Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 25/2010 - 175Rozsudek KSHK ze dne 08.11.2011

Prejudikatura

4 As 37/2005


přidejte vlastní popisek

30A 25/2010-175

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců a) J. P. a b) J. P., oba zastoupeni JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, pozemkovému úřadu Rychnov nad Kněžnou, se sídlem Jiráskova 1320, 516 01 Rychnov nad Kněžnou za účasti 1) Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, 502 06 Hradec Králové, 2) Zemědělské vodohospodářské správy, Hlinky 60, 603 00 Brno, územní pracoviště Hradec Králové, Kydlinovská 245, 500 05 Hradec

Králové, 3) obce Synkov – Slemeno, Synkov 48, 516 01 Rychnov nad Kněžnou, 4) J. R., 5) Pozemkového fondu České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, PSČ 130 00, 6) Z. D., 7) M. V., 8) Lesů České republiky, s.p., se sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, zast. Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem AK Jansta, Kostka spol. s r. o. se sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, 9) Z. Š., 10) L. V., 11) L. D., 12) Z. H., 13) Z. S., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. dubna 2010, č.j.: PÚ 968/10 HA, sp. zn. PÚ 55/05 KL, takto:

Pokračování 30A 25/2010

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádná ze zúčastněných osob nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci napadli společnou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 28. dubna 2010, č.j.: PÚ 968/10 HA, sp. zn. PÚ 55/05 KL, jímž bylo v souladu se schváleným návrhem komplexních pozemkových úprav rozhodnuto podle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), o výměně nebo přechodu vlastnických práv, zřízení nebo zrušení věcného břemene a určení výše úhrady a lhůty podle § 10 odst. 2 zákona. Odůvodnili ji v podstatě následujícím způsobem.

Předně uvedli, že 28. 1. 2005 žalovaný zahájil v katastrálním území Synkov řízení o komplexních pozemkových úpravách. V této souvislosti zmínili vznik sboru zástupců vlastníků pozemků řešených v pozemkových úpravách podle § 5 zákona a uvedli své představy o jeho činnosti. K jejich naplnění však dle žalobců nedošlo. Sboru zástupců vlastníků zejména vytýkali, že je náležitým způsobem neinformoval o průběhu prací při zpracování návrhu pozemkových úprav. Právě v důsledku toho měly být jejich vyjádření a podané námitky proti návrhu pozemkových úprav hodnoceny jako opožděné a nepřípustné. S některými z námitek se žalovaný sice vypořádal, avšak způsobem, který podle žalobců nelze považovat za řádný. Zpochybňovali rovněž způsobilost zvoleného sboru k práci v důsledku dlouhodobého onemocnění jednoho z jeho členů. Návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Synkov a v části katastrálního území Libel schválil žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 2. 2009, č.j.: PÚ 253/09 HA, sp. zn.: PÚ 55/05 KL. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání. Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, je však jako nedůvodné rozhodnutím ze dne 20. 7. 2009, č.j.: 14599/2009-13300, zamítl a rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2009, č.j.: PÚ 253/09 HA, sp. zn.: PÚ 55/05 KL, potvrdil. Obě tato rozhodnutí mají žalobci za nesprávná, přičemž jejich vady, konkrétní neústavní zásahy do svých vlastnických práv, podrobně rozebrali pod body č. 1 až 5 žaloby. Právě s jejich nezákonností spojovali i nezákonnost žalovaného rozhodnutí, když mu prý sloužily jako podkladová rozhodnutí. Při této své argumentaci vycházeli žalobci ze skutečnosti, že schválený návrh pozemkových úprav byl závazným podkladem pro žalované rozhodnutí (viz § 11 odst. 8 zákona). Vzhledem k tomu navrhovali zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí, jež mu byla podkladem.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 11. 8. 2010. Uvedl v něm, že žalobní námitky jsou totožné s těmi, co byli se žalobci již mnohokrát projednány. Postup žalovaného přitom shledalo zákonným jak Ministerstvo zemědělství, Ústřední Pokračování 30A 25/2010

pozemkový úřad, tak i Veřejný ochránce práv. Poukázal přitom na to, že s návrhem komplexních pozemkových úprav souhlasilo 98,4% vlastníků výměry upravované plochy. Navrhoval proto zamítnutí žaloby. Na to reagovali žalobci replikou ze dne 24. 8. 2010, v níž polemizovali s jednotlivými body vyjádření žalovaného, a to v souladu s dosavadními žalobními námitkami.

K projednání žaloby nařídil krajský soud na den 8. listopadu 2011 jednání. Žalobci při něm setrvali na svém žalobním návrhu. Poukazovali přitom na to, že v rámci prací na pozemkových úpravách navrhovali řadu různých změn a variantních řešení, která považovali za lepší, avšak nebylo k nim přihlédnuto. V souvislosti s tím navrhovali provedení místního šetření a vypracování nového znaleckého posudku. Připomněli zároveň, že jim byla přislíbena úprava jednoho z přidělených pozemků, znehodnoceného povodní, což se dosud nestalo. Rovněž žalovaný odkázal na obsah svého vyjádření k žalobě a dále na odůvodnění rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 20. 7. 2009, č.j.: 14599/2009-13300. Zúčastněná osoba Lesy České republiky, s.p., setrvala při soudním jednání na svém stanovisku ze dne 12. září 2011. Zúčastněná osoba obec Synkov – Slemeno k věci uvedla, že má zájem řešit věc ke spokojenosti všech zúčastněných.

Poté krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Žalobci spojovali nezákonnost žalovaného rozhodnutí s nezákonností jeho závazného podkladu, o nějž se žalované rozhodnutí opíralo a z něhož vycházelo, tedy schváleného návrhu pozemkových úprav, a to rozhodnutími žalovaného ze dne 19. 2. 2009, č.j.: PÚ 253/09 HA, sp. zn.: PÚ 55/05 KL, a Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 20. 7. 2009, č.j.: 14599/2009-13300, kterými byl právě zmiňovaný návrh pozemkových úprav podle § 11 odst. 4 zákona schválen. Tato rozhodnutí, jimiž byl návrh pozemkových úprav podle § 11 odst. 4 zákona schválen, měli za nezákonná a z toho dovozovali, že nebyl-li dán pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí zákonný podklad, nemůže být zákonné ani rozhodnutí v žalované věci.

Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. platí, že byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Dlužno přitom poznamenat, že ve věcech týkajících se pozemkových úprav, je právě těmto otázkám věnována v zákoně zvláštní pozornost, když podle jeho § 11 odst. 9 lze rozhodnutí podle odstavce 8, tedy žalované rozhodnutí, vydat až po prověření, že nebyla u příslušného soudu uplatněna žaloba proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. Jinými slovy, proti rozhodnutí, jímž je schválen návrh pozemkových úprav, lze podat samostatnou správní žalobu, přičemž rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona, jako v žalované věci, je možné vydat až po rozhodnutí o ní. V přezkoumávané věci však žalobci takovou žalobu nepodali, v důsledku čehož rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav nabylo právní moci, je tudíž

Pokračování 30A 25/2010

závazné pro jeho adresáty a platí u něho presumpce jeho správnosti, tak jako u každého pravomocného správního aktu.

Tato skutečnost má ale pro rozhodnutí o žalobě zásadní význam, neboť vzhledem k uvedené skutečnosti nebyl krajský soud oprávněn zabývat se žalobními námitkami zpochybňujícími legalitu schválení návrhu pozemkových úprav. Přitom námitky žalobců proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav byly základem žaloby, když žalovanému rozhodnutí vytýkali pouze to, že se opíralo o nezákonná podkladová rozhodnutí. Tak tomu ovšem není, jak bylo vysvětleno výše, a tak vlastně jejich jediná relevantní námitka proti žalovanému rozhodnutí se ukázala být nepřípadnou. Nezbývá než dodat, že si žalobci dostatečným způsobem nestřežili svá práva a že si vzniklou situaci vlastně přivodili sami. Krajskému soudu ovšem neušlo, že žalobci neobstáli se svými námitkami ani u Veřejného ochránce práv ani přímo u ministra zemědělství, na něhož se obrátili se žádostí o přezkumné řízení ohledně schváleného návrhu pozemkových úprav.

Vzhledem k tomu krajskému soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout. Nad rámec toho k věci ještě uvádí, že žalobci navrhované místní šetření, a to za účelem lepšího pochopení celé situace, by na věci nemohlo nic změnit, když technické řešení pozemkových úprav je schválením jejich návrhu skončeno. Z téhož důvodu by bylo bezpředmětným opatřovat za tím účelem další znalecký posudek. Na věci nemohl nic změnit ani žalobcem zmiňovaný příslib o úpravě jednoho z pozemků navezením ornice.

O nákladech účastníků řízení rozhodl krajský soud ve výroku II podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když neúspěšným žalobcům náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Náhrada nákladů řízení nepřísluší ani osobám zúčastněným na řízení, když jim žádné náklady řízení, jež by souvisely s plněním povinností, které by jim krajský soud v rámci tohoto přezkumného řízení uložil, nevznikly (viz § 60 odst. 5 s.ř.s.). Ostatně práv na náhradu nákladů řízení se vzdaly (viz výrok III rozsudku).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 8. listopadu 2011 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru