Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 14/2011 - 21Rozsudek KSHK ze dne 04.05.2011

Prejudikatura

4 Azs 55/2003


přidejte vlastní popisek

30A 14/2011-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně: I. Z., zast. Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 6, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. února 2011, č.j. CPR-822-3/ČJ-2011-009CPR-V242, takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie,

ze dne 23. února 2011, č.j. CPR-822-3/ČJ-2011-009CPR-V242, se pro vady

řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku

7.760,-- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce

Mgr. Vratislava Taubera, advokáta se sídlem v Brně, Příkop 6.

Odůvodnění:

Žalovaná shora označeným rozhodnutím zamítla podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Hradec Králové, Inspektorátu cizinecké policie Hradec Králové, ze dne 14. 1. 2010, č.j. CPHK-291/ČJ-2009-054061-SV. Tímto rozhodnutím pokračování 30A 14/ 2011

bylo manželovi žalobkyně dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb.,

o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění.

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včas žalobu, v níž namítala v podstatě to, že žalovaná pochybila, pokud s ní nejednala jako s účastnicí správního řízení, ačkoliv dle žalobkyně měla. Domáhala se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajský soud zaslal žalobu žalované k vyjádření. S ohledem na skutečnost, že dle § 172 odst. 6 věty poslední zákona o pobytu cizinců je soud povinen rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění do 60 dnů, vyzval současně žalovanou, aby mu zaslala správní spis ve věci nejpozději do 2 týdnů od doručení výzvy. Ta byla žalované doručena 15. 3. 2011.

Protože v uvedené lhůtě žalovaná krajskému soudu spis nepředložila, krajský soud žalovanou o jeho předložení opakovaně (písemně i telefonicky) upomínal (viz urgence doručená žalované do DS 18. 4. 2011, úřední záznamy o telefonických urgencích ze dne 21. 4. a 27. 4. 200). Výsledkem bylo sdělení žalované ze dne 27. 4. 2011, že správní spis byl nedopatřením zaslán na Městský soud v Praze, u něhož probíhá soudní řízení s manželem žalobkyně pod sp. zn. 11A 239/2010. Dále žalovaná uvedla, že po tomto zjištění Městský soud v Praze písemně požádala, aby správní spis ve věci žalobkyně obratem zaslal Krajskému soudu v Hradci Králové. Vyjádření k žalobě nepodala.

Krajský soud se tak ocitl v situaci, kdy se blížil konec zákonné lhůty pro jeho rozhodnutí ve věci a v soudním spise se nacházela pouze žaloba a fotokopie napadeného rozhodnutí předložená žalobkyní jako příloha žaloby. Důvodem pak byla skutečnost, že žalovaná nebyla schopna za dobu delší jednoho a půl měsíce předložit krajskému soudu příslušný správní spis a to přes opakované urgence. Ze shora uvedených úředních záznamů je přitom zřejmé, že žalovaná nejprve krajský soud ujistila, že mu již byl správní spis odeslán, aby mu po určité době oznámila, že správní spis byl zaslán omylem jinému soudu.

Krajský soud připomíná, že povinnost žalovaného předložit soudu správní spis vyplývá z ustanovení § 74 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle níž předseda senátu uloží žalovanému, aby nejdéle ve dvouměsíční lhůtě předložil správní spisy a své vyjádření k žalobě. Z uvedeného je zřejmé, že předseda senátu může stanovit pro předložení správního spisu i lhůtu kratší než je lhůta dvou měsíců. S ohledem na shora uvedenou lhůtu stanovenou zákonem pro vydání rozhodnutí krajského soudu ve věci byl proto požadavek předsedy senátu na předložení správního spisu v kratší lhůtě plně oprávněný a stanovená lhůta 2 týdnů přiměřená tomu, aby žalovaná mohla své povinnosti dostát. K tomu ale ze strany žalované nedošlo, přestože soudem stanovená lhůta byla výrazným způsobem překročena. Krajský soud čekal na předložení správního spisu marně.

Každý z účastníků řízení si musí střežit svá práva sám, není proto povinností soudu obstarávat za účastníky řízení podklady, které mají v dispozici výlučně oni, tím méně pak obstarávat si podklady, které měl za povinnost předložit soudu některý z účastníků. Stejně tak není povinností soudu vyčkávat až do konce zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci v naději, zda snad žalovaný správní orgán přeci jenom své zákonné povinnosti nedostojí a správní spis krajskému soudu na poslední chvíli předloží. Zvláště, když žalovaná po opakovaných urgencích ujistila soud, že mu již správní spis zaslala, aby se ukázalo, že tomu tak není, spis že byl zaslán nedopatřením jinému soudu a žalovaná jej už nemá v dispozici. Takový přístup správních orgánů k předložení správního spisu je v rozporu se shora citovaným ustanovením § 74 odst. 1 s. ř. s. a krajský soud jej nemůže akceptovat.

Za této situace nemohl krajský soud přistoupit k přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, protože mu k tomu scházely jakékoliv originální podklady. Na takovou situaci pamatuje § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění (srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č.j. 4 Azs 55/2003-51; dostupný na www.nssoud.cz). V přezkoumávané věci nemělo žalobou napadené rozhodnutí žalované (které měl soud k dispozici navíc pouze ve fotokopii) oporu ve správním spise, neboť ten nebyl krajskému soudu stranou žalovanou přes výzvu a následné urgence předložen. Krajský soud proto postupoval dle shora uvedeného ustanovení, zrušil pro vady řízení napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla úspěch žalobkyně. Ta zaplatila soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Odměna jejího zástupce, který je advokátem, vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že ve věci učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu) po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Protože doložil doklad o tom, že je registrován jako plátce DPH, povyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani. Proto krajský soud zavázal žalovanou povinností žalobkyni tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě 2 týdnů po doručení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Hradci Králové dne 4. května 2011

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru