Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 27/2010 - 84Usnesení KSHK ze dne 17.05.2011

Prejudikatura

9 Aps 5/2010 - 81


přidejte vlastní popisek

30A 27/2010-84

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně obchodní společnosti Lázně Velichovky, a.s., se sídlem Jaromírova 91, Jaroměř, zast. JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Obecnímu úřadu Velichovky, se sídlem Na Zátiší 1, Velichovky, zast. Jaroslavem Sládkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto :

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala žalobou dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručenou krajskému soudu dne 23. 7. 2010, ochrany před nezákonným zásahem žalovaného.

V úvodu žaloby popsala skutkový stav věci. Žalovaný na základě výzvy k odstranění pochybností ze dne 5. 3. 2010, č.j. 61/2010, zahájil se žalobkyní vytýkací řízení ohledně poplatkového přiznání k místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (dále jen „lázeňský poplatek“) podaného žalobkyní za období leden 2010. Na základě výzvy k odstranění pochybností ze dne 9. 4. 2010, č.j. 94/2010, zahájil žalovaný se žalobkyní vytýkací řízení ohledně poplatkového přiznání k lázeňskému poplatku podaného žalobkyní za období únor 2010. Na základě výzvy k odstranění pochybností ze dne 30. 4. 2010, č.j. 132/2010, zahájil žalovaný se žalobkyní vytýkací řízení ohledně poplatkového přiznání k lázeňskému poplatku podaného žalobkyní za období březen 2010.

Výzvou ze dne 26. 5. 2010, č.j. 175/2010, vyzval žalovaný žalobce k účasti na projednání zpráv o výsledku všech tří vytýkacích řízení, jednání se mělo uskutečnit 7. 6. 2010 v sídle žalovaného. Na místo se dostavil zástupce žalobkyně JUDr. Moravec vybavený plnou mocí od žalobkyně pro vytýkací řízení a JUDr. Petr Kučera, Ph.D, advokátní koncipient, vybavený substituční plnou mocí. Žalovaný však s nimi odmítl závěrečné zprávy projednat s odůvodněním, že plná moc pro JUDr. Moravce je neúčinná, protože žalobkyně měla být údajně v řízení zastoupena již jiným zástupcem, a to Ing. M. V.. Zástupce žalobkyně trval na projednání zpráv, ale žalovaný na jeho námitky nebral zřetel a nijak se k nim nevyjádřil. Zástupci žalobkyně nebyly tedy dne 7. 6. 2010 závěrečné zprávy předány, ty byly žalobkyni elektronicky zaslány až 12. 6. 2010. Následně žalovaný vydal platební výměry, kterými uložil žalobkyni povinnost zaplatit lázeňský poplatek za měsíce leden, únor a březen 2010. Podkladem pro všechny tři platební výměry přitom byly popsané zprávy o výsledku vytýkacího řízení.

Postup žalovaného, který odmítl se zástupcem žalobkyně projednat popsané zprávy o výsledku vytýkacího řízení, považovala žalobkyně za nezákonný, v rozporu s § 43 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a spatřovala v něm nezákonný zásah do jejích práv. Nezákonný byl i postup žalovaného, který odmítl zástupci žalobkyně předat dne 7. 6. 2010 uvedené zprávy a elektronicky je zaslal přímo žalobkyni. Se žalobkyní tak nebyly uvedené zprávy o výsledku vytýkacího řízení vůbec projednány a nebyly splněny podmínky pro doručení zpráv žalobkyni dle § 43 odst. 2 ve spojení s § 16 odst. 8 daňového řádu. Vytýkací řízení přitom končí teprve projednáním zprávy o jeho výsledku, respektive za splnění zákonných podmínek jejím doručením daňovému subjektu, k čemuž nedošlo. Dle žalobkyně proto dosud předmětná vytýkací řízení nebyla ukončena.

Tato skutečnost má dle názoru žalobkyně pro ni zásadní vliv, protože ačkoliv se bude proti platebním výměrům bránit řádnými opravnými prostředky, jsou platební výměry vykonatelné bez ohledu na nabytí právní moci a žalobkyně tak může být pod hrozbou exekuce donucena splnit povinnosti v nich uložené, což bude znamenat citelný zásah do jejích majetkových poměrů.

Žalobkyně dále uvedla, že jí dne 18. 6. 2010 žalovaný doručil další výzvu k odstranění pochybností, tentokrát ohledně poplatkového přiznání za měsíc duben 2010. Podle mínění žalobkyně tak hrozí reálná obava, že žalovaný bude svůj nezákonný postup opakovat a vydá další platební výměry, aniž by s ní řádně projednal výsledky vytýkacího řízení. Uvedený postup žalovaného označila navíc za šikanózní, protože je nucena se každý měsíc vyjadřovat k pochybnostem žalovaného, a to nikterak blíže vysvětlených.

Žalobkyně sdělila, že nikdy neprojevila vůli, aby jí v těchto konkrétních vytýkacích řízeních zastupoval Ing. V. a nikdy jeho plnou moc nezaslal správci poplatku k číslu jednacímu jakéhokoliv z uvedených vytýkacích řízení. Naopak udělením plné moci JUDr. Moravcovi a jejím následným doručením správci poplatku ke konkrétnímu číslu jednacímu jednoznačně projevila vůli být ve vytýkacím řízení zastoupena právě jím. Žalovaný tedy pochybil, pokud vůli žalobkyně ignoroval a zástupce žalobkyně k projednání zpráv o výsledku vytýkacího řízení nepřipustil. Tím byla nepřípustným způsobem porušena procesní práva žalobkyně, když navíc žalovaný tímto způsobem nepostupoval vůči ní poprvé.

pokračování 30A 27/2 010

Proto navrhla, aby krajský soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku projednat se žalobkyní výsledek vytýkacího řízení vedeného žalovaným ohledně poplatkového přiznání k lázeňskému poplatku podaného žalobkyní za období leden 2010, za období únor 2010 a za období březen 2010.

Žalovaný podal k žalobě nejprve stručné vyjádření ze dne 9. 8. 2010. Vyjádřil názor, že podaná žaloba je nepřípustná, protože se žalobkyně domáhá ve věci nápravy též jinými právními prostředky, a to Žádostí daňového subjektu o zjednání nápravy a přijetí opatření ze dne 9. 6. 2010, zn. 05/48, kterou zaslala Ministerstvu vnitra. Tato žádost byla postoupena k vyřízení Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje.

Podrobnější stanovisko podal žalovaný ve vyjádření ze dne 30. 8. 2010. Poukázal na ustanovení § 9, § 10, § 24 a § 24 daňového řádu a sdělil následující. Představenstvo žalobkyně (které tvoří předseda RNDr. P. B., místopředseda J. S. a člen J. M.) mělo dne 28. 12. 2009 udělit generální plnou moc řediteli akciové společnosti Ing. M. V. k projednání a podepisování ve všech běžných záležitostech za společnost, včetně finančních a daňových, s výjimkou nakládání s nemovitým majetkem společnosti, a to na období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Při jednání dne 7. 6. 2010 byla žalovanému předložena plná moc, kterou představenstvo společnosti zmocnilo JUDr. Moravce, advokáta, k zastupování ve vytýkacích řízeních vedených u žalovaného, týkajících se lázeňského poplatku za měsíce leden až březen 2010, včetně projednání zpráv o výsledku vytýkacího řízení. Plná moc byla vystavena dne 31. 5. 2010. Dle žalovaného udělením plné moci JUDr. Moravcovi došlo současně k dvojímu zastoupení žalobkyně, což § 10 odst. 3 daňového řádu nepřipouští. Generální plná moc udělená Ing. V. byla stále platná. Udělením plné moci JUDr. Moravcovi nezanikla.

Žalovaný dále zdůraznil, že poplatková přiznání k lázeňskému poplatku za měsíce leden až březen 2010 podepsal vždy Ing. V. jako osoba oprávněná za poplatkový subjekt. K výzvě žalovaného předložila žalobkyně shora zmiňovanou generální plnou moc pro jmenovaného ze dne 28. 12. 2009. Na výzvy k odstranění pochybností reagovala žalobkyně písemnými podáními, která opět vždy podepisoval Ing. V.. Z toho důvodu neměl žalovaný pochybnosti o tom, že jmenovaný je zástupcem žalobkyně oprávněným jejím jménem ve vytýkacích řízeních jednat. Dle žalovaného je zarážející, že se žalobkyně o existenci generální plné moci Ing. V. pro rok 2010 v žalobě nezmiňuje.

V dalších částech vyjádření již žalovaný v podstatě pouze rozvíjel tuto svoji zásadní připomínku. Připomněl, že pokud si žalobkyně ustanovila v průběhu řízení současně dalšího, tedy druhého, zástupce, učinila tak v rozporu s § 10 odst. 3 daňového řádu. S ohledem na znění § 24 téhož zákona proto nemohl žalovaný projednat s JUDr. Moravcem zprávy o výsledku vytýkacích řízení, ani mu je předat, neboť by tím porušil uvedeným ustanovením zakotvenou zásadu mlčenlivosti. O důvodech odepření projednání zpráv byl s JUDr. Moravcem i JUDr. Kučerou sepsán protokol o ústním jednání. Dále žalovaný uvedl, že ve Výzvě k projednání zpráv o výsledku vytýkacího řízení byly stanoveny 2 termíny, ve kterých se mohla žalobkyně k jednání dostavit, 7. 6. 2010 a 9. 6. 2010. Po té, co se se shora uvedených důvodů neuskutečnilo jednání dne 7. 6. 2010, žalovaný očekával, že se v druhém termínu

pokračování 30A 27/2 010

dostaví buď daňový subjekt (tedy statutární orgán - tj. alespoň 2 členové

představenstva) nebo jediný oprávněný zástupce dle § 10 daňového řádu ( tedy Ing. V. na základě generální plné moci z 28. 12. 2009) nebo že žalobkyně projeví zájem o stanovení náhradního termínu projednání zpráv. Protože se tak nestalo, byly zprávy žalobkyni odeslány v zásilce doručenkou. O možnosti takového postupu byla žalobkyně informována v poučení, které bylo součástí Výzvy k projednání zpráv o výsledcích vytýkacího řízení. Dle doručenek žalobkyně zprávy obdržela 12. 6. 2010.

Žalovaný se také hradil proti tvrzení žalobkyně, že jeho postup vůči ní byl šikanózní. Zdůraznil, že žalobkyně jako plátce lázeňského poplatku je povinna podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpis (dál jen „zákon o místních poplatcích“), tento poplatek od poplatníků (tj. ubytovaných klientů) pouze vybírat a odevzdávat správci poplatku ve správné výši a včas. Pokud této povinnosti dostojí, nemusí se žádného zásahu do svých majetkových poměrů obávat. V opačném případě musí počítat s postihem, který zákon o místních poplatcích umožňuje, neboť jako plátce za poplatek ručí. Ve vytýkacím řízení pak žalovaný spatřuje jeden z nástrojů správce poplatku k tomu, aby zamezil poplatkovým únikům. Protože žalovaný opakovaně zjistil, že žalobkyně neodvádí lázeňský poplatek ve správné výši a někdy ani včas, využil svého práva a vytýkací řízení opakovaně provádí, což zákon umožňuje. Kdyby se mu nepotvrdily pochybnosti o správnosti, průkaznosti a úplnosti žalobkyní podaných poplatkových přiznání za měsíce leden až březen 2010, neměl by důvod další vytýkací řízení provádět.

Žalovaný proto vyjádřil závěrem vyjádření přesvědčení, že postupoval v souladu s daňovým řádem a navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V podání ze dne 11. 10. 2010 informoval žalovaný krajský soud o tom, že dne 4. 10. 2010 obdržel od žalobkyně Přílohu č. 1 k zápisu jednání představenstva žalobkyně, na základě které odvolává generální plnou moc ze dne 28. 12. 2009 udělenou Ing. M. V. v těchto částech : „Zastupování společnosti ve všech řízeních a jednáních s Obcí Velichovky a Obecním úřadem Velichovky, a to ústních a písemných, zejména vztahujících se k místním poplatkům za lázeňský nebo rekreační pobyt, placených obci Velichovky.“ Zápis je datován dnem 27. 1. 2010.

K tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně porušila povinnost nahlásit změny v registračních údajích do 15 dnů dle § 33 odst. 7 daňového řádu. Žalovaný tedy provedl dle § 33 odst. 15 téhož zákona změny až k datu oznámení této skutečnosti, tedy k datu 4. 10. 2010. Vyjádřil přesvědčení, že uvedená příloha je antidatována, neboť do té doby se o její existenci žalobkyně v žádném podání nezmínila a žalovaný ji obdržel až po té, co byl Ing. V. vyzván k projednání zpráv z vytýkacích řízení vztahujících se k podání poplatkových přiznání za druhé čtvrtletí roku 2010. Zarazilo jej, že v této příloze bylo již schopno představenstvo žalobkyně předjímat, že Ing. V. bude žalovaným v průběhu roku vyzván k jednáním týkajících se místních poplatků. Za nelogické považoval i to, že veškeré listiny, které do té doby žalovaný od žalobkyně obdržel, jsou podepsány Ing. V., přestože mu možnost zastupování v těchto věcech měla být odejmuta již v lednu 2010.

pokračování 30A 27/2 010

Žalobkyně reagovala replikou ze dne 18. 10. 2010. Žalobu považovala za přípustnou, neboť před jejím podáním využila prostředky ochrany, kterými jsou v daném případě dle § 16 odst. 4 písm. d) námitky proti postupu správce poplatku. Tyto námitky podal JUDr. Moravec dne 7. 6. 2010 do protokolu u žalovaného, když trval na projednání všech tří zpráv o výsledku vytýkacího řízení. Tomu však žalovaný nevyhověl a k námitkám se před ukončením vytýkacích řízení nevyjádřil. Pro posouzení přípustnosti žaloby pak dle žalobkyně není rozhodné, zda podávala někdy jindy k jiným orgánům další podání, stížnosti či žádosti.

Pokud jde o generální plnou moc, pak ta byla Ing. V. skutečně vystavena a to především z důvodu opatrnosti jako potvrzení zákonného oprávnění jmenovaného jednat za společnost, a pro specifické účely, zejména pro úvěrová jednání s bankami, nikoliv však pro jednání se žalovaným, pro která mu jako řediteli společnosti bohatě postačovala jeho řídící funkce u žalobkyně. Ta dále upozornila na skutečnost, že na zasedání jejího představenstva dne 27. 1. 2010 bylo Ing. V. v souladu s § 33 b) odst. 4 občanského zákoníku oznámeno, že ve věci jednání se žalovaným ohledně lázeňského poplatku jí bude zastupovat JUDr. Moravec jako advokát a tedy že v této části je generální plná moc pro odstranění pochybností odvolána s tím, že pokud bude v budoucnu Ing. V. komunikovat se žalovaným, bude tak činit z pozice vedoucího zaměstnance žalobkyně a tedy jejího zákonného zástupce, nikoliv zástupce na základě plné moci. Proto také Ing. V. generální plnou moc k prvnímu poplatkovému přiznání v roce 2010 nepřikládal a ani tak neučil u jakéhokoliv dalšího úkonu kdykoliv později. Pokud žalovaný argumentuje tím, že mu k jeho výzvě žalobkyně tuto plnou moc předložila, stalo se tak dle žalobkyně omylem. Pokud tedy Ing. Voráček činil vůči žalovanému úkony, činil tak z titulu své funkce ředitele žalobkyně, nikoliv jako zástupce ve smyslu daňového řádu. Žalobkyně zopakovala, že nikdy nezaložila do spisů týkajících se vytýkacích řízení žádnou plnou moc s úmyslem, aby ji zastupoval Ing. V.. Kdo bude daňový subjekt při jednání se správcem poplatku zastupovat, záleží podle ní výhradně na vůli tohoto subjektu, nikoliv na vůli správce poplatku. K odvolání plné moci došlo z preventivních důvodů, aby bylo nade vší pochybnost vyjasněno postavení Ing. V. při komunikaci se žalovaným, neboť jmenovaný mohl s ohledem na svoji funkci a ustanovení § 15 obchodního zákoníku žalobkyni bez dalšího zastupovat.

Žalovaný reagoval podáním ze dne 3. 11. 2010. Podle něho žalobkyně nemůže tvrdit, že se k námitce JUDr. Moravce nevyjádřil a nerozhodl o ní. Z Protokolu o jednání ze dne 7. 6. 2010 je zřejmé, že žalovaný JUDr. Moravcovi objasnil, proč s ním jako se zástupcem žalobkyně nemůže zprávy o výsledku vytýkacího řízení projednat. JUDr. Moravec také při tomto jednání neučinil žádné vyjádření či vysvětlení, že předložená generální plná moc pro Ing. V. byla nějakým způsobem omezena či že měla pouze deklarovat jeho oprávnění vyplývající z § 15 obchodního zákoníku. Přitom řízení se od samého počátku do té doby účastnil za žalobkyni pouze Ing. V., plná moc byla JUDr. Moravcovi udělena až po zahájení prvního vytýkacího řízení. Dle domněnky žalovaného žalobkyně nevyužila všech prostředků, kterých využít mohla, aby závěrečné zprávy z vytýkacího řízení s ní byly projednány, neboť nedoložila všechny listiny, na základě kterých by

mohl žalovaný spolehlivě vyvodit, že zástupcem žalobkyně ve věci vytýkacích řízení mohl být JUDr. Moravec.

Žalovaný nezpochybnil právo statutárního orgánu žalobkyně zmocnit Ing. V. jako ředitele k úkonům dle § 15 obchodního zákoníku, ale žádné takové prokázání způsobilosti za žalobkyni jednat do dne, kdy měly být projednány závěrečné zprávy, neobdržel. Žalovaný nemohl předpokládat, že generální plná moc není skutečnou generální plnou mocí, nýbrž jen zmocněním určeným pouze k zastupování dle § 15 obchodního zákoníku, a už vůbec ne, že mu byla doručena omylem, jak tvrdí žalobkyně. Statutární orgán žalobkyně tak měl pochybit, pokud nevystavil jasné zmocnění pro Ing. V. pro jeho zastupování žalobkyně z pozice ředitele dle § 15 obchodního zákoníku, a pokud tyto skutečnosti neobjasnil žalovanému ve druhém navrženém termínu dne 9. 6. 2010, kdy k tomu měl příležitost. Žalovaný proto trval na tom, že žaloba je nepřípustná.

Podáním ze dne 2. 5. 2011 se k věci znovu vyjádřila žalobkyně. V podstatě znovu zopakovala svá dosavadní tvrzení, postoje a názory. Znovu uvedla, že až do října 2010 jí nebylo známo, že vůbec a jakým způsobem měla být předmětná generální plná moc žalovanému doručena. Po té, co to z vyjádření žalovaného zjistila, oznámila mu, že tato generální plná moc byla částečně odvolána, do té doby k tomu neměla důvod. Důvodem tohoto kroku byly obstrukční kroky žalovaného vůči žalobkyni ve věcech místních poplatků již v roce 2009. Tvrzení žalovaného o antidatování odvolání plné moci považovala za nepravdivé a nepodložené. Zopakovala dále, že Ing. V. vystupoval vůči žalovanému vždy z titulu své funkce ředitele, v žádných písemnostech se netituloval jako zmocněnec na základě plné moci. Pokud měl žalovaný v otázce zastupování žalobkyně pochybnosti, mohl vůči ní učinit dotaz, kdo je tedy oprávněn za ni ve vytýkacích řízeních jednat, což ale neučinil. Nebylo povinností žalobkyně se opakovaně dostavovat k žalovanému a doufat, že ji snad nakonec umožní se s výsledky vytýkacích řízení seznámit.

Znovu také žalobkyně vedla, že před podáním žaloby využila všech zákonem stanovených prostředků k nápravě. V souvislosti s tím odkázala na výsledek její žalovaným zmiňované stížnosti prošetřené Krajský úřadem Královéhradeckého kraje. Ten výsledky svého šetření sdělil podáním ze dne 15. 12. 2010, v postupu žalovaného shledal závažné nedostatky a přiklonil se k argumentaci žalobkyně. Stejně tak měl uvedený úřad vrátit žalovanému dle § 113 odst. 1 písm. a) daňového řádu odvolání žalobkyně ve věci platebních výměrů s odůvodněním a pokyny k přímému rozhodnutí. Závěrem vyjádření se žalobkyně podivila nad obsahem výzvy ze dne 11. 10. 2010, v níž jí žalovaný pod hrozbou pokuty vyzýval k objasnění, z jakého důvodu svoji žalobu koncipovala právě daným způsobem. To považovala žalobkyně za nepřípustné. Spatřovala v tom završení celého procesu obstrukcí a zneužívání práva, kterému byla ze strany žalovaného vystavena.

Při jednání soudu dne 10. 5. 2011 setrvali účastníci sporu na svých postojích a procesních návrzích. V podstatě pouze zopakovali svá stanoviska vyjádřená již dříve ve svých písemných podáních. Žalovaný navíc navrhl výslech svědkyně Š., své zaměstnankyně, která se měla vyjádřit k předání generální plné moci udělené Ing. V. ze strany žalobkyně žalovanému. Tento důkaz krajský soud neprovedl, neboť by se jím prokazovala skutečnost pro právní posouzení věci

nevýznamná, která navíc ani nebyla žalobkyní zpochybňována. Ta netvrdila, že by k předání generální plné moci nedošlo, namítala pouze, že se tak stalo omylem. Žádné další návrhy na doplnění dokazování účastníci neměli.

Krajský soud v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu třetího s. ř. s., dospěl k následujícím skutkovým a právním zjištěním a závěrům.

Byl si v prvé řadě vědom toho, že ještě před tím, než by přistoupil k posouzení, zda předmětné jednání žalovaného dne 7. 6. 2010 naplňuje všechny zákonné znaky nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., musí zvážit, zda žaloba za shora popsaného skutkového stavu věci (ohledně kterého nebylo mezi stranami zásadního sporu, a krajský soud na něj proto odkazuje) je vůbec přípustná. Dle ustanovení § 85 s. ř. s. je totiž žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky nebo domáhá-li se žalobce pouze určení, zda zásah byl nezákonný.

Krajský soud nepřehlédl, že problematikou přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podané v průběhu vytýkacího řízení (či daňového řízení obecně) se již v minulosti opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci připomíná krajský soud zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č.j. 9 Aps 5/2010-81; dostupný na www.nssoud.cz; z jehož odůvodnění považuje za vhodné a přiléhavé ocitovat následující pasáž : „Z výše uvedeného je nepochybné, že vytýkací řízení může být zahájeno až po předložení příslušného přiznání k dani, a to pouze na základě konkrétních pochybností o údajích v něm uvedených, a na rozdíl od daňové kontroly končí vždy vydáním rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost, ve které se stěžovatel domáhá zrušení odmítavého usnesení krajského soudu v části týkající se poskytnutí ochrany proti nezákonně zahájenému a vedenému vytýkacímu řízení jako celku není důvodná. Stěžovateli svědčí jiný právní prostředek, jímž se může účinně domáhat nezákonnosti vedeného vytýkacího řízení. Tímto prostředkem je žaloba podle § 65 s. ř. s., podaná proti každému konečnému rozhodnutí odvolacího správního orgánu (finančního ředitelství) ve věci vyměření daně z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období. Tak tomu o statně bylo i ve věci rozhodované Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 9 Afs 110/2007, na kterou stěžovatel odkazuje. Uvedený závěr pak plně koresponduje s ustálenou judikaturou zdejšího soudu, dle které platí, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 – 42).

I přes výše uvedené je však třeba konstatovat, že v případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením jde vždy o situace mající svojí povahou základ především ve skutkovém stavu, v aktivním konkrétním jednání žalovaného, ať už zcela bez jakékoli opory v platném právu či o jednání, které sice formálně vykazuje znaky jednání právními předpisy upraveného, avšak právě

pokračování 30A 27/2 010

vzhledem ke konkrétní situaci jde o zjevné vybočení z tohoto zákonného rámce, a to

vybočení natolik flagrantní a nepopiratelné, že jej lze za splnění ostatních zákonných podmínek za nezákonný zásah, pokyn či donucení považovat. Skutečnost, že vytýkací řízení nemůže představovat nezákonný zásah ve svém celku, proto pochopitelně nevylučuje, že by v jeho průběhu nemohlo dojít k takovému faktickému úkonu ze strany pracovníka správce daně, proti kterému by se s ohledem na jeho charakter bylo možné bránit žalobou dle ustanovení § 82 s. ř. s., tj. před samotným vydáním rozhodnutí o vyměření daně.“

Z uvedeného je tedy zřejmé, že podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu v průběhu vytýkacího řízení není zcela vyloučeno, ale může se tak stát pouze při splnění shora uvedených podmínek a za situace, kdy s ohledem na skutkový stav věci nepřichází v úvahu jiný právní prostředek ochrany či nápravy.

V přezkoumávané věci krajský soud ze správního spisu zjistil, že po jednání dne 7. 6. 2010 zaslal žalovaný žalobkyni zprávy o výsledku vytýkacích řízeních do její datové schránky (doručeno 12. 6. 2010). Tím považoval tyto zprávy za projednané ve smyslu § 16 odst. 8 daňového řádu, a proto následně vydal dne 14. 6. 2010 platební výměry č. 4/2010, č. 5/2010 a č. 6/2010 na lázeňský poplatek za měsíce leden, únor a březen 2010. Platební výměry doručil do datové schránky žalobkyně 17. 6. 2010. Žalobkyně tedy podávala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného (datována 20. 7. 2010, krajskému soudu doručena 23. 7. 2010) při vědomí těchto skutečností. Z obsahu žaloby i z vyjádření účastníků řízení při jednání soudu dále vyplynulo, že podala proti uvedeným platebním výměrům odvolání a že řízení o nich doposud probíhají.

Za této situace ovšem není podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu na místě. Žalobkyně totiž vytýká žalovanému, že v důsledku jeho postupu při jednání dne 7. 6. 2010, nebyla doposud se zprávami o výsledku vytýkacích řízení řádně seznámena. Vytýká mu tedy určité procesní pochybení, které dle jejího názoru může mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Je přitom nesporné, že k vydání rozhodnutí ve věci samé (platební výměr) již ze strany žalovaného coby správce místního poplatku došlo (tj. meritorní rozhodnutí ve věci bylo vydáno ještě před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem), stejně jako je nesporné, že o opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí probíhá řízení.

Na takový skutkový stav věci ale naprosto přesně dopadá shora uvedený závěr Nejvyššího správního soudu, se kterým se krajský soud plně ztotožňuje. Tedy že prostředkem právní ochrany proti tvrzenému nezákonnému jednání žalovaného dne 7. 6. 2010 je žaloba dle § 65 a násl. s. ř. s. podaná proti konečnému rozhodnutí správce místního poplatku ve věci vyměření poplatku, nikoli žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s.

Krajský soud zdůrazňuje, že uvedený právní závěr se jakkoliv negativně nepromítne do ochrany práv žalobkyně. Ta bude moci s ohledem na výsledek pokračování 30A 27/2 010

poplatkového řízení podat proti konečnému rozhodnutí správce místního poplatku

žalobu dle § 65 a násl. s. ř. s. a právě v rámci tohoto soudního řízení pak bude soud oprávněn posoudit důvodnost případné námitky žalobkyně ohledně jí tvrzeného shora popsaného procesního pochybení žalovaného.

Krajský soud tak shledal žalobu nepřípustnou ve smyslu citovaného § 85 s. ř. s., neboť žalobkyně se může ze shora uvedených důvodů domáhat ochrany jinými právními prostředky, konkrétně žalobou dle 65 a násl. s. ř. s. proti konečnému rozhodnutí správce místního poplatku ve věci vyměření poplatku. Proto musel žalobu odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud s odkazem na § 60 odst. 3 s.ř.s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.) Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 17. května 2011 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru