Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 31/2019 - 99Rozsudek KSHK ze dne 16.06.2020

Prejudikatura

9 As 34/2008 - 68


přidejte vlastní popisek

30 A 31/2019 - 99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci

žalobce: Ing. M. J. zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 - Dolní Chabry proti žalovanému: Městský úřad Turnov se sídlem Antonína Dvořáka 335, Turnov

v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu spočívajícímu ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného

takto:

I. Zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného, a to konkrétně jména a příjmení, data narození, adresy trvalého pobytu v záznamu o postupu při poskytování informací na žádost žalobce o informace ze dne 10. 3. 2016 byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.000 Kč k rukám Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 - Dolní Chabry, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Obsah žaloby

1. Žalobce označil za nezákonný zásah žalovaného vůči svojí osobě to, že na jeho webových stránkách dostupných na URL www.turnov.cz docházelo ke zveřejnění osobních údajů žalobce, konkrétně ke zveřejňování žalobcova jména, příjmení, akademického titulu, data narození, adresy bydliště a trvalého pobytu a ID jeho datové schránky, jakož i informace o tom, že žalobce podal žádost o informace a čeho se žádost týkala. Zmíněné osobní údaje byly zveřejněny v rámci Poskytnutí informací ze dne 14. 3. 2016, čj. OD/16/9060, sp. zn. OD/16/9056/RAD, podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

2. Žalobce připustil, že povinný subjekt má podle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost zveřejnit na internetu poskytnuté informace, toto se však netýká osobních údajů žadatele, které naopak podléhají ochraně, resp. anonymizaci (§ 8a téhož zákona). Žalovaný navíc zveřejnil též žalobcovu žádost o informace, ačkoliv toto mu žádný právní předpis neukládá.

3. Žalobce dále uvedl, že před podáním žaloby zaslal žalovanému dne 4. 2. 2019 předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nijak nereagoval a předžalobní výzvě zcela nevyhověl, byť alespoň odstranil osobní údaje žalobce. To však nebyl jediný jeho požadavek, neboť požadoval i odčinění způsobené majetkové i nemajetkové újmy. Žalobci proto nezbylo, jak uvedl, než se obrátit na soud se správní žalobou, když pominout nelze ani její preventivní efekt.

4. Podle žalobce bylo zveřejňováním jeho osobních údajů zasaženo do jeho veřejného subjektivního práva na ochranu soukromí, specificky pak práva na ochranu osobních údajů a práva na informační sebeurčení. Došlo rovněž k narušení práva na soukromý a rodinný život, neboť žalobce se nyní musí obávat o bezpečí své a své rodiny, neboť žalovaný na internetu zveřejňoval mimo jiné i adresu jeho bydliště, kde žije spolu se svou rodinou. Dle jeho názoru nelze přehlédnout ani to, že na veřejné vyvěšení jména a příjmení žalobce na webových stránkách žalovaného lze nahlížet jako na umístění žalobce na „pranýř“ za to, že si dovolil podat žádost o informace (nebo že se věnuje obhajobě dopravních přestupků).

5. Závěrem žalobce vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním svých osobních údajů a osobních údajů svého právního zástupce na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu a navrhoval naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci.

6. V žalobním petitu žalobce požadoval, aby soud deklaroval, že shora specifikovaný zásah byl nezákonný.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že údaje žalobce ze svých internetových stránek odstranil dne 5. 2. 2019, tedy ještě před podáním žaloby, a dne 22. 2. 2019 požádal nad rámec svých povinností i společnost Google o odstranění zastaralé internetové stránky. Z toho je zřejmé, že k datu podání žaloby nijak nezasahoval do práv žalobce a nemůže mu být kladen k tíži obsah vyhledávače Google, neboť zde se jedná o informace, které publikuje osoba odlišná od žalovaného. Žalobce sám mohl požádat společnost Google, aby tak nečinila, pokud by na tom měl doopravdy zájem.

8. V reakci na žalobní tvrzení o zásahu do žalobcova veřejného subjektivního práva na ochranu soukromí žalovaný uvedl, že v podstatě všechny zveřejněné údaje lze zjistit z veřejně dostupných zdrojů, a to např. z evidence ekonomických subjektů ARES nebo zadáním textu „Ing. M. J.“ do vyhledávače Google dojde k vyhledání množství odkazů, ve kterých jsou uvedeny jak adresa žalobce, tak např. i identifikace jeho datové schránky.

Za správnost vyhotovení: R. V.

9. Žalovaný upozornil na to, že žalobce a jeho právní zástupce nejsou osobami, které by se v podobné situaci ocitly poprvé. Úmyslně vytvářejí situace, ve kterých by mohlo nějakým způsobem dojít k jakémukoli byť i bagatelnímu zásahu do jejich práv a následně se snaží z takové situace získat majetkový prospěch. Žalobce je členem skupiny osob, která účelově a obstrukčně jedná zejména v přestupkových věcech. Činnost této skupiny je dle názoru žalovaného na hranici zneužívání práv a vede k zatěžování správních orgánů, obecních samospráv a justice. K jejich obstrukční a účelové strategii žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. II. ÚS 978/18, v němž byl v odst. 5 citován rozsudek krajského soudu sp. zn. 52 A 15/2016.

10. Žalovaný závěrem navrhl zamítnutí žaloby a uložení povinnosti nahradit náklady žalovanému, případně, pokud soud žalobu nezamítne, aby nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za použití § 150 o. s. ř. Dle jeho názoru by činnost osob typu žalobce neměla být podporována a neměla by jim přinášet majetkový prospěch, a to ani v podobě přiznání náhrady nákladů řízení.

III. Replika žalobce

11. Žalobce namítl, že skutečnost, že v žádosti o informace uvedl své osobní údaje, žalovaného neopravňovala tyto zveřejnit na internetu. Žalobce své osobní údaje v žádosti o informace uvést musel, neboť se jedná o její zákonnou náležitost. Není navíc pravdou, že by žalovaný pouze zopakoval osobní údaje uvedené žalobcem, žalovaný zveřejnil navíc i ID datové schránky žalobce, které v žádosti nebylo obsaženo.

12. Dle žalobce je irelevantní i skutečnost, že osobní údaje byly odstraněny před podáním žaloby. Žalobce totiž podal žalobu s tzv. deklaratorním petitem, kterým se domáhá deklarace toho, že zásah žalovaného byl nezákonný. Vyslovil nesouhlas i s názorem žalovaného, že nemůže odpovídat za to, že Google zveřejňoval osobní údaje žalobce. Pokud by totiž žalovaný jednal v souladu se zákonem, tak by Google osobní údaje žalobce nikdy nezískal a tedy by je ani nezveřejňoval.

13. Ke skutečnosti, že osobní údaje žalobce lze získat např. v evidenci ARES nebo pomocí Google pak žalobce uvedl následující. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2018, čj. 9 As 198/2018-37, konstatoval, že skutečnost, že jsou osobní údaje určité osoby zveřejněny ve veřejném seznamu, neznamená, že by osobní údaje takové osoby nepožívaly ochrany. Žalovaný navíc zveřejňoval i informace o tom, že žalobce podal žádost o informace, čeho se týkala, jak byla vyřízena atp.

14. Žalobce připustil, že podal několik žádostí o informace, avšak pouze tak realizoval svoje ústavní právo. Nepodává zbytečné, složité či obstrukční žádosti o informace, ale vždy se zajímá o relevantní skutečnosti z hlediska kontroly výkonu veřejné moci, případně se žádost o informace týká konkrétního řízení, ve kterém vystupuje jako zmocněnec. Žalobce proto nesouhlasí s tím, že by úmyslně vyvolával nezákonné zásahy úřadů, a ani mu není známo, jak by mohl konkrétní úřad donutit k tomu, aby v rozporu se zákonem zveřejnil jeho osobní údaje na internetu. Především je však to, zda se žalobce dopouští v jiných řízeních obstrukcí, pro tuto věc zcela irelevantní, protože v této věci se jedná o žalobcovu žádost o informace a s tím související zveřejnění jeho osobních údajů žalovaným.

15. Žalobce závěrem uvedl, že nevidí důvod, proč by mu neměla být přiznána náhrada nákladů tohoto řízení, když tyto mu vznikly výhradně kvůli tomu, že žalovaný postupoval nezákonně a zveřejnil osobní údaje žalobce na internetu. Navíc by takovou situaci shledával jako zjevně nespravedlivou, protože by tak byl v lepší pozici, kdyby žalobu vůbec nepodal, přestože ji podal důvodně, resp. by byl materiálně sankcionován za to, že se domáhá svých práv u soudu, přestože se ničeho protiprávního nedopustil.

Za správnost vyhotovení: R. V.

16. V den jednání žalobce zaslal soudu prostřednictvím zástupce další repliku jako reakci na vyjádření žalovaného. V ní se opětovně ohradil proti názoru žalovaného, že by on a jeho právní zástupce úmyslně vytvářeli situace, ve kterých by mělo dojít k zásahu do práv žalobce a následně se snažili získat z takové situace majetkový prospěch. Advokát žalovaného tak dle jeho názoru znevažuje advokáta žalobce a vystavuje se tak riziku, že bude podán návrh na zahájení smírčího řízení k České advokátní komoře. Žalobce zdůraznil, že má právo na soukromí, a to že někoho zastoupil jako obecný zmocněnec, toto jeho právo neoslabuje. Zástupce žalobce uvedl, že si nově uvědomil, že zveřejnění bydliště žalobce více narušuje žalobcovo soukromí, neboť jeho bydliště pro osoby znalé místních a historických poměrů v Praze nasvědčuje tomu, že byl voják z povolání, což také byl. V této souvislosti poznamenal, že u specifické části obyvatel je voják kritizované povolání, proto žalobce narušení svého soukromí vnímá intenzivněji. Zástupce žalobce dále popsal svou vlastní zkušenost z narušení soukromí, kdy v roce 2009 vyvěsilo statutární město Chomutov jeho osobní údaje včetně textu žádosti o informace, která však dle žalobce měla být spíše skrytou kritikou exekucí sociálních dávek městem Chomutov. K tomu přiložil velké množství příloh, tj. kromě článků o předmětných exekucích a dopisu tehdejšího ombudsmana i odkazy na množství internetových článků týkajících se však i zcela jiných témat, např. Cestovka láká na hotely výhradně pro Čechy, Jihoafrické gangy kradou obědy i dětem ve školách, Astronomové opět zachytili záhadné radiové vlny … apod., z nichž však není zřejmá vůbec žádná souvislost s projednávanou věcí. Závěrem žalobce znovu obšírně polemizoval (na 10 stranách textu) s praxí Nejvyššího správního soudu týkající se vyvěšování rozhodnutí správních soudů na jeho webových stránkách včetně některých údajů o účastnících řízení a zdůraznil, že žalobce ani jeho zástupce nedávají souhlas k vyvěšení svých osobních údajů na těchto stránkách, a to ani iniciál žalobce.

IV. Jednání

17. Z jednání soudu konaného dne 16. 6. 2020 se žalobce i jeho zástupce omluvili.

18. Zástupce žalovaného setrval na svých argumentech a procesních návrzích.

19. Krajský soud při jednání provedl důkaz printscreenem zveřejněného dokumentu na webu žalovaného ve výsledcích vyhledávače Google a sdělením Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 13. 2. 2018 ke stížnosti žalobce na úřady (konkrétně městské úřady Pelhřimov, Valašské Meziříčí, Úštěk, Vrchlabí a Blansko, Obecní úřad Dolní Krupá a Krajský úřad Libereckého kraje), které měly zveřejňovat jeho osobní údaje při zveřejňování informací o jeho žádostech podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

V. Posouzení věci krajským soudem

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Po projednání věci dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou.

21. Skutkové okolnosti nejsou mezi účastníky sporné. Není tak sporu o tom, že na webových stránkách žalovaného dostupných na URL adrese www.turnov.cz byly zveřejněny osobní údaje žalobce. Ze žalobcem předloženého printscreenu zveřejněného dokumentu na webu žalovaného, který byl proveden při jednání soudu jako důkaz, vyplynulo, že šlo konkrétně o žalobcovo jméno, příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, a i informace o tom, že žalobce podal žádost o informace a jaké věci se žádost týkala. Zmíněné osobní údaje byly zveřejněny v rámci poskytnutí informace ze dne 14. 3. 2016 na žádost čj. 10428.

22. Žalovaný ve svém vyjádření nerozporoval, že zmíněné informace v neanonymizované podobě byly na jeho webových stránkách veřejně přístupné veřejnosti, a uvedl, že údaje o žalobci ze svých internetových stránek odstranil dne 5. 2. 2019. Ani žalobce pak nezpochybnil odstranění

Za správnost vyhotovení: R. V. svých osobních údajů z webových stránek žalovaného, proto se v žalobě ze dne 18. 2. 2019 domáhal již jen deklarace nezákonnosti zveřejnění shora uvedených údajů týkajících se jeho osoby na webových stránkách žalovaného, nikoliv jejich odstranění.

23. Podle ustanovení § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

24. Podle ustanovení § 83 s. ř. s. věty první je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah.

25. Podle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

26. Jak je již shora uvedeno, v posuzovaném případě bylo zveřejněno jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu žalobce. Jedná se o údaje, na základě kterých je bezpochyby možné danou osobu jednoznačně identifikovat i kontaktovat. Přitom právo na ochranu osobních údajů je zakotveno v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož [k]aždý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

27. Krajský soud při posouzení věci vycházel z již konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se ochrany osobních údajů. Obecná východiska týkající se ochrany osobních údajů vyjádřil tento soud např. v rozsudku ze dne 12. 2. 2009, čj. 9 As 34/2008-68 (všechna v tomto rozsudku citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž konstatoval, že „zpracování osobních údajů vychází ze zásady, podle níž právo disponovat s osobními údaji náleží fyzické osobě, k níž se tyto informace vztahují (subjektu údajů), a nikoli tomu, kdo je jejich držitelem. Je proto logické, že základním právním titulem pro zpracování osobních údajů je z principu věci souhlas subjektu údajů. Požadavek souhlasu však není zákonem stanoven jako absolutní. Zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého nebo osobního života.“

28. Dle ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), se osobním údajem rozumí „jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu“. Osobní údaj ve smyslu citované definice tedy představuje taková skutečnost či informace, na jejímž základě (příp. v kombinaci s dalšími prvky) lze přímo či nepřímo zjistit identitu konkrétní osoby. Novelou provedenou zákonem č. 439/2004 Sb. byl z výše citovaného § 4 písm. a) vypuštěn dovětek „O osobní údaj se nejedná, pokud je třeba ke zjištění identity subjektu údajů nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních prostředků.“ Z důvodové zprávy k citovanému zákonu plyne, že zákonodárce při této změně vycházel ze zkušeností a poznatků souvisejících s nástupem a rozvojem informačních technologií, kdy dosažení a zjištění identity subjektu údajů v dnešní době již nevyžaduje nijak výjimečné úsilí ani materiální prostředky. Zjištění identity subjektu je v současné době snazší a lze jí docílit nejen s menším množstvím vynaloženého úsilí, ale i s menším množstvím vstupních informací. Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku již například uznal, že osobním údajem může být i číslo mobilního telefonu, přičemž vyšel z toho, že [p]lná identita fyzické osoby v současných podmínkách technologicky vyspělé společnosti, tj. za vysokého stupně rozvoje elektronických a jiných médií, která jsou většině populace snadno dostupná, ve své podstatě neznamená nic jiného, než možnost tuto osobu určitým způsobem kontaktovat, aniž by bylo nutno znát místo jejího aktuálního pobytu. Proto se výklad

Za správnost vyhotovení: R. V. pojmu ´osobní údaj´ nemůže omezit striktně jen na znalost např. rodného čísla, adresy či pracoviště subjektu údajů“. V citovaném rozsudku tedy soud zaujal rozšiřující výklad pojmu osobní údaj a jako test stanovil možnost určitou osobu nějakým způsobem kontaktovat.

29. Žalovaným zveřejněné dokumenty v posuzovaném případě tedy obsahují osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Zásah v podobě zveřejnění osobních údajů tedy byl bez ohledu na účel zveřejnění zaměřen proti žalobci.

30. Ustanovení § 5 odst. 7 zákona o svobodném přístupu k informacím umožňuje povinnému subjektu vedle povinně zveřejňovaných informací dobrovolně zveřejnit i další informace, avšak při respektování výjimek uvedených v tomto zákoně. Jednu z těchto výjimek upravuje § 8a, který povinnému subjektu ukládá, aby osobní údaje poskytl pouze v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu. K tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 8. 2018, čj. 9 As 198/2018-37, konstatoval, že „rozhodne-li se povinný subjekt zveřejnit aktivně kromě zákonem povinně zveřejňovaných informací i další informace (např. o počtu a charakteru žádostí, které v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím vyřizoval), je povinen respektovat veškerá omezení týkající se nakládání s osobními údaji. Zákon o svobodném přístupu k informacím tedy žalovanému neumožňoval a neumožňuje, aby s osobními údaji, které získal v rámci plnění povinností povinného subjektu dle zákona o svobodném přístupu k informacím, jakkoliv volně nakládal.“ Zdůraznil tedy výslovně dodržování podmínek vyplývajících ze zákona o ochraně osobních údajů, tj. aby při nakládání s osobními údaji získanými v souvislosti s plněním povinností povinného subjektu dle zákona o svobodném přístupu k informacím tento subjekt postupoval v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů.

31. Zpracováním údajů se rozumí mimo jiné i jejich zveřejňování (§ 4 písm. e/ zákona o ochraně osobních údajů). Zveřejněným osobním údajem se dle § 4 písm. l) zákona o ochraně osobních údajů rozumí „osobní údaj zpřístupněný zejména hromadnými sdělovacími prostředky, jiným veřejným sdělením nebo jako součást veřejného seznamu“. Umístění osobních údajů na webové stránky neomezeně přístupné třetím osobám, které žalovaný provozoval a které podléhaly jeho kontrole, tj. byl schopen ovlivnit jejich obsah a udržování těchto údajů přístupnými, lze jednoznačně podřadit pod pojem zpracování osobních údajů ve smyslu § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů. Jinými slovy, tímto technickým postupem za využití počítače a počítačové sítě dojde ke zpracování informace, které vyústí v její zpřístupnění blíže neurčenému okruhu osob na webové stránce, čímž se naplní všechny znaky zpracování osobních údajů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2018, čj. 3 As 3/2017-38). Umístěním shora uvedených dokumentů, které obsahovaly osobní údaje žalobce, na webových stránkách žalovaného, proto došlo k jejich zveřejnění ve smyslu § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů.

32. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný byl při zpracování a zveřejnění osobních údajů, které získal v řízeních o žádostech o poskytnutí informací jejich správcem ve smyslu § 4 písm. j) zákona o ochraně osobních údajů. Vztahovaly se tak na něj povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně osobních údajů. Tento zákon spočívá na tzv. zásadě omezení účelem, která je vyjádřena v § 5 odst. 1 písm. a), d), f), g) a h). Osobní údaje musejí být shromažďovány pro stanovené účely, výslovně vyjádřené a legitimní a nesmějí být dále zpracovávány způsobem neslučitelným s těmito účely. Současně osobní údaje nesmějí být zpracovávány pro (sekundární) účely neslučitelné s primárním účelem, přičemž slučitelnost je třeba vnímat úzce coby „přímou souvislost“ s původním účelem.

33. Žalobce při podání žádostí o poskytnutí informací postupoval dle § 14 zákona o svobodném přístupu k informacím, dle jehož odstavce druhého uvedl své osobní údaje výhradně pro potřeby identifikace žadatele a vedení řízení o podané žádosti, přičemž tento účel byl plně zkonzumován již vyřízením žádosti. Jakékoliv další zpracování (zveřejňování) takto získaných osobních údajů zákon nepředpokládá a k dosažení popsaného účelu to není jakkoliv nezbytné.

Za správnost vyhotovení: R. V. Následné zveřejnění osobních údajů tedy nepochybně překračovalo stanovený účel, pro který mohl žalovaný dané osobní údaje zpracovávat, čímž došlo k porušení práv žalobce. Mimo rámec účelu, pro nějž byly shromážděny, by bylo možné osobní údaje dle druhé části § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů dále zpracovat v mezích § 3 odst. 6 tohoto zákona, nebo pokud k tomu dal subjekt (tj. žadatel) předem souhlas. Ani jedna z těchto situací v projednávaném případě nenastala (k uvedenému srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2018, čj. 9 As 198/2018-37).

34. Vzhledem k uvedenému je nutno uzavřít, že žaloba byla podána důvodně, neboť nebylo sporu o tom, došlo k neoprávněnému zveřejnění osobních údajů žalobce, čímž bylo zasaženo do jeho právní sféry ve smyslu porušení práva na soukromí. V daném případě šlo konkrétně o jméno a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu žalobce (viz výrok I. tohoto rozsudku). Žalobce sice v žalobě tvrdil, že uveřejněn byl i jeho akademický titul a jeho ID datové schránky, jak je však zřejmé ze žalobcem předloženého printscreenu zveřejněného dokumentu na webu žalovaného, tyto údaje tam uvedeny nebyly, proto se jimi krajský soud nijak nezabýval. Na celkový závěr ve věci o tom, že osobní údaje žalobce (specifikované ve výroku) byly zveřejněny neoprávněně, to však nemělo vliv.

35. Ke stanovisku žalovaného, že veškeré dokumenty obsahující osobní údaje žalobce byly již ke dni podání žaloby z předmětných internetových stránek odstraněny, krajský soud poukazuje na ustanovení § 87 odst. 1 s. ř. s., dle něhož rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. V souladu s odstavcem druhým citovaného ustanovení proto musel nezákonnost žalovaného zásahu deklarovat.

36. Dlužno dodat, že krajský soud neprovedl další žalobcem navrhované důkazy (Poskytnutí informací na žádost čj. 10428 ze dne 14. 3. 2016, předžalobní výzva), neboť nebyly sporné, resp. pro posouzení věci byly nadbytečné.

37. Žalobce, resp. jeho zástupce, v závěru žaloby i doplnění repliky požadoval, aby rozhodnutí v této věci bylo na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu publikováno způsobem, který by nezasahoval do práv na ochranu soukromí jeho i jeho obhájce. K tomu krajský soud opakovaně konstatuje (neboť tento požadavek se objevuje ve všech žalobách podávaných prostřednictvím zástupce žalobců Mgr. Václava Voříška), že nejde o výhradu či námitku, která by se týkala merita věci, resp. která by jakkoliv s věcným projednáním případu souvisela, proto nemůže být v tomto řízení jakkoli řešena či posuzována. Podotknout je nutno i to, že nesouhlas či výhrady k publikaci rozhodnutí soudů na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu nelze adresovat zdejšímu krajskému soudu, neboť ten rozhodnutí na těchto stránkách ani nezveřejňuje, ani předmětné stránky nespravuje.

VI. Závěr a náklady řízení

38. S ohledem na shora uvedené krajský soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že předmětný zásah specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku byl zásahem nezákonným.

39. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Dle zmíněného odstavce prvého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalobce, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč.

40. Krajský soud však žalobci nepřiznal požadovanou náhradu nákladů právní služby poskytnuté advokátem, neboť dospěl k závěru, že náklady za zastupování advokátem nelze v případě žalobce považovat za náklady důvodně vynaložené. Jak opakovaně konstatoval i Ústavní soud, „ne každý úkon učiněný prostřednictvím advokáta v řízení však nutně musí být důvodně vynaloženým

Za správnost vyhotovení: R. V. nákladem řízení. … Kritérium účelnosti (důvodnosti) je třeba vždy posuzovat individuálně, tedy to, že se žalobce rozhodne zvolit si právní zastoupení, neznamená automatickou povinnost přiznat nárok na náhradu odměny za služby spojené s advokátem.“ (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13, či nález ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). V daném případě má krajský soud ohledně zvolení si právního zastoupení žalobcem pro toto soudní řízení pochybnosti o jeho účelnosti a potřebnosti. Krajskému soudu je totiž z úřední činnosti známo, že totožné spory vedl žalobce nejen již před zdejším krajským soudem (např. pod sp. zn. 30 A 17/2018), ale i před jinými správními soudy, konkrétně např. Krajským soudem v Českých Budějovicích (řízení vedené pod sp. zn. 51 A 72/2017), nebo před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci (řízení vedená pod sp. zn. 65 A 106/2017 a sp. zn. 65 A 5/2018), přičemž ve všech případech byl žalobce zastoupen advokátem (stejným). Jeho totožnou věcí se pak již zabýval i Nejvyšší správní soud (např. pod sp. zn. 9 As 198/2018). Žalobce tak již byl opakovaně, a to zcela a podrobně seznámen s problematikou, která se týká posouzení zásahu správního orgánu spočívajícího v neoprávněném zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách různých obecních či městských úřadů.

41. Krajský soud tedy zvolení si právního zastoupení žalobcem pro toto soudní řízení, v němž šlo o skutkově i právně zcela totožnou věc se shora zmíněnými (zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách městského úřadu), považuje za neúčelné, neboť za uvedených okolností nutno konstatovat, že žalobce již byl schopen hájit svá práva sám. Nelze totiž v této souvislosti přehlédnout ani to, že žalobce vystupuje jako zmocněnec účastníků ve správních řízeních (v jejichž věcech právě podával předmětné žádosti o informace na mnoha úřadech v České republice) a zastupuje je ve správních řízeních při projednávání jejich přestupků, jak je rovněž krajskému soudu známo z úřední činnosti ze správních žalob ve věcech přestupků. Žalobce tedy vystupuje ve správním řízení jako „svého druhu profesionál“, který podobné žádosti podává a pak zastupuje účastníky správního řízení (přestupce) a dohlíží na ochranu jejich práv ve správním řízení v celé řadě případů. Je tedy určitým odborníkem pro správní řízení a s ohledem na tuto jeho „profesní“ činnost lze dovodit, že i při podání již několikáté správní žaloby stejného typu (viz shora) v jeho případě k ochraně jeho práv v této věci již zástupce nebylo třeba.

42. Navíc nelze přehlédnout ani to, že žalobci primárně nemohlo jít ani o neprodlenou ochranu veřejných subjektivních práv a hlavním jeho cílem nemohla být skutečná ochrana jeho osobních údajů, neboť k vyvěšení jeho osobních údajů na webové stránky města Turnov došlo v březnu 2016 a teprve předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2019 žádal město o odstranění osobních údajů z webových stránek. Pokud by žalobce skutečně považoval zveřejnění svých osobních údajů za tak závažný zásah do svých práv (jak obšírně zdůvodňuje), domáhal by se přímé nápravy bezpochyby dříve než za 3 roky od jejich zveřejnění. Tvrzená újma se proto jeví i jako pouze hypotetická. Argumentace žalobce, že jeho postupem, tj. podáním správní žaloby, je naplněn preventivní efekt, je nepřípadný a zcela se míjí s účelem žaloby na ochranu před nezákonným zásahem.

43. Krajský soud uložil shora vyčíslené náklady řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku zaplatit k rukám zástupce žalobce, neboť jde o advokáta (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.

Za správnost vyhotovení: R. V. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 16. června 2020

JUDr. Jan Rutsch v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: R. V.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru