Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 29/2013 - 27Rozsudek KSHK ze dne 20.06.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 155/2014

přidejte vlastní popisek

30A 29/2013-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: J. K., zast. Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem AK se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Vyšehradská 423/27, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec Králové, Pivovarské nám. 1245, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2013, čj. 4468/VZ/2013-2,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a jeho manželky a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí, odboru vnitřních věcí a správní (dále také jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 14. 1. 2013, čj. Matr. 2012/7/R, kterým bylo zastaveno řízení o zápisu jména „Thymian“ do matriční knihy narození nezletilého dítěte žalobce a jeho manželky narozeného dne 30. 9. 2012.

V jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobce a jeho manželka podali žádost o provedení zápisu jména jejich nezletilého dítěte v podobě „Thymian“ do matriční knihy narození na základě souhlasného prohlášení dle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“).

Prvoinstančním orgánem byli vyzváni ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 zákona o matrikách k předložení dokladu vydaného znalcem z oboru, jímž bude osvědčena pravopisná podoba jména „Thymian“, a to do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Na to se žalobce a jeho manželka vyjádřili, že výzva není důvodná, neboť jejich žádost netrpí nedostatky, které by bylo třeba odstranit. Svoji žádost poté doplnili o výtah z veřejně přístupných webových stránek, z nichž vyplývá, že nositelé křestního jména „Thymian“ se běžně vyskytují ve Spojených státech amerických, Nizozemsku nebo Německu. Protože tak ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny nedostatky žádosti, tj. nebyl předložen doklad, k jehož předložení byli správním orgánem vyzváni, bylo řízení o žádosti o provedení zápisu jména nezletilého dítěte zastaveno.

Žalovaný dále uvedl, že nezletilé dítě se narodilo do multikulturního manželského svazku, kde každý z rodičů má jiné státní občanství, přičemž matka dítěte má americké státní občanství. Je pravděpodobné, že nezletilé dítě proto může mít více státních občanství, s ohledem na ustanovení § 3 písm. a) zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je státním občanem České republiky. Proto se i posouzení podmínek pro zápis zvoleného jména do matriční knihy narození řídí právní úpravou regulující tuto oblast v České republice.

Žalovaný konstatoval, že zvolit jméno dítěte je právem rodičů. K výběru jmen dětí zaujímá většina států své vlastní stanovisko odpovídající zpravidla jejich kulturním a historickým tradicím. Ve většině evropských států jsou volba a zápis jmen regulovány zákonnými předpisy a dítěti lze zvolit jen takové jméno, o jehož podstatě, jazykové a společenské vhodnosti nejsou pochybnosti. To je i případ České republiky, v níž je problematika volby a zápisu jména upravena zákonem o matrikách. Do matriční knihy lze zapsat pouze existující, pravopisně doloženou základní podobu jména, přičemž vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem. Zákon pak vyjmenovává i případy, kdy požadované jméno do matriční knihy zapsat nelze. V daném případě žalobce a jeho manželka doplnili svoji žádost o výtah z veřejně dostupných webových stránek, avšak dle žalovaného nelze internetové údaje z jazykového hlediska hodnotit jako základní, oficiálně uznávaný lingvistický pramen. Některé pravopisné podoby uváděné v překladech bývají sporné, neboť nerespektují ani český, ani žádný cizí pravopisný systém. Na internetu lze nalézt nejrůznější seznamy jmen, u nich však často nebývá uveden pramen, resp. autor, a nikdo za ně odborně neručí. Anonymní internetový údaj nemůže být jako jediný doklad o existenci požadovaného jména, za jehož správnost nedává nikdo lingvistické záruky, považován po jazykové stránce za použitelné a dostačující znalecké ověření jména. Jazykové ověření jmen je speciální činnost, která bývá zajišťována jazykovými odborníky (soudními znalci a odbornými institucemi pověřenými soudním znalectvím) a znalecký posudek slouží jako podklad k matričnímu řízení.

Žalovaný poznamenal, že v České republice neexistují jména povolená a nepovolená, ale pouze jazykově ověřená, splňující v souladu se zákonem jazykové podmínky pro zápis do matriky. V České republice je možné zvolit pro matriční zápis státního občana České republiky jakékoliv existující jméno, a to v jeho základní, spisovné, pravopisně ověřené podobě. To se týká nejen jmen českých nebo u nás

běžně užívaných, ale i jmen méně obvyklých a cizojazyčných. Právě z důvodu záruky toho, aby se jednalo o jméno v jeho základní pravopisně správné ověřené podobě, má matriční úřad možnost vyžádat si předložení posudku vyhotoveného jazykovými odborníky.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí a jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Je toho názoru, že rozhodnutí správních orgánů ve věci jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a pouze přepjatě formalistickým uplatněním zákonných ustanovení.

Žalobce předně uvedl, že zákonnou úpravu zápisu jmen v českém právním řádu je nutno interpretovat ústavně konformně a v souladu s mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána tak, aby nepřípustně nezasahovala do svobodné volby jednotlivce a rodinného života. Podobu jména, jak je požadována, žádali žalobce a jeho manželka zapsat na základě svobodné a souhlasné volby. Matka nezletilého je občankou Spojených států amerických a v České republice má povolení k přechodnému pobytu. Při volbě křestního jména nezletilého dítěte rodiče navazují na rodový původ matky dítěte a její indiánské kořeny. Jedná se o jméno, které nesl jeden z předků matky dítěte. Vazba k rodinným kořenům bude v případě volby jiného křestního jména neodkazujícího na rodovou genealogii silně potlačena. Manželství a rodičovství matky a otce (tj. žalobce) představuje spojení dvou národností a v užším slova smyslu je i spojením dvou etnik a kultur. Rodiče se rozhodli žít se svými budoucími dětmi na území České republiky, odkud pochází žalobce, a své budoucí děti zde rovněž vychovávat. Zároveň však projevili zájem zachovat adekvátní spojení nezletilých a jejich výchovy s domovskou zemí a původem matky, a to prostřednictvím křestního jména nezletilého. Rodiče tak volbou křestního jména Thymian a příjmením ponechaném po otci předávají nezletilému prvky rodinných vazeb obou rodičů.

Žalobce dále uvedl, že správní orgán prvního stupně konstatoval existenci pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, aniž by konkretizoval, jaké skutečnosti jej k tomu vedly. Ani žalovaný nikterak relevantně nezdůvodnil, proč je potřeba ověřit pravopisnou podobu požadovaného jména, pouze se snažil vypořádat s odvolacím argumentem o výskytu tohoto křestního jména v zahraničí. Jméno požadované žalobcem a jeho manželkou přitom představuje jednoznačně určitý, konkrétní projev jejich svobodné vůle, u nějž nelze mít pochybnost o správnosti pravopisné podoby, která úzce souvisí s národností matky nezletilého. Žalobce má za to, že nelze zaměňovat pochybnost o přípustnosti zápisu požadovaného jména a pochybnosti o správné pravopisné podobě jména. Správná pravopisná podoba požadovaného jména je dle jeho názoru zřejmá.

Žalobce uzavřel, že jméno dítěte, jehož zápisu se spolu s manželkou domáhají, není zkomolené, zdrobnělé, ani domácké, nejedná se o ženské jméno udělené nezletilému mužského pohlaví, ani o jméno, které již by užíval případný sourozenec nezletilého. Jedná se evidentně o křestní jméno zahraničního původu, v zahraničí užívané. Požadavek na doložení znaleckého posudku k ověření pravopisné podoby křestního jména proto označil za zcela nedůvodný. Žalobce vyslovil přesvědčení, že v daném případě nebyla předmětná žádost o provedení zápisu

jména jejich nezletilého dítěte stižena žádnými vadami či nedostatky, které by bylo třeba ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu odstranit a které by bránily pokračování řízení. Důvod pro zastavení řízení ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu proto nebyl dán.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. S poukazem na ustanovení § 62 odst. 1 zákona o matrikách uvedl, že postup správního orgánu prvního stupně byl zcela legitimní a nepřekračující rámec jeho kompetencí. Připustil, že při užívání křestních jmen jsou v České republice neobvyklá jména běžně akceptována, tj. např. jména, která bez jakékoliv pochybnosti označují rostliny (Iris, Narcis, Kamelia apod.), popř. i jména, jejichž český ekvivalent označuje rostlinu (např. Myrtille - franc. borůvka), jak uváděl žalobce v žádosti o zápis jména Thymian pro svého nezletilého syna. To však dle žalovaného neznamená, že by zápis takových jmen do matriční knihy narození nebyl matričními úřady prováděn teprve na základě předloženého dokladu vydaného znalcem z oboru, jímž byla pravopisná podoba konkrétního jména osvědčena.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání v souladu s jeho ustanovením § 51 odst. 1. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce a jeho manželka podali dne 30. 10. 2012 žádost o provedení zápisu jména jejich nezletilého dítěte v podobě „Thymian“ do matriční knihy narození. V žádosti současně popsali i důvod, proč takové jméno pro své dítě zvolili. Výzvou ze dne 7. 11. 2012 byli vyzváni k předložení dokladu vydaného znalcem z oboru, kterým bude osvědčena pravopisná podoba tohoto jména. V reakci na tuto výzvu vyslovili přesvědčení, že není důvodná a svoji žádost doplnili o výtah z veřejně dostupných webových stránek, z nichž vyplývá, že v zahraničí se nositelé jimi požadovaného křestního jména vyskytují. Poté, co správním orgánem požadovaný doklad nepředložili, prvoinstanční orgán usnesením ze dne 14. 1. 2013 řízení o jejich žádosti zastavil. Odvolání proti tomuto rozhodnutí pak žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a usnesení prvoinstančního orgánu potvrdil.

Z listin založených ve správním spise dále vyplynulo, že žalobce je občanem České republiky, jeho manželka občankou Spojených států amerických a že v roce 2011 uzavřeli manželství. Jejich nezletilé dítě, pro které požadují zápis jména v podobě „Thymian“, se narodilo dne 30. 9. 2012 ve Vrchlabí.

Užívání jmen a příjmení v úředním styku je bezpochyby věcí veřejnoprávní, nejde jen o soukromou záležitost občana, a proto jsou státy oprávněny stanovit pro užívání jmen a příjmení svých občanů pravidla. V České republice stanoví tyto pravidla zákon o matrikách. Ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zmíněného zákona se jméno, popř. jména dítěte, do matriky zapíší podle souhlasného prohlášení rodičů. Podle § 62 odst. 1 téhož zákona do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem.

Správní orgány požadovaly, aby žalobce a jeho manželka pro zápis požadovaného jména Thymian předložili doklad vydaný znalcem o ověření jeho pravopisné podoby. Žalobce namítá, že požadavek na předložení takového dokladu je zcela nedůvodný, neboť jde o křestní jméno zahraničního původu a v zahraničí užívané a že nelze zaměňovat pochybnost o přípustnosti zápisu jména a pochybnosti o správné podobě jména.

Podstatou sporu v projednávané věci je otázka posouzení, zda správní orgán ve vztahu k zápisu požadovaného jména důvodně požadoval doklad o ověření jeho pravopisné podoby ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 věta poslední zákona o matrikách, nikoliv otázka samotné přípustnosti zápisu tohoto jména. Správní orgány (obou stupňů) totiž nevyjádřily o jeho přípustnosti jako takové nějakou pochybnost, ani neučinily závěr, že by přípustné nebylo. To by jinak žádost o zápis požadovaného jména zamítly a nepožadovaly by ověření jeho pravopisné podoby.

Jméno dítěte narozeného v České republice se zapisuje do matriky v knize narození. Ve správní praxi je uplatňována zásada, že jako jméno dítěte může být zvoleno jméno existující, doložené, v jeho základní, samostatné, stylově neutrální podobě. Rodiče tedy mohou zvolit jakékoliv existující jméno v jeho základní podobě, tj. nejen jméno české nebo cizí již zdomácnělé a běžně používané, ale zákon nevylučuje ani zápis jména cizího, které u nás dosud běžně užíváno není, a to ani přímý zápis cizojazyčné podoby jména. I pro jméno cizí a u nás neobvyklé přitom platí, že by se mělo jednat o jméno existující a mělo by být zapsáno v jeho základní spisovné podobě. Pro většinu u nás běžně užívaných jmen lze ověřit jeho pravopisnou podobu v Pravidlech českého pravopisu nebo ve Slovníku spisovného jazyka českého. Problematické je však takové ověření právě u jmen cizích neobvyklých, která se u nás běžně neužívají, a proto ani nemají vžitou pravopisnou podobu.

Žalovaný uvedl, a krajskému soudu je i z vlastní činnosti známo, že matriční úřady se při ověřování pravopisné podoby jména dítěte pro zápis do matriky řídí kromě Pravidel českého pravopisu a Slovníku spisovného jazyka českého i jazykovou příručkou (autorkou je PhDr. Miloslava Knappová, CSc.), která obsahuje seznam cizojazyčných jmen, které lze zapsat do matriky bez ověření. Zároveň by měl zohlednit, zda již takové jméno někdo v České republice užívá, což lze ověřit v seznamu užívaných jmen uveřejněném na stránkách Ministerstva vnitra.

V případě žalobcem a jeho manželky požadovaného jména pro jejich nezletilé dítě v podobě „Thymian“ jde bezesporu o jméno v České republice neobvyklé a běžně neužívané. Krajský soud ověřil, že ani v seznamu v České republice užívaných jmen uveřejněném na stránkách Ministerstva vnitra uvedeno není. Jestliže tedy nebylo možno jeho pravopisnou podobu ověřit za použití běžně dostupných databází a seznamů jmen, krajský soud shledal požadavek prvoinstančního správního orgánu na předložení dokladu o správné pravopisné podobě jména za

oprávněný. Nutno konstatovat, že žalobce a jeho manželka zcela zřetelně a srozumitelně uvedli i důvody, které je k volbě tohoto v České republice nezvyklého jména vedly. Současně však nelze pominout povinnost matričního úřadu dbát na správnou pravopisnou podobu zapisovaného jména a z toho vyplývající oprávnění požadovat její ověření.

Žalobcem ve správním řízení předložené listiny v podobě několika stránek vytištěných mimo jiné z profesní sociální sítě (LinkedIn), na které se setkávají lidé z celého světa a diskutují o svých pracovních zájmech, osvědčují pouze to, že na této síti si založili svůj profil lidé, kteří uvedli jako své křestní jméno Thymian. Nic to však nevypovídá o správné pravopisné podobě tohoto jména z jazykového hlediska, ani o tom, ze kterého pravopisného systému vychází. Nelze přehlédnout ani to, že na stejných internetových stránkách jsou zaregistrováni i nositelé jména Thymiane nebo Tymian. Z jazykového hlediska tedy nemohly předložené listiny sloužit jako doklad o správné pravopisné podobě v daném případě požadovaného jména Thymian. Navíc se v různých zemích při výběru křestních jmen uplatňují různá kritéria a i posouzení z jazykového hlediska se ve všech zemích neřídí stejnými pravidly.

Dlužno dodat, že napadené rozhodnutí neshledal krajský soud nepřezkoumatelným. Nepřezkoumatelnost měla dle žalobce spočívat v tom, že nebylo zdůvodněno, proč je potřeba ověřit pravopisnou podobu požadovaného jména. Žalovaný konstatoval na straně 4 a zejména pak na straně 5 napadeného rozhodnutí, že požadované jméno je neobvyklé, že do matriční knihy lze zapsat pouze existující, pravopisně doloženou základní podobu jména a že se prvoinstančnímu orgánu nepodařilo jeho základní pravopisně správnou podobu ověřit v žádné z matričními úřady pro tyto účely standardně používané odborné publikace specializující se na tuto problematiku. Že taková situace a zejména u cizojazyčného jména vzbudí u matričního úřadu pochybnost o jeho pravopisně správné podobě, neshledává krajský soud za neodůvodněné, nepochopitelné nebo formalistické. Těžko lze předpokládat, že na každém matričním úřadě bude jazykový odborník na problematiku všech cizojazyčných jmen, ostatně proto zákon o matrikách stanovil žadateli povinnost doložit v případě pochybností správnou pravopisnou podobu požadovaného jména a matričnímu úřadu oprávnění toto požadovat.

Krajský soud v posuzovaném případě neshledal ani porušení práva žalobce na respektování jeho soukromého a rodinného života, jak je zakotveno v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Listině základných práv a svobod. Jak je již shora uvedeno, užívání jmen (i příjmení) v úředním styku je věcí veřejnoprávní, proto jednotlivé státy stanoví pro užívání jmen a příjmení svých občanů určitá pravidla, která jsou v některých státech přísnější, v jiných naopak volnější. I v rámci Evropské unie je právní úprava této problematiky ponechána na regulaci jednotlivým členským států a podléhá jejich vnitrostátní úpravě, přičemž je všeobecně známo, že i právní předpisy jednotlivých členských států se od sebe liší. Požadavek správního orgánu na předložení dokladu o správné pravopisné podobě požadovaného jména tak vychází ze zákonné úpravy regulace zápisu jména do matriční knihy v České republice. Pokud žalobce namítá, že správní orgán svou interpretací předmětné právní normy nepřípustně zasahuje do svobodné volby jednotlivce (žalobce) a do jeho rodinného života, nutno konstatovat, že k takovému zásahu dosud nedošlo,

neboť správní orgány nerozhodly, že zápis požadovaného jména nepovolují, pouze pro zápis požadují předložení konkrétního dokladu.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady vznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 20. června 2014

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru