Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 35/2010 - 43Rozsudek KSHK ze dne 11.05.2011

Prejudikatura

9 As 96/2008 - 44

5 As 39/2010 - 76


přidejte vlastní popisek

30A 35/2010-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce P. M.,zast. JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. srpna 2010, č.j. 15360/DS/2010/SR, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne

5. srpna 2010, č.j. 15360/DS/2010/SR, se zrušuje a věc se

žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši

4. 800,-- Kč k rukám JUDr. Pavla Pokorného, advokáta se sídlem

v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, a to do deseti dnů od právní

moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. června 2010, č.j. ODSH-17439/10-3021/2010/ZM, kterým byly zamítnuty žalobcovy námitky proti

provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů a provedený záznam 12 bodů byl potvrzen. Současně žalovaný citované rozhodnutí potvrdil.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve konstatoval, že námitky byly zamítnuty v souladu s § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Dále popsal podrobně jednotlivé přestupky, kterých se žalobce v minulosti dopustil a v návaznosti na to počet bodů, které byly v důsledku toho zaznamenány (případně odečteny) do žalobcova registru řidiče. Na základě těchto záznamů v registru řidiče dospěl k závěru, že žalobce ke dni 23. 5. 2010 dosáhl celkového počtu 12 bodů.

Žalovaný uvedl, že předmětem jeho přezkumu nebyly uložené blokové pokuty, kterými byl žalobce uznán vinným ze spáchání uvedených přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ale přezkum záznamu bodů zapsaných v registru řidičů. Žalobce dle něho směšuje řízení o přestupcích s řízením o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů, ve kterém se dodatečně a opožděně snaží zvrátit již pravomocně ukončené blokové řízení.

Zdůraznil, že žalobce byl přítomen u každého vyřízení přestupku v blokovém řízení, přestupek byl spolehlivě zjištěn, s přestupkem souhlasil a byl ochoten zaplatit pokutu, neboť by jinak nešlo projednat přestupek v blokovém řízení. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat, to znamená, že toto vyřízení přestupku v blokovém řízení je konečné a pravomocné. V opačném případě, tedy jestliže by přestupek nebyl spolehlivě zjištěn a odvolatel by nebyl ochoten pokutu zaplatit, nešlo by v souladu s ust. § 84 odst. 1 zákona o přestupcích projednat přestupek uložením pokuty v blokovém řízení, mínil žalovaný. Tímto měl dle jeho názoru žalobce uznat svoji vinu. Vyjádřil dále přesvědčení, že bylo pravomocně postaveno na jisto, že se žalobce dopustil těchto přestupků, které jsou z hlediska jejich nebezpečnosti zařazeny do bodového hodnocení podle přílohy zákona o silničním provozu, jenž obsahuje přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání. Záznam v registru řidičů lze totiž dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu provést až na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku. Proto žalovaný rozhodl jak shora uvedeno.

S těmito závěry ale žalobce ve včas podané žalobě nesouhlasil. Žalovaný se dle něho vůbec nezabýval tvrzením, že mu byly neoprávněně připsány body za přestupek ze dne 22. 2. 2007, neboť tento čin nemohl být jako přestupek hodnocen, protože důkazy o jeho spáchání byly získány protiprávně. Uvedeného přestupku se měl dopustit tím, že toho dne překročil rychlost v obci o 12 km/h. Měření rychlosti však prováděl soukromý subjekt, nikoliv městská nebo státní policie, a právě v tom spatřoval žalobce nezákonnost. Zdůraznil, že z toho důvodu uloženou blokovou pokutu odmítl zaplatit, protože důkaz o tomto přestupku byl získán v rozporu s právními předpisy. Žalobce proto vyjádřil přesvědčení, že 22. 2. 2007 nemohl být pravomocně potrestán za přestupek, neboť uloženou sankci nezaplatil a proti

přestupku kladenému mu za vinu městskou policií se ohradil. Předpokládal proto, že správní orgány se budou v přezkoumávaném řízení touto otázkou zabývat a že si minimálně ověří jeho tvrzení, že blokovou pokutu nezaplatil, z čehož logicky vyplývá, že s ní nesouhlasil. O povrchnosti přezkoumání jeho opravných prostředků svědčí i fakt, že rozhodnutí o zamítnutí námitek vydal správní orgán den po té, co námitky podal. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice široce rozvádí, kdy a jakých přestupků se žalobce dopustil, ten ale své námitky směřuje toliko proti jedinému rozhodnutí a to o přestupku ze dne 22. 2. 2007. Závěrem žaloby proto navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

K žalobě podal žalovaný vyjádření. Odvolal se na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Znovu zopakoval, že v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nemohl v tomto řízení přezkoumávat uložené blokové pokuty, kterými byl žalovaný uznán vinným ze spáchání výše uvedených přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ale pouze záznam bodů zapsaných v registru řidičů. Dle svého mínění k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě a posoudil všechny relevantní skutečnosti. Navrhl proto, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu obě strany sporu udělily souhlas postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř.s., o čemž byly ve výzvě předsedy senátu řádně poučeny. O věci usoudil následovně.

Krajský soud považuje za důležité hned v úvodu zdůraznit, že je správný názor žalovaného, že příslušný orgán veřejné správy nemůže v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů přezkoumávat to, co tomu kterému pravomocnému rozhodnutí o přestupku předcházelo. Pregnantně byl uvedený závěr vyjádřen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž konstatoval, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci

zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).

Z uvedeného plyne, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů ale musí správní orgány přinejmenším zjistit jejich existenci, když předmětem řízení je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. musí zjistit především to, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídal spáchanému přestupku atd.

V přezkoumávané věci žalobce namítal (a to již v námitkách i odvolání), že mu byly neoprávněně připsány body za přestupek ze dne 22. 2. 2007, neboť tento čin nemohl být jako přestupek hodnocen, protože důkazy o jeho spáchání byly dle žalobcova mínění získány protiprávně. Uvedeného přestupku se měl dopustit tím, že toho dne překročil rychlost v obci o 12 km/h. Měření rychlosti však prováděl soukromý subjekt, nikoliv městská nebo státní policie, a právě v tom spatřoval žalobce nezákonnost. Zdůraznil, že z toho důvodu uloženou blokovou pokutu odmítl zaplatit, protože důkaz o tomto přestupku byl získán v rozporu s právními předpisy.

Uvedené žalobcovo tvrzení má dvě roviny. První je námitka, že uvedeným jednáním přestupek nespáchal, protože důkazy o jeho spáchání byly dle jeho názoru získány protiprávně. S ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího správního soudu se takovou námitkou již správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zabývat nemůže. Přezkumu zákonnosti rozhodnutí o spáchání přestupku by se žalobce mohl domáhat v samostatném správním (respektive následně soudním) řízení. Z podkladů obsažených ve správním spise ani ze samotného obsahu žaloby ale nevyplývá, že by takové řízení žalobce inicioval.

Druhou rovinou žalobcova tvrzení je ale jeho zmínka o tom, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby mu byla uložena pokuta v blokovém řízení. Krajský soud připomíná, že dle § 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, lze přestupek projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Z oznámení o uložení pokuty ze dne 8. 3. 2007, které se týká předmětného přestupku, vystaveného Městskou policií Města Vamberk, lze naznat ohledně zmíněné sporné skutečnosti pouze to, že žalobci byla dne 22. 2. 2007 udělena bloková pokuta ve výši 1.000,- Kč a že čísla bloků na pokutu na místě nezaplacenou jsou B 0082605.

Žalobce tvrdí, že pokutu odmítl zaplatit. Neuvádí však, zda odmítl pokutu zaplatit již při projednání přestupku a nebo až po té, co při projednání přestupku ochotu zaplatit pokutu vyjádřil, a teprve následně si vše rozmyslel a pokutu zaplatit odmítl. Objasnění této otázky je však pro posouzení toho, zda byly naplněny zákonné předpoklady pro vyřízení věci v blokovém řízení, zásadní.

Při posuzování skutkového stavu této situace vycházely správní orgány toliko ze zmíněného oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, ale poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze z něj však bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznačených (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č.j. 5 As 39/2010-76; dostupný na www.nssoud.cz). A takové pochybnosti v projednávané věci na základě tvrzení žalobce nastaly.

Za této situace bylo na místě, aby si správní orgány opatřily od Městské policie Města Vamberk podklady vztahující se k projednání přestupku se žalobcem dne 22. 2. 2007, případně jiným způsobem doplnily ohledně uvedeného žalobcova tvrzení důkazní řízení. Jenom tak bude možno zjistit, zda údaje uvedené v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení odpovídají skutečnosti. Tedy zda byly splněny všechny shora citované zákonné podmínky pro to, aby žalobci byla pokuta za uvedené jednání uložena v blokovém řízení. Potažmo tedy, zda podkladem pro záznam v registru řidičů bylo skutečně pravomocné rozhodnutí příslušného správního orgánu. V závislosti na výsledku takto doplněného dokazování, pak správní orgány znovu rozhodnou v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů.

Již jen na základě toho krajskému soudu nezbylo, než konstatovat, že žalované rozhodnutí nemá oporu ve spisovém materiálu, respektive že se opírá v intencích stěžejní žalobní námitky o skutečnost v řízení nezjišťovanou a neprokázanou. Vzhledem k tomu musel krajský soud žalované rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušit a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný vázán nejen právním názorem vysloveným krajským soudem v tomto rozsudku (viz § 78 odst. 5 s. ř. s.), ale i v rozsudcích Nejvyššího správního soudu v tomto odůvodnění zmiňovaných.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch neměl. Od platby soudního poplatku byl žalobce usnesením krajského soudu ze dne 6. 10. 2010, č.j. 30A 35/2010-38, osvobozen. Náklady žalobce tak spočívaly pouze v náhradě odměny advokáta za dva úkony právní služby při zastupování (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby soudu - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 cit. vyhl.) a náhradě jeho hotových výdajů za dva úkony po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Doklad o tom, že by byl registrován jako plátce DPH, zástupce žalobce nepředložil. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupci žalobce, neboť je advokátem (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě 2 týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 11. května 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru