stanovených úkolech mu však není přiznávána pravomoc rozhodovat o poskytování shora uvedené dotace, jak se mylně domnívá žalobce. Krajský úřad pouze provádí kontrolní činnost vztahující se k dané problematice a pouze uvolňuje prostředky na úhradu volebních výdajů, a to v souladu s rozhodnutím Ministerstva financí a v souladu s rozpisem Ministerstva vnitra a v souladu se Směrnicí. Ta konkretizuje a stanovuje účel použití prostředků státního rozpočtu. Ani zákon o volbách do EP ani jiný právní předpis neuvádí, že by orgán obce nemohl učinit jiné výdaje během voleb, které však nejsou výdaji, které lze zahrnout pod Směrnici. Je jen na orgánech obce, zda učiní pouze takové výdaje při splnění zákonných povinností vyplývajících ze zákona o volbách do EP a souvisejících předpisů, které plně odpovídají taxativnímu vymezení výdajů hrazených z prostředků státního rozpočtu dle Směrnice.

Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že Směrnice neupravuje taxativně možný výčet nákladů a že by měly být hrazeny všechny náklady vydané obcí. Směrnice dle žalovaného naopak nestanoví demonstrativní výčet výdajů, ale jednoznačně výčet taxativní a uzavřený. Pouze na ve Směrnici uváděné výdaje lze použít prostředky ze státního rozpočtu poskytnuté pomocí účelové dotace. Jakýkoli rozšiřující výklad by byl dle něho v rozporu s veškerými logickými postupy a mohl by vést k absurdním výkladům.

V návaznosti na to žalovaný vyjádřil přesvědčení, že jeho postup vůči žalobci byl zcela v souladu se zásadami legality předvídatelnosti a legitimního očekávání.

Poukázal dále na to, že dle ustanovení § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i

právnických osob. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že v rámci soudního přezkumu lze přezkoumávat pouze takové zásahy, které narušují veřejná subjektivní práva fyzických či právnických osob. V daném případě však žalobce vystupoval jako jeden z orgánů vykonávajících přenesenou působnost (tedy vykonávajících státní správu), tudíž nemohl být zasažen v jakýchkoli veřejných subjektivních právech. Vzhledem k tomu, že není jednáno o veřejných subjektivních právech je zřejmé, že na daný postup nelze použít správní řád včetně jeho ustanovení § 80 o ochraně proti nečinnosti. Užití správního řádu vylučuje dle žalovaného i již shora zmiňované ustanovení § 14 odst. 3 rozpočtových pravidel.

Žalovaný tak závěrem dovodil, že ve věci není dána příslušnost soudu ve správním soudnictví, neboť zde není nečinnost ohledně rozhodování o veřejných právech právnické osoby. Jde o spor v rámci výkonu státní správy mezi dvěma orgány vykonávajícími státní správu. Dle názoru žalovaného tedy žalobce není aktivně legitimován k podání dané žaloby a žalovaný zase není legitimován pasivně, neboť není subjektem, jež rozhoduje o poskytování dotace či o její výši.

Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu v prvé řadě odmítl. Pokud by pro takový postup důvody neshledal, pak by měl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, v níž s řadou jeho názorů polemizoval. Zopakoval, že právě žalovaný je tím orgánem, který rozhodne o „uvolnění“ konkrétní výše prostředků vůči konkrétní obci, přičemž tuto konkretizaci provádí žalovaný, nikoliv Ministerství financí. To vyplývá i z rozpočtového opatření žalovaného na rok 2009 č. 1713, které učinil vůči žalobci a v němž odkazuje na obecný přípis – rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 15. dubna 2009, č.j. 12/32451/2009-121.

Pokud zákon o volbách do Evropského parlamentu, pokračoval žalobce, uložil starostovi zveřejnit informaci voličům způsobem v místě obvyklým, byl starosta povinen takové zveřejnění učinit. Pokud zároveň tentýž zákon stanovuje, že tyto náklady jsou hrazeny ze státního rozpočtu, bylo na žalovaném, aby prostředky na úhradu těchto volebních výdajů uvolnil. To však neučinil z důvodu, že Směrnici staví nad zákon o volbách do EP i nad zákon o obcích (§ 61 odst. 2 písm. b) bod 1 věta za středníkem). Žalovaný tak pomíjí základní logické postupy právních předpisů, tedy že výklad a aplikace podzákonných předpisů musí být v souladu se zákony, k jejichž provedení byly vydány. Směrnici je tedy nutno vykládat i v souladu s § 34 odst. 2 ve spojení s § 66 zákona o volbách do EP. Povinnost zveřejnit informace voličům způsobem v místě obvyklým je pak výslovně zakotvena v jeho § 32 odst. 2.

Žalobce také nesouhlasil s názorem žalovaného, že ve věci vystupuje jako jeden z orgánů veřejné správy, který vykonává zákonem stanovené povinnosti v rámci přenesené působnosti. Takovými orgány však byly dle § 7 zákona o volbách do EP dva orgány žalobce – starosta a městský úřad. Nikoliv tedy žalobce jako obec, ta není ve výčtu volebních orgánů, na rozdíl od žalovaného, uvedena. Žalobce tak v této věci vystupuje jako obec, do jejíhož rozpočtu byla poskytnuta dotace na úhradu volebních výdajů a z jejíhož rozpočtu byly tyto výdaje hrazeny. A právě

z důvodu dotčení svého rozpočtu, tedy majetku města, je žalobce dotčen na svých subjektivních právech.

Krajský soud posoudil věc podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého s. ř. s. Učinil tak bez nařízení jednání, když s tím žalobce souhlasil výslovně, žalovaný pak svůj nesouhlas s takovým projednáním věci v zákonné lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil, přičemž o důsledcích této skutečnosti byl ve výzvě předsedy senátu řádně poučen. O věci usoudil následovně.

Předně konstatoval, že mezi oběma stranami je nesporný skutkový stav věci, tak jak byl popsán žalobcem v žalobě. Ten se jí domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v tom, že žalovaný nezahájil správní řízení a nerozhodl o jím uplatněném nároku na úhradu nákladů za volby do Evropského parlamentu v roce 2009.

Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

Zásadní otázkou pro posouzení úspěšnosti žaloby tedy bylo, zda je v pravomoci žalovaného rozhodnout (případně v jakém řízení) o nároku žalobce na úhradu jím uplatněných nákladů.

Je nepochybné, že dle § 66 zákona o volbách do EP se výdaje správních úřadů a volebních orgánů spojené s volbami do Evropského parlamentu hradí ze státního rozpočtu. Tyto peněžní prostředky jsou dotací ve smyslu § 3 písm. a) rozpočtových pravidel.

Postup při poskytování dotací ze státního rozpočtu a řízení o jejich odnětí pak upravuje zejména § 14 rozpočtových pravidel (který je součástí Dílu 2 Hlavy III tohoto zákona). Krajský soud považuje za podstatné poukázat z této rozsáhlé normy na první větu jejího třetího odstavce (O poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci rozhoduje poskytovatel na základě žádosti příjemce) a na odstavec čtvrtý (Na rozhodnutí podle odstavce 3 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání).

Ustanovení § 19 rozpočtových pravidel (který tvoří Díl 6 Hlavy III tohoto zákona) je pak věnováno poskytování dotací ze státního rozpočtu do rozpočtů územních samosprávných celků. Pro spor je významný odstavec druhý, podle něhož dotace ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí se poskytují prostřednictvím krajů, v jejichž obvodu leží příslušné obce, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Činnost krajů podle věty první je činností vykonávanou v přenesené působnosti.

Krajský soud se nemohl ztotožnit hned s několika žalobcovými názory. Předně s tím, že ustanovení § 14 rozpočtových pravidel není možné v dané věci aplikovat, protože dopadá na jiné typy dotací, u nichž se musí o poskytnutí dotace žádat. Na poskytování dotací do rozpočtů územních samosprávných celků by tak měl být dle

žalobce aplikován výlučně § 19 rozpočtových pravidel, a to i s ohledem na jeho systémové zařazení v zákoně. Není tomu tak. Hlava III rozpočtových pravidel nazvaná „Účast státního rozpočtu na financování programu a poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu“ má několik dílů, které upravují jednotlivé oblasti této problematiky. Pokud je postup při poskytování dotací ze státního rozpočtu do rozpočtů územních samosprávných celků upraven v Díle 6 (jenž tvoří pouze poměrně stručné ustanovení § 19), neznamená to, že by se na postup při poskytování tohoto typu dotací nevztahovala pravidla vymezená v ustanovení § 14, který je součástí Dílu 2. Zatímco v Díle 2 (a tedy i v § 14) zákonodárce stanovil obecná pravidla při poskytování všech typů dotací, pak v Díle 6 (§19) toliko upravil specifika pro poskytování dotací do rozpočtů územních samosprávných celků. Obě uvedená zákonná ustanovení se však nevylučují, ale naopak doplňují.

Žalobce dále opominul, že i v případě dotací ze státního rozpočtu do rozpočtů územních samosprávných celků je nutná žádost příjemce, na základě níž poskytovatel o poskytnutí dotace rozhodne. Mechanismus postupu při poskytování tohoto typu dotace tedy není v zásadě odlišný od postupu obecného. Bylo tomu tak ostatně také v přezkoumávané věci. Z příloh předložených žalovaným je zřejmé, že žádost o dotaci, kterou představovaly náklady na zajištění nákladů spojených s realizací voleb do Evropského parlamentu v roce 2009, podávalo Ministerstvo vnitra (žádost ze dne 17. 3. 2009, č.j. MV-20 175-1/EKO-2009) a to u Ministerstva financí jako poskytovatele dotace. Ministerstvo financí žádosti vyhovělo (přípis ze dne 15. 4. 2009, č.j. 12/32451/2009-121) a následně byla uvedená dotace ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí poskytnuta a to s ohledem na znění § 19 odst. 2 rozpočtových pravidel prostřednictvím krajů, v jejichž obvodech ležely příslušné obce.

Shora uvedené vyjasňuje několik sporných momentů. Především, že to není žalovaný, kterému příslušelo postavení poskytovatele dotace. Tím bylo Ministerstvo financí. Z toho důvodu nemá žalovaný pravomoc o nároku uplatněném žalobcem rozhodovat. V souvislosti s tím musel dát krajský soud za pravdu názoru žalovaného, že v souladu s § 19 odst. 2 rozpočtových pravidel a s rozhodnutím poskytovatele dotace toliko uvolňoval prostředky na úhradu volebních výdajů. Dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, pak měl oprávnění provádět ohledně důvodnosti takto vynaložených nákladů kontrolu. Krajský soud chápe, že tato faktická činnost žalovaného ve věci mohla žalobce zmýlit a navodit v něm dojem, že poskytovatelem dotace (a navíc také orgánem, který má povinnost o jeho nároku rozhodnout) je žalovaný. Ze shora uvedených důvodů ale nemá tato jeho domněnka oporu v zákoně.

Navíc dle již citovaného § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel se na rozhodnutí o poskytnutí dotace nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno ze soudního přezkumu. Žalovaný tedy nemohl zahájit správní řízení o žalobcem uplatněném nároku hned ze dvou zcela zásadních důvodů. Předně o tomto nároku žádné správní řízení vedeno být nemohlo a žalovaný neměl ani pravomoc o něm rozhodnout.

S ohledem na shora uvedené a na citované znění § 79 odst. 1 s. ř. s. proto krajský soud uzavřel, že žalovaný ve věci žalobcem uplatněného nároku na úhradu nákladů za volby do Evropského parlamentu v roce 2009 nečinným nebyl a není, protože o ní před žalovaným neprobíhalo (a probíhat nemohlo) správní řízení a žalovaný s ohledem na nedostatek pravomoci nebyl a není oprávněn v této věci rozhodnutí vydat.

Obiter dictum krajský soud připomíná, že z ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že žalobce se může domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu pouze tehdy, kdy je řízení již zahájeno, neboť může uložit správnímu orgánu povinnost jen vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, nikoliv zahájit řízení (srovnej usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2006, č.j. 30 Ca 251/2005-34; dostupné na www.nssoud.cz). Žaloba tedy nemohla být úspěšná již jen z toho důvodu, že žádné správní řízení ve věci zahájeno nebylo, což v žalobě přiznal i sám žalobce. Krajský soud však nepovažoval za vhodné, aby žaloba byla zamítnuta pouze na základě lakonického konstatování tohoto faktu, ale snažil se ozřejmit danou problematiku podrobnějším právním rozborem a dle jeho názoru i přesvědčivějšími právními argumenty.

Naopak za této situace se již nemusel a ani nemohl zabývat dalšími žalobními námitkami, zejména tím, zda výdaje vynaložené z rozpočtu žalobce na zveřejnění oznámení o době a místě konání voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 ve městě Trutnově v Radničních listech mu po právu měly být ze státního rozpočtu uhrazeny či nikoliv. K úvahám o této problematice totiž nebyl v tomto řízení (a nutno konstatovat, že dle jeho názoru s odkazem na shora citované závěry ani soud ve správním soudnictví obecně) oprávněn.

Krajskému soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v souladu s ustanovením § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto na náhradu nákladů řízení právo. Žalovaný náklady řízení neuplatnil a krajský soud ze soudního spisu ani nezjistil, že by mu nějaké vznikly. Rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě 2 týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel

zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 4. srpna 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru