Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 22/2010 - 33Rozsudek KSHK ze dne 28.02.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 53/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 22/2010-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně obchodní společnosti Vebrovy boudy, s.r.o. se sídlem v Brně, Křenová 60, PSČ 602 00, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. března 2010, zn. 519/ZP/2010-4, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. března 2010, zn. 519/ZP/2010-4, a

rozhodnutí Městského úřadu Trutnov ze dne 4. září 2009, č.j.

2009/7394/ŽP/BRM, se zrušují a věc se žalovanému vrací

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši

2.000,-- Kč, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalovaný vydal dne 11. března 2010 pod zn. 519/ZP/2010-4, rozhodnutí, jímž zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov, jeho odboru životního prostředí, ze dne 4. září 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM, jímž byla zamítnuta její žádost ze dne 15. 6. 2009 o „povolení změny dokončené stavby ČOV pro objekt č. p. 318 v k. ú. Velká Úpa I.“, a toto potvrdil. Žalobkyni tak nebyla povolena změna stavby spočívající ve změně zastřešení stávající čistírny odpadních vod na

st. parc. č. 248 v kat. území Velká Úpa I, a to sedlovou střechou. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včas správní žalobu, kterou v podstatě odůvodnila následujícím způsobem.

Předně zmínila, že žalobu podává v době, kdy nadepsaný soud ještě nerozhodl o její žalobě proti závaznému stanovisku Správy Krkonošského národního parku ze 14. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, vydaného podle § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen “správní řád“). Nezákonnost žalovaného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu přitom spatřovala v tom, že ji tyto orgány veřejné správy neseznámily s podklady svých rozhodnutí, takže se k nim nemohla vyjádřit. Tím měla být zkrácena na svých procesních právech v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu.

Další a převážnou část žaloby žalobkyně věnovala závaznému stanovisku Správy Krkonošského národního parku ze 14. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, a „rozhodnutí“ Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 2. 2010, č.j. 54/550/10-Záb, 3518/ENV/10. To má za nepřezkoumatelné, když v něm podle ní není konkrétně reagováno na její argumenty. Pouze jsou paušálně odmítány jako nedůvodné. Přitom v rámci odvolacího řízení předložila na podporu svých námitek proti závaznému stanovisku Správy Krkonošského národního parku ze 14. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, řadu důkazů. Ani k jednomu z nich se však Ministerstvo životního prostředí nevyjádřilo.

Pochybení obou orgánů veřejné správy dále spatřuje v tom, že se nevypořádaly odpovídajícím způsobem s parametry krajinného rázu v dané lokalitě, nedostatečně zjistily skutkový stav věci a porušily tak zásadu předvídatelnosti rozhodování orgánů státní správy. Žalobkyně dále brojila proti jejich závěrům ohledně estetické hodnoty stavby, jejího zapuštění do terénu a vhodnosti změny stavby s ohledem na zájem na ochraně přírody. Poukazovala přitom na to, že i při vydávání závazného stanoviska měl být uplatňován správní řád, přinejmenším pak jeho základní zásady činnosti správních orgánů, z nichž zvláště upozorňovala na porušení § 4 odst. 3 správního řádu. Podle něho správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu. O konání místního šetření, při kterém byla provedena prohlídka dotčené lokality, však žalobkyně vyrozuměna nebyla. Správa Krkonošského národního parku ani Ministerstvo životního prostředí ji neseznámily ani s podklady, jež si opatřily pro vydání závazného stanoviska, s osobami, které ve věci rozhodovaly, nepokusily se o přijatelné vyřešení věci a nevypořádaly se ani s dokumentací, kterou předložila Správě Krkonošského národního parku k osvědčení. Poté žalobkyně uvedla své úvahy o vlivu předmětné stavby na krajinný ráz s tím, že navržené řešení její negativní vliv na okolí snižuje. Vzhledem k tomu navrhovala zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i „rozhodnutí“ Ministerstva životního prostřed“ ze dne 15. 2. 2010, č.j. 54/550/10-Záb, 3518/ENV/10, které ale bylo jeho pouhým podkladem a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 15. 7. 2010. Uvedl v něm, že možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí před jeho vydáním a mít možnost se k němu vyjádřit je bezesporu jedním ze základních procesních práv účastníka řízení (§ 36 odst. 3 správního řádu) a to i v řízeních, kdy negativní závazné stanovisko znemožňuje žádosti vyhovět. Ani v řízeních, kdy jako podklad slouží závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, není z této povinnosti výjimka.

Městský úřad Trutnov procesní postupy v tomto směru dodržel, neboť „oznámením o zahájení vodoprávního řízení“ ze dne 29. 6. 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM, vyzval účastníky řízení k nahlédnutí do spisu včetně vyjádření se k jeho obsahu. Žalobkyně následně toto právo využila, když spolu s předložením závazného stanoviska Správy Krkonošského národního parku ze dne 14. 7. 2009 se vyjádřila k jeho obsahu. Řízení u prvoinstančního úřadu tak prý bylo bezvadné.

Žalovaný sice nedal žalobkyni možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí o odvolání, nicméně tuto vadu hodnotil jako formální a bez vlivu na zákonnost rozhodnutí. Ministerstvo životního prostředí totiž potvrdilo opatřením ze dne 15. 2. 2010, č.j. 54/550/10-Záb, 3518/ENV/10, závazné stanovisko Správy Krkonošského národního parku ze dne 17. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, přičemž je zaslalo žalobkyni „na vědomí“. Žalobkyně proto uvedený podklad znala. Jakkoli by se přitom žalobkyně proti opatření Ministerstva životního prostředí ohrazovala, nemohl by žalovaný argumentovat jinak, než jak učinil v žalovaném rozhodnutí. Nemohl by se totiž zabývat věcnými připomínkami žalobkyně vůči závaznému stanovisku (či jeho potvrzení), protože je jeho obsahem vázán a není příslušný k jeho přezkumu. Jednotlivými důvody se může podle žalovaného zabývat pouze ten orgán, do jehož rámce výkon státní správy ochrany přírody a krajiny patří.

Pokud by proto jednal žalovaný zcela striktně dle správního řádu, dal by žalobkyni možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí (se kterým již byla seznámena), avšak rozhodl by se stejným závěrem a odůvodněním jak v rozhodnutí napadené žalobou uvedeno. V daném případě totiž závazné stanovisko znemožňovalo žádosti vyhovět, když žalovaný jím byl vázán. Vzhledem k tomu navrhoval žalobu zamítnout.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když se žalobkyně ani žalovaný k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřili. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením zato, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli účastníci ve výzvě výslovně poučeni. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům:

Rozhodnutím ze dne 4. září 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM, zamítl Městský úřad Trutnov žádost žalobkyně o povolení změny v zastřešení dokončené stavby čistírny odpadních vod, a to vzhledem k nesouhlasu (závaznému stanovisku) vydanému Správou Krkonošského národního parku dne 14. 7. 2009 pod zn. KRNAP 04686/2009. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jehož podstatným obsahem bylo zpochybnění správnosti tohoto stanoviska Správy Krkonošského národního parku. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobkyně zamítl poté, co správnost uvedeného stanoviska Správy Krkonošského národního parku potvrdilo dne 15. 2. 2010 pod č.j. 54/550/10-Záb, 3518/ENV/10, Ministerstvo životního prostředí, pracoviště Hradec Králové. Toto stanovisko si žalovaný opatřil s ohledem na odvolací námitky žalobkyně proti obsahu závazného stanoviska v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu. V souvislosti s tím žalovaný dále konstatoval, že si prvoinstanční správní orgán již neopatřoval podklady pro vydání (kladného) rozhodnutí a neprováděl další dokazování, a to zcela v souladu s ustanovením § 149 odst. 3 správního řádu. Měl to totiž vzhledem k negativnímu závaznému stanovisku, krátce řečeno, za zbytečné.

Žalovaný poté zmínil obsah opatření Ministerstva životního prostředí, podle něhož by ke změně krajinného rázu požadovanou stavbou došlo, neboť v určitých pohledech by se stavba uplatňovala navenek a tím by byl krajinný ráz částečně rušivě změněn. Podle uvedeného ústředního orgánu státní správy zjistila Správa Krkonošského národního parku skutkový stav náležitým způsobem a závazné stanovisko vydala na základě řádné znalosti lokality, návrhu i hodnocení dopadu na krajinný ráz v případě realizace stavby. S ohledem na to žalovaný odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov, odboru životního prostředí, ze dne 4. září 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM, zamítl a toto potvrdil.

Z obsahu správního spisu, zejména pak z odůvodnění žalovaného a jemu předcházejícího rozhodnutí, je zřejmé, že orgány veřejné správy zúčastněné na vydání žalovaného rozhodnutí vzaly skutečnost, že s požadovanou změnou nesouhlasily příslušné orgány ochrany přírody a krajiny, za zásadní a nepřekročitelnou pro jejich rozhodnutí. Vyšly totiž ze striktního výkladu ustanovení § 149 odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Z nich lze zejména zjistit, že závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Že správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány a bylo-li v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.

Až potud krajský soud postupům Městského úřadu Trutnov a žalovaného rozumí. Ve světle námitek žalobkyně, že si orgány ochrany přírody a krajiny rozhodovaly v dané věci takříkajíc „po svém“ (nemožnost vyjádřit se k věci, nevypořádání se s námitkami žalobkyně atd., viz výše), však již věc dostává zcela jiný rozměr.

Podle § 75 s.ř.s přezkoumává soud zákonnost nejen žalovaného správního rozhodnutí, ale k žalobní námitce i zákonnost jiných úkonů správního orgánu, pokud byly jeho závaznými podklady, není-li jimi sám vázán a nemá-li žalobce možnost

napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Právě zde třeba poznamenat, že žalobkyně napadla samostatnou žalobou u nadepsaného soudu již dříve (dne 21. 9. 2009) závazné stanovisko Správy Krkonošského národního parku ze dne 14. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, o které rozhodl Krajský soud v Hradci Králové dne 25. května 2010 pod č.j. 30Ca 110/2009-54. Uvedl přitom, že závazné stanovisko nemá povahu samostatně přezkoumatelného správního rozhodnutí a že k jeho samostatnému přezkoumání nemá krajský soud pravomoc. Dodal však, že je lze přezkoumat v rámci přezkumu následného rozhodnutí vydaného vodoprávním úřadem (stavebním úřadem). Ocitoval přitom rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2009, č. j. 2 As 41/2008 -77 (dostupný na www.nssoud.cz), podle něhož změna či zrušení závazného stanoviska prostředky danými správním řádem je možná jen cestou odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, které se o takové stanovisko opírá ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu nebo cestou přezkumného řízení.

Na základě shora uvedeného krajský soud předně konstatoval, že žalobkyní zmiňované „rozhodnutí“ Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 2. 2010, č.j. 54/550/10-Záb, 3518/ENV/10, nemá povahu samostatně přezkoumatelného správního rozhodnutí, neboť bylo pouze podkladem žalovaného rozhodnutí, stejně jako bylo závazné stanovisko Správy Krkonošského národního parku ze dne 14. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, podkladem rozhodnutí Městského úřadu, odboru životního prostředí, Trutnov ze dne 4. září 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM. Zda pak bylo při jejich vydávání postupováno v souladu se zákonem (viz § 75 odst. 2 věta druhá), posuzoval krajský soud na základě § 149 a § 154 správního řádu a jeho §§ 2 a následujících, jež upravují základní zásady činnosti správních orgánů.

Došel přitom k závěru, že závazné stanovisko je úkonem správního orgánu vydaným podle části čtvrté správního řádu, tedy při jeho vydávání postupuje orgán státní správy s ohledem na § 154 správního řádu jak podle jeho části první (základních zásad činnosti správních orgánů), tak obdobně i podle konkrétně specifikovaných ustanovení části druhé a části třetí správního řádu, přičemž přiměřeně se použijí i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná. Byť tedy není závazné stanovisko vydané podle § 149 správního řádu rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu, jímž se správní řízení končí, neznamená to, že by při jeho vydávání mohl orgán státní správy postupovat libovolně. I na proces, jehož výstupem je takové závazné stanovisko, se totiž vztahuje správní řád v uvedeném rozsahu.

Tedy při jeho vydávání musí správní orgán mimo jiné postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí šetřit oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, dbát toho, aby přijaté řešení bylo nejen v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, ale i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (viz § 2 správního řádu). Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu (viz § 3 správního řádu). Podle § 4 odst. 2 poskytne správní orgán v souvislosti se svým úkonem dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Podle jeho odstavce 3. správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu. Podle odstavce 4. téhož ustanovení pak správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Již jen těmto základním zásadám činnosti správních orgánů zůstali Správa Krkonošského národního parku a žalovaný hodně dlužni, respektive je při své činnosti související s vydáním předmětného závazného stanoviska a při potvrzení jeho údajné správnosti neakceptovali.

Ze závazného stanoviska Správy Krkonošského národního parku ze 14. 7. 2009, zn. KRNAP 04686/2009, totiž není vůbec zřejmé, že by byla žalobkyně seznámena s průběhem řízení a dalšími úkony tohoto správního orgánu ve smyslu uvedených základních zásad. Jeho odůvodnění je pak čistě jednostranné, bez toho, aniž by v něm byly shrnuty námitky žalobkyně a bylo z něho zřejmé, jak s nimi bylo naloženo, jak byly posouzeny. Právě proto také žalobkyně tyto vady a jeho značnou obecnost v odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu, odboru životního prostředí, Trutnov ze dne 4. září 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM, namítala s tím, že na rozdíl od jejího případu zastávaly orgány ochrany a přírody v obdobných věcech jiná stanoviska. Konkrétně je přitom specifikovala a svá tvrzení dokládala příslušnou fotodokumentací (Kolínská bouda, objekt apartmánového domu Zvonička, Lyžařská bouda, Portášovy boudy a další). Stejných nedostatků se pak dopustilo i Ministerstvo životního prostředí, když se s námitkami žalobkyně konkrétním způsobem vůbec nevypořádalo.

Možno tak shrnout, že orgány ochrany přírody a krajiny rozhodovaly v dané věci kabinetním způsobem, bez toho, aby žalobkyni umožnily se k věci vyjádřit a tím ovlivnit skutková zjištění pro rozhodnutí, přičemž námitky žalobkyně proti závaznému stanovisku uvedené v odvolání zůstaly ze strany Ministerstva životního prostředí bez příslušné odezvy. Je si však třeba uvědomit, že byť závazné stanovisko není správním rozhodnutím, přesto má účinky správního rozhodnutí vydávaného v samostatném řízení, neboť jím je podmíněno vydání správního rozhodnutí ve věci samé. Právě proto se na řízení o něm a jeho náležitosti vztahuje správní řád ve výše uvedeném rozsahu, který zajišťuje dodržení zákonnosti při jeho vydávání (možno říci analogicky jako je tomu při rozhodování ve správním řízení).

V projednávané věci nebylo postupováno v intencích výše uvedeného, když orgány rozhodující ve věci vycházely bez dalšího pouze z nesouhlasného závazného stanoviska a orgány, od nichž toto závazné stanovisko vzešlo, se neřídily při jeho vydávání správním řádem, jak vpředu uvedeno. Akceptace takovéhoto postupu by ve své podstatě znamenala, že by se účastník řízení, jehož žádosti nebylo vyhověno pro negativní závazné stanovisko, nejen že nedomohl ochrany svých práv, ale mohl by být teoreticky i předmětem zvůle, a to zcela „legálně“.

Pokud pak jde o danou věc, dlužno zdůraznit, že krajský soud shledal nezákonnost závazného stanoviska vydaného Správou Krkonošského národního parku dne 14. 7. 2009 pod zn. KRNAP 04686/2009, a opatření Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 2. 2010, č.j. 54/550/10-Záb, 3518/ENV/10, jímž bylo toto závazné stanovisko potvrzeno, v nedodržení zákonných ustanovení správního řádu, když věcnou stránkou věci se nezabýval a ani by mu to nepříslušelo. Dospěl-li však k závěru, že pokud byly nezákonnými závazné podklady (navíc jediné), jak rozhodnutí Městského úřadu, odboru životního prostředí, Trutnov ze dne 4. září 2009, č.j. 2009/7394/ŽP/BRM, tak i žalovaného ze dne 11. března 2010, zn. 519/ZP/2010-4, tak z logiky věci plyne, že nezákonnými musí být i tato rozhodnutí. Vzhledem k tomu je podle § 78 odst. 1 a § 78 odst. 3 s.ř.s. ve výroku I. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je právním názorem, který vyslovil krajský soud ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení správní orgán vázán.

Nad rámec uvedeného třeba poznamenat, že nyní bude třeba znovu rozhodnout o žádosti žalobkyně ze dne 15. 6. 2009 o „povolení změny dokončené stavby ČOV pro objekt č. p. 318 v k. ú. Velká Úpa I.“, a to na základě nového závazného stanoviska příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny, tedy Správy Krkonošského národního parku.

Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch neměl. Náklady žalobkyně spočívaly v náhradě soudního poplatku ve výši 2.000,-- Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Pro tento případ by musel být stěžovate l zastoupen

advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Hradci Králové dne 28. února 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru